(1)

V roce 2011 byla společnosti Finnfjord AS (dále jen „Finnfjord“) z režimu Fondu energetiky (viz níže) poskytnuta státní podpora ve výši 175 milionů NOK na vybudování systému rekuperace energie v jejím závodě na výrobu ferosilicia. Udělení podpory schválil Kontrolní úřad rozhodnutím č. 39/11/COL (1).

(2)

V návaznosti na diskuse vedené před oznámením, které byly zahájeny v listopadu 2012, oznámily norské orgány podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 dopisem ze dne 26. června 2013 další podporu od společnosti Innovation Norway (dále jen „IN“) ve prospěch společnosti Finnfjord (2). Toto opatření je předmětem tohoto rozhodnutí.

(3)

Dopisem ze dne 5. července 2013 (3) si Kontrolní úřad vyžádal od norských orgánů doplňkové informace. Norské orgány odpověděly dopisem ze dne 19. srpna 2013 (4). Dopisem ze dne 28. srpna 2013 (5) podal Kontrolní úřad další žádost o informace. Norské orgány odpověděly dopisem ze dne 18. září 2013 (6). Dopisem ze dne 13. listopadu 2013 (7) Kontrolní úřad norským orgánům sdělil, že přijal rozhodnutí č. 445/13/COL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se oznámeného opatření.

(4)

E-mailem ze dne 21. února 2014 (8) podaly norské orgány k rozhodnutí své připomínky. Dne 10. dubna 2014 bylo po zdlouhavých diskusích s norskými orgány a společností Finnfjord týkajících se důvěrných údajů rozhodnutí zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a dodatku EHP (9). Společnost Finnfjord byla jedinou třetí stranou, která podala připomínky (10). Dopisem ze dne 13. května 2014 (11) byly tyto připomínky předány norským orgánům. Norské orgány se k připomínkám třetí strany vyjádřily dopisem ze dne 6. června 2014 (12). E-mailem ze dne 25. září 2014 (13) podala společnost Finnfjord další připomínky. E-mailem ze dne 8. října 2014 (14) si Kontrolní úřad vyžádal od společnosti Finnfjord další informace. Společnost Finnfjord reagovala dopisy ze dne 24. a 27. října 2014 (15). Dopisem ze dne 27. října 2014 (16) byly dodatečné připomínky a informace předány norským orgánům. Norské orgány na ně reagovaly dopisem ze dne 12. listopadu 2014 (17). V období od listopadu 2014 do ledna 2015 byl Kontrolní úřad s norskými orgány a společností Finnfjord v neformálním kontaktu prostřednictvím elektronické pošty a telefonických hovorů.

(5)

Oznámeným navrhovaným opatřením je přímý grant ve výši 16 milionů NOK poskytnutý společností IN ve prospěch společnosti Finnfjord. Tento grant má částečně pokrýt zvýšení nákladů projektu z [680–720] milionů NOK na [přibližně 800] milionů NOK.

(6)

Společnost IN informovala společnost Finnfjord o svém rozhodnutí týkajícím se provedení oznámeného opatření dopisem ze dne 10. prosince 2012.

(7)

Společnost IN objasnila, že společnost Finnfjord potřebovala na dokončení projektu týkajícího se rekuperace energie dodatečnou částku ve výši [80–95] milionů NOK. Částka ve výši 16 milionů NOK proto pokrývala pouze část navýšení nákladů.

(8)

Současně s udělením přímého grantu ve výši 16 milionů NOK společnosti Finnfjord poskytla společnost IN této společnosti i úvěr ve výši 18 milionů NOK. V souvislosti se stejným projektem si společnost Finnfjord od společnosti IN již vypůjčila částku ve výši 100 milionů NOK. Žádný z těchto úvěrů nebyl Kontrolnímu úřadu oznámen. Společnost IN se domnívala, že úvěry byly poskytnuty za tržních podmínek, nezahrnují proto státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(9)

Současně s úvěrem ve výši 18 milionů NOK od společnosti IN získala společnost Finnfjord i úvěr ve výši [45–60] milionů NOK od finanční instituce SpareBank 1 Nord-Norge (dále jen „SNN“). Stávající úvěry, které společnost SNN poskytla společnosti Finnfjord v souvislosti s dotyčným projektem, činily celkem [300–325] milionů NOK.

(10)

Přímý grant ve výši 16 milionů NOK a dva úvěry ve výši 18 milionů NOK a [45–60] milionů NOK pokrývaly celkem [80–95] milionů NOK navýšených nákladů.

(11)

Společnost IN je veřejný subjekt, který byl zřízen zákonem o společnosti Innovation Norway (18). Společnost vlastní norský stát prostřednictvím Ministerstva místní samosprávy a regionálního rozvoje (51 %) a všech devatenáct norských krajských orgánů (49 %). Společnost IN je financována z veřejných zdrojů.

(12)

Společnost Enova SF (dále jen „Enova“) je státní podnik (19), který zcela vlastní norský stát prostřednictvím Ministerstva pro ropu a energetiku. Společnost odpovídá za správu režimu Fondu energetiky, což je režim státní podpory na ochranu životního prostředí, který byl schválen rozhodnutími Kontrolního úřadu č. 125/06/COL (20) a č. 248/11/COL (21). Společnost Enova je financována z veřejných zdrojů.

(13)

V rámci režimu Fondu energetiky organizuje společnost Enova soutěžní řízení týkající se podpory, přičemž vítěznými projekty jsou projekty, které dosahují nejlepšího výsledku v oblasti energetiky na 1 NOK podpory (22).

(14)

Společnost Enova poskytuje posledních 20 % jednotlivé podpory až poté, co schválila závěrečnou zprávu o projektu (23). Podle tiskové zprávy společnosti Finnfjord (24) byl systém rekuperace energie uveden do provozu dne 30. října 2012. Dne 22. listopadu 2012 schválila společnost Enova závěrečnou zprávu společnosti Finnfjord. Dne 23. listopadu 2012 vyplatila společnost Enova poslední částku podpory ve výši 35 milionů NOK (20 % z celkové podpory ve výši 175 milionů NOK).

(15)

Finnfjord je rodinná společnost s ručením omezeným. Závod, jemuž je navrhovaná podpora určena, se nachází ve Finnsnes v kraji Troms, druhém nejsevernějším kraji v Norsku.

(16)

V oznámení, které vedlo k rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 39/11/COL ze dne 9. února 2011 o schválení podpory ve výši 175 milionů NOK od společnosti Enova ve prospěch společnosti Finnfjord, se rozpočet projektu společnosti Finnfjord týkajícího se rekuperace energie odhadoval na 511,66 milionu NOK. Podpora byla poskytnuta na nahrazení stávajícího chladicího systému rekuperační jednotkou. Záměrem bylo vyrábět ročně 224 GWh elektrické energie a získat 125 GWh technologické páry. Odhadovaná roční výroba energie tudíž činila 349 GWh.

(17)

Podle stávajícího oznámení se do února 2011 odhadovaný rozpočet zvýšil o 190 milionů NOK z 511,66 milionu NOK na 700 milionů NOK. Navzdory tomuto značnému navýšení se správní rada společnosti Finnfjord dne 7. února 2011 rozhodla v projektu pokračovat. Společnost Finnfjord nepožádala v té době o další podporu. Oznámená podpora nemá pokrýt zvýšení nákladů, které vedlo k odhadu ve výši 700 milionů NOK.

(18)

Zvýšení nákladů vyplývalo především z rozhodnutí společnosti Finnfjord orientovat projekt výhradně na výrobu elektřiny z páry (a nezískávat technologickou páru) a pořídit výkonnější parní turbínu. Turbína byla objednána dne 7. ledna 2011. Právně závazná smlouva týkající se turbíny byla uzavřena dne 23. února 2011. Dopisem ze dne 16. února 2011 společnost Finnfjord společnost Enova informovala, že objednala výkonnější turbínu, která by měla zajistit roční výrobu 344,5 GWh elektrické energie. Tento vyšší objem výroby elektrické energie se tudíž blížil odhadované celkové výrobě 349 GWh elektřiny a páry. Společnost Finnfjord proto požádala o vyloučení výroby páry z podpořeného projektu. Společnost Enova změnu projektu schválila dopisem ze dne 17. února 2011.

(19)

Během celé doby realizace projektu předkládala společnost Finnfjord společnosti Enova zprávy o pokroku. Ve zprávě ze dne 30. dubna 2012 odkazovala společnost Finnfjord na další zvýšení nákladů v souvislosti s turbínovou halou, parním a kondenzačním potrubím a výkopy. Dodatečné náklady činily přibližně 5 milionů NOK. Společnost Finnfjord stále usilovala o udržení celkových nákladů projektu pod odhadovanými 700 miliony NOK.

(20)

Ve zprávě o pokroku ze dne 29. června 2012 byl nadále uveden celkový odhad nákladů ve výši 700 milionů NOK. V té době se však odhadovalo, že na projekt budou vynaloženy dodatečné náklady ve výši [5–10] milionů NOK. Toto navýšení nákladů bylo projednáno na zasedání správní rady společnosti Finnfjord dne 19. června 2012. Norské orgány nevysvětlily, proč zvýšení nákladů celkem o [10–15] milionů NOK ([…]) nevedlo ve zprávě o pokroku ze dne 29. června 2012 k úpravě odhadu celkových nákladů ve výši 700 milionů NOK.

(21)

Norské orgány uvedly, že společnost Finnfjord zahájila během jara 2012 se společností Enova neformální jednání ohledně získání dodatečné podpory na pokrytí vyšších nákladů projektu. Dne 5. července 2012 požádala společnost Finnfjord po neformálních kontaktech společnost Enova oficiálně o dodatečnou podporu. V té době revidovala společnost Finnfjord svůj odhad celkových nákladů na [730–760] milionů NOK.

(22)

Z informací, které byly Kontrolnímu úřadu poskytnuty, vyplývá, že společnost Finnfjord na základě revize rozpočtu, která byla dokončena dne 31. července 2012, dospěla k závěru, že si projekt vyžádá dodatečné náklady, a odhad celkových nákladů se zvýšil na [740] milionů NOK až [přibližně 800] milionů NOK. Zvýšení nákladů souviselo s přizpůsobením stávajícího strojního zařízení, úpravou tří stávajících pecí, úpravami kouřovodů, zařízením v turbínové hale a ostatních budovách, delším výpadkem výroby oproti očekávání a dokončením stavebních prací a montáže. Společnost Finnfjord požádala společnost Enova o dodatečnou podporu s cílem zajistit, aby projekt splňoval její interní požadavky na ziskovost. Důvody navýšení nákladů rozvedla společnost Finnfjord ve zprávě o pokroku ze dne 12. září 2012.

(23)

Počátkem srpna 2012 jednala společnost Finnfjord se společností Enova neformálně o možném odkladu prací na třetí peci a o jejich klasifikaci jako samostatného projektu s cílem požádat společnost Enova o další podporu na základě toho, že se jedná o nový projekt.

(24)

Dopisem ze dne 20. srpna 2012 společnost Enova žádost o podporu zamítla.

(25)

Na zasedání správní rady společnosti Finnfjord dne 25. září 2012 byl odhad celkových nákladů stanoven na [přibližně 800] milionů NOK. Na tomto zasedání zvažovala správní rada společnosti Finnfjord tři alternativní postupy:

(26)

Správní rada se rozhodla postupovat podle třetí alternativy.

(27)

Společnost IN poskytla Kontrolnímu úřadu výňatek ze zápisu ze zasedání správní rady týkající se třetí alternativy. Pokud jde o žádosti o další podporu od společností Enova a IN, ve výňatku se uvádí toto:

„Případné granty/úvěry od společností Enova a [IN] budou přímo použity k snížení úvěru na likviditu, o nějž byla požádána společnost [SNN]“  (25).

(28)

Podle společnosti IN dospěla správní rada k závěru, že by první postup v podstatě znamenal, že by byl projekt financován na náklady věřitelů společnosti Finnfjord, což se z právního hlediska nepovažovalo za vhodné a nepředstavovalo dlouhodobě udržitelné řešení. Podle společnosti IN nepokládala správní rada za schůdnou ani druhou alternativu, jelikož dospěla k závěru, že by odklad prací na třetí peci byl nadměrně nákladný.

(29)

Ve svých připomínkách k rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení norské orgány uvedly, že konečné celkové náklady činily [přibližně 800] milionů NOK. Norské orgány neobjasnily, kdy byla tato částka stanovena s konečnou platností.

(30)

Dne 28. srpna 2012 zahájila společnost Finnfjord se společnostmi IN a SNN neformální dialog za účelem získání částky ve výši [80–95] milionů NOK, která byla zapotřebí na financování dokončení projektu.

(31)

Dopisem ze dne 1. října 2012 požádala společnost Finnfjord společnost SNN oficiálně o další úvěry. Dne 11. října 2012 požádala společnost Finnfjord společnost IN o další úvěry a granty, aniž by upřesnila výši podpory.

(32)

Zdá se, že společnost SNN nabídla společnosti Finnfjord před polovinou října 2012 úvěr ve výši [80–95] milionů NOK. Společnost SNN však úvěr podmínila zajištěním na úkor zajištění u existujícího úvěru, který poskytla společnost IN (26). Společnost IN s tímto řešením nesouhlasila. Společnosti Finnfjord, SNN a IN místo toho sjednaly následující finanční balíček ve výši [80–95] milionů NOK:

(33)

Finanční balíček ve výši [80–95] milionů NOK byl formálně schválen a společností Finnfjord přijat ve formě doplňující dohody o koordinaci, kterou společnosti SNN, IN a Finnfjord podepsaly dne 12. prosince 2012. Tato dohoda, která měla upravovat vztahy mezi třemi stranami, se vztahovala na úvěrovou smlouvu mezi společnostmi Finnfjord a SNN ze dne 12. prosince 2012 a úvěrovou smlouvu mezi společnostmi Finnfjord a IN ze dne 10. prosince 2012.

(34)

Zatímco úvěry od společností IN a SNN již byly vyplaceny, podpora ve výši 16 milionů NOK ve prospěch společnosti Finnfjord bude poskytnuta až poté, co ji schválí Kontrolní úřad.

(35)

Společnost IN zdůraznila, že v době, kdy rozhodla o podmíněném poskytnutí částky ve výši 16 milionů NOK, úvěr pro společnost Finnfjord nezvažovala, jelikož společnost neměla dostatečný kolaterál k pokrytí nových úvěrů ve výši až [80–95] milionů NOK.

(36)

Co se týká důvodu, proč společnost Finnfjord nepožádala v únoru 2011 o další podporu společnost Enova, společnost IN objasnila, že společnost Enova částku ve výši 200 milionů NOK jednostranně snížila a zdůraznila, že poskytnutá částka ve výši 175 milionů NOK představuje mimořádně vysokou intenzitu podpory a že žádný jiný projekt nemůže podobnou podporu očekávat. Společnost Finnfjord se proto domnívala, že by žádost o další podporu nebyla úspěšná. Společnost však svůj přístup změnila poté, co se dověděla o rozhodnutí společnosti Enova poskytnout podporu ve výši 350 milionů NOK téměř totožnému projektu, který realizovala společnost Elkem AS (28).

(37)

Společnost IN předložila revidovanou kalkulační tabulku zohledňující připomínky Kontrolního úřadu uvedené v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Na základě konečných nákladů projektu ve výši [přibližně 800] milionů NOK, doby životnosti projektu v délce patnácti let a ověřeného postupného zvyšování výroby elektřiny v prvních třech letech na maximální roční kapacitu ve výši 344,5 GWh byla s použitím modelu společnosti Enova míra návratnosti bez podpory ve výši 16 milionů NOK vypočítána na [přibližně 9] %. S podporou by míra návratnosti činila [přibližně 11] %. Společnost IN uvedla, že projekt tedy není rentabilní, a to s ohledem na obecnou investiční politiku společnosti Finnfjord, podle níž se u takovýchto investic mimo klíčové oblasti podnikání společnosti vyžaduje míra návratnosti v rozmezí [10–20] %.

(38)

Společnost IN zdůraznila, že společnost Finnfjord založila své rozhodnutí pokračovat v projektu na vlastních interních výpočtech, které se lišily od výše uvedených výpočtů (podle modelu Enova). Společnost IN podotkla, že interní výpočty společnosti Finnfjord jí předloženy nebyly. Společnost IN také uvedla, že zdánlivě protichůdné názory společností IN a Enova vyplývají s největší pravděpodobností z rozdílů mezi vnitřními předpisy a pravidly společností Enova a IN.

(39)

Společnost Finnfjord poukázala na to, co vnímá jako zjevný rozpor v rozhodnutí Kontrolního úřadu, kdy Kontrolní úřad na straně jedné zcela nevyloučil, že by v daném případě mohla mít podpora motivační účinek, současně však pokládá otázku, zda společnost Finnfjord zvažovala ukončení, omezení nebo pozastavení projektu. Společnost Finnfjord zdůraznila, že ačkoli její správní rada až do zasedání dne 25. září 2012 usilovala o dokončení projektu, nemělo by se to považovat za projev přání nebo schopnosti dokončit projekt za jakoukoli cenu. Fakta a číselné údaje, které byly Kontrolnímu úřadu poskytnuty, podle společnosti jednoznačně prokazují, že bez dodatečného financování by společnost Finnfjord nebyla schopna dokončení projektu uhradit. Společnost Finnfjord nemohla nabídnout žádný další kolaterál, nebyla tudíž schopna zajistit další úvěrové financování. Společnost Finnfjord proto odmítla předběžný názor Kontrolního úřadu, že podpora byla vnímána jako vítaný, nikoli však nezbytně nutný prvek finančního balíčku.

(40)

Stejně jako společnost IN i společnost Finnfjord zdůraznila, že snížení podpory od společnosti Enova z částky ve výši 200 milionů NOK na 175 milionů NOK představovalo jednostranné politické rozhodnutí správní rady společnosti Enova. Společnost Finnfjord poukázala na řadu nesrovnalostí v prohlášeních společnosti Enova ohledně motivačního účinku dodatečné podpory projektu a zdůraznila, že zdánlivě protichůdné názory společnosti Enova a IN ohledně motivačního účinku podpory nemají žádný význam, jelikož politika společnosti Enova je přísnější než možnosti stanovené v pokynech k podpoře na ochranu životního prostředí (29).

(41)

Co se týká posouzení, zda podpora představuje vhodný nástroj, společnost Finnfjord (jak se zdá) odmítla myšlenku, že by se posouzení mělo zakládat na zvláštních okolnostech daného případu, a místo toho odkázala na rozhodnutí č. 39/11/COL, v němž Kontrolní úřad konstatoval, že počáteční podpora ve výši 175 milionů NOK představovala vhodný nástroj k zajištění investic do projektu před jeho realizací.

(42)

Co se týká přiměřenosti, společnost zdůraznila, že projekt byl oproti původním odhadům více než dvakrát dražší. Míra návratnosti ve výši 12,35 % byla na spodní hranici rozpětí ziskovosti, které společnost Finnfjord vyžaduje. Aktualizovaná míra návratnosti [přibližně 9] % bez podpory ve výši 16 milionů NOK je mnohem nižší, než by bylo pro společnost Finnfjord přijatelné, „pokud by mohla jednat podle své svobodné vůle“. I míra návratnosti [přibližně 11] % s podporou ve výši 16 milionů NOK se považuje za poměrně nízkou návratnost. Společnost Finnfjord uvedla, že poskytnutí podpory představuje přiměřené sdílení nákladů mezi společnostmi IN a SNN, a zdůraznila, že se dluhový kapitál projektu podstatně zvýšil. Riziko selhání nese společnost sama. Podle názoru společnosti Finnfjord nevede podpora jednoznačně k nadměrné náhradě.

(43)

Společnost Finnfjord zastávala názor, že dodatečná podpora od společnosti IN nenaruší soutěžní mechanismus v rámci režimu Fondu energetiky. Společnost Finnfjord zdůraznila, že soutěžní mechanismus v rámci režimu Fondu energetiky zamezuje pouze tomu, aby podporu získaly nejméně efektivní projekty, pokud požadované částky přesáhnou rozpočet režimu. Společnost Kontrolní úřad vyzvala, aby uvážil, zda může upřednostnění soutěžního mechanismu v rámci režimu Fondu energetiky zasahovat do práva norských orgánů organizovat správu veřejných prostředků. Společnost Finnfjord v této souvislosti pochybovala, že mimo pravidel týkajících se kumulace má Kontrolní úřad platný právní základ pro zajištění toho, aby poskytnutí jednotlivých podpor nenarušovalo fungování režimu podpory. Společnost Finnfjord uvedla, že oznámená podpora je vyplacena otevřeným a transparentním způsobem.

(44)

V průběhu formálního vyšetřovacího řízení obdržel Kontrolní úřad od společnosti Finnfjord druhé kolo připomínek, v nichž společnost upřesnila, že by nedostatečná likvidita na podzim roku 2012 vedla k ukončení projektu, pokud by nebyl poskytnut dodatečný finanční balíček, který byl zase umožněn udělením podpory společností IN. Za účelem odůvodnění motivačního účinku oznámené podpory ve prospěch společnosti Finnfjord odkázala tato společnost na rozhodnutí Kontrolního úřadu ve věci slévárna hliníku Helguvík (Helguvík Aluminium Smelter) (30).

(45)

Jako důkazy o nezbytnosti podpory předložila společnost prohlášení společnosti SNN a účetního a předsedy společnosti Finnfjord. Společnost poskytla rovněž kalkulační tabulku s aktualizovaným výpočtem čisté současné hodnoty projektu (ověřeným společností IN), který s podporou udává [mírně zápornou] % návratnost. Společnost odkázala na praxi Kontrolního úřadu a Komise (31) v případech nepředvídaných nákladů u inovativních projektů, kdy byla podpora, která nebyla vyjádřena jako pevná částka, nýbrž jako procentní podíl neznámých celkových nákladů, prohlášena za slučitelnou s fungováním pravidel státní podpory.

(46)

Na žádost Kontrolního úřadu poskytla společnost Finnfjord následně kopie dvou smluv o financování, které uzavřely společnosti SNN, IN a Finnfjord dne 14. června 2011 a 12. prosince 2012, a dokumentaci týkající se neexistence kolaterálu bez zástavního práva.

(47)

Norské orgány se vyjádřily k oběma kolům připomínek společnosti Finnfjord. Norské orgány se společností Finnfjord souhlasily a objasnily méně významné faktické záležitosti týkající se zdroje financování navrhovaného grantu ve výši 16 milionů NOK. Jelikož je vyplacení finančních prostředků z příslušných zdrojů provedeno jednotně, nebyla tato vysvětlení pro posouzení oznámeného opatření ze strany Kontrolního úřadu podstatná.

(48)

V čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP se uvádí:

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

(49)

To znamená, že opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: opatření i) je provedeno státem nebo ze státních prostředků, ii) poskytuje příjemci selektivní hospodářskou výhodu; iii) má dopad na obchod mezi smluvními stranami a může narušit hospodářskou soutěž.

(50)

Opatření podpory musí být provedeno státem nebo ze státních prostředků. V této souvislosti se připomíná, že společnost IN je veřejným subjektem. Její granty financuje norský stát. Oznámené opatření je proto financováno ze státních prostředků a převod na společnost Finnfjord je pod kontrolou veřejného subjektu ovládaného státem. Kontrolní úřad proto usuzuje, že jsou zahrnuty státní prostředky.

(51)

Aby oznámené opatření představovalo státní podporu, musí společnosti Finnfjord poskytovat výhodu, která ji osvobozuje od nákladů, jež obvykle zatěžují její rozpočet. Opatření musí být dále selektivní v tom smyslu, že zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“. Přímý grant ve výši 16 milionů NOK představuje převod hotovosti, kterou by společnost Finnfjord v rámci běžné hospodářské činnosti nezískala. Navrhovaný grant je určen výhradně společnosti Finnfjord. Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že tento přímý grant poskytuje společnosti Finnfjord selektivní hospodářskou výhodu.

(52)

Aby se opatření považovalo za státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1, musí být schopno narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP. Podle ustálené judikatury postačuje samotná skutečnost, že opatření posiluje postavení určitého podniku vůči ostatním podnikům, které s ním soutěží při obchodování v rámci EHP, k tomu, aby bylo možno vyvodit závěr, že opatření pravděpodobně ovlivní obchod mezi smluvními stranami a naruší hospodářskou soutěž mezi podniky usazenými v jiných členských státech EHP (32). Společnost Finnfjord vyrábí ferosilicium a mikrosiliku, které prodává na evropském trhu (33). Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že podpora ovlivňuje obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP a narušuje hospodářskou soutěž v EHP, jelikož příjemce působí v odvětví, v němž probíhá obchod mezi smluvními stranami.

(53)

Na základě výše uvedených zjištění vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že oznámené opatření ve formě přímého grantu ve výši 16 milionů NOK, který společnost IN poskytla společnosti Finnfjord, představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(54)

V čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 je stanoveno, že „Kontrolní úřad ESVO bude včas informován o všech plánech ohledně poskytnutí nebo změny podpor, aby mohl podat své vyjádření (…). Dotčené státy neprovedou navrhovaná opatření, dokud nebude v tomto řízení přijato konečné rozhodnutí.“

(55)

Norské orgány oznámily opatření podpory ve výši 16 milionů NOK dopisem ze dne 26. června 2013. Podpora byla poskytnuta podmíněně s výhradou schválení Kontrolním úřadem, nebyla tudíž vyplacena.

(56)

S ohledem na poskytnuté informace se zdá, že podpora byla poskytnuta na základě režimu podpory, který nebyl Kontrolnímu úřadu oznámen, jelikož se norské orgány domnívaly, že se na něj vztahuje tehdy platné obecné nařízení o blokových výjimkách (34). Granty poskytnuté společnostmi Enova a IN představují investiční podporu pro stejný podnik na týž investiční projekt. Norské orgány proto vyvodily závěr, že podporu pro společnost Finnfjord je nutno oznámit jednotlivě, jelikož s podporou od společnosti Enova přesáhla kumulativně prahovou hodnotu, při níž podléhají jednotlivé podpory oznamovací povinnosti (35).

(57)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že norské orgány splnily své povinnosti podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3.

(58)

Společnost IN tvrdila, že podpora pro společnost Finnfjord je slučitelná s čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP jako podpora na ochranu životního prostředí. Společnost IN zdůraznila, že dotyčná podpora nepředstavuje podporu na záchranu.

(59)

Podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP lze za slučitelné s fungováním Dohody o EHP považovat„podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí“, pokud nemění podmínky obchodu a hospodářskou soutěž v EHP v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(60)

Rozhodnutím č. 39/11/COL schválil Kontrolní úřad počáteční podporu z režimu Fondu energetiky na projekt společnosti Finnfjord týkající se rekuperace energie poté, co podrobně posoudil soulad této podpory s kapitolou 5 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí. Kontrolní úřad dospěl k závěru, že oznámená podpora od společnosti Enova přispěla k ochraně životního prostředí tím, že společnost Finnfjord pobídla k provedení opatření k úspoře energie, jež by bez podpory provedeno nebylo.

(61)

Dne 16. července 2014 (po zahájení formálního vyšetřovacího řízení) přijal Kontrolní úřad nový soubor pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky na období 2014–2020 (dále jen „pokyny pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky“) (36), které nahradily pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí (37). Kontrolní úřad uplatňuje pokyny pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky ode dne jejich přijetí (38) rovněž na poskytnutí jednotlivé podpory, která byla oznámena před přijetím pokynů pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky a u níž musí přijmout rozhodnutí po dni přijetí zmíněných pokynů (39).

(62)

Podporu od společnosti Enova schválil Kontrolní úřad jako opatření k úspoře energie. Pokyny pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky kapitolu o úspoře energií neobsahují, místo toho byla zavedena kapitola o energetické účinnosti (40). Kontrolní úřad posoudí slučitelnost oznámené podpory podle kapitoly o energetické účinnosti obsažené v pokynech pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky.

(63)

Kontrolní úřad podotýká, že by se posouzení slučitelnosti oznámeného opatření v daném případě významně nelišilo, pokud by se použily pokyny k podpoře na ochranu životního prostředí. K prokázání této skutečnosti se v následujícím textu odkazuje na příslušné zásady pokynů pro státní podporu v oblasti životního prostředí a energetiky i pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

(64)

V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Kontrolní úřad při posouzení oznámeného opatření podle tehdy platných pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí zdůraznil, že vzhledem ke skutečnosti, že slučitelnost podpory poskytnuté společností Enova na projekt společnosti Finnfjord týkající se rekuperace energie již posoudil, nepochybuje o tom, že dodatečná podpora je vzhledem k poměrně nízké částce v porovnání s počáteční podporou zaměřena na selhání trhu. Za předpokladu, že by podpora měla motivační účinek a byla by nezbytná, neměl by Kontrolní úřad pochybnosti o tom, že narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu je omezené, takže celková bilance je kladná. Tyto záležitosti proto nejsou v následujícím textu projednány.

(65)

Posouzena je tudíž otázka, zda má oznámená podpora motivační účinek a zda je nezbytná.

(66)

Podle pokynů pro podporu v oblasti životního prostředí a energetiky (41) musí mít podpora motivační účinek, aby ji bylo možno považovat za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP. Při posouzení slučitelnosti je rozhodujícím prvkem otázka, zda je podpora nezbytná k vytvoření skutečné pobídky pro uskutečnění investice, která by jinak provedena nebyla. Je nutno ověřit, zda je podpora nezbytná k zajištění motivačního účinku u investice, tj. zda podpora skutečně přispívá ke změně chování příjemce, takže se úroveň ochrany životního prostředí zvýší (42).

(67)

Kontrolní úřad bude mít zpravidla za to, že motivační účinek neexistuje, pokud byl projekt zahájen předtím, než příjemce předložil žádost o podporu (43). Jelikož daná věc souvisí s otázkou dodatečné podpory k pokrytí vyšších nákladů probíhajícího projektu, nemůže Kontrolní úřad vycházet z předpokladu týkajícího se existence motivačního účinku v případě žádostí o podporu podaných před zahájením prací. V únoru 2011 zahájila společnost Finnfjord projekt v hodnotě 700 milionů NOK na základě poskytnuté podpory ve výši 175 milionů NOK.

(68)

Kontrolní úřad však nevylučuje motivační účinek podpory u již zahájeného projektu, jestliže poskytnutí podpory jednoznačně zajistí dokončení projektů, jež by jinak nebyly dokončeny, nebo zvýšení ochrany životního prostředí, ke kterému by jinak nedošlo (44). Při posuzování motivačního účinku podpory na tomto základě je nutno podrobně přezkoumat hypotetickou srovnávací situaci, tj. to, co by společnost učinila bez podpory.

(69)

Společnost dokončila projekt v říjnu 2012, aniž by byla podpora vyplacena. Na základě poskytnutých informací a předložených důkazů se Kontrolní úřad nedomnívá, že společnost Finnfjord v období od února 2011 až do dokončení projektu v říjnu 2012 skutečně zvažovala ukončení projektu, omezení jeho rozsahu či jeho pozastavení. S odkazem na závěry vyvozené na zasedání správní rady dne 25. září 2012 se zdá, že společnost kvůli nadměrným nákladům vážně neuvažovala o ukončení nebo odložení projektu, a to zcela ani části, ani o omezení jeho rozsahu. Zápis ze zasedání správní rady dne 25. září 2012 uvádí, že společnost Finnfjord měla v úmyslu požádat společnosti Enova a IN o další úvěrové financování a že by případná podpora byla přímo použita k snížení úvěru, který by se společnost Finnfjord snažila získat od společnosti SNN.

(70)

Toto zjištění podpořila společnost ve svých připomínkách k rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Ačkoli společnost poukázala na potřebu dalšího financování ve výši [80–95] milionů NOK a tvrdila (jak se zdá), že situace, v níž se nacházela, naznačuje, že zvažovala upuštění od projektu, je to v rozporu s jinými prohlášeními společnosti, v nichž se odkazuje na neexistenci „svobodné vůle“ (viz 42. bod odůvodnění), a především se skutečností, že společnost Finnfjord projekt dokončila, aniž by byla podpora vyplacena.

(71)

Pokud se společnost domnívala, že nemá jinou možnost než v projektu pokračovat, neposkytla by podpora společnosti žádnou pobídku, jelikož by společnost projekt dokončila – s podporou, nebo bez podpory. Jinými slovy, hypotetickým srovnávacím scénářem je to, že společnost Finnfjord dokončí projekt bez prodlev a bez omezení jeho rozsahu i bez podpory.

(72)

Kontrolní úřad nepřesvědčilo tvrzení, že podpora vedla k poskytnutí finančního balíčku ve výši [80–95] milionů NOK a že byla nezbytná zejména pro úvěr od společnosti SNN ve výši [45–60] milionů NOK. I když je úvěr společnosti SNN poskytnut pod podmínkou, že společnost IN udělí podporu ve výši 16 milionů NOK, finanční prostředky (od společnosti SNN i společnosti IN) byly vyplaceny bez předchozího schválení dodatečné podpory Kontrolním úřadem. To prokazuje, že úvěry lze od poskytnuté podpory oddělit. Věřitel, který by jako podmínku dalšího financování vyžadoval skutečné vyplacení podpory, by před vyplacením dalšího dluhového kapitálu počkal na schválení Kontrolním úřadem, je-li to rozhodující pro existenci finančního balíčku. Z informací, které byly Kontrolnímu úřadu poskytnuty, mimoto nevyplývá, že by společnost Finnfjord musela úvěry ihned splatit, pokud by Kontrolní úřad podporu neschválil.

(73)

Aby byla podpora slučitelná s fungováním Dohody o EHP, musí být nezbytná. Podpora nesmí subvencovat náklady na činnost, které by podniku vznikly v každém případě, a nesmí vynahrazovat běžná podnikatelská rizika hospodářské činnosti (45). Podpora na dodatečné náklady, které vznikly v důsledku nepředvídatelných vnějších faktorů, jež nelze považovat za součást běžných podnikatelských rizik hospodářské činnosti, by se však měla považovat za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP (46).

(74)

Kontrolní úřad uvádí, že se společnost Finnfjord v únoru 2011, kdy čelila nárůstu nákladů z 511,66 milionu NOK na 700 milionů NOK, rozhodla v projektu pokračovat bez toho, aby žádala o další podporu. Příslušnými náklady, jichž se toto šetření týká, je proto zvýšení o [80–95] milionů NOK, a to z 700 milionů NOK na [přibližně 800] milionů NOK. To představuje nárůst přibližně o […] %.

(75)

Podle poskytnutých informací (jak je popsáno v 22. bodě odůvodnění) souviselo zvýšení nákladů s úpravou stávajícího strojního zařízení a tří stávajících pecí, úpravami kouřovodů, zařízením v turbínové hale a ostatních budovách, delším výpadkem výroby oproti očekávání a dokončením stavebních prací a montáže. To představuje zvýšení druhů nákladů, které by společnost podle očekávání brala v úvahu při plánování projektu tohoto typu, a jedná se o běžná podnikatelská rizika dotyčné hospodářské činnosti. Nelze mít za to, že zvýšení nákladů bylo způsobeno vnějšími faktory, a nezdá se, že je nebylo možno předvídat. Dotyčný případ lze proto odlišit od případu týkajícího se slévárny hliníku Helguvík (47), na nějž společnost Finnfjord poukázala. V uvedeném případě měl příjemce podpory potíže získat financování během mimořádné finanční krize na Islandu v roce 2008, což byla okolnost, kterou lze právem považovat za nepředvídatelný vnější faktor. Na základě výše uvedených skutečností zastává Kontrolní úřad názor, že norské orgány prostřednictvím oznámeného opatření podpory zamýšlejí vynahradit společnosti Finnfjord běžná podnikatelská rizika prováděného projektu.

(76)

Kontrolní úřad uznává, že by se výsledek jeho posouzení mohl lišit, pokud by norské orgány místo navržení dvou pevně stanovených částek podpory (od společnosti Enova a posléze od společnosti IN) poskytly podporu na uhrazení určitého procentního podílu způsobilých nákladů projektu. Tak by tomu bylo zejména v případě, je-li rozsah nepředvídaných dodatečných nákladů značný a je-li spojen se skutečností, že projekt je inovativní a že náklady lze vzhledem k jejich povaze předem obtížně odhadnout. Toto tvrzení však není s ohledem na skutečnosti, které byly Kontrolnímu úřadu v daném případě předloženy, relevantní.

(77)

Kontrolní úřad zdůrazňuje, že je na norských orgánech, aby prokázaly, že jsou splněny podmínky pro výjimku z čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP (48). Skutečnosti a tvrzení, jež norské orgány (a společnost Finnfjord) předložily, Kontrolní úřad nepřesvědčily, že oznámená podpora od společnosti IN má motivační účinek a že je nezbytná.

(78)

Na základě výše uvedených skutečností vyvodil Kontrolní úřad závěr, že oznámená podpora ve prospěch společnosti Finnfjord poskytnutá společností IN nemá motivační účinek a že není nezbytná. Jelikož podpora již z těchto důvodů není slučitelná s fungováním Dohody o EHP, neposoudí Kontrolní úřad vhodnost podpory ani její přiměřenost.

(79)

Na základě informací, které norské orgány poskytly, dospěl Kontrolní úřad k závěru, že navrhovaný příspěvek ve výši 16 milionů NOK vyplacený v hotovosti společností IN ve prospěch společnosti Finnfjord představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(80)

Kontrolní úřad vyvodil závěr, že tato podpora není slučitelná s fungováním Dohody o EHP. Norské orgány proto nemohou podporu poskytnout.

(81)

Kontrolní úřad norské orgány žádá, aby kopii tohoto rozhodnutí předaly neprodleně společnosti Finnfjord,