KONTROLNÍ ÚŘAD ESVO (1),

vzhledem k těmto důvodům:

I.   SKUTEČNOSTI

1.   Postup

Dopisem ze dne 9. března 2007 norského ministerstva státní správy a reforem určeným Evropské unii (kterým byl předán dopis ministerstva financí ze dne 8. března 2007), jenž Kontrolní úřad obdržel a zaevidoval dne 9. března 2007 (dokument č. 412984), oznámily norské orgány plánovanou změnu daně z emisí CO2 u výrobků z nerostných produktů podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru. Norské orgány zamýšlely změnit daň z emisí CO2 takovým způsobem, aby byly zdaněny zemní plyn a zkapalněný ropný plyn (dále jen „LPG“), které v současné době nepodléhají žádné dani z emisí CO2.

Po výměně různé korespondence (7) Kontrolní úřad dopisem ze dne 23. listopadu 2007 norské orgány informoval, že se s ohledem na toto opatření rozhodl zahájit řízení podle čl. 1 odst. 2 části I protokolu 3.

Rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 597/07/KOL o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v Dodatku EHP (8). Kontrolní úřad zúčastněné strany vyzval, aby podaly své připomínky.

Kontrolní úřad obdržel dvě připomínky od zúčastněných stran, první od sdružení Norsk Bioenergiforening (norské sdružení pro bioenergii) dne 11. července 2008 (dokument č. 485500) a druhou od Norges Naturvernforbund, Zero Emission Resource Organisation a Natur og Ungdom dne 16. července 2008 (dokument č. 486001).

Norské orgány předložily další připomínky dne 20. prosince 2007 (dokument č. 458478) a dne 13. března 2008 (dokument č. 512262) a posléze se zúčastnily rovněž neformálních jednání s Kontrolním úřadem.

2.   Popis navrhovaných opatření

2.1   Přehled

Norský stát vybírá daň z používání určitých výrobků z nerostných produktů, daň z emisí CO2. V současnosti jsou daně z emisí CO2 v Norsku vybírány pouze u minerálního oleje a benzínu. Navrhuje se, aby tato daň byla uložena rovněž na používání zemního plynu a LPG, avšak pouze v případě jejich použití k vytápění budov.

Daň z emisí CO2 je uložena na používání výrobků uvedených v norských daňových předpisech. Dani podléhají dovezené i domácí výrobky. Daň z emisí CO2 je obsažena v rozpočtové kapitole týkající se ekologických daní vybíraných u výrobků z nerostných produktů pod názvem „ Om miljøavgifter på mineralske produkter mv. “ Okruh A této kapitoly se zabývá daní z emisí CO2 u výrobků z nerostných produktů (avgift på mineralske produkter). Oddíl A1 stanoví výběr daně u minerálního oleje a benzínu. Tento oddíl zní takto (9):

„ Fra 1. januar 2007 skal det i henhold til lov 19 mai 1933 nr. 11 om særavgifter betales CO2-avgift til statskassen på følgendende mineralske produkter etter følgende satser:…

a)	Mineralolje: kr. 0,47 per liter. (…)

b)	Bensin: kr 0,80 per liter,“;

což v překladu do češtiny znamená:

„Od 1. ledna 2007 je podle zákona č. 11 ze dne 19. května 1933 o zvláštních poplatcích do státní pokladny hrazena daň z emisí CO2 u níže uvedených výrobků z nerostných produktů s následujícími sazbami…

a)	minerální olej: 0,47 NOK za litr. (…)

b)	benzín: 0,80 NOK za litr“.

Oddíl A2 obsahuje osvobození od daně podle použití výrobku. Oddíl A2.1 obsahuje obecné výjimky pro různé činnosti, zejména použití minerálního oleje jako suroviny ve výrobním procesu (oddíl A2 bod 1.c). Oddíly A2.2 a A2.3 obsahují další výjimky týkající se používání minerálního oleje resp. benzínu.

V návrhu rozpočtu na rok 2007 navrhla norská vláda změnu příslušné rozpočtové kapitoly, která byla schválena parlamentem. Návrh byl obsažen v legislativním návrhu St.prp. nr. 1 (2006–2007), II A a B a zní takto:

„A Fra 1 juli 2007 gjøres følgende endringer: § 1 første ledd nye bokstaver c og d skal lyde: c) Naturgass: kr. 0,47 pr. standardkubikkmeter d) LPG: kr. 0,60 pr. kg.

B §2 første ledd ny nr. 4 skal lyde: 4. Gass til annen bruk en oppvarming mv. i boliger og næringsbygg.“;

což v překladu do češtiny znamená:

„A Ode dne 1. července 2007 platí tyto změny: V oddíle 1 prvním odstavci se vkládají nová písmena c) a d), která znějí: c) plyn: 0,47 NOK za standardní metr krychlový d) LPG: 0,60 NOK za kg.

B V oddíle 2 prvním odstavci se vkládá nový bod 4, který zní: 4. Plyn používaný pro jiné účely než vytápění obytných domů a obchodních budov.“

Vložením nových písmen c) a d) do oddílu 1 (v okruhu A) se oblast působnosti daně z emisí CO2 rozšiřuje na zemní plyn a LPG. Nové ustanovení uvedené v okruhu B zavádí osvobození pro zemní plyn a LPG používané pro veškeré jiné účely než vytápění obytných domů a obchodních budov.

Norské orgány tvrdí, že účelem změny daně je podpora většího využívání zelených alternativ zemního plynu a LPG při vytápění budov. Tvrdí, že pouze z technických důvodů byla daň z emisí CO2 v případě zemního plynu a LPG zavedena jako obecná daň na rozdíl od zvláštní daně za tímto účelem; přičemž důvodem je to, že v případě zavedení obecné daně se zvýší rozsah kontrol orgánů. Norské orgány uvedly, že pouze po přijetí opatření jako obecné daně jsou všichni výrobci zboží podléhajícího dani povinni zaregistrovat se u orgánů jako osoby povinné k dani a musí vést účetnictví o svých tržbách. Podle norských orgánů by v případě, že by daň byla zavedena jako omezenější daň z vytápění budov, nebyla nutná registrace a vedení účetnictví v případě obchodníků, kteří prodávají zemní plyn nebo LPG pro jiné účely než vytápění budov.

2.2   Cíl daně

Cílem daně z emisí CO2 je snížení emisí uhlíku – podle norských orgánů je cílem: „stanovit hodnotu poškození životního prostředí způsobeného používáním zdaněných výrobků a podpořit používání výrobků, které méně poškozují životní prostředí. Daň je uložena s cílem zajistit účinnější využívání zdrojů, což povede k příznivým dopadům na životní prostředí. Jedná se o obecnou daň.“

Cíl rozšíření daně z emisí CO2 na zemní plyn a LPG je dále popsán v návrhu rozpočtu na rok 2007, který odkazuje na tzv. „prohlášení ze Soria Moria“  (10):

2.3   Vnitrostátní právní základ opatření podpory

Rozšíření daně z emisí CO2 na zemní plyn a LPG bylo schváleno norským Stortinget (parlament). Návrh vlády byl předložen v St.prp. nr. 1 (2006–2007) Skatte-, avgifts- og tollvedtak a byl parlamentem schválen dne 28. listopadu 2006.

Kromě předpisu parlamentu se plánuje, že dojde ke změně nařízení o spotřebních daních (Forskrift om endring av Forskrift om særavgifter). Nový § 3-6-5 nařízení stanoví osvobození od daně z emisí CO2 v případě zemního plynu a LPG používaných pro jiné účely než vytápění budov. § 3-6-5 odst. 1 stanoví, že zemní plyn a LPG, které jsou používány pro jiné účely než vytápění budov, obchodních budov a jiných obytných domů jsou osvobozeny od daně. Osvobození se nevztahuje na přímé ani nepřímé vytápění (11). Plyn, který se používá v jednotkách menších než 20 kg, je osvobozen od daně podle § 3-6-5 odst. 2 nařízení.

2.4   Příjemce

Norské orgány uvedly, že 94 % spotřeby zemního plynu a LPG připadá na jiné účely než vytápění budov. Pouze malý procentní podíl domácí (norské) spotřeby souvisí s vytápěním budov, jelikož zemní plyn se používá především pro průmyslové účely, přičemž hlavní část připadá na zpracovatelský průmysl. Podle norského statistického úřadu (Statistics Norway) souvisí přibližně 80 % čisté domácí spotřeby plynu se zpracovatelským průmyslem, těžbou a dobýváním. Norské orgány dále uvedly, že polovina spotřeby plynu ve zpracovatelském průmyslu připadá na závod na výrobu metanolu společnosti StatoilHydro v Tjeldbergodden. Dalším velkým spotřebitelem je společnost Hydro, která plyn používá při výrobě hliníku.

2.5   Rozpočet a doba trvání

S ohledem na osvobození od daně norské orgány Kontrolní úřad neinformovaly o konkrétní době trvání nebo rozpočtu.

2.6   Důvody pro zahájení řízení

Kontrolní úřad vyslovil pochybnosti, zda osvobození představuje obecné opatření, jak tvrdily norské orgány. Kontrolní úřad se obával, že opatření zvýhodňuje (přinejmenším nepřímo) určitá hospodářská odvětví na úkor jiných. Na základě skutečnosti, že se osvobození vztahuje pouze na určité podniky nebo určitá odvětví výroby, měl za to, že osvobození zbavuje podniky poplatků, jež by jinak musely obvykle hradit, a to způsobem, který narušuje hospodářskou soutěž a ovlivňuje obchod v EHP.

Za předpokladu, že osvobození představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, vyslovil Kontrolní úřad pochybnosti, zda by bylo možno celé osvobození od daně považovat za slučitelné s čl. 61 odst. 2 nebo 3 Dohody.

3.   Připomínky třetích stran

Kontrolní úřad obdržel dvě připomínky od třetích stran.

Norské sdružení pro bioenergii (12) souhlasilo s předběžnými závěry, které Kontrolní úřad uvedl v rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, a sice že opatření skutečně představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1, a zejména tvrdilo, že opatření je selektivní a není v souladu s povahou a strukturou daňového systému. Tato organizace obecněji dodala, že se domnívá, že norský systém daně z emisí CO2 celkově postrádá logiku, a poukázala na nejednotnost s ohledem na zdaněná odvětví a zdroje energie (vznesla například dotaz, proč jsou od daně osvobozeny doprava a zpracovatelský průmysl) a příslušné úrovně zdanění.

Kontrolní úřad obdržel rovněž dopis, k němuž byly připojeny připomínky tří organizací působících v oblasti ochrany životního prostředí: Přátelé Země Norsko (Norges Naturvernforbund  (13)), Příroda a Mládež (Natur og Ungdom  (14)) a Zero Emission Resource Organisation (15). Tyto organizace tvrdí, že by daň z emisí CO2 měla být vybírána ze všech emisí CO2, a rovněž uvádějí, že by dani měly podléhat doprava a zpracovatelský průmysl. Navrhují taktéž odlišné úrovně zdanění, než jsou stanoveny v právních předpisech.

4.   Připomínky norských orgánů

Ve dvou dopisech zaslaných Kontrolnímu úřadu po zahájení formálního vyšetřovacího řízení norské orgány zopakovaly své názory, že opatření je za prvé prakticky (ne-li formálně) zvláštní daní z vytápění budov na rozdíl od obecné daně ze zemního plynu a LPG, od níž jsou osvobozena určitá užití, a za druhé, že opatření není selektivní, jelikož daň z vytápění budov je uložena všem výrobním odvětvím a podnikům spotřebovávajícím plyn.

II.   POSOUZENÍ

1.   Existence státní podpory

Státní podpora ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP

Čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP uvádí:

1.1   Přítomnost státních prostředků

Opatření státní podpory musí být provedeno státem nebo ze státních prostředků. Udělení osvobození od daně znamená ztrátu daňových příjmů, která odpovídá poskytnutí státních prostředků (viz bod 3 odst. 3 pokynů Kontrolního úřadu ke zdanění podnikatelské činnosti).

1.2   Zvýhodnění určitých podniků nebo určitých odvětví výroby

Za prvé, opatření podpory musí udělovat příjemcům výhody, které je osvobozují od poplatků, jež by byly běžně hrazeny z jejich rozpočtů. Daň je takovýmto poplatkem a osvobození od placení takovéhoto poplatku poskytuje příjemcům výhodu.

Za druhé, opatření podpory musí být selektivní v tom, že zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“.

Ekologické daně nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, pokud se jedná o obecná opatření, která nezvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby. Osvobození od obecné daně však spadá do čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, pokud se vztahuje na určité podniky nebo výrobní odvětví, nejsou-li tyto výjimky odůvodněny povahou a strukturou daňového systému.

Norské orgány tvrdí, že omezení daně na vytápění budov je obecným opatřením, které se vztahuje na všechny podniky a výrobní odvětví. Všechna výrobní odvětví a podniky používající zemní plyn nebo LPG k vytápění budov podléhají s ohledem na toto užití dani, zatímco výrobní odvětví a podniky, které (rovněž) používají zemní plyn nebo LPG ve výrobním procesu nebo k jiným účelům než vytápění budov, nepodléhají dani v případě plynu používaného pro tyto jiné účely. Výrobce, který používá zemní plyn nebo LPG rovněž k vytápění například administrativních budov, zaplatí daň za toto užití stejně jako jakýkoli jiný podnik, zatímco v případě zemního plynu nebo LPG používaných ve výrobním procesu výrobce nepodléhá dani.

Jak bylo uvedeno výše, norské orgány rovněž uvedly, že se domnívají, že oznámené opatření nepředstavuje osvobození určitých výrobních odvětví od daně z emisí CO2 v případě plynu, nýbrž spíše zavedení omezené daně z použití plynu k vytápění budov, tj. daň (z vytápění budov) představuje zátěž pro subjekty, jimž je daň uložena, namísto osvobození a poskytnutí výhody mnoha subjektům, které spotřebovávají plyn způsobem, na nějž se daň nevztahuje. Norské orgány zdůrazňují, že 94 % plynu spotřebovaného v Norsku je použito pro jiné účely než vytápění budov, jinými slovy, zdaněno bude pouze 6 % spotřebovaného plynu.

Kontrolní úřad však podotýká, že podle norského zákona byly zemní plyn a LPG zavedeny jako nové výrobky do oddílu 1 rozpočtové kapitoly, která stanoví daň z emisí CO2 u výrobků z nerostných produktů, a osvobození od daně v případě jiných užití než vytápění bylo začleněno do oddílu rozpočtové kapitoly, který pojednává o osvobození od daně. Kontrolní úřad si je vědom rovněž rozsudku Soudního dvora ESVO ve věci norského osvobození od daně z elektřiny (16), kde Norské království tvrdilo, že bez ohledu na právní předpisy, které odkazují na určitá odvětví (těžbu a zpracovatelský průmysl) osvobozená od daně z elektřiny, skutečností je, že osvobozena jsou pouze určitá užití elektřiny. Soudní dvůr ESVO upozornil na ustálenou judikaturu, která stanoví, že rozhodující je účinek, a nikoli forma podpory, a dospěl k závěru (v bodě 79 svého rozsudku), že:

Kontrolní úřad si je dále vědom zásady, která byla opětovně potvrzena Evropským soudním dvorem v jeho nedávném rozsudku ve věci British Aggregates  (17). Soudní dvůr (nehledě v tomto ohledu na rozsudek Soudu prvního stupně) potvrdil, že při posuzování použitelnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES nelze přihlížet k účelu nebo cíli určitého opatření, a že jediným kritériem při posuzování selektivity je rozsah, nakolik opatření představuje výhodu pro určité podniky vůči ostatním podnikům, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Ve svém stanovisku k danému případu (18) generální advokát Mengozzi rovněž zpochybnil zaměření Soudu prvního stupně na formální hledisko dotyčného opatření a uvedl, že: „… pokud jde o dopad na hospodářskou soutěž, neexistuje velký rozdíl mezi jednak ukládáním obecné daně s osvobozením pro určité příjemce, a jednak ukládáním daně určitým osobám povinným k dani s vyloučením ostatních, které jsou ve srovnatelné situaci“  (19).

Při posuzování toho, zda je opatření selektivní nebo představuje obecné opatření, jak tvrdí norské orgány, musí Kontrolní úřad určit referenční systém, tj. musí porovnat situaci podniků, jež mají prospěch z osvobození, se situací všech ostatních podniků, které se nacházejí ve stejné právní a skutkové situaci a které tuto výhodu nemají (20). Kontrolní úřad proto jako referenční systém určuje všechna výrobní odvětví a podniky, na něž se vztahuje daň z emisí CO2, to znamená výrobní odvětví a podniky, které spotřebovávají nebo vyrábějí minerální olej, benzín, LPG nebo zemní plyn.

Vzhledem ke skutečnosti, že se osvobození vztahuje pouze na použití LPG a zemního plynu (a dále pouze na určité užití LPG a zemního plynu), považuje Kontrolní úřad opatření za selektivní, jelikož zvýhodňuje určité podniky a určitá odvětví výroby. Kontrolní úřad v této souvislosti rovněž podotýká, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci Adria Wien Pipeline GmbH  (21) měl za to, že osvobození od daně z energie (vztahující se pouze na podniky, které se podílejí především na výrobě zboží), je selektivní, a uvedl, že „ani velký počet způsobilých podniků, ani okolnost, že tyto podniky patří k různým a významným odvětvím, neznamená, že státní iniciativu lze považovat za obecné ekonomicko-politické opatření“.

Na základě skutečnosti, že opatření je selektivní, musí proto Kontrolní úřad posoudit, zda je selektivita odůvodněna povahou nebo strukturou daňového systému. Přitom musí Kontrolní úřad nejprve posoudit cíl dotyčné daně a následně rozhodnout, zda je osvobození v souladu s touto logikou. Cílem daně z emisí CO2 je snížení emisí uhlíku. V tomto případě je každý z výrobků z nerostných produktů (minerální olej, benzín, zemní plyn a LPG) zahrnut stejným právním předpisem, který zavádí zdanění za účelem ochrany životního prostředí. Kontrolnímu úřadu není jasné, jak lze sladit ekologickou logiku ocenění účinků emisí uhlíku se systémem, který vylučuje ze zdanění výrobní odvětví, jež spotřebovávají zemní plyn nebo LPG, pokud by tato výrobní odvětví mohla snížit emise CO2 omezením používání plynu nebo přechodem na výrobky šetrnější k životnímu prostředí. Je na členském státu EHP, který zavedl takovéto rozlišování, aby prokázal, že je odůvodněné povahou nebo strukturou dotyčného systému (22). Norské orgány netvrdily, že osvobození spadá do povahy nebo struktury daně, a jelikož žádné takovéto odůvodnění nebylo předloženo (nebo není zjevné), vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že opatření není odůvodněné povahou a strukturou systému daně z emisí CO2.

Kontrolní úřad proto uvádí, že dotyčné opatření je selektivní v tom, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby, a nemůže být odůvodněno povahou nebo strukturou daňového systému.

1.3   Narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi smluvními stranami

Opatření podpory musí narušovat hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami.

Snížení výše daní, které by podniky platily, posiluje jejich finanční postavení vůči jejich konkurentům. Režim podpory se vztahuje na všechna výrobní odvětví, přičemž potenciální příjemci působí na velkém počtu trhů, na nichž dochází k obchodování v rámci EHP. Dva příjemci, společnosti Hydro a StatoilHydro, jsou například podniky, které působí na mezinárodní úrovni. Je proto nutno mít za to, že osvobození od daně ovlivňuje obchod mezi smluvními stranami a může narušit hospodářskou soutěž (23).

2.   Procesní požadavky

Čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 stanoví, že „Kontrolní úřad ESVO bude včas informován o všech plánech ohledně poskytnutí nebo změny podpor, aby mohl podat své vyjádření (…). Dotčené státy neprovedou navrhovaná opatření, dokud nebude v tomto řízení přijato konečné rozhodnutí.“

Oznámením osvobození od daně z emisí CO2 v případě plynu dopisem norského ministerstva státní správy a reforem ze dne 9. března 2007 splnily norské orgány oznamovací povinnost. Norské orgány rovněž potvrdily, že daň a osvobození od daně nebyly dosud zavedeny.

Kontrolní úřad může proto vyvodit závěr, že norské orgány splnily své povinnosti podle čl. 1 odst. 3 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru.

3.   Slučitelnost podpory

Opatření podpory, na něž se vztahuje čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, nejsou obecně slučitelná s fungováním Dohody o EHP, pokud nejsou způsobilá pro odchylku podle čl. 61 odst. 2 nebo 3 Dohody o EHP. Ustanovení čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP stanoví, že podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, lze považovat za slučitelné s fungováním Dohody o EHP, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

Od rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení týkajícího se daného opatření přijal Kontrolní úřad nové pokyny ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (24) podle čl. 61 odst. 3 písm. c). Podle bodu 204 pokynů bude Kontrolní úřad uplatňovat nové pokyny na všechna oznámená opatření podpory, ohledně nichž má přijmout rozhodnutí, a to po zveřejnění těchto pokynů, i v případech, kdy byly projekty oznámeny před tímto zveřejněním.

Podle pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí lze podporu ve formě snížení ekologických daní nebo osvobození od ekologických daní považovat za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP za předpokladu, že snížení daní nebo osvobození od daní: i) přispívá alespoň nepřímo ke zlepšení ochrany životního prostředí; ii) neznemožňuje splnění obecného cíle a iii) v případě daní, které byly v Evropském společenství harmonizovány, zejména daní harmonizovaných směrnicí 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny (dále jen „směrnice o zdanění energie“) (25), musí být slučitelné se zásadami příslušných právních předpisů Společenství a být v souladu s limity a podmínkami zde stanovenými (26).

i)	Zlepšuje snížení daní nebo osvobození od daní ochranu životního prostředí? a

ii)	Neznemožňuje snížení daní nebo osvobození od daní splnění obecného cíle daně?

Ačkoli není bezprostředně zřejmé, jak by mohlo snížení daně z energie zlepšit ochranu životního prostředí nebo být v souladu s obecným cílem zdanění, v pokynech k podpoře na ochranu životního prostředí je uvedeno, že možnost odchýlit se od ekologických daní u určitých výrobních odvětví nebo skupin podniků může vnitrostátním orgánům umožnit zachování celkově vyšší úrovně ekologických daní. To by mohlo přispět k větší internalizaci nákladů na poškození životního prostředí a poskytnout další pobídky k zlepšení ochrany životního prostředí (27).

Kontrolní úřad se však obává, že celkové osvobození od daně z energie nemůže splňovat příslušná kritéria, bez ohledu na skutečnost, že může umožnit vyšší úroveň zdanění u jiných zdrojů energie. Kontrolní úřad se proto domnívá, že odpovědi na tyto otázky závisí do jisté míry na tom, zda jsou dodrženy zásady obsažené ve směrnici o zdanění energie (28).

iii)	Odpovídá daň dani harmonizované směrnicí o zdanění energie, a pokud ano, jsou dodrženy zásady obsažené ve směrnici?

Jak je uvedeno v bodě 10 pokynů Kontrolního úřadu k podpoře na ochranu životního prostředí, ačkoli směrnice o zdanění energie nebyla začleněna do Dohody o EHP, v zájmu zajištění jednotného uplatňování ustanovení o státní podpoře a rovných podmínek hospodářské soutěže v celém EHP bude Kontrolní úřad při posuzování slučitelnosti podpory na ochranu životního prostředí s fungováním Dohody o EHP používat obvykle stejné referenční údaje jako v případě pokynů Společenství (29).

Podle bodu 153 pokynů (Kontrolního úřadu) k podpoře na ochranu životního prostředí se podpora ve formě snížení daní nebo osvobození od daní, které odpovídají ekologickým daním, jež byly ve Společenství harmonizovány, považuje za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP po dobu 10 let za předpokladu, že příjemci podpory platí alespoň minimální úroveň daně ve Společenství, která je stanovena v příslušné směrnici. Daň z emisí CO2 je daní z používání výrobků, které jsou ve Společenství přinejmenším částečně harmonizovány směrnicí o zdanění energie. Podle čl. 17 odst. 1 směrnice o zdanění energie mohou být daně na spotřebu energetických produktů za určitých podmínek sníženy na minimální úrovně stanovené směrnicí. Minimální úrovně v současnosti činí 41 EUR na 1 000 kg u LPG a 0,3 EUR na gigajoule u zemního plynu (průmyslové/obchodní užití).

V daném případě není hrazena žádná daň z používání zemního plynu a LPG pro jiné účely než vytápění budov, nejsou proto dodrženy minimální úrovně zdanění energie ve Společenství (30). Jediným ustanovením ve směrnici o zdanění energie, které umožňuje snížení na nulu, je čl. 17 odst. 2. Tento článek se vztahuje pouze na osvobození od daně udělené energeticky náročným podnikům (31) (s výhradou podmínek stanovených v čl. 17 odst. 4). Oznámené osvobození není omezeno na takovéto uživatele.

Z těchto důvodů se Kontrolní úřad domnívá, že osvobození od daně není v souladu s referenčními údaji pro osvobození od daně obsaženými ve směrnici o zdanění energie, nelze je proto považovat za slučitelné s Dohodou o EHP podle bodu 153 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí.

Podle bodu 154 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí lze jinou podporu než podporu ve formě snížení ekologické daně nebo osvobození od ekologické daně uvedenou v bodě 153 (pro daný případ má význam osvobození, které je nižší než minimální úroveň daně ve Společenství, a v použitelném rozsahu daně, na něž se nevztahují právní předpisy Společenství) považovat za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP po dobu 10 let za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v bodech 155 až 159 pokynů. Ty vyžadují další analýzu nezbytnosti a přiměřenosti podpory.

V souladu s bodem 158 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí považuje Kontrolní úřad podporu za nezbytnou, jsou-li splněny tyto kumulativní podmínky: 1. výběr příjemce podpory musí být založen na objektivních a transparentních kritériích a podpora musí být v zásadě udělována stejným způsobem všem soutěžitelům ze stejného odvětví/relevantního trhu, pokud jsou v podobné konkrétní situaci; 2. ekologická daň bez snížení musí vést ke značnému nárůstu výrobních nákladů, a pokud ano 3. nárůst výrobních nákladů nelze přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významnému snížení prodeje. V tomto případě má Kontrolní úřad vzhledem ke skutečnosti, že norské orgány zastávaly názor, že záměrem rozšíření daně na zemní plyn a LPG je uložení daně na vytápění s cílem podpořit alternativy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, obavy, zda příjemci (tj. podniky, které používají zemní plyn a LPG k jiným účelům než vytápění) byli skutečně vybráni na základě objektivních a transparentních kritérií. Kontrolnímu úřadu nebyly každopádně poskytnuty žádné informace týkající se rozsahu, v jakém daň z emisí CO2 vede k podstatnému nárůstu nákladů, které nelze přenést na spotřebitele, má proto pochybnosti, zda je podpora nezbytná. Kontrolní úřad nemá k dispozici rovněž žádné důkazy (například prostřednictvím odhadů týkajících se pravděpodobného snížení obratu nebo podílů na trhu), aby mohl vyvodit závěr, že osvobození je nezbytné, jelikož zvýšení daně není možné přenést na spotřebitele, aniž by to vedlo k významným prodejním ztrátám.

Co se týká přiměřenosti podpory, každý příjemce podpory musí (podle bodu 159 pokynů k podpoře na ochranu životního prostředí) splňovat jedno z těchto kritérií: 1. musí zaplatit poměrnou částku úrovně vnitrostátní daně, která ve velké míře odpovídá vlivu činnosti každého jednotlivého příjemce podpory na životní prostředí ve srovnání s vlivem činností spojených s nejúčinnějšími technologiemi v EHP (příjemci mají prospěch ze snížení odpovídajícího nanejvýš nárůstu výrobních nákladů vyplývajícího z daní při využití nejúčinnější technologie, který nelze převést na spotřebitele); 2. platí alespoň 20 % vnitrostátní daně, pokud není oprávněna nižší úroveň; nebo 3. musí s členským státem EHP uzavřít dohody, v nichž se příjemce zaváže k dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí, které mají stejný účinek jako použití bodu 1 nebo 2 nebo jako minimální úroveň daně Společenství. V daném případě nemá Kontrolní úřad k dispozici žádné informace týkající se nejúčinnějších technologií, ačkoliv je zřejmé, že toto nepředstavuje požadavek daňového opatření; podmínka týkající se zaplacení alespoň 20 % vnitrostátní daně nemá žádný význam, jelikož by se každopádně jednalo o částku podstatně vyšší, než jsou minimální úrovně podle směrnice o zdanění energie, a Kontrolní úřad nemá k dispozici žádné informace týkající se existence dohod s norskými orgány, které mohou dosáhnout stejných cílů v oblasti ochrany životního prostředí. Kontrolní úřad se proto nedomnívá, že osvobození je přiměřené.

4.   Závěr

Kontrolní úřad proto usuzuje, že nebylo prokázáno, že osvobození je nezbytné nebo přiměřené, a osvobození není slučitelné s pokyny Kontrolního úřadu k podpoře na ochranu životního prostředí.

Kontrolní úřad však nevylučuje, že za určitých okolností by bylo možno považovat omezenější osvobození od daně za slučitelné s Dohodou o EHP. Osvobození omezené například na podniky, kterým vzniknou čisté náklady v důsledku účasti v norském systému pro obchodování s povolenkami na emise, přičemž osvobození je omezeno na uhrazení těchto nákladů, by bylo možno za určitých okolností považovat za nezbytné a přiměřené (32).

Osvobození, která jsou v souladu se směrnicí o zdanění energie, omezená na dobu 10 let v případě, že příjemci platí alespoň minimální úroveň daně ve Společenství, je mimoto možno zavést podle článku 25 nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) (33), jež bylo začleněno do Dohody o EHP.

Návrhy norských orgánů však takovéto omezení neobsahují, a Kontrolní úřad proto tyto možnosti dále neposuzoval. Kontrolní úřad tudíž vyvozuje závěr, že opatření není slučitelné s Dohodou o EHP,

PŘIJAL TOTO ROZHODNUTÍ: