S OHLEDEM na Dohodu o Evropském hospodářském prostoru (2), a zejména na články 61 až 63 uvedené dohody,

S OHLEDEM na Dohodu mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (3), a zejména na článek 24 uvedené dohody,

S OHLEDEM na čl. 1 odst. 3 části I a čl. 4 odst. 2 části II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (4),

S OHLEDEM na pokyny Kontrolního úřadu k uplatňování a výkladu článků 61 a 62 Dohody o EHP (5), a zejména na část V těchto pokynů týkající se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci,

S OHLEDEM NA VÝZVU určenou zúčastněným stranám, aby předložily své připomínky podle čl. 6 odst. 1 části II protokolu 3 (6),

Rozhodnutí č. 183/07/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v dodatku EHP. Kontrolní úřad vyzval zúčastněné strany k podání připomínek. Kontrolní úřad obdržel připomínky od společnosti Lista Lufthavn AS. Dopisem ze dne 4. prosince 2007 (dokument č. 455712) předložil Kontrolní úřad tyto připomínky norským orgánům, které měly možnost se k nim vyjádřit. Norské orgány předložily své připomínky dopisem ze dne 12. prosince 2007 (dokument č. 457245).

Kontrolní úřad jmenoval znalce, pana Geira Saastada, aby provedl nezávislé znalecké ocenění letecké základy Lista. Jmenování znalce nabylo účinku dne 14. dubna 2008. Znalec byl pověřen stanovením i) tržní ceny letecké základy a ii) hodnoty, kterou je nutno přičíst závazkům souvisejícím s pozemky a stavbami.

Závěrečná zpráva nezávislého znalce byla Kontrolnímu úřadu předána v květnu 2008.

Dopisem ze dne 18. července 2008 (dokument č. 486089) Kontrolní orgán norské orgány požádal, aby poskytly doplňkové informace.

Norské orgány poskytly požadované informace dopisem ze dne 28. srpna 2008 (dokument č. 489312).

Kontrolní úřad prověřoval dvě různá opatření: pronájem a prodej letecké základny Lista.

V návrhu č. 50 (1994–1995) pro parlament (7) předložil ministr obrany své doporučení týkající se uzavření letecké základny. Ministr obrany předložil tzv. „alternativu rozvoje“. Podle tohoto plánu norská armáda posoudí soubor staveb a rozhodne, které stavby by nemohly či neměly být používány k průmyslovým nebo komerčním účelům. Stavby, jež by bylo možno využít ke komerčním/průmyslovým účelům, by měly být zachovány po dobu nejvýše deseti let s cílem přezkoumat možnosti komerčního rozvoje a zajistit co nejlepší komerční využití letecké základny.

V návaznosti na usnesení parlamentu byla vypracována řada zpráv s cílem získat přehled o celkovém stavu letecké základny Lista (norské orgány předložily pouze zprávu o požární bezpečnosti ze dne 24. ledna 2002, v níž společnost TekØk informovala o normách platných v té době, doporučila modernizaci a vypočetla náklady na doporučené práce).

Letecká základna Lista zahrnuje pozemky o rozloze 5 000 000 m2. Soubor staveb se skládá ze skladovacích budov, kasáren, jídelen a hangárů o celkové rozloze přibližně 28 000 m2. K tomuto majetku patří rovněž nezpevněná dráha a oblast mokřadů.

Podle územního plánu pro leteckou základnu Lista schváleného obecní radou města Farsund by bylo možno tento majetek využít ke komerčním činnostem, včetně leteckých služeb, veřejného rozvoje, řemeslných činností a průmyslu. Oblast okolo Slevdalsvannetu, která zahrnuje oblast mokřadů a sklad střeliva pro norskou armádu, byla vyhrazena pro užívání norskou armádou, letištní služby a ochranu přírody. Pro průmyslové účely by bylo možno využít plochu přibližně 1 900 000 m2. Části pozemků a některé stavby jsou chráněny podle vnitrostátního plánu ochrany vyhotoveného norskou armádou, včetně:

V rámci reorganizace majetku ve vlastnictví norské armády bylo v roce 1994–1995 rozhodnuto, že by vojenské činnosti na letecké základně Lista měly být ode dne 1. července 1996 ukončeny.

Dne 27. června 1996 uzavřela majetková správa norského ministerstva obrany (dále jen „NDEA“) desetiletou nájemní smlouvu se společností Lista Airport Development AS (dále jen „LAD“), která vstoupila v platnost dne 1. července 1996 a trvala do 30. června 2006 s tím, že si společnost LAD může leteckou základnu najmout na dobu dalších deseti let. Společnost byla ve vlastnictví obce Farsund (20 %) a místních investorů (80 %). Smlouva se týkala devíti staveb o rozloze přibližně 12 500 m2 a vzletové a přistávací dráhy, na niž připadá 421 610 m2.

Hlavním cílem smlouvy bylo po dobu nejdéle deseti let rozvíjet na letecké základně obchodní letecké služby jako součást „alternativy rozvoje“.

Dne 1. července 1996 byla nájemní smlouva převedena na společnost Lista Lufthavn AS (dále jen „LILAS“), která byla založena dne 3. května 1996.

V nájemní smlouvě bylo stanoveno, že si společnost LILAS najme stanovenou část staveb a nezpevněné dráhy za roční cenu ve výši 10 000 NOK, která má být co pět let upravena. NDEA má rovněž nárok na 15 % příjmu společnosti LILAS plynoucího z podnájmu staveb. V období od 1. července 1996 do září 2002 uzavřela společnost LILAS řadu smluv o podnájmu. Příjem z podnájmu vyplacený NDEA činil 245 405 NOK.

V nájemní smlouvě bylo stanoveno, že vlastník letecké základny odpovídá za venkovní údržbu staveb a za údržbu nezpevněné dráhy. Tento závazek byl omezen na částku ve výši 1 500 000 NOK ročně. Jako odměnu za tuto povinnost měl vlastník nárok na rozdělení zisku. Článek 3 nájemní smlouvy stanovil, že pokud zisk vytvořený v důsledku komerčního využití letecké základny překročí částku 4 500 000 NOK, má vlastník letecké základny nárok na 20 % zisku převyšujícího tuto částku.

Po určitou dobu byly provozovány obchodní služby. Společnosti Braathen Safe a Air Stord provozovaly obchodní služby do dne 1. listopadu 1999. V roce 2000 společnost LILAS prověřovala možnost obnovení pravidelných letů a rozvoje letiště jako nákladního terminálu pro mezinárodní leteckou dopravu nákladu do Evropy. Společnosti LILAS se v průběhu roku 2001 podařilo obnovit pravidelné lety mezi Oslo a Lista provozované společností Cost Air. V roce 2002 nebyly na letišti Lista provozovány žádné pravidelné lety. Jelikož společnost LILAS nedosáhla svého původního cíle týkajícího se zřízení obchodních leteckých služeb na letecké základně, příjem v letech 1996–2002 nikdy nepřekročil částku 4 500 000 NOK ročně.

Na konci prvního desetiletého období měla společnost LILAS možnost prodloužit nájem o dalších deset let. Pokud by toto právo nebylo uplatněno, mohla společnost LILAS koupit stanovenou oblast letecké základny za cenu ve výši 10 000 000 NOK. Ve smlouvě bylo mimoto stanoveno, že společnost LILAS může v případě, že se NDEA rozhodne prodat během doby trvání nájmu leteckou základnu Lista jako celek, koupit celou leteckou základnu za cenu 25 000 000 NOK. Dopisem ze dne 13. prosince 2002 se společnost LILAS vzdala svého předkupního práva na koupi letecké základny Lista jako celku a letecká základna byla prodána společnosti Lista Flypark AS.

V červnu 2006 uplatnila společnost LILAS v souladu s podmínkami nájemní smlouvy své předkupní právo na koupi částí letecké základny Lista za částku ve výši 10 000 000 NOK od společnosti Lista Flypark AS.

Dne 12. září 2002 prodala NDEA leteckou základnu Lista společnosti Lista Flypark AS. Prodej vedl k tomu, že norský stát vyplatil společnosti Lista Flypark AS čistou částku ve výši 10 875 000 NOK. K analýze podmínek prodeje je nutno rozlišit dva postupné kroky: posouzení tržní ceny majetku na straně jedné a hodnoty závazků souvisejících s pozemky a stavbami na straně druhé.

V roce 1997 se společnost LILAS obrátila na NDEA, aby sjednala koupi letecké základny. Dne 21. října 1998 schválily obec Farsund a společnost LILAS strategii pro koupi majetku. Jednání mezi NDEA, obcí Farsund a společností LILAS však byla dne 22. února 1999 přerušena, jelikož se strany nemohly dohodnout na ceně.

V průběhu roku 2000 zveřejnila NDEA v místních (Farsund Avis) a regionálních (Fedrelandsvennen a Stavanger Aftenblad) novinách několik inzerátů na prodej majetku. V té době se předpokládal prodej částí majetku. Na základě inzerátů nedošlo k žádnému prodeji.

Dne 16. a 17. srpna 2001 uspořádala NDEA konferenci týkající se letecké základny Lista, na niž bylo pozváno 7 000–8 000 potenciálních investorů. Účelem konference bylo představit zájemcům leteckou základnu Lista a možný přechod letecké základny z vojenských účelů na civilní komerční využití. Po konferenci byl jmenován poradce, pan Hjort, který měl být nápomocen při prodeji. Poradce dospěl k závěru, že „je obtížné prodat leteckou základnu developerům vzhledem k tomu, že neexistují žádní reální kupci, a s ohledem na skutečnost, že možnost využití majetku je kvůli smlouvě se společností LILAS velmi omezená“.

V srpnu 2001 NDEA rozhodla, že by majetek měl být prodán vcelku, aby se zamezilo tomu, že by některé části letecké základny byly pro potenciální kupce naprosto nepřitažlivé.

V rámci jednání s developerskými společnostmi Intervest Eiendom AS a Interconsult Prosjektutvikling AS počátkem roku 2002 zadala NDEA provedení dvou ocenění odhadcům cen nemovitostí, společnostem Verditakst a OPAK. Tato jednání ztroskotala, avšak dne 12. září 2002 byla mezi NDEA a společností Lista Flypark AS uzavřena smlouva o prodeji.

Kupní cena vycházela ze tří prvků: i) skutečné ceny, jež má být za majetek uhrazena, ii) dodatečné platby odpovídající 50 % čisté ceny při dalším prodeji a iii) částky rovnající se 30 % čistého příjmu z nájemní smlouvy.

Zpráva společnosti OPAK ze dne 29. května 2002 rozlišovala mezi těmito třemi scénáři: prodej majetku novému kupci (32 000 000 NOK), prodej majetku nájemci na základě předkupního práva na část pronajatých staveb a pozemků na konci desetileté doby nájmu (34 000 000 NOK) a prodej majetku nájemci na základě jeho předkupního práva na celý majetek během doby trvání nájmu (25 000 000 NOK).

Zpráva společnosti Verditakst ze dne 7. června 2002 dospěla k závěru, že tržní cena majetku činí 11 000 000 NOK.

Prodejní cena byla sjednána na základě ocenění, které provedla společnost Verditakst, tj. 11 000 000 NOK.

Na základě výše uvedené zprávy o požární bezpečnosti byla od hodnoty majetku odečtena částka ve výši 7 500 000 NOK s cílem zohlednit práce, jež je nutno provést, aby byly splněny platné požární předpisy. Prodejní cena majetku byla proto snížena na částku 3 500 000 NOK.

Podle článku 3 smlouvy o prodeji měla NDEA nárok na 50 % případného příjmu z prodeje jednotlivých parcel. Po prodeji dvou parcel byla na NDEA převedena částka ve výši 795 263 NOK. Částka ve výši 5 000 000 NOK nebyla dosud uhrazena, a to až do vyřešení sporu ohledně výkladu tohoto ustanovení ve vztahu ke koupi části pozemků ze strany společnosti LILAS, na něž měla podle nájemní smlouvy předkupní právo.

NDEA měla nárok rovněž na 30 % případného zisku po zdanění, jehož bylo dosaženo na základě nájemní smlouvy. V období od roku 2003 do roku 2006 však nebylo dosaženo žádného příjmu od společnosti Lista Flypark AS.

Bylo dohodnuto, že kupci bude vyplacena náhrada za závazky související s majetkem, což v ocenění nebylo zohledněno. Náhrada zahrnovala:

Celková náhrada ve výši 14 375 000 NOK byla započítána oproti kupní ceně ve výši 3 500 000 NOK. Norské orgány tudíž kupci zaplatily částku ve výši 10 875 000 NOK.

3.1.1 Na základě nájemní smlouvy nebyla společnosti LILAS poskytnuta žádná podpora ani výhoda

Norské orgány uvedly, že ačkoliv nájemné stanovené v nájemní smlouvě činilo 10 000 NOK ročně, tato hodnota přesně neodrážela skutečné částky zaplacené NDEA. Ve skutečnosti měla NDEA nárok rovněž na 15 % příjmu společnosti LILAS plynoucího z podnájmu staveb. V případě hrubého příjmu souvisejícího s obchodními leteckými službami vyššího než 4 500 000 NOK ročně měla NDEA nárok rovněž na 20 % příjmu převyšujícího tuto částku.

Příjem z podnájmu vyplacený NDEA činil 245 405 NOK. Podle norských orgánů je nutno připočítat tento příjem z podnájmu ve výši 245 405 NOK k ročnímu nájemnému ve výši 10 000 NOK. Celkové nájemné během doby nájmu až do okamžiku prodeje v roce 2002 činilo 310 405 NOK.

Norské orgány dále tvrdily, že společnost LILAS měla rozvíjet, provozovat a udržovat majetek pro obchodní letecké služby na letecké základně, což představovalo závazek veřejné služby. V této souvislosti je nutno považovat částku uhrazeného nájemného za nepodstatnou pro posouzení nájemní smlouvy. Pokud by byl projekt úspěšný, mohly být zisky společnosti LILAS na základě nájemní smlouvy značné. Pokud by se na druhou stranu naplnily skromnější předpovědi, nebyl by nájem letecké základny kvůli finančnímu riziku plynoucímu z nájemní smlouvy na základě značných nevyhnutelných nákladů pro společnost LILAS ziskový.

Norské orgány uvedly, že neexistují žádné náznaky, že by podpora ovlivnila obchod uvnitř EHP a narušila hospodářskou soutěž. Poukázaly na pokyny Společenství pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť (8), podle nichž by byla letecká základna Lista zařazena jako letiště kategorie D, tj. malé letiště s ročním objemem cestujících menším než 1 milion osob. Celkový počet cestujících na letišti Lista činí 32 000 osob. Pokyny pro letiště stanoví, že „financování poskytnutá malým regionálním letištím (kategorie D) mohou málo narušit hospodářskou činnost nebo ovlivnit obchody tak, že by to bylo v rozporu se společným zájmem“ (9).

Norské orgány uvedly, že při přezkumu podmínek nájemní smlouvy je nutno odkázat na nové pokyny pro letiště (10). Ačkoli tyto pokyny nebyly v době, kdy byla nájemní smlouva uzavřena, ještě přijaty, norské orgány tvrdí, že nové pokyny pro letiště „doplňují, nikoli nahrazují“ předchozí pokyny, je proto nutno odkazovat na nové pokyny.

Norské orgány uvedly, že společnost LILAS byla pověřena závazkem veřejné služby, což obnášelo „provozování infrastruktury zahrnující údržbu a správu letištní infrastruktury“. Poté odkázaly na nové pokyny pro letiště, které stanoví: „tato financování nepředstavují státní podpory, pokud tvoří vyrovnání za veřejné služby, poskytnuté správě letiště, pokud budou dodrženy podmínky stanovené judikaturou Altmark. (…) takové podpory mohou být prohlášeny za slučitelné s fungováním Dohody o EHP pouze na základě čl. 61 odst. 3 písm. a) nebo c), za určitých podmínek, ve znevýhodněných regionech, nebo na základě čl. 59 odst. 2, pokud dodržují určité podmínky, které zajišťují, že jsou nutné pro provozování služby obecného hospodářského zájmu a neovlivňují rozvoj obchodu v míře, která by byla v rozporu se zájmem smluvních stran“.

Obec Farsund, na jejímž území se letecká základna nachází, je způsobilá pro regionální podporu.

Norské orgány proto vyvozují závěr, že případná podpora poskytnutá společnosti LILAS odpovídala vyrovnání, jež nepřesahuje částku nutnou k pokrytí nákladů způsobených výkonem závazků veřejné služby, jimiž byla tato společnost pověřena.

3.2.1 V souvislosti s prodejem nebyla společnosti Lista Flypark AS poskytnuta žádná podpora ani výhoda

Norské orgány uvedly, že i když nebyly přesně dodrženy podmínky stanovené v bodě 2.2 pokynů týkajících se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci, „většina potenciálních kupců byla náležitě informována o snaze NDEA prodat leteckou základnu“. Jak bylo uvedeno v bodě 2.3.1, k nalezení kupce bylo podniknuto mnoho kroků.

Norské orgány dále zdůraznily, že prodejní cena přesně odrážela hodnotu majetku a právní závazky, které s ním souvisely. Poukazují na skutečnost, že skutečná kupní cena neodpovídala pouze ceně majetku, nýbrž rovněž dalším složkám, například 50 % podílu na zisku z dalšího prodeje a 30 % podílu z případného čistého příjmu společnosti Lista Flypark AS (viz bod 2.3.2).

Norské orgány odkázaly na své vysvětlivky týkající se nájemní smlouvy uzavřené se společností LILAS.

Dopisem ze dne 15. listopadu 2007 (dokument č. 452517) předložila právnická společnost zastupující společnost Lista Lufthavn AS připomínky k rozhodnutí Kontrolního úřadu o zahájení formálního vyšetřovacího řízení (11).

Připomínky byly omezeny na nájemní smlouvu a otázkou prodeje pozemků se nezabývaly.

4.1 NA ZÁKLADĚ NÁJEMNÍ SMLOUVY NEBYLA SPOLEČNOSTI LILAS POSKYTNUTA ŽÁDNÁ PODPORA ANI VÝHODA

Skutečné roční nájemné nečinilo 10 000 NOK, jelikož NDEA obdržela částku ve výši 245 405 NOK plynoucí z podnájmu. Společnost LILAS byla prostřednictvím nájemní smlouvy pověřena závazkem veřejné služby týkajícím se provozování a správy letecké základny Lista. Tento závazek služby obecného hospodářského zájmu znamenal významná omezení, pokud jde o možnost společnosti LILAS využívat leteckou základnu k jiným účelům. V roce 2001 činily celkové náklady na tento provoz přibližně 5 500 000 NOK ročně. Vzhledem k značným nákladům byl do nájemní smlouvy dne 9. května 2006 zahrnut roční limit ve výši 1 500 000 NOK. Společnost LILAS a její akcionáři utrpěli v důsledku nájemní smlouvy značné ztráty (12).

Dohoda se společností LILAS souvisí výhradně s pronájmem letecké základny Lista pro závazky veřejné služby s ohledem na správu a provozování samotné letecké základny, a nikoli provozování vnitrostátních pravidelných letů a mezinárodní letecké dopravy nákladu. V tomto ohledu jakákoli podpora udělená na základě nájemní smlouvy neovlivňuje obchod ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

4.3 PŘÍPADNÁ PODPORA UDĚLENÁ SPOLEČNOSTI LILAS NEPŘEDSTAVUJE PROTIPRÁVNÍ PODPORU

Pokud by Kontrolní úřad dospěl k závěru, že společnosti LILAS byla poskytnuta podpora, tato podpora by byla každopádně slučitelná s Dohodou o EHP na základě pokynů pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť.

Nájemní smlouva byla uzavřena dne 27. června 1996. Jediná žádost o informace zaslaná během desetiletého období následujícího po tomto dni se týkala možného udělení podpory prostřednictvím prodeje, nikoli však nájemní smlouvy. Toto desetileté období proto nebylo přerušeno opatřením Kontrolního úřadu. Článek 15 protokolu 3 stanoví: „pravomoci Kontrolního úřadu ESVO ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let“.

Nájemní smlouva se společností LAD byla podepsána dne 27. června 1996 a vstoupila v platnost dne 1. července 1996.

„1. Pravomoci Kontrolního úřadu ESVO ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let.

2. Promlčecí lhůta počíná dnem, kdy je protiprávní podpora udělena příjemci buď jako jednotlivá podpora, nebo v rámci režimu podpory. Jakékoli opatření přijaté Kontrolním úřadem ESVO nebo členským státem ESVO jednajícím na žádost Kontrolního úřadu ESVO, týkající se protiprávní podpory, přerušuje běh promlčecí lhůty. Každým přerušením počíná lhůta běžet znovu. Promlčecí lhůta se staví po dobu, kdy je rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO předmětem jednání před Soudním dvorem ESVO.

3. Jakákoliv podpora, jejíž promlčecí lhůta uplynula, je považována za existující podporu.“

První žádost o informace, která se zabývala otázkou možného opatření podpory v podobě nájemní smlouvy, byla zaslána dne 28. března 2007. Kontrolní úřad se domnívá, že k tomuto dni uplynula desetiletá promlčecí lhůta, jelikož smlouva zavazující strany byla uzavřena dne 27. června 1996. Navrácení podpory proto nebylo možné. K tomuto dni již skončila rovněž platnost samotné nájemní smlouvy, jelikož společnost LILAS nevyužila možnost prodloužit smlouvu na dalších deset let. Nájemní smlouva proto přestala existovat dne 30. června 2006 a v důsledku této smlouvy nevznikly žádné další účinky.

Za těchto podmínek by rozhodnutí Kontrolního úřadu o povaze dotyčného opatření jakožto podpory a o jeho slučitelnosti s Dohodou o EHP nemělo žádný praktický účinek (13).

„Nestanoví-li tato dohoda jinak, jsou podpory poskytované v jakékoli formě členskými státy ES, státy ESVO nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi smluvními stranami, neslučitelné s fungováním této dohody.“

Pokyny týkající se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci poskytují další informace o tom, jak Kontrolní úřad vykládá a uplatňuje ustanovení Dohody o EHP upravující státní podpory, pokud posuzuje prodej veřejných pozemků a staveb. Bod 2.1 popisuje prodej prostřednictvím bezpodmínečného nabídkového řízení, zatímco bod 2.2 popisuje prodej bez takovéhoto bezpodmínečného nabídkového řízení (formou nezávislého znaleckého ocenění). Tyto dva postupy státům ESVO umožňují řešit prodej pozemků a staveb způsobem, který vylučuje existenci státní podpory.

Opatření musí být poskytnuto státem nebo ze státních prostředků. Jelikož NDEA je státním orgánem, její prostředky představují státní prostředky.

Prodej pozemků a staveb ve veřejném vlastnictví za nižší než tržní cenu znamená, že byly použity státní prostředky. Pokyny týkající se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb stanoví dva případy, kdy se při splnění platných podmínek bude mít za to, že cena uhrazená za majetek odpovídá spravedlivé tržní hodnotě, je tudíž vyloučena přítomnost státních prostředků.

Jak bylo zmíněno výše, je nutno rozlišovat dvě situace: případy, kdy k prodeji dojde prostřednictvím bezpodmínečného nabídkového řízení (viz bod i) níže), a případy, kdy se prodej uskuteční s odkazem na odhad hodnoty provedený nezávislým znalcem (viz bod ii)).

Norské orgány uznávají, že „prodej části letecké základny byl zahájen jako bezpodmínečné nabídkové řízení. V roce 2000 byly v různých novinách, například Farsund avis, Fedrelandsvennen a Stavanger Aftenblad, zveřejněny inzeráty týkající se možného využití letecké základny“.

Inzeráty ani tzv. „konference o letecké základně Lista“ nevedly k prodeji. Proces nezahrnoval prodej letecké základny jako celku. To potvrdila zpráva generálního auditora, která dospěla k závěru, že před zahájením jednání se společností Lista Flypark AS v březnu 2002 nedošlo k ocenění celého majetku, ani veřejnému oznámení o zamýšleném prodeji. Kontrolní úřad se proto domnívá, že v souvislosti s prodejem letecké základny jako celku neexistovalo žádné bezpodmínečné nabídkové řízení, a že je proto vyloučena možnost zamezit na tomto základě existenci státní podpory podle bodu 2.1 pokynů týkajících se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb.

Bod 2.2 pokynů týkajících se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci ohledně prodeje bez bezpodmínečného nabídkového řízení stanoví, že „jestliže orgány veřejné moci nechtějí použít postupu popsaného v bodě 2.1, mělo by být před jednáními o prodeji provedeno nezávislé ocenění jedním nebo více nezávislými majetkovými odhadci, aby byla stanovena tržní hodnota na základě obecně uznávaných tržních ukazatelů a oceňovacích norem. Takto stanovená tržní cena je minimální prodejní cenou, která může být dohodnuta bez udělení státní podpory“ (zdůraznění doplněno).

Norské orgány uvedly, že NDEA zadala dvě ocenění provedená odhadci cen nemovitostí, společnostmi OPAK a Verditakst AS. Tato ocenění byla provedena v květnu resp. červnu 2002. Ačkoli se zdá, že jednání byla zahájena již v březnu 2002, neexistuje žádný náznak, že dohody o ceně bylo dosaženo před tím, než byly známy závěry obou zpráv. Obě zprávy odhadly tržní cenu majetku bez povinností souvisejících s požárními předpisy, technickým zlepšením či modernizací infrastruktury nebo nájemní smlouvou.

Cena uhrazená kupujícím byla stanovena s odkazem na zprávu o ocenění, kterou vypracovala společnost Verditakst, tj. 11 000 000 NOK.

Společnost OPAK však dospěla k závěru, že hodnota majetku ke dni prodeje činila 32 000 000 NOK, a prodejní cena uvedená v nájemní smlouvě činila 25 000 000 NOK za celé letiště.

Vzhledem k řadě různých ocenění zahájil Kontrolní úřad formální vyšetřovací řízení a jmenoval nezávislého znalce, pana Geira Saastada, jehož úkolem bylo:

Znalec rovněž posoudil, zda chování státu při prodeji majetku odpovídalo chování soukromého investora v tržním hospodářství, nebo zda by naopak soukromý investor v tržním hospodářství jednal jinak. Znalec přitom zohlednil zvláštní povahu majetku a potíže norských orgánů, s nimiž se podle svého tvrzení potýkaly kvůli stávající nájemní smlouvě uzavřené se společností LILAS a možnosti, aby tato společnost majetek na konci desetiletého období odkoupila.

Znalec posoudil metody použité při obou stávajících oceněních a dospěl k závěru, že i když zpráva společnosti OPAK používá nízké ceny nájmu pravděpodobně odrážející skutečně platné sazby, nepřihlíží ke skutečnosti, že část majetku je společnosti LILAS pronajata za pevně stanovenou cenu (10 000 NOK ročně), což je mnohem méně, že by bylo předpokládané tržní nájemné. Příspěvky na uvolnění a údržbu se rovněž jevily jako „příliš nízké“. V tomto ohledu znalec uvedl, že vzhledem k povaze majetku nejsou roční náklady spojené s uvolněním ve výši 20 % nadměrné. Znalec mimoto uvedl, že je nutno připočítat značné provozní náklady a náklady na údržbu. Společně by tyto výdaje snížily hodnotu peněžního toku z 26 milionů NOK (jak odhaduje společnost OPAK) na 10 milionů NOK. Hodnota samotných pozemků by měla být diskontována, aby se zohlednily potíže při prodeji jednotlivých parcel. Znalec v souvislosti s připomínkami ke zprávě společnosti OPAK rovněž poznamenal, že prodejní cena ve výši 25 000 000 NOK uvedená v nájemní smlouvě je naprosto hypotetická.

Zpráva společnosti Verditakst rovněž nepřihlížela ke skutečnosti, že část majetku je společnosti LILAS pronajata za cenu, která představuje značné snížení příjmů s ohledem na předpoklad, že by majetek měl být pronajat za tržní cenu. Použité tržní sazby však odpovídají tomu, co znalec sám předpokládal (viz oddíl 4 zprávy). Znalec mimoto podotýká, že společnost Verditakst použila údaje pro provozní náklady a náklady na údržbu, které odpovídají běžným hodnotám používaným v daném odvětví. Závěrem podotýká, že odhad hodnoty samotných pozemků je konzervativnější než odhad společnosti OPAK, a vyslovuje názor, že se jeví jako vhodnější než vyšší ocenění.

Při porovnání obou zpráv znalec zjistil, že: „hlavní rozdíl mezi oceněními spočívá ve výpočtech provozních nákladů a nákladů na údržbu. Ocenění společnosti Verditakst zohledňuje běžné hodnoty používané v odvětví nemovitostí, zatímco ocenění společnosti OPAK nikoli“.

Znalec dospěl k závěru, že „se prodejní cena použitá při transakci v roce 2002 jeví jako shodná s odhadnutou tržní cenou. Letecká základna Lista byla prodána v době, kdy existoval omezený zájem o tento druh nemovitostí. Trh s nemovitostmi a finanční trhy vykazovaly pokles, přičemž současně lze majetek považovat za komplikovaný a nacházející se ve velké vzdálenosti. Kritéria, která ve svém ocenění použila společnost Verditakst, byla správnější než kritéria použitá v ocenění společnosti OPAK. Hlavní námitkou vůči ocenění společnosti OPAK je to, že při výpočtu hodnoty majetku nebyly použity běžné provozní výdaje. Vyrovnání za povinnosti převedené z NDEA na společnost Lista Flypark AS v souvislosti s prodejem se nezdá být nepřiměřeně vysoké vzhledem k počtu staveb v areálu a velikosti plochy pozemků“ (zdůraznění doplněno).

Znalec trval na tom, že s jakýmkoliv oceněním areálu jako letecká základna Lista bude spojena značná nejistota. To lze vysvětlit těmito činiteli:

Na základě zprávy nezávislého znalce se Kontrolní úřad domnívá, že letecká základna byla prodána za tržní cenu.

Skutečná prodejní cena je předně v souladu s odhadem tržní ceny uvedeným ve zprávě společnosti Verditakst. Skutečnost, že odhad tržní ceny provedený společností OPAK byl značně vyšší, nepředstavuje důvod pro vyvození závěru, že byla poskytnuta státní podpora (14).

Znalec jmenovaný Kontrolním úřadem poukazuje (jak bylo uvedeno výše) na řadu činitelů, které naznačují, že odhad tržní ceny provedený společností OPAK byl příliš vysoký a že kritéria, která použila společnost Verditakst, byla správnější než kritéria použitá společností OPAK. Kontrolní úřad souhlasí s názorem, že trh s nemovitostmi v Lista je netypický a lze jej obtížně posoudit a (jak uvedl pan Saastad) s jakýmkoli oceněním areálu jako letecká základna Lista je spojená značná nejistota. Rozdíly v obou oceněních provedených v roce 2002 potvrzují (jak se zdá) nejistotu spojenou s tamějším trhem. Je rovněž pravdou, že NDEA nebyla s to prodat jednotlivé parcely, avšak rovněž společnosti Lista Flypark AS se od zakoupení nemovitosti v roce 2002 dařilo jen omezeně při prodeji jednotlivých parcel nově zakládaným podnikům. Nízkou tržní cenu letecké základny dále potvrzuje délka a problémy samotného procesu prodeje, který trval od roku 1997 do roku 2002.

Posledním prvkem v uhrazené ceně je hodnota přisouzená určitým nákladům, která byla odečtena od hodnoty majetku k získání konečné ceny. Bod 2.2 pokynů týkajících se prvků státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci výslovně stanoví, že „s prodejem mohou být ve veřejném zájmu spojeny zvláštní povinnosti, které se váží na pozemky a stavby a ne na kupujícího nebo na jeho hospodářské aktivity“. Hospodářská nevýhoda takovýchto závazků může být započítána oproti kupní ceně.

S ohledem na tyto závazky znalec podotýká, že částky nejsou vzhledem k oblasti, jíž se týkají, nepřiměřeně vysoké a že není neobvyklé, aby hodnota těchto závazků překročila hodnotu samotného majetku. Ačkoliv je převod finančních prostředků charakterizován jako „velmi neobvyklý“, Kontrolní úřad se domnívá, že to neovlivňuje odhad hodnoty samotných závazků.

Na základě výše uvedených úvah a ve spojení se skutečností, že prodej majetku zatíženého předkupním právem je obtížný, zastává Kontrolní úřad názor, že co se týká prodeje letecké základny, nezjistil přítomnost státních prostředků ani existenci státní podpory.

Na základě výše uvedeného posouzení má Kontrolní úřad za to, že prodej letecké základny Lista nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP,

Řízení zahájené podle čl. 4 odst. 4 ve spojení s článkem 13 části II protokolu 3 týkající se pronájmu letecké základny Lista se ukončuje.

Kontrolní úřad ESVO se domnívá, že prodej letecké základny Lista nepředstavuje státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP.

V Bruselu dne 27. března 2009.

Za Kontrolní úřad ESVO

Per SANDERUD

předseda

Kurt JÄGER

člen kolegia

(5) Pokyny pro uplatňování a výklad článků 61 a 62 Dohody o EHP a článku 1 protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, které byly přijaty a vydány Kontrolním úřadem ESVO dne 19. ledna 1994 a zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úř. věst.“) L 231, 3.9.1994 s. 1 a v dodatku EHP č. 32, 3.9.1994. Pokyny byly naposledy pozměněny dne 16. prosince 2008. Dále jen „pokyny ke státní podpoře“. Aktuální verze pokynů ke státní podpoře je zveřejněna na internetových stránkách Kontrolního úřadu na adrese:

(7) St.prp. č. 50 (1994–1995) ze dne 12. června 1995 navazoval na usnesení, v němž parlament rozhodl o reorganizaci norské armády. Jako součást reorganizace měla být ode dne 1. ledna 1996 uzavřena letecká základna Lista.

(8) Viz http://www.eftasurv.int/fieldsofwork/fieldstateaid/state_aid_guidelines/

(9) Viz bod 29 pokynů pro financování letišť a pro státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť.

(10) „Nové pokyny pro letiště“ odkazují na pokyny, které byly přijaty v roce 2005, tj. po uzavření nájemní smlouvy se společností LILAS.

(12) Účetní závěrky společnosti LILAS za období 1997–2006 vykazují kumulovanou ztrátu ve výši přibližně 10 500 000 NOK.

(13) Viz obdobně rozhodnutí Komise ze dne 25. září 2007 o opatřeních provedených Španělskem ve prospěch společnosti IZAR, věc C-47/2003, dosud nezveřejněno, a rozhodnutí Komise 2006/238/ES ze dne 9. listopadu 2005 o opatření, které Francie uskutečňuje ve prospěch společnosti Mines de potasse d’Alsace, (Úř. věst. L 86, 24.3.2006, s. 20).

(14) Viz obdobně spojené věci T-127/99, T-129/99 a T-148/99 Diputación Foral de Álava, Sb. rozh. 2002, s. II-1275, bod 85.