29.11.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 287/12

A.

Toto sdělení se přijímá podle pravidel vyplývajících z Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „Dohoda o EHP“) a z Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora (dále jen „Dohoda o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru“).

B.

Evropská komise (dále jen „Komise“) přijala sdělení pod názvem „Oznámení Komise o vyřizování stížností Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES“ (1). Tento nezávazný právní akt obsahuje zásady a pravidla, kterými se Komise v oblasti hospodářské soutěže řídí. Rovněž vysvětluje jak Komise hodlá vyřizovat stížnosti.

C.

Kontrolní úřad ESVO se domnívá, že výše uvedený právní akt je pro EHP relevantní. Kontrolní úřad za účelem zachování rovných podmínek hospodářské soutěže a zajištění jednotného uplatňování pravidel EHP v oblasti hospodářské soutěže v celém Evropském hospodářském prostoru přijímá v rámci pravomoci. která mu byla svěřena na základě čl. 5 odst. 2 písm. b) Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, toto sdělení. Úřad hodlá dodržovat zásady a pravidla stanovená v tomto sdělení při používání příslušných pravidel EHP na konkrétní případy (2).

D.

Účelem tohoto sdělení je zejména vyjádřit, jakým způsobem hodlá Kontrolní úřad ESVO postupovat při vyřizování stížností týkajících se údajných protiprávních jednání podle článků 53 a 54 Dohody o EHP.

E.

Toto sdělení se vztahuje na případy, kdy Kontrolní úřad ESVO vykonává pravomoci kontrolního orgánu podle článku 56 Dohody o EHP.

1.

Kapitola II části I protokolu 4 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudní dvoru (dále jen „kapitola II“) (3) stanoví systém podle kterého Kontrolní úřad ESVO, orgány států ESVO pro hospodářskou soutěž a soudy mohou použít články 53 a 54 Dohody o EHP. Kapitola II konkrétně zajišťuje doplňkové funkce Kontrolního úřadu a orgánů pro hospodářskou soutěž států ESVO, které jednají jako veřejné donucovací orgány a soudy států ESVO, které rozhodují o soukromých žalobách s cílem chránit práva jednotlivců, která jim jsou přiznána na základě článků 53 a 54.

2.

Veřejné donucovací orgány se mohou podle kapitoly II zaměřit na šetření vážného porušení článků 53 a 54, které je často obtížné odhalit. Pokud jde o donucovací charakter jejich činnosti, mohou se opřít o informace poskytnuté podniky a spotřebiteli na trhu.

3.

Kontrolní úřad ESVO by proto rád vyzval občany a podniky, aby se obrátili na veřejné donucovací orgány a poskytli jim informace týkající se podezření z porušování pravidel hospodářské soutěže. Úřad může pro tento účel zvolit dva způsoby řešení, jeden z nich je podání stížnosti podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II. Stížnosti podle článků 5 až 9 kapitoly III části I protokolu 4 k Dohodě o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru (dále jen „kapitola III“) (4) musí splňovat určité požadavky.

4.

Druhým způsobem je poskytnutí informací o trhu, což nemusí odpovídat požadavkům na stížnost podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II. Takové informace ohledně podezření na porušení článků 53 a 54 se mohou stát podnětem pro to, aby Kontrolní úřad ESVO zahájil šetření (5). Informace týkající se podezření na protiprávní chování lze zaslat na následující adresu Kontrolního úřadu ESVO:

5.

Aniž by byl dotčen výklad kapitol II a III Soudem ESVO, je cílem tohoto sdělení poskytnout konkrétní pokyny občanům a podnikům, kteří by rádi oznámili podezření z porušování pravidel hospodářské soutěže. Sdělení obsahuje dvě hlavní části:

6.

Toto sdělení se nevztahuje na následující situace:

7.

Podle povahy stížnosti může stěžovatel stížnost podat buď k vnitrostátnímu soudu nebo orgánu pro hospodářskou soutěž ve státě ESVO, který jedná jako veřejný donucovací orgán. Cílem stávající kapitoly tohoto sdělení je pomoci potenciálním stěžovatelům, aby se sami na základě informací rozhodli, zda se obrátí na Kontrolní úřad ESVO, na jeden z orgánů pro hospodářskou soutěž ve státě ESVO nebo na vnitrostátní soud.

8.

Zatímco vnitrostátní soudy by měly chránit práva jednotlivců a mají tudíž povinnost rozhodovat případy, které jim byly předloženy, orgány veřejného donucení nemohou provádět šetření všech stížností, ale musí si v rámci svého postupu pro vyřizování případů stanovit priority. Kontrolní úřad ESVO, kterému je podle čl. 55 odst. 1 Dohody o EHP svěřen úkol v podobě zajištění uplatnění zásad stanovených v článcích 53 a 54 Dohody o EHP, je odpovědný za stanovení a provádění zaměření politiky hospodářské soutěže v rámci EHP (7). Na základě judikatury Soudního dvora Evropských společenství a za účelem plnění svých úkolů je Komise oprávněna přiřadit stížnostem, které jí byly předloženy podle článku 81 nebo 80 Smlouvy o ES různé stupně důležitosti (8). Kontrolní úřad se domnívá, že podobné zásady se ve smyslu Dohody o EHP uplatní i pro něj.

9.

Kapitola II opravňuje soudy a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO k použití článků 53 a 54 Dohody o EHP v celém rozsahu společně s Kontrolním úřadem ESVO. Jedním z hlavních cílů kapitoly II je, aby se soudy a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO efektivně podílely na prosazování článků 53 a 54 (9).

10.

Článek 3 kapitoly II navíc stanoví, že soudy a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO musí použít články 53 a 54 Dohody o EHP na všechny případy dohod nebo jednání, které by mohly ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP, na které se vztahují vnitrostátní právní předpisy smluvních stran v oblasti hospodářské soutěže. Články 11 a 15 kapitoly II vytváří celou škálu mechanismů prostřednictvím kterých soudy a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO spolupracují s Kontrolním úřadem ESVO při prosazování článků 53 a 54.

11.

Tímto novým právním rámcem zamýšlí Kontrolní úřad ESVO se opětovně zaměřit na své možnosti prosazování, a to následujícím způsobem:

12.

Soudy Společenství soustavně zastávají názor, že vnitrostátní soudy mají chránit práva jednotlivců vyplývajících přímo z čl. 81 odst. 1 a článku 82 Smlouvy o ES (11). Z článku 7 Dohody o EHP a z protokolu 35 k této dohodě vyplývá, že právní předpisy EHP nevyžadují přenesení legislativních pravomocí. Právo EHP nevyžaduje, aby se jednotlivci a hospodářské subjekty před vnitrostátními soudy přímo odvolávali na neprovedená pravidla EHP (12). Protokol 35 k Dohodě o EHP ukládá státům ESVO, aby bude-li to nezbytné pro případné řešení rozporů mezi předpisy vyplývajícími z provádění pravidel EHP a jinými právními předpisy, zavedly do svých právních předpisů pravidlo, že v těchto případech jsou pravidla EHP nadřazena. Podle soudu ESVO je podstatou takového předpisu fakt, že jednotlivci a hospodářské subjekty musí být v případech rozporu mezi předpisy vyplývajícími z provádění pravidel EHP a zákonnými předpisy oprávněni dovolat se a uplatnit na vnitrostátní úrovni všechna práva, která lze z Dohody o EHP vyvozovat, jako součást příslušného vnitrostátního právního řádu, pokud jsou tato práva bezpodmínečná a dostatečně přesná (13).

13.

Vnitrostátní soudy mohou rozhodovat o platnosti či neplatnosti smluv a pouze vnitrostátní soudy mohou přiznat jednotlivci náhradu škody v případě porušení článků 53 a 54 Dohody o EHP. Za účelem zajištění celkové účinnosti pravidel hospodářské soutěže EHP musí každý jednotlivec mít možnost uplatnit nárok na náhradu škody za ztrátu mu způsobenou smlouvou nebo jednáním, které omezuje nebo narušuje hospodářskou soutěž. Žaloby na náhradu škody podané u vnitrostátních soudů mohou významně přispět k zachování účinné hospodářské soutěže na území, na němž platí Dohoda o EHP, protože tyto žaloby odrazují podniky uzavírat nebo používat omezující dohody či praktiky (14).

14.

Kapitola II výslovně zohledňuje fakt, že vnitrostátní soudy hrají zásadní úlohu při používání pravidel hospodářské soutěže EHP (15). V důsledku toho, že se pravomoc použít čl. 53 odst. 3 rozšířila i na vnitrostátní soudy, již není možné, aby podniky pozdržovaly řízení vnitrostátního soudu prostřednictvím zaslání oznámení Kontrolnímu úřadu ESVO, což v důsledku odstraňuje překážku pro soukromoprávní soudní řízení, která platila na základě předcházejících pravidel.

15.

Aniž bylo dotčeno právo nebo povinnost vnitrostátních soudů vyžádat si poradní stanovisko Soudního dvora ESVO podle článku 34 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, čl. 15 odst. 1 kapitoly II výslovně stanoví, že vnitrostátní soudy si mohou vyžádat stanoviska nebo informace od Kontrolního úřadu ESVO. Toto ustanovení má vnitrostátním soudům usnadnit použití článků 53 a 54 (16).

16.

Žaloby podané u vnitrostátních soudů mají oproti stížnostem tyto výhody:

17.

Fakt, že žadatel se může domáhat ochrany svých práv prostřednictvím žaloby u vnitrostátního soudu, je důležitým prvkem, který Kontrolní úřad ESVO může při svém posuzování zájmu podle Dohody o EHP zohlednit v rámci šetření stížnosti (20).

18.

Kontrolní úřad ESVO zastává názor, že nové systémy prosazování zavedené na základě kapitoly II dávají stěžovatelům lepší možnosti domáhat se ochrany a získat pomoc u vnitrostátních soudů.

19.

Kapitola II představuje systém, ve kterém jsou Kontrolní úřad ESVO i orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO oprávněny používat články 53 a 54 v celém rozsahu (článek 5). Decentralizované prosazování ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž států ESVO se ještě více podporuje možností výměny informací (článek 12) a poskytování vzájemné podpory při šetření (článek 22).

20.

Kapitola II neupravuje rozdělení práce mezi Kontrolním úřadem ESVO a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO, ale ponechává rozdělení práce na případu na spolupráci Kontrolního úřadu a orgánů pro hospodářskou soutěž států ESVO v rámci sítě ESVO pro hospodářskou soutěž. Cílem kapitoly II je zajistit účinné prosazování článků 53 a 54 na základě pružného rozdělení práce na případu mezi veřejnými orgány donucení ESVO.

21.

Vodítka pro rozdělení práce mezi Kontrolním úřadem ESVO a orgány pro hospodářskou soutěž států ESVO jsou uvedena v samostatném sdělení (21). Vodítka v tomto sdělení týkající se vztahů mezi veřejnoprávními orgány donucení ESVO budou ku prospěchu stěžovatelů, protože umožňují, aby předložili stížnost orgánu, který s velkou pravděpodobností bude mít způsobilost se touto věcí zabývat.

22.

Toto sdělení o spolupráci v rámci sítě orgánů pro hospodářskou soutěž států ESVO zejména stanoví, že (22):

„Orgán lze považovat za způsobilý jednat v daném případě, pokud jsou splněny všechny tyto tři podmínky:

Z výše uvedených kritérií vyplývá, že mezi protiprávním jednáním a územím státu ESVO musí existovat významná spojitost, aby mohl být orgán pro hospodářskou soutěž státu ESVO považován za způsobilý k jednání. Lze očekávat, že ve většině případů budou způsobilé k jednání orgány těch států ESVO, v nichž je protiprávním jednáním hospodářská soutěž nejvíce dotčena, pokud jsou schopny samostatným nebo souběžným postupem účinně ukončit protiprávní jednání, ledaže by Kontrolní úřad ESVO mohl jednat lépe (viz níže […]).

Z toho vyplývá, že dohodami nebo jednáním, které zásadním způsobem negativně ovlivňuje hospodářskou soutěž, se obvykle zabývá jeden vnitrostátní orgán, a to zejména na svém území. […]

Samostatný postup jediného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž může být vhodný přesto, že způsobilých orgánů k jednání je více, pokud je postup jednoho vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž dostatečný k ukončení veškerého protiprávního jednání […].

Souběžný postup několika vnitrostátních orgánů pro hospodářskou soutěž může být na místě, pokud dohoda nebo jednání zásadním způsobem negativně ovlivňuje hospodářskou soutěž zejména na územích dotčených členských států a postup jediného vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž by nepostačoval k ukončení veškerého protiprávního jednání a/nebo k uložení přiměřených sankcí. […]

Orgány, které se zabývají případem souběžně v co nejvyšší míře zkoordinují svou činnost. Přitom může být užitečné, aby jeden z nich byl jmenován jako vedoucí orgán, a aby tento vedoucí orgán převzal úkoly jako např. koordinace opatření v rámci šetření, přičemž každý orgán odpovídá za provádění vlastního postupu.

Kontrolní úřad ESVO je také způsobilý k jednání, pokud jedna nebo více dohod anebo jednání, včetně sítí obdobných dohod nebo jednání, ovlivňují hospodářskou soutěž ve dvou a více státech ESVO (přeshraničních trzích zahrnujících dva a více státy ESVO nebo několika vnitrostátních trzích).

Kontrolní úřad je kromě toho způsobilý zabývat se zejména případy, které jsou úzce provázány s jinými předpisy EHP, které mohou být výlučně nebo účinnějším způsobem uplatněny Kontrolním úřadem, a sice pokud zájem EHP vyžaduje přijetí rozhodnutí Kontrolního úřadu za účelem rozvoje politiky EHP v oblasti hospodářské soutěže a objeví-li se nový problém týkající se oblasti hospodářské soutěže nebo k zajištění účinného prosazování pravidel hospodářské soutěže“.

23.

V rámci sítě pro hospodářskou soutěž ESVO se informace o případech ohledně kterých probíhá šetření na základě stížnosti, zpřístupní ostatním členům sítě, a to před zahájením prvního formálního vyšetřovacího opatření či neprodleně poté (23). V případě, že shodná stížnost byla předložena více orgánům nebo stížnost byla předložena orgánu, který nemá způsobilost se jí zabývat, učiní členové sítě vše, aby přibližně ve dvouměsíční lhůtě určily, který orgán, popřípadě orgány by se jí měl/měly zabývat.

24.

Samotní stěžovatelé hrají významnou roli v rámci procesu dalšího snižování potenciální nutnosti postoupení věci skrze jejich stížnosti, a to tím, že při rozhodování, kam stížnost předloží, jsou odkázáni na pokyny o rozdělení práce v síti stanovené v této kapitole. Pokud je ovšem věc postoupena v rámci sítě, orgány pro hospodářskou soutěž, kterých se to týká (24) informují co nejdříve dotčené podniky a stěžovatele.

25.

Kontrolní úřad ESVO může zamítnout stížnost podle článku 13 kapitoly II, a to z důvodu, že se věcí zabývá či zabýval orgán pro hospodářskou soutěž státu ESVO. V takovém případě musí úřad podle článku 9 kapitoly III stěžovatele neprodleně informovat o tom, který orgán pro hospodářskou soutěž se touto věcí zabývá či zabýval.

26.

Podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II jsou fyzické či právnické osoby, které mohou prokázat oprávněný zájem (25), oprávněny podat stížnost, prostřednictvím které vyzvou Kontrolní úřad ESVO, aby odhalil protiprávní chování podle článků 53 a 54 Dohody o EHP a vyžádají si, aby protiprávní chování bylo podle čl. 7 odst. 1 kapitoly II ukončeno. Tato část tohoto sdělení popisuje požadavky na stížnosti na základě čl. 7 odst. 2 kapitoly II, jejich posuzování a postup, který má Kontrolní úřad dodržovat.

27.

Kontrolní úřad ESVO je oproti civilním soudům, jejichž úkolem je chránit individuální práva jednotlivců, správní orgán, který musí jednat ve veřejném zájmu. Samotná podstata smyslu úřadu jako veřejného donucovacího orgánu tkví v tom, že může dle vlastního uvážení stanovit v rámci své donucovací činnosti (26) priority.

28.

Kontrolní úřad ESVO je oprávněn přiřadit stížnostem, které mu byly předloženy, různé stupně důležitosti a může se podle Dohody o EHP odvolávat na zájem uvedený v případu coby kritérium důležitosti (27). Úřad může zamítnout stížnost v případě, že se domnívá, že případ nenaznačuje podle Dohody o EHP dostatečný zájem opravňující k dalšímu šetření. V případě, že úřad stížnost zamítne, má stěžovatel právo (28), aniž by byl dotčen čl. 7 odst. 3 kapitoly III, obdržet rozhodnutí úřadu.

29.

Stížnost podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II lze podat pro podezření na porušení článků 53 a 54 s tím, že Kontrolní úřad ESVO učiní opatření podle čl. 7 odst. 1 kapitoly II. Stížnost podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II musí odpovídat formuláři C uvedenému v čl. 5 odst. 1 kapitoly III.

30.

Formulář C je dostupný na internetové adrese: http://www.eftasurv.int/fieldsofwork/fieldcompetition/faq/ a zároveň tvoří přílohu k tomuto sdělení. Stížnost musí být předložena ve třech kopiích v tištěné podobě a, je-li to možné, také v elektronické podobě. Stěžovatel musí kromě toho poskytnout takovou verzi stížnosti, která nemá důvěrnou povahu (čl. 5 odst. 2 kapitoly III). Zaslat stížnost elektronickou cestou je možné prostřednictvím výše uvedené internetové stránky, tištěné kopie se zasílají na následující adresu Kontrolního úřadu ESVO:

31.

Formulář C stanoví, aby stěžovatelé předložili úplné informace týkajících se jejich stížnosti. Měli by rovněž poskytnout kopie příslušných podkladů, které jsou pro ně v možném rozsahu přiměřeně dostupné a dále uvést, kde může Kontrolní úřad ESVO získat příslušné informace a podklady, které nejsou dostupné. V konkrétních případech může Kontrolní úřad stěžovatele od splnění povinnosti poskytnout informace související s částí informací vyžadovaných na základě formuláře C (čl. 5 odst. 1 kapitoly III) osvobodit. Kontrolní úřad zastává názor, že osvobození od této povinnosti může být důležité, usnadní-li se podávání stížností ze strany sdružení podnikatelů v případech, kdy v souvislosti s jinak opodstatněnou stížností, nemají přístup k určitých informacím ze sféry podniků, ohledně kterých žádost podaly.

32.

Na korespondenci adresovanou Kontrolnímu úřadu ESVO, která nesplňuje požadavky podle článku 5 kapitoly III a nepředstavuje tak stížnost ve smyslu čl. 7 odst. 2 kapitoly II, bude Kontrolní úřad nahlížet jako na obecné informace, které v případě potřeby, mohou vést k šetření z vlastního podnětu (viz odst. 4 výše).

33.

Status formálního stěžovatele podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II je vyhrazen právnickým nebo fyzickým osobám, které mohou prokázat oprávněný zájem (29). Má se za to, že státy mají oprávněný zájem u všech stížností, které se rozhodnou podat.

34.

V mnoha případech nelze o podmínce oprávněného zájmu pochybovat, protože stěžovatelé jsou přímo a negativně ovlivněni údajným protiprávním jednáním. Existují však situace, kdy podmínka „oprávněného zájmu“ podle čl. 7 odst. 2 vyžaduje hlubší analýzu, aby bylo možné ji považovat za splněnou. Názorné ukázky lze nejlépe poskytnout na několika příkladech.

35.

Soud prvního stupně Evropských společenství rozhodl, že se sdružení podniků může domáhat oprávněného zájmu u stížnosti ohledně jednání, které se týká jeho členů, přestože se podniku fungujícího na příslušném trhu jednání uvedené ve stížnosti bezprostředně netýká, a to za předpokladu, že toto sdružení má oprávnění zastupovat zájmy svých členů a že jednání, jehož se stížnost týká, negativně ovlivňuje zájmy jeho členů (30). Na rozdíl od toho bylo konstatováno, že Komise je oprávněna nezabývat se stížností sdružení podniků, jehož členové se nepodíleli na daném typu obchodních transakcí, jichž se stížnost týká (31).

36.

S ohledem na tuto judikaturu se Kontrolní úřad ESVO domnívá, že podniky (samy nebo prostřednictvím sdružení, která jsou oprávněny zastupovat jejich zájmy) se mohou dovolávat oprávněného zájmu, pokud fungují na příslušném trhu nebo pokud jednání, jehož se stížnost týká, bezprostředně negativně ovlivňuje jejich zájmy. Kontrolní úřad se domnívá, že oprávněného nároku se mohou např. dovolávat strany dohody nebo účastníci jednání ve vzájemné shodě, které je předmětem stížnosti, soutěžitelé, jejichž zájmy byly údajně poškozeny jednáním, které je předmětem stížnosti, nebo podniky, které byly vyloučeny z distribuční sítě.

37.

Sdružení spotřebitelů mohou stejným způsobem podat stížnost Kontrolnímu úřadu ESVO (32). Kontrolní úřad se navíc domnívá, že i jednotliví spotřebitelé, jejichž zájmy byly přímo a negativně dotčeny tím, že kupují zboží nebo služby, které podléhají protiprávnímu jednání, mohou prokázat oprávněný zájem (33).

38.

Kontrolní úřad však za oprávněný zájem ve smyslu čl. 7 odst. 2 nepovažuje zájem osob nebo organizací, které hodlají vystoupit na základě veřejného zájmu, aniž by prokázaly, že by na ně samotné nebo jejich členy negativně působilo protiprávní jednání (pro bono publico).

39.

Místní nebo regionální veřejné orgány mohou rovněž prokázat oprávněný zájem jako kupující nebo jako uživatelé zboží nebo služeb dotčených jednáním, jež je předmětem stížnosti. Na rozdíl od toho je nelze posuzovat jako subjekty, které mají oprávněný zájem ve smyslu čl. 7 odst. 2 kapitoly II v rozsahu, v jakém ho uplatňují u Kontrolního úřadu ESVO ohledně údajného protiprávního jednání ve veřejném zájmu (pro bono publico).

40.

Stěžovatelé musí prokázat svůj oprávněný zájem. Pokud fyzická nebo právnická osoba, která stížnost podává, nemůže prokázat oprávněný zájem, má Kontrolní úřad ESVO právo, aniž je tím dotčeno právo zahájit řízení z vlastního podnětu, se stížností nezabývat. Kontrolní úřad může v jakémkoli stádiu šetření ověřit, zda je tato podmínka splněna (34).

41.

S odkazem na ustálenou judikaturu soudů Společenství a praxi Komise se Kontrolní úřad ESVO domnívá, že mu není uloženo, aby vedl šetření vždy (35) nebo aby snad přijal rozhodnutí ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. a) Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru o tom, zda došlo či nikoli k porušení porušení článků 53 nebo 54 Dohody o EHP (36), ale je oprávněn ke stížnostem, které mu byly předloženy, přiřadit různý stupeň důležitosti, a za tímto účelem, se odvolat na zájem ve smyslu Dohody o EHP (37). Toto postavení se liší pouze v případě, kdy stěžovatel spadá do výlučné pravomoci Kontrolního úřadu (38).

42.

Kontrolní úřad ESVO však musí důkladně prověřit faktické a právní okolnosti, které stěžovatel uvádí, aby mohl posoudit zájem ve smyslu Dohody o EHP na dalším šetření tohoto případu (39).

43.

Posouzení zájmu ve smyslu Dohody o EHP, uvedeného ve stížnosti, závisí na okolnostech každého jednotlivého případu. Stejně tak není omezen ani počet kritérií posuzování, na která se může Kontrolní úřad ESVO odvolat, ani se nepožaduje, aby se Kontrolní úřad odvolával na konkrétní kritéria. Vzhledem k tomu, že faktické okolnosti se mohou výrazně lišit případ od případu, je možné uplatňovat nová kritéria, která nebyla nikdy dříve vzata do úvahy (40). Kontrolní úřad může případně upřednostnit jediné kritérium pro posouzení zájmu Společenství ve smyslu Dohody o EHP (41).

44.

Mezi kritéria, která mohou být považována za relevantní pro posouzení zájmu ve smyslu Dohody EHP v (dalším) šetření případu, patří:

45.

Pokud Kontrolní úřad dojde k závěru, že případ nepředstavuje dostatečný zájem podle Dohody o EHP k odůvodnění (dalšího) šetření, může na tomto základě stížnost zamítnout. Toto rozhodnutí může být přijato před zahájením šetření nebo po provedení opatření souvisejících se šetřením (48). Kontrolní úřad však není povinen odložit stížnost z důvodu nedostatečně významného zájmu podle Dohody o EHP (49).

46.

Prověření stížnosti podle článků 53 a 54 zahrnuje dva aspekty. Jeden se týká skutečností, které je třeba zjistit za účelem dokázání porušení článků 53 a 54, a jeden se týká právního posouzení jednání, jež je předmětem stížnosti.

47.

Pokud stížnost, přestože splňuje požadavky vyplývající z článku 5 kapitoly III a z formuláře C, dostatečně neodůvodňuje předložená tvrzení, může být na základě toho zamítnuta (50). Za účelem zamítnutí stížnosti na základě toho, že jednání, jehož se stížnost týká, neporušuje soutěžní pravidla EHP nebo nespadá do rozsahu jejich působnosti, nemusí Kontrolní úřad ESVO zohlednit okolnosti, které nebyly stěžovatelem uvedeny a které by mohy být zjištěny šetřením případu (51).

48.

Toto sdělení se nemůže vyčerpávajícím způsobem věnovat všem kritériím pro právní posouzení dohod nebo jednání ve vzájemné shodě podle článků 53 a 54. Potenciální stěžovatelé by však měli vedle jiných zdojů vycházet ze širších pokynů dostupných u Kontrolního úřadu ESVO (52), a zejména z judikatury Soudního dvora ESVO a soudů Společenství a rozhodovací praxe Kontrolního úřadu a Komise (53). V následujících bodech jsou uvedeny čtyři konkrétní záležitosti, včetně návodu, kde najít další pokyny.

49.

Dohody a jednání ve vzájemné shodě spadají do rozsahu působnosti článků 53 a 54, pokud mohou ovlivnit obchod mezi smluvními stranami Dohody o EHP. Pokud dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě tuto podmínku nesplňují, může se použít vnitrostátní soutěžní právo, nikoli však soutěžní právo EHP. Šírší pokyny k tomuto předmětu lze najít ve sdělení o účinku na pojetí obchodu (54).

50.

Dohody spadající do rozsahu působnosti článku 53 mohou být dohody menšího významu, u nichž se má za to, že zjevně nenarušují hospodářskou soutěž. Pokyny k této otázce jsou k dispozici ve sdělení Kontrolního úřadu ESVO de minimis  (55).

51.

U dohod, které splňují podmínky nařízení o blokové výjimce, se má za to, že jsou v souladu s podmínkami čl. 53 odst. 3. Aby Kontrolní úřad ESVO mohl odejmout výhody vyplývající z blokové výjimky podle článku 29 kapitoly II, musí konstatovat, že na základě individuálního posouzení dohoda, na kterou se vztahuje nařízení o blokové výjimce, má některé účinky neslučitelné s čl. 53 odst. 3.

52.

Dohody, které omezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP mohou splňovat podmínky čl. 53 odst. 3 Dohody o EHP. Podle čl. 1 odst. 2 kapitoly II a bez předcházejícího správního rozhodnutí tyto dohody nejsou zakázané. Pokyny k podmínkám, které dohoda musí splňovat podle čl. 53 odst. 3, jsou k dispozici ve sdělení o čl. 53 odst. 3 (56).

53.

Jak již bylo řečeno, Kontrolní úřad ESVO není povinen vést šetření, zda došlo k protiprávnímu jednání, na základě každé podané stížnosti. Je nicméně jeho povinností pečlivě zvážit skutkové i právní aspekty, na které ho upozornil stěžovatel, aby mohl posoudit, zda se jde o jednání, které by mohlo vést k porušení článků 53 a 54 (57).

54.

V postupu Kontrolního úřadu ESVO při vyřizování stížností lze rozlišit různé fáze (58).

55.

V první fázi po podání stížnosti ji Kontrolní úřad ESVO prozkoumá, případně shromáždí další informace, aby mohl rozhodnout, jaké opatření v souvislosti se stížností přijme. Tato fáze může zahrnovat neformální výměnu názorů mezi Kontrolním úřadem a stěžovatelem s cílem vyjasnit skutkové a právní otázky, které stěžovatele zajímají. V této fázi může Kontrolní úřad dát stěžovateli první odpověď a tím mu poskytnout příležitost rozšířit svá obvinění s ohledem na počáteční reakci.

56.

Ve druhé fázi může Kontrolní úřad ESVO věc dále vyšetřovat s cílem zahájit řízení podle čl. 7 odst. 1 kapitoly II proti subjektům, na něž byla stížnost podána. Pokud Kontrolní úřad usoudí, že neexistují dostatečné důvody k řízení ve věci stížnosti, sdělí stěžovateli důvody a nabídne mu možnost předložit další připomínky ve lhůtě, kterou stanoví (článek 7 odst. 1 kapitoly III).

57.

Jestliže stěžovatel neinformuje o svých názorech ve lhůtě stanovené Kontrolním úřadem ESVO, stížnost se považuje za staženou (čl. 7 odst. 3 kapitoly III). Ve všech ostatních případech pak ve třetí fázi postupu vezme Kontrolní úřad na vědomí vyjádření stěžovatele a zahájí řízení ve věci stížnosti, anebo přijme rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. (59).

58.

Pokud Kontrolní úřad ESVO zamítne stížnost podle článku 13 kapitoly II z toho důvodu, že se danou věcí zabývá nebo zabýval jiný orgán, postupuje dále v souladu s článkem 9 kapitoly III.

59.

V průběhu řízení využívají stěžovatelé výhod vyplývajících z řady práv stanovených zejména v článcích 6 až 8 kapitoly III. Řízení Kontrolního úřadu ESVO ve věcech hospodářské soutěže však nepředstavují sporné řízení mezi stěžovatelem na jedné straně a podniky, které jsou předmětem vyšetřování na druhé straně. Procesní práva stěžovatelů tudíž nejsou širší než právo podniků, proti nimž se vede řízení o porušení, na spravedlivé soudní projednání (60).

60.

Kontrolní úřad ESVO je povinen rozhodnout o stížnostech v přiměřené časové lhůtě (61). Co se rozumí přiměřenou časovou lhůtou závisí na okolnostech každého případu, a zejména na jeho souvislostech, různých procesních úkonech Kontrolního úřadu, chování účastníků řízení, složitosti daného případu a na jeho významu pro různé zúčastněné strany (62).

61.

Kontrolní úřad ESVO v zásadě usiluje o to, aby v orientačním časovém rámci čtyř měsíců po přijetí stížnosti vyrozuměl stěžovatele o úkonech, které hodlá učinit ve věci stížnosti. Podle okolností konkrétního případu, a zejména v závislosti na případné potřebě vyžádat si doplňující informace od stěžovatele nebo třetích stran, Kontrolní úřad vyrozumí stěžovatele v zásadě do čtyř měsíců, zda v jeho věci hodlá či nehodlá dále šetřit. Tato časová lhůta není právně závazná.

62.

Kontrolní úřad ESVO může proto do čtyř měsíců sdělit stěžovateli své navrhované kroky, jako svou první reakci v rámci první fáze řízení (viz bod 55 výše). Pokud šetření stížnosti postoupilo do druhé fáze (viz bod 56 výše), Kontrolní úřad může také rovnou přistoupit k obeznámení stěžovatele se svým prozatímním hodnocením formou dopisu podle čl. 7 odst. 1 kapitoly III.

63.

V zájmu zajištění co nejrychlejšího vyřízení stížnosti je žádoucí, aby stěžovatelé náležitě spolupracovali v průběhu řízení (63), například tím, že informují Kontrolní úřad ESVO o nových skutečnostech.

64.

Pokud Kontrolní úřad ESVO zašle podnikům, které jsou předmětem stížnosti, písemnou stížnost podle čl. 10 odst. 1 kapitoly III, má stěžovatel právo na jednu kopii tohoto dokumentu, z níž byly vypuštěny obchodní tajemství a další důvěrné informace o dotčených společnostech (písemné znění stížnosti, která nemá důvěrný charakter; srovnej čl. 6 odst. 1 kapitoly III. Stěžovatel je vyzván, aby podal písemné připomínky k písemné stížnosti. Pro písemné připomínky se stanoví časová lhůta.

65.

Kontrolní úřad ESVO může mimoto případně poskytnout stěžovatelům příležitost vyjádřit své názory v průběhu ústního slyšení stran, jimž byla adresována písemná stížnost, jestliže o to stěžovatelé požádají ve svých písemných připomínkách (64).

66.

Stěžovatelé mohou z vlastní iniciativy nebo na žádost Kontrolního úřadu ESVO předkládat dokumenty obsahující obchodní tajemství či jiné důvěrné informace. Kontrolní úřad chrání důvěrné informace (65). Při vyjadřování svých názorů podle čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 kapitoly III, jakož i při následném předkládání dalších informací v průběhu téhož řízení, jsou stěžovatelé podle článku 16 kapitoly III povinni označit důvěrné informace, uvést důvody, pro které se informace považují za důvěrné, a předložit samostatnou verzi, která nemá důvěrný charakter. Kontrolní úřad může kromě toho ve všech ostatních případech žádat od stěžovatelů, kteří vypracovávají dokumenty nebo prohlášení, aby označili dokumenty nebo části dokumentů či prohlášení, které považují za důvěrné. Může stěžovateli stanovit konečný termín, do něhož musí oznámit, proč považuje tu kterou informaci za důvěrnou a poskytnout verzi, která nemá důvěrný charakter, včetně stručného popisu nebo neutajovanou verzi každé vymazané informace.

67.

Označení informací za důvěrné nebrání Kontrolnímu úřadu ESVO ve zveřejnění a používání informací, pokud je to nutné k prokázání porušení článků 53 nebo 54 (66). Pokud je k prokázání porušení těchto článků nutné odkrýt obchodní tajemství a důvěrné informace, musí Kontrolní úřad ESVO u každého jednotlivého dokumentu posoudit, zda je potřeba zveřejnit informace větší, než škoda, která by ze zveřejnění mohla vyplynout.

68.

Pokud Kontrolní úřad ESVO dospěje k názoru, že stížnost by se dále neměla šetřit, protože neexistuje dostatečný zájem ve smyslu Dohody o EHP, na dalším řízení ve věci, anebo z jiných důvodů, informuje o tom stěžovatele dopisem, v němž uvede právní základ (čl. 7 odst. 1 kapitoly III), vyloží důvody, které vedly Kontrolní úřad ESVO k předběžnému závěru v uvedeném smyslu a poskytne stěžovateli možnost, aby předložil doplňující informace nebo postřehy ve lhůtě, kterou stanoví Kontrolní úřad. Kontrolní úřad rovněž uvede, jaké důsledky bude mít neposkytnutí odpovědi podle čl. 7 odst. 3 kapitoly III, jak vysvětleno níže.

69.

Podle čl. 8 odst. 1 kapitoly III má stěžovatel právo na přístup k informacím, z nichž Kontrolní úřad vycházel, když si utvářel svůj předběžný názor. Tento přístup se obvykle zabezpečí připojením kopie příslušných dokumentů k dopisu.

70.

Časová lhůta pro připomínky stěžovatele k dopisu podle čl. 7 odst. 1 kapitoly III se stanoví podle okolností daného případu. Nesmí být kratší než čtyři týdny (čl. 17 odst. 2 kapitoly III). Neodpoví-li stěžovatel do určené lhůty, stížnost se považuje za staženou podle čl. 7 odst. 3 kapitoly III. Stěžovatelé mají také právo stáhnout svou stížnost kdykoli si to přejí.

71.

Stěžovatel může požádat o prodloužení lhůty k předložení připomínek. V závislosti na okolnostech konkrétního případu může Kontrolní úřad ESVO takové prodloužení schválit.

72.

V případe, že stěžovatel předloží doplňující připomínky, Kontrolní úřad ESVO je vezme na vědomí. Pokud jsou takové povahy, že změní předchozí postup Kontrolního úřadu, může tento zahájit řízení proti podnikům, které jsou předmětem stížnosti. V tomto řízení má stěžovatel stejná procesní práva jak vysvětleno výše.

73.

Pokud připomínky stěžovatele nevedou ke změně navrhovaného postupu Kontrolního úřadu ESVO, tento orgán rozhodne o zamítnutí stížnosti (67).

74.

Pokud Kontrolní úřad ESVO rozhodnutím podle čl. 7 odst. 2 kapitoly III stížnost zamítne, musí uvést důvody v souladu s článkem 16 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru, tj. takovým způsobem, který je vhodný pro určitý úkon a který zohlední okolnosti každého případu.

75.

Výčet důvodů musí jasně a jednoznačně zveřejnit zdůvodnění Kontrolního úřadu ESVO tak, aby stěžovatel mohl zjistit důvody pro rozhodnutí a aby Soudní dvůr ESVO mohl vykonat své právo na přezkoumání rozhodnutí. Kontrolní úřad ESVO však není povinen zaujmout stanovisko ke všem argumentům, o které stěžovatel opřel svou stížnost. Stačí když uvede pouze ty skutečnosti a právní aspekty, které měly v souvislosti s tímto rozhodnutím rozhodující význam (68).

76.

Zamítne-li Kontrolní úřad ESVO stížnost v případě, v němž se rozhoduje rovněž podle článku 10 kapitoly II (zjištění nepoužitelnosti článku 53 nebo 54), anebo podle článku 9 kapitoly II (Závazky), může se rozhodnutí o zamítnutí stížnosti odvolat na toto druhé rozhodnutí přijaté na základě uvedených ustanovení.

77.

Proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti se lze odvolat k Soudnímu dvoru ESVO (69).

78.

Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti bráni stěžovatelům, aby žádali o opětovné zahájení vyšetřování, pokud nepředloží závažné nové důkazy. Další korespondence bývalých stěžovatelů o stejném údajném porušení se tudíž nemůže považovat za novou stížnost, pokud Kontrolnímu úřadu ESVO nejsou předloženy závažné nové důkazy. Kontrolní úřad však může za vhodných okolností spis znovu otevřít.

79.

Rozhodnutím o zamítnutí stížnosti se s Konečnou platností nevyřešila otázka, zda došlo či nedošlo k porušení článků 53 nebo 54, i když Kontrolní úřad ESVO posuzoval skutkovou podstatu na základě článků 53 a 54. Posouzení Kontrolního úřadu v souvislosti s rozhodnutím o zamítnutí stížnosti tedy nebrání Soudnímu dvoru ESVO nebo orgánu pro hospodářskou soutěž, aby použily články 53 a 54 na dohody a postupy, které jim byly předloženy. V rámci posouzení Kontrolního úřadu v souvislosti s rozhodnutím o zamítnutí stížnosti se představují skutečnosti, které mohou soudy členských států ESVO nebo orgány pro hospodářskou soutěž zohlednit při zkoumání otázky, zda jsou předmětné dohody nebo jednání v souladu s články 53 a 54 (70).

80.

Podle článku 8 kapitoly II může Kontrolní úřad ESVO z vlastní iniciativy nařídit předběžná opatření, pokud existuje nebezpečí vážného a nenapravitelného narušení hospodářské soutěže. V článku 8 kapitoly II je jasně ustanoveno, že stěžovatelé nemohou použít institut předběžného opatření podle čl. 7 odst. 2 kapitoly II. Žádosti podniků o předběžná opatření lze podávat soudům členských států ESVO, které mohou o těchto opatřeních rozhodovat nejlépe (71).

81.

Některé osoby mohou chtít informovat Kontrolní úřad ESVO o podezření z porušování článků 53 nebo 54, aniž by byla jejich totožnost odhalena podnikům, jichž se jejich tvrzení týkají. Tyto osoby by měly kontaktovat Kontrolní úřad. Kontrolní úřad je povinen respektovat žádost informátora o zachování anonymity (72), pokud žádost o anonymitu není prokazatelně neodůvodněná.