10.11.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 269/5


Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 11. září 2007 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep – Nizozemsko) – D. P. W. Hendrix v. Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen

(Věc C-287/05) (1)

(Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Články 12 ES, 17 ES, 18 ES a 39 ES - Nařízení (EHS) č. 1408/71 - Článek 4 odst. 2a a článek 10a, jakož i příloha IIa - Nařízení (EHS) č. 1612/68 - Článek 7 odst. 1 - Zvláštní nepříspěvkové dávky - Nizozemská dávka pro mladé zdravotně postižené osoby - Nepřenositelnost do zahraničí)

(2007/C 269/11)

Jednací jazyk: nizozemština

Předkládající soud

Centrale Raad van Beroep

Účastníci původního řízení

Žalobce: D. P. W. Hendrix

Žalovaný: Raad van Bestuur van het Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen

Předmět věci

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Centrale Raad van Beroep – Výklad čl. 4 odst. 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 35, a 05/03, s. 3), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne 4. června 1998 (Úř. věst. L 168, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 292), jakož i působnost článků 12 ES, 18 ES a 39 ES a čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst. L 257, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 15)

Výrok

1)

Taková dávka, jakou je dávka poskytovaná na základě zákona o dávkách při nezpůsobilosti k práci pro mladé zdravotně postižené (Wet arbeidsongeschiktheidsvoorziening jonggehandicapten) ze dne 24. dubna 1997, musí být považována za zvláštní nepříspěvkovou dávku ve smyslu čl. 4 odst. 2a nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1223/98 ze dne 4. června 1998, takže se na osoby, které jsou v situaci navrhovatele v původním řízení, použije pouze koordinační pravidlo stanovené v článku 10a tohoto nařízení a výplata této dávky může být oprávněně vyhrazena pouze osobám, které mají bydliště na území členského státu, jenž uvedenou dávku poskytuje. Okolnost, že příjemce původně pobíral dávku pro mladé postižené osoby, která byla přenositelná do zahraničí, nemá vliv na použití uvedených ustanovení.

2)

Článek 39 ES a článek 7 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství musejí být vykládány tak, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, kterou se provádí čl. 4 odst. 2a a článek 10a nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 1223/98, a která stanoví, že zvláštní nepříspěvková dávka uvedená v příloze IIa tohoto posledně uvedeného nařízení může být přiznána pouze osobám s bydlištěm na státním území. Avšak uplatňováním této právní úpravy nesmí být zasaženo do práv osoby nacházející se v situaci navrhovatele v původním řízení natolik, že budou překročeny meze toho, co vyžaduje uskutečnění legitimního cíle sledovaného vnitrostátním zákonem. Je na vnitrostátním soudu, který je povinen vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu tak, aby bylo slučitelné s právem Společenství, aby zohlednil zejména skutečnost, že dotčený pracovník si zachoval veškeré své hospodářské a sociální vazby v členském státě původu.


(1)  Úř. věst. C 296, 26.11.2005.