|
23.6.2007 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 140/41 |
Žaloba podaná dne 30. dubna 2007 – UMG Recordings v. OHIM – Osman (MOTOWN)
(Věc T-143/07)
(2007/C 140/67)
Jazyk, ve kterém byla podána žaloba: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: UMG Recordings, Inc. (Santa Monica, Spojené státy americké) (zástupci: E. Armijo Chávarri, A. Castán Pérez-Gómez, advokáti)
Žalovaný: Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)
Další účastník řízení před odvolacím senátem: Jimmy Osman (Londýn, Spojené království)
Návrhová žádání žalobkyně
Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
|
— |
rozhodl, že jsou žaloba a dokumenty, jež tvoří její přílohu, přípustné, že žaloba byla podána včas a řádně proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 15. února 2007 ve věci R-523/2006-2 a po příslušných fázích řízení vydal rozsudek, kterým se ruší toto rozhodnutí a kterým se OHIM ukládá výslovně náhrada nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Zapsaná ochranná známka Společenství, jež je předmětem návrhu na zrušení: slovní ochranná známka „MOTOWN“ pro výrobky a služby tříd 9, 25, 41 a 42 – ochranná známka č. 206 243
Majitel ochranné známky Společenství: UMG Recordings
Účastník řízení navrhující zrušení ochranné známky: Jimmy Osman
Rozhodnutí zrušovacího oddělení: přijetí návrhu na zrušení pro veškeré sporné služby třídy 42 a zamítnutí toto návrhu v rozsahu, v němž se týkal služeb třídy 41
Rozhodnutí odvolacího senátu: přijetí odvolání podaného Jimmym Osmanem
Dovolávané žalobní důvody: Porušení čl. 15 odst. 1 a čl. 50 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94
Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát údajně nesprávně posoudil důkazy předložené k prokázání užívání ochranné známky pro sporné služby třídy 41.
Žalobkyně se zaprvé domnívá, že odvolací senát nepřihlédl ke skutečnosti, že dotčená ochranná známka byla užívána pro sporné služby majitelem ochranné známky a třetími osobami se souhlasem majitele.
Žalobkyně je zadruhé toho názoru, že odvolací senát zaměnil „služby související s diskotékami“ s „organizací hudebních událostí“ a nepřihlédl k tomu, že tyto služby spadají do různých kategorií služeb.
Zatřetí, žalobkyně tvrdí, že i za předpokladu, že by se nepodílela přímo či nepřímo na poskytování „služeb souvisejících s diskotékami“ nebo na „organizaci hudebních událostí“, mělo být rozhodnuto, že poskytovala specifické služby spadající do uvedených kategorií a že poskytování těchto „doprovodných služeb“ umožnilo splnit podmínku užívání její ochranné známky pro obecné kategorie služeb (a sice sporné služby).