26.5.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 117/11

Kasační opravný prostředek podaný dne 6. března 2007 Raiffeisen Zentralbank Österreich AG proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) ze dne 14. prosince 2006 ve spojených věcech T-259/02 až T-264/02 a T-271/02, Raiffeisen Zentralbank Österreich AG a další v. Komise Evropských společenství, pokud jde o věc T-259/02

(Věc C-133/07 P)

(2007/C 117/18)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Raiffeisen Zentralbank Österreich AG (zástupci: S. Völcker a G. Terhorst, advokáti)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

—	zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. prosince 2006 ve spojených věcech T-259/02 až T-264/02 a T-271/02 (1) v rozsahu, v němž se zamítá žaloba RZB;

—	zrušit článek 3 rozhodnutí Komise ze dne 11. června 2002 [(C2002)2091 konečné] v rozsahu, v němž se týká RZB;

—	podpůrně dle volného uvážení Soudního dvora snížit pokutu uloženou RZB v článku 3 napadeného rozhodnutí;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Soud údajně porušil článek 81 ES tím, že měl za to, že Komise může pouze na základě skutečnosti, že se setkání bank vztahují na území členského státu, usoudit, že tato skutečnost může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

Soud dle názoru navrhovatelky setkání bank nesprávně klasifikoval jako „velmi závažné porušení “ve smyslu pokynů o metodě pro stanovování pokut. Údajně chybně použil kritéria pro závažnost porušení (povaha porušení, konkrétní dopady na trh, velikost relevantního zeměpisného trhu) uvedená v pokynech o metodě pro stanovování pokut, nezohlednil selektivitu opatření, kterými Komise porušení stíhá, a neprovedl konečné celkové zvážení všech hledisek, které sám vyžaduje.

Soud RZB údajně nesprávně přičetl tržní podíly celého sektoru Raiffeisen. Přitom neprávem svá kritéria přezkumu omezil pouze na „zjevná “rozdílná zacházení s jinými bankami. Pro plné přičtení chyběl potřebný právní základ.

Soud dle navrhovatelky z právního hlediska chybně zhodnotil spolupráci RZB. Použil kritérium „významné přidané hodnoty “v rozporu se zásadou zákazu zpětné účinnosti, nepřihlédl k dobrovolnosti různé spolupráce RZB, neprávem ohledně hodnoty spolupráce vycházel z převrácení důkazního břemene, společné vylíčení skutkového stavu nepřípustným způsobem odmítl jako nepoužitelnou formu spolupráce a přiznání protisoutěžního účelu dohod ze strany RZB chybně neuznal jako spolupráci.

(1) Úř. věst. C 331, s. 29.