24.3.2007

Úřední věstník Evropské unie

C 69/24

Žaloba podaná dne 30. ledna 2007 – Iride a Iride Energia v. Komise Evropských společenství

(Věc T-25/07)

(2007/C 69/53)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Iride SpA a Iride Energia SpA (Turín, Itálie) (zástupci: L. G. Radicati di Brozolo, M. Merola a C. Bazoli, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

—

prohlásit za neplatné rozhodnutí v rozsahu, v němž kvalifikuje opatření jako státní podpory, jakož i v rozsahu, v němž přerušuje poskytnutí podpory, dokud Itálie neposkytne důkaz, že AEM Torino vrátila podporu, která byla prohlášena za protiprávní a neslučitelnou rozhodnutím 2003/193/ES ze dne 5. června 2002 o daňových úlevách pro bývalé obecní podniky;

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba podaná společností Iride SpA a Iride Energia SpA (dále jen „žalobkyně“) směřuje proti rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2006, kterým Komise skončila řízení zahájené podle čl. 88 odst. 2 ES za účelem přezkumu slučitelnosti s právem Společenství náhrady, kterou Itálie hodlá poskytnout AEM Torino za uvízlé náklady v odvětví energie (1).

Žalobkyně navrhují, aby Soud prvního stupně Evropských společenství prohlásil za neplatné rozhodnutí v rozsahu, v němž kvalifikuje opatření jako státní podpory za účelem nahradit společnosti AEM Torino uvízlé náklady, které vznikly během procesu liberalizace odvětví energie a v rozsahu, v němž přerušuje poskytnutí podpory, dokud Itálie neposkytne Komisi důkaz, že AEM Torino neobdržela podporu, která byla prohlášena za protiprávní a neslučitelnou rozhodnutím 2003/193/ES o daňových úlevách pro bývalé obecní podniky (dále jen „rozhodnutí o daňových úlevách“) nebo důkaz, že AEM Torino vrátila včetně úroků dřívější podporu, kterou obdržela v rámci výše uvedeného režimu.

Žaloba je založena zejména na následujících hlavních důvodech:

a)	Dotčené opatření nepředstavuje státní podporu, jelikož nebylo financováno prostřednictvím využití státních zdrojů a neposkytuje příjemcům bezplatnou výhodu.

Rozsudek Deggendorf (2) není na projednávaný případ použitelný. Komise zejména neprokázala existenci podmínek (a zejména existenci případného kumulativního účinku dřívějších opatření s novými opatřeními), které musí podle zásad vyplývajících z tohoto rozsudku existovat, aby mohlo být poskytnutí podpory přerušeno. Komise zejména neobjasnila, jak mohou být určeny kumulativní účinky s podporami, které jsou předmětem rozhodnutí o daňových úlevách pro opatření jako jsou stranded costs (uvízlé náklady), které slouží pouze k vyrovnání a tedy s účinky, které zanikly v minulosti tak, že umožnily náklady, které vznikly v období regulovaného trhu, odepsat podobným způsobem, jak by učinily podniky, kdyby nedošlo k liberalizaci odvětví před tím, než byly tyto náklady zcela odepsány.

(1) Úř. věst. L 366, 21.12.2006, s. 62.

(2) Rozsudek TwD v. Komise, C-355/95 (Recueil, s. I-2549).