16.12.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 310/20

Žaloba podaná dne 11. října 2006 – CESD-Communautaire v. Komise

(Věc T-289/06)

(2006/C 310/41)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobce: Centre Européen pour la Statistique et le Développement ASBL – CESD-Communautaire ASBL (Lucemburk, Lucemburské velkovévodství) (zástupci: D. Grisay a D. Piccininno, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání žalobce

—	přijmout tuto žalobu na neplatnost založenou na článku 230 ES podanou proti rozhodnutí Komise ze dne 11. srpna 2006,

—	prohlásit žalobu za přípustnou,

—	prohlásit žalobu za opodstatněnou a rozhodnout, že rozhodnutí Komise ze dne 11. srpna 2006 je neplatné v rozsahu, v němž byla přijato v rámci zneužití pravomoci, nebo v rozsahu, v němž je stiženo nedostatkem odůvodnění, jakož i zjevně nesprávným posouzením,

—	uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Svým rozhodnutím ze dne 11. srpna 2006 Komise podle čl. 93 odst. 1 písm. f) finančního nařízení (1) konstatovala, že žalobce závažně porušil tři smlouvy uzavřené s Eurostatem, týkající se technické spolupráce v oblasti statistiky (program PHARE), protože odmítl dát k dispozici Komisi informace umožňující provést audit provádění dotčených smluv. Krom toho napadené rozhodnutí upřesňuje, že si Komise vyhrazuje právo usilovat o uplatnění smluvních ustanovení, která byla porušena, všemi vhodnými prostředky, včetně soudních prostředků, a případně přistoupit k vymáhání údajně dlužných částek.

Na podporu své žaloby na neplatnost zpochybněného rozhodnutí žalobce uplatňuje tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z údajného zneužití pravomoci, analyzovaného z hlediska zneužití řízení, jelikož sporné rozhodnutí obchází zvláštní postupy urovnávání sporů stanovené každou smlouvou uzavřenou žalobcem s Komisí, které vycházejí z článku 57 finančního nařízení č. 1605/2002, tím, že je nahrazuje jednostranným prostředkem rozhodnutí založeného na čl. 93 odst. 1 písm. f) téhož nařízení. Žalobce tvrdí, že Komise užívá postup stanovený čl. 93 odst. 1 písm. f) neoprávněným způsobem ve vztahu k jeho prvnímu cíli, kterým je podle žalobce vyloučit uchazeče, u kterých bylo zjištěno vážné porušení smlouvy v rámci první zakázky, z účasti v řízení při zadávání pozdější zakázky, za účelem zrušení smluv, z nichž každá stanoví různé způsoby urovnávání sporů tím, že určuje příslušné soudy a právo, které se na ně použije.

Druhý žalobní důvod uplatňovaný žalobcem vychází z nedostatku odůvodnění. Žalobce tvrdí, že sporné rozhodnutí není správně odůvodněno po právní stránce, jelikož obsahuje nevhodné odůvodnění v rozsahu, v němž ve smluvní oblasti používá ustanovení týkající se řádné správy veřejných zakázek v rámci Společenství, ani po skutkové stránce, jelikož vytýkané skutečnosti uplatněné Komisí vůči žalobci postrádají jakýkoli základ vzhledem k tomu, že žalobce projevil vůli spolupracovat s auditorskými útvary Komise.

Svým třetím žalobním důvodem žalobce uplatňuje, že Komise provedla zjevně nesprávné posouzení, jelikož sporné rozhodnutí kvalifikuje skutečnosti vytýkané žalobci, aniž by je předtím kvalifikovala jako vážné porušení smlouvy podle smluvních postupů vyplývajících z čl. 57 druhého pododstavce nařízení č. 1605/2002.

(1) Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. L 248, s. 1) .