2.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/66


Žaloba podaná dne 2. října 2006 – Loy v. Evropský parlament

(Věc F-117/06)

(2006/C 294/132)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Maddalena Loy (Řím, Itálie) (zástupce: A. Fratini, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 30. ledna 2006, kterým bylo žalobkyni jednak oznámeno rozhodnutí o přeřazení z úřadu Parlamentu pro Itálii se sídlem v Římě na generální ředitelství pro informatiku se sídlem v Bruselu, a jednak bylo prodlouženo trvání smlouvy žalobkyně jako dočasného zaměstnance do 16. července 2006, a nikoli do 31. prosince 2009, jak bylo předběžně rozhodnuto Parlamentem;

uložit žalovanému, aby zaplatil všechny měsíční odměny spojené s funkcí žalobkyně jako tiskového přidělence v Římě, zvýšené o úroky z prodlení, od data, ke kterému měla nabýt účinnosti obnova smlouvy dočasného zaměstnance, tedy od 1. ledna 2006, do 31. prosince 2009;

uložit žalovanému, aby nahradil majetkovou újmu stanovenou na 240 414,42 eur a nemajetkovou újmu ve výši 500 000 eur nebo v jiné vyšší nebo nižší výši, o které bude mít Soud za to, že je spravedlivá;

uložit žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje 7 žalobních důvodů:

první vychází z porušení zásady legitimního očekávání vzhledem k tomu, že správa vedla žalobkyni bez jakékoli rozumné pochybnosti k tomu, aby si myslela, že bude potvrzena ve funkci tiskového přidělence úřadu Parlamentu v Římě a že její smlouva bude prodloužena do 31. prosince 2009;

druhý vychází z porušení podstatných procesních náležitostí z důvodu nedostatečného a vzájemně si odporujícího odůvodnění. Tvrzením týkajícím se nedostatečné odborné způsobilosti žalobkyně zvláště odporují zprávy týkající se žalobkyně, vyhotovené podle článku 43 služebního řádu;

třetí vychází z překročení pravomoci z důvodu zjevně nesprávného posouzení základních okolností a rozpornosti. Důvodem rozhodnutí o přeřazení není odborná nezpůsobilost nebo zájem služby, ale přání nadřízeného žalobkyně, aby byla vůči ní přijata represivní opatření;

čtvrtý vychází z porušení povinnosti péče v rozsahu, v němž podle žalobkyně bylo sporné rozhodnutí přijato bez nezbytné řádné péče a bez zohlednění zájmu dočasného zaměstnance;

pátý se týká porušení zásad proporcionality a řádné správy. Žalobkyně jednak neobdržela žádné upozornění týkající se možnosti převedení v tak krátkém časovém období. Kromě toho skutkové okolnosti, které jsou základem rozhodnutí, nebyly náležitě ověřeny a nebyla dodržena ustanovení služebního řádu týkající se zpochybňovaných jednání;

šestý se týká porušení práv obhajoby, zvláště skutečnosti, že i když existovaly důvody pro vyslechnutí žalobkyně, žalovaný nijak nezohlednil její prohlášení a ani nenabídl žádnou možnost ke kontradiktorní diskuzi mezi účastníky;

sedmý se týká porušení povinnosti pomoci stanovené článkem 24 služebního řádu, který zavazuje správu, aby chránila úředníky, i když osoba, která se dopustila činů uvedených v dotčeném ustanovení, je jiným úředníkem. I když žalobkyně předložila důkazy na podporu vlastních tvrzení, správa nepřijala žádné přiměřené opatření.