—

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0151) (1),

—

s ohledem na článek 37 Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0116/2005),

—

s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (A6-0192/2005),

1.

schvaluje návrh Komise;

2.

vyzývá Radu, aby informovala Parlament, bude-li mít v úmyslu odchýlit se od znění schváleného Parlamentem;

3.

vyzývá Radu, aby znovu konzultovala s Parlamentem, bude-li mít v úmyslu podstatně změnit návrh Komise;

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2004)0864) (1),

—

s ohledem na čl. 71 odst. 1, článek 80 a čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES,

—

s ohledem čl. 300 odst. 3 první pododstavec Smlouvy o ES, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C6-0180/2005),

—

s ohledem na článek 51 a čl. 83 odst. 7 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A6-0205/2005),

1.

souhlasí s uzavřením protokolu;

2.

pověřuje svého předsedu, aby jeho stanovisko předal Radě a Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států a Čínské lidové republiky.

—

s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (KOM(2004)0531) (1),

—

s ohledem na Dohodu o ochraně africko-eurasijských druhů stěhovavého vodního ptactva,

—

s ohledem na čl. 175 odst. 1 a první větu prvního pododstavce čl. 300 odst. 2 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na první pododstavec čl. 300 odst. 3 Smlouvy ES, podle kterého Rada konzultovala Parlament (C6-0048/2005),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti k navrženému právnímu základu,

—

s ohledem na článek 51, čl. 83 odst. 7 a článek 35 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0187/2005),

1.

schvaluje pozměněný návrh rozhodnutí Rady a souhlasí s uzavřením dohody;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

—

s ohledem na žádost obhájce zastupujícího pana Umberta Bossiho o ochranu jeho imunity v souvislosti s trestním stíháním, které probíhá před soudem v Padově, předloženou dne 3. srpna 2004 a oznámenou na plenárním zasedání dne 13. září 2004,

—

s ohledem na články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ze dne 20. září 1976,

—

s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986 (1),

—

s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řadu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0209/2005),

A.

vzhledem k tomu, že Umberto Bossi byl poslancem Evropského parlamentu ve čtvrtém volebním období (zahájení mandátu dne 19. července 1994, ověření mandátu dne 15. listopadu 1994, vypršení mandátu dne 19. července 1999) a v pátém volebním období (zahájení mandátu dne 20. července 1999, ověření mandátu dne 15. prosince 1999, vypršení mandátu dne 10. června 2001 pro neslučitelnost),

B.

vzhledem k tomu, že poslanci Evropského parlamentu nemohou být vyšetřováni, zadrženi nebo stíháni pro své názory či hlasování během výkonu své funkce (2),

C.

vzhledem k tomu, že součástí imunity před soudním řízením trestním, kterou požívají poslanci Evropského parlamentu, je také ochrana před soudním řízením ve věcech občansko-právních,

1.

rozhodl, že ochrání imunitu a výsady, kterých požívá pan Umberto Bossi;

2.

navrhuje v souladu s článkem 9 výše uvedeného Protokolu a s ohledem na způsob projednávání věci příslušným členským státem před soudem úředně prohlásit, že zmíněné jednání by nemělo dále pokračovat; vyzývá tudíž soud, aby z toho vyvodil odpovídající závěry;

3.

pověřuje svého předsedu, aby neprodleně předal toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru soudu v Padově.

—

s ohledem na žádost týkající se zamítnutí imunity pana Ashleyho Mota, předanou stálým zastoupením Spojeného království při Evropské unii na žádost generálního prokurátora a oznámenou na plenárním zasedání dne 23. února 2005,

—

poté, co pan Ashley Mote dostal možnost vyjádřit se v souladu s čl. 7 odst. 3 jednacího řádu,

—

s ohledem na články 8, 9, 10 a 19 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě zastupitelů do Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách,

—

s ohledem na rozsudky Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986 (1),

—

s ohledem na čl. 6 odst. 2 a článek 7 jednacího řadu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0213/2005),

1.

rozhodl, že zamítne imunitu pana Ashleyho Mota;

2.

pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru neprodleně předal příslušnému orgánu Spojeného království.

—

s ohledem na společný postoj Rady (5467/1/2005 - C6-0092/2005),

—

s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (1) k návrhu Komise Parlamentu a Radě (KOM(1999)0577) (2),

—

s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na článek 62 jednacího řádu,

—

s ohledem na doporučení Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin pro druhé čtení (A6-0196/2005),

—

s ohledem na prohlášení Komise, která jsou připojená k tomuto usnesení a která budou uveřejněna společně s právním aktem v Úředním věstníku Evropské unie,

1.

schvaluje pozměněný společný postoj;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)

Článek 14 Smlouvy vytváří prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

(2)

Rozvoj vnitřního trhu by měl zlepšit kvalitu života, ochranu zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Tato směrnice je v souladu s požadavky na zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví a ochrany spotřebitele při vymezování a provádění veškerých politik a činností Společenství.

(3)

Používání určitých ftalátů v hračkách a předmětech pro péči o děti vyrobených z měkčeného plastického materiálu nebo obsahujících části vyrobené z měkčeného plastického materiálu by mělo být zakázáno, protože přítomnost určitých ftalátů představuje nebo by mohla představovat rizika pro zdraví dětí. Hračky a předměty pro péči o děti, které, ačkoliv nejsou k tomu účelu určeny, mohou děti vkládat do úst, mohou za jistých okolností představovat nebezpečí pro zdraví malých dětí, pokud jsou vyrobeny z měkčeného plastického materiálu nebo obsahují části vyrobené z měkčeného plastického materiálu obsahující některé ftaláty.

(4)

Vědecký výbor pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí (SCTEE) poté, co jej konzultovala Komise, vydal stanoviska ke zdravotním rizikům, které tyto ftaláty představují.

(5)

Doporučení Komise 98/485/ES ze dne 1. července 1998 o hračkách a předmětech pro péči o děti určených pro vkládání do úst dětmi do tří let a vyrobených z měkčeného PVC obsahujícího určité ftaláty (4) vyzvalo členské státy, aby přijaly opatření k zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví dětí v souvislosti s těmito výrobky.

(6)

Od roku 1999 je používání šesti ftalátů v hračkách a předmětech pro péči o děti určených pro vkládání do úst dětmi do tří let dočasně zakázáno na úrovni Evropské unie v souladu s přijetím rozhodnutí Komise 1999/815/ES (5) v rámci směrnice Rady 92/59/EHS ze dne 29. června 1992 o obecné bezpečnosti výrobků (6). Uvedené rozhodnutí je pravidelně obnovováno.

(7)

Omezení uvádění na trh hraček a předmětů pro péči o děti již přijatá některými členskými státy z důvodu obsahu ftalátů přímo ovlivňují vytváření a fungování vnitřního trhu. Je proto nezbytné sblížit právní předpisy členských států v této oblasti a v důsledku toho změnit přílohu I směrnice 76/769/EHS (7).

(8)

Pokud vědecké hodnocení neumožňuje určení rizika s dostatečnou přesností za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany zdraví, zejména zdraví dětí, měla by být uplatněna zásada předběžné opatrnosti.

(9)

Děti, u kterých je organismus ve vývoji, jsou obzvlášť zranitelné reprotoxickými látkami. Proto by se mělo co nejvíce omezit vystavování dětí všem prakticky odstranitelným zdrojům emisí těchto látek, zejména z předmětů, které jsou vkládány dětmi do úst.

(10)

Během hodnocení rizika nebo v rámci směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. červena 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (8) byly DEHP, DBP a BBP označeny jako reprotoxické látky, a byly proto klasifikovány jako reprotoxické látky kategorie 2.

(11)

Vědecké informace o DINP, DIDP a DNOP jsou buď nedostatečné, nebo protichůdné, ale nemůže být vyloučeno, že tyto látky představují možné riziko, pokud jsou používány v hračkách a předmětech pro péči o děti, které jsou ze své povahy vyráběné pro děti.

(12)

Nejistoty v hodnocení expozice těmto ftalátům, jako například doba, po kterou jsou předměty vloženy do úst, a expozice emisím z jiných zdrojů, vyžadují, aby byla vzata v úvahu hlediska předběžné opatrnosti. Proto by mělo být zavedeno omezení používání těchto ftalátů pro hračky a předměty pro péči o děti a uvedení na trh těchto předmětů. Omezení pro DINP, DIDP a DNOP by však měla být z důvodu přiměřenosti méně přísná než omezení pro DEHP, DBP a BBP.

(13)

Komise přezkoumá jiná použití předmětů vyrobených z měkčených plastických materiálů nebo obsahujících části vyrobené z měkčených plastických materiálů, které mohou vystavovat osoby rizikům, zvláště pak předměty, které se používají v oblasti zdravotní péče.

(14)

V souladu se sdělením Komise o zásadě předběžné opatrnosti by opatření založená na této zásadě měla podléhat přezkumu na základě nových vědeckých informací.

(15)

Komise by měla ve spolupráci s orgány členských států odpovědnými za dohled nad trhem hraček a předmětů pro péči o děti a za vymáhání souvisejících právních předpisů a po konzultaci s příslušnými organizacemi výrobců a dovozců sledovat používání ftalátů a jiných látek jako změkčovadel v hračkách a předmětech pro péči o děti.

(16)

Pro účely směrnice 76/769/EHS by měl být definován výraz „předmět pro péči o děti“.

(17)

V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (9) by měla Rada členské státy podpořit, aby pro sebe a v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(18)

Komise přezkoumá používaní ftalátů uvedených v příloze I směrnice 76/769/EHS v jiných výrobcích poté, co bude ukončeno hodnocení rizik podle nařízení Rady (EHS) č. 793/93 ze dne 23. března 1993 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek (10).

(19)

Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčeny právní předpisy Společenství stanovující minimální požadavky na ochranu pracovníků obsažené ve směrnici Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (11) a v samostatných směrnicích na ní založených, zejména ve směrnici Rady 90/394/EHS ze dne 28. června 1990 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům při práci (12) a ve směrnici Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (13),

1.

V čl. 1 odst. 3 se doplňuje nové písmeno, které zní:

2.

Příloha I se mění tak, jak stanovuje příloha této směrnice.

—

s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (KOM(2003)0740) (1),

—

s ohledem na čl. 251 odst. 2 a článek 95 Smlouvy o ES, podle nichž Komise předložila svůj návrh Parlamentu (C5-0643/2003),

—

s ohledem na článek 51 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a na stanoviska hospodářského a měnového výboru a Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0099/2005),

1.

schvaluje pozměněný návrh Komise;

2.

vyzývá Komisi, aby věc opětovně postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným zněním;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi.

(1)

Směrnice 2003/54/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (3), se významně zasloužila o vytvoření vnitřního trhu s elektřinou. Zajištění vysoké úrovně zabezpečení dodávek elektřiny je klíčovým cílem pro úspěšné fungování vnitřního trhu a uvedená směrnice dává členským státům možnost stanovit pro společnosti podnikající na trhu s elektřinou povinnosti týkající se poskytování veřejných služeb, mimo jiné ve vztahu k zajištění bezpečnosti. Tyto povinnosti týkající se poskytování veřejných služeb je nutno definovat co nejpřesněji a co nejpřísněji a neměly by vyústit ve vytváření výrobní kapacity, která by přesahovala rámec kapacity nutné k zajištění toho, že nebude docházet k nežádoucímu přerušení dodávky elektřiny konečným spotřebitelům.

(2)

Poptávka po elektřině je obvykle plánována na středně dlouhé období na základě plánů vypracovaných provozovateli přenosové soustavy nebo jinými organizacemi, které jsou schopné tyto plány na žádost členského státu vypracovat.

(3)

Zajištění konkurenceschopného jednotného trhu EU s elektřinou vyžaduje průhledné a nediskriminační politiky dodávek elektřiny, které by byly slučitelné s požadavky tohoto trhu. Neexistence takových politik v jednotlivých členských státech nebo závažné rozdíly mezi členskými státy by vedly k deformaci konkurenčního prostředí. Pro zabezpečení bezpečných dodávek elektřiny a dobrého fungování vnitřního trhu je proto zásadní jasné vymezení úkolů a povinností příslušných orgánů a členských států a všech hráčů na trhu a zároveň je nutno vyvarovat se vytváření překážek pro vstup nových subjektů na trh, jako např. společnostem vyrábějícím nebo dodávajícím elektřinu v členském státě, které zahájily svou činnost v tomto členském státě v nedávné době, a vyhnout se vytváření deformací vnitřního trhu s elektřinou nebo závažných potíží pro hráče na trhu, včetně společností s malými tržními podíly, jako jsou např. výrobci nebo dodavatelé s velmi malým podílem na příslušném trhu Společenství.

(4)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1229/2003/ES ze dne 26. června 2003, kterým se stanoví řada hlavních směrů pro transevropské energetické sítě (4), vytyčuje řadu hlavních směrů pro politiku transevropských energetických sítí Společenství; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1228/2003 ze dne 26. června 2003 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou (5) stanoví mimo jiné obecné zásady a podrobná pravidla pro řízení přetížení.

(5)

Při podpoře využívání elektrické energie z obnovitelných energetických zdrojů je rovněž nezbytné zajistit, aby byla, pokud je to technicky nezbytné, dostupná s tím související záložní kapacita s cílem udržet spolehlivost a bezpečnost sítě.

(6)

Aby byly splněny požadavky Společenství na ochranu životního prostředí a snížena závislost na externích dodávkách energie, je nutné zohlednit dlouhodobé dopady na nárůst poptávky po elektrické energii.

(7)

Pro vytvoření dobře fungujícího vnitřního trhu je klíčová spolupráce mezi národními provozovateli přenosových soustav v oblastech týkajících se zabezpečení sítí, včetně stanovení přenosové kapacity, poskytování informací a modelování sítí, a může být dále zdokonalována . Nedostatek koordinace v oblasti zabezpečení sítí poškozuje vytváření rovných podmínek hospodářské soutěže.

(8)

Hlavním záměrem příslušných technických pravidel a doporučení obsažených např. v provozním manuálu Unie pro koordinaci přenosu elektřiny (UCTE) a podobných pravidel a doporučení, která vypracoval NORDEL, baltský síťový kód, a pravidel a doporučení pro systémy Spojeného království a Irska, je poskytnout podporu v oblasti technických operací propojené sítě a přispět tak k uspokojení potřeby zachovat provoz sítě i v případě chyby v systému na jednom nebo na více místech sítě a snížit na minimum náklady spojené s řešením důsledků přerušení dodávky.

(9)

Po provozovatelích přenosových a distribučních soustav by mělo být požadováno, aby s ohledem na četnost a dobu trvání přerušení dodávek elektřiny poskytovali konečným spotřebitelům služby na vysoké úrovni.

(10)

Opatření, která mohou být použita k zajištění zachování příslušné úrovně rezervní výrobní kapacity, by měla být založena na tržním a nediskriminačním přístupu a mohla by zahrnovat opatření, jako např. smluvní záruky a opatření, kapacitní opce a závazky. Tato opatření mohou být doplněna dalšími nediskriminačními nástroji, jako např. platby za kapacitu

(11)

Členské státy zveřejní opatření pro zachování opatření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou mezi stávajícími a potenciálními investory do výroby energie a mezi spotřebiteli energie s cílem zajistit, že budou předem dostupné odpovídající informace.

(12)

Aniž jsou dotčeny čl. 86, 87 a 88 Smlouvy, je důležité, aby členské státy vytvořily jednoznačný, vhodný a stabilní rámec, který by napomáhal zajištění dodávek elektřiny a přispíval k investicím do výrobních kapacit a vytvoření systému řízení poptávky. Je také důležité přijmout vhodná opatření vytvářející regulační rámec , za účelem podpory investic do nového propojení přenosových soustav, zejména mezi členskými státy.

(13)

Evropská rada v Barceloně se dohodla na úrovni propojení mezi členskými státy. Nízká úroveň propojení vede k tříštění trhu a je překážkou rozvoje soutěžního prostředí. Existence dostatečné fyzické přenosové schopnosti propojení, ať už přeshraniční či nikoli, je nezbytná, není nicméně dostačují podmínkou pro plně efektivní soutěž. V zájmu konečného uživatele by měl být vztah mezi potenciálním přínosem nových projektů a náklady na tyto projekty dostatečně vyrovnaný.

(14)

Vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit maximální dostupnou přenosovou schopnost, aniž by došlo k porušení požadavků na bezpečný provoz sítě, je také důležité v tomto ohledu zajistit celkovou průhlednost postupu pro výpočet kapacity a přiřazení v přenosovém systému. Tímto způsobem by bylo možné lépe využít stávající kapacity a na trhu se nebudou objevovat chybná hlášení o nedostatku, což podpoří dosažení plně konkurenčního vnitřního trhu, jak je stanoveno ve směrnici 2003/54/ES.

(15)

Provozovatelé přenosové a rozvodné soustavy potřebují vhodný a stabilní regulační rámec pro investice a pro údržbu a obnovu sítí .

(16)

Článek 4 směrnice 2003/54/ES ukládá členským státům povinnost sledovat bezpečnost dodávek elektřiny a vypracovat o tom zprávu. Tato zpráva by měla zahrnovat krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé faktory bezpečnosti dodávek včetně záměru provozovatelů přenosového systému investovat do sítě. Při sestavování této zprávy se očekává, že členské státy budou vycházet z informací a hodnocení, které byly poskytnuty provozovateli přenosové soustavy, ať už jednotlivě či kolektivně, a to i na celoevropské úrovni.

(17)

Členské státy by měly zajistit účinné provedení této směrnice.

(18)

V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality stanovenými v článku 5 Smlouvy nemůže být cílů navrhovaného opatření, zejména zajištění bezpečných dodávek elektřiny založených na spravedlivé hospodářské soutěži a vytvoření plně funkčního vnitřního trhu s elektřinou, účinně dosaženo na úrovni členských států, může jich však být s ohledem na rozsah a účinek tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství. Tato směrnice se omezuje na minimum, které je vzhledem k dosažení těchto cílů nezbytné, a nepřekračuje hranici, která je za tímto účelem nutná.

—

dostatečné úrovně výrobní kapacity,

—

dostatečné rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou a

—

vhodnou úroveň propojení mezi členskými státy pro rozvoj vnitřní trhu.

a)

„regulačním orgánem“ se rozumí regulační orgány v členských státech v souladu s článkem 23 směrnice 2003/54/ES;

b)

„zabezpečením dodávek elektřiny“ se rozumí schopnost elektrické soustavy dodávat konečným zákazníkům elektřinu, jak je stanoveno touto směrnicí;

c)

„provozním zabezpečením sítě“ se rozumí nepřetržitý provoz přenosové a případně i rozvodné sítě za předvídatelných okolností;

d)

„rovnováhou mezi nabídkou a poptávkou” se rozumí uspokojování předvídatelné poptávky spotřebitelů po elektřině, aniž by bylo třeba uplatnit opatření na snížení spotřeby.

a)

k důležitosti zajištění nepřetržitých dodávek elektřiny;

b)

k důležitosti průhledného a stabilního regulačního rámce;

c)

k vnitřnímu trhu a možnostem přeshraniční spolupráce s ohledem na zabezpečení dodávek elektřiny;

d)

k potřebě pravidelné údržby a, v případě potřeby, i obnovy přenosových a rozvodných soustav, aby byl zachován výkon sítě;

e)

k významu zajištění řádného provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu elektřinou (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií (7), pokud se jejich ustanovení týkají zabezpečení dodávek elektřiny;

f)

k potřebě zajistit dostatečné přenosové kapacity a rezervní výrobní kapacity pro stabilní provoz a

g)

k důležitosti podporovat zřizování likvidních velkoobchodních trhů.

a)

stupeň různorodosti při výrobě elektřiny na národní nebo příslušné regionální úrovni;

b)

důležitost snižování dlouhodobých následků růstu spotřeby elektrické energie;

c)

význam podpory energetické účinnosti a využívání nových technologií, zejména technologií na řízení poptávky, technologií obnovitelných energetických zdrojů a rozptýlené výroby; a

d)

význam odstranění administrativní překážky investic do infrastruktury a výrobní kapacity.

—

specifickou geografickou situaci každého členského státu,

—

zachování přiměřené rovnováhy mezi náklady na budování nových propojovacích vedení a na prospěch konečných zákazníků, a

—

zajištění toho, že stávající propojení jsou používány co nejefektivněji.

1.

—

aniž by byly dotčeny konkrétní požadavky malých izolovaných systémů, podporovat vytvoření velkoobchodního tržního rámce, který by poskytoval vhodné cenové signály pro výrobu a spotřebu,

—

požadovat po provozovatelích přenosových soustav zajištění toho, aby byla dostupná přiměřená úroveň výrobní rezervní kapacity pro účely zajištění rovnováhy nebo přijetí odpovídajících opatření vyplývajících z trhu.

a)

předpisy umožňující novou výrobní kapacitu a vstup nových výrobních podniků na trh,

b)

odstranění překážek, které brání využívání smluv na netrvalý odběr elektřiny,

c)

odstranění překážek, které brání uzavírání smluv na různé doby trvání, jak výrobcům, tak zákazníkům,

d)

podpora zavedení technologií pro řízení odběru v reálném čase, jako například moderních měřících systémů,

e)

podpora opatření pro úspory energie,

f)

výběrová řízení nebo jakýkoli obdobný postup rovnocenný z hlediska průhlednosti a nediskriminace v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/54/ES.

—

poskytne provozovatelům přenosových i rozvodných soustav investiční signály k rozvíjení jejich soustav tak, aby pokryli předvídatelnou poptávku na trhu;

—

usnadní údržbu a v případě nutnosti obnovu jejich soustav.

—

provozního zabezpečení sítě,

—

předpokládané rovnováhy nabídky a poptávky během období příštích pěti let,

—

vyhlídek na zabezpečení dodávek elektřiny v období 5 až 15 let od data zveřejnění této zprávy,

—

investičních záměrů provozovatelů přenosových soustav a záměrů jiných stran, kterých jsou si vědomi a které se týkají poskytování přeshraniční propojovací kapacity během následujících pěti nebo více kalendářních let.

a)

k zásadám řízení přetížení stanoveným v nařízení (ES) č. 1228/2003,

b)

ke stávajícím a plánovaným přenosovým vedením,

c)

k očekávaným modelům výroby, dodávek, přeshraničních výměn a spotřeby, které by braly v úvahu opatření na řízení poptávky, a

d)

k regionálním, národním a evropským cílům udržitelného rozvoje, včetně projektů, které tvoří součást os přednostních projektů uvedených v příloze I rozhodnutí č. 1229/2003/ES.

—

s ohledem na žádost Jeana-Charlese Marchianiho o ochranu jeho imunity předloženou dne 19. května 2005 a oznámenou na plenárním zasedání dne 26. května 2005,

—

s ohledem na články 9 a 10 Protokolu o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965 a na čl. 6 odst. 2 Aktu o volbě zastupitelů do Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách ze dne 20. září 1976,

—

s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství ze dne 12. května 1964 a 10. července 1986 (1),

—

s ohledem na čl. 6 odst. 3 a článek 7 jednacího řadu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A6-0208/2005),

A.

vzhledem k tomu, že pan Jean-Charles Marchiani byl zvolen do Evropského parlamentu v pátých všeobecných přímých volbách dne 13. června 1999, že jeho mandát byl Parlamentem potvrzen dne 15. prosince 1999 (2) a skončil dne 19. července 2004,

B.

vzhledem k tomu, že v období, kdy byl poslancem Evropského parlamentu, podrobily francouzské soudní orgány některé telefonické hovory mezi panem Jeanem-Charlesem Marchianim a jinými osobami odposlechu;

C.

vzhledem k tomu, že po dobu trvání zasedání Evropského parlamentu požívají poslanci na území svého státu takové imunity jako členové národního parlamentu daného státu (3),

D.

vzhledem k tomu, že podle článku 100-7 trestního řádu Francouzské republiky nemohou být telefonní linky poslanců a senátorů odposlouchávány, aniž by o tom vyšetřující soudce předem informoval předsedu shromáždění orgánu, jehož je daná osoba členem,

E.

vzhledem k tomu, že francouzský kasační soud nezohlednil zásadu iura novit curia (soud zná právo) a neuplatnil článek 10 uvedeného protokolu s ohledem na rozhodnutí soudu č. 1784 ze dne 16. března 2005, čímž panu Jeanu-Charlesovi Marchianimu odepřel imunitu zaručenou členům národních parlamentů článkem 100-7 trestního řádu,

1.

se rozhodl, že ochrání imunitu a výsady bývalého poslance Jean-Charlese Marchianiho;

2.

žádá o zrušení a odvolání rozhodnutí francouzského kasačního soudu č. 1784 ze dne 16. března 2005 a v každém případě o zabránění jakýmkoli faktickým či právním důsledkům tohoto rozhodnutí;

3.

pověřuje svého předsedu, aby toto rozhodnutí a zprávu příslušného výboru předal neprodleně kasačnímu soudu, vládě, národnímu shromáždění a senátu Francouzské republiky.

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o provádění informační a komunikační strategie o euru a hospodářské a měnové unii (KOM(2004)0552),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské centrální bance nazvané „První zpráva o praktické přípravě pro budoucí rozšíření eurozóny“ (KOM(2004)0748),

—

s ohledem na své postoje ze dne 16. června 2000 (1) o opatřeních týkajících se zavedení eura,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2000 (2) o strategii komunikace a informování o hospodářské a měnové unii (HMU) a o euru do roku 2002,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2001 o prostředcích podpory hospodářským subjektům při přechodu na euro (3),

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A6-0197/2005),

A.

vzhledem k tomu, že po šesti letech své existence je projekt dokončení HMU a zavedení eura obecně pokládán za velmi úspěšný,

B.

vzhledem k tomu, že toto je posíleno vysokým postavením eura na mezinárodních finančních trzích, stále se zvyšujícím počtem fakturací v euru a narůstajícím převodem z dolarů na eura v rezervách centrálních bank na celém světě,

C.

vzhledem k tomu, že v této fázi nelze zpochybňovat výhody jednotné měny a jejích doprovodných nástrojů - jednotné měnové politiky a zvýšené součinnosti hospodářských politik s dostupností levnějších financí díky historicky nejnižším úrokovým sazbám, větší průhlednost cen, jež vede ve střednědobém období k nižším cenám, vyloučení rizika směnného kurzu v eurozóně, usnadnění obchodu a cestování uvnitř EU, tlak na členské státy, aby prováděly fiskální politiky zaměřené na stabilitu,

D.

vzhledem k tomu, že přesto určitý podíl evropské veřejnosti vnímá euro negativně zejména v členských zemích, jejichž měny byly zafixovány na vysokým směnném kurzu k euru; vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění agentury Eurobarometr ukázaly, že tato tendence stoupá, neboť podpora měny v eurozóně činila před přechodem 68 %, bezprostředně po přechodu 75% a v první polovině roku 2004 66 %; vzhledem k tomu, že záporné výsledky referenda ve Švédsku a Dánsku jsou rovněž důkazem existence veřejného nesouhlasu s jednotnou evropskou měnou; vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění v nových členských státech také odrážejí skepsi vůči přijetí eura způsobený především nedostatkem odpovídajících informací;

E.

vzhledem k tomu, že takové vnímání bylo do značné míry zkomplikováno určitými chybami, k nimž došlo během přechodu k euru, i přesto, že šlo o politicky a technicky užitečnou a velmi úspěšnou operaci, která zvýšila inflaci o pouhé 0,2 %; vzhledem k tomu, že nebyla věnována dostatečná pozornost dopadům přechodu na běžného spotřebitele, který se musel vyrovnat s růstem cen předmětů a služeb každodenní potřeby, a na malé a střední podniky (MSP), které nebyly odpovídajícím způsobem informovány a neobdržely dostatečnou hotovost; vzhledem k tomu, že s odstupem času je zřejmé, že bylo jasnou chybou ukončit komunikační kampaň o euru tak brzy po jeho fyzickém zavedení,

F.

vzhledem k tomu, že by bylo vhodné mít kromě kvantitativních šetření agentury Eurobarometr ještě další kvalitativní výzkumy o hlubších důvodech postojů občanů vůči euru; vzhledem k tomu, že skutečné důvody, proč určité skupiny lidí odmítají euro a mají skeptický postoj k HMU, lze zjistit a použít jako východisko pro cílené informační strategie pouze na základě podrobných rozhovorů, přičemž o výběru sociálních skupin, které vyjadřují svou nedůvěru vůči euru, rozhodne příslušný členský stát a jeho úředníci zodpovědní za oblast komunikace,

G.

vzhledem k tomu, že pro potvrzení významu určitého sdělení, a to i po zavedení eura, lze uplatnit zkušenost získanou v průmyslu a poznatky mediálních studií v oblasti „poprodejního marketingu“; vzhledem k tomu, že je také důležité nejenom získat důvěru lidí v období před zavedením eura až do jeho zavedení, ale také potvrdit tuto důvěru u těch, kteří byli přesvědčeni o správnosti svého rozhodnutí a působit na jejich stanovisko prostřednictvím informativních sdělení a událostí, a to i po zavedení eura,

H.

vzhledem k tomu, že pro podporu jednotné měny, pro neopakování chyb z minulosti a přípravu nových členů na snadný přechod je zapotřebí promyšlená, ctižádostivá a dlouhotrvající komunikační strategie týkající se eura i HMU; vzhledem k tomu, že Komise i Evropská centrální banka (ECB), pod demokratickým dohledem Evropského parlamentu, jsou spolu s finančními orgány členských států hlavními orgány odpovědnými za úspěch této strategie,

I.

vzhledem k tomu, že bez ohledu na zavedení eura je v nových členských státech ve srovnání s eurozónou v rámci střednědobého až dlouhodobého období nevyhnutelná poněkud vyšší inflace než v eurozóně, a to z důvodu významných a přetrvávajících rozdílů v úrovni cen a komplexního jevu vyrovnání úrovní,

J.

vzhledem k tomu, že v kontextu evropského demokratického procesu musí být každá informační a komunikační politika týkající se evropských záležitostí začleněna do rámce obecné informační a komunikační strategie Evropské unie, aby byla účinná a aby se občané jejím prostřednictvím mohli přesvědčit o tom, jaké výhody jim Unie přináší v každodenním životě,

1.

vítá přínosy HMU, mezi něž patří cenová stabilita, snížené transakční náklady, větší cenová transparentnost v rámci eurozóny, snížení nestability na mezinárodních měnových trzích a ochrana proti vnějším šokům, historicky nízké úrokové sazby, nízké sazby hypoték a snadnější cestování; podporuje euro jako významný symbol evropské integrace a jako prostředek k přiblížení ideálů, na nichž Unie spočívá, evropským občanům,

2.

vnímá zřejmou neoblíbenost eura mezi určitými skupinami občanů; domnívá se, že to je v rozporu se skutečností, že zavedení eura je zřejmě nejúspěšnější projekt, který byl v Evropě kdy uskutečněn; domnívá se, že jednotná měna zůstává pro EU prioritou komunikace; domnívá se, že výhody eura a HMU - stabilita cen, nízké úrokové sazby hypoték, snadnější cestování, ochrana proti kolísajícím směnným kurzům a vnějším šokům - je třeba i nadále veřejnosti podrobně vysvětlovat a široce prosazovat; domnívá se, že by se měl klást zvláštní důraz na aktuální informovanost evropských občanů, spotřebitelů a MSP, které nemají dostatečnou kapacitu na okamžité přizpůsobení se transakcím probíhajícím v euru;

3.

domnívá se, že kampaň zaměřená na euro a HMU se musí soustředit na malá města a vzdálené regiony, kde jsou možnosti informovanosti veřejnosti stále omezeny, a to i v dnešní době; považuje za vhodné, aby se za předpokladu, pokud si tak přejí jednotlivé členské státy, zachovalo dvojí označování cen (v národní měně a v eurech), dokud se občané - zejména v těchto regionech - v plném rozsahu neseznámí se systémem;

4.

považuje za nezbytné, aby hlavní političtí činitelé přijali plnou odpovědnost za další rozvoj společné měnové politiky a posílené hospodářské koordinace, protože dlouhodobé fungování eura přispěje k celkovému pokroku Unie, a popularita eura je zároveň důležitá také z hlediska možné ratifikace Smlouvy o Ústavě pro Evropu;

5.

podporuje užší spolupráci v hospodářské politice mezi členskými státy a finanční prozíravost v rámci mezí reformovaného, ale silného Paktu stability a růstu; domnívá se, že přepracovaný Pakt stability a růstu, jak byl v zásadě přijat Evropskou radou ve dnech 22.-23. března 2005, a příslušná nařízení Společenství týkající se jednotlivých záležitostí, přispějí svým jednotným prováděním v členských státech k dlouhodobé hospodářské stabilitě členských států a k jejich přizpůsobení se cílům Lisabonské strategie; zdůrazňuje, že nízký hospodářský růst po zavedení eura nebyl zapříčiněn výměnou měny, nýbrž nedostatky při zavádění hlavních směrů hospodářské politiky a tím, že nebyla dodržena lisabonská dohoda a nebyly provedeny strukturální reformy;

6.

vítá poslední zprávu Komise o její komunikační strategii o euru, ale zaznamenává, že při převládající nedostatečné oblibě je její tón příliš optimistický; žádá Komisi, aby dodržovala své hlavní komunikační cíle a podrobně popsala postup pro jejich dosažení; zdůrazňuje, aby se při propagaci HMU vůči veřejnosti používaly ve větším rozsahu moderní marketingové techniky, a aby se HMU, euro i jeho výhody „prodaly“ společně ve formě poutavého „balíčku“;

7.

souhlasí s Komisí, že se informační kampaň musí přizpůsobit kultuře, jazyku, převažujícímu veřejnému mínění a obavám občanů různých členských států a také otázce, zda je daná země již součástí eurozóny nebo do ní v krátkodobém či dlouhodobém termínu vstoupí, nebo si přeje zůstat mimo ni;

8.

nadále podporuje program PRINCE a žádá navýšení jeho prostředků; domnívá se, že interinstitucionální dialog o euru lze zlepšit prostřednictvím Interinstitucionální skupiny pro informace; varuje, že zásada spolufinancování, jež je základem programu PRINCE, může vést k závažným potížím a ke zpoždění při zavádění eura v nových členských státech, které nemají potřebné rozpočtové prostředky;

9.

domnívá se, že je důležité vzít v úvahu obavy občanů ze tří starých členských států, které euro nepřijaly - Dánska, Švédska a Spojeného království, a požadovat na Komisi, aby pomohla vládám těchto členských států přesvědčit jejich skeptickou veřejnost, pokud si to tyto vlády přejí;

10.

domnívá se, že nedávné rozšíření EU bude představovat pro HMU a jednotnou měnu důležité úkoly; myslí si, že Komise musí soustředit své úsilí na pomoc novým členským státům na jejich cestě k euru, aby připravily své občany na přijetí eura prostřednictvím intenzívní informační kampaně; aby dohlížely na realizaci této kampaně v případech, kdy byla již zahájena, a aby podávaly pravidelné zprávy o provádění Národních akčních plánů pro přijetí eura;

11.

zaznamenává, že povinné dvojí označování cen, například po dobu alespoň tří měsíců před a až dvanácti měsíců po zavedení eura, může zaprvé zmenšit obavy lidí ze zvýšení cen způsobeného zavedením eura a zadruhé vyvinout určitý tlak na obchodníky a poskytovatele služeb, aby nevyužívali přechodu na euro jako záminky ke zvýšení cen; domnívá se, že existence dvojích cen jako požadavek stanovený národními právními předpisy nebo prostřednictvím dobrovolných kodexů obchodních komor nebo smlouvy mezi hospodářskými a sociálními partnery prokázala svou hodnotu v okamžiku, kdy bylo euro zavedeno v mnoha z prvních dvanácti zemí eurozóny;

12.

žádá Komisi, aby vzala v úvahu obavy z růstu cen vyjádřené veřejností nových členských států; je toho názoru, že zkušenosti s nesprávnými postupy a případy nadměrného zaokrouhlování zaznamenané u současných členů eurozóny se musí využít v případě budoucích členů eurozóny takovým způsobem, aby se podobnému chování zamezilo; domnívá se, že občanům ve všech členských státech je třeba vysvětlit rozdíl mezi roční inflací a růstem cen způsobeným zavedením eura;

13.

zaznamenává, že v porovnání se starými členskými státy probíhá v nových členských státech více finančních převodů v hotovosti než prostřednictvím elektronických způsobů plateb; naléhavě žádá, aby Komise, členské státy a národní centrální banky tuto skutečnost při přípravě přechodu v nových členských státech zohlednily; nabádá je, aby využily přechodu ke zvýšení počtu plateb prováděných elektronicky a pomocí karet; domnívá se, že nejlepší volbou pro úspěšný přechod v nových členských státech je krátké období, v němž bude v oběhu měna národní i jednotná;

14.

domnívá se, že dobrá praxe a know-how získané z předešlých přechodů na euro budou užitečné pro přechod nových členských států a pro nadcházející rozšíření a přípravu nových kandidátských zemí;

15.

žádá Komisi, aby přikládala větší význam konzultacím se sociálními partnery za účelem zohlednění potřeb veřejnosti a hlavně konkrétních společenských a hospodářských organizací;

16.

žádá další finanční prostředky pro zřízení národního fóra pro euro spadajícího pod odpovědnost ministra financí v každém členském státu a úzce spolupracujícího s národní bankou, což je systém, jehož užitečnost již byla v minulosti prokázána; uvažuje, že by EU měla podpořit projekty „twinningu“, jejichž prostřednictvím mohou staré členské státy pomoci rozšiřování optimálních postupů a přenosu zkušeností, a to na úrovni ministerstev financí a centrálních bank; vyzývá Komisi, aby vypracovala zvláštní zprávy založené na osvědčených postupech a aby vybídla vnitrostátní, regionální a místní orgány ke zřízení místních ohlašovacích středisek, kde může kdokoli oznámit jakékoli protiprávní jednání, jako například neodůvodněné zvýšení cen;

17.

žádá, aby Komise uznala význam aktivní úlohy Evropského parlamentu, národních parlamentů a regionálních a místních orgánů v kontextu plánování a provádění komunikační strategie o euru a HMU; domnívá se, že postup těchto institucí vytvoří demokratičtější dialog o komunikační strategii, který lépe začlení otázky vyvolávající obavy veřejnosti;

18.

žádá ECB, aby buď ve své výroční zprávě, či ve zvláštní zprávě provedla výroční kvantitativní rozbor prospěchu, který euro přineslo obyčejným občanům, a uvedla konkrétní příklady toho, že užívání eura kladně ovlivnilo každodenní život lidí; tato zpráva bude projednána v Evropském parlamentu;

19.

požaduje, aby Komise provedla zvláštní průzkum veřejného mínění malých a středních podniků po celé Evropě a vyhodnotila, do jaké míry tento sektor s přijetím jednotné měny souhlasí; zdůrazňuje význam zapojení provozovatelů bankomatů do strategií komunikace a přechodu, protože hrají významnou úlohu při přijetí nových mincí a bankovek v každodenním životě občanů;

20.

vyzývá bankovní odvětví, aby připravilo bankomaty, které budou vydávat spíše bankovky nižší hodnoty, protože většina plateb v hotovosti v průměru nepřesáhne 15 až 20 eur; sníží se tak množství hotovosti, které mají prodejny v pokladnách, čímž se omezí nebezpečí loupežných přepadení; poznamenává dále, že se tímto opatřením sníží riziko, že zákazníci dostanou nazpět padělky;

21.

žádá Komisi, aby k projednání v Evropském parlamentu zveřejnila rozbor o nadměrném množství bankovek v hodnotě 500 eur v oběhu, jejichž vydávání se kvůli zvýšené poptávce hospodářských subjektů eurozóny v roce 2005 zdvojnásobilo na 190 milionů bankovek; chápe, že bankovka v hodnotě 500 eur je výhodná pro ukládání jmění, ale varuje před případnými riziky používání bankovky o tak vysoké hodnotě při praní peněz a trestných činech;

22.

zaznamenává zvyšující se podíl elektronického obchodování v transakcích, a tudíž zpochybňuje význam zachování bankovek v hodnotě 500 eur, jejichž existence byla původně odůvodněna potřebou přihlédnout k návykům spotřebitelů v některých členských státech;

23.

naléhavě žádá, aby ECB zveřejnila distribuci požadavků různých centrálních bank na bankovky v hodnotě 500 eur;

24.

vyjadřuje kritiku stále vysokých nákladů na přeshraniční maloobchodní platby v eurech, ačkoliv nařízení (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v euro (4) vyvolalo skutečné snížení poplatků za standardizované přeshraniční převody v eurech, a podporuje vytvoření jednotné evropské platební zóny; požaduje, aby Komise navrhla pro tuto oblast komplexní právní předpisy a využila tuto příležitost pro sladění elektronických platebních systémů EU za účelem snížení nákladů, které většinou hradí spotřebitelé či malé a střední podniky; upozorňuje na to, že efektivita systému závisí na důvěře spotřebitelů, která je závislá na uznání jejich práv;

25.

vítá skutečnost, že ECB připravuje druhou generaci bankovek; domnívá se, že velká zranitelnost eura vůči padělání je způsobena velikostí této generace bankovek, a naléhá na ECB, aby při jejím navrhování postupovala obezřetně a tuto zkušenost zohlednila; považuje za zásadní, aby Europol i policejní složky členských států řešily tento problém jako prioritu;

26.

domnívá se, že interinstitucionální dialog o euru lze zlepšit prostřednictvím interinstitucionální skupiny pro informace; žádá, aby Komise i nadále zasílala Evropskému parlamentu čtvrtletně písemné informace o nejnovějším vývoji programu PRINCE;

27.

opakovaně potvrzuje svou vůli vyjádřenou v usnesení o provádění informační a komunikační strategie Evropské unie přijatém dne 12. května 2005 (5) prohloubit spolupráci mezi orgány v této věci tak, že uspořádá každoročně velkou diskuzi na základě zprávy předložené Komisí, jíž se zúčastní rovněž výbory s celkovou i částečnou příslušností v této věci a také Rada;

28.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Podpora technologií pro udržitelný rozvoj: Akční plán Evropské unie pro ekologické technologie“ (KOM(2004)0038),

—

s ohledem na články 6 a 174 Smlouvy o založení ES, Cardiffský proces (závěry Evropské rady z Cardiffu, 15.-16. června 1998) a Strategii pro udržitelný rozvoj (závěry Evropské rady z Göteborgu, 15.-16. června 2001),

—

s ohledem na Lisabonskou strategii (závěry Evropské rady z Barcelony, 15.-16. března 2002),

—

s ohledem na Světový summit o trvale udržitelném rozvoji a prováděcí plán z Johannesburgu (2002),

—

s ohledem na závěry přijaté pod názvem „Čistota, inteligence a konkurenceschopnost: možnosti ekologicky účinných inovací v rámci lisabonského procesu“ (závěry Rady pro životní prostředí ze dne 14. října 2004),

—

s ohledem na Šestý akční plán Společenství pro životní prostředí (1),

—

s ohledem na Pátý (2) a Šestý (3) rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. dubna 2004 o sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem „Integrovaná produktová politika - ekologické myšlení zaměřené na životní cyklus“ (4);

—

s ohledem na směrnici Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (5),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o podílu obnovitelných zdrojů energie v EU (KOM(2004)0366),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu nazvané „Budování naší společné budoucnosti - politické výzvy a rozpočtové prostředky rozšířené Unie 2007-2013“ (KOM(2004)0101),

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o začlenění hledisek životního prostředí do evropské normalizace (KOM(2004)0130),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Příručka pro ekologické zadávání veřejných zakázek“ (SEC(2004)1050)

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a na stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0141/2005),

A.

vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj - rozvoj, který vychází z potřeb současnosti, aniž by ohrožoval uspokojování potřeb budoucích generací - je jednoznačným cílem Evropské unie,

B.

vzhledem k tomu, že podle závěrů Evropské rady z Göteborgu se udržitelný rozvoj opírá o tři pilíře, jmenovitě o ochranu životního prostředí, hospodářský rozvoj a sociální soudržnost,

C.

vzhledem k tomu, že udržitelného rozvoje nelze dosáhnout, pokud nebudou vyvinuty nové ekologické technologie a inovace,

D.

vzhledem k tomu, že pokud má Lisabonská strategie - jejímž cílem je učinit Evropskou unii nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními příležitostmi a vyšší sociální soudržností - zajistit udržitelný rozvoj, musí mít politiky v oblasti hospodářství, sociálních věcí a životního prostředí cíle, které jsou vzájemně slučitelné a které mohou vést k vyššímu hospodářskému růstu,

E.

vzhledem k tomu, že v této souvislosti je velmi důležité rozvíjet a využívat pozitivní součinnosti mezi ochranou životního prostředí a konkurenceschopností a odstranit vazbu mezi hospodářských růstem a zhoršováním stavu životního prostředí; a vzhledem k tomu, že ekologické technologie (technologie, jejichž užívání má významně menší celkově negativní dopady na životní prostředí než jejich alternativy) jsou významným prostředkem k dosažení tohoto cíle,

F.

vzhledem k tomu, že proces uvádění inovací na trh (výzkum, vývoj produktů, výroba, uvedení na trh) bude urychlen, pouze pokud bude dostatečná poptávka po ekologických technologiích,

G.

vzhledem k tomu, že Evropská unie musí mít v oblasti životního prostředí takovou politiku, která bude dostatečně ambiciózní, aby vytvořila poptávku po ekologických technologiích, bude mít zřetelné a ambiciózní ekologické cíle, dohodnuté ekologické ukazatele pro měření ekologické zátěže, která bude internalizovat (externí) náklady životního prostředí a odměňovat ty, kteří jsou v čele, a nikoli ty, kteří zaostávají,

H.

vzhledem k tomu, že významnou roli hraje spotřebitelská poptávka po ekologických technologiích; vzhledem k tomu, že společnost v širokém slova smyslu musí nicméně převzít převážný díl odpovědnosti za vytváření odpovídajících prostředí pro urychlené rozvíjení těchto technologií,

I.

vzhledem k tomu, že Akční plán Komise pro ekologické technologie (ETAP) nezahrnuje vhodné mechanismy pro šíření znalostí, transfery technologií, inovace a vývoj;

J.

vzhledem k tomu, že finanční podpora není důležitá pouze pro výzkum a vývoj, ale také pro vývoj výrobků určených pro trh, a je tedy třeba zvýšit úsilí při řešení problémů spojených s rizikovým kapitálem,

K.

vzhledem k tomu, že politiky v rámci Evropské unie musí být koherentní a směřovat ke stejným cílům; při přípravě rozpočtu a při práci na návrhu Sedmého rámcového programu výzkumu je tedy třeba vzít v potaz technologická řešení určená k podpoře udržitelnosti; strukturální fondy a Fond soudržnosti je třeba využívat způsobem, který bude příznivý pro vývoj ekologických technologií;

L.

vzhledem k tomu, že udržitelný rozvoj vyžaduje globální řešení a Evropská unie tedy musí zajistit, aby vnitřní a vnější politiky byly navzájem v souladu, a to nikoli pouze v kontextu dvoustranné spolupráce a exportních úvěrů, ale také ve vztahu k vývoji v rámci OSN, WTO, OECD a Světové banky,

1.

vítá toto sdělení jako užitečný základ pro diskusi a přípravu konkrétnějších návrhů na stimulaci ekologických technologií, nicméně si přeje, aby byl kladen větší důraz na rozvoj poptávky po těchto technologiích; žádá, aby byl roztříštěný přístup k politice v oblasti životního prostředí a udržitelnému rozvoji obecně a k ETAP konkrétně nahrazen systematičtěji založeným přístupem k politice v oblasti životního prostředí pojetím, které zohlední spotřební cyklus v souladu s rámcem integrované produktové politiky (IPP), v níž je velká pozornost věnována inovacím a vývoji ekologicky nezávadných technologií, a konečně zdůrazňuje nutnost koordinace mezi EU a členskými státy;

2.

pokládá za důležité posilovat ekologický rozměr strategie EU v oblasti konkurenceschopnosti; poukazuje na to, že při revizi Lisabonské strategie je zapotřebí chápat stav životního prostředí a zlepšení v oblasti zaměstnanosti jako příležitost otevírající cestu k dosažení cíle vybudovat nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech; pokládá v této souvislosti vývoj a zavádění ekologických technologií za věc rozhodujícího významu;

3.

poukazuje na potenciál zaměstnanosti a růstu v oblasti ekologických technologií, ve kterém může být vytvořeno mnoho nových podnikatelských příležitostí a z nich plynoucích nových pracovních míst, zvláště pokud jde o malé a střední podniky, což by mohlo být rozhodujícím příspěvkem k dosažení cílů lisabonského procesu;

4.

vyzdvihuje skutečnost, že přeje-li si EU naplnit cíle Lisabonské strategie, musí těsněji spolupracovat s malými a středními podniky; vyslovuje politování nad tím, že se nepodařilo začlenit vhodným způsobem malé a střední podniky do ETAP;

5.

vybízí Komisi, aby identifikovala faktory, které v současnosti nejvíce zatěžují životní prostředí, a poté u jednotlivých průmyslových odvětví zvážila, jaké technologické inovace jsou potřebné k řešení těchto roblémů; navrhuje, aby Komise při této práci přihlédla k následujícím otázkám:

6.

uznává úlohu environmentálních politik jako hnací síly inovací v prostředí tržních ekonomik, kde jsou inovace pobízeny vysoce náročnými požadavky; odkazuje na skutečnost, že přísné ekologické normy dovedly EU do čela mnoha růstových odvětví, a zdůrazňuje, že EU by měla vynakládat úsilí k tomu, aby si udržela vůdčí postavení na trhu nových technologií a koncepčních inovací; vyzývá tedy Komisi, aby s ohledem na očekávaný vývoj v oblasti environmentálních technologií dále vyvíjela metody a varianty;

7.

zdůrazňuje, že cílem právních předpisů EU v oblasti životního prostředí je trvalé zlepšování stavu životního prostředí a dosažení nejvyšší možné úrovně jeho ochrany; má za to, že předpisy by se měly opírat o nejlepší dostupnou technologii a že musí být nejen ambiciózní, ale také ucelené a předvídatelné, aby vytvářely náležitou, tržní poptávku po nových ekologických technologiích ve výrobě i v podnicích; poukazuje na to, že směrnice o minimálních požadavcích na ekologicky šetrné konstrukční řešení je jednou z ukázek toho, jak lze vytvořit rámec pro významná zdokonalení konstrukce a zlepšení ekologických parametrů výrobků;

8.

vybízí Komisi, aby stanovila ambiciózní cíl, pokud jde o podíl EU na globálním trhu ekologických technologií; má za to, že během deseti let by měla EU dosáhnout tržního podílu nejméně 50 %; zdůrazňuje, že trh pro ekologické zboží a služby rychle roste a že společnosti v EU by měly na tomto trhu i nadále hrát důležitou roli a využívat výhody vedoucího hráče;

9.

vítá myšlenku dohodnout se na ambiciózních výkonnostních cílech ve vztahu ke všem druhům výroby, služeb a vývoje produktů, zejména v prioritních oblastech uvedených v Šestém akčním programu pro životní prostředí; zdůrazňuje, že takové cíle budou pomáhat evropskému průmyslu zvýšit jeho konkurenceschopnost a vytvořit více pracovních příležitostí a současně vyústí ve snížení zátěže pro životní prostředí; vybízí Komisi, aby v blízké budoucnosti sestavila první přehled výkonnostních cílů řídících se přístupem životního cyklu výrobků, které budou uskutečňovány buď prostřednictvím závazných minimálních požadavků, nebo prostřednictvím dobrovolných dohod tam, kde vedou k dosažení cílů politiky rychleji nebo s nižšími náklady než prostřednictvím závazných norem;

10.

lituje, že sdělení neobsahuje poprvé sestavený přehled promyšleně formulovaných cílů v klíčových oblastech životního prostředí; vybízí Komisi, aby do nových právních předpisů a návrhů změn stávajících právních předpisů zapracovala ambiciózní ekologické cíle; zastává názor, že tyto cíle by se měly opírat o nejlepší dostupnou technologii a měly by být pravidelně aktualizovány s ohledem na technický pokrok tak, aby byly silným a trvalým zdrojem podnětů pro inovace v průmyslu;

11.

vybízí Komisi, aby uložila členským státům vytvořit programy pro splnění požadavků formulovaných v plánu ETAP, jež musí zahrnovat termíny odpovídající termínům stanoveným v plánu ETAP a musí mít vazbu na ekologické cíle, aby tak byly nejvýznamnější cíle propojeny a vyhodnocovány na úrovni členského státu i EU a byly pro ně stanoveny pevné termíny;

12.

vybízí Komisi, aby podporovala průmysl v rámci probíhající integrované produktové politiky a aby přehodnotila tradiční podnikatelské modely ve snaze napomoci vývoji integrovanějších a systematičtějších postupů, a přitom věnovala zvláštní pozornost příležitostem, které poskytuje seskupování různých produkčních činností, při němž je možné používat zbytkové materiály z jednoho výrobního procesu jako vstupy do výrobních procesů dalších, například využitím komunálního odpadu vytvářet energetické úspory, které mají pozitivní přínos pro hospodářství i životní prostředí;

13.

vyzdvihuje skutečnost, že účinnost z hlediska nákladů a materiálu sníží náklady průmyslu i domácností, uvolní zdroje pro další investice a povede ke snížení závislosti ekonomiky EU na omezených zdrojích a značně kolísavých trzích surovin; naléhavě proto vybízí Komisi, aby navrhla právní předpisy k minimalizaci využívání obnovitelných i neobnovitelných přírodních zdrojů;

14.

zdůrazňuje, že pokud má EU dosáhnout udržitelného růstu, musí být zavádění ekologických technologií spojeno se zvyšováním účinnosti zdrojů a se změnou přístupu spotřebitelů;

15.

vybízí Komisi, aby napomohla vývoji metod a ukazatelů pro měření zátěže různých produktů, služeb a postupů pro životní prostředí, aby tak všem činitelům poskytla dostatek informací pro rozhodování; vyzývá Komisi a členské státy, aby zahájily v celé EU kampaň postavenou na těchto údajích o důsledcích pro životní prostředí, která by podněcovala spotřebitele k tomu, aby požadovali ekologicky nezávadné technologie;

16.

konstatuje, že proces internalizace externích nákladů (pro životní prostředí) pokračuje velmi pomalým tempem, a poukazuje na to, že pokud se podaří nalézt řešení tohoto problému na úrovni Společenství (daně, daňové úlevy, státní podpory, obchod s emisemi, uživatelské poplatky a poplatky za znečišťování atd.), značně se zvýší poptávka po ekologických technologiích;

17.

vítá směrnici Rady 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, která je krůčkem správným směrem, zdůrazňuje však, že je v této oblasti třeba učinit více; nabádá Komisi, Radu a členské státy, aby zaujaly progresivní postoj při navrhování a přijímání nových iniciativ k posílení energetické účinnosti na straně poptávky a na podporu odvětví obnovitelných zdrojů energie a prosazovaly šíření kogenerační výroby energie a energeticky účinného využívání biomasy, a to rovněž s ohledem na dopravu a na bydlení a výstavbu;

18.

vybízí Komisi, aby si stanovila ambiciózní cíl v oblasti veřejných zakázek: jako obecné pravidlo by měla být součástí zadávání všech veřejných zakázek ekologická kritéria a členské státy měly za úkol vypracovat do roku 2007 standardizované pokyny pro nejvýznamnější produkty a služby a rovněž poskytovat zadavatelům veřejných zakázek proškolení k těmto pokynům; zdůrazňuje, že by systém vyhodnocování ekologických technologií mohl být hlavním nástrojem podpory využívání ekologických veřejných zakázek;

19.

vítá práci, kterou Komise vykonala při přípravě příručky zadávání veřejných zakázek v oblasti životního prostředí, a těší se na hodnocení jejích výsledků, které ukáže, zda by bylo prospěšné mít závaznější pravidla; schvaluje doporučení ve zprávě Wima Koka, podle nichž by vnitrostátní orgány a místní samosprávy měly sestavovat akční plány zadávání veřejných zakázek zohledňujících životní prostředí;

20.

klade důraz na důležitost rozpoznávání a odstraňování překážek, které zpomalují širší užívání ekologických technologií; proto vybízí Evropskou agenturu pro životní prostředí, aby provedla analýzu, do jaké míry pravidla Společenství působí jako brzda využívání a šíření ekologických technologií, a žádá Komisi, aby poté vypracovala konkrétní akční plán na odstranění zjištěných překážek, včetně časového plánu; v této souvislosti naléhá na Komisi, aby připravila návrh zprávy o případech nejlepší praxe, které již napomohly využívání ekologických technologií mimo EU, například v Japonsku;

21.

vybízí Komisi, aby učinila nejvyšší prioritou vytvoření „správných tržních podmínek“ pro ekologické technologie, především prostřednictvím rozhodnutí na úrovni Společenství, např. uplatňováním principu „platí ten, kdo znečišťuje“, a tak zabezpečila, aby byly odměňovány společnosti, které nabízejí čisté technologie;

22.

vybízí Komisi a členské státy, aby urychlily opatření k omezení státních podpor s negativních dopadem na životní prostředí a v konečném důsledku je zcela zrušily; poukazuje na to, že tyto podpory mají často značný rozsah; vybízí Evropskou agenturu pro životní prostředí, aby sestavila seznam státních podpor, které přímo či nepřímo podporují výrobu a spotřebu znečišťující životní prostředí, čímž vytvářejí nekalou konkurenci pro čistější technologie;

23.

poukazuje na to, že rozvoj ekologických technologií, zejména v oblasti energetiky, brzdily významné státní podpory EU fosilním palivům a jaderné energii ve Společenství; je pevně přesvědčen, že vnější náklady by měly být zahrnuty do ceny energie z různých zdrojů, a že by tato zásada měla být základem pro přehodnocení pokynů EU pro poskytování státní podpory, které má proběhnout koncem roku 2005; poukazuje také na to, že ekologické daně jsou důležitým nástrojem narovnání cen energie;

24.

domnívá se, že v zájmu zabezpečení hladkého fungování vnitřního trhu je nejlepší přijmout opatření na úrovni Společenství, a vybízí Komisi, aby navrhla ambiciózní iniciativy k zajištění toho, aby ekologické náklady na spotřebu energie byly zpoplatňovány formou daní, pokud se ukáže, že metoda otevřené koordinace nepřináší odpovídající výsledky;

25.

je znepokojen nedostatečným využíváním již dostupných ekologických technologických řešení; vítá iniciativy k posilování nástrojů financování investic do energetické efektivnosti a materiálové efektivnosti a vybízí k tomu, aby se podpora veřejných investic stala všeobecnou podmínkou při výběru výrobních metod šetrných k životnímu prostředí; nadále naléhavě vyzývá Evropskou investiční banku (EIB) a Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRD), aby zvýšily rozsah financování projektů, jejichž součástí jsou ekologické inovace a technologie, zvláště projektů malých a středních podniků;

26.

vyzdvihuje význam dostatečného financování výzkumu a připomíná dohodu dosaženou v Barceloně v roce 2002 o zvýšení výdajů na výzkum a vývoj v Evropské unii, aby se do roku 2010 přiblížily úrovni 3% hrubého domácího produktu; vítá iniciativy ke zvýšení financování a ke koordinaci činnosti v této oblasti;

27.

zdůrazňuje, že ze Sedmého rámcového programu výzkumu musí být financovány ekologické technologie; vybízí Komisi, aby v návrzích příštího rámcového programu výzkumu zformulovala strategický program výzkumu podle jednotlivých hospodářských sektorů, a to po konzultacích se všemi zúčastněnými stranami (výrobci, ekologické organizace, vysoké školy, výzkumné instituce a spotřebitelé);

28.

poukazuje na to, že je třeba podporovat modely QSAR (quantitative structure activity relationship) s cílem nalézt náhrady za určité druhy výzkumu, jejichž součástí jsou pokusy a testování na zvířatech;

29.

je přesvědčen o tom, že má-li se prosazovat udržitelný rozvoj, je rovněž třeba podporovat výzkum a inovace technologií ochrany a obnovy přírodních, kulturních a historických zdrojů;

30.

vítá podporu platforem ekologických technologií; trvá však na tom, že je třeba, aby tyto platformy byly otevřené všem účastníkům za rovných podmínek, pokud jde o účast v nich a o přístup k informacím; zdůrazňuje, že úspěšnost těchto platforem závisí na spolupráci a spolufinancování ze strany průmyslu; připomíná, že technologické platformy jsou třeba nejen ve stávajících silných průmyslových sektorech, ale i jinde; domnívá se, že je mimořádně důležité, aby tyto platformy působily v interakci s národními programy výzkumu a technologického rozvoje;

31.

vybízí Komisi, aby podporovala konkrétní technologická opatření sloužící k překonávání vzdáleností, které oddělují výzkumné aktivity od ukázkových projektů a jejich uvedení na trh, a aby kladla zvýšený důraz na utváření trhu, programy šíření výsledků a také na specifikaci nástrojů použitelných pro utváření trhu pro ekologické technologie;

32.

vyzdvihuje význam využívání ekologicky účinných informačních a výpočetních technologií jako nástroje snižování zátěže pro životní prostředí (dematerializace), a vyzývá členské státy, aby tento přístup podporovaly a prosazovaly;

33.

podporuje různé návrhy na šíření současných technologií, například vytvoření katalogu EU, který by obsahoval stávající soupisy nebo databáze ekologických technologií, technologických platforem atd.;

34.

vyjadřuje politování nad tím, že se Komisi nezdařilo do této iniciativy zapojit Evropský patentový úřad, a vybízí k zavedení povinného zveřejňování výsledků výzkumu ekologických technologií, financovaného z veřejných prostředků;

35.

vyzývá Komisi, aby vypracovala hodnocení vnitřních a vnějších účinků politik Evropské unie z pohledu udržitelného rozvoje, aby nedošlo k ohrožení cílů Evropské unie; poukazuje na to, že ETAP musí být koordinován se stávajícími iniciativami, a zdůrazňuje, že je důležité zavádět již schválené nástroje, např. Cardiffský proces, v rámci termínů stanovených v Kokově zprávě;

36.

vyzdvihuje význam využívání strukturálních fondů a Fondu soudržnosti způsobem, který je v souladu s cíli udržitelného rozvoje a který podporuje zejména investice do ekologických technologií; vybízí k používání těchto zdrojů k integraci ekologických technologií, když je na konci své běžné životnosti nahrazován základní kapitál;

37.

zdůrazňuje význam začlenění ekologických inovací do všech budoucích finančních nástrojů Společenství a domnívá se, že je zásadní, aby financování ekologických technologií bylo jedním z ústředních prvků připravovaného návrhu Programu pro konkurenceschopnost a inovace;

38.

zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj vyžaduje globální řešení, a vítá veškeré iniciativy k šíření a podpoře ekologických technologií v rozvojových zemích; zastává názor, že musí být zabráněno vývozu zastaralých technologií, které znečišťují životní prostředí, do třetích zemí; poukazuje na to, že Evropská unie by měla zaujmout při transferu technologií vůdčí úlohu, a vyzývá členské státy k tomu, aby vybízela veřejný sektor, soukromý sektor a mezinárodní finanční instituce k šíření a rozvoji ekologických technologií a k tomu, aby ve své úvěrové činnosti upřednostňovaly ekologické technologie a zároveň odmítaly finanční podporu zastaralých technologií, které znečišťují životní prostředí; vítá nedávno přijaté doporučení OECD o společných přístupech k životnímu prostředí a exportních úvěrech s veřejnou podporou;

39.

vybízí Komisi k tomu, aby do jednání o mezinárodním obchodu vnesla otázky životního prostředí, a zdůrazňuje, že při uplatňování pravidel mezinárodního obchodu je třeba brát ohled na hlediska životního prostředí;

40.

poukazuje na to, že příčinou regionálních konfliktů rozvojového světa bývá často nedostatek zdrojů; zastává stanovisko, že jako jeden z nástrojů předcházení konfliktům by mohly sloužit i transfery ekologických technologií EU;

41.

zdůrazňuje, že je třeba podporovat technologie, které umožní předcházet přírodním katastrofám a činnostem, které mohou způsobit zánik či poškození zdrojů, nebo představují rizika pro veřejnost;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, EIB, EBRD a vládám a parlamentům členských států.

—

s ohledem na články 177, 178, 180 a 181 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na Úmluvu Spojených národů o právech dítěte (1), a zejména na články 28 a 32 této úmluvy,

—

s ohledem na Opční protokoly I a II z roku 2002 k této úmluvě o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii a o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů,

—

s ohledem na úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 138 týkající se minimální věkové hranice pro přijímání do zaměstnání (z roku 1973) a č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem práce dětí (z roku 1999),

—

s ohledem na dohodu o partnerství mezi zeměmi AKT a EU podepsanou v červnu 2000, v Cotonou v Beninu,

—

s ohledem na další mezinárodní nástroje, jejichž cílem je posílení ochrany práv dětí jako je Mezinárodní dohoda OSN o občanských a politických právech (2), Mezinárodní dohoda OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech (3), Úmluva OSN proti mučení, dalšímu krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání (4), Úmluva o odstranění všech forem diskriminace proti ženám (5), a Úmluva o používání, skladování, výrobě a převozu nášlapných min a jejich likvidaci (6),

—

s ohledem na Africkou chartu o právech a blahu dítěte přijatou v červenci 1990 v Nairobi v Keni,

—

s ohledem na Rozvojové cíle tisíciletí, především na cíl 1 a 2 a Akci tisíciletí na nejvyšší úrovni Organizace spojených národů, která se bude konat v září 2005 v New Yorku,

—

s ohledem na svá předchozí usnesení a usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění ACP-EU (7),

—

s ohledem na mezinárodní program MOP zaměřený na odstranění práce dětí z roku 1992, který je uskutečňován v 51 zemích,

—

s ohledem na zprávy a další činnosti mezinárodních organizací MOP a UNESCO v oblasti vzdělání (8),

—

s ohledem na světové fórum o vzdělání konané v Dakaru v Senegalu v roce 2000 (dakarský summit), které přijalo dokument s názvem „Vzdělání pro všechny“,

—

s ohledem na článek 26 Všeobecné deklarace lidských práv, která definuje vzdělání jako základní lidské právo,

—

s ohledem na zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN o dětech, které se konalo v květnu 2002 v New Yorku a na jeho závěry shrnuté v dokumentu „Svět vhodný pro děti“,

—

s ohledem na obecné směry EU týkající se dětí v ozbrojených konfliktech (9),

—

s ohledem na librevillskou deklaraci o nezákonném obchodování s dětmi přijatou v roce 2002 jedenadvaceti africkými zeměmi (10),

—

s odhledem na sdělení Komise: „Účast nestátních činitelů v rozvojové politice ES“ (KOM(2002)0598),

—

s ohledem na usnesení Rady o společenské odpovědnosti podniku (11),

—

s ohledem na sdělení Komise o společenské odpovědnosti podniků: příspěvek podniků k udržitelnému rozvoji (KOM(2002)0347),

—

s ohledem na směrnice OECD pro multinacionální podniky (12),

—

s ohledem na zprávu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o odpovědnosti mezinárodních podniků a příbuzných podniků s ohledem na lidská práva (13),

—

s ohledem na trojstranné prohlášení o zásadách multinacionálních podniků a sociální politiky přijaté MOP v listopadu 1977,

—

s ohledem na pátou zásadu iniciativy OSN „Global Compact“, zejména „Podniky by měly prosazovat účinné zrušení dětské práce“,

—

s ohledem na zprávu Společného parlamentního shromáždění AKT-EU o pokroku při dosahování všeobecného základního vzdělání a rovnosti pohlaví v zemích AKT v kontextu Rozvojových cílů tisíciletí, která byla přijata v Bamaku (Mali) v dubnu 2005,

—

s ohledem na článek 45 svého jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Komise o rozvoji a na stanovisko Výboru pro mezinárodní obchod (A6-0185/2005),

A.

vzhledem k tomu, že podle UNICEF „práce dětí“ označuje jakoukoli formu práce, kterou vykonávají děti mladší 18 let, která je nebezpečná nebo je překážkou školního vzdělávání nebo poškozuje zdraví dítěte nebo jeho tělesný, duševní, duchovní, morální nebo sociální vývoj;

B.

vzhledem k tomu, že na světě nyní pracuje 352 miliónů dětí, z čehož 179 miliónů tvoří oběti toho, co MOP definuje jako nejhorší formy práce dětí,

C.

vzhledem k tomu, že většina dětských pracovníků je zaměstnána v zemědělství,

D.

vzhledem k tomu, že 5 miliónů dětí je vykořisťováno na pracovních místech ve východní Evropě a v oblasti Středomoří, a zejména (jak se zdá) v členských státech EU, což je zvlášť závažné,

E.

vzhledem k tomu, že Úmluva o právech dítěte z roku 1989 byla ratifikována všemi státy, které ji podepsaly, kromě dvou, a to Spojených států a Somálska,

F.

vzhledem k tomu, že chudoba nemusí být nepřekonatelnou překážkou zabraňující chudým dětem, aby přestaly pracovat a plně využívaly možnosti vzdělávání, budou-li přijata vhodná opatření: ukončení dětské práce nezávisí na předchozím ukončení chudoby;

G.

vzhledem k tomu, že dětská práce je jednou z příčin trvající chudoby a brání rozvoji tím, že tlačí ceny dolů, snižuje pracovní příležitosti dospělých a odepírá dětem vzdělání;

H.

vzhledem k tomu, že každé dítě má právo na registraci při narození a na přímou souvislost, které má tato registrace s uplatňování příslušných norem lidských práv, které chrání děti před vykořisťováním prostřednictvím práce;

I.

vzhledem k tomu, že rozvoj univerzálního vzdělání je jednou z nejúčinnějších strategií pro rozbití začarovaného kruhu chudoby a je rozhodujícím prvkem udržitelného lidského rozvoje a úsilí vyvíjeného při sledování cílů lidského rozvoje, které (jak bylo mezinárodně dohodnuto) mají být dosaženy do roku 2015,

J.

vzhledem k tomu, že dne 10. listopadu 2000 Komise a Rada vydaly společné prohlášení o všeobecném základním vzdělání a uznání vzdělání jako priority pro rozvoj; dále vzhledem k tomu, že Evropský parlament v mnoha usneseních uznal, že existuje souvislost mezi vzděláním a odstraněním práce dětí;

K.

vzhledem k tomu, že 121 miliónů dětí (z toho 65 miliónů dívek) nikdy nechodilo do školy a právo dítěte na vzdělání je nepopiratelné;

L.

vzhledem k tomu, že práce dětí brání mnoha dětem ve školní docházce, což je považováno za luxus, je-li jejich příjem nezbytný k přežití celé rodiny; vzhledem k tomu, že 120 miliónů z celkového počtu pracujících dětí pracuje na plný úvazek a v důsledku toho je jejich vzdělání nedostatečné nebo neexistuje, vzhledem k tomu, že v některých případech v zemích, jako je Indie a Čína, je vzdělávání dětí přerušeno, protože se rodiče stěhují za prací do zahraničí a nemohou nechat dítě nezaopatřené, aby pokračovalo ve vzdělávání,

M.

vzhledem k tomu, že právo dítěte na vzdělání je nezcizitelné, a vzhledem k tomu, že vzdělání a odborné vzdělání má, zejména pro dívky a ženy, při potlačování chudoby zásadní význam; zdůrazňuje politický závazek Komise zvýšit finanční prostředky na vzdělání a výuku v souvislosti s rozvojovou spoluprací;

N.

vzhledem k tomu, že Rada jasně vyjádřila svůj závazek, pokud jde o Rozvojové cíle tisíciletí, jejichž součástí je odstranění chudoby, zajištění všeobecného základního vzdělání a dosažení rovnosti pohlaví;

O.

vzhledem k tomu, že se v roce 1978 výrobci sportovních potřeb sami zavázali plnit kodex pracovních zvyklostí FIFA, který zakazuje využívání práce dětí při výrobě produktů, pro které jim uděluje licenci;

P.

vzhledem k tomu, že podniky, včetně multinacionálních, mají etickou společenskou odpovědnost pomáhat při odstraňování práce dětí ze všech aspektů výroby;

Q.

vzhledem k tomu, že řešení práce dětí pouze v jediném sektoru je jen zřídka účinné;

R.

vzhledem k tomu, že vzdělání, které má špatnou kvalitu nebo je zanedbatelné, může děti odradit a vystavit je riziku vykořisťování;

1.

vyzývá všechny země, aby co nejdříve ratifikovaly a uplatňovaly Úmluvu OSN o právech dítěte a její opční protokoly;

2.

naléhá na ty dva členské státy EU, které neratifikovaly úmluvy MOP č.138 a č. 182, aby je ratifikovaly a uplatňovaly, neboť jakýkoli jiný stav by byl v rozporu s Listinou základních práv;

3.

doporučuje, aby Komise učinila z uplatňování základních pracovních norem stálý prvek ve dvoustranných konzultacích na všech úrovních, jak se zeměmi, kde k porušování dochází, tak se zeměmi, které jsou do něj zapojeny skrze obchod a investice;

4.

považuje ratifikaci a dodržování úmluv MOP č. 138 a č. 182 MOP za dva z požadavků, které by Komise měla vznést vůči zemím žádajícím o vstup do Evropské unie;

5.

zdůrazňuje, že boj za odstranění vykořisťování dětí a dětské práce musí být pro EU politickou prioritou, a vyzývá Komisi, aby v souvislosti s Evropskou iniciativou pro demokracii a lidská práva vytvořila zvláštní rozpočtovou položku určenou na ochranu práv dětí;

6.

nabádá Komisi, aby důsledně zohledňovala práva dětí, včetně odstranění dětské práce, ve všech svých opatřeních, především v národních a regionálních strategiích a národních a regionálních programech, a rovněž při revizi prohlášení o rozvojové politice, a aby zaměřila svou pozornost na zásadní úlohu vzdělání;

7.

vyzývá Komisi, aby zajistila, že obchodní politiky Unie budou v souladu s jejím závazkem chránit a podporovat práva dětí a důkladně prozkoumala zavedení systému EU pro označování dovezeného zboží s cílem osvědčit, že bylo vyrobeno bez použití dětské práce ve všech částech výrobního a dodavatelského řetězce, a o používání etiket „vyrobeno bez dětské práce“ pro tyto výrobky, a součastně zajistit, že je tento systém v souladu s mezinárodními obchodními pravidly Světové obchodní organizace (WTO); požaduje, aby byla zjištění uvedeného šetření předložena Výboru pro mezinárodní obchod, prozatím trvá na tom, aby se výrobky, ovoce a zelenina z rozvojových zemí označovaly „vypěstováno odpovědným způsobem/vyrobeno bez dětské práce“;

8.

doporučuje, aby Komise do všech dvoustranných obchodních dohod a strategických partnerství vkládala doložku o uplatňování základních pracovních norem, včetně zákazu práce dětí, se zvláštním odkazem na dodržování minimálního věku pro přijetí do zaměstnání;

9.

nabádá Komisi, aby zajistila, že se problém práce dětí a ochrana dětí před jakoukoli formou zneužívání, vykořisťování a diskriminace stanou hlavním tématem diskusí ve výborech a podvýborech pro lidská práva, které byly zřízeny podle dohod o obchodu a spolupráci;

10.

vyzývá Radu a Komisi, aby zohlednily oficiální registraci narození v politice rozvojové spolupráce jako základní právo a jako prostředek ochrany práv dětí;

11.

nabádá Komisi, aby se ve všech svých dalších sděleních týkajících se politiky rozvoje zaměřila na téma oficiální registrace narození a navrhla obecné směry EU pro podporu šíření této praxe;

12.

vítá vytvoření skupiny komisařů pro základní práva v rámci Komise a jmenování osobního představitele pro lidská práva a vyzývá je, aby ochranu a prosazování práv dětí a odstranění práce dětí učinili jednou se svých hlavních priorit;

13.

vyzývá Komisi, aby podporovala strategii technické podpory pro státy, v nichž je problém nedostatečné oficiální registrace narození velmi rozšířen;

14.

vyzývá Komisi, aby každoročně vypracovala sdělení o právech dětí, a poskytla tak komplexní rámec pro ochranu práv dětí a odstranění práce dětí;

15.

vítá dokončení strategického partnerství pro rozvojovou spolupráci s MOP, ve které odstranění práce dětí, zvláště nejnižších věkových skupin, představuje pro společnou činnost hlavní prioritou, a žádá Komisi, aby jej začala co nejdříve naplňovat a pravidelně o tom podávala zprávu Parlamentu; vyzývá Komisi, aby pravidelně informovala Parlament o pokroku v jednotlivých oblastech této spolupráce; vyzývá Komisi, aby rozvíjela podobnou spolupráci s dalšími příslušnými organizacemi jako je UNICEF;

16.

vyzývá Radu a její předsednictvo jako hlas Evropské unie, aby podporovaly lidská práva a odstranění dětské práce při akci tisíciletí OSN na nejvyšší úrovni, která se bude konat v září 2005 v New Yorku;

17.

vyzývá Komisi a Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU, aby vzaly v úvahu výsledky zvláštního zasedání Generálního shromáždění OSN o dětech při jednáních o revizi dohody o vztazích mezi EU a zeměmi AKT, a vyzývá všechny členské státy této dohody a Evropské unie, aby dodržovaly závazky, které na tomto zasedání přijaly;

18.

připomíná, že dohoda z Cotonou obsahuje konkrétní opatření týkající se obchodních a pracovních norem, která potvrzují závazek smluvních stran k základním pracovním normám, a zejména k odstranění nejhorších forem dětské práce; žádá Komisi, aby zajistila provádění článku 50 dohody z Cotonou;

19.

vítá ustanovení v novém systému GSP+, které nabízí další preference těm rozvojovým zemím, které ratifikují a budou provádět sociální normy MOP, a žádá Komisi, aby pečlivě sledovala jeho účinné uplatňování a aby o něm každoročně podávala zprávu Parlamentu;

20.

požaduje pozitivní podporu interakce mezi liberalizací mezinárodního obchodu a uplatňováním základních pracovních norem; doporučuje Komisi, aby prováděla hodnocení krátkodobého i dlouhodobého dopadu různých aspektů v souvislosti se zaváděním politik liberalizace obchodu a s případným výsledkem GATS o rovnosti přístupu k sociálním službám a zařízením;

21.

domnívá se, že boj proti práci dětí by mohl být urychlen prostřednictvím vyváženého sociálně-ekonomického rozvoje a zmírňováním chudoby; doporučuje, aby EU spojila své úsilí o odstranění práce dětí se stejně důrazným úsilím o dodržování pracovních norem a zaručením mzdy dostatečné k zajištění živobytí dospělým pracujícím;

22.

opakuje své stanovisko, že mezi nedostatkem vzdělání a prací dětí je úzký vztah, který činí ze vzdělání základní nástroj pro dosažení cíle č. 2 v rámci Rozvojových cílů tisíciletí do roku 2015;

23.

žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována základnímu vzdělání dívek, které čelí četnějším překážkám a potížím než chlapci (na nichž se podílí kulturní činitele jako předčasný sňatek, diskriminace, sociální a rodinná úloha dívek apod.), a to jim brání zapsat se do školy, setrvat v ní a dokončit školní docházku; dále uvádí, že dívky, které získaly vzdělání, mají menší, zdravější rodinu a pomáhají zvyšovat produktivitu a snižovat chudobu;

24.

vyzývá Komisi, aby využila svou pozici hlavního poskytovatele oficiální rozvojové pomoci mezi mezinárodními institucemi, jako je UNESCO, UNICEF, Světová banka a MMF, a naléhavě žádala tyto mnohostranné dárce, aby vyvinuli tlak s cílem vytvořit rámec politiky odstraňování dětské práce a navrhnout a realizovat vzdělávací politiku a programy, které integrují pracující děti a ostatní děti, které nechodí do školy, do řádného denního vzdělávání, dokud nedosáhnou věku, kdy je podle úmluvy MOP č. 138 povoleno nastoupit do zaměstnání;

25.

vyzývá Komisi, aby vyvíjela tlak s cílem zajistit, že věk pro splnění povinné školní docházky a minimální věk, kdy je povoleno nastoupit do zaměstnání, byly v souladu s úmluvou MOP č. 138, která stanoví, že věk nástupu do zaměstnání nesmí být nižší než věk dokončení povinné školní docházky a v žádném případě nižší než 15 let;

26.

podporuje šest opatření k odstranění práce dětí požadovaných organizací UNICEF, kterými je:

27.

lituje skutečnosti, že po dakarském summitu nebyl učiněn významný pokrok v zastavení krize ve vzdělání a zaznamenává, že v současné době je bez základního vzdělání 113 miliónů dětí školního věku, z čehož dvě třetiny tvoří dívky;

28.

domnívá se, že by žádnému dítěti nemělo být odepíráno základní právo na vzdělání, kvůli neschopnosti jej zaplatit, a opakuje svou výzvu všem vládám, aby vytvořily jasný časový rozvrh pro rychlé odstranění přímých a nepřímých poplatků za základní vzdělání, přičemž je třeba zachovat vysokou úroveň vzdělání nebo ji zvýšit; zajistit jakýmikoli vhodnými prostředky přístup všech dětí k středoškolskému, technickému a vyššímu vzdělání; zdůrazňuje, že zapojení dětí a komunit samých do rozhodování o školách pomůže přizpůsobit výuku potřebám dětí;

29.

považuje informace týkající se stávajících vzdělávacích a odborně vzdělávacích programů za klíčový faktor úspěšné realizace těchto programů a vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost poskytování dostatečných informací ženám a dětem, neboť vzdělání jim může pomoci vyhnout se jakékoli formě vykořisťování;

30.

vyzývá Komisi, aby uvedla jasné cíle v oblasti podpory všeobecného základního vzdělání nejvyšší kvality v národních orientačních programech se zvláštním důrazem na přístup dívek, dětí z oblastí zasažených konflikty a dětí z okrajových sociálních skupin ke vzdělávacím programům;

31.

doporučuje, aby Komise podporovala mobilizační a přechodné vzdělávací programy se zvláštním důrazem na účinnost strategií určených k zapojení pracujících dětí do formálního denního vyučování, jako jsou překlenovací školy a doučování, které pomáhají dětem, jež nikdy do školy nechodily, přizpůsobit se za pomoci speciálně vyškolených učitelů školnímu prostředí;

32.

vyzývá Evropskou unii, aby přinutila země s již platnými předpisy zakazujícími dětskou práci, aby ve svých zemích dětskou práci úplně odstranily a do tří let dostaly tyto děti a dospívající mladé lidi s neukončenou školní docházkou zpět do škol;

33.

žádá EU, aby navýšila rozpočtovou podporu s cílem zvýšit počet škol a učitelů v potřebných oblastech;

34.

zastává názor, že práce dětí je důsledkem nevyrovnaného sociálně-ekonomického rozvoje; doporučuje, aby snahy omezit práci dětí zohledňovaly sociální podmínky a chudobu v rozvojových zemích a vedly k návrhu opatření určených ke zvýšení příjmů domácností, například zaručením minimálního platu pro dospělé dělníky vzhledem k tomu, že práce dětí poškozuje výdělky dospělých;

35.

zastává názor, že odstranění chudoby je jediným způsobem, jak vytvořit nutné podmínky pro odstranění vykořisťování dětí, a zdůrazňuje význam, který může mít systém malých půjček (mikrokreditů) pro získávání příjmů rodiny;

36.

žádá Komisi, aby dohlížela na veškeré poskytování prostředků EU na základní vzdělání, pokud jde o jeho podíl na boji proti těm formám dětské práce, které zabraňují dětem účastnit se řádného vyučování, aniž by byla omezena humanitární pomoc spočívající v poskytování potravin a jiná pomoc při rozvoji infrastruktury regionů;

37.

poukazuje na to, že základním požadavkem všeobecného denního vyučování je vzdělávací systém, který zahrnuje strategie pro zapojení všech dětí, které pracují (nebo které nechodí do školy z jiného důvodu) do systému řádného denního vyučování; vyzývá Evropskou unii, aby zajistila, že všechny vzdělávací programy financované Společenstvím budou zahrnovat široké spektrum strategií, jako je společenská motivace a doučovací kursy pro starší žáky;

38.

vítá aktivity v rámci Mezinárodního programu MOP zaměřeného na odstranění práce dětí (IPEC) a podporuje podněty, jako je bezplatná strava pro děti a další pomoc rodinám, navrhované s cílem dosáhnout návratu dětí do škol;

39.

podporuje činnost MOP a její spolupráci s WTO, včetně pravidelného dialogu, a navrhuje tyto styky dále posilovat;

40.

vyjadřuje znepokojení nad vážným poškozováním práv dětí, jak je definováno v Úmluvě o právech dítěte OSN včetně práva na zdraví, vzdělání a výživu a na ochranu před násilím, vykořisťováním a špatným zacházením;

41.

vyzývá Komisi, aby podpořila programy bojující s méně obvyklými formami dětské práce, jako jsou domácí práce a prodej dětí za účelem splacení dluhů rodiny (dluhové otroctví);

42.

vítá skutečnost, že se Komise ujala vypracování sdělení o nezákonném obchodování s lidmi (2005);

43.

opakuje svůj návrh jmenovat pro děti, které jsou oběťmi ozbrojeného konfliktu, válek, vysídlení, sucha, hladu, přírodních katastrof nebo AIDS, nebo děti, které se staly předmětem obchodování s lidmi, zvláštního představitele EU s cílem zajistit, že se těmto situacím bude věnovat náležitá pozornost;

44.

vyzývá k podpoře WTO v podobě zákazu dětské práce v obchodu, a navrhuje rovněž, aby výrobky vyrobené bez dětské práce byly jako takové označovány a uváděny na trh s cílem zvýšit povědomí spotřebitelů o zodpovědných postupech;

45.

vyzývá Komisi, aby připomínala Evropské unii a rozvojovým zemím jejich povinnosti v rámci Haagské úmluvy o mezistátní adopci, a zejména aby zajistila, že všechny země, které přijímají pomoc EU, tuto úmluvu podepsaly a ratifikovaly, a také aby těmto zemím byla nápomocna při předcházení újmě, kterou dětem způsobují nevhodné nebo neoprávněné postupy adopce v rámci zemí nebo mezi nimi;

46.

vítá skutečnost, že se Komise ujala vypracování sdělení o sociální odpovědnosti podniků, které mělo být vydáno v dubnu 2005;

47.

doporučuje, aby Komise prozkoumala možnost vytvoření odpovídajících právních záruk a mechanismů na úrovni EU, jež by odhalovaly a stíhaly dovozce, kteří mají sídlo v EU a dovážejí výrobky, jež připouštějí porušování základních úmluv MOP, včetně využívání práce dětí v jakékoli části dodavatelského řetězce; žádá tudíž, aby Komise prozkoumala možnost vytvoření pobídek pro ty evropské dovozce, kteří provádějí pravidelný a nezávislý dohled nad výrobou svého zboží ve všech třetích zemích, které tvoří část jejich výrobního řetězce;

48.

vyzývá Komisi a Radu, aby podpořily iniciativy spravedlivého obchodování, především v nových členských státech EU, a vykonávaly dohled nad výrobci s cílem zajistit, že jejich metody odpovídají normám spravedlivého obchodování;

49.

doporučuje, aby Komise vyšetřila a odhalila společnosti, které nepřetržitě a vytrvale využívají práce dětí v kterékoli části výrobního a dodavatelského řetězce, a žádá, aby byl seznam těchto společností poskytnut dovozcům v EU;

50.

vyzývá členské státy, aby zvýšily povědomí spotřebitelů o společenské odpovědnosti podniků a podpořily iniciativy k propagaci zejména zemědělských produktů a těch produktů vyráběných v průmyslu sportovních potřeb, při jejichž výrobě se práce dětí nevyužívá;

51.

vyzývá místní vlády, aby spolupracovaly s mezinárodními organizacemi při výkonu dohledu nad průmyslem a zemědělstvím s cílem zabránit práci dětí a aby spolupracovaly i při budování a údržbě odpovídajících celodenních vzdělávacích zařízení s kvalifikovanými učiteli, bezplatnou dopravou a stravou, aby školu mohly navštěvovat všechny děti;

52.

naléhá na Komisi a členské státy, aby přispívaly k tomu, aby se z norem OSN pro odpovědnost multinacionálních společností a ostatních obchodních společností v oblasti lidských práv stal účinný globální nástroj pro boj proti práci dětí a jinému možnému poškozování lidských práv ze strany podniků;

53.

naléhá na Komisi, aby učinila z dodržování základních pracovních norem předpoklad pro svou nákupní a smluvní politiku; vyzývá Komisi, aby za tímto účelem vyvinula politiku, která umožní dodržovat tyto normy rovněž malým výrobcům v rozvojových zemích;

54.

vyzývá Radu, aby podpořila Směrnice OECD pro multinacionální podniky a iniciativu OSN Global Compact;

55.

doporučuje, aby Komise navrhla rozšíření působnosti Směrnic pro nadnárodní podniky OECD z investic na obchod, aby zlepšila prováděcí nástroje a dosáhla dohody s vládami rozvojových zemí o způsobu, kterým mohou podniky přispívat k účinnému odstranění práce dětí;

56.

nabádá multinacionální společnosti, aby si osvojily společensky odpovědné podnikatelské zvyklosti ve všech svých transakcích a dodavatelských řetězcích, ve spolupráci se všemi příslušnými stranami, a podávaly o tom zprávy;

57.