14.1.2006

Úřední věstník Evropské unie

C 10/12

Žaloba podaná dne 27. října 2005 Komisí Evropských společenství proti Francouzské republice

(Věc C-389/05)

(2006/C 10/23)

Jednací jazyk: francouzština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 27. října 2005 žaloba směřující proti Francouzské republice podaná Komisí Evropských společenství, zastoupenou A. Bordesem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Komise Evropských společenství navrhuje, aby Soudní dvůr:

1.	určil, že Francouzská republika tím, že vyhradila výkon činnosti spojené s umělým oplodněním dobytka pouze oprávněným „inseminačním střediskům“ ve Francii, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 43 ES a 49 ES.

2.	uložil Francouzské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty:

Články 43 ES a 49 ES se věnují právu usazování, resp. volnému pohybu služeb. Článek 46 krom toho stanoví, že ustanovení stanovená těmito články a opatření přijatá na jejich základě nevylučují užití vnitrostátních ustanovení členského státu, které stanoví zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví. Toto posledně uvedené ustanovení však není v projednávané věci dotčeno vzhledem k tomu, že žalobní důvod Komise se netýká zvláštního režimu stanoveného pro státní příslušníky jiných členských států, kteří ve Francii hodlají vykonávat služby umělého oplodnění, ale de iure a de facto nemožnosti přístupu státních příslušníků Společenství k této činnosti z důvodu monopolu přiznaného ve Francii „inseminačním střediskům“ zejména dvěma ustanoveními francouzské právní úpravy.

Služby umělého oplodnění jsou ve Francii předmětem skutečného a právního monopolu ve prospěch „inseminačních středisek“, který provozovatelům těchto služeb pocházejících z ostatních členských států zakazuje přístup k těmto činnostem buď na základě práva na usazení nebo práva volného pohybu služeb. Francouzské orgány uvádějí úvahy týkající se zdraví, které podle nich mohou odůvodnit přijetí nebo zachování vnitrostátních opatření natolik omezujících, že tato vedou k neplatnosti těchto dvou svobod přiznaných Smlouvou, přesto, že Komise jednak napadá platnost předloženého odůvodnění a že má za to, že svou povahou jsou i tato omezení v každém případě nepřiměřené cíli veterinární a hygienické bezpečnosti, který je zejména dovoláván k odůvodnění těchto omezení.