ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

(prvního senátu)

ze dne 13. října 2005

ve věci C-522/03 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberlandesgericht München): Scania Finance France SA proti Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co. (1)

(Bruselská úmluva - Uznávání a výkon - Důvody odmítnutí - Pojem „řádné doručení“)

(2005/C 296/09)

Jednací jazyk: němčina

Ve věci C-522/03, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě Protokolu ze dne 3. června 1971 o výkladu Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht München (Německo) ze dne 31. října 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 15. prosince 2003, v řízení Scania Finance France SA proti Rockinger Spezialfabrik für Anhängerkupplungen GmbH & Co, Soudní dvůr (první senát), ve složení P. Jann (zpravodaj), předseda senátu, K. Schiemann, K. Lenaerts, E. Juhász a M. Ilešič, soudci, generální advokát: L. A. Geelhoed, vedoucí soudní kanceláře: R. Grass, vydal dne 13. října 2005 rozsudek, jehož výrok je následující:

Článek 27 bod 2 Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky, Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, jakož i čl. IV první pododstavec Protokolu připojeného ke zmíněné úmluvě, musejí být vykládány v tom smyslu, že pokud je v dané oblasti použitelná mezinárodní úmluva mezi odesílajícím a dožádaným státem, řádnost doručení návrhu na zahájení řízení žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo vydáno rozhodnutí, musí být posouzena podle ustanovení této úmluvy, s výhradou možnosti použít jako způsob doručení přímé zaslání mezi veřejnými činiteli, v případě, že dožádaný stát nevznese oficiální námitku, v souladu s čl. IV druhým pododstavcem Protokolu.

(1)  Úř. věst. C 47, 21.2.2004.