25.6.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 155/6

Žaloba podaná dne 18. dubna 2005 Komisí Evropských společenství proti Italské republice

(Věc C-173/05)

(2005/C 155/11)

Jednací jazyk: italština

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 18. dubna 2005 žaloba směřující proti Italské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupenou E. Traversou a J. Hottiauxem, členy právní služby Komise.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

určil, že Italská republika tím, že zavedla a zachovala v platnosti daň „tributo ambientale“ ohledně plynovodů stanovenou článkem 6 sicilského regionálního zákona č. 2 ze dne 26. března 2002 (zveřejněného v GURS části I č. 14 ze dne 2002), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 23, 25, 26 a 133 Smlouvy o založení Evropského společenství a z článků 4 a 9 Dohody o spolupráci mezi Evropským hospodářským společenstvím a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou podepsané dne 26. dubna 1976 a schválené nařízením Rady (EHS) č. 2210/78 ze dne 26. září 1978 (1);

2.	uložil Italské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Předmětný článek 6 sicilského regionálního zákona porušuje zásady společného celního sazebníku, neboť zavádí daň s účinkem rovnocenným dovoznímu clu (do Společenství) nebo vývoznímu clu (do jiných členských států), jež je daní, která je zakázána výše uvedenými ustanoveními Smlouvy a ustanoveními sekundárního práva.

Z formálního hlediska a podle popíraného právního předpisu je daň placena vlastníkem zařízení, zatímco zdanitelný základ závisí na objemu vyjádřeném v metrech kubických plynovodů. Sicilský zákonodárce nicméně jednak upřesnil v čl. 6 odst. 3, že daň je placena vlastníkem plynovodu, „ve kterých se nachází plyn“; jednak v čl. 6 odst. 4 je stanoveno, že osoby povinné k dani jsou vlastníci týchž plynovodů, „kteří vykonávají alespoň jednu z činností (přepravu, prodej, koupi)“ souvisejících s plynem. Komise z toho vyvozuje, že skutečným cílem sicilského zákonodárce je postihnout přepravovaný produkt (metan), a nikoliv infrastrukturu (plynovod).

Podle judikatury Soudního dvora ve věci vnitrostátního zdanění upraveného v článku 90 ES spadá daň vybíraná z přepravního prostředku v závislosti na váze přepravovaného zboží do oblasti působnosti ustanovení Společenství týkajících se zdanění produktů, neboť táž daň se nevyhnutelně a okamžitě odrazí na nákladech přepravovaného produktu, jak vnitrostátního, tak dovezeného. Ze zásady vyjádřené v této judikatuře, která je převoditelná na daně s účinkem rovnocenným clu, v projednávaném případě vyplývá, že vnitrostátní daň, přestože formálně postihuje přepravní prostředek (plynovod) v závislosti na objemu přepravovaného produktu (metan), ve skutečnosti zatěžuje samotný produkt, což se nevyhnutelně a přímo odráží na jeho ceně.

(1) Úř. věst. L 263, 27.9.1978.