8.1.2005

Úřední věstník Evropské unie

C 6/28

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Verwaltungsgericht Frankfurt am Main ze dne 11. října 2004 ve věci Fidium Finanz AG proti Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht

(Věc C-452/04)

(2005/C 6/52)

jednací jazyk: němčina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Verwaltungsgericht Frankfurt am Main ze dne 11. října 2004 ve věci Fidium Finanz AG proti Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 27. října 2004, podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Verwaltungsgericht Frankfurt am Main žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

Může se podnik nemající sídlo v Evropské unii, v tomto případě ve Švýcarsku, při podnikatelským způsobem provozovaném poskytování půjček obyvatelům členského státu Evropské Unie, v tomto případě Spolkové republiky Německo, odvolat proti opatřením svých úřadů nebo soudů na volný pohyb kapitálu podle článku 56 ES, či podléhá zahájení, poskytnutí a vyřizování takových finančních služeb pouze volnému pohybu služeb podle článku 49 an. ES?

Může se podnik nemající sídlo v Evropské unii odvolat na volný pohyb kapitálu podle článku 56 ES, pokud poskytuje půjčky podnikatelským způsobem nebo převážně obyvatelům trvale žijícím v Evropské unii, a má sídlo v zemi, ve které není pro zahájení a provozování této podnikatelské činnosti třeba předchozího povolení státního úřadu tohoto státu ani nepodléhá požadavku stálého dozoru nad svou podnikatelskou činností způsobem, který je běžný v Evropské Unii a v tomto případě zvláště ve Spolkové republice Německo, nebo představuje odvolání se na volný pohyb kapitálu v takovém případě zneužití práva?

Může být takový podnik s ohledem na právo Evropské Unie posuzován ohledně povolovací povinnosti stejně jako osoby a podniky mající sídlo, resp. trvale žijící na území příslušného členského státu, ačkoliv nemá své sídlo v tomto členském státě a neprovozuje zde ani pobočku?

Zasahuje do volného pohybu kapitálu podle článku 56 ES úprava, podle které závisí poskytování půjček provozované podnikatelským způsobem podnikem nemajícím sídlo v Evropské unii obyvatelům Evropské unie na tom, že musí být nejprve vyžádáno povolení úřadu příslušného členského státu Evropské unie, ve kterém mají dlužníci bydliště nebo sídlo?

Záleží v tomto ohledu na tom, zda představuje nepovolené, podnikatelským způsobem provozované poskytování půjček, skutkovou podstatu trestného činu nebo pouze přestupek?

Je požadavek předchozího povolení uvedený pod bodem 3 tohoto souboru otázek odůvodněný ustanovením čl. 58 odst. 1 písm. b) ES, zvláště s ohledem na

—	ochranu dlužníka před smluvními nebo finančními závazky vůči osobám, u kterých předtím nebyla ověřena jejich spolehlivost,

—	ochranu okruhu těchto osob před podniky nebo osobami nevykonávajícími řádně svou činnost v oblasti účetnictví, poradenských a informačních povinností vůči zákazníkům, uložených jim na základě obecných předpisů,

—	ochranu okruhu těchto osob před nepřiměřenou nebo nedovolenou reklamou,

—	poskytnutí dostatečného finančního krytí podniku poskytujícího půjčku,

—	ochranu kapitálového trhu před nekontrolovaným poskytování velkých úvěrů,

—	celkovou ochranu kapitálového trhu a společnosti před zločinnými machinacemi, které jsou zejména předmětem předpisů pro boj proti praní špinavých peněz nebo terorismu?

Spadá úprava požadavku povolení přípustného v právu Společenství ve smyslu bodu 3 tohoto souboru otázek pod čl. 58 odst. 1 písm. b) ES, podle kterého udělení povolení závazně předpokládá, že má podnik svou ústřední správu nebo přinejmenším svou pobočku v dotyčném členském státě, zvláště proto, aby

—	byla umožněna skutečná a efektivní kontrola průběhu a postupu obchodních operací orgány dotyčného členského státu, tj. též krátkodobá a nepředpokládaná,

—	bylo možno dokonale sledovat průběh a postup obchodů na základě podkladů, které existují nebo mají být k dispozici v členském státě,

—	bylo možno mít přístup k osobně odpovědným osobám podniku ve výsostné oblasti členského státu,

—	bylo možno zajistit anebo přinejmenším ulehčit plnění finančních nároků zákazníků podniku v rámci členského státu?