Soudnímu dvoru Evropských společenství byla předložena dne 6. října 2004 žaloba směřující proti Rakouské republice podaná Komisí Evropských společenství zastoupené Nicolou Yerrellovou a Horstpeterem Kreppelem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku.

Žalobkyně navrhuje, aby Soudní dvůr:

I.

určil, že Rakouská republika nesplnila své povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2, 7, 11, 12, 13 a 18 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1) tím, že 1. dosud nevydala, i přes uplynutí lhůty k provedení, následující právní akty, které mají představovat provedení směrnice do rakouského právního řádu, a to a) zákon služebním právu zemských učitelů, b) zákon o pojištění úředníků, zdravotním a úrazovém pojištění, c) obecný zákon o sociálním pojištění nebo pokud byly tyto právní akty mezitím vydány, nesdělila je Komisi; 2. neprovedla nebo provedla nedostatečně do rakouského právního řádu následující články, a to a) čl. 2 odst. 1 pro učitele ve veřejných povinných školách v Tyrolsku b) čl. 7 odst. 3 c) čl. 8 odst. 2 d) čl. 11 odst. 2 e) čl. 12 odst. 4 f) čl. 13 odst. 2 písm. a) a b);

II.	uložil Rakouské republice náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Lhůta k provedení směrnice 89/391/EHS (dále jen „směrnice“) do rakouského právního řádu uplynula dne 31. 12. 1993.

Podle názoru Komise nebylo provedení směrnice úplné, popř. dostačující.

Chybí jednak přijetí oznámených zákonných záměrů (a to zákona o služebním právu zemských učitelů, zákona o pojištění úředníků, zdravotním a úrazovém pojištění a obecného zákona o sociálním pojištění), které byly oznámeny jako opatření k provedení směrnice ze strany rakouské vlády, popř. chybí odpovídající oznámení, pokud tyto záměry mezitím vstoupily v platnost.

Krom toho Komise ohledně jednotlivých – celkově šesti – ustanovení této směrnice tvrdí, že právní akty oznámené rakouskými úřady neprovádějí směrnici úplně či správně.

Komise tedy namítá, že postavení učitelů ve veřejných povinných školách v Tyrolsku naproti rozsáhlému rozsahu působnosti čl. 2 odst. 1 směrnice 89/391/EHS není stále ještě upraveno žádným vnitrostátním prováděcím opatřením.

Podle článku 7 směrnice je zaměstnavatel povinen jmenovat jednoho nebo více zaměstnanců k provádění činností týkajících se ochrany za předpokladu, že má odpovídající odborné zaměstnance k dispozici. Podle názoru Komise obsahuje tímto článek 7 směrnice přednost vnitropodnikového odvrácení nebezpečí, jelikož využívání externích odborníků podle čl. 7 odst. 3 je stanoveno teprve tehdy, jestliže podnik popř. závod nemá dostatek odborně způsobilých osob (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 22. května 2003, Komise v. Nizozemsko, C-441/01). Rakouská prováděcí opatření však zaměstnavateli přiznávají možnost volby, zda využije vlastní nebo externí bezpečnostní odborníky.

Čl. 8 odst. 2 (povinnost přijmout vhodná opatření týkající se první pomoci, zdolávání požáru a evakuace) nestanoví podle názoru Komise žádné výjimky pro malé podniky. Naproti tomu podle rakouských prováděcích opatřeních jsou malé podniky z této povinnosti vyjmuty.

Podle názoru Komise prováděcí opatření k čl. 11 odst. 2 směrnice nezahrnují některé informační povinnosti zaměstnavatele, jak je stanoví tento článek.

Čl. 12 odst. 4 směrnice stanoví, že školení zaměstnanců stanovená v tomto článku nesmějí tyto zaměstnance zatížit.

Rakouská prováděcí opatření sice upravovala, že se po dobu takových školících opatření jedná o placenou pracovní dobu. Není však upraveno, kdo musí nést věcné náklady takových školení.

Konečně Komise namítá, že čl. 13 odst. 2 písm. a) a b) směrnice nebyl do rakouského právního řádu proveden úplně. Naproti písmenu a) nejsou nebezpečné látky zahrnuty pod pojem „pracovní zařízení“ ve smyslu § 15 ASchG popř. § 15 B-BSG. Krom toho nebyla povinnost, stanovená v písmenu b), uložit po použití osobní ochranné prostředky na místo k tomu určené, provedena do rakouského právního řádu.