Opravný prostředek podaný 29. září 2004 The Sunrider Corporation proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-203/02 (1) mezi The Sunrider Corporation a Úřadem pro harmonizace ve vnitřním trhu (OHIM). Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl Juan Espadafor Caba.

(Věc C-416/04 P)

(2004/C 300/55)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen 29. září 2004 opravný prostředek podaný The Sunrider Corporation, se sídlem v Torrance, Kalifornii (USA), zastoupenou A. Kockläunerem, právníkem, proti rozsudku vydanému dne 8. července 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-203/02 mezi The Sunrider Corporation a Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM).

Druhým účastníkem řízení před odvolacím senátem OHIM byl Juan Espadafor Caba.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty:

Účastník řízení podávající opravný prostředek tvrdí, že rozsudek Soudu prvního stupně by měl být zrušen z těchto důvodů:

Porušení čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení o ochranné známce Společenství ve spojení s čl. 15 odst. 3 téhož nařízení (neoprávněné užívání)

Soud prvního stupně nesprávně vyložil čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení o ochranné známce Společenství ve spojení s čl. 15 odst. 3 téhož nařízení v rozsahu, v němž nesprávně přihlédl k užívání ochranné známky třetí osobou.

V tomto ohledu Soud prvního stupně nesprávně vyložil rozdělení důkazního břemene podle čl. 15 odst. 1 a 3 nařízení o ochranné známce Společenství. Soud prvního stupně rovněž zohlednil nepřesvědčivá (implicitní) tvrzení a důkazy předložené tím, kdo podal námitky. Dále Soud prvního stupně spoléhal na domněnky místo spolehlivých důkazů. Konečně Soud prvního stupně měl přezkoumat, zda v době rozhodnutí Soudu prvního stupně ve světle veškerých relevantních faktických i právních skutečností mohlo být v souladu s právními předpisy přijato nové rozhodnutí s totožným výrokem jako napadené rozhodnutí,.

Porušení čl. 43 odst. 2 nařízení o ochranné známce Společenství: Nedostatečný důkaz namítané ochranné známky

Dále Soud prvního stupně porušil čl. 43 odst. 2 nařízení o ochranné známce Společenství v rozsahu, v němž nesprávně vyložil pojem skutečného užívání ve smyslu téhož článku.

Zejména Soud prvního stupně dostatečně nezohlednil, že:

a že proto namítaná ochranná známka ES 372 221„VITAFRUIT“ nebyla uvedena do skutečného užívání ve smyslu čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení o ochranné známce Společenství, neboť její užívání bylo sporadické, příležitostné, minimální a nezahrnovalo podstatnou část území, na kterém byla chráněna.

Porušení čl. 8 odst. 1 pododdílu b) nařízení o ochranné známce Společenství

Dále porovnávané ochranné známky si nejsou zaměnitelně podobné, pokud jde o zboží „bylinné a vitamínové nápoje“, pro které se přihlašovaná ochranná známka č. 156 422„VITAFRUIT“ dožaduje ochrany. Zejména zboží „bylinné a vitamínové nápoje“ na jedné straně a „koncentrovaný ovocný džus“ na druhé straně jsou si pouze vzdáleně podobné, neboť mají jen málo styčných bodů.

To se zakládá na skutečnosti, že se porovnávané zboží liší, pokud jde o kvalitu výrobku, suroviny, okolnosti výroby, konkrétně strojové vybavení, know-how a výrobní zařízení, které jsou nezbytné pro výrobu daného zboží. Dále se porovnávané zboží liší, pokud jde o způsob používání, funkční vlastnosti a způsob distribuce. Proto nad případnými společnými charakteristikami daného zboží převažují jeho rozdíly.

(1)  Úř. věst. C 233, 28.09.2002, s. 26.