23.10.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 262/39

Žaloba podaná dne 15. července 2004 easyJet Airline Company Limited proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-300/04)

(2004/C 262/74)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 15. července 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství easyJet Airline Company Limited, se sídlem v Lutonu, Velká Británie, zastoupená J. Cookem a L. Mills, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

—	Zrušil rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004 vztahující se k řízení podle článku 81 Smlouvy ES (Věc COMP/38.284/D2 Societé Air France/Alitalia Linee Aeree Italiane S.p.A.);

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Napadeným rozhodnutím prohlásila Komise ustanovení čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES za nepoužitelné na dohodu o spolupráci mezi leteckými společnostmi Air France a Alitalia pro období od 12. listopadu 2001 do 11. listopadu 2007, s podmínkou, že budou splněny závazky v příloze rozhodnutí.

Žalobkyně, která je sama leteckou společností, požaduje zrušení tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že dohoda o spolupráci je spojením činností jejích stran na trasách mezi Francií a Itálií, a měla tedy být hodnocena podle nařízení Rady 4064/89 (1). Dále uvádí, že Komise nesprávně určila relevantní trhy, když nevzala v úvahu postavení stran dohody jako nakupujících letištní služby a když nesprávně došla k závěru, že dvě pařížská letiště jsou zaměnitelná a že pro cestující, kterým záleží na době přepravy, nejsou nízkonákladoví dopravci schůdnou alternativou na trasách mezi Francií a Itálií.

Žalobkyně má také zato, že Komise nesprávně použila čl. 81 odst. 1 ES, když provedla nedostatečné zhodnocení možné soutěže mezi stranami dohody, nepřesně zhodnotila, zda dohoda splňuje čtyři podmínky stanovené odstavcem 3 tohoto článku a založila své závěry na zřejmých chybách v právu i hodnocení. Co se týče závazků v příloze rozhodnutí, tvrdí, že Komise nesprávně odhadla jejich účinnost a dostatečnost pro obnovení soutěže. Konečně uvádí, že napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečné odůvodnění, protože Komise nevzala v úvahu dominantní postavení stran na jakémkoli trhu a použitelnost článku 82 ES na jejich dohodu.

(1) Nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků / Úř. věst. L 257/90, s. 13.