23.10.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 262/28

Žaloba podaná dne 25. června 2004 Zubeyir Aydar jménem Kongra-Gel a 10 dalších proti Radě Evropské Unie

(Věc T-253/04)

(2004/C 262/55)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 25. června 2004 žaloba proti Radě Evropské Unie podaná Zubeyir Aydar, Fribourg (Švýcarsko), Haydar Isik, Maisoich (Německo), Kazim Baba, Berlín (Německo), George Aryo, Oldenzaal (Nizozemí), Sait Uzun, Egg/Flaw (Švýcarsko), Lord Nicholas Rea, Londýn (Spojené království), Hugo Charlton, Londýn (Spojené království), Roger Tomkins, Droucha (Kypr), Mark Thomas, Londýn (Spojené království), Hugo Van Rompaye, Geel (Belgie) a Jean Paul Nunez, Montpellier (Francie), zastoupeni M. Mullerem, E. Grievesem a C. Vine, advokáty a G. Pierce, advokátkou.

Žalobce navrhuje, aby Soud:

—

zrušil tu část rozhodnutí Rady 2004/306/ES ze dne 2. dubna 2004, která staví mimo zákon KONGRA-GEL, jinak též zvanou PKK, a nařízení 2580/2001;

—

alternativně prohlásil nařízení 2580/2001 za protiprávní, pokud se týče jeho použití na žalobce;

—

přijal takové další kroky, které Soud dle svého uvážení bude pokládat za vhodné;

—

uložil Radě náhradu nákladů vzniklých žalobcům v tomto řízení;

—

uložil Radě náhradu škody.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobci tvrdí, že přijetím rozhodnutí postavit mimo zákon KONGRA-GEL, jinak též zvanou PKK, se Rada dopustila porušení Smlouvy ES po hmotně právní i procesní stránce.

Žalobci uplatňují, že Rada po hmotně právní stránce porušila Smlouvu ES z následujících důvodů:

—

neuplatnila dostupná, objektivní kritéria na správné skutečnosti;

—

nerespektovala základní práva, zejména práva na svobodu projevu a sdružování, chráněná na základě článků 10 a 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

—

porušila zásady práva Společenství jako jsou proporcionalita, jistota, rovnost a právo na spravedlivé projednání;

—

zneužila své pravomoci.

Žalobci dále uplatňují, že Rada porušila Smlouvu ES z procesního hlediska následujícími způsoby:

—

neposkytla žalobcům příležitost před postavením mimo zákon učinit prohlášení nebo neposkytla žalobcům spravedlivé projednání nebo jim neposkytla účinné právní prostředky nápravy, pomocí nichž by bylo možné zpochybnit skutková tvrzení, o které se Rada opírala, ve smyslu článků 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;

—

neuvedla přesné a odpovídající odůvodnění právního a skutkového základu rozhodnutí.