9.10.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 251/7

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná usnesením Supreme Court, Irsko ze dne 27. července 2004 ve věci Eurofood IFSC Ltd a ve věci Companies Acts 1963 do 2003, Enrico Bondi proti Bank of America N.A., Pearse Farrell (the Official Liquidator), Director of Corporate Enforcement a Certificate/Note holders.

(Věc C-341/04)

(2004/C 251/13)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byla usnesením Supreme Court, Irsko ze dne 27. července 2004 ve věci Eurofood IFSC Ltd a ve věci Companies Acts 1963 do 2003, Enrico Bondi proti Bank of America N.A., Pearse Farrell (the Official Liquidator), Director of Corporate Enforcement a Certificate/Note holders, které došlo kanceláři Soudního dvora dne 9. srpna 2004, předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce.

Supreme Court, Irsko žádá Soudní dvůr, aby rozhodl o následujících otázkách:

1)

V případě, že je příslušnému soudu v Irsku předložen návrh na provedení likvidace společnosti v úpadku a tento soud vydá usnesení, kterým odloží rozhodnutí o vydání usnesení o likvidaci, jmenuje dočasného likvidátora s oprávněním převzít majetek společnosti, spravovat její záležitosti, zřídit jí bankovní účet a ustanovit právního zástupce, to vše s právním účinkem zbavení ředitelů společnosti práva jednat jejím jménem, je možno toto usnesení spolu s předložením návrhu považovat za rozsudek, kterým se zahajuje úpadkové řízení pro účely článku 16, vykládaného ve spojení s články 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000? (1)

2)

Pokud je odpověď na první otázku záporná, je možno považovat předložení návrhu na nucenou likvidaci společnosti soudem High Courtu v Irsku za zahájení úpadkového řízení pro účely uvedeného nařízení na základě toho, že irská právní úprava (čl. 220 odst. 2 Companies Act, 1963) považuje likvidaci za zahájenou dnem předložení návrhu?

3)

Má článek 3 uvedeného nařízení ve spojení s článkem 16 ten účinek, že soud v členském státě odlišném od státu, kde je umístěno sídlo společnosti a odlišném od státu, kde společnost pravidelně vykonává správu svých záležitostí způsobem zjistitelným třetími osobami, ve kterém však bylo úpadkové řízení zahájeno jako první, je příslušný zahájit hlavní úpadkové řízení?

4)

Pokud

a)

jsou sídla mateřské společnosti a její dceřiné společnosti v různých členských státech,

b)

dceřiná společnost vykonává správu svých záležitostí způsobem zjistitelným třetími osobami a za úplného a řádného respektování vlastní „corporate identity“ (identity společnosti) v členském státě, kde je umístěno sídlo a

c)

mateřská společnost má na základě svého podílu a možnosti jmenovat ředitele takové postavení, že může kontrolovat a skutečně kontroluje politiku dceřiné společnosti,

jsou z hlediska určení „místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy“ hlavními faktory ty, které jsou označeny výše pod písm. b) či ty, které jsou označeny výše pod písm. c)?

5)

Pokud je zjevně v rozporu s veřejnou politikou členského státu povolit, aby mělo soudní nebo správní rozhodnutí právní důsledky ve vztahu k osobám, jejichž právo na spravedlivý proces a spravedlivé slyšení nebylo učiněním takového rozhodnutí respektováno, je členský stát zavázán z důvodu článku 17 uvedeného nařízení uznat rozhodnutí soudů jiného členského státu zahajující úpadkové řízení týkající se společnosti, pokud je soud prvého členského státu přesvědčen, že rozhodnutí v otázce bylo učiněno bez ohledu na tyto zásady a, především, kde žalobce ve druhém členském státě odmítl, navzdory žádostem a v rozporu s usnesením soudu druhého členského státu, poskytnout dočasnému likvidátorovi společnosti, řádně jmenovanému v souladu s právem prvního členského státu, veškeré opisy podstatných dokumentů, které jsou základem žaloby?

(1)  ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 1).