Žaloba podaná dne 9. června 2004 vládou Gibraltaru proti Komisi Evropských společenství

(Věc T-211/04)

(2004/C 217/49)

Jednací jazyk: angličtina

Soudu prvního stupně Evropských společenství byla předložena dne 9. června 2004 žaloba podaná proti Komisi Evropských společenství vládou Gibraltaru, zastoupenou M. Llamasem, J. Temple Langem, A. Petersenem a K. Nordlanderem, advokáty.

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

Žalobní důvody a hlavní tvrzení:

Žalobkyně napadá rozhodnutí Komise ze dne 30. března 2004 o programu podpory, který má Spojené království v úmyslu provést s ohledem na reformu vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností (1). V rozhodnutí Komise shledává, že navrhovaná daňová reforma představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem.

Podle žalobkyně Komise shledává reformu za regionálně selektivní v tom, že poskytuje společnostem v Gibraltaru ve srovnání se společnostmi ve Spojeném království daňové výhody a že je tato reforma materiálně selektivní v tom, že některé prvky poskytují některým společnostem v Gibraltaru daňové výhody vůči ostatním společnostem v Gibraltaru.

Na podporu své žaloby žalobkyně zaprvé uvádí, že Komise při zjištění, že navrhovaná daňová reforma Gibraltaru je regionálně selektivní, nesprávně použila právní předpisy a dopustila se nesprávného posouzení.

V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že domněnka, že Gibraltar je součástí Spojeného království, je nesprávná. Podle žalobkyně je toto jasné podle vnitrostátního ústavního práva, mezinárodního veřejného práva a práva Společenství.

Žalobkyně kromě toho uvádí, že zásada regionální selektivity uplatňovaná Komisí nemůže být použita na Gibraltar. Podle žalobkyně se rozhodnutí týká dvou daňových pravomocí, které jsou zcela oddělené a navzájem se vylučují, a proto nemohou být daňové právní předpisy Gibraltaru považovány za odchylku od daňových právních předpisů Spojeného království.

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise nepoužila při zjištění, že daňová reforma je materiálně selektivní, správně právní předpisy a dopustila se nesprávného posouzení. Podle žalobkyně má reforma obecnou povahu a představuje rozumnou volbu hospodářské politiky Gibraltaru.

Podle žalobkyně ustanovení, že společnosti, které nevykazují žádné zisky, nejsou zdaňovány, a že společnosti nejsou povinny zaplatit více než určitou maximální částku, jsou určena pouze k tomu, aby se zabránilo nadbytečnému zdaňování a nepoužijí se selektivně na určitou skupinu či kategorii.

Žalobkyně rovněž tvrdí, že Komise pochybila ve zjištění ohledně daně ze mzdy odváděné zaměstnavatelem a majetkové daně, které se nepoužijí na společnosti bez obchodních budov nebo zaměstnanců v Gibraltaru, že reforma vyjímá off-shore sektor a je z tohoto důvodu materiálně selektivní. Žalobkyně dále tvrdí, že Komise v tomto ohledu porušila základní procesní náležitosti, jelikož ani Spojenému království ani žalobkyni nebyla dána možnost se k této věci během formálního šetření vyjádřit.

Závěrem žalobkyně tvrdí, že reforma nemůže být považována za selektivní, jelikož její povaha, obecný záměr a základní prvky jsou navrhnuty tak, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám hospodářství Gibraltaru a zejména jeho omezené velikosti, nedostatku pracovní síly, průmyslu, ve kterém převládají služby, a operační jednoduchosti pro malou správu.

(1)  Státní podpora C 66/2002 – Reforma vlády Gibraltaru v oblasti daní ze zisků společností