24.7.2004

Úřední věstník Evropské unie

C 190/10

Opravný prostředek podaný dne 2. června 2004 Marie-Luise Lindorfer proti rozsudku vydanému dne 18. března 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-204/01, M.-L. Lindorfer v. Rada Evropské unie

(Věc C-227/04 P)

(2004/C 190/17)

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 2. června 2004 opravný prostředek podaný Marie-Luise Lindorfer, zastoupenou G. Vandersandenem a L. Levim, proti rozsudku vydanému dne 18. března 2004 Soudem prvního stupně Evropských společenství (pátým senátem) ve věci T-204/01, M.-L. Lindorfer v. Rada Evropské unie.

Účastník řízení podávající opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství vydaný dne 18. března 2004 ve věci T-204/01;

—	v důsledku toho vyhověl návrhům účastníka řízení podávajícího opravný prostředek, které předložil v řízení před Soudem, a proto

—

vyslovil zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. listopadu 2000, které stanovilo dobu zaměstnání rozhodnou pro účely starobního důchodu Společenství účastníka řízení podávajícího opravný prostředek, po převodu jeho nároků na starobní důchod vzniklých v Rakousku předtím, než vstoupil do služebního poměru k Evropským společenstvím, na 5 let 5 měsíců a 8 dní a podle potřeby zrušení rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 31. května 2001, kterým byla zamítnuta stížnost účastníka řízení podávajícího opravný prostředek ze dne 2. února 2001;

—	uložil žalované provést, na opraveném právním základě a zákonným způsobem, nové stanovení doby zaměstnání rozhodné pro účely starobního důchodu Společenství účastníka podávajícího opravný prostředek po převodu jeho nároků na starobní důchod vzniklých v Rakousku;

—	uložil žalované náhradu všech nákladů řízení před Soudem prvního stupně a řízení o opravném prostředku.

Právní důvody a hlavní tvrzení

Soud prvního stupně porušil článek 141 ES, čl. 10 odst. 4 písm. b) všeobecných prováděcích ustanovení (1), zásadu zákazu diskriminace a povinnost uvést odůvodnění.

Ve skutečnosti vzhledem k tomu, že Rada ve svém vzorci pro přepočet mohla oprávněně vzít v úvahu pojistné faktory spojené s věkem a pohlavím dotčené osoby, Soud porušil zásadu zákazu diskriminace, zejména pokud se jedná o rovné zacházení mezi muži a ženami. Co se týče vzorce pro přepočet nároků na starobní důchod vzniklých v prvním systému, národním, do systému Společenství, Soud potvrdil zohlednění faktoru, který rozlišuje pohlaví pracovníků a zachází s pracovnicemi nepříznivěji a odůvodnil tento vzorec rozpočtovými důvody. Kromě toho Soud tím, že neodpověděl na tvrzení žalobkyně směřující k prokázání toho, že zohledněním pojistného faktoru při přepočtu odvodů do systému důchodového zabezpečení Společenství nemůže být narušena rozpočtová rovnováha, porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

Soud se nevyslovil k platnosti dvou variant, přičemž obě jsou určeny k provedení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ale odlišným způsobem, jelikož jedna bere v úvahu datum převodu nároků na starobní důchod a druhá datum jmenování úředníkem. Kromě toho tím, že se Soud soustředil pouze na základní plat úředníka v době odchodu do důchodu a nepřezkoumal také odvody zaplacené na důchodové pojištění, neodpověděl na tvrzení žalobkyně, a tak porušil svou povinnost uvést odůvodnění.

Soud vyvozuje nesprávné právní závěry, pokud jde o skutečnosti a zvláště příklady uváděné žalobkyní. Předpoklad, že kolísání směnných kurzů různých národních měn vyplývá z okolností, které jsou mimo působnost Společenství, ani v nejmenším nezbavuje Společenství povinnosti dodržovat zásadu zákazu diskriminace, zejména vůči svým zaměstnancům, a v tomto případě povinnosti vymezit pravidla pro převod nároků na starobní důchod vzniklých ve vztahu k vnitrostátnímu penzijnímu fondu do důchodového systému Společenství v souladu s touto zásadou. To zejména znamená, že Rada nemůže použít vzorce pro přepočet, které nejsou v souladu se zásadou zákazu diskriminace. Je však prokázáno, že v tomto případě tomu tak bylo. Ve skutečnosti s ohledem na zásadu zákazu diskriminace částky převáděné z vnitrostátního penzijního fondu nejsou různé podle toho, zda pocházejí ze země tzv. „slabé měny“ nebo ze země tzv. „silné měny“. Na druhé straně Soud konstatoval, že se s těmito částkami zachází rozdílně podle dotčených zemí, s převody, které přicházejí ze zemí se „slabou měnou“ se zachází příznivěji. Konečně Soud nepřezkoumal a a fortiori neprokázal, čím je toto zacházení objektivně odůvodněno. Skutečnost, že toto rozdílné zacházení vyplývá z okolností mimo působnost Společenství, nemůže představovat odůvodnění, protože o existenci dvou variant rozhodla Rada a ta též určuje, na koho se použijí.

(1) Rozhodnutí Rady ze dne 13. července 1992, kterým se stanoví všeobecná prováděcí ustanovení týkající se provádění čl. 11 odst. 1 a 2 přílohy VIII služebního řádu a kterým se ruší hlavy IV a V rozhodnutí Rady ze dne 26. ledna 1970 ve znění rozhodnutí Rady ze dne 19. prosince 1994.