1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Corinne Reverbel, domáhá zrušení implicitního rozhodnutí Evropské komise ze dne 7. února 2024, kterým byla zamítnuta její potvrzující žádost o přístup k několika dokumentům ze dne 15. prosince 2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 1. března 2023 podala žalobkyně podle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331) žádost o přístup k řadě dokumentů týkajících se výroby očkovacích látek proti onemocnění covidem-19.

3

Komise na tuto žádost odpověděla dne 30. listopadu 2023.

4

V tomto rozhodnutí Komise na prvním místě informovala žalobkyni, že identifikovala dokument spadající do rozsahu její žádosti. Jednalo se o hodnotící zprávu Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) ze dne 25. listopadu 2021 (dále jen „zpráva EMA“).

5

Na druhém místě Komise poskytla částečný přístup ke zprávě EMA, neboť jejímu úplnému zpřístupnění podle jejího názoru brání výjimky z práva na přístup stanovené zaprvé v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001, zadruhé v čl. 4 odst. 2 první odrážce tohoto nařízení a zatřetí v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce tohoto nařízení, přičemž tyto výjimky se týkají ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce, zejména v souladu s unijními právními předpisy o ochraně osobních údajů, jednak ochrany obchodních zájmů fyzické nebo právnické osoby, včetně duševního vlastnictví, a jednak ochrany cílů inspekce, vyšetřování a auditu.

6

Dopisem ze dne 15. prosince 2023, který Komise zaevidovala dne 18. prosince 2023, podala žalobkyně potvrzující žádost podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, v níž požádala, aby Komise své stanovisko přezkoumala.

7

E-mailem ze dne 17. ledna 2024 informovala Komise žalobkyni, že odpověď na její potvrzující žádost nemůže být poskytnuta ve lhůtě 15 dnů stanovené v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, která uplynula téhož dne. Podle Komise k tomuto dni ještě nebyly shromážděny informace nezbytné pro úplnou analýzu.

8

E-mailem ze dne 7. února 2024 informovala Komise žalobkyni, že odpověď na její potvrzující žádost nemůže být přijata, jelikož probíhají interní konzultace, a že vzhledem k původu požadovaného dokumentu bude muset konzultovat také třetí osoby podle čl. 4 odst. 4 nařízení č. 1049/2001.

9

Žalobkyně podala projednávanou žalobu dne 2. dubna 2024.

10

Dne 4. června 2024 přijala Komise v odpovědi na potvrzující žádost žalobkyně výslovné rozhodnutí na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 (dále jen „výslovné potvrzující rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím Komise poskytla žalobkyni širší částečný přístup ke zprávě EMA.

11

Ve výslovném potvrzujícím rozhodnutí Komise vysvětlila, že úplný přístup ke zprávě EMA není možný vzhledem k výjimkám z práva na přístup stanoveným v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 a v čl. 4 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, které se týkají jednak ochrany veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy, a jednak ochrany soukromí a osobnosti jednotlivce. Komise v tomto rozhodnutí dále potvrdila, že nemá k dispozici žádný jiný dokument, který by odpovídal popisu uvedenému v žádosti ze dne 1. března 2023 (viz bod 2 výše).

12

Dne 17. června 2024 podala Komise návrh na nevydání rozhodnutí ve věci samé.

13

Žalobkyně v žalobě navrhuje, aby Tribunál zrušil napadené rozhodnutí.

14

V návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé Komise navrhuje, aby Tribunál:

15

Ve vyjádření k návrhu Komise na nevydání rozhodnutí ve věci samé žalobkyně navrhuje, aby Tribunál tento návrh zamítl, a potvrzuje, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

16

Článek 130 odst. 2 a 7 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že požaduje-li to některý účastník řízení, může Tribunál prohlásit, že žaloba se stala bezpředmětnou a již není důvodné rozhodnout ve věci samé.

17

Vzhledem k tomu, že Komise navrhla prohlášení žaloby za bezpředmětnou a již není důvodné rozhodnout ve věci samé, Tribunál, který pokládá věc za dostatečně objasněnou na základě písemností ve spise, rozhodl, že o tomto návrhu rozhodne bez pokračování v řízení.

18

Je třeba připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musí předmět sporu, stejně jako právní zájem na řízení, přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak není třeba rozhodnout ve věci samé. To předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal (rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise,C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 43).

19

V projednávané věci Komise rozhodnutím ze dne 30. listopadu 2023 uvedeným v bodě 3 výše částečně zamítla žádost o přístup k dokumentům podanou žalobkyní dne 1. března 2023. V návaznosti na toto rozhodnutí podala žalobkyně potvrzující žádost.

20

Je nesporné, že Komise přijala výslovné potvrzující rozhodnutí po podání projednávané žaloby. Tímto rozhodnutím poskytla širší částečný přístup ke zprávě EMA a ve zbývající části výslovně potvrdila zamítnutí potvrzující žádosti žalobkyně.

21

Na prvním místě, pokud jde o výslovné zamítnutí potvrzující žádosti, je třeba připomenout, že orgán přijetím výslovného rozhodnutí o zamítnutí potvrzující žádosti o přístup k dokumentům ruší implicitní rozhodnutí o zamítnutí této žádosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise,C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, body 88 a 89; ze dne 2. července 2015, Typke v. Komise,T‑214/13, EU:T:2015:448, bod 37; ze dne 26. března 2020, ViaSat v. Komise, T‑734/17, nezveřejněný, EU:T:2020:123, body 16 a 17, a ze dne 29. září 2021, AlzChem Group v. Komise,T‑569/19, EU:T:2021:628, bod 27).

22

Toto zrušení napadeného aktu má vzhledem k jeho retroaktivní povaze (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. dubna 1997, de Compte v. Parlament,C‑90/95 P, EU:C:1997:198, bod 35) za následek zánik předmětu sporu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise,C‑362/05 P, EU:C:2007:322, body 48 a 49; ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise,C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 45, a ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament,C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 33).

23

V takovém případě nemůže být přezkum žalob proti implicitním rozhodnutím odůvodněn ani snahou zabránit opakování vytýkané protiprávnosti, ani usnadněním případné žaloby na náhradu škody, neboť těchto cílů je možné dosáhnout přezkumem žalob proti výslovným rozhodnutím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2010, Ryanair v. Komise,T‑494/08 až T‑500/08 a T‑509/08, EU:T:2010:511, bod 46 a citovaná judikatura).

24

V projednávané věci mělo přijetí výslovného potvrzujícího rozhodnutí v rozsahu, v němž zamítá žádost žalobkyně, za následek částečné zpětvzetí napadeného rozhodnutí, a tudíž v tomto ohledu odstranilo předmět projednávané žaloby, která směřovala ke zrušení posledně uvedeného rozhodnutí.

25

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty žalobkyně, které se týkají výslovného zamítnutí její žádosti.

26

Žalobkyně tedy tvrdí, že výslovné zamítnutí její potvrzující žádosti z důvodu neobvykle dlouhé doby vyřízení, na jejímž konci bylo přijato, je neplatné a postrádá účinek, a v důsledku toho se jej vůči ní nelze „dovolávat“.

27

V tomto ohledu je třeba uvést, že částečné zamítnutí žádosti žalobkyně má nutně účinky na její situaci, jelikož žalobkyně nemá v důsledku tohoto zamítnutí přístup k dotčeným dokumentům.

28

Navíc i za předpokladu, že by žalobkyně napadla legalitu výslovného zamítnutí své potvrzující žádosti a že by případná protiprávnost mohla mít vliv na možnost dovolávat se tohoto zamítnutí, je třeba její argumentaci v každém případě odmítnout.

29

Zaprvé, pokud jde o přijetí výslovného potvrzujícího rozhodnutí o zamítnutí po lhůtě pro odpověď stanovené v článku 8 nařízení č. 1049/2001, Soudní dvůr rozhodl, že pokud orgán nedodrží lhůty pro odpověď stanovené v tomto článku, je tento orgán i nadále povinen poskytnout, byť opožděně, odůvodněnou odpověď na žádost dotčené osoby. Dále rozhodl, že v takovém případě může dotčená osoba v souladu s čl. 8 odst. 1 a 3 nařízení č. 1049/2001 využít dva druhy řízení. Může podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv podle článku 228 SFEU nebo podat žalobu na náhradu škody k Tribunálu podle článku 340 SFEU za účelem získání náhrady škody způsobené nedodržením lhůty pro odpověď (rozsudek ze dne 14. července 2016, Sea Handling v. Komise, C‑271/15 P, nezveřejněný, EU:C:2016:557, body 85 až 87).

30

Je tedy třeba konstatovat, že nedodržení lhůt stanovených v článku 8 nařízení č. 1049/2001 nemá žádný vliv na legalitu výslovného potvrzujícího rozhodnutí.

31

Zadruhé, pokud jde o přijetí rozhodnutí o zpětvzetí po uplynutí nepřiměřené lhůty, je pravda, že podle judikatury musí k retroaktivnímu zpětvzetí protiprávního správního aktu, na jehož základě vznikají subjektivní práva, dojít v přiměřené lhůtě (viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, bod 59 a citovaná judikatura).

32

Napadené rozhodnutí, které je rozhodnutím o zamítnutí žádosti žalobkyně, však nepředstavuje akt, který by žalobkyni zakládal práva. V důsledku toho judikatura uvedená v bodě 31 výše není pro projednávanou věc relevantní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, bod 60).

33

Kromě toho se podmínka podmiňující zpětvzetí aktu jeho protiprávností uplatní v oblastech, kde je nutné zabránit tomu, aby takové zpětvzetí umožnilo orgánu vyhnout se soudnímu přezkumu jeho činnosti (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. prosince 2010, Athinaïki Techniki v. Komise,C‑362/09 P, EU:C:2010:783, body 68 až 71, a ze dne 11. července 2013, BVGD v. Komise, T‑104/07 a T‑339/08, nezveřejněný, EU:T:2013:366, bod 80). Přijetí výslovného potvrzujícího rozhodnutí však takové riziko nezakládá. Naopak umožňuje žalobkyni znát důvody, pro které orgán žádost zamítl.

34

Proto žalobkyně již nemá právní zájem na zrušení implicitního zamítnutí její potvrzující žádosti o přístup k dokumentům, jelikož toto implicitní rozhodnutí bylo později potvrzeno výslovným rozhodnutím o zamítnutí.

35

Na druhém místě, pokud jde o širší částečný přístup ke zprávě EMA, který Komise poskytla, je třeba připomenout, že pouhé poskytnutí přístupu k dotčeným dokumentům po zamítnutí žádosti, aniž by orgán, přijetím výslovného zpětvzetí, uznal svou chybu, nelze považovat za zpětvzetí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. dubna 2020, Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise,C‑560/18 P, EU:C:2020:330, body 72 až 75, a ze dne 22. března 2018, De Capitani v. Parlament,T‑540/15, EU:T:2018:167, body 31 až 33).

36

V tomto ohledu skutečnost, že napadená rozhodnutí pozbyla platnosti po podání žaloby, sama o sobě nevyžaduje, aby Tribunál prohlásil, že není třeba rozhodovat ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení nebo právního zájmu na podání žaloby ke dni vydání rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise,C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 47; ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise,C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 45; ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament,C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 33, a ze dne 20. června 2024, EUIPO v. Indo European Foods, C‑801/21 P, EU:C:2024:528, bod 59).

37

Žalobkyně si tedy může zachovat právní zájem na zrušení napadeného rozhodnutí pro účely případné žaloby na náhradu škody, jelikož jí byl širší částečný přístup ke zprávě EMA poskytnut až v okamžiku přijetí výslovného potvrzujícího rozhodnutí.

38

Žalobkyně však nemůže prokázat zájem na podání žaloby pouhým odkazem na možnost podat v budoucnu žalobu znějící na náhradu újmy, aniž uplatní konkrétní skutečnosti týkající se důsledků tvrzené protiprávnosti na její situaci a povahu újmy, která jí údajně vznikla a k jejíž náhradě by směřovala taková žaloba (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2020, Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise,C‑560/18 P, EU:C:2020:330, bod 74, a usnesení ze dne 28. září 2021, Airoldi Metalli v. Komise, T‑611/20, nezveřejněné, EU:T:2021:641, body 68 a 69).

39

V projednávané věci však žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti nepředložila.

40

Není proto oprávněna bránit se rozhodnutí, že není třeba rozhodnout ve věci samé, z důvodu, že případné konstatování protiprávnosti napadeného rozhodnutí by jí následně umožnilo podat žalobu na náhradu škody, která jí byla způsobena tímto rozhodnutím.

41

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že se projednávaná žaloba stala bezpředmětnou a že již není důvodné o této žalobě rozhodnout.

42

Podle článku 137 jednacího řádu platí, že není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, rozhodne o nákladech řízení Tribunál dle volného uvážení.

43

S ohledem na okolnosti projednávané věci je třeba rozhodnout, že každá účastnice řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: