null

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)

29. září 2025(*)

„ Veřejné zdraví – Zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu – Nařízení (ES) č. 853/2004 – Bod 3 písm. e) přílohy nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2024/1141 – Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Právní zájem na podání žaloby – Přípustnost – Pojem ‚zmrazený produkt‘ – Neprovedení konzultací s úřadem EFSA – Článek 13 nařízení č. 853/2004“

Ve věci T‑354/24,

Mowi Poland S. A., se sídlem v Ustce (Polsko), zástupci: Z. Kiedacz a K. Puchalska, advokáti,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zástupci: M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnkyně,

žalované,

podporované:

Francouzskou republikou, zástupci: B. Fodda, B. Travard a P. Chansou, jako zmocněnci,

vedlejší účastnicí,

TRIBUNÁL (šestý senát),

během porad ve složení: M. J. Costeira (zpravodajka), předsedkyně, U. Öberg a P. Zilgalvis, soudci,

za soudní kancelář: V. Di Bucci,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na to, že účastnice řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy jim bylo doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodaly žádost o konání jednání, a poté, co na základě čl. 106 odst. 3 svého jednacího řádu stanovil, že bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,

vydává tento

Rozsudek

1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Mowi Poland S. A., v podstatě domáhá zrušení bodu 3 písm. e) přílohy nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/1141 ze dne 14. prosince 2023, kterým se mění přílohy II a III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, pokud jde o zvláštní hygienické požadavky na určité maso, produkty rybolovu, mléčné výrobky a vejce (Úř. věst. L 2024/1141, dále jen „napadené ustanovení“).

Skutečnosti předcházející sporu

2 Žalobkyně je společnost založená podle polského práva, která se zejména specializuje na zpracování uzeného lososa.

3 Pro krájení uzeného lososa žalobkyně používá techniku „ztuhnutí“ (raidissage, firming), která spočívá v krájení filetů uzeného lososa po snížení jejich původní teploty na –7 °C až –14 °C.

4 Dne 14. prosince 2023 přijala Evropská komise nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141, které obsahuje napadené ustanovení. Posledně uvedeným nařízením byl do kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. 2004, L 139, s. 55; Zvl. vyd. 03/45, s. 14), doplněn následující bod:

„4. Pokud je zapotřebí, aby čerstvé produkty rybolovu, rozmrazené nezpracované produkty rybolovu nebo zpracované produkty rybolovu měly teplotu nižší, než je teplota tajícího ledu, aby bylo možné používat stroje na krájení nebo řezání produktů rybolovu, smějí být při této teplotě nutné z technologického hlediska udržovány co nejkratší dobu, která v žádném případě nepřesáhne 96 hodin. Skladování a přeprava při uvedené teplotě se nepovolí.

Pokud je zapotřebí, aby zmrazené produkty rybolovu měly teplotu vyšší než –18 °C, aby bylo možné používat stroje na krájení nebo řezání produktů rybolovu, smějí být při této teplotě nutné z technologického hlediska udržovány co nejkratší dobu, která v žádném případě nepřesáhne 96 hodin. Skladování a přeprava při uvedené teplotě se nepovolí.“

Návrhová žádání účastnic řízení

5 Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

– zrušil napadené ustanovení;

– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

6 Komise navrhuje, aby Tribunál:

– zamítl žalobu;

– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7 Francouzská republika navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl.

Právní otázky

Úvodní poznámky k hygienickým pravidlům pro produkty rybolovu

8 Bezpečnost potravin se řídí souborem předpisů, jejichž cílem je harmonizovat hygienická pravidla na úrovni Evropské unie.

9 Konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1; Zvl. vyd. 15/06, s. 463), stanoví v souladu se svým čl. 1 odst. 2 obecné zásady použitelné obecně na potraviny a krmiva.

10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin (Úř. věst. 2004, L 139, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 319) stanoví podle svého čl. 1 odst. 1 obecná pravidla pro hygienu potravin.

11 Nařízení č. 853/2004 stanoví podle svého čl. 1 odst. 1 zvláštní pravidla pro hygienu potravin živočišného původu.

12 Pokud jde o posledně uvedená pravidla, z čl. 3 odst. 1 nařízení č. 853/2004 vyplývá, že provozovatelé potravinářských podniků musí splňovat příslušná ustanovení příloh II a III tohoto nařízení.

13 Příloha III nařízení č. 853/2004 stanoví zvláštní požadavky pro různá potravinářská odvětví. Na odvětví produktů rybolovu se vztahuje oddíl VIII této přílohy.

14 Před přijetím napadeného ustanovení stanovila kapitola VII týkající se skladování produktů rybolovu oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004 následující:

„Provozovatelé potravinářských podniků skladující produkty rybolovu musí zajistit, aby byly splněny následující požadavky.

1. Čerstvé produkty rybolovu, rozmrazené nezpracované produkty rybolovu a vařené a chlazené výrobky z korýšů a měkkýšů musí být udržovány při teplotě blížící se teplotě tajícího ledu.

2. Zmrazené produkty rybolovu musí být udržovány při teplotě nepřekračující –18 °C v každé části; celé zmrazené ryby v nálevu určené pro výrobu potravin v konzervách však mohou být udržovány při teplotě nepřekračující –9 °C.

[...]“

15 Jak bylo uvedeno v bodě 4 výše, napadené ustanovení mění tuto kapitolu tak, že do ní doplňuje následující bod:

K přípustnosti žaloby

16 Komise podporovaná Francouzskou republikou formálně nevznesla námitku nepřípustnosti samostatným podáním na základě čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, avšak zpochybňuje přípustnost žaloby v podstatě z důvodu, že žalobkyně není aktivně legitimována a nemá právní zájem na podání žaloby.

K aktivní legitimaci žalobkyně

17 Komise podporovaná Francouzskou republikou tvrdí, že napadené ustanovení se žalobkyně bezprostředně nedotýká ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Toto ustanovení nemění její právní postavení, jelikož unijní právo před jeho přijetím neumožňovalo skladovat uzeného lososa při teplotě používané pro ztuhnutí. Konkrétně se před přijetím napadeného ustanovení na uzeného lososa použil bod 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004. Pokud totiž pojem „skladování“ není v nařízení č. 853/2004 definován, je třeba vycházet z „obecně přijímaného významu“ a z kontextu nařízení č. 853/2004. Kromě toho produkty vzniklé ztuhnutím jsou „zmrazenými produkty“ ve smyslu uvedeného bodu 2. Před přijetím napadeného ustanovení tedy měla být teplota využívaná pro ztuhnutí používána ve výrobním procesu, a to po co nejkratší dobu, která neměla přesáhnout 96 hodin. Jen proto, že v použitelných právních předpisech nebyla výslovně uvedena maximální doba 96 hodin, neznamenalo, že žalobkyně mohla používat teplotu využívanou pro ztuhnutí po delší dobu. Navíc odkaz na 96 hodin uvedený v napadeném ustanovení nezasahuje do právního postavení žalobkyně, jelikož tato hranice byla „již dříve známa jako maximální povolená doba“ a byla uvedena v různých dokumentech. Napadené ustanovení tak potvrzuje možnost využívat techniku ztuhnutí a omezuje se pouze na zpřehlednění a větší srozumitelnost již existujících ustanovení.

18 Žalobkyně v podstatě tvrdí, že je aktivně legitimována. Tvrdí, že nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 je nařizovacím aktem a napadené ustanovení se jí bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření.

19 V tomto ohledu je třeba připomenout, že přípustnost žaloby podané na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je podmíněna tím, že bude uznána její aktivní legitimace, která je dána ve dvou případech. Zaprvé může být takováto žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (viz rozsudek ze dne 30. června 2022, Danske Slagtermestre v. Komise, C‑99/21 P, EU:C:2022:510, bod 41 a citovaná judikatura).

20 Je tudíž třeba určit, zda má žalobkyně aktivní legitimaci, jak tvrdí, z důvodu, že napadené ustanovení je nařizovacím aktem, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření a bezprostředně se jí dotýká.

21 Zaprvé je třeba konstatovat, jak tvrdí žalobkyně, že nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 nebylo přijato legislativním postupem. Nepředstavuje tudíž legislativní akt ve smyslu čl. 289 odst. 3 SFEU. Kromě toho má toto nařízení obecnou působnost, jelikož se použije na objektivně určené situace a vyvolává právní účinky vůči určité kategorii osob vymezených obecně a abstraktně, a sice vůči provozovatelům potravinářských podniků. Z toho vyplývá, že nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 je nařizovacím aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU.

22 Zadruhé je třeba uvést, stejně jako to učinila žalobkyně, že ze znění napadeného ustanovení vyplývá, že stanoví zvláštní požadavky týkající se techniky ztuhnutí, aniž jsou nezbytná další opatření. Z toho vyplývá, že napadené ustanovení nevyžaduje ve vztahu k žalobkyni přijetí prováděcích opatření ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce třetí části věty SFEU.

23 Zatřetí je třeba připomenout, že z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že podmínka, podle které fyzická nebo právnická osoba musí být bezprostředně dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby, vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, a to zaprvé, aby napadené opatření mělo bezprostřední účinky na právní postavení žalobce, a zadruhé, aby jeho adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádný prostor pro uvážení, a naopak, aby toto provedení bylo čistě automatické povahy a vyplývalo výlučně z napadené právní úpravy, aniž by bylo nutné použít jakékoli další předpisy (rozsudky ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, EU:C:1998:193, bod 43, a ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville Vesuviane a Ente per le Ville Vesuviane v. Komise, C‑445/07 P a C‑455/07 P, EU:C:2009:529, bod 45).

24 Pokud jde o první kritérium, je třeba poznamenat, že podle judikatury má ustanovení bezprostřední účinky na právní postavení jednotlivce, pokud omezuje jeho práva nebo mu ukládá povinnosti (rozsudek ze dne 7. července 2015, Federcoopesca a další v. Komise, T‑312/14, EU:T:2015:472, bod 36).

25 Je tedy třeba posoudit, zda napadené ustanovení omezuje práva žalobkyně nebo jí ukládá povinnosti.

26 V tomto ohledu je třeba uvést, jak vyplývá z bodu 15 výše, že napadené ustanovení zaprvé výslovně stanoví možnost využití ztuhnutí jako výrobní fáze, když upřesňuje, že udržování produktů rybolovu při teplotě nutné pro tuto techniku musí být omezeno na „nejkratší dobu, která v žádném případě nepřesáhne 96 hodin“, a zadruhé stanoví, že skladování a přeprava při této teplotě nejsou povoleny.

27 Pokud jde o možnost využití ztuhnutí jako výrobní fáze, je třeba v souladu s žalobkyní poznamenat, že před přijetím napadeného ustanovení na tuto techniku žádné ustanovení nařízení č. 178/2002, nařízení č. 852/2004 ani č. 853/2004 neodkazovalo.

28 Jak totiž tvrdí Komise, před přijetím tohoto ustanovení bylo ztuhnutí popsáno v příloze III „European Guide to Good Practice for Smoked and/or Salted and/or Marinated Fish“ (Evropské pokyny pro správnou praxi pro uzené, solené nebo marinované ryby) European Salmon Smokers Association (ESSA, Evropské sdružení výrobců uzeného lososa).

29 Tyto pokyny jsou vodítkem Unie pro správnou hygienickou praxi a pro používání zásad analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (dále jen „HACCP“) ve smyslu článku 9 nařízení č. 852/2004.

30 Jak přitom vyplývá z čl. 7 druhého pododstavce nařízení č. 852/2004, ačkoli je používání unijních pokynů podporováno, provozovatelé potravinářských podniků je mohou používat dobrovolně.

31 Totéž platí podle posledně uvedeného ustanovení pro vnitrostátní pokyny pro správnou praxi ve smyslu článku 8 nařízení č. 852/2004.

32 Kromě toho, jak tvrdí Komise, oddíl 14.1.13 Code of Practice for Fish and Fishery Products (Kodex správné praxe pro ryby a produkty rybolovu) Codex alimentarius, vypracovaného Organizací spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) a Světovou zdravotnickou organizací (WHO), který byl přijat v roce 2003 a naposledy změněn v roce 2016, rovněž stanoví technické pokyny pro krájení uzeného lososa pomocí techniky ztuhnutí a z bodu 15 odůvodnění nařízení č. 852/2004 vyplývá, že požadavky systému HACCP by měly brát v úvahu zásady obsažené v Codex alimentarius.

33 Je však nutno konstatovat, jak vyplývá z úvodní části tohoto kodexu, že „poskytuj[e] obecná doporučení týkající se výroby, skladování a manipulace s rybami a produkty rybolovu na palubě rybářských lodí i na souši“.

34 Z toho vyplývá, že před přijetím napadeného ustanovení neexistovala žádná právně závazná povinnost, která by upravovala použití techniky ztuhnutí jako výrobní fáze.

35 Pokud jde o požadavky týkající se skladování, je třeba ověřit, jak v podstatě tvrdí Komise podporovaná Francouzskou republikou, zda již před přijetím napadeného ustanovení stanovila platná ustanovení zákaz udržovat uzeného lososa při teplotě nutné pro ztuhnutí po dobu delší než 96 hodin.

36 Úvodem je třeba poznamenat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se před přijetím napadeného ustanovení na uzeného lososa vztahoval oddíl VIII přílohy III nařízení č. 853/2004. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že účastnice řízení se správně shodují na tom, že uzený losos je „zpracovaným produktem rybolovu“ ve smyslu bodu 7.4 přílohy I nařízení č. 853/2004. Jak přitom upřesnila Francouzská republika, podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 853/2004 toto nařízení stanoví zvláštní pravidla vztahující se na zpracované i nezpracované potraviny živočišného původu. Kromě toho, jak uvádí Komise, oddíl VIII přílohy III nařízení č. 853/2004 obsahuje ustanovení, která se vztahují na zpracované produkty. To je zejména případ kapitoly IV tohoto oddílu, která stanoví požadavky na některé zpracované produkty rybolovu.

37 I když bod 1 třetí pododstavec oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004 stanoví, že „[t]ento oddíl se vztahuje na rozmrazené nezpracované produkty rybolovu a čerstvé produkty rybolovu, do nichž byly přidány potravinářské přídatné látky v souladu s příslušnými právními předpisy Unie“, je nutno konstatovat, stejně jako to učinila Komise, že toto ustanovení bylo doplněno nařízením Komise (EU) č. 558/2010 ze dne 24. června 2010 o změně přílohy III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu (Úř. věst. 2010, L 159, s. 18), v jehož bodě 11 odůvodnění se uvádí, že „[z] důvodu soudržnosti právních předpisů Unie by měly pro uvedené produkty platit stejné požadavky jako pro čerstvé produkty rybolovu“. Je tedy třeba mít za to, že bod 1 třetí pododstavec oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004 pouze upřesňuje, že tento oddíl se vztahuje rovněž na rozmrazené nezpracované produkty rybolovu a na čerstvé produkty rybolovu, do nichž byly přidány potravinářské přídatné látky v souladu s právními předpisy Unie.

38 Pokud jde konkrétně o ustanovení týkající se skladování produktů rybolovu platná před přijetím napadeného ustanovení, je třeba zaprvé poznamenat, jak vyplývá z bodu 14 výše, že požadavky stanovené v kapitole VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004 jsou pro provozovatele potravinářských podniků, kteří skladují produkty rybolovu, závazné.

39 Je přitom nutno konstatovat, že ani nařízení č. 853/2004, ani nařízení č. 178/2002 a č. 852/2004, na která dané ustanovení odkazuje, pojem „skladování“ nedefinují. Komise to ostatně připouští ve svých písemnostech.

40 Z ustanovení platných před přijetím napadeného ustanovení tedy nevyplývá, od kterého okamžiku měl být produkt rybolovu považován za skladovaný.

41 Tento závěr je podpořen tím, že v podkladové části důvodové zprávy k nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 je uvedeno, že je vhodné „objasnit“ požadavky týkající se „operace, jejímž cílem je mírné snížení teploty pro krájení čerstvých produktů rybolovu nebo zpracovaných produktů rybolovu nebo zvýšení teploty zmrazených produktů rybolovu a zákaz skladovat nebo přepravovat produkty rybolovu při této dočasné teplotě nutné z technologického hlediska“, „aby se předešlo pochybnostem“.

42 V reakci na druhý žalobní důvod vznesený žalobkyní Komise dále uvádí, že napadené ustanovení „upřesňuje hranici mezi tím, co lze považovat za nezbytné v rámci výrobní fáze ztuhnutí na jedné straně a skladováním na straně druhé“.

43 Výklad pojmu „skladování“ navrhovaný Komisí s ohledem na „obecně přijímaný význam“, a sice „činnost spočívající v uchovávání nebo konzervaci něčeho na určitém místě po určitou dobu, dokud se to znovu nepoužije“ nebo ochrana něčeho „před jakoukoli změnou, zničením, zmizením atd. umístěním do vhodného prostředí“, neposkytuje žádné další vysvětlení k otázce, od kterého okamžiku musí být produkt rybolovu považován za skladovaný.

44 Pokud jde o kontextuální výklad tohoto pojmu navržený Komisí, a sice výklad, podle kterého o „[s]kladování ve smyslu bodu 2 [kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004] jde tehdy, když je produkt uchováván na určeném místě v očekávání jeho dalšího použití, na rozdíl od situace, kdy je do určeného stavu uveden z důvodu potřeby vyplývající z výrobního procesu (jako je tomu v případě použití ‚ztuhnutí‘ pro účely krájení)“, a argument, podle kterého ztuhnutí jako výrobní fáze bylo povoleno „pouze v rámci zpracování lososa, a to po co nejkratší dobu“, takže po uplynutí této doby se jedná o skladování, je třeba konstatovat, že napadené ustanovení stanoví časový limit 96 hodin. Takový časový limit přitom představuje povinnost uloženou žalobkyni v souladu s judikaturou citovanou v bodě 24 výše, nezávisle na tom, zda, jak tvrdí Komise, „již byl dříve znám jako maximální povolená doba“ a byl obsažen v různých dokumentech, které navíc z důvodů uvedených v bodech 28 až 34 výše nejsou závazné.

45 Zadruhé je třeba uvést, že účastnice řízení se správně shodují na tom, že před přijetím napadeného ustanovení nespadal uzený losos jakožto zpracovaný produkt rybolovu do působnosti bodu 1 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004.

46 Pokud jde o bod 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004, je nutno konstatovat, že ani nařízení č. 853/2004, ani nařízení č. 178/2002 a č. 852/2004, na která dané ustanovení odkazuje, pojem „zmrazený produkt“ nedefinují.

47 Výklad tohoto pojmu provedený Komisí vychází z technického dokumentu FAO, z části týkající se chlazených produktů a produktů chlazených pod 0 °C pokynů „European Guide to Good Practice for Smoked and/or Salted and/or Marinated Fish“ sdružení ESSA nebo z obrázku na internetových stránkách Centre de coopération internationale en recherche agronomique pour le développement (Středisko pro mezinárodní spolupráci v oblasti agronomického výzkumu pro rozvoj) (CIRAD) a není podložen žádným odkazem na nařízení uvedená v bodě 46 výše.

48 Kromě toho, jak tvrdí žalobkyně, v bodě 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004, stejně jako v jiných ustanoveních této přílohy, jako je bod 4 kapitoly VII v oddíle I týkajícím se masa domácích kopytníků, bod 2 písm. c) podbod ii) kapitoly III v oddíle V týkajícím se mletého masa, masných polotovarů a mechanicky oddělovaného masa nebo bod 1 části C části I kapitoly I v oddíle VIII týkajícím se produktů rybolovu, je pojem „zmrazený produkt“ spojen s teplotou ne vyšší než – 18 °C.

49 Z ustanovení platných před přijetím napadeného ustanovení tedy nevyplývá, že uzený losos při teplotě používané ke ztuhnutí, která se, pokud jde o praxi žalobkyně, pohybuje od ‑7 °C do ‑14 °C, musí být považován za „zmrazený produkt“ ve smyslu bodu 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004.

50 To potvrzuje i skutečnost, že podle přílohy III pokynů „European Guide to Good Practice for Smoked and/or Salted and/or Marinated Fish“ sdružení ESSA, na které odkazuje sama Komise, jsou „ztuhnuté“ produkty klasifikovány jako nikdy nezmrazené.

51 Z toho vyplývá, že před přijetím napadeného ustanovení se na provozovatele potravinářských podniků provádějící „ztužování“ uzeného lososa vztahovaly požadavky stanovené v bodě 5 kapitoly IX přílohy II nařízení č. 852/2004, na který Komise odkazuje ve svých písemnostech a podle kterého:

„Suroviny, složky, meziprodukty a hotové výrobky, které mohou podporovat růst patogenních mikroorganismů nebo tvorbu toxinů, nesmí být udržovány při teplotách, které by mohly vést k ohrožení zdraví. Chladicí řetězec nesmí být přerušen. Jsou však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, jeli nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, vystavování potravin k prodeji a při jejich podávání, za předpokladu, že to nepovede k ohrožení zdraví. Potravinářské podniky, které vyrábějí zpracované potraviny, manipulují s nimi nebo je balí, musí mít vhodné prostory dostatečné pro oddělené skladování surovin a zpracovaných materiálů a dostatečně oddělené chladírenské skladování.“

52 Je však třeba konstatovat, že toto ustanovení odkazuje na možnost udržovat výrobky mimo prostředí s řízenou teplotou, a to při teplotách, u nichž nehrozí zdravotní riziko, „po krátká období“, aniž je stanovena časová hranice.

53 Z tohoto důvodu, na rozdíl od toho, co v podstatě tvrdí Komise podporovaná Francouzskou republikou, před přijetím napadeného ustanovení nevyplývalo ze stávajících právních předpisů zcela jednoznačně, že je zakázáno udržovat uzeného lososa při teplotě nutné pro ztuhnutí po dobu delší než 96 hodin.

54 Je tedy třeba mít za to, že napadené ustanovení ukládá žalobkyni povinnosti a první kritérium bezprostředního dotčení je splněno.

55 Pokud jde o druhé kritérium, je třeba poznamenat, že provádění napadeného ustanovení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z napadené právní úpravy, aniž je nutné použít jakékoli další předpisy. Z toho vyplývá, že druhé kritérium bezprostředního dotčení je rovněž splněno.

56 Je tedy třeba mít za to, že žalobkyně je napadeným ustanovením bezprostředně dotčena.

57 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba mít za to, že žalobkyně je aktivně legitimována.

K právnímu zájmu žalobkyně na podání žaloby

58 Podle ustálené judikatury je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že má tato osoba zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení napadeného aktu může vyvolat právní následky a žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55 a citovaná judikatura).

59 V projednávané věci stačí konstatovat, že případné zrušení napadeného ustanovení může žalobkyni přinést prospěch, a sice že nebude muset plnit požadavky, které toto ustanovení ukládá v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení č. 853/2004.

60 Žalobkyně má tedy právní zájem na podání žaloby.

61 Ve světle všech předcházejících úvah je třeba prohlásit žalobu za přípustnou.

K věci samé

62 Na podporu své žaloby žalobkyně formálně uplatňuje čtyři žalobní důvody:

– první vycházející z porušení článku 290 SFEU, jelikož se napadené ustanovení týká podstatného prvku nařízení č. 853/2004;

– druhý vycházející z porušení zásady proporcionality zakotvené v čl. 5 odst. 4 SEU;

– třetí vycházející z porušení čl. 10 odst. 1 nařízení č. 853/2004, jelikož napadené ustanovení není v souladu s cíli sledovanými tímto nařízením;

– čtvrtý vycházející z porušení článku 13 téhož nařízení, jelikož Komise během vypracovávání napadeného ustanovení nevedla konzultace s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA).

63 Tribunál považuje za vhodné zabývat se nejprve čtvrtým žalobním důvodem.

64 V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že Komise tím, že během vypracovávání napadeného ustanovení nevedla konzultace s úřadem EFSA, porušila článek 13 nařízení č. 853/2004.

65 Kromě toho argumenty uplatněnými v rámci prvního, druhého a třetího žalobního důvodu žalobkyně v podstatě tvrdí, že časový limit 96 hodin stanovený napadeným ustanovením se nezakládá na žádných vědeckých údajích, že Komise tento limit nijak neodůvodnila a měla vést s úřadem EFSA konzultace ohledně časového limitu, který je třeba zohlednit.

66 Komise podporovaná Francouzskou republikou tvrdí, že napadené ustanovení se netýká záležitosti, která by mohla mít významný dopad na veřejné zdraví ve smyslu článku 13 nařízení č. 853/2004. Tento článek totiž omezuje konzultace s úřadem EFSA pouze na určité případy, a sice pokud mají provedené změny dostatečně velký rozsah. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci napadené ustanovení nepřináší změny ustanovení platných před jeho přijetím, nelze konstatovat žádný významný dopad na zdraví. Tento výklad je ostatně potvrzen dopisem výkonného ředitele úřadu EFSA ze dne 12. června 2024 adresovaným předsedkyni Evropského parlamentu. Kromě toho napadené ustanovení objasňuje právní situaci a netýká se vědeckých otázek. Mimoto neexistuje vědecký důkaz o pozitivním dopadu praktik žalobkyně na zdraví spotřebitelů.

67 V duplice Komise podporovaná Francouzskou republikou v odpovědi na argumenty žalobkyně uplatněné v rámci prvního, druhého a třetího žalobního důvodu uvádí, že ve své žalobní odpovědi vycházela ze studií prokazujících, že teplota a délka zmrazení uzeného lososa významně ovlivňují jeho kvalitu. Kromě toho časový limit 96 hodin zohledňuje maximální dobu nezbytnou k provedení krájení. Tento časový limit tak zohledňuje cíl ochrany spotřebitelů v oblasti bezpečnosti potravin a potřeby odvětví.

68 Podle článku 13 nařízení č. 853/2004 Komise vede konzultace s úřadem EFSA o jakékoli záležitosti spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, která by mohla mít významný dopad na veřejné zdraví.

69 V projednávané věci je mezi účastnicemi řízení nesporné, že Komise před přijetím napadeného ustanovení nevedla s úřadem EFSA žádné konzultace.

70 Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise podporovaná Francouzskou republikou, jak vyplývá z bodů 26 až 54 výše, napadené ustanovení zavádí vůči žalobkyni nové povinnosti.

71 Okolnost, které se dovolává Komise, že výkonný ředitel úřadu EFSA ve svém dopise adresovaném předsedkyni Parlamentu uvedl, že „snížení mikrobiologických rizik je již upraveno platnými právními předpisy, které stanoví podmínky pro skladování produktů rybolovu“, že „[n]ařízení […] č. 853/2004 předepisuje teplotu přibližně 0 °C (tající led) pro čerstvé produkty a teplotu – 18 °C pro zmrazené produkty“ a „Codex alimentarius vyžaduje, aby byly čerstvé produkty rybolovu skladovány při teplotě tajícího ledu a zmrazené produkty rybolovu při teplotě – 18 °C, nemá na tento výklad žádný vliv.

72 Kromě toho, že v souladu s čl. 22 odst. 2 nařízení č. 178/2002 je úkolem úřadu EFSA poskytovat vědecká stanoviska, takové posouzení totiž nepřináší žádné upřesnění ohledně případných platných ustanovení před přijetím napadeného ustanovení, která by definovala pojmy „skladování“ nebo „zmrazený produkt“, která by určovala, od kterého okamžiku se produkt rybolovu považuje za skladovaný, nebo která by upřesňovala teplotu, při níž je takový produkt považován za zmrazený.

73 Je tedy třeba ověřit, zda byla Komise povinna před přijetím napadeného ustanovení vést konzultace s úřadem EFSA v souladu s článkem 13 nařízení č. 853/2004.

74 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že účastnice řízení se správně shodují na tom, že otázka, kterou se zabývá napadené ustanovení, spadá do působnosti nařízení č. 853/2004.

75 Pokud jde o to, zda uvedená otázka může mít významný dopad na veřejné zdraví, je třeba nejprve konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, taková otázka vyžaduje vědecké posouzení. Zavedení časového limitu, během něhož mohou provozovatelé potravinářských podniků udržovat produkty rybolovu při teplotě nutné pro ztuhnutí, předpokládá analýzu a zohlednění doby, po kterou lze tyto produkty při takové teplotě považovat za zdravotně nezávadné, tedy že nepředstavují zdravotní riziko.

76 Pokud jde konkrétně o posouzení významného dopadu na veřejné zdraví, je třeba poznamenat, že i když nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 neobsahuje žádné odůvodnění pro zavedení požadavků na proces tuhnutí čerstvých produktů rybolovu nebo zpracovaných produktů rybolovu, jak je upřesněno v bodě 41 výše, z podkladové části důvodové zprávy k tomuto nařízení vyplývá, že je vhodné „objasnit“ požadavky týkající se „operace, jejímž cílem je mírné snížení teploty pro krájení čerstvých produktů rybolovu nebo zpracovaných produktů rybolovu nebo zvýšení teploty zmrazených produktů rybolovu a zákaz skladovat nebo přepravovat produkty rybolovu při této dočasné teplotě nutné z technologického hlediska, „aby se předešlo pochybnostem“.

77 Kromě toho z bodu 13 původní verze důvodové zprávy k nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141, na který odkazuje žalobkyně, v podstatě vyplývá, že „[a]by se předešlo zneužívání výrobních požadavků k uskladnění produktů rybolovu při teplotě nevyhovující bodu 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III [nařízení č. 853/2004], je třeba, aby snížení teploty nebo, u již zmrazených produktů, zvýšení teploty za účelem ztuhnutí probíhalo co nejrychleji, a aby skladování produktů rybolovu při teplotě usnadňující řezání nebo krájení bylo časově omezeno“.

78 Je třeba rovněž uvést, že Komise se v rámci projednávané žaloby výslovně nevyjadřuje k tomu, zda otázka, kterou se zabývá napadené ustanovení, může mít významný dopad na veřejné zdraví, nicméně v odpovědi na druhý žalobní důvod vznesený žalobkyní tvrdí, že někteří výrobci zneužili tolerance unijních právních předpisů, pokud jde o využívání tuhnutí ve výrobním procesu na úkor spotřebitelů, neboť filety skladované při teplotě nutné ke ztuhnutí mají nižší kvalitu a spotřebitelé jsou klamáni, protože se domnívají, že kupují produkt, který nebyl zmrazen.

79 Komise uvádí, že řada vědeckých studií prokázala, že teplota a délka zmrazení uzeného lososa mají významný dopad na jeho kvalitu. V tomto ohledu odkazuje na studii „Quantification and mapping of tissue damage from freezing in cod by magnetic resonance imaging – ScienceDirect“ (Kvantifikace a mapování poškození tkáně způsobených zmrazením u tresky obecné pomocí magnetické rezonance – ScienceDirect) (Food Control, svazek 123, květen 2021, 107734), z níž vyplývá, že „[z]mrazení ryb je důležitou metodou zpracování, která může prodloužit trvanlivost produktu, ale může také vést k významnému poškození tkání, pokud není provedeno správně“, a „čím nižší je teplota zmrazování, tím méně škodlivý je celý proces“. Dále odkazuje na studii s názvem „Effect of Freezing on the Shelf Life of Salmon“ (Účinek zmrazení na trvanlivost lososa) (International Journal of Food Science, srpen 2018, 1686121), z níž vyplývá, že „[d]élka a teplota skladování jsou hlavními faktory ovlivňujícími zhoršení kvality a trvanlivost ryb, přičemž tuková složka podléhá během skladování v mraženém stavu především autoxidačním a hydrolytickým změnám“, a dále že „rybí tuky [...] jsou velmi citlivé na oxidaci; ta totiž snižuje nutriční hodnotu, texturu a barvu ryb“.

80 Kromě toho Komise ve svých úvodních úvahách k právnímu rámci tvrdí, že uzený losos, jehož teplota byla snížena pod bod mrazu, musí být považován za zmrazený produkt, a jako takový, pokud je skladován, spadá pod ustanovení týkající se skladování zmrazených produktů, a sice pod bod 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004. V tomto ohledu připomíná, že v důsledku skladování uzeného lososa při teplotě stanovené pro řezání na plátky zůstává určité procento vody, která při této teplotě nekrystalizuje, což může v určitých případech umožnit rozvoj bakteriální flóry v této vodě. Komise dodává, že skladování tohoto produktu při teplotě používané pro ztuhnutí může v případě kolísání teplot vést k buněčné lýze, tj. rozpadu buněk (když ledové krystalky poškodí strukturu buněk), což zvyšuje zdravotní rizika a negativně ovlivňuje texturu, chuť a nutriční hodnotu výsledného produktu. Uvádí, že z dokumentace dostupné na internetových stránkách organizace FAO vyplývá, že „[p]roteiny v rybách jsou během zmrazování a skladování v chlazeném stavu trvale pozměněny“, že „rychlost, s jakou k této denaturaci dochází, závisí do značné míry na teplotě“, že „při teplotách blízkých bodu mrazu, například při 28 °F [–2 °C], dochází rychle k významným změnám“ a „i při 15 °F [–10 °C] jsou změny natolik rychlé, že původně vysoká kvalita produktu se může během několika týdnů zhoršit“.

81 Komise rovněž tvrdí, že pokud by byl přijat jako správný výklad žalobkyně, podle něhož lze za zmrazené považovat pouze produkty, jejichž teplota byla snížena na –18 °C, znamenalo by to, že produkty rybolovu, jejichž teplota byla snížena pouze například na – 17,5 °C, by nepodléhaly povinnosti skladování při teplotě –18 °C a mohly by být prodávány spotřebitelům jako produkty, které nikdy nebyly zmrazeny, a tato situace by byla „zjevně nebezpečná pro zdraví spotřebitelů“ vzhledem k riziku, kterému by byli vystaveni v důsledku možnosti, že tentýž produkt mohl být několikrát rozmrazen.

82 Z přípravných prací k nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141 a z argumentů Komise předložených v rámci tohoto řízení lze tedy odvodit, že důvodem přijetí napadeného ustanovení byla existence „nejasností“ v předchozím právním rámci týkajících se procesu tuhnutí a zákazu skladování a přepravy produktů rybolovu při teplotě nutné pro tuto techniku, přičemž dlouhodobé udržování uzeného lososa při této teplotě by mohlo představovat zdravotní rizika.

83 Takovou otázku je přitom třeba kvalifikovat jako otázku, která může mít významný dopad na veřejné zdraví.

84 V tomto ohledu stačí konstatovat, jak bylo upřesněno v bodě 82 výše, že z argumentů samotné Komise v podstatě vyplývá, že dlouhodobé udržování uzeného lososa při teplotě nutné pro ztuhnutí může mít dopad na zdraví spotřebitelů, a tedy na veřejné zdraví.

85 Kromě toho, jak rovněž vyplývá z písemností Komise, takový dopad na veřejné zdraví se jeví jako významný. Komise totiž upřesňuje, že připuštění výkladu podaného žalobkyní, pokud jde o bod 2 kapitoly VII oddílu VIII přílohy III nařízení č. 853/2004, by vedlo k situaci „zjevně nebezpečné pro zdraví spotřebitelů“.

86 Je tedy třeba mít za to, že před přijetím napadeného ustanovení byla Komise povinna ke konzultacím s úřadem EFSA v souladu s článkem 13 nařízení č. 853/2004.

87 Tento závěr je podpořen skutečností, jak tvrdí sama Komise, že z bodu 27 odůvodnění nařízení č. 853/2004 vyplývá, že unijní právní předpisy pro hygienu potravin by se měly zakládat na vědeckých doporučeních.

88 Je přitom nutno uvést, podobně jako to učinila žalobkyně, že vědecký základ zohledněný Komisí pro účely vypracování napadeného ustanovení nevyplývá ani z nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141, ani z jeho odůvodnění.

89 Komise navíc nezpochybňuje argumenty žalobkyně založené na takovém nedostatku vědeckého základu. V duplice se totiž omezuje na upřesnění, že se v žalobní odpovědi opírala o studie prokazující, že teplota a délka zmrazování uzeného lososa významně ovlivňují jeho kvalitu, avšak nevyslovila se k nedostatku vědeckého základu napadeného ustanovení při jeho vytváření.

90 Nedostatek vědeckého základu napadeného ustanovení při jeho vytváření lze navíc dovodit z argumentu Komise v reakci na druhý žalobní důvod žalobkyně, podle kterého maximální doba 96 hodin vychází z „konsenzu mezi výrobci v daném odvětví“ ohledně času potřebného ke krájení uzeného lososa ve ztuhlém stavu a podle kterého „se pravděpodobně jedná o rozumnou a dostatečnou lhůtu pro samotný proces krájení, s přihlédnutím k logistickým a organizačním potřebám odvětví v této fázi výroby“.

91 Je pravda, jak tvrdí Komise, že předsedkyně Parlamentu požádala podle čl. 29 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 178/2002 v dopise ze dne 14. května 2024 úřad EFSA, aby vydal vědecké stanovisko k vlivu procesů ztuhnutí a rozmrazování na přetrvávání a vývoj biologických rizik. Výkonný ředitel EFSA na tuto žádost odpověděl dopisem ze dne 12. června 2024, v němž uvádí, že „není schopen identifikovat žádnou nevyřešenou otázku týkající se bezpečnosti potravin nebo rizika pro veřejné zdraví za podmínek skladování popsaných v žádosti“.

92 Je však nutno konstatovat, že k takové výměně došlo po přijetí nařízení v přenesené pravomoci 2024/1141, a sice dne 14. prosince 2023, a z tohoto důvodu nemá v žádném případě vliv na legalitu tohoto nařízení.

93 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tedy třeba vyhovět čtvrtému žalobnímu důvodu a zrušit napadené ustanovení, aniž je třeba zkoumat ostatní argumenty a žalobní důvody uplatněné žalobkyní.

K nákladům řízení

94 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

95 Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady. Z toho vyplývá, že Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

1) Bod 3 písm. e) přílohy nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/1141 ze dne 14. prosince 2023, kterým se mění přílohy II a III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, pokud jde o zvláštní hygienické požadavky na určité maso, produkty rybolovu, mléčné výrobky a vejce, se zrušuje.

2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Mowi Poland S. A.

3) Francouzská republika ponese vlastní náklady řízení.

Costeira

Öberg

Zilgalvis

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 24. září 2025.

Podpisy

* Jednací jazyk: polština.