1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Eti Gıda Sanayi ve Ticaret AŞ, domáhá zrušení rozhodnutí třetího odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 15. prosince 2023 (věc R 1017/2023-3) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 28. října 2016 podala žalobkyně u EUIPO přihlášku (průmyslového) vzoru Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142).

3

(Průmyslový) vzor Společenství, jehož zápis byl požadován a který je v projednávané věci zpochybněn, je vyobrazen v následujícím náhledu:

4

Výrobky, pro které má být zpochybněný (průmyslový) vzor použit, náležejí do třídy 32.00 ve smyslu Locarnské dohody, kterou se stanoví mezinárodní třídění průmyslových vzorů ze dne 8. října 1968, v pozměněném znění, a odpovídají následujícímu popisu: „Sáčky [obaly] (zdobení pro-)“.

5

Dne 21. ledna 2019 podala vedlejší účastnice, společnost Star Foods E. M. SRL, u EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru pro výrobky uvedené v bodě 4 výše.

6

Důvodem uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti byl důvod uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 ve znění před vstupem v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2822 ze dne 23. října 2024 (Úř. věst. L, 2024/2822) ve spojení s čl. 36 odst. 2 písm. b) a c) lege nr. 84 privind mărcile și indicațiile geografice (zákon č. 84 o ochranných známkách a zeměpisných označeních) ze dne 15. dubna 1998 (Monitorul Oficial al României, č. 337, ze dne 8. května 2014, dále jen „rumunský zákon o ochranných známkách“). Vedlejší účastnice založila uvedený návrh na starší rumunské slovní ochranné známce KRAX, jakož i na třech starších rumunských obrazových ochranných známkách, které vykazují tentýž slovní prvek „krax“ v různých stylizacích. Čtyři starší ochranné známky byly zapsány zejména pro výrobky obsažené ve třídě 30, konkrétně pro „přípravky z obilovin“. Vedlejší účastnice tvrdila, že z důvodu podobností mezi staršími označeními a výrobky, na které se uvedená označení vztahují, existuje nebezpečí záměny ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, což jí umožňuje zakázat užívání jejího rozlišovacího označení ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru. Vzhledem k tomu, že starší národní ochranné známky mají v Rumunsku dobré jméno, jejich vyobrazení podobným způsobem v uvedeném (průmyslovém) vzoru majiteli tohoto (průmyslového) vzoru umožňuje těžit z jejich dobrého jména a obchodního úsilí, a v důsledku toho jeho užívání zasahuje do jejich rozlišovací způsobilosti ve smyslu dotčeného ustanovení.

7

Na návrh žalobkyně zrušovací oddělení rozhodnutím ze dne 11. prosince 2019 přerušilo řízení do doby, než Tribunalul Bucureşti (soud v Bukurešti, Rumunsko), před nímž byla rovněž zpochybněna starší národní obrazová ochranná známka s číslem 142285 (dále jen „starší ochranná známka“), vydá konečné rozhodnutí.

8

Rozhodnutím ze dne 13. března 2023 zrušovací oddělení poté, co pokračovalo v řízení po konečném zamítnutí žaloby podané k vnitrostátnímu soudu, návrhu na prohlášení neplatnosti vyhovělo, přičemž přezkum zahájilo na základě starší ochranné známky, jejíž přihláška byla podána dne 12. září 2014 a byla zapsána dne 5. května 2016 pro vedlejší účastnici a je vyobrazena následovně:

9

Konkrétně zrušovací oddělení nejprve konstatovalo, že starší ochranná známka má průměrnou inherentní rozlišovací způsobilost a její platnost byla potvrzena rumunskými soudy. Dále mělo zrušovací oddělení v podstatě za to, že výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, a výrobky, pro které má být zpochybněný (průmyslový) vzor použit, jsou totožné, že tato ochranná známka a uvedený (průmyslový) vzor vykazují průměrný stupeň vizuální podobnosti, jsou z fonetického hlediska totožné, a že podobnosti mezi oběma označeními jsou tudíž dostatečné pro závěr o existenci nebezpečí záměny. Vzhledem k tomu, že za těchto podmínek měla vedlejší účastnice právo zakázat na základě čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách užívání označení, které bylo v tomto (průmyslovém) vzoru použito, zrušovací oddělení prohlásilo tento (průmyslový) vzor za neplatný v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění. Vzhledem k tomu, že návrhu bylo vyhověno na základě inherentní rozlišovací způsobilosti dotčené ochranné známky, zrušovací oddělení dospělo k závěru, že není namístě vyjadřovat se k údajné zvýšené rozlišovací způsobilosti uplatňované vedlejší účastnicí, ani k jejímu tvrzení směřujícímu k zákazu užívání označení v dotčeném (průmyslovém) vzoru z důvodu údajného dobrého jména takové ochranné známky. Stejně tak mělo zrušovací oddělení za to, že již není třeba zkoumat ostatní starší práva uplatněná vedlejší účastnicí.

10

Dne 14. května 2023 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání.

11

Odvolací senát napadeným rozhodnutím odvolání zamítl. Odvolací senát měl v podstatě za to, že je třeba odvolání přezkoumat pouze na základě starší ochranné známky, a dospěl k závěru, že zrušovací oddělení bylo oprávněno prohlásit zpochybněný (průmyslový) vzor za neplatný na základě čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění ve spojení s čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách, jelikož existuje nebezpečí záměny. V tomto ohledu měl odvolací senát za to, že výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, a výrobky, pro které má být tento (průmyslový) vzor použit, jsou podobné, že dotčená označení jsou z vizuálního hlediska průměrně podobná a z fonetického hlediska totožná a že slovní prvky uvedených označení pro rumunskou veřejnost postrádají význam, takže srovnání z konceptuálního hlediska není možné. Pokud jde o žádost o předložení důkazu o užívání této ochranné známky, měl odvolací senát za to, že není třeba zkoumat argumenty žalobkyně, jelikož dotčená ochranná známka, jakož i uvedený (průmyslový) vzor byly v okamžiku podání návrhu na prohlášení neplatnosti zapsány po dobu kratší než pět let. Měl rovněž za to, že není třeba zkoumat ani tvrzení uplatňované žalobkyní o zániku práva v důsledku strpění podle rumunského práva.

12

Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

13

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

14

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

15

Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně v podstatě tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění, druhý z porušení článků 94 a 95 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1) a čl. 40 odst. 1 rumunského zákona o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (Monitorul Oficial al României, č. 856, ze dne 18. září 2020, dále jen „nový rumunský zákon“), a třetí z porušení jejího práva na obhajobu.

16

Tribunál má za to, že je třeba provést nejprve přezkum třetího žalobního důvodu, následně provést přezkum druhého žalobního důvodu a nakonec provést přezkum prvního žalobního důvodu.

17

Žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že porušil její právo na obhajobu, a konkrétně její právo být vyslechnuta, když opakovaně nezohlednil její vyjádření týkající se skutečnosti, že vedlejší účastnice není vlastníkem rumunské obrazové ochranné známky s číslem 071100. Podle ní vedlejší účastnice nepředložila důkaz o existenci uvedené ochranné známky, názvu vlastníka této ochranné známky nebo obnově zápisu dotčené ochranné známky. Z toho vyvozuje, že odvolací senát měl odmítnout odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení jako nepřípustné z důvodu, že nebyl platně identifikován skutečný vlastník staršího práva.

18

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

19

Podle článku 62 nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění mohou být rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Toto ustanovení zakotvuje v rámci práva (průmyslových) vzorů Evropské unie obecnou zásadu ochrany práva se v řízení účinně bránit. Na základě této obecné zásady práva Evropské unie musí být adresátům rozhodnutí orgánů veřejné moci, která se citelným způsobem dotýkají jejich zájmů, umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko. Právo být vyslechnut se tak vztahuje na všechny skutkové nebo právní okolnosti, které jsou základem aktu rozhodnutí, ale nikoli na konečné stanovisko, které správní orgán zamýšlí přijmout [rozsudek ze dne 9. února 2017, Mast-Jägermeister v. EUIPO (Poháry),T‑16/16, EU:T:2017:68, bod 57], ani na každou obecně známou skutečnost, o kterou se opírá, aby dospěl k tomuto stanovisku [viz rozsudek ze dne 29. dubna 2020, Bergslagernas Järnvaru v. EUIPO – Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen (Nástroj na štípání dřeva), T‑73/19, nezveřejněný, EU:T:2020:157, bod 15 a citovaná judikatura].

20

Cílem žaloby podané k Tribunálu je přitom přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO ve smyslu článku 61 nařízení č. 6/2002 [rozsudek ze dne 20. října 2021, JMS Sports v. EUIPO. – Inter-Vion (Spirálová gumička do vlasů), T‑823/19, EU:T:2021:718, bod 11] a článek 188 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že spisy předložené účastníky řízení v rámci řízení před Tribunálem nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem.

21

V projednávané věci ze spisu EUIPO a z návrhu na prohlášení neplatnosti původně podaného dne 21. ledna 2019 vyplývá, že rumunská obrazová ochranná známka č. 071100 na podporu uvedeného návrhu uplatněna nebyla, takže uvedená ochranná známka nebyla součástí předmětu žaloby. Z tohoto důvodu na základě ustanovení článku 61 nařízení č. 6/2002 ve spojení s článkem 188 jednacího řádu tvrzení žalobkyně týkající se dotčené ochranné známky mění předmět sporu, jelikož tato ochranná známka nebyla uplatněna na podporu tohoto návrhu.

22

Za těchto okolností žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že odvolací senát porušil její právo na obhajobu tím, že nezohlednil její vyjádření týkající se skutečnosti, že vedlejší účastnice není vlastníkem rumunské obrazové ochranné známky č. 071100.

23

Z toho vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.

24

Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že porušil články 94 a 95 nařízení 2017/1001, jakož i čl. 40 odst. 1 nového rumunského zákona. Podle ní se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení, když vedlejší účastnici nenařídil, aby předložila důkaz o užívání starší ochranné známky, na kterou se nevztahovala ochranná doba pěti let. Dále pak v podstatě tvrdí, že odvolací senát měl přezkoumat odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení s ohledem na uvedený zákon, a tudíž měl na základě posledně uvedeného ustanovení požadovat důkaz o řádném užívání uvedené ochranné známky v rámci řízení o prohlášení neplatnosti založeného na článku 39 tohoto zákona, jehož znění je totožné se zněním článku 36 rumunského zákona o ochranných známkách platného v okamžiku podání návrhu na prohlášení neplatnosti.

25

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

26

Článek 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění zejména vyžaduje, aby právo Unie nebo právní předpisy členského státu, které se vztahují na starší označení uplatňované na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti založeného na tomto ustanovení, „poskyt[ovalo] majiteli označení právo zakázat“ užívání jeho označení v pozdějším (průmyslovém) vzoru [rozsudek ze dne 12. května 2010, Beifa Group v. OHIM – Schwan-Stabilo Schwanhäußer (Psací náčiní), T‑148/08, EU:T:2010:190, bod 63].

27

V projednávané věci starší označení uplatněná na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti zahrnují zejména starší ochrannou známku, kterou je rumunská obrazová ochranná známka, na kterou se vztahují ustanovení rumunského zákona o ochranných známkách. Článek 36 odst. 2 uvedeného zákona přiznává vlastníkovi ochranné známky právo zakázat užívání jakéhokoliv označení, pro které z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s dotčenou ochrannou známkou a z důvodu totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se vztahují tato ochranná známka a dotyčné označení, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti.

28

Je pravda, že čl. 40 odst. 1 nového rumunského zákona, kterého se dovolává žalobkyně ve svých písemnostech, stanoví, že na žádost žalovaného předloží vlastník starší ochranné známky důkaz o tom, že po dobu pěti let přede dnem podání této žaloby byla ochranná známka řádně užívána pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána a které jsou uplatňovány, nebo že existují důvody pro její neužívání, pokud byla k tomuto dni starší ochranná známka zapsána nejméně pět let, a není-li takový důkaz předložen, žaloba se zamítne.

29

Článek 40 odst. 1 nového rumunského zákona, který vyplývá z vnitrostátní reformy práva ochranných známek, jejímž cílem je provést článek 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1), se však v projednávané věci nepoužije, jelikož nebyl v době podání přihlášky nebo vzniku práva přednosti zpochybněného (průmyslového) vzoru v platnosti. S ohledem na datum podání dotčené přihlášky k zápisu, a sice den 28. října 2016, který je rozhodný pro určení použitelného hmotného práva, se totiž skutkové okolnosti projednávané věci řídí hmotněprávními ustanoveními nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění a rumunským zákonem o ochranných známkách v jeho znění platném k tomuto datu (obdobně viz usnesení ze dne 5. října 2004, Alcon v. OHIM, C‑192/03 P, EU:C:2004:587, body 39 a 40, a rozsudek ze dne 23. dubna 2020, Gugler France v. Gugler a EUIPO, C‑736/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:308, bod 3 a citovaná judikatura).

30

Pokud jde o údajné porušení článků 94 a 95 nařízení 2017/1001, je třeba připomenout, že podle článku 94 uvedeného nařízení mohou být rozhodnutí EUIPO založena pouze na důvodech nebo důkazech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit, a že podle čl. 95 odst. 2 téhož nařízení EUIPO nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.

31

Mimoto podle judikatury platí, že jelikož nařízení č. 6/2002 neobsahuje zvláštní ustanovení upravující podmínky podání žádosti o předložení důkazu o řádném užívání staršího označení majitelem (průmyslového) vzoru Společenství zpochybněného návrhem na prohlášení neplatnosti, jenž je založen na tomto označení, je třeba mít za to, že uvedená žádost o předložení důkazu musí být podána k EUIPO výslovně a včas. V zásadě je třeba podat takovou žádost ve lhůtě, kterou zrušovací oddělení stanovilo majiteli (průmyslového) vzoru Společenství zpochybněného návrhem na prohlášení neplatnosti k předložení jeho vyjádření v odpovědi na tento návrh. Judikatura rozvinutá v souvislosti s čl. 47 odst. 2 a 3 nařízení 2017/1001 se totiž obdobně použije i na žádosti o předložení důkazu o řádném užívání předložené v rámci řízení o prohlášení neplatnosti v souladu s čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002, neboť ani v tomto kontextu nelze připustit, že by odvolací senát mohl rozhodnout o věci, jež se liší od věci předložené zrušovacímu oddělení, a sice věci, jejíž rámec byl rozšířen přidáním předběžné otázky týkající se řádného užívání staršího označení uplatňovaného na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2010, Psací náčiní, T‑148/08, EU:T:2010:190, body 67 až 72).

32

Jak přitom v projednávané věci správně tvrdí EUIPO a vedlejší účastnice, žalobkyně u zrušovacího oddělení nepodala včas žádost o předložení důkazu o řádném užívání starší ochranné známky a poprvé ji zmínila až v písemném odůvodnění odvolání ze dne 13. července 2023. Žádost o předložení důkazu o užívání starší ochranné známky předložená odvolacímu senátu byla tedy nepřípustná.

33

Je však třeba uvést, že odvolací senát žádost o předložení důkazu o užívání starší ochranné známky, která mu byla předložena, neodmítl jako nepřípustnou, ale v bodě 52 napadeného rozhodnutí prohlásil, že lhůta pěti let ode dne podání návrhu na prohlášení neplatnosti, a sice od 21. ledna 2019, neuplynula. Odvolací senát tak tím, že zaujal stanovisko k uplynutí ochranné doby, rozhodl z meritorního hlediska o nových argumentech žalobkyně, aby je odmítl, avšak i za předpokladu, že by se v tomto ohledu dopustil pochybení, by uvedené pochybení nemohlo zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí, neboť za těchto okolností nemá vliv na výrok tohoto rozhodnutí.

34

Z důvodu nepřípustnosti žádosti o předložení důkazu o řádném užívání starší ochranné známky předložené odvolacímu senátu musí být druhý žalobní důvod zamítnut.

35

Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění, když nesprávně dospěl k závěru, že existuje nebezpečí záměny.

36

Žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, zaprvé že se dopustil nesprávného posouzení, pokud jde o určení dotčených výrobků, zadruhé že odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení přezkoumal na základě vnímání průměrného spotřebitele, a nikoli vnímání informovaného uživatele, zatřetí že nesprávně dospěl k závěru o průměrné podobnosti dotčených označení z vizuálního hlediska a o totožnosti z fonetického hlediska a začtvrté že nesprávně dospěl k závěru o průměrném stupni rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, zejména z důvodu, že slovní prvek „krax“ uvedené ochranné známky má pro relevantní veřejnost určitý význam a že tato ochranná známka koexistovala s ochrannou známkou Evropské unie CRAXX po dobu více než deseti let.

37

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

38

Podle čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění lze (průmyslový) vzor prohlásit neplatným, pokud je v pozdějším (průmyslovém) vzoru použito rozlišovací označení a právo Unie nebo právní předpisy dotyčného členského státu, které se na toto označení vztahují, poskytují majiteli označení právo zakázat takové užití.

39

Podle judikatury může návrh na prohlášení neplatnosti (průmyslového) vzoru Společenství, založený na důvodu neplatnosti uvedeném v čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění, uspět pouze tehdy, pokud je shledáno, že relevantní veřejnost postřehne, že v (průmyslovém) vzoru Společenství, který je předmětem tohoto návrhu, je užito rozlišovací označení uplatňované na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti. Posouzení tohoto důvodu neplatnosti musí být založeno na tom, jak relevantní veřejnost vnímá rozlišovací označení uplatňované na podporu tohoto důvodu, jakož i na celkovém dojmu, který uvedené označení u této veřejnosti vyvolává [viz rozsudek ze dne 24. září 2019, Piaggio & C. v. EUIPO – Zhejiang Zhongneng Industry Group (Mopedy), T‑219/18, EU:T:2019:681, bod 67 a citovaná judikatura].

40

Důvod neplatnosti uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění nutně nezahrnuje úplné a podrobné vyobrazení staršího rozlišovacího označení v pozdějším (průmyslovém) vzoru Společenství. I kdyby některé prvky dotyčného označení ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru Společenství chyběly nebo do něj byly přidány jiné prvky, může se jednat o „užívání“ uvedeného označení, zejména pokud opominuté nebo přidané prvky mají druhořadý význam [viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Şölen Çikolata Gıda Sanayi ve Ticaret v. EUIPO – Zacharieva (Obal na zmrzlinové kornouty), T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 22 a citovaná judikatura].

41

To platí tím spíše, že jak vyplývá z ustálené judikatury, veřejnost si uchová v paměti pouze nedokonalou představu o ochranných známkách zapsaných v členských státech nebo ochranných známkách Evropské unie. Tato úvaha platí pro všechny druhy rozlišovacích označení. V případě opominutí některých druhořadých prvků rozlišovacího označení použitého v pozdějším (průmyslovém) vzoru Společenství nebo v případě přidání takových prvků k tomuto označení si tedy relevantní veřejnost těchto změn dotčeného označení nutně nepovšimne. Naopak se může domnívat, že uvedené označení je v pozdějším (průmyslovém) vzoru Společenství použito tak, jak si ho uchovala v paměti (viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 23 a citovaná judikatura).

42

Z toho vyplývá, že se čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění použije, pokud je užíváno nejen označení totožné s označením uplatněným na podporu návrhu na prohlášení neplatnosti, ale rovněž podobné označení (viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 24 a citovaná judikatura).

43

Podle čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách může vlastník ochranné známky v podstatě požádat příslušný soudní orgán, aby zakázal třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly označení, u něhož z důvodu jeho totožnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou nebo z důvodu totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na nichž je označení umístěno, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti, včetně nebezpečí asociace označení s ochrannou známkou.

44

Jak právem uvedl odvolací senát v bodě 27 napadeného rozhodnutí, čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách provádí v rumunském právu čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 2015/2436, jehož znění je totožné s čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25). V důsledku toho musí být pojem „nebezpečí záměny“ ve smyslu čl. 36 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona vykládán ve světle judikatury týkající se čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 2008/95 a čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 2015/2436 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, body 25 a 26).

45

Podle judikatury Soudního dvora spočívá „nebezpečí záměny“ ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 2015/2436 v tom, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku či od podniků hospodářsky propojených. Existence nebezpečí záměny u veřejnosti musí být posuzována globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávané věci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL,C‑251/95, EU:C:1997:528, body 22 a 23, a ze dne 6. října 2005, Medion,C‑120/04, EU:C:2005:594, body 23 až 29).

46

S ohledem na tyto úvahy je třeba přezkoumat, zda odvolací senát právem potvrdil rozhodnutí zrušovacího oddělení, kterým bylo vyhověno návrhu na prohlášení neplatnosti zpochybněného (průmyslového) vzoru na základě čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění, poté, co měl na základě čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách za to, že existuje nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti.

47

Úvodem je třeba uvést, že v souladu s judikaturou citovanou v bodech 44 a 45 výše se toto řízení týká rozsahu ochrany ochranné známky, a konkrétně otázky, zda vlastník uvedené starší ochranné známky může nechat zakázat užívání svého rozlišovacího označení ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru. Na rozdíl od argumentů žalobkyně tudíž není třeba projednávaný žalobní důvod zkoumat s ohledem na dojem vyvolaný u informovaného uživatele nebo na individuální a novou povahu zpochybněného (průmyslového) vzoru ve smyslu článků 4 až 6 nařízení č. 6/2002.

48

Žalobkyně v podstatě zpochybňuje posouzení odvolacího senátu, podle nichž jsou dotčené výrobky podobné. Konkrétně má za to, že nic nenasvědčovalo tomu, že je zpochybněný (průmyslový) vzor používán pro slané tyčinky.

49

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

50

Pro určení výrobku, ve kterém má být zpochybněný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit, je třeba zohlednit příslušný údaj v přihlášce uvedeného (průmyslového) vzoru, ale případně rovněž samotný (průmyslový) vzor, jestliže upřesňuje povahu výrobku, jeho určení nebo funkci [rozsudek ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHIM – PepsiCo (Vyobrazení kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 56].

51

Mimoto pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky je třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter (rozsudek ze dne 29. září 1998, Canon,C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 23).

52

Pokud jde konkrétně o komplementaritu výrobků a služeb, která je kritériem, které může samo o sobě založit existenci podobnosti mezi výrobky a službami, je třeba připomenout, že komplementárními výrobky nebo službami jsou takové výrobky nebo služby, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, takže si spotřebitelé mohou myslet, že odpovědnost za výrobu těchto výrobků nebo za poskytování těchto služeb nese stejný podnik. Pro účely posouzení komplementárního charakteru výrobků a služeb je tedy nakonec třeba zohlednit, jak uvedená veřejnost vnímá důležitost výrobku nebo služby pro užívání jiného výrobku nebo služby (viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 37 a citovaná judikatura).

53

V tomto ohledu se komplementarita mezi výrobky a službami v kontextu nebezpečí záměny neposuzuje na základě toho, zda pro relevantní veřejnost existuje vztah mezi dotčenými výrobky a službami z hlediska jejich povahy, užívání a distribučních kanálů. Kritérium vycházející ze vztahu mezi užíváním uvedených výrobků a služeb totiž neumožňuje plně posoudit, zda jsou uvedené výrobky a služby navzájem nezbytné, případně důležité, jak to vyžaduje analýza komplementarity mezi uvedenými výrobky a službami. Skutečnost, že užívání jednoho výrobku nebo služby nemá žádnou spojitost s užíváním druhého výrobku nebo služby, totiž v žádném případě neznamená, že užívání jednoho výrobku nebo služby není důležité či nezbytné pro užívání druhého výrobku nebo služby (viz rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 38 a citovaná judikatura).

54

V projednávané věci měl odvolací senát v bodě 35 napadeného rozhodnutí za to, že dotčené výrobky jsou komplementární, a tudíž podobné. V tomto ohledu odvolací senát správně uvedl, že z označení výrobku, na který se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, a z vyobrazení tohoto (průmyslového) vzoru vyplývá, že tento (průmyslový) vzor má být použit na obalech slaných tyčinek. Tyto tyčinky jsou zahrnuty do obecné kategorie potravinářských výrobků běžné spotřeby, jako jsou pochutiny nebo související výrobky, které jsou totožné s „přípravky z obilovin“ náležejícími do třídy 30, na které se vztahuje starší ochranná známka.

55

Z toho vyplývá, že zpochybněný (průmyslový) vzor, který má být použit na obalu, je přinejmenším důležitý pro užívání výrobků, na které se vztahuje starší ochranná známka, takže ve smyslu judikatury citované v bodě 52 výše mezi nimi existuje úzký vztah charakterizující jejich komplementaritu, a tudíž jejich podobnost.

56

V rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotyčné kategorie výrobků, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, EU:T:2007:46, bod 42 a citovaná judikatura].

57

Zaprvé měl odvolací senát v souladu s judikaturou, podle níž, je-li starší ochrannou známkou národní ochranná známka, je relevantním územím území, na kterém je uvedená ochranná známka chráněna [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2010, Companhia Muller de Bebidas v. OHIM – Missiato Industria e Comercio (61 A NOSSA ALEGRIA), T‑472/08, EU:T:2010:347, bod 34, a ze dne 2. března 2022, Laboratorios Ern v. EUIPO – Beta Sports (META), T‑192/21, nezveřejněný, EU:T:2022:105, bod 28], v bodě 36 napadeného rozhodnutí za to, že relevantním územím je Rumunsko, jelikož uvedená ochranná známka je zapsána a chráněna v uvedeném členském státě.

58

Zadruhé měl odvolací senát v rozsahu, v němž se výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, a výrobky, na které se vztahuje zpochybněný (průmyslový) vzor, vztahují zejména na slané tyčinky určené široké veřejnosti (viz bod 54 výše), za to, že relevantní veřejnost tvoří spotřebitelé, jejichž úroveň pozornosti je při nákupu tohoto druhu výrobků průměrná.

59

Tyto závěry nejsou stiženy pochybením a musí být potvrzeny.

60

Podle judikatury jsou dvě označení podobná tehdy, když mezi nimi z pohledu relevantní veřejnosti existuje alespoň částečná totožnost, pokud jde o jeden nebo několik relevantních aspektů, a sice vizuální, fonetické a konceptuální aspekty [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, EU:T:2002:261, bod 30, a ze dne 10. prosince 2008, MIP Metro v. OHIM – Metronia (METRONIA), T‑290/07, nezveřejněný, EU:T:2008:562, bod 41].

61

Globální posouzení nebezpečí záměny, co se týče vizuální, fonetické nebo konceptuální podobnosti dotyčných označení, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Vnímání označení průměrným spotřebitelem dotčených výrobků hraje rozhodující úlohu v globálním posouzení uvedeného nebezpečí. V tomto ohledu průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku nebo jiné rozlišovací označení jako celek a nezabývá se jejich jednotlivými detaily (rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL,C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 23, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer,C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 25).

62

Posouzení podobnosti mezi dvěma označeními se nemůže omezit na to, že se zohlední pouze jedna složka kombinovaného označení a srovná se s jiným označením. Naopak je třeba provést srovnání, při kterém budou dotčená označení posuzována každé jako celek, což nevylučuje, že celkovému dojmu, který kombinované označení vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností dominovat jedna nebo několik jeho složek (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2005, Medion,C‑120/04, EU:C:2005:594, bod 29, a ze dne 22. října 2015, BGW,C‑20/14, EU:C:2015:714, bod 36). Posouzení podobnosti pouze na základě dominantního prvku je možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné (rozsudek ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker,C‑334/05 P, EU:C:2007:333, bod 42). Tak tomu může být zejména v případě, kdy je tato složka sama o sobě způsobilá dominovat představě o této ochranné známce, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti, takže všechny ostatní složky ochranné známky jsou v celkovém dojmu vyvolávaném touto ochrannou známkou zanedbatelné (rozsudek ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C‑193/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:539, bod 43).

63

V projednávané věci je před posouzením podobnosti dotčených označení třeba přezkoumat jejich rozlišovací a dominantní prvky.

64

Jak připomněl odvolací senát v bodě 39 napadeného rozhodnutí, starší ochrannou známku tvoří výraz „krax“ napsaný stylizovanými velkými písmeny v sestupném pořadí od velkého písmene „K“ k velkému písmenu „X“ na tmavém pozadí nepravidelného tvaru.

65

Pokud jde o zpochybněný (průmyslový) vzor, odvolací senát tento (průmyslový) vzor v bodě 40 napadeného rozhodnutí popsal tak, že obsahuje bílé obdélníkové pozadí se svislými tenkými šedými čarami a dvěma šikmými zelenými pruhy, trs slaných tyčinek, na jehož levé straně je vedle několika koření a bylinek v hmoždíři umístěn mlýnek. Slovní prvky „eti“, „crax“ a „sticks“ jsou umístěny jeden pod druhým a nacházejí se nad obrazovými prvky. Slovní prvky „crax“ a „sticks“ jsou vyobrazeny velkými bílými písmeny s modrým okrajem, zatímco slovní prvek „eti“ je napsán červenou barvou s bílým a černým okrajem a obsahuje nespecifikovaný černý obrazový prvek poblíž jeho levého horního rohu. Podle odvolacího senátu se slovní prvek „crax“ jasně odlišuje z důvodu své větší velikosti, svého centrálního umístění a zvláštní stylizace v porovnání s ostatními slovními prvky.

66

Žalobkyně odvolacímu senátu v podstatě vytýká, že měl za to, že slovní prvek „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru je sám o sobě způsobilý dominovat vyobrazení uvedeného (průmyslového) vzoru. Podle ní nejsou všechny ostatní složky tohoto (průmyslového) vzoru zanedbatelné v celkovém dojmu vyvolaném tímto (průmyslovým) vzorem, jelikož podobnost označení závisí na rozlišovací způsobilosti jejich složek a na jiných případných relevantních faktorech. Kromě toho uvádí, že slovní prvek „eti“ je v celkovém dojmu vyvolaném dotčeným (průmyslovým) vzorem nejdominantnější, takže uvedený slovní prvek nejvíce upoutá pozornost relevantní veřejnosti. Uvádí tedy, že slovní prvky „crax“ a „sticks“ jsou druhořadé a ve vztahu k dotčeným výrobkům postrádají rozlišovací způsobilost.

67

Kromě toho žalobkyně zpochybňuje závěry odvolacího senátu, podle nichž slovní prvek „crax“ postrádá pro relevantní veřejnost význam, a má tedy rozlišovací způsobilost. Podle ní bude uvedená veřejnost tento slovní prvek vnímat jednak jako odkaz na výrobky obsažené ve třídě 30 a uváděné na trh v Rumunsku pod názvem „craxuri“ a jednak jako popisný v rozsahu, v němž odkazuje na zvuk, který vzniká při konzumaci křupavých nebo chroupavých potravin, jako jsou slané tyčinky.

68

EUIPO a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.

69

Podle judikatury je v rámci posouzení dominantní povahy jedné složky nebo několika určitých složek kombinovaného označení třeba zohlednit zejména inherentní vlastnosti každé z jeho složek jejich porovnáním s vlastnostmi ostatních složek. Mimoto může být podpůrně zohledněno příslušné umístění jednotlivých složek v konfiguraci kombinovaného označení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. října 2002, MATRATZEN,T‑6/01, EU:T:2002:261, bod 35).

70

Mimoto je k určení rozlišovací způsobilosti prvku, který tvoří označení, třeba posoudit více či méně velkou způsobilost tohoto prvku přispět k identifikaci výrobků nebo služeb, pro které bylo označení zapsáno, jako pocházejících od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných podniků. Při tomto posuzování je třeba zohlednit zejména inherentní vlastnosti dotčeného prvku s ohledem na otázku, zda tento prvek postrádá či nepostrádá jakoukoli způsobilost popisovat výrobky a služby, pro které bylo označení zapsáno [viz rozsudek ze dne 8. července 2015, Deutsche Rockwool Mineralwoll v. OHIM – Ceramicas del Foix (Rock & Rock), T‑436/12, EU:T:2015:477, bod 28 a citovaná judikatura].

71

Mají-li některé prvky ochranné známky popisný charakter ve vztahu k výrobkům a službám, pro které je ochranná známka chráněna, nebo ve vztahu k výrobkům a službám, na které se vztahuje přihláška k zápisu, je těmto prvkům přiznána pouze nízká, případně velmi nízká rozlišovací způsobilost. Tuto rozlišovací způsobilost jim nejčastěji lze přiznat pouze z důvodu kombinace, kterou tvoří s ostatními prvky ochranné známky. Z důvodu jejich nízké, případně velmi nízké rozlišovací způsobilosti nebude veřejnost zpravidla popisné prvky ochranné známky považovat za dominantní prvky v celkovém dojmu vyvolaném touto ochrannou známkou, s výjimkou případu, kdy se z důvodu zejména svého umístění nebo své velikosti jeví, že jsou způsobilé upoutat pozornost relevantní veřejnosti a mohou zůstat uchovány v její paměti. To však neznamená, že popisné prvky ochranné známky jsou nezbytně zanedbatelné v celkovém dojmu, který vyvolává. V tomto ohledu je třeba zvláště zkoumat, zda jsou jiné prvky ochranné známky samy o sobě způsobilé dominovat představě o této ochranné známce, kterou si relevantní veřejnost uchovává v paměti [viz rozsudek ze dne 18. ledna 2023, YAplus DBA Yoga Alliance v. EUIPO – Vidyanand (YOGA ALLIANCE INDIA INTERNATIONAL), T‑443/21, nezveřejněný, EU:T:2023:7, bod 69 a citovaná judikatura].

72

V projednávané věci je třeba v prvé řadě poznamenat, že zaprvé odvolací senát v bodě 39 napadeného rozhodnutí správně dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila důkaz o případném významu slovního prvku „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru nebo slovního prvku „krax“ starší ochranné známky a o jakékoli asociaci mezi případným významem uvedených výrazů a dotčenými výrobky. Kromě toho měl odvolací senát rovněž správně v podstatě za to, že se žalobkyně nemůže dovolávat koexistence jiných podobných národních ochranných známek, pokud neexistují důkazy o jejich užívání na relevantním území.

73

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 63 nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění se v rámci řízení o prohlášení neplatnosti, jak je stanoveno v čl. 25 odst. 1 písm. e) uvedeného nařízení v jeho dřívějším znění, EUIPO při posuzování omezí na důvody, skutečnosti, důkazy a návrhy přednesené účastníky a že EUIPO nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili. Pokud jde o argumentaci žalobkyně týkající se nízké rozlišovací způsobilosti slova „craxuri“ v rozsahu, v němž je často užíváno, pokud jde o dotčené výrobky, je třeba zdůraznit, že její věcná správnost nebyla prokázána. Jediným důkazem předloženým žalobkyní na podporu této argumentace je seznam ochranných známek obsahujících slovo „craxx“ pro výrobky náležející do tříd 29 a 30. Pouhý výčet relativně omezeného počtu ochranných známek bez údaje umožňujícího posoudit, jak je zná referenční veřejnost, přitom neumožňuje dospět k závěru, že si tato veřejnost vytvoří asociaci mezi slovem „craxuri“ a uvedenými výrobky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. dubna 2011, Sociedad Agricola Requingua v. OHIM – Consejo Regulador de la Denominación de Origen Toro (TORO DE PIEDRA), T‑358/09, nezveřejněný, EU:T:2011:174, bod 35]. Není tudíž namístě zpochybňovat posouzení odvolacího senátu vyplývající z bodu 41 napadeného rozhodnutí, podle něhož slovní prvek „crax“ postrádá význam pro relevantní veřejnost, a má tedy rozlišovací způsobilost.

74

Zadruhé měl odvolací senát v bodě 41 napadeného rozhodnutí správně za to, že slovní prvek „eti“ má rozlišovací způsobilost, jelikož pro relevantní veřejnost nemá žádný význam. Uvedený slovní prvek však bude mít v celkovém dojmu vyvolaném zpochybněným (průmyslovým) vzorem druhořadou roli z důvodu své malé velikosti. Kromě toho ostatní prvky tvořící uvedený (průmyslový) vzor, a sice slovní prvek „sticks“ a obrazové prvky znázorňující pochutiny, koření, bylinky a kuchyňské náčiní popisují výrobky, na které se tento (průmyslový) vzor vztahuje, jelikož odkazují na slané tyčinky s příchutí koření a bylinek, a postrádají tudíž rozlišovací způsobilost.

75

Zatřetí je třeba poznamenat, že bílé obdélníkové pozadí se svislými tenkými šedými čarami a dvěma šikmými zelenými pruhy má dekorativní povahu a v celkovém dojmu vyvolaném zpochybněným (průmyslovým) vzorem hraje pouze druhořadou roli. Totéž platí pro malý nespecifikovaný černý obrazový prvek, který bude mít z důvodu své velmi malé velikosti omezený dopad na celkový dojem vyvolaný tímto (průmyslovým) vzorem, případně na něj nebude mít žádný dopad.

76

Ve druhé řadě podle judikatury platí, že je-li označení složeno ze slovních a obrazových prvků, mají slovní prvky v zásadě větší rozlišovací způsobilost než obrazové prvky, neboť průměrný spotřebitel snadněji odkáže na dotčené výrobky citací názvu než popisem obrazového prvku tohoto označení (rozsudek ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 49).

77

V tomto ohledu je třeba poznamenat, podobně jako to učinil odvolací senát v bodech 25 a 43 napadeného rozhodnutí, že slovní prvek „krax“ je jediným slovním prvkem starší ochranné známky a že slovní prvek „crax“ představuje nejvýraznější prvek zpochybněného (průmyslového) vzoru. Tyto prvky, které jsou stylizovány podobným způsobem, zejména velkými písmeny bílé barvy, jsou totiž seřazeny vzestupně nebo sestupně podle velikosti. Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že všechny ostatní prvky uvedeného (průmyslového) vzoru hrají v celkovém dojmu druhořadou roli nebo jsou popisné, odvolací senát správně dospěl k závěru, že slovní prvek „krax“ je nejdistinktivnějším prvkem, který tvoří uvedenou ochrannou známku, a že slovní prvek „crax“ je dominantním prvkem v rámci tohoto (průmyslového) vzoru.

78

Žalobkyně tvrdí, že dotčená označení nevykazují podobnosti z vizuálního hlediska. Podle žalobkyně je třeba mít za to, že veškerou pozornost relevantní veřejnosti upoutá slovní prvek „eti“ zpochybněného (průmyslového) vzoru. Kromě toho má za to, že všechny ostatní slovní a obrazové prvky uvedeného (průmyslového) vzoru jsou bezprostředně čitelné a nebudou vnímány pouze jako dekorativní prvky.

79

Jak však bylo uvedeno v bodě 77 výše, slovní prvek „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru je prvkem, který zaujme největší pozornost relevantní veřejnosti, a tudíž nejvíce ovlivní celkový dojem vyvolaný uvedeným (průmyslovým) vzorem.

80

V projednávané věci je třeba poznamenat, že z vizuálního hlediska se tři ze čtyř písmen rozlišovacích a dominantních slovních prvků dotčených označení shodují, a sice sled písmen „r“, „a“ a „x“, která jsou všechna ztvárněna velkými písmeny s podobným trojrozměrným efektem, mírně nakloněnými zleva doprava, přičemž velikost písmen ve starší ochranné známce klesá a ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru vzrůstá. Kromě toho se uvedená označení liší jednak počátečním velkým písmenem, a sice „K“ a „C“, a jednak rostoucí nebo klesající velikostí jejich písmen.

81

V tomto ohledu měl odvolací senát v bodě 44 napadeného rozhodnutí správně za to, že rozdíly mezi dotčenými označeními uvedené v bodě 80 výše nemohou převážit nad podobností vytvořenou třemi totožnými písmeny, která jsou stylizována podobným způsobem. I když se uvedená označení liší rovněž tím, že se ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru vyskytuje druhořadý slovní prvek „eti“ a nedistinktivní slovo „sticks“, jakož i pozadím, barvami a malým černým obrazovým prvkem, které mají dekorativní povahu, a nedistinktivním vyobrazením slaných tyčinek, koření, bylinek a kuchyňského náčiní, tyto prvky nemají ve starší ochranné známce ekvivalent a z důvodu nedostatku jejich rozlišovací způsobilosti, jejich velikosti a jejich druhotného umístění nejsou schopny převážit nad podobností dominantních prvků „krax“ a „crax“.

82

Z toho vyplývá, že se odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že v případě dotčených označení existuje průměrný stupeň vizuální podobnosti.

83

Žalobkyně uvádí, že mezi dotčenými označeními neexistuje z fonetického hlediska žádný stupeň podobnosti. Má za to, že i když spotřebitelé z důvodu úspory slov vysloví pouze jeden ze slovních prvků obsažených ve zpochybněném (průmyslovém) vzoru, bude to slovní prvek „eti“, který nevykazuje žádnou podobnost se slovním prvkem „krax“ starší ochranné známky.

84

V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 74 výše, obrazové prvky a slovní prvek „sticks“, které tvoří zpochybněný (průmyslový) vzor, postrádají rozlišovací způsobilost a mají druhořadý význam. Kromě toho slovní prvek „eti“, přestože je distinktivní z důvodu neexistence významu ve vztahu k dotčeným výrobkům, má druhořadý význam z důvodu své velikosti a svého umístění. Jak vyplývá rovněž z bodu 81 výše, slovní prvky „krax“ starší ochranné známky a „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru obsahují stejný sled písmen „r“, „a“ a „x“, která se stejně jako písmena „k“ a „c“ vysloví stejným způsobem.

85

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury platí, že setkají-li se spotřebitelé s ochrannou známkou složenou z různých slovních prvků, z nichž některé mají druhořadý význam, mají tendenci tuto ochrannou známku ústně zkrátit, aby si usnadnili její výslovnost [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2006, Camper v. OHIM – JC (BROTHERS by CAMPER), T‑43/05, nezveřejněný, EU:T:2006:370, bod 75]. Z toho vyplývá, že je méně pravděpodobné, že jiné slovní prvky zpochybněného (průmyslového) vzoru než slovní prvek „crax“, které mají všechny druhořadý význam, upoutají pozornost spotřebitele, a je tedy méně pravděpodobné, že budou vyslovovány. Kromě toho obrazové prvky nebudou vyslovovány, takže spotřebitelé budou pravděpodobně odkazovat na výrobky, na které se vztahuje uvedený zpochybněný (průmyslový) vzor, tak, že vysloví pouze dominantní prvek tohoto (průmyslového) vzoru, a sice slovní prvek „crax“.

86

Odvolací senát se tudíž nedopustil nesprávného posouzení, když v bodě 45 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že v případě dotčených označení existuje vysoký stupeň fonetické podobnosti.

87

Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát měl dospět k závěru o neexistenci konceptuální podobnosti dotčených označení. Konkrétně uvádí, že slovní prvek „eti“, který je nejdominantnějším a nejdistinktivnějším prvkem zpochybněného (průmyslového) vzoru, jakož i slovní prvek „krax“ starší ochranné známky budou vnímány jako fantazijní a odlišná slova a že v rámci uvedených označení je jedno slovním označením a druhé obrazovým označením, takže mezi těmito označeními neexistuje žádná podobnost z konceptuálního hlediska.

88

Je třeba připomenout, že cílem konceptuálního srovnání je srovnat „koncepty“, které dotčená označení obsahují. Podle definice, kterou uvádí například slovník Larousse, výraz „koncept“ znamená „obecnou a abstraktní představu, kterou lidská mysl vytváří ke konkrétnímu nebo abstraktnímu předmětu myšlení a jež mysli umožňuje přiřazovat k témuž předmětu různé vjemy, které k němu má, a uspořádat znalosti o tomto předmětu“ [viz rozsudek ze dne 16. června 2021, Smiley Miley v. EUIPO – Cyrus Trademarks (MILEY CYRUS), T‑368/20, nezveřejněný, EU:T:2021:372, bod 52 a citovaná judikatura].

89

Stejně tak podle judikatury konceptuální podobnost znamená, že dotčená označení se v sémantickém obsahu shodují (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1997, SABEL,C‑251/95, EU:C:1997:528, bod 24). Z toho vyplývá, že pokud relevantní veřejnost významu slov nerozumí nebo nemůže přiznat zvláštní význam žádnému z uvedených označení, není možné žádné konceptuální srovnání [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. února 2018, Obal na zmrzlinové kornouty, T‑794/16, nezveřejněný, EU:T:2018:70, bod 76, a ze dne 6. dubna 2022, Agora Invest v. EUIPO – Transportes Maquinaria y Obras (TRAMOSA), T‑219/21, nezveřejněný, EU:T:2022:219, bod 117 a citovaná judikatura].

90

V projednávané věci nemají dominantní prvky dotčených označení pro relevantní veřejnost význam (viz body 73 a 77 výše). Nemohou tedy u relevantní veřejnosti přenášet koncept.

91

Pokud jde o ostatní prvky tvořící zpochybněný (průmyslový) vzor, jak vyplývá z bodů 74 a 77 výše, tyto prvky zaujímají druhotné postavení, které omezuje jejich dopad v rámci konceptuálního srovnání dotčených označení. To však neznamená, že uvedené prvky jsou zcela zanedbatelné. Při tomto srovnání tak musí být zohledněny slovní prvek „sticks“, jakož i ozdobné obrazové prvky uvedeného (průmyslového) vzoru odpovídající souboru slaných tyčinek, koření, bylinkám a kuchyňskému náčiní, neboť přenášejí koncept potravinářských výrobků běžné spotřeby a odkazují na kořeněné slané tyčinky.

92

Na rozdíl od závěru, který je uveden v bodě 46 napadeného rozhodnutí, je tak třeba mít s ohledem na výše uvedené za to, že dotčená označení jsou z konceptuálního hlediska odlišná.

93

Žalobkyně tvrdí, že starší ochranná známka má v podstatě nízkou rozlišovací způsobilost, jelikož slovní prvek „krax“ popisuje zvuk, který vzniká při konzumaci pochutin z obilovin a z důvodu koexistence uvedené ochranné známky s mezinárodním zápisem ochranné známky CRAXX s vyznačením Evropské unie, zapsaným dne 7. prosince 2004 pod číslem 0854152A pro totožné výrobky obsažené ve třídách 29 a 30.

94

Jak vyplývá z bodů 73, 77 a 90 výše, slovní prvek „krax“ starší ochranné známky podobně jako slovní prvek „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru postrádá pro relevantní veřejnost význam a žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že slovní prvek „krax“ má pro uvedenou veřejnost určitý význam. Pokud jde o tvrzení žalobkyně týkající se zvukomalebnosti posledně uvedeného slovního prvku, zvukomalba zvuku, který vzniká při konzumaci křupavých výrobků, není v projednávané věci zřejmá.

95

Dále pak argument žalobkyně týkající se koexistence starší ochranné známky s ochrannou známkou CRAXX nemůže obstát k prokázání, že v projednávané věci má starší ochranná známka v podstatě nízkou rozlišovací způsobilost. Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, ať již vyplývá z inherentních vlastností této ochranné známky nebo z jejího dobrého jména, se totiž týká schopnosti této ochranné známky identifikovat výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tyto výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiných podniků [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. září 2018, Birkenstock Sales v. EUIPO,C‑26/17 P, EU:C:2018:714, bod 31 a citovaná judikatura, a ze dne 21. prosince 2021, Dr. Spiller v. EUIPO – Rausch (Alpenrausch Dr. Spiller), T‑6/20, nezveřejněný, EU:T:2021:920, bod 145 a citovaná judikatura]. Rozlišovací způsobilost neznamená srovnání několika označení, ale týká se pouze jednoho označení, a sice starší ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. června 2020, China Construction Bank v. EUIPO,C‑115/19 P, EU:C:2020:469, bod 58).

96

Odvolací senát se tudíž nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že starší ochranná známka má v podstatě průměrnou rozlišovací způsobilost.

97

Globální posouzení nebezpečí záměny předpokládá určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se označení vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se označení vztahují, tak může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi označeními, a naopak (rozsudky ze dne 29. září 1998, Canon,C‑39/97, EU:C:1998:442, bod 17, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer,C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 19).

98

Kromě toho pro účely globálního posouzení nebezpečí záměny je třeba zohlednit zejména to, že průměrný spotřebitel v rámci relevantní veřejnosti má pouze zřídka možnost provést přímé srovnání různých ochranných známek, ale musí se spolehnout na nedokonalou představu o těchto ochranných známkách, kterou si uchová v paměti (rozsudek ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer,C‑342/97, EU:C:1999:323, bod 26). Kromě toho lze dospět k závěru o existenci nebezpečí záměny pouze tehdy, pokud by relevantní veřejnost mohla být uvedena v omyl ohledně obchodního původu dotčených výrobků [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. listopadu 2021, Jeronimo Martins Polska v. EUIPO – Rivella International (Riviva), T‑551/20, nezveřejněný, EU:T:2021:816, bod 86].

99

V projednávané věci odvolací senát v bodě 51 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že existuje nebezpečí záměny, pokud jde o obchodní původ dotčených výrobků, s ohledem na nedokonalou představu, kterou si spotřebitelé o dotčených označeních uchovají v paměti.

100

V tomto ohledu zaprvé, jak vyplývá z bodu 54 výše, měl odvolací senát důvodně za to, že dotčené výrobky jsou podobné z důvodu jejich komplementarity. Zadruhé dotčená označení obsahují společné a dominantní slovní prvky „krax“ starší ochranné známky a „crax“ zpochybněného (průmyslového) vzoru, které postrádají význam, a jsou tedy distinktivní (viz body 69 až 77 výše). Zatřetí jsou uvedená označení odlišná z konceptuálního hlediska (viz body 88 až 92 výše). Začtvrté měl odvolací senát rovněž správně za to, že tato označení jsou z vizuálního hlediska průměrně podobná (viz body 79 až 82 výše). Navíc tatáž označení vykazují vysoký stupeň fonetické podobnosti (viz bod 86 výše). Zapáté měl odvolací senát rovněž správně za to, že starší ochranná známka má průměrnou rozlišovací způsobilost (viz bod 96 výše).

101

Z toho vyplývá, že relevantní veřejnost, která vykazuje průměrnou úroveň pozornosti, bude moci mít, setká-li se se zpochybněným (průmyslovým) vzorem, důvodně za to, že dotčené výrobky a podobné výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka, mají stejný obchodní původ.

102

Za těchto podmínek se odvolací senát nedopustil žádného pochybení, když v bodě 51 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že existuje nebezpečí záměny ohledně obchodního původu výrobků ve smyslu čl. 25 odst. 1 písm. e) nařízení č. 6/2002 v jeho dřívějším znění ve spojení s čl. 36 odst. 2 písm. b) rumunského zákona o ochranných známkách.

103

Z toho vyplývá, že první žalobní důvod není opodstatněný a musí být zamítnut, a je tudíž třeba zamítnout i žalobu v plném rozsahu.

104

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

105

Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené vedlejší účastnicí. Naproti tomu vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení pouze v případě, že se bude konat jednání, je třeba s ohledem na to, že se takové jednání nekonalo, rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: