1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Administration of the State Border Guard Service of Ukraine, domáhá zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 1. prosince 2023 (věc R 438/2023‑1) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 16. března 2022 podala právní předchůdkyně žalobkyně u EUIPO přihlášku ochranné známky Evropské unie pro následující obrazové označení:

3

Přihlášená ochranná známka označovala výrobky a služby, které náležejí do tříd 9, 14, 16, 18, 25, 28 a 41 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

4

Dne 13. září 2022 byl do rejstříku zapsán převod přihlášené ochranné známky na žalobkyni.

5

Rozhodnutím ze dne 22. prosince 2022 průzkumový referent přihlášku k zápisu v plném rozsahu zamítl na základě čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1) ve spojení s jeho čl. 7 odst. 2.

6

Dne 21. února 2023 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.

7

Dne 13. června 2023 zaslal předseda a zpravodaj prvního odvolacího senátu žalobkyni sdělení, v němž ji informoval, že po předběžném posouzení věci a bez předjímání závěru o tom, zda se čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001 použije, či nikoli, dotčené označení podle všeho postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení. Žalobkyně předložila vyjádření dne 13. července 2023.

8

Napadeným rozhodnutím odvolací senát odvolání zamítl z důvodu, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost pro dotčené výrobky a služby, a její zápis musí být tedy na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 zamítnut.

9

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

10

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

11

Žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, druhý z porušení zásad rovného zacházení a řádné správy a třetí z porušení čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001.

12

Žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že nesprávně použil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, když konstatoval, že přihlášená ochranná známka postrádá pro všechny dotčené výrobky a služby rozlišovací způsobilost.

13

Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost. Podle čl. 7 odst. 2 téhož nařízení se čl. 7 odst. 1 použije, i když důvody k zamítnutí zápisu existují jen v části Evropské unie.

14

Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 znamená, že tato ochranná známka umožní identifikovat výrobek nebo službu, pro které je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiných podniků [viz rozsudek ze dne 8. února 2011, Paroc v. OHIM (INSULATE FOR LIFE), T‑157/08, EU:T:2011:33, bod 44 a citovaná judikatura].

15

Rozlišovací způsobilost ochranné známky se musí posuzovat jednak ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak ve vztahu k jejich vnímání relevantní veřejností [viz rozsudek ze dne 25. září 2014, Giorgis v. OHIM – Comigel (Tvar dvou zabalených kelímků), T‑474/12, EU:T:2014:813, bod 13 a citovaná judikatura].

16

U označení postrádajících rozlišovací způsobilost, uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, se má za to, že nemohou plnit základní funkci ochranné známky, tedy identifikovat původ výrobku nebo služby, na které se ochranná známka vztahuje, tak, aby spotřebitel, který si tento výrobek nebo službu pořídí, mohl při dalším pořizování učinit stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní [rozsudek ze dne 27. února 2002, Eurocool Logistik v. OHIM (EUROCOOL), T‑34/00, EU:T:2002:41, bod 37; viz rovněž rozsudky ze dne 15. září 2009, Wella v. OHIM (TAME IT), T‑471/07, EU:T:2009:328, bod 14 a citovaná judikatura, a ze dne 13. března 2024, Quality First v. EUIPO (MORE-BIOTIC), T‑243/23, nezveřejněný, EU:T:2024:162, bod 19 a citovaná judikatura].

17

V bodě 26 napadeného rozhodnutí odvolací senát uvedl, že výrobky a služby, na které se přihlášená ochranná známka vztahuje, jsou tvořeny především výrobky a službami běžné spotřeby určenými hlavně široké veřejnosti, i když některé z těchto výrobků a služeb mohou být určeny rovněž profesionálním uživatelům. Podle napadeného rozhodnutí se v závislosti na vlastnostech dotčených výrobků a služeb může úroveň pozornosti relevantní veřejnosti pohybovat od nízké až po vysokou.

18

Tyto závěry, jimž ostatně žalobkyně neoponovala, není důvodné zpochybňovat.

19

V bodech 27 až 37 napadeného rozhodnutí odvolací senát uvedl, že věta, která je předmětem přihlášené ochranné známky, je jedním ze symbolů boje Ukrajiny proti ruské okupaci. Podle odvolacího senátu je spjata s vojákem ukrajinské armády a s touto zemí, jakož i s historickou událostí, v jejímž rámci byla vyslovena. Relevantní veřejnost tak uvidí pouze politické sdělení zprostředkované touto větou a označení nebude vnímat ani si ho neuchová v paměti coby ochrannou známku, tj. jako označení obchodního původu výrobků a služeb, na které se vztahuje. Podle odvolacího senátu bude naopak předmětné označení relevantní veřejností vnímáno jako označení propagační, a to v tom smyslu, že propaguje odvahu v krajní situaci, a nikoli určitý hospodářský subjekt nebo určitou obchodní strukturu. Podle něj se tedy jedná o politický slogan postrádající rozlišovací způsobilost. Totožnost žalobkyně pak v tomto ohledu není relevantní. Odvolací senát uvádí, že sdělení formulovanému v ruštině a angličtině porozumí rusky hovořící veřejnost v Unii. Věta v angličtině podle něj obsahuje základní anglická slova snadno pochopitelná pro každou rusky hovořící osobu mající základní znalost angličtiny.

20

Na prvním místě žalobkyně uvádí, že odvolací senát zaprvé nesprávně kvalifikoval přihlášenou ochrannou známku jako „politický slogan“. Tato ochranná známka je podle ní bojovým zvoláním použitým příslušníkem ukrajinské pohraniční stráže na Hadím ostrově dne 24. února 2022, což byl první den rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu. Jedná se tedy spíše o originální větu, kterou lze spojit s jedním konkrétním zdrojem a jedním konkrétním okamžikem. Zadruhé, i když byla přihlášená ochranná známka následně použita k mobilizování podpory Ukrajině, neboť je neopakovatelně spjata s ukrajinskou reakcí na vojenskou agresi Ruské federace, není podle žalobkyně vhodné použít na takové označení při posuzování jeho rozlišovací způsobilosti přísnější kritéria, než jaká jsou použitelná na jiné druhy označení. Skutečnost, že je určité označení považováno za politický slogan, ho nezbavuje automaticky veškeré rozlišovací způsobilosti ve vztahu ke všem výrobkům či službám. Relevantní veřejnost v Unii je dle žalobkyně zvyklá spojovat politické slogany s původem výrobků nebo služeb, aniž tyto slogany získaly rozlišovací způsobilost užíváním.

21

Na druhém místě žalobkyně uvádí, že přihlášená ochranná známka má inherentní rozlišovací způsobilost pro každou z kategorií výrobků a služeb, na které se přihláška k zápisu vztahuje, neboť průměrný spotřebitel v Unii neví, co označení v cizím jazyce znamená, a jen málo těchto spotřebitelů tento výraz zaslechlo před podáním přihlášky ochranné známky. Doba tří týdnů, která uplynula mezi událostí, při níž věta převzatá do přihlášené ochranné známky vznikla, a podáním přihlášky ochranné známky, tedy podle žalobkyně nestačila k tomu, aby v okamžiku podání přihlášky k zápisu bylo označení široce užíváno nebo aby bylo vnímáno jako postrádající rozlišovací způsobilost. Odvolací senát tím, že neposoudil rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám, na které se vztahuje, dospěl podle žalobkyně k nesprávnému závěru ohledně použitelnosti judikatury týkající se reklamních sloganů na projednávaný případ. Odvolací senát totiž mylně použil judikaturu o reklamních sloganech, přestože přihlášená ochranná známka nemá inherentní reklamní funkci, a není tedy propagačním heslem. Rozlišovací způsobilost přihlášené ochranné známky tedy neposoudil s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem projednávaného případu.

22

Na třetím místě měl podle žalobkyně odvolací senát zohlednit okolnost, že přihlášená ochranná známka byla přímo a jednoznačně spjata s příslušníkem ukrajinské pohraniční stráže, který byl autorem věty převzaté do této ochranné známky, a rovněž s žalobkyní. Praxe EUIPO podle žalobkyně dokládá, že v případě ochranných známek tvořených politickými slogany může být v rámci posouzení rozlišovací způsobilosti těchto ochranných známek zohledněna totožnost přihlašovatele ochranné známky, aby jiné podniky nemohly uvést veřejnost v omyl. Odvolací senát, který měl v projednávané věci za to, že totožnost přihlašovatele ochranné známky nemá žádný vliv na posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky, tím nezohlednil jednu z klíčových okolností projednávaného případu.

23

Žalobkyně tvrdí, že pokud je označení tak úzce a jednoznačně spjato s určitou osobou nebo právní entitou, která stojí za vytvořením uvedeného označení nebo stála u jeho zrodu, považuje relevantní veřejnost tyto osoby za někoho, kdo ztělesňuje obchodní původ výrobků nebo služeb nesoucích toto označení, a toto označení si bude s těmito osobami spojovat. Spotřebitelé v Unii si logicky nemohou přihlášenou ochrannou známku vzhledem k její symbolice spojovat s žádným jiným zdrojem než s ukrajinským státem a jeho obránci. Pokud si tedy průměrný spotřebitel koupí výrobek uváděný na trh pod přihlášenou ochrannou známkou, vytvoří si v mysli spojitost mezi výrobkem a autorem věty a bude věřit tomu, že nákupem takového výrobku podporuje Ukrajinu. Podle žalobkyně se jedná o obvyklý způsob myšlení relevantních spotřebitelů, jelikož byli v průběhu let vystavováni podobným praktikám ze strany různých organizací.

24

EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

25

V tomto ohledu na prvním místě žalobkyně marně poukazuje na to, že odvolací senát pochybil, když přihlášenou ochrannou známku kvalifikoval jako „politický slogan“.

26

Jak vysvětlil odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí, věta převzatá do přihlášené ochranné známky totiž byla okamžitě po jejím prvním užití široce užívána k mobilizování podpory Ukrajině, a stala se tak velmi rychle symbolem boje Ukrajiny proti agresi Ruské federace. Tato věta tedy byla používána v politickém kontextu, opakovaně a s cílem vyjadřovat a prosazovat podporu Ukrajině. Taková situace zcela odpovídá definici výrazu „politický slogan“, kterou použila sama žalobkyně v bodě 22 žaloby, tj. výraz užívaný v určitém politickém nebo sociálním kontextu a opakující určitou myšlenku nebo určitý cíl ve snaze přesvědčit veřejnost nebo – v jejím rámci – určitou cílovou skupinu.

27

Žalobkyně sice tvrdí, že věta převzatá do přihlášené ochranné známky není politickým sloganem, protože je naopak expresivní reakcí na bezprostřední hrozbu smrtelného nebezpečí, to však nic nemění na tom, že bezprostředně po události, která tuto reakci vyvolala, se tato věta politickým sloganem ve smyslu uvedeném v bodě 26 výše stala.

28

Žalobkyně rovněž neprávem odvolacímu senátu vytýká, že měl za to, že politický slogan nezbytně a automaticky postrádá jakoukoli rozlišovací způsobilost. Odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí konstatoval, že za situace, kdy se věta převzatá do přihlášené ochranné známky okamžitě stala politickým sloganem, musí být označení považováno za spojené s historickou událostí, v jejímž rámci byla tato věta vyslovena. Následně však odvolací senát s odkazem na zvláštnosti přihlášené ochranné známky vysvětlil, že spotřebitelé uvidí pouze politické sdělení, které z označení jasně vyplývá, takže tato ochranná známka nebude relevantní veřejností vnímána jako označení obchodního původu výrobků a služeb, na které se vztahuje. Odvolací senát tedy neuvažoval mechanicky v tom smyslu, že by každý politický slogan nezbytně postrádal rozlišovací způsobilost, ani nepoužil přísnější kritéria než v případě označení, která politickými slogany tvořena nejsou.

29

Na druhém místě je třeba uvést, jak odvolací senát správně konstatoval v bodě 36 napadeného rozhodnutí, že – zaprvé – ta část relevantní veřejnosti, která ovládá ruštinu, bude rozumět významu rusky psané věty obsažené v přihlášené ochranné známce. Označení mimoto obsahuje větu složenou ze základních anglických slov, které snadno porozumí anglofonní část relevantní veřejnosti, zejména relevantní veřejnost v Irsku a na Maltě, jakož i část relevantní veřejnosti, která má základní znalost angličtiny.

30

Věta převzatá do přihlášené ochranné známky byla velmi intenzivně používána v neobchodním kontextu a relevantní veřejnost ji nutně bude s tímto kontextem velmi úzce spojovat. Jak správně uvedl odvolací senát, věta převzatá do přihlášené ochranné známky se totiž velmi rychle stala jedním ze symbolů boje Ukrajiny proti ruské agresi, spojovaným s vojákem ukrajinské armády, potažmo s Ukrajinou. Vzhledem k rozsahu mediálního pokrytí této události bude tato věta spojována s tímto okamžikem z nedávné historie, který je průměrnému spotřebiteli v Unii dobře znám.

31

Pokud jde o výtku, že odvolací senát některá svá vyjádření nepodložil důkazy, je třeba připomenout, že nic nebrání EUIPO, aby při svém posouzení zohlednil obecně známé skutečnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. dubna 2011, Smart Technologies v. OHIM (WIR MACHEN DAS BESONDERE EINFACH), T‑523/09, nezveřejněný, EU:T:2011:175, bod 41 a citovaná judikatura]. Žalobkyně přitom nezpochybnila skutečnost, že věta převzatá do přihlášené ochranné známky byla bezprostředně po události ze dne 24. února 2022 v hojné míře šířena médii, takže se záhy stala symbolem boje proti ruské agresi na Ukrajině. Žalobkyně totiž pouze tvrdila, že doba tří týdnů nestačí k tomu, aby bylo dotčené označení široce užíváno, a že nic neprokazuje intenzivní užívání tohoto označení v Unii během tří týdnů následujících po ruské invazi na Ukrajinu, přičemž připustila, že zpráva o této invazi byla tehdy hlavním tématem v médiích. Kromě toho sama právní předchůdkyně žalobkyně v přihlášce k zápisu podané dne 16. března 2022, tj. k datu, které je v souladu s judikaturou [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2014, Bateaux mouches v. OHIM (BATEAUX-MOUCHES), T‑553/12, nezveřejněný, EU:T:2014:264, bod 23 a citovaná judikatura] relevantní pro posouzení existence absolutního důvodu pro zamítnutí zápisu, uvedla, že věta převzatá do přihlášené ochranné známky je emblematickou větou, která se během tří týdnů následujících po zahájení vojenské agrese Ruské federace proti Ukrajině proslavila ve všech zemích světa.

32

Zadruhé nemůže obstát ani kritika žalobkyně, že odvolací senát mylně použil judikaturu o reklamních sloganech, přestože přihlášená ochranná známka nemá inherentní reklamní funkci, a není tedy propagačním heslem; tato kritika totiž vychází z nesprávného pochopení napadeného rozhodnutí.

33

V bodech 22 až 24 napadeného rozhodnutí totiž odvolací senát připomněl judikaturu týkající se reklamních sloganů. Tuto judikaturu však v projednávané věci nijak přímo nepoužil. Spíše z této judikatury vyvodil zásadu, že relevantní veřejnost je málo pozorná ve vztahu k označení, které jí neposkytuje hned údaj o původu nebo určení toho, co si přeje koupit, neboť ho nebude vnímat ani si ho neuchová v paměti jakožto ochrannou známku, a tuto zásadu přenesl na projednávaný případ. Odvolací senát v bodě 31 napadeného rozhodnutí rovněž upřesnil, že věta převzatá do přihlášené ochranné známky je jedním ze symbolů boje Ukrajiny za svobodu a proti ruské okupaci, a v bodě 33 napadeného rozhodnutí uvedl, že spotřebitelé uvidí pouze politické sdělení, které jasně vyplývá z přihlášené ochranné známky. Odvolací senát dále v bodě 34 napadeného rozhodnutí upřesnil, že přihlášená ochranná známka nebude vnímána tak, že propaguje určitý hospodářský subjekt nebo určitou obchodní strukturu, ale nanejvýš tak, že propaguje odvahu v krajní situaci.

34

Z toho v prvé řadě vyplývá, že odvolací senát přihlášenou ochrannou známku nepovažoval za reklamní slogan.

35

V druhé řadě se odvolací senát nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že obecná zásada, podle níž je relevantní veřejnost málo pozorná ve vztahu k označení, které jí neposkytuje hned údaj o původu dotčených výrobků a služeb, jelikož ho nebude vnímat ani si ho neuchová v paměti jakožto ochrannou známku, se použije rovněž na označení, jejichž hlavní sdělení je politické povahy.

36

S ohledem na základní funkci ochranné známky, jak byla připomenuta v bodě 16 výše, přitom označení není způsobilé plnit tuto funkci, pokud průměrný spotřebitel ve styku s ním nevnímá údaj o původu výrobku nebo služby, ale pouze politické sdělení.

37

Zatřetí, je-li tentýž důvod pro zamítnutí zápisu namítán vůči kategorii nebo skupině výrobků či služeb, může se příslušný orgán omezit na souhrnné odůvodnění pro všechny dotčené výrobky nebo služby [viz rozsudek ze dne 21. března 2014, FTI Touristik v. OHIM (BigXtra), T‑81/13, nezveřejněný, EU:T:2014:140, bod 43 a citovaná judikatura]. V judikatuře bylo sice upřesněno, že se taková možnost vztahuje pouze na výrobky a služby, které mezi sebou vykazují dostatečně přímou a konkrétní spojitost tak, že tvoří dostatečně stejnorodou kategorii nebo skupinu výrobků či služeb, zároveň však v ní bylo uvedeno, že za účelem posouzení, zda výrobky a služby mezi sebou vykazují dostatečně přímou a konkrétní spojitost a mohou být rozvrženy do dostatečně stejnorodých kategorií nebo skupin, je třeba zohlednit cíl tohoto kroku, jímž je umožnit a usnadnit posouzení in concreto otázky, zda se na ochrannou známku, které se týká přihláška k zápisu, vztahuje, či nevztahuje některý z absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu [viz rozsudek ze dne 13. května 2020, Koenig & Bauer v. EUIPO (we’re on it), T‑156/19, nezveřejněný, EU:T:2020:200, bod 60 a citovaná judikatura]. Rozvržení dotčených výrobků a služeb do jedné nebo několika skupin či kategorií proto musí být provedeno zejména na základě vlastností, které jsou pro ně společné a které jsou relevantní pro analýzu, zda se na ochrannou známku přihlášenou pro uvedené výrobky a služby vztahuje, či nevztahuje určitý absolutní důvod pro zamítnutí zápisu (viz rozsudek ze dne 13. května 2020, we’re on it, T‑156/19, nezveřejněný, EU:T:2020:200, bod 61 a citovaná judikatura). Z toho vyplývá, že takové posouzení musí být provedeno in concreto v rámci průzkumu každé přihlášky k zápisu, a případně pro každý z jednotlivých potenciálně použitelných absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu (rozsudek ze dne 17. května 2017, EUIPO v. Deluxe Entertainment Services Group, C‑437/15 P, EU:C:2017:380, bod 33).

38

V projednávané věci měl odvolací senát v bodech 34 a 37 napadeného rozhodnutí za to, že relevantní veřejnost přihlášenou ochrannou známku nebude vnímat jako označující obchodní původ. V bodě 36 napadeného rozhodnutí dále upřesnil, že věta převzatá do přihlášené ochranné známky bude interpretována především jako politické sdělení a že toto vnímání bude totožné pro všechny výrobky nebo služby, na které se tato ochranná známka vztahuje.

39

Odvolací senát měl tedy za to, že výrobky a služby, na které se přihlášená ochranná známka vztahuje, tvoří dostatečně stejnorodou skupinu s přihlédnutím k absolutnímu důvodu pro zamítnutí zápisu, který podle něj brání zápisu uvedené ochranné známky.

40

Vzhledem k tomu, že odvolací senát měl správně za to, že relevantní veřejnost nebude přihlášenou ochrannou známku vnímat jako označující obchodní původ, ale jako politické sdělení prosazující podporu boje Ukrajiny proti vojenské agresi Ruské federace, mohl platně seskupit všechny výrobky a služby, na které se přihlášená ochranná známka vztahuje, do jediné kategorie, i když vykazují odlišné inherentní vlastnosti.

41

S ohledem na specifičnost přihlášené ochranné známky a její totožné vnímání relevantní veřejností pro všechny výrobky a služby, na které se přihláška k zápisu vztahuje, se tudíž odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení, když měl za to, že uvedené výrobky a služby jsou součástí jediné skupiny, na kterou se jím uplatněný důvod pro zamítnutí zápisu použije stejným způsobem.

42

Na třetím místě musí být podle ustálené judikatury rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 posuzována jednak ve vztahu k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak ve vztahu k jejich vnímání relevantní veřejností (viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C‑456/01 P a C‑457/01 P, EU:C:2004:258, bod 35 a citovaná judikatura).

43

Argument žalobkyně, že je přihlášená ochranná známka přímo a jednoznačně spjata s příslušníkem ukrajinské pohraniční stráže, který je autorem věty převzaté do této ochranné známky, a relevantní veřejnost ji tak bude vnímat jako označení s rozlišovací způsobilostí umožňující identifikovat výrobky a služby, které jsou jím označeny, jako pocházející od žalobkyně, spadá nanejvýš do působnosti čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001, a nikoli čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, vzhledem k tomu, že jeho analýza vyžaduje posouzení vlastností, které by přihlášená ochranná známka mohla získat užíváním u relevantní veřejnosti, takže by tato veřejnost dotčené výrobky a služby identifikovala jako pocházející od žalobkyně. K takovému argumentu tedy nelze přihlédnout při posuzování inherentní rozlišovací způsobilosti uvedené ochranné známky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. září 2019, Crédit Mutuel Arkéa v. EUIPO – Confédération nationale du Crédit mutuel (Crédit Mutuel), T‑13/18, EU:T:2019:673, bod 62]. Žalobkyně přitom neuplatnila čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001, ani netvrdila, že přihlášená ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním ve smyslu tohoto ustanovení.

44

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát správně dospěl k závěru, že přihlášená ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

45

První žalobní důvod uplatněný žalobkyní je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.

46

Podle žalobkyně porušil odvolací senát zásady rovného zacházení a řádné správy tím, že použil kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášené ochranné známky, která se liší od kritérií použitých v minulosti v rámci posouzení rozlišovací způsobilosti podobných označení, zejména politických sloganů.

47

Vzhledem k tomu, že odvolací senát uvedl, že přihlášená ochranná známka ztratila rozlišovací způsobilost pro jakékoli výrobky nebo služby z důvodu, že byla intenzivně užívána v neobchodním kontextu, podle žalobkyně neměly být podobné ochranné známky tvořené politickými slogany nebo jiná označení intenzivně užívaná v neobchodním, ať už politickém či historickém kontextu, zapsány pro žádný výrobek nebo službu.

48

EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

49

EUIPO je povinen vykonávat své pravomoci v souladu s takovými obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada rovného zacházení a zásada řádné správy [rozsudek ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, EU:C:2011:139, bod 73, a usnesení ze dne12. prosince 2013, Getty Images (US) v. OHIM, C‑70/13 P, nezveřejněné, EU:C:2013:875, bod 41; viz rovněž rozsudek ze dne 4. července 2018, Deluxe Entertainment Services Group v. EUIPO (deluxe), T‑222/14 RENV, nezveřejněný, EU:T:2018:402, bod 65 a citovaná judikatura].

50

S ohledem na zásady rovného zacházení a řádné správy sice musí EUIPO zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných přihlášek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli, nicméně použití těchto zásad musí být v souladu s dodržováním zásady legality, takže nemůže být rovnost tam, kde je protiprávnost, a osoba, která žádá o zápis označení jako ochranné známky, nemůže ve svůj prospěch uplatňovat případnou protiprávnost, k níž došlo v její prospěch nebo ve prospěch jiné osoby, aby dosáhla totožného rozhodnutí. Ostatně z důvodů právní jistoty a právě řádné správy musí být průzkum každé přihlášky k zápisu striktní a úplný, aby se předešlo tomu, že ochranné známky budou zapsány neoprávněně. Takový průzkum tak musí být proveden v každém konkrétním případě, neboť zápis označení jako ochranné známky závisí na specifických kritériích použitelných v rámci skutkových okolností projednávaného případu, sloužících k ověření, zda dotčené označení nespadá pod některý důvod pro zamítnutí zápisu [viz rozsudky ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, EU:C:2011:139, body 73 až 77 a citovaná judikatura, a ze dne 14. února 2019, Bayer Intellectual Property v. EUIPO (Vyobrazení srdce), T‑123/18, EU:T:2019:95, bod 34 a citovaná judikatura].

51

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tyto úvahy platí, i když je označení, jehož zápis je požadován, tvořeno totožným způsobem jako ochranná známka, jejíž zápis již byl přijat a která se vztahuje na výrobky nebo služby, které jsou totožné nebo podobné těm, pro které je zápis dotčeného označení požadován [usnesení ze dne 12. prosince 2013, Getty Images (US) v. OHIM, C‑70/13 P, nezveřejněné, EU:C:2013:875, bod 45].

52

Legalita rozhodnutí odvolacího senátu, která jsou přijímána v rámci výkonu přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci, tak musí být posuzována výlučně na základě nařízení 2017/1001 tak, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe EUIPO, která každopádně nemůže zavazovat unijní soud [viz rozsudky ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, EU:C:2007:252, bod 65 a citovaná judikatura, a ze dne 26. června 2019, Agencja Wydawnicza Technopol v. EUIPO (200 PANORAMICZNYCH a další), T‑117/18 až T‑121/18, EU:T:2019:447, bod 114 a citovaná judikatura].

53

V projednávané věci, jak vyplývá z bodu 44 výše, odvolací senát správně dospěl na základě úplného a konkrétního přezkumu a s přihlédnutím k relevantním okolnostem projednávané věci k závěru, že zápisu přihlášené ochranné známky brání důvod pro zamítnutí zápisu uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, takže žalobkyně nemůže k vyvrácení tohoto závěru úspěšně uplatňovat dřívější rozhodnutí EUIPO nebo rozhodovací praxi EUIPO, kterou podle ní odvolací senát nedodržel.

54

Vzhledem k výše uvedenému je třeba druhý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

55

Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001 tím, že v napadeném rozhodnutí odmítl přezkoumat absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení, na kterém průzkumový referent založil své zamítavé rozhodnutí ze dne 22. prosince 2022.

56

Žalobkyně nezpochybňuje právo odvolacího senátu uplatnit nový důvod pro zamítnutí zápisu. Domnívá se však, že má právo na to, aby odvolací senát rozhodl o opodstatněnosti důvodů uplatněných průzkumovým referentem, jelikož vynaložila čas a úsilí k podání odvolání a zaplatila úřední poplatky, aby toto rozhodnutí bylo přezkoumáno. Existenci takového práva podle ní potvrzuje bod 30 odůvodnění nařízení 2017/1001.

57

EUIPO s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

58

Článek 71 odst. 1 nařízení 2017/1001 stanoví, že po přezkoumání opodstatněnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne a může přitom rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odvolací senát může na základě odvolání proti rozhodnutí průzkumového referenta o zamítnutí zápisu provést nový úplný přezkum opodstatněnosti přihlášky k zápisu jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek [viz rozsudek ze dne 13. února 2019, Nemius Group v. EUIPO (DENTALDISK), T‑278/18, nezveřejněný, EU:T:2019:86, bod 29 a citovaná judikatura]. Odvolací senát má pravomoc opětovně provést průzkum přihlášky k zápisu z hlediska všech absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v článku 7 nařízení 2017/1001, aniž je omezen úvahami průzkumového referenta, a nemusí k tomu uvádět žádné specifické důvody [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. ledna 2017, Netguru v. EUIPO (NETGURU), T‑54/16, nezveřejněný, EU:T:2017:9, bod 82 a citovaná judikatura].

59

V souladu s čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 musí průzkumoví referenti EUIPO a na základě odvolání pak odvolací senáty EUIPO při posuzování absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu zkoumat z moci úřední relevantní skutečnosti za účelem určení, zda ochranná známka, jejíž zápis je požadován, spadá pod některý z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v článku 7 téhož nařízení, či nikoli. Z toho vyplývá, že příslušné orgány EUIPO mohou být vedeny k tomu, aby svá rozhodnutí založily na skutečnostech, které nebyly přihlašovatelem uplatněny [rozsudky ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM, C‑25/05 P, EU:C:2006:422, bod 50, a ze dne 21. dubna 2015, Louis Vuitton Malletier v. OHIM – Nanu-Nana (Vyobrazení šachovnicového vzoru šedé barvy), T‑360/12, nezveřejněný, EU:T:2015:214, bod 59], za předpokladu, že je dodrženo právo přihlašovatele být vyslechnut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. února 2019, DENTALDISK, T‑278/18, nezveřejněný, EU:T:2019:86, bod 31). Článek 70 odst. 2 nařízení 2017/1001 v tomto ohledu umožňuje odvolacímu senátu EUIPO, aby „pokaždé, kdy to bude nezbytné, vyzv[al] účastníky, aby předložili v jím stanovené lhůtě vyjádření […] ke sdělením odvolacího senátu“.

60

V projednávané věci byla žalobkyně informována sdělením ze dne 13. června 2023 (viz bod 7 výše), že označení podle všeho rovněž postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, a byla vyzvána, aby se k tomu vyjádřila. Odvolací senát toto vyjádření v napadeném rozhodnutí náležitě zohlednil, jak vyplývá například z jeho bodu 32. Právo žalobkyně být vyslechnuta tedy bylo v projednávané věci dodrženo.

61

Po úplném a konkrétním průzkumu přihlášky ochranné známky odvolací senát napadeným rozhodnutím zamítl na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 odvolání žalobkyně proti zamítnutí této přihlášky průzkumovým referentem a uvedl, že již tedy není nutné zkoumat, zda musí být zápis přihlášené ochranné známky zamítnut rovněž na základě čl. 7 odst. 1 písm. f) téhož nařízení.

62

Odvolací senát tak využil širokou posuzovací pravomoc, kterou mu přiznává čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001, a opodstatněnost přihlášky k zápisu v plném rozsahu nově přezkoumal místo průzkumového referenta z hlediska jak právních, tak skutkových otázek.

63

Ze znění čl. 7 odst. 1 nařízení 2017/1001 přitom vyplývá, že stačí, aby se uplatnil jeden z absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v tomto ustanovení, a dotčené označení nebude možné zapsat jako ochrannou známku Evropské unie [viz rozsudek ze dne 2. března 2022, Pluscard Service v. EUIPO (PLUSCARD), T‑669/20, nezveřejněný, EU:T:2022:106, bod 67 a citovaná judikatura].

64

Vzhledem k tomu, že odvolací senát správně dovodil, že zápisu přihlášené ochranné známky brání důvod pro zamítnutí zápisu vycházející z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001, mohl se oprávněně domnívat, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že již není nutné zkoumat, zda musí být zápis přihlášené ochranné známky zamítnut rovněž na základě čl. 7 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení.

65

Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut jako neopodstatněný, a v důsledku toho musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

66

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

67

Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů řízení pouze v případě, že se bude konat jednání, je třeba s ohledem na to, že se jednání nekonalo, rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (třetí senát)

rozhodl takto: