1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Meta Platforms Ireland Ltd, domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Komise C(2023) 8176 final ze dne 27. listopadu 2023, kterým se stanoví výše poplatku za dohled za služby Facebook a Instagram podle čl. 43 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Žalobkyně je společností založenou podle irského práva, dceřinou společností amerického podniku Meta Platforms Inc, která byla označena za poskytovatele služeb Facebook a Instagram v Evropské unii.

3

V souladu s čl. 43 odst. 1 až 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. 2022, L 277, s. 1, dále jen „DSA“) Evropská komise účtuje poskytovatelům velmi velkých on-line platforem (dále jen „VLOP“) a velmi velkých internetových vyhledávačů (dále jen „VLOSE“) určených jako takové podle článku 33 uvedeného nařízení roční poplatek za dohled za každou z jejich takto určených služeb, stanovený prováděcím aktem za účelem pokrytí odhadovaných nákladů, které Komisi vzniknou v souvislosti s jejími úkoly v oblasti dohledu podle DSA. V souladu s čl. 43 odst. 4 uvedeného nařízení Komise tento poplatek určí na základě metodiky stanovené v aktu v přenesené pravomoci, při dodržení zásad stanovených v čl. 43 odst. 5 téhož nařízení.

4

Dne 2. března 2023 Komise za tímto účelem přijala nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2023/1127, kterým se doplňuje nařízení 2022/2065 o podrobné metodiky a postupy týkající se poplatků za dohled, které Komise účtuje poskytovatelům velmi velkých on-line platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů (Úř. věst. 2023, L 149, s. 16).

5

Dne 25. dubna 2023 přijala Komise rozhodnutí C(2023) 2756 final a rozhodnutí C(2023) 2734 final, kterými službu Facebook, resp. službu Instagram určila jako VLOP v souladu s čl. 33 odst. 4 DSA.

6

Dne 28. dubna 2023 byla tato rozhodnutí oznámena žalobkyni jakožto hlavní provozovně poskytovatele služeb Facebook a Instagram v Unii. Kopie každého rozhodnutí byla zaslána společnosti Meta Platforms, která ovládá skupinu právních subjektů, do níž žalobkyně patří.

7

Dne 27. září 2023 Komise v souladu s čl. 6 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 sdělila žalobkyni předběžnou výši ročního poplatku za dohled za služby Facebook a Instagram, přičemž kopie tohoto sdělení byla zaslána též společnosti Meta Platforms. Dne 13. října 2023 žalobkyně předložila Komisi své vyjádření.

8

Dne 27. listopadu 2023 přijala Komise napadené rozhodnutí, kterým se stanoví výše ročního poplatku za dohled za služby Facebook a Instagram za rok 2023. Výše tohoto poplatku byla v souladu s čl. 43 odst. 3 druhým pododstavcem DSA stanovena na základě metodiky a postupů stanovených v nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, zejména v jeho článku 5. Pro účely stanovení uvedené výše Komise zejména oslovila dva třetí provozovatele, společnosti SensorTower a Similarweb, a řídila se metodikou společnou pro všechny VLOP a VLOSE, kterou připojila k napadenému rozhodnutí, za účelem vypočtení průměrného měsíčního počtu aktivních příjemců v Unii (dále jen „MPAP“) určených služeb a rozdělení ročního poplatku za dohled mezi tyto služby v souladu se zásadami uvedenými v článku 43 DSA. Kopie tohoto rozhodnutí byla rovněž zaslána společnosti Meta Platforms.

9

Žalobkyně v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

10

Komise navrhuje, aby Tribunál:

11

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně šest žalobních důvodů, z nichž první dva vychází z námitky protiprávnosti čl. 5 odst. 2 druhé věty nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, jelikož porušuje článek 290 SFEU a čl. 43 odst. 4 a 5 DSA, jakož i článku 5 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, jelikož porušuje čl. 290 odst. 1 SFEU, čl. 43 odst. 5 písm. b) DSA a zásady proporcionality a rovného zacházení. Třetí žalobní důvod vychází z porušení práva žalobkyně být vyslechnuta na základě čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie, pokud jde o stanovení „zbytkových částek“ a metodiku výpočtu MPAP. Čtvrtý žalobní důvod vychází z nedostatku odůvodnění, pokud jde o metodiku výpočtu MPAP a „zbytkových částek“. Pátý žalobní důvod v podstatě vychází z nesprávné a protiprávní metodiky výpočtu MPAP, jelikož Komise uplatnila přenesenou pravomoc prostřednictvím jednotlivých prováděcích aktů. Šestý žalobní důvod vychází z nesprávného stanovení poplatku za dohled žalobkyně, jelikož je stanoven v rozporu s čl. 43 odst. 5 písm. b) DSA.

12

Tribunál nejprve přezkoumá pátý žalobní důvod.

13

V rámci tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nesprávné a porušuje čl. 290 odst. 1 a čl. 291 odst. 2 SFEU, čl. 33 odst. 3, čl. 43 odst. 4 a článek 87 DSA, jakož i čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, jelikož překračuje svůj cíl spočívající v přijetí prováděcího aktu, kterým se stanoví výše poplatku, tím, že stanoví novou společnou metodiku výpočtu MPAP a nepřijatelným způsobem doplňuje DSA.

14

V první řadě žalobkyně vytýká Komisi, že stanovila metodiku výpočtu MPAP v přílohách jednotlivých prováděcích aktů a nikoliv prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, jak to stanoví čl. 33 odst. 3 DSA; bez tohoto aktu Komise mohla namísto přijetí společné metodiky použít údaje uvedené samotnými poskytovateli podle čl. 24 odst. 2 DSA. Žalobkyně totiž tvrdí, že vzhledem k významu metodiky výpočtu MPAP pro stanovení poplatku za dohled, chtěla-li Komise stanovit tuto metodiku „podrobně“ bez použití aktu v přenesené pravomoci podle čl. 33 odst. 3 DSA, měla ji zahrnout do nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, a nikoli ji připojit k prováděcím aktům adresovaným všem poskytovatelům, jako je napadené rozhodnutí.

15

Ve druhé řadě žalobkyně tvrdí, že uvedená metodika výpočtu je v rozporu se zásadou proporcionality. Konkrétně uvádí, že Komise přijala tři významy MPAP a používala tento pojem odlišně podle toho, zda je MPAP používán pro účely transparentnosti (v souladu s článkem 24 DSA), pro určení služeb jako VLOP nebo VLOSE (v souladu s článkem 33 DSA) nebo pro stanovení výše poplatku za dohled daného poskytovatele (v souladu s článkem 43 DSA). Společná metodika, která byla připojena k napadenému rozhodnutí, tak vede k MPAP, které se od MPAP uvedených žalobkyní výrazně liší. I za předpokladu, že by bylo nezbytné zvolit společný přístup k zabránění rozdílům ve výpočtu MPAP, přitom podle žalobkyně mohla Komise přijmout společnou metodiku prostřednictvím samostatného aktu v přenesené pravomoci podle čl. 33 odst. 3 DSA, který by poskytovatelům umožnil použít ji pro výpočet jejich vlastního MPAP, nebo podpůrně v nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 v souladu s čl. 43 odst. 4 DSA. Žalobkyně z toho tudíž vyvozuje, že Komise nemůže uvedená ustanovení zbavit jejich užitečného účinku přijetím prováděcích aktů, které popírají smysl funkce, jež normotvůrce svěřil aktům v přenesené pravomoci.

16

Komise tvrdí, že čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 v rozsahu, v němž stanoví metodiku výpočtu koeficientu (U) pro účely stanovení poplatku za každou určenou službu, doplňuje čl. 43 odst. 5 písm. b) DSA, jelikož toto posledně uvedené ustanovení toliko vyžaduje, aby poplatky byly úměrné MPAP určených služeb. Komise má dále za to, že čl. 43 odst. 4 DSA jí neukládá povinnost stanovit společnou metodiku výpočtu MPAP. Uvedená společná metodika tak není ničím jiným než Komisí učiněnou volbou vycházet, ze tří možných variant, z „jakýchkoli jiných informací, které jsou [jí] dostupné“, jak ji k tomu opravňuje čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127. Komise mimoto poznamenává, že čl. 33 odst. 3 DSA nezmiňuje článek 43 tohoto nařízení, jenž rovněž neodkazuje na uvedené ustanovení, takže nelze tvrdit, že by Komise tím, že připojila společnou metodiku k prováděcím aktům, obešla formální náležitosti postupu přijímání aktu v přenesené pravomoci stanoveného v článku 87 DSA.

17

Pokud jde o údajné porušení zásady proporcionality, Komise namítá, že zvolila společnou metodiku výpočtu MPAP právě proto, aby zaručila transparentnost a rovné zacházení s poskytovateli z hlediska stanovení jejich poplatků. Podle jejího názoru, ačkoli to vedlo k přibližnému výpočtu MPAP, protože bez přístupu k infrastruktuře jednotlivých poskytovatelů nebo k jejich interním údajům nebylo možné provést podrobný výpočet, považovala Komise za vhodnější porovnat na základě uvedené metodiky MPAP všech určených služeb téhož nebo podobného typu za účelem stanovení přiměřených poplatků, než usilovat o absolutní přesnost. Komise v tomto ohledu připomíná, že v zájmu zajištění právní jistoty použila společnou metodiku založenou na čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, který uvádí stejné zdroje informací pro výpočet MPAP, jako jsou zdroje uvedené v čl. 33 odst. 4 prvním pododstavci DSA. Kromě toho bylo podle jejího názoru zcela vhodné vycházet v případě určení služeb jako VLOP a v případě stanovení poplatků, které mají být účtovány poskytovatelům těchto služeb, z různých zdrojů údajů.

18

Komise nakonec tvrdí, že i kdyby metodika použitá nezávislými třetími zdroji informací, na nichž je společná metodika založena, vykazovala nedostatky, případná nesoudržnost z toho vyplývající by se vztahovala horizontálně na všechny určené služby, takže jednotlivé služby by byly dotčeny stejným způsobem, což by jí umožňovalo zaručit spravedlivé rozdělení poplatků za dohled.

19

Je třeba připomenout, že podle čl. 33 odst. 3 DSA, který se týká určení on-line platforem a internetových vyhledávačů jako VLOP nebo VLOSE, „Komise může po konzultaci s[...] [Evropským] sborem [pro digitální služby] přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87 [DSA], kterým doplní [DSA] stanovením metodiky pro výpočet [MPAP] pro účely odstavce 1 tohoto článku a čl. 24 odst. 2 [DSA] s cílem zajistit, aby tato metodika zohledňovala vývoj trhu a technologií“.

20

Kromě toho podle poslední věty čl. 33 odst. 4 prvního pododstavce DSA Komise při určení VLOP nebo VLOSE „přijme své rozhodnutí na základě údajů oznámených poskytovatelem on-line platformy nebo internetového vyhledávače podle čl. 24 odst. 2 [DSA], informací vyžádaných podle čl. 24 odst. 3 [DSA] nebo jakýchkoli jiných údajů, které jí jsou dostupné“.

21

Pokud jde mimoto o stanovení poplatku za dohled, čl. 43 odst. 3 až 5 DSA stanoví následující:

„3.   Poskytovatelům [VLOP] a [VLOSE] se každoročně účtuje poplatek za dohled za každou službu, pro kterou byli určeni podle článku 33 [DSA].

Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví výši ročního poplatku pro každého poskytovatele [VLOP] nebo [VLOSE]. Při jejich přijímání Komise použije metodiku stanovenou v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 4 tohoto článku a dodržuje zásady stanovené v odstavci 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle článku 88 [DSA].

4.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87 [DSA], kterými stanoví podrobnou metodiku a postupy pro:

[...]

[...]

Při přijímání těchto aktů v přenesené pravomoci dodržuje Komise zásady stanovené v odstavci 5 tohoto článku.

5.   Prováděcí akt uvedený v odstavci 3 a akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 4 dodržují tyto zásady:

[...]

[...]“

22

Podle čl. 87 odst. 4 DSA Komise před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy. Kromě toho podle čl. 87 odst. 6 téhož nařízení mohou Evropský parlament a Rada Evropské unie před vstupem takového aktu v platnost vyslovit námitky.

23

A konečně pokud jde o stanovení základní částky za službu, čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 stanoví následující:

„1.   S ohledem na každou určenou službu podléhající poplatkům za dohled podle článku 3 se základní částka pro rok ‚n‘ vypočte jako podíl na celkových ročních nákladech odhadovaných na rok ‚n+1‘ v souladu s článkem 2, úměrný [MPAP] určené služby v souladu s koeficientem (U) uvedeným v odstavci 2 tohoto článku a […] v souladu s koeficientem (T) […], a to v souladu s tímto vzorcem:

2.   Koeficient (U) pro výpočet základní částky pro každou určenou službu má hodnotu stanovenou v příloze II, která odpovídá [MPAP] vyjádřenému v milionech jednotek a která se zaokrouhluje dolů na nejbližších sto tisíc.

[MPAP] každé určené služby, který určuje použitelný koeficient podle prvního pododstavce tohoto odstavce, je počet vyplývající z údajů oznámených poskytovatelem on-line platformy nebo internetového vyhledávače podle čl. 24 odst. 2 [DSA] nebo z informací požadovaných podle čl. 24 odst. 3 uvedeného nařízení nebo z jakýchkoli jiných informací, které jsou Komisi dostupné a jež jsou k dispozici ke dni 31. srpna roku n.

[...]“

24

V projednávané věci je v bodě 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesněno, že MPAP každé určené služby, který určuje koeficient (U) použitelný pro stanovení poplatku za dohled, může vyplývat z údajů oznámených poskytovatelem služby v souladu s čl. 24 odst. 2 DSA, z informací vyžádaných podle čl. 24 odst. 3 téhož nařízení nebo z jakýchkoli jiných informací, které jsou Komisi dostupné.

25

Dále je v bodě 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že s ohledem na rozdílné metodiky, rozdílnou dostupnost veřejných informací o těchto metodikách, rozdílnou míru přesnosti a rozdílné zdroje údajů, které poskytovatelé určených služeb k výpočtu MPAP svých služeb používají, jakož i na důvěrnost údajů, kterou někteří z těchto poskytovatelů požadují, bylo třeba vycházet ze společné metodiky a společných zdrojů údajů, aby byl koeficient (U) podle čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 u jednotlivých určených služeb uplatňován soudržným způsobem. Na základě společné metodiky a společných zdrojů údajů uvedených v příloze napadeného rozhodnutí tedy Komise vypočetla MPAP služeb Facebook a Instagram a odpovídající koeficient (U), které jsou nezbytné pro stanovení výše poplatku za dohled účtované žalobkyni (viz bod 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26

Komise mimoto v bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázala na existenci obtíží, které z vícero důvodů vyvstaly při zjišťování informací o MPAP v případě VLOP a VLOSE, jakož i o metodice, z níž poskytovatelé při výpočtu MPAP vycházeli. Za těchto okolností Komise uvedla, že ve lhůtách stanovených v čl. 6 odst. 3 a 4 nařízení v přenesené pravomoci č. 2023/1127 nebyla schopná provést spolehlivé srovnání uvedených MPAP mezi různými určenými službami za účelem stanovení poplatku za dohled podle čl. 43 odst. 5 písm. b) DSA. Použití zdrojů údajů třetích provozovatelů mimoto Komise odůvodnila odlišným účelem a povahou postupu týkajícího se stanovení poplatků za dohled ve srovnání s postupem týkajícím se určení VLOP a VLOSE (viz bod 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

27

Konečně v odpovědi na argument, který žalobkyně vznesla v rámci postupu vedoucího k přijetí napadeného rozhodnutí a kterým Komisi vytýkala, že společnou metodiku použitou pro výpočet MPAP nestanovila v aktu v přenesené pravomoci, Komise zejména v bodě 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila, že čl. 43 odst. 5 DSA jí v tomto smyslu neukládá žádnou povinnost pro účely stanovení poplatku za dohled, ani – v případě neexistence aktu v přenesené pravomoci – pro účely jeho stanovení na základě údajů uvedených poskytovateli služeb podle čl. 24 odst. 2 DSA.

28

V tomto ohledu Komise v bodě 41 odůvodnění napadeného rozhodnutí mimoto uvedla, že výkon zmocnění uděleného na základě článku 290 SFEU je obecně diskreční a přísluší jí rozhodnout, zda svou pravomoc k přijímání aktů v přenesené pravomoci využije, s výjimkou případů, kdy jí ustanovení základního legislativního aktu ukládá jasnou, přesnou a bezpodmínečnou povinnost přijmout do určitého data konkrétní akt v přenesené pravomoci, což není případ zmocnění stanoveného v čl. 33 odst. 3 DSA. Dodala, že toto ustanovení totiž stanoví toliko její oprávnění přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem doplnění ustanovení DSA stanovením metodiky výpočtu MPAP. Závěrem Komise připomněla, že přijetí aktu v přenesené pravomoci podle čl. 33 odst. 3 DSA každopádně vyžaduje předchozí konzultaci s Evropským sborem pro digitální služby, který však nebyl ustaven před 17. únorem 2024.

29

Tribunál přezkoumá, zda DSA umožňuje použít společnou metodiku výpočtu MPAP, a teprve poté posoudí, zda Komise v projednávané věci porušila článek 43 uvedeného nařízení, když tuto metodiku přijala v rámci prováděcího aktu.

30

V první řadě je nutno konstatovat, že žádné z ustanovení DSA nebo nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 nebrání tomu, aby se Komise řídila při výpočtu MPAP určitou metodikou. Kromě toho je třeba uvést, jako to činí Komise, že pro účely použití článku 43 DSA není relevantním prvkem MPAP každé určené služby v absolutním vyjádření, ale jeho relativní hodnota ve vztahu k ostatním určeným službám.

31

V projednávané věci mohla mít Komise oprávněné pochybnosti o celkové soudržnosti metod pro výpočet MPAP používaných různými poskytovateli, a to tím spíše, že údaje některých z nich neměla k dispozici.

32

Z toho vyplývá, že byla oprávněna společnou metodiku použít rovněž v zájmu transparentnosti a rovného zacházení s uvedenými poskytovateli s ohledem na skutečnost, že podle článku 43 DSA musí být rozdělení poplatků za dohled úměrné MPAP každé určené služby.

33

Kromě toho jelikož ze znění čl. 4 odst. 2 druhého pododstavce nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 vyplývá (viz bod 22 výše), že toto nařízení nestanoví mezi třemi uvedenými zdroji informací žádnou hierarchii, neboť jsou jasně formulovány jako alternativy, nebyla Komise v projednávané věci povinna některý z těchto zdrojů upřednostnit anebo jej nezohlednit. Komise se tudíž správně rozhodla vycházet z „jakýchkoli jiných informací, které [jí byly] dostupné“ ve smyslu výše uvedeného ustanovení.

34

Ve druhé řadě z obecné systematiky a cílů DSA vyplývá, že pojem „MPAP“ musí být chápán jednotně a soudržně bez ohledu na kontext a účel jeho provádění, což ostatně potvrzuje bod 77 odůvodnění uvedeného nařízení. Pokud by totiž bylo záměrem normotvůrce stanovit odlišné právní režimy podle toho, zda je účelem použití MPAP určení služby jako VLOP nebo VLOSE, nebo stanovení poplatku za dohled, výslovně a jasným a přesným způsobem by to formuloval.

35

I když je tedy Komise zajisté oprávněna přijmout pro výpočet MPAP společnou metodiku, nemůže se nicméně vyhnout kontrole postupu přijímání aktů v přenesené pravomoci, jak je stanoven zejména v čl. 87 odst. 4 a 6 DSA, tím, že tuto společnou metodiku jednoduše připojí ke každému prováděcímu aktu.

36

Podle čl. 43 odst. 4 DSA je totiž Komise povinna přijmout akty v přenesené pravomoci, kterými stanoví podrobnou metodiku a postupy pro stanovení jednotlivých ročních poplatků každého poskytovatele za dohled, a podle čl. 43 odst. 5 písm. b) téhož nařízení musí být tyto poplatky úměrné MPAP každé VLOP nebo každého VLOSE.

37

Článek 4 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 mimoto upřesňuje pravidla pro stanovení základní částky pro každou službu prostřednictvím vzorce obsahujícího zejména koeficient (U), jehož hodnota odpovídá MPAP každé dotyčné služby, aniž by však zahrnoval metodiku pro výpočet samotného MPAP.

38

Jelikož je přitom výpočet MPAP nezbytný pro stanovení poplatku za dohled za každou službu podle čl. 43 odst. 5 písm. b) DSA, Komise jej vypočetla na základě „společné metodiky“, kterou nicméně připojila k napadenému rozhodnutí, jakož i k prováděcím aktům adresovaným ostatním poskytovatelům určených služeb (viz bod 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

39

I když je pravda, jak zdůrazňuje Komise, že na rozdíl od čl. 33 odst. 3 DSA článek 43 téhož nařízení výslovně nehovoří o přijetí aktu v přenesené pravomoci za účelem stanovení metodiky pro výpočet MPAP, nic to nemění na tom, že uvedený článek ukládá Komisi povinnost zajistit, aby roční poplatky za dohled byly úměrné MPAP každé určené služby, a zároveň povinnost stanovit metodiku a postupy pro jejich stanovení v rámci aktu v přenesené pravomoci, a nikoli v prováděcím aktu.

40

Jinými slovy, z kontextuálního a systematického výkladu relevantních ustanovení DSA vyplývá, že ačkoli článek 43 DSA na metodiku uvedenou v článku 33 téhož nařízení výslovně neodkazuje, zakládá zjevnou spojitost mezi metodikou pro stanovení ročních poplatků za dohled, která může být stanovena toliko přijetím aktu v přenesené pravomoci, a MPAP určených služeb, na jehož základě mají být poplatky stanoveny.

41

Metodika pro výpočet MPAP je proto neoddělitelně spjata se stanovením poplatku za dohled a musí být považována za podstatný a nepostradatelný prvek pro jeho stanovení.

42

Pokud jde ve třetí řadě o argument Komise vycházející z toho, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 dostatečně podrobně popisuje výpočet MPAP, je třeba podobně jako žalobkyně konstatovat, že uvedené ustanovení neobsahuje žádné další podrobnosti týkající se tohoto výpočtu než ty, které jsou uvedeny v samotném DSA. I když totiž čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 a poslední věta čl. 33 odst. 4 prvního pododstavce DSA mají odlišný účel, a sice výpočet MPAP pro stanovení poplatků, resp. pro určení VLOP nebo VLOSE, je třeba konstatovat, že zdroje informací pro získání MPAP uvedené v těchto dvou ustanoveních jsou totožné.

43

Vzhledem k tomu, že, jak bylo připomenuto v bodě 41 výše, je výpočet MPAP podstatným a nepostradatelným prvkem pro stanovení poplatku, povinnost Komise stanovená v čl. 43 odst. 4 DSA stanovit v aktu v přenesené pravomoci „podrobnou“ metodiku a postupy pro stanovení poplatků tedy implicitně, avšak nutně znamená povinnost stanovit v takovém aktu přinejmenším dostatečně podrobné prvky metodiky pro výpočet MPAP.

44

Článek 43 odst. 4 DSA každopádně Komisi v podstatě ukládá povinnost upřesnit a konkretizovat DSA tak, že v aktu v přenesené pravomoci rozvede detaily, které nebyly normotvůrcem definovány (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 17. března 2016, Parlament v. Komise,C‑286/14, EU:C:2016:183, bod 50). Jelikož Komise v nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 pouze obecně uvádí tři zdroje informací, a sice údaje oznámené poskytovatelem podle čl. 24 odst. 2 DSA, informace požadované podle čl. 24 odst. 3 DSA a jakékoli jiné informace, které jí jsou dostupné, nelze mít za to, že Komise čl. 43 odst. 4 DSA dodržela.

45

Kromě toho Komise tím, že se na jednání spokojila s tvrzením, že by zahrnutí příliš podrobné metodiky pro výpočet MPAP do aktu v přenesené pravomoci nebylo vhodné a takové řešení by bylo „kontraproduktivní“, neboť by s sebou neslo riziko nutnosti tuto metodiku zejména s ohledem na nová řešení odhadů každoročně aktualizovat, právně dostačujícím způsobem neprokázala, v čem je společná metodika, která je připojená k napadenému rozhodnutí, příliš podrobná vzhledem k jinak jasnému a přesnému znění čl. 43 odst. 4 DSA.

46

Takový argument je ostatně také v rozporu s bodem 77 odůvodnění DSA, podle kterého „[s]tanovení [MPAP] může být ovlivněno vývojem trhu a technickým vývojem, a proto by Komise měla být zmocněna doplnit ustanovení tohoto nařízení přijetím aktů v přenesené pravomoci, kterými se stanoví metodika pro určení aktivních příjemců on-line platformy nebo internetového vyhledávače“.

47

Dále nemůže obstát argument, který Komise vznesla na jednání a podle něhož rozhodnutí nezahrnout podrobné informace do nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 reaguje na obavy související s ochranou obchodního tajemství a důvěrných údajů třetích společností použitých k výpočtu MPAP. Komise totiž zaprvé neprokázala, jak je důvěrnost určitých údajů lépe chráněna v prováděcím aktu, jako je napadené rozhodnutí, než v aktu v přenesené pravomoci. Zadruhé je nutno konstatovat, že důvěrné informace, na které Komise odkazuje, každopádně nejsou uvedeny ani v nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127, ani ve společné metodice připojené k napadenému rozhodnutí, takže tento argument musí být odmítnut.

48

Vzhledem k tomu, že MPAP je jak podstatným prvkem metodiky pro stanovení poplatku za dohled, tak pojmem, který je třeba chápat jednotně a soudržně v celém DSA (viz bod 34 výše), je třeba mít za těchto podmínek za to, že z čl. 43 odst. 3 DSA ve spojení s čl. 33 odst. 3 uvedeného nařízení vyplývá, že Komise tím, že přijala metodiku pro výpočet MPAP v rámci prováděcího aktu, a nikoli v aktu v přenesené pravomoci, porušila čl. 43 odst. 3 až 5 a článek 87 DSA.

49

Tento závěr nemůže být zpochybněn ani ostatními argumenty Komise.

50

Zaprvé na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, totiž společná metodika, která byla připojena k napadenému rozhodnutí, nemůže být považována za pouhé odůvodněné vysvětlení způsobu, jakým byl MPAP vypočten, nýbrž, jak dokládá samotný název přílohy, za skutečnou podrobnou metodiku výpočtu.

51

I když může tato metodika sloužit k pochopení úvah Komise a je společná všem poskytovatelům, jak Komise zdůraznila na jednání, nic to nemění na tom, že taková metodika má svým zněním, obsahem i délkou znaky dokumentu obecné povahy, který se uplatní na všechny poskytovatele, a nejedná se o pouhou součást odůvodnění napadeného rozhodnutí.

52

Zadruhé je třeba uvést, že jelikož žádné ustanovení DSA ani nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 nezmocňuje Komisi k doplnění nebo konkretizaci metodiky a postupů uvedených v čl. 43 odst. 4 DSA prostřednictvím prováděcího aktu, neexistuje ani jakýkoli právní základ pro připojení společné metodiky k napadenému rozhodnutí.

53

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba pátému žalobnímu důvodu vyhovět, a proto zrušit napadené rozhodnutí, aniž je nutné zkoumat ostatní argumenty, výtky nebo žalobní důvody vznesené žalobkyní a rozhodnout o návrhu žalobkyně na přijetí organizačních procesních opatření.

54

Komise navrhuje, aby Tribunál v případě, že čl. 5 odst. 2 nebo 4 nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 nebo napadené rozhodnutí zruší, zachoval účinky uvedeného nařízení nebo napadeného rozhodnutí, dokud Komise nepřijme opatření nezbytná k nápravě zjištěných vad. Tento odklad je nezbytný z toho důvodu, že by takové zrušení mělo dopad na výši poplatků splatných a již zaplacených za rok 2023 ostatními poskytovateli určených služeb, jakož i na celkovou úroveň zdrojů, které má Komise k dispozici a které již použila v souvislosti s jejími úkoly v oblasti dohledu.

55

Žalobkyně tvrdí, že časové omezení účinků případného zrušení napadeného rozhodnutí není odůvodněno pouhou skutečností, že by rozsudek, který má být vydán, měl zpětný účinek spočívající ve vrácení poplatku za dohled zaplaceného do doby, než bude přijato nové rozhodnutí. Kromě toho má za to, že rozsudek, který má být vydán, se přímo nedotkne ostatních prováděcích aktů přijatých Komisí.

56

Podle čl. 264 prvního pododstavce SFEU platí, že je-li žaloba opodstatněná, Tribunál prohlásí napadený akt za neplatný od počátku.

57

Podle čl. 266 prvního pododstavce SFEU je orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku.

58

Podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU však unijní soud může, považuje-li to za nezbytné, uvést ty účinky aktu prohlášeného za neplatný, které jsou nadále považovány za zachované. V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že za účelem výkonu pravomoci, kterou mu toto ustanovení přiznává, vezme unijní soud v úvahu dodržování zásady právní jistoty a jiných veřejných či soukromých zájmů (viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Komise v. Švédsko,C‑389/19 P, EU:C:2021:131, bod 72 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie NetworksC‑333/07, EU:C:2008:764, bod 122).

59

Článek 264 druhý pododstavec SFEU byl tak vykládán zejména v tom smyslu, že z důvodů právní jistoty, ale taktéž z důvodů, které mají zamezit diskontinuitě nebo snížení ochrany v provádění politik vedených nebo podporovaných Unií, umožňuje zachovat po přiměřenou dobu účinky zrušeného aktu [v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 12. února 2025, de Volksbank v. SRB (Příspěvky předem na rok 2018),T‑406/18, EU:T:2025:151, bod 104 a citovaná judikatura].

60

V projednávané věci bylo sice napadené rozhodnutí přijato v rozporu s čl. 43 odst. 4 DSA, jak vyplývá z bodu 48 výše, avšak Tribunál nekonstatoval pochybení, kterým by byla dotčena samotná povinnost žalobkyně zaplatit poplatek za dohled za rok 2023.

61

Za těchto podmínek by zrušení napadeného rozhodnutí bez zachování jeho účinků do doby, než bude nahrazeno novým rozhodnutím, mohlo ohrozit provádění článku 43 DSA, který stanoví, že Komise účtuje poskytovatelům VLOP a VLOSE roční poplatek za dohled, jehož celková výše pokrývá náklady, které Komisi vzniknou v souvislosti s jejími úkoly v oblasti dohledu, kterými byla podle DSA pověřena (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, bod 177). Pokud by totiž Komise byla povinna neprodleně vrátit částku poplatku žalobkyně za dohled, jakož i částky poplatků jiných poskytovatelů, jako jsou poskytovatelé, kteří podali obdobnou žalobu založenou na stejných žalobních důvodech, jakým bylo v projednávané věci vyhověno, ačkoli tito poskytovatelé v zásadě nadále podléhají povinnosti uvedené poplatky platit, hrozilo by, že takové vrácení připraví Komisi o finanční prostředky nezbytné k plnění jejích úkolů v oblasti dohledu, kterými byla podle DSA pověřena.

62

Mimoto je třeba uvést, že vzhledem k důvodům pro zrušení napadeného rozhodnutí, a sice skutečnosti, že Komise použila společnou metodiku pro výpočet MPAP tak, že ji připojila k prováděcím aktům, Komise nebude moci přijmout nové rozhodnutí ukládající žalobkyni zaplacení poplatku za dohled bez předchozího stanovení metodiky pro výpočet MPAP prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Komisi totiž podle č. 266 odst. 1 SFEU přísluší, aby vyvodila nezbytné důsledky ze zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž zohlední nejen výrok tohoto rozsudku, nýbrž též odůvodnění, kterým je nezbytně podepřen, kteréžto je nezbytné k určení přesného smyslu toho, o čem bylo ve výroku rozhodnuto (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. listopadu 2007, Itálie v. Komise, C‑417/06 P, nezveřejněný, EU:C:2007:733, bod 50 a citovaná judikatura, a ze dne 14. července 2016, Lotyšsko v. Komise,T‑661/14, EU:T:2016:412, bod 90). Nové rozhodnutí, kterým se stanoví poplatek za dohled za služby Facebook a Instagram za rok 2023, by tak mohlo být případně přijato až po změně nařízení v přenesené pravomoci 2023/1127 nebo po přijetí nového aktu v přenesené pravomoci, kterým se stanoví metodika pro výpočet MPAP, což by navíc za současného stavu mohlo mít dopad i na stanovení poplatků za dohled v prováděcích aktech přijatých pro rok 2024.

63

Zamítnutí návrhu na zachování účinků napadeného rozhodnutí by tudíž mohlo ohrozit právní jistotu a řádné plnění úkolů v oblasti dohledu, kterými je Komise podle DSA pověřena.

64

Za těchto okolností je třeba zachovat účinky napadeného rozhodnutí do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne dvanáct měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku, budou přijata nezbytná opatření, která vyplývají z tohoto rozsudku.

65

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

66

Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první rozšířený senát)

rozhodl takto: