–

za Ireland, Minister for Justice a Attorney General: M. Browne, Chief State Solicitor, C. Aherne, A. Burke a A. Joyce, jako zmocněnci, ve spolupráci s: N. J. Travers, SC, et P. Leonard, BL,

–

za LK: C. Power, SC, H. Burgess, BL, a G. Daly, solicitor,

–

za Evropskou komisi: A. Azéma a M. Debieuvre, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi LK, který je žadatelem o mezinárodní ochranu, na jedné straně a International Protection Appeals Tribunal (Odvolací soud pro mezinárodní ochranu, Irsko), Minister for Justice (ministr spravedlnosti, Irsko), Ireland (Irsko) a Attorney General (nejvyšší státní zástupce, Irsko) na straně druhé ve věci legality rozhodnutí, kterým byla žádost LK o přístup na trh práce zamítnuta z důvodu, že zpoždění, se kterým bylo v prvním stupni přijato rozhodnutí o jeho žádosti o mezinárodní ochranu (dále jen „rozhodnutí v prvním stupni“), je zaviněno žadatelem LK.

3

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60), nadepsaný „Přístup k řízení“, v odstavci 4 stanoví:

„[…] žádost o mezinárodní ochranu [se považuje] za podanou, jakmile ji příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží od žadatele nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právo, jakmile o ní obdrží úřední zápis.“

4

Článek 3 směrnice 2013/33, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na všechny státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, kteří na území […] členského státu učiní žádost o mezinárodní ochranu […]“

5

Článek 15 této směrnice, nadepsaný „Zaměstnání“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby měli žadatelé do 9 měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu přístup na trh práce, pokud příslušný orgán nepřijal rozhodnutí v prvním stupni a toto zpoždění není zaviněno žadatelem.“

6

European Communities (Reception Conditions) Regulations 2018 [nařízení z roku 2018 o Evropských společenstvích (podmínky přijímání)] (S. I. no 230/2018, dále jen „nařízení z roku 2018“) provedlo ustanovení směrnice 2013/33 do irského právního řádu s účinností od 30. června 2018.

7

Článek 11 odst. 3 a 4 tohoto nařízení, jímž se provádí čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33, stanoví:

„3.   Žadatel může podat žádost o povolení přístupu na trh práce:

[…]

4.   Minister [for Justice and Equality] [(ministr pro spravedlnost a rovnost, Irsko)] může po obdržení žádosti podané podle odstavce 3 udělit žadateli povolení k [přístupu na trh práce], pokud:

8

Dne 2. září 2019 požádal LK, který je gruzínským státním příslušníkem, o mezinárodní ochranu v Irsku a tvrdil, že v případě návratu do země původu by byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy.

9

International Protection Office (Úřad pro mezinárodní ochranu, Irsko) (dále jen „IPO“) naplánoval pohovor s LK na 16. září 2019, avšak LK o tom nebyl informován. LK zkontaktoval svého sociálního pracovníka, který mu domluvil pohovor s IPO na 12. prosince 2019. Během tohoto pohovoru obdržel LK dotazník o mezinárodní ochraně (dále jen „dotazník IPO 2“) v gruzínském jazyce, který měl vyplnit a vrátit do 6. ledna 2020.

10

IPO tuto lhůtu žadateli LK čtyřikrát prodloužil, a to až do 24. srpna 2020, aby mu usnadnil předložení odpovědi na dotazník IPO 2. První prodloužení lhůty, tedy prodloužení do 5. února 2020, bylo poskytnuto dne 7. ledna 2020, kdy LK ještě neměl právního zástupce. O druhou sérii prodloužení lhůty požádal přidělený právní zástupce za účelem přijetí pokynů a tato prodloužení byla poskytnuta dne 5. a 20. února 2020. Vzhledem k tomu, že LK nemluví anglicky, bylo nezbytné zajistit služby gruzínského překladatele, aby LK mohl dotazník IPO 2 vyplnit s pomocí právního zástupce. Třetí žádosti o prodloužení lhůty, která byla nejprve zamítnuta, bylo dne 16. března 2020 vyhověno a lhůta byla prodloužena do 1. května 2020 z důvodu vypuknutí pandemie covidu-19 a z důvodu obtíží spojených se zajištěním překladatelských služeb za fyzické přítomnosti překladatele. Toto prodloužení lhůty bylo poskytnuto všem žadatelům o mezinárodní ochranu. O čtvrté a poslední prodloužení lhůty bylo požádáno dne 17. července 2020 a lhůta byla prodloužena do 24. srpna 2020. LK se společně se svým právním zástupcem zúčastnil dne 5. srpna 2020 schůzky, na které byl přítomen i překladatel, a vyplněný dotazník IPO 2 byl úřadu IPO předložen dne 25. srpna 2020.

11

Souběžně s tím LK dne 20. června 2020 požádal, aby mu Labour Market Access Unit (Oddělení pro přístup na trh práce, Irsko) (dále jen „LMAU“) udělilo povolení k přístupu na trh práce na základě čl. 11 odst. 3 nařízení z roku 2018.

12

LMAU tuto žádost dne 28. srpna 2020 zamítlo s odůvodněním, že zpoždění při vydání rozhodnutí v prvním stupni zavinil LK. LMAU rovněž uvedlo, že LK neodevzdal dotazník IPO 2.

13

Dne 11. září 2020 požádal LK o přezkum tohoto zamítnutí. Rozhodnutím ze dne 2. prosince 2020 příslušný orgán ministerstva spravedlnosti uvedené zamítnutí potvrdil s tím, že zpoždění při vydání rozhodnutí v prvním stupni zavinil LK, jelikož se dne 16. září 2019 nedostavil k pohovoru a dotazník IPO 2 nevrátil v přiměřené lhůtě.

14

LK podal k International Protection Appeals Tribunal (Odvolací soud pro mezinárodní ochranu) proti tomuto zamítnutí odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 3. března 2021.

15

LK tedy podal k High Court (Vrchní soud, Irsko) návrh na soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 9. června 2022 uvedený soud rozhodl, že závěr International Protection Appeals Tribunal (Odvolací soud pro mezinárodní ochranu), že zpoždění při vydání rozhodnutí v prvním stupni zavinil LK nebo že LK nespolupracoval při vyřizování své žádosti, postrádá logiku a není racionální, a uvedené rozhodnutí zrušil.

16

Proti uvedenému rozsudku bylo podáno odvolání k Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko), který je předkládajícím soudem.

17

Předkládající soud má za to, že LK nelze činit odpovědným za žádné zpoždění za období od 2. září 2019, kdy požádal o mezinárodní ochranu, do uplynutí přiměřené lhůty po 28. lednu 2020, kdy mu Legal Aid Board (Rada pro právní pomoc, Irsko) přidělila právního zástupce, který mu měl pomoci s přípravou odpovědi na dotazník IPO 2.

18

Předkládající soud však poznamenává, že ačkoli byla žadateli LK ve dnech 5. a 20. února 2020 znovu prodloužena lhůta pro vyplnění tohoto dotazníku, dne 4. března 2020 nebyl dotazník stále vyplněn. Předkládající soud uvádí, že pouze z důvodu vypuknutí pandemie covidu-19 a s ní souvisejících omezení byla dne 16. března 2020 všem žadatelům o mezinárodní ochranu znovu prodloužena lhůta, čímž byla LK poskytnuta dodatečná lhůta do 1. května 2020. LK však k tomuto datu stále nepředložil dotazník IPO 2 a teprve 17. července 2020 požádal o další prodloužení lhůty.

19

Skutečnost, že IPO souhlasil s tím, že lhůta bude několikrát prodloužena, je podle předkládajícího soudu irelevantní, protože žádost o mezinárodní ochranu nemohla být vyřízena, jelikož LK neposkytl potřebné informace v řádně vyplněném dotazníku IPO 2.

20

Předkládající soud je toho názoru, že zpoždění LK při předložení dotazníku IPO 2 nelze uspokojivě vysvětlit ani s přihlédnutím k pandemii covidu-19.

21

Pokud jde o žádost o povolení přístupu na trh práce, kterou LK podal dne 20. června 2020, předkládající soud zdůrazňuje, že LK k tomuto datu neposkytl úřadu IPO informace nezbytné k vyřízení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Uvedený soud se v této souvislosti domnívá, že kdyby byl dotazník IPO 2 předložen včas, nic nenasvědčuje tomu, že by žádost LK o mezinárodní ochranu nemohla být vyřízena ve lhůtě devíti měsíců, která je uvedena v čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 a začala běžet dne 2. září 2019.

22

Předkládající soud se domnívá, že je možné tvrdit, že zpoždění při vyřizování žádosti LK o mezinárodní ochranu bylo zcela zaviněno tímto žadatelem, jelikož bez jeho spolupráce s IPO nemohla být jeho žádost vyřízena. Podle předkládajícího soudu to však nic nemění na tom, že část zpoždění, k němuž došlo od 2. září 2019, nelze LK přičítat.

23

Za těchto podmínek si uvedený soud klade otázku, jakým způsobem mají být přičítány jednotlivé faktory, které vedly ke zpoždění při vyřizování žádosti LK o mezinárodní ochranu. V této souvislosti uvádí, že směrnice 2013/33 neposkytuje žádné vodítko ohledně toho, jaké jednání může představovat zpoždění zaviněné žadatelem o mezinárodní ochranu.

24

Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda a do jaké míry vložení výrazu „zčásti zaviněna“ do nařízení z roku 2018 znamená, že Irsko neprovedlo směrnici 2013/33 do vnitrostátního právního řádu správně, a to s ohledem na prostor pro uvážení, kterým členské státy disponují při provádění této směrnice.

25

Za těchto podmínek se Supreme Court (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Svými čtyřmi otázkami se předkládající soud Soudního dvora táže na výklad výrazu „zpoždění[, které] není zaviněno žadatelem“, ve smyslu článku 15 směrnice 2013/33.

27

Podstatou prvních tří otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 musí být vykládán v tom smyslu, že zaprvé skutečnost, že žadatel o mezinárodní ochranu neposkytl žádné informace, které by příslušným orgánům umožnily posoudit jeho žádost o mezinárodní ochranu, po dobu delší, než je lhůta devíti měsíců stanovená v uvedeném ustanovení, představuje zpoždění zaviněné žadatelem ve smyslu tohoto ustanovení, a zadruhé zda toto zpoždění zaviněné žadatelem zahrnuje pouze zpoždění nebo část zpoždění, které zavinil výlučně tento žadatel, nebo rovněž zpoždění, které má smíšené příčiny, tedy je zaviněno jak jednáním tohoto žadatele, tak členským státem anebo vnějšími faktory.

28

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání rozsudku, tak relevanci otázek, které Soudnímu dvoru klade. Týkají-li se tedy položené otázky výkladu normy unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout (rozsudek ze dne 6. října 2021, Sumal, C‑882/19, EU:C:2021:800, bod 27 a citovaná judikatura).

29

V této souvislosti je třeba uvést, že jelikož lhůta devíti měsíců stanovená v čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 běží od podání žádosti o mezinárodní ochranu, projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nutně vychází z předpokladu, že LK podal žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice 2013/32 dne 2. září 2019. Je namístě, aby Soudní dvůr posoudil první až třetí předběžnou otázku na základě tohoto skutkového předpokladu, jehož správnost musí ověřit předkládající soud.

30

Článek 15 odst. 1 směrnice 2013/33 stanoví, že pokud příslušný orgán nepřijal rozhodnutí v prvním stupni do devíti měsíců od podání žádosti o mezinárodní ochranu, musí mít žadatel s výjimkou případů, kdy je zpoždění při vyřizování této žádosti zaviněno tímto žadatelem, možnost bez dalšího odkladu získat povolení k přístupu na trh práce hostitelského členského státu. Jak vyplývá z bodu 23 odůvodnění této směrnice, přístup žadatelů na trh práce má za cíl podpořit soběstačnost těchto žadatelů a vyrovnat značné rozdíly mezi členskými státy.

31

Za účelem výkladu tohoto ustanovení je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že je třeba zohlednit společná procesní pravidla pro přiznávání mezinárodní ochrany zavedená směrnicí 2013/32 a že z čl. 31 odst. 3 této směrnice vyplývá, že prodlení při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu lze přičíst žadateli, pokud nedodržel své povinnosti podle článku 13 uvedené směrnice. Posledně uvedený článek stanoví, že žadatel má povinnost spolupracovat s příslušnými orgány při zjišťování jeho totožnosti a jiných údajů uvedených v čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (Úř. věst. 2011, L 337, s. 9), tedy jeho věku, jeho původu, jeho vztahů včetně dotčených příbuzných, jeho totožnosti, státní příslušnosti nebo příslušností, země nebo zemí a místa nebo míst jeho předchozího pobytu, předchozích žádostí o azyl, cestovních tras, cestovních dokladů a důvodů podání žádosti o mezinárodní ochranu. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že povinnost žadatele spolupracovat znamená, že posledně uvedený poskytne v nejvyšší možné míře požadované doklady a případně požadovaná vysvětlení a požadované informace (rozsudek ze dne 14. ledna 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C‑322/19 a C‑385/19, EU:C:2021:11, body 76 a 77 a citovaná judikatura).

32

Soudní dvůr dále rozhodl, že článek 13 směrnice 2013/32 rovněž členským státům umožňuje stanovit pro žadatele další povinnosti nezbytné pro zpracování jeho žádosti, zejména povinnost hlásit se u příslušných orgánů nebo se k nim dostavit, a to ve stanovenou dobu a na stanovené místo, informovat orgány o místu svého současného pobytu nebo podstoupit osobní prohlídku, nechat se vyfotografovat a nechat zaznamenat své ústní výpovědi (rozsudek ze dne 14. ledna 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C‑322/19 a C‑385/19, EU:C:2021:11, bod 78).

33

Zpoždění při vyřizování žádosti o mezinárodní ochranu může být tudíž přičteno žadateli, pokud s příslušnými vnitrostátními orgány nespolupracoval (rozsudek ze dne 14. ledna 2021, The International Protection Appeals Tribunal a další, C‑322/19 a C‑385/19, EU:C:2021:11, bod 79).

34

Skutečnost, že žadatel neposkytne žádné informace, které by příslušným orgánům umožnily posoudit jeho žádost o mezinárodní ochranu, po dobu delší, než je lhůta devíti měsíců od podání této žádosti, tedy představuje naprostou absenci spolupráce, která odůvodňuje, aby tento žadatel neměl po uplynutí této doby přístup na trh práce podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33. V důsledku této naprosté absence spolupráce tedy maximální lhůta devíti měsíců stanovená v uvedeném ustanovení nemohla začít běžet.

35

Na rozdíl od naprosté absence spolupráce během maximální lhůty devíti měsíců uvedené v čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 však takový následek nemůže mít nedostatečná spolupráce ze strany žadatele během určitého časového úseku této lhůty.

36

V takové situaci musí mít totiž zpoždění při vyřizování jeho žádosti za následek pouze to, že je tato lhůta devíti měsíců prodloužena o délku časového úseku, ve kterém nedostatečná spolupráce uvedeného žadatele vedla k tomuto zpoždění, za účelem určení data, od kterého má tento žadatel v případě nepřijetí rozhodnutí v prvním stupni právo získat povolení k přístupu na trh práce. Naproti tomu časové úseky této lhůty, během nichž bylo uvedené zpoždění způsobeno výlučně jinými příčinami než jednáním uvedeného žadatele, nelze při prodloužení dotčené lhůty zohlednit.

37

V projednávaném případě si však předkládající soud klade otázku, zda lze žadateli o mezinárodní ochranu přičíst zpoždění, jehož příčiny jsou smíšené, tedy přičitatelné jak žadateli, tak hostitelskému členskému státu nebo vnějším faktorům, jako je pandemie.

38

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru v této souvislosti vyplývá, že skutkový stav ve věci v původním řízení zahrnuje takové situace, a to zejména v období po 28. lednu 2020, tedy datu, kdy Rada pro právní pomoc přidělila LK právního zástupce, aby mu pomohl s přípravou odpovědi na dotazník IPO 2, a ohledně kterého se předkládající soud domnívá, že uplynutí času před tímto datem není v žádném případě zaviněno LK.

39

Pokud jde o období po 28. lednu 2020, předkládající soud dále poznamenává, že ačkoli nelze LK přičítat zpoždění, pokud jde o přiměřenou lhůtu nezbytnou k tomu, aby mohl vyplnit dotazník IPO 2, nebyl tento dotazník nicméně dne 4. března 2020 stále odevzdán IPO, a to i přesto, že LK byly dne 5. a 20. února 2020 poskytnuty dodatečné lhůty. Předkládající soud mimoto uvádí, že všem žadatelům o mezinárodní ochranu byla dne 16. března 2020 znovu prodloužena lhůta výlučně z důvodu vypuknutí pandemie covidu-19, čímž bylo LK poskytnuto další prodloužení lhůty do 1. května 2020. Poznamenává však, že k tomuto datu nebyl uvedený dotazník stále odevzdán IPO a o nové prodloužení lhůty bylo požádáno až dne 17. července 2020, tedy o dva a půl měsíce později, a lhůta byla prodloužena do 24. srpna 2020. Následně se LK dne 5. srpna 2020 zúčastnil schůzky se svým právním zástupcem a překladatelem a dne 25. srpna 2020 předložil vyplněný dotazník IPO 2.

40

V této souvislosti je třeba uvést, že aby bylo zpoždění přičitatelné žadateli o mezinárodní ochranu, musí být ve světle všech relevantních okolností projednávaného případu prokázána existence příčinné souvislosti mezi jednáním tohoto žadatele a zjištěným zpožděním, takže tento žadatel může být činěn odpovědným pouze za zpoždění, která vyplývají z jeho jednání. Z toho plyne, že v případě zpoždění, jehož příčiny jsou prokazatelně smíšené, musí být možné určit, jaká část tohoto zpoždění je zaviněna uvedeným žadatelem.

41

V případě, že je takové určení možné, příslušný orgán hostitelského členského státu nezohlední celý časový úsek, jehož uplynutí je způsobeno smíšenými příčinami, ale zohlední pouze tu část tohoto časového úseku, která odpovídá podílu odpovědnosti žadatele o mezinárodní ochranu, aby o délku tohoto časového úseku prodloužil devítiměsíční lhůtu uvedenou v čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33, po jejímž uplynutí má tento žadatel právo na přístup na trh práce a členský stát by porušil své povinnosti, kdyby mu odmítl příslušné povolení udělit.

42

Takový výklad umožňuje zajistit rovnováhu mezi právem žadatele na přístup na trh práce, pokud nebylo ve lhůtě devíti měsíců stanovené v čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 přijato rozhodnutí v prvním stupni, na jedné straně a zájmy hostitelského členského státu, kterému nelze vytýkat, že po uplynutí této lhůty tento přístup neposkytl, pokud je daný žadatel částečně odpovědný za to, že v uvedené lhůtě nevylo přijato rozhodnutí v prvním stupni, na straně druhé.

43

Za těchto podmínek je třeba na první až třetí otázku odpovědět, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 musí být vykládán v tom smyslu, že zpoždění, které je zaviněno žadatelem o mezinárodní ochranu ve smyslu tohoto ustanovení, zahrnuje nejenom zpoždění nebo část zpoždění, které je zaviněno výlučně tímto žadatel, ale v případě časového úseku, jehož uplynutí lze vysvětlit smíšenými příčinami, tedy jejichž původ je přičitatelný jak jednání tohoto žadatele, tak hostitelskému členskému státu nebo vnějším faktorům, jako jsou mimo jiné pandemie, zahrnuje také část tohoto časového úseku, která ve světle všech okolností projednávaného případu podle všeho odpovídá podílu odpovědnosti, který je přičitatelný uvedenému žadateli.

44

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle které vnitrostátní orgán příslušný k udělování povolení k přístupu na trh práce v tomto členském státě může odmítnout udělit takové povolení žadateli o mezinárodní ochranu, jehož žádost, která byla v tomtéž členském státě podána nejméně před devíti měsíci, dosud nebyla předmětem rozhodnutí v prvním stupni z důvodů, které lze „částečně“ přičítat tomuto žadateli.

45

Z odpovědi na první až třetí otázku přitom vyplývá, že v případě zpoždění při přijetí rozhodnutí v prvním stupni umožňuje čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 tomuto členskému státu určit, zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním žadatele o mezinárodní ochranu a tímto zpožděním, a to i v případě, že je toto zpoždění zaviněno žadatelem pouze částečně, aby konec lhůty, po jejímž uplynutí je uvedený členský stát povinen poskytnout uvedenému žadateli přístup na trh práce, odložil nad rámec devíti měsíců stanovených v tomto ustanovení o časový úsek, pro který byla tato příčinná souvislost prokázána, nebo v případě zpoždění, které má smíšené příčiny, o část tohoto časového úseku, která odpovídá podílu odpovědnosti, který je přičitatelný tomuto žadateli.

46

Na čtvrtou otázku je proto třeba odpovědět, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2013/33 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, podle které vnitrostátní orgán příslušný k udělování povolení k přístupu na trh práce může odmítnout udělit takové povolení žadateli o mezinárodní ochranu, jehož žádost, která byla v tomto členském státě podána nejméně před devíti měsíci, dosud nebyla předmětem rozhodnutí v prvním stupni z důvodů, které lze „částečně“ přičítat tomuto žadateli, pokud je za účelem odůvodnění tohoto odmítnutí zohledněn pouze časový úsek, pro který byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním tohoto žadatele a vznikem tohoto zpoždění, nebo – v případě časového úseku, jehož uplynutí je způsobeno smíšenými příčinami – část tohoto časového úseku odpovídající podílu odpovědnosti, který je přičitatelný uvedenému žadateli.

47

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto: