–

za Republik Österreich: C. Nemeth a S. Ullreich, jako zmocněnci,

–

za Austrian Airlines AG: J. Eichmeyer, Rechtsanwältin,

–

za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll a G. Kunnert, jako zmocněnci,

–

za belgickou vládu: S. Baeyens a P. Cottin, jako zmocněnci,

–

za francouzskou vládu: B. Herbaut a B. Travard, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: R. Álvarez Vinagre a G. Meessen, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (nařízení o poskytování služeb) (Úř. věst. 2004, L 96, s. 10; Zvl. vyd. 07/08, s. 31), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1070/2009 ze dne 21. října 2009 (Úř. věst. 2009, L 300, s. 34), (dále jen „nařízení č. 550/2004“) a čl. 2 bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení) (Úř. věst. 2004, L 96, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 23), ve znění nařízení č. 1070/2009 (dále jen „nařízení č. 549/2004“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Republik Österreich (Rakouská republika), zastoupenou Finanzprokuratur, a společností Austrian Airlines AG ve věci náhrady majetkové újmy vzniklé této letecké společnosti z důvodu zrušení letů způsobeného výpadkem serveru pro leteckou telekomunikaci provozovaného společností Austro Control.

3

V bodě 7 odůvodnění nařízení č. 549/2004 je uvedeno:

„Vzdušný prostor je omezeným zdrojem, jehož optimální a účinné využívání je možné jen za předpokladu, že budou brány v úvahu veškeré požadavky uživatelů [požadavky všech uživatelů], které by měly být vždy v případě potřeby zastoupeny v rámci celkového vývoje, rozhodovacího procesu a realizace jednotného evropského nebe, včetně Výboru pro jednotné nebe.“

4

V článku 1 tohoto nařízení, nadepsaném „Cíl a oblast působnosti“, je v odstavci 1 stanoveno:

„Cílem iniciativy jednotné evropské nebe je zdokonalit stávající normy bezpečnosti leteckého provozu, přispět k udržitelnému rozvoji systému letecké dopravy a zlepšit celkovou výkonnost systému uspořádání letového provozu (ATM) a letových navigačních služeb (ANS) pro všeobecný letový provoz v Evropě tak, aby byly splněny požadavky všech uživatelů vzdušného prostoru. Jednotné evropské nebe zahrnuje konzistentní celoevropskou síť tratí, systémy uspořádání sítě a uspořádání letového provozu, které jsou založeny výhradně na bezpečnosti, výkonnosti a technických hlediscích, ku prospěchu všech uživatelů vzdušného prostoru. Toto nařízení tento cíl naplňuje tím, že zřizuje harmonizovaný právní rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe.“

5

V článku 2 uvedeného nařízení jsou obsaženy mimo jiné tyto definice:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]“

6

V článku 3 tohoto nařízení, nadepsaném „Oblasti činnosti Společenství“, je v odstavci 1 stanoveno:

„Toto nařízení zřizuje harmonizovaný právní rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe ve spojitosti s:

[…]

b) [nařízením č. 550/2004]; […]

[…]

a s prováděcími pravidly přijatými Komisí na základě tohoto a výše uvedených nařízení.“

7

V bodech 4 a 10 odůvodnění nařízení č. 550/2004 je uvedeno:

[…]

8

V článku 1 nařízení č. 550/2004, nadepsaném „Oblast působnosti a účel“, je stanoveno:

„V oblasti působnosti [nařízení č. 549/2004] se toto nařízení týká poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi. Účelem tohoto nařízení je stanovit společné požadavky pro bezpečné a účinné poskytování letových navigačních služeb ve Společenství.“

9

V článku 6 nařízení č. 550/2004, nadepsaném „Společné požadavky“, který zahajuje kapitolu II tohoto nařízení, v níž jsou zakotvena pravidla pro poskytování těchto služeb, je stanoveno:

„Společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb se vymezují postupem stanoveným v čl. 5 odst. 3 [nařízení č. 549/2004]. Společné požadavky se týkají:

10

V článku 7 nařízení č. 550/2004, nadepsaném „Vydávání osvědčení poskytovatele letových navigačních služeb“, je stanoveno:

„1.   Poskytování všech letových navigačních služeb ve Společenství podléhá osvědčení, které je vydáváno členskými státy.

[…]

3.   Vnitrostátní dozorové orgány vydají poskytovateli letových navigačních služeb osvědčení, jestliže splňuje společné požadavky uvedené v článku 6. […]

[…]

7.   Vnitrostátní dozorové orgány sledují dodržování společných požadavků a podmínek připojených k osvědčení. Podrobnosti tohoto sledování jsou zahrnuty do výročních zpráv předkládaných členskými státy podle čl. 12 odst. 1 [nařízení č. 549/2004]. Jestliže vnitrostátní dozorový orgán konstatuje, že držitel osvědčení tyto požadavky nebo podmínky nadále neplní, přijme vhodná opatření, přičemž zajistí kontinuitu služby za podmínky, že není ohrožena bezpečnost. Tato opatření mohou zahrnovat odebrání osvědčení.“

11

V článku 8 nařízení č. 550/2004, nadepsaném „Určení poskytovatelů letových provozních služeb“, je stanoveno:

„1.   Členské státy zajistí výlučné poskytování letových provozních služeb v rámci jednotlivých bloků vzdušného prostoru vztahujících se ke vzdušnému prostoru, který spadá pod jejich pravomoc. Za tímto účelem členské státy určí poskytovatele letových provozních služeb, který je držitelem osvědčení platného ve Společenství.

[…]

3.   Členské státy vymezí práva a povinnosti určených poskytovatelů služeb letového provozu. […]

4.   Členské státy mohou volně uvážit, koho vyberou za poskytovatele služeb letového provozu, pokud tento poskytovatel plní požadavky a podmínky uvedené v článcích 6 a 7.

[…]“

12

V článku 14 tohoto nařízení, nadepsaném „Obecně“, obsaženém v kapitole III tohoto nařízení, nadepsané „Systémy poplatků“, je stanoveno:

„V souladu s požadavky článků 15 a 16 přispívá systém poplatků za letové navigační služby k větší transparentnosti při stanovování a ukládání poplatků uživatelům vzdušného prostoru a při vymáhání těchto poplatků, přispívá k efektivitě nákladů na poskytování letových navigačních služeb a k hospodárnosti letů a zároveň zajišťuje optimální úroveň bezpečnosti. […]“

13

V článku 15 uvedeného nařízení, nadepsaném „Zásady“, je stanoveno:

„1.   Systém poplatků je založen na zúčtování nákladů na letové navigační služby vynaložených poskytovateli letových navigačních služeb při jejich činnosti ve prospěch uživatelů vzdušného prostoru. Systém tyto náklady rozděluje mezi kategorie uživatelů.

[…]

3.   Členské státy dodržují při stanovení poplatků v souladu s odstavcem 2 tyto zásady:

[…]

14

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1035/2011 ze dne 17. října 2011, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb a mění nařízení (ES) č. 482/2008 a (EU) č. 691/2010 (Úř. věst. 2011, L 271, s. 23), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 448/2014 ze dne 2. května 2014 (Úř. věst. 2014, L 132, s. 53) (dále jen „prováděcí nařízení č. 1035/2011“), obsahuje přílohu I, nadepsanou „Všeobecné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb“, v níž je stanoveno:

[…]

[…]

15

V ustanovení §120 Bundesgesetz über die Luftfahrt (spolkový zákon o letectví) ze dne 2. prosince 1957 (BGBl. 253/1957) ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o letectví“) je stanoveno:

„(1)   Pokud není v mezinárodních dohodách nebo na jejich základě, v unijních právních předpisech nebo v tomto spolkovém zákoně stanoveno jinak, zajišťuje řízení letového provozu jakožto úkol státu, který je součástí výkonu veřejné moci společnost Austro Control GmbH. Společnost Austro Control GmbH je stanovena výlučným poskytovatelem letových provozních služeb podle §119 odst. 2 bodu 1 písm. a) a meteorologických služeb pro letovou navigaci podle §119 odst. 2 bodu 1 písm. c) [tohoto zákona] ve smyslu článků 8 a 9 [nařízení č. 550/2004].

[…]

(5)   Poskytovatelé letových navigačních služeb jsou povinni mít k dispozici zařízení pro leteckou navigaci odpovídající mezinárodním standardům, která jsou nezbytná pro řádné a bezpečné plnění úkolů v oblasti řízení letového provozu, které jí byly svěřeny, a toto zařízení udržovat v provozuschopném stavu a řádně je provozovat.

[…]“

16

V ustanovení §2 Bundesgesetz über die Austro Control Gesellschaft mit beschränkter Haftung (spolkový zákon o společnosti Austro Control s ručením omezeným) (BGBl. 898/1993), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o Austro Control“), je stanoveno:

„(1)   Společnost Austro Control plní veškeré úkoly doposud svěřené Bundesamt für Zivilluftfahrt (Spolkový úřad pro civilní letectví, Rakousko) [zákonem o letectví], jakož i nařízeními vydanými na základě tohoto zákona a Flugsicherungsstreckengebührengesetz [(zákon o poplatcích za traťové navigační služby) (BGBl. č. 137/1986)], s výjimkou úkolů svěřených nařízením vydaným podle §140b zákona o letectví. Dále společnost Austro Control plní úkoly, které jí byly svěřeny spolkovými zákony nebo nařízeními vydanými na jejich základě. Tyto úkoly je povinna plnit. Společnost Austro Control je povinna přijmout veškerá preventivní organizační opatření potřebná k plnění těchto úkolů pod dohledem státních orgánů.

[…]“

17

V ustanovení §10 zákona o Austro Control, nadepsaném „Odpovědnost“, je v odstavci 1 stanoveno:

„Za újmu, kterou komukoli způsobili zaměstnanci společnosti Austro Control při plnění úkolů, jež jí byly svěřeny na základě §2 odst. 1 a 3 tohoto spolkového zákona v rámci provádění právních předpisů, odpovídá stát podle ustanovení Amtshaftungsgesetz [(zákon o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci) (BGBl. č. 20/1949)]. Zaměstnanec za újmu způsobenou poškozenému neodpovídá. […]“

18

V ustanovení §1 odst. 1 zákona o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci), je stanoveno:

„Stát, země, obce, ostatní veřejnoprávní korporace a instituce sociálního zabezpečení […] odpovídají podle ustanovení občanského práva za újmu na majetku nebo na zdraví, kterou komukoli zaviněně protiprávním jednáním způsobily osoby jednající jako orgány státní moci v rámci provádění právních předpisů; orgán ve vztahu k poškozenému nenese žádnou odpovědnost. Újma se nahrazuje pouze v penězích.“

19

Austro Control je společností s ručením omezeným, jejímž jediným společníkem je Rakouská republika. Společnost Austro Control při plnění svých zákonných úkolů provozuje server letecké pevné telekomunikační sítě (dále jen „server AFTN“), který zajišťuje předávání technických informací týkajících se zejména letového provozu mezi leteckými společnostmi, společností Austro Control a Eurocontrolem, evropským koordinačním orgánem se sídlem v Bruselu (Belgie).

20

Austrian Airlines, letecká společnost se sídlem na letišti Vídeň-Schwechat (Rakousko), využívá letové provozní služby poskytované společností Austro Control pro své lety s odletem a příletem na toto letiště, za které hradí stanovené poplatky.

21

Dne 28. srpna 2016 zapříčinil technický výpadek serveru AFTN na uvedeném letišti významné snížení počtu přistání a vzletů. Společnost Austrian Airlines tvrdí, že v důsledku tohoto výpadku byla nucena zrušit 60 letů, což jí způsobilo újmu ve výši 373140,46 eura, v níž je zahrnuto proplacení ceny letenek, převedení na lety jiných leteckých dopravců, ztráty spojené s lety sdílenými s jinými společnostmi, náklady na stravování, ubytování a přepravu cestujících, překládka zavazadel a přesčasové hodiny zaměstnanců.

22

Společnost Austrian Airlines, která měla za to, že společnost Austro Control byla odpovědná za výpadek serveru AFTN, neboť neučinila technická a personální opatření nezbytná k řádnému fungování tohoto serveru, podala proti Rakouské republice žalobu na náhradu škody na základě ustanovení §10 odst. 1 zákona o Austro Control a §1 odst. 1 zákona o zákon o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci.

23

Rakouská republika, zastoupená Finanzprokuratur, zpochybnila, že by se společnost Austro Control při správě serveru AFTN dopustila jakéhokoli zaviněného nebo protiprávního jednání. Mimoto tvrdila, že relevantní ustanovení vnitrostátního a unijního práva týkající se letové navigace jsou stanovena výlučně k zajištění obecného zájmu bezpečnosti letecké dopravy, a nikoli ve prospěch majetkových zájmů uživatelů vzdušného prostoru, což je údajně potvrzeno tím, že v této oblasti neexistují ustanovení upravujících režim odpovědnosti.

24

Soud prvního stupně zamítl žalobu na náhradu škody podanou společností Austrian Airlines s odůvodněním, že jediným účelem vnitrostátních a unijních ustanovení týkajících se letecké dopravy je regulace letového provozu, a nikoli ochrana majetku leteckých dopravců. Za těchto okolností měl uvedený soud za to, že nebylo třeba zkoumat, zda se zaměstnanci společnosti Austro Control dopustili protiprávního a zaviněného jednání.

25

Odvolací soud, k němuž společnost Austrian Airlines podala odvolání, dospěl naopak k závěru, že i když účelem ustanovení unijního práva o letové navigaci je především zajištění bezpečnosti letectví, uvedená ustanovení rovněž chrání hospodářské zájmy leteckých dopravců jakožto uživatelů vzdušného prostoru, a to tím spíše, že tito dopravci platí poplatky za letové navigační služby, které jsou jim poskytovány takovými poskytovateli, jako je společnost Austro Control.

26

Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soudní dvůr, Rakousko), který je předkládajícím soudem, kterému podala Rakouská republika, zastoupená Finanzprokuratur, kasační stížnost proti rozhodnutí o odvolání, uvádí, že podle jeho judikatury k ustanovení §1 odst. 1 zákona o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci platí, že i v případě zaviněného porušení ustanovení vnitrostátního práva lze nahradit pouze takovou újmu, jejímuž vzniku mělo porušené ustanovení zabránit. Předkládající soud upřesňuje, že rozhodujícím kritériem pro vznik odpovědnosti správního orgánu je cíl, který má porušené ustanovení chránit a jenž je určen výkladem.

27

Předkládající soud v zásadě připouští, že ustanovení vnitrostátního práva sleduje cíl ochrany individuálních zájmů, pokud existuje zvláštní právní vztah mezi orgánem, který takové ustanovení porušil, a poškozeným jednotlivcem. Naproti tomu předkládající soud podle všeho vylučuje existenci takového cíle, pokud se plnění úkolů veřejné služby daným orgánem týká tak velkého a neurčitého počtu osob, že musí být postaveny na roveň společnosti, což vylučuje možnost vzniku odpovědnosti správního orgánu, i kdyby se jednalo o případ protiprávního a zaviněného jednání.

28

Předkládající soud uvádí, že spor mezi účastníky původního řízení se týká otázky, zda ustanovení unijního práva týkající se letové navigace, jejichž hlavním cílem je zajistit bezpečnost letectví, chrání rovněž uživatele vzdušného prostoru před majetkovou újmou způsobenou protiprávním a zaviněným nesplněním povinnosti ze strany poskytovatele letových provozních služeb, jenž byl určen v souladu s článkem 8 nařízení č. 550/2004, a sice v projednávané věci společností Austro Control. Podle předkládajícího soudu je účel sledovaný tímto nařízením rozhodující a musí být určen autonomně s ohledem na unijní právo a metody jeho výkladu.

29

Předkládající soud dále uvádí, že z rozsudku ze dne 2. června 2022, Skeyes (C‑353/20, EU:C:2022:423), vyplývá, že ustanovení článku 8 nařízení č. 550/2004, ve spojení s čl. 2 bodem 4 nařízení č. 549/2004, v němž jsou definovány letové navigační služby, přiznávají uživatelům vzdušného prostoru práva, jež mohou být ovlivněna uzavřením tohoto prostoru, a cíl ustanovení unijního práva týkajících se letové navigace se neomezuje na bezpečnost letectví v úzkém slova smyslu.

30

Předkládající soud se táže, zda majetkové zájmy těchto uživatelů spadají pod cíl ochrany, který tato ustanovení sledují, čímž by mohla vznikat odpovědnost Rakouské republiky za majetkovou újmu způsobenou protiprávním a zaviněným jednáním společnosti Austro Control v souladu se zákonem o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci.

31

Předkládající soud uvádí, že povinnost společnosti Austrian Airlines platit poplatky za využívání letových provozních služeb poskytovaných společností Austro Control hovoří ve prospěch existence zvláštního právního vztahu mezi těmito dvěma subjekty. Zejména z posledně uvedeného důvodu se předkládající soud přiklání spíše k názoru, že článek 8 nařízení č. 550/2004 ve spojení s čl. 2 bodem 4 nařízení č. 549/2004 a článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie chrání i majetkové zájmy jednotlivých uživatelů vzdušného prostoru.

32

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 8 [nařízení č. 550/2004] ve spojení s článkem 2 bodem 4 [nařízení č. 549/2004] vykládán v tom smyslu, že účelem poskytování letových provozních služeb je rovněž ochrana jednotlivého uživatele vzdušného prostoru před vznikem čistě majetkové újmy v důsledku protiprávního a zaviněného nesplnění povinností ze strany poskytovatele letových navigačních služeb pověřeného poskytováním letových navigačních služeb?“

33

Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že položená otázka, která se týká rozsahu cíle spočívajícího v ochraně, jenž je sledován zejména v článku 8 nařízení č. 550/2004, vyvstává ze skutečnosti, že podle zákona o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, jak jej vykládá předkládající soud, je rozhodujícím kritériem pro vznik této odpovědnosti cíl porušeného ustanovení, který spočívá v ochraně. V projednávané věci je tímto ustanovením §120 zákona o letectví, který v souladu s tímto článkem 8 určuje společnost Austro Control výlučným poskytovatelem služeb letového provozu.

34

Pokud jde o spor v původním řízení, předkládající soud tudíž uvádí, že Rakouská republika může nést odpovědnost za hospodářskou újmu, kterou utrpěla společnost Austrian Airlines kvůli případnému zaviněnému nesplnění povinnosti ze strany společnosti Austro Control, pouze v případě, že účelem relevantních ustanovení unijního práva je i ochrana uživatelů vzdušného prostoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 nařízení č. 549/2004 před takovou újmou.

35

Předběžnou otázku je třeba posoudit právě ve světle těchto úvodních poznámek.

36

Podstatou jediné otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 bod 4 nařízení č. 549/2004 a článek 8 nařízení č. 550/2004 ve spojení s ustanoveními posledně uvedeného nařízení, jež se týkají poskytování letových navigačních služeb a zpoplatnění těchto služeb, musí být vykládány v tom smyslu, že všechna tato ustanovení mají rovněž za cíl chránit uživatele vzdušného prostoru před hospodářskou újmou způsobenou zaviněným nesplněním povinností ze strany poskytovatele letových provozních služeb, jež jsou mu uloženy na základě těchto ustanovení.

37

Úvodem je třeba zmínit, že v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 549/2004 je zaprvé stanoveno, že toto nařízení zřizuje harmonizovaný právní rámec pro vytvoření „jednotného evropského nebe“, jehož cílem je zdokonalit stávající normy bezpečnosti letového provozu, přispět k udržitelnému rozvoji systému letecké dopravy a zlepšit celkovou výkonnost systému uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb pro všeobecný letový provoz v Evropě tak, aby byly splněny požadavky všech uživatelů vzdušného prostoru.

38

V uvedeném ustanovení je dále upřesněno, že jednotné evropské nebe zahrnuje konzistentní celoevropskou síť tratí, jakož i systémy uspořádání sítě a letového provozu, které jsou založeny výhradně na kritériích bezpečnosti, výkonnosti a technických hlediscích, ku prospěchu bezpečnostních, účinných a technických kritériích ve prospěch všech „uživatelů vzdušného prostoru“, což je pojem, který podle čl. 2 bodu 8 tohoto nařízení zahrnuje provozovatele letadel provozovaných podle pravidel všeobecného letového provozu.

39

Zadruhé podle čl. 1 odst. 1 nařízení č. 550/2004 se toto nařízení „[v] oblasti působnosti nařízení č. 549/2004“ týká bezpečného a účinného poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi, a za tímto účelem stanoví společné požadavky. V kapitole III [nařízení č. 550/2004] je tak stanoven jakožto základní prvek systém poplatků za tyto služby, který tvoří poplatky, jež mají hradit uživatelé vzdušného prostoru.

40

Mimoto z čl. 3 odst. 1 nařízení č. 549/2004 vyplývá, že harmonizovaný právní rámec pro vytvoření „jednotného evropského nebe“ zahrnuje rovněž prováděcí opatření přijatá Komisí zejména na základě tohoto nařízení, jakož i nařízení č. 550/2004. Mezi tato prováděcí opatření patří prováděcí nařízení č. 1035/2011.

41

Po upřesnění tohoto rámce právní úpravy je třeba v první řadě uvést, že podle čl. 2 bodu 4 nařízení č. 549/2004 zahrnuje pojem „letové navigační služby“ letové provozní služby, jichž se předložená otázka výslovně týká, jakož i komunikační služby, navigační služby a služby pro přehled o provozu, meteorologické služby pro letovou navigaci a letecké informační služby.

42

Letové provozní služby jsou nedílnou součástí „uspořádání letového provozu“, které podle čl. 2 bodu 10 nařízení č. 549/2004 zahrnuje soubor palubních a pozemních funkcí vyžadovaných pro zajištění bezpečného a hospodárného pohybu letadel během všech fází provozu. Podle bodu 11 tohoto článku tyto služby zahrnují služby řízení letového provozu, jež jsou definovány v bodě 1 tohoto článku, letové informační služby, jež jsou definovány v bodě 23a tohoto článku, a pohotovostní služby, jež jsou definovány v bodě 23b uvedeného článku.

43

Účelem „služeb řízení letového provozu“ je jednak zabránění nehod mezi letadly a mezi letadly a překážkami v manévrovacích prostorech a jednak urychlení a zajištění řádného toku letového provozu. „Letové informační služby“ slouží k podávání rad a informací užitečných pro bezpečné a hospodárné provádění letů. „Pohotovostní služby“ spočívají ve vyrozumívání příslušných organizací o letadlech, kterým se má poskytnout pátrací a záchranná služba a asistence těmto organizacím podle potřeby.

44

Z výše uvedeného vyplývá, že „letové provozní služby“ ve smyslu čl. 2 bodu 11 nařízení č. 549/2004 mají zásadní význam pro uspořádání letového provozu nejen z hlediska bezpečnosti a optimálního využití vzdušného prostoru, ale i pro uživatele tohoto prostoru, jejichž činnost závisí na řádném poskytování těchto služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2022, Skeyes, C‑353/20, EU:C:2022:423, bod 43).

45

Jak totiž uvedla generální advokátka v bodě 39 svého stanoviska, poskytování letových navigačních služeb, včetně letových provozních služeb, slouží nejen obecnému zájmu na zajištění bezpečného a účinného jednotného evropského nebe, ale rovněž zájmům a hospodářské činnosti uživatelů vzdušného prostoru, zejména leteckých dopravců.

46

V tomto ohledu je v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 549/2004 upřesněno, že vzdušný prostor je omezeným zdrojem, jehož optimální a účinné využívání je možné pouze za předpokladu, že budou brány v úvahu požadavky všech uživatelů.

47

Ve druhé řadě je v čl. 8 odst. 1, 3 a 4 nařízení č. 550/2004 každému členskému státu uloženo, aby určil poskytovatele letových provozních služeb a vymezil práva a povinnosti tohoto poskytovatele, který musí, jak je stanoveno v odstavci 4 tohoto článku, plnit společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb uvedené v článku 6 tohoto nařízení a získat osvědčení v souladu s článkem 7 uvedeného nařízení.

48

Podle tohoto článku 6 se tyto společné požadavky musí týkat zejména technické a provozní způsobilosti a přiměřenosti, kvality služeb, jakož i odpovědnosti a pojistného krytí. Podle čl. 7 odst. 1 a 3 téhož nařízení podléhá poskytování letových navigačních služeb v Unii osvědčení, které je vydáváno členskými státy a je podmíněno splněním uvedených společných požadavků ze strany poskytovatele. V článku 7 odst. 7 uvedeného nařízení je stanoveno, že pokud vnitrostátní dozorový orgán konstatuje, že držitel osvědčení tyto požadavky nebo podmínky nadále neplní, přijme vhodná opatření, přičemž zajistí pokračování služby.

49

Jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění nařízení č. 550/2004, poskytovatelé určení členskými státy mají povinnost poskytovat letové provozní služby způsobem, který uspokojuje poptávku uživatelů vzdušného prostoru a odpovídajícím způsobem uspokojuje potřeby uživatelů vzdušného prostoru a zajišťuje bezpečné a účinné fungování tohoto provozu v harmonizovaném rámci pro poskytování letových navigačních služeb.

50

Soudní dvůr judikoval, že z bodu 10 odůvodnění, čl. 1 odst. 1 a z čl. 7 odst. 1 a 7 nařízení č. 550/2004 vyplývá, že cílem uvedeného nařízení je rovněž zajistit kontinuitu poskytování všech letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi (rozsudek ze dne 2. června 2022, Skeyes, C‑353/20, EU:C:2022:423, bod 44), bez něhož by uživatelé vzdušného prostoru nemohli vykonávat svou činnost za přiměřených podmínek.

51

Mimoto v příloze I prováděcího nařízení č. 1035/2011, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb a doplňuje harmonizovaný regulační rámec k dosažení „jednotného evropského nebe“, jak je připomenuto v bodě 40 tohoto rozsudku, je upřesněno, že poskytovatelé letových navigačních služeb musí být schopni poskytovat tyto služby bezpečným, účinným, soustavným a udržitelným způsobem, který je v souladu s přiměřenou úrovní poptávky po daném vzdušném prostoru (bod 1 této přílohy), musí vymezit politiku kvality tak, aby co možná nejvíce vyhovovala potřebám různých uživatelů [bod 3.2 písm. a) uvedené přílohy], a musí zajistit ujednání pro krytí své občanskoprávní odpovědnosti vyplývající z platných právních předpisů (bod 7 téže přílohy).

52

Ve třetí řadě v článcích 14 až 16 nařízení č. 550/2004 je upraveno stanovení, ukládání a vybírání poplatků, které mají hradit uživatelé vzdušného prostoru za letové navigační služby, které jsou jim poskytovány. Podle tohoto článku 14 tento systém poplatků přispívá k efektivitě nákladů na poskytování letových navigačních služeb a k hospodárnosti letů a zároveň zajišťuje optimální úroveň bezpečnosti.

53

V článku 15 odst. 1 tohoto nařízení je stanoveno, že systém poplatků je založen na zúčtování nákladů na letové navigační služby vynaložených poskytovateli letových navigačních služeb při jejich činnosti ve prospěch uživatelů vzdušného prostoru. V odstavci 3 písm. f) tohoto článku je upřesněno, že poplatky podporují bezpečné, účinné, efektivní a udržitelné poskytování letových navigačních služeb s ohledem na dosažení vysoké úrovně bezpečnosti a efektivity nákladů.

54

Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení č. 549/2004 a 550/2004, jakož i prováděcí nařízení č. 1035/2011 vyžadují, aby poskytovatelé letových provozních služeb uspokojovali odpovídajícím způsobem potřeby uživatelů vzdušného prostoru zajištěním bezpečnosti, soustavnosti, udržitelnosti, účinnosti a hospodárnosti svých služeb, neboť tyto služby jsou nepostradatelné pro činnost těchto uživatelů, kteří hradí jejich hospodářské náklady.

55

V tomto smyslu Soudní dvůr v zásadě v rozsudku ze dne 2. června 2022, Skeyes (C‑353/20, EU:C:2022:423, body 39 a 49) judikoval, že ustanovení nařízení č. 549/2004 a č. 550/2004 mohou uživatelům vzdušného prostoru přiznávat určitá práva, která mohou být dotčena uzavřením vzdušného prostoru.

56

V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že výpadek serveru AFTN spravovaného společností Austro Control jakožto poskytovatelem letových provozních služeb určeným Rakouskou republikou zapříčinil významné snížení počtu přistání a vzletů na letišti Vídeň-Schwechat, jakož i následné zrušení letů provozovaných společností Austrian Airlines, což dokládá vztah závislosti mezi poskytováním těchto služeb na jedné straně a možností uživatelů vzdušného prostoru vykonávat jejich činnost na straně druhé, který byl zdůrazněn v bodě 44 tohoto rozsudku.

57

Ke zjištění a posouzení skutkových okolností sporu v původním řízení i k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva je příslušný pouze vnitrostátní soud (rozsudky ze dne 4. června 2013, ZZ, C‑300/11, EU:C:2013:363, bod 36, a ze dne 29. července 2024, protectus, C‑185/23, EU:C:2024:657, bod 36), kterému tudíž přísluší, aby určil, zda s ohledem na odpověď Soudního dvora na položenou otázku může být Rakouská republika shledána odpovědnou za hospodářskou újmu, kterou utrpěla společnost Austrian Airlines a jež mohla být způsobena případným zaviněným nesplněním povinnosti ze strany společnosti Austro Control.

58

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 bod 4 nařízení č. 549/2004 a článek 8 nařízení č. 550/2004 ve spojení s ustanoveními posledně uvedeného nařízení, jež se týkají poskytování letových navigačních služeb a zpoplatnění těchto služeb, musí být vykládány v tom smyslu, že všechna tato ustanovení mají rovněž za cíl chránit uživatele vzdušného prostoru před hospodářskou újmou způsobenou zaviněným nesplněním povinností ze strany poskytovatele letových provozních služeb, jež jsou mu uloženy na základě těchto ustanovení.

59

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 2 bod 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe („rámcové nařízení“), a článek 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004 ze dne 10. března 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi („nařízení o poskytování služeb“), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1070/2009 ze dne 21. října 2009, ve spojení s ustanoveními nařízení č. 550/2004, jež se týkají poskytování letových navigačních služeb a stanovení poplatků za tyto služby,

musí být vykládány v tom smyslu, že

všechna tato ustanovení mají rovněž za cíl chránit uživatele vzdušného prostoru před hospodářskou újmou způsobenou zaviněným nesplněním povinností ze strany poskytovatele letových provozních služeb, jež jsou mu uloženy na základě těchto ustanovení.