–

za Waltham Abbey Residents Association, J. Devlin, SC, J. Kenny, BL, a D. Healy, solicitor,

–

za An Bord Pleanála, B. Foley, SC, A. Carroll, BL, a P. Reilly, solicitor,

–

za Irsko, M. Browne, Chief State Solicitor, S. Finnegan, K. Hoare a A. Joyce, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. McGrath, SC, F. Valentine, SC, a E. O’Callaghan, BL,

–

za Evropskou komisi: M. Noll-Ehlers a N. Ruiz García, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EHS ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014 (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1) (dále jen „směrnice 2011/92“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Waltham Abbey Residents Association, sdružením rezidentů, na straně jedné a An Bord Pleanála (úřad pro územní plánování, Irsko) (dále jen „úřad“), Ireland (Irsko) a Attorney General (nejvyšší státní zástupce, Irsko) na straně druhé ve věci povolení vydaného uvedeným úřadem pro územní záměr strategické bytové výstavby.

3

V bodech 7 až 9 odůvodnění směrnice 2011/92 je uvedeno:

4

V článku 2 odst. 1 této směrnice je stanoveno:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení musely záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů na životní prostředí. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

5

V článku 3 odst. 1 uvedené směrnice je stanoveno:

„Posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém jednotlivém případě přímé a nepřímé významné vlivy záměru na tyto faktory:

[…]

b) biologickou rozmanitost, se zvláštním zřetelem na druhy a stanoviště chráněné podle směrnice [Rady] 92/43/EHS [ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), ve znění směrnice Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193) (dále jen ‚směrnice 92/43‘)] a směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2009/147/ES [ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7)];

[…]“

6

V článku 4 směrnice 2011/92 je stanoveno:

„1.   S výhradou čl. 2 odst. 4 podléhají záměry uvedené v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10.

2.   S výhradou čl. 2 odst. 4 určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II, zda záměr podléhá posouzení v souladu s články 5 až 10. Členské státy provedou toto určení na základě:

Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písmenech a) a b).

3.   V případě přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot pro účely odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III. Členské státy mohou stanovit prahové hodnoty nebo kritéria, na jejichž základě určí, kdy záměry nemusí podléhat určení podle odstavců 4 a 5 ani posouzení vlivů na životní prostředí, nebo prahové hodnoty a kritéria, na jejichž základě určí, kdy záměry musí v každém případě podléhat posouzení vlivů na životní prostředí, aniž by podléhaly určení podle odstavců 4 a 5.

4.   Rozhodne-li se členský stát požadovat určení pro záměry uvedené v příloze II, oznamovatel poskytne informace o povaze záměru a o jeho možných významných vlivech na životní prostředí. Podrobný seznam informací, jež mají být poskytnuty, je upřesněn v příloze IIA. Oznamovatel případně zohlední dostupné výsledky jiných příslušných posouzení vlivů na životní prostředí, která byla provedena podle jiných právních předpisů Unie než této směrnice. Oznamovatel může rovněž poskytnout popis prvků záměru nebo zamýšlených opatření k vyloučení či prevenci významných negativních vlivů na životní prostředí.

5.   Příslušný orgán provede určení na základě informací poskytnutých oznamovatelem v souladu s odstavcem 4 a případně s ohledem na výsledky předběžného ověření či posouzení vlivů na životní prostředí, která byla provedena podle jiných právních předpisů Unie než této směrnice. Toto určení se zpřístupní veřejnosti a:

6.   Členské státy zajistí, aby příslušný orgán provedl určení co nejdříve, nejpozději však do 90 dnů ode dne, kdy mu oznamovatel předložil všechny informace potřebné podle odstavce 4. Ve výjimečných případech, souvisejících například s povahou, složitostí, umístěním či rozsahem záměru, může příslušný orgán uvedenou lhůtu k určení prodloužit; v takovém případě musí příslušný orgán oznamovatele písemně informovat o důvodech prodloužení lhůty a dni, kdy lze jeho určení očekávat.“

7

V příloze II.A této směrnice je uveden výčet „[i]nformac[í] o záměrech uvedených v příloze II, které má poskytovat oznamovatel“. V tomto výčtu je uvedeno:

8

V příloze III této směrnice jsou stanovena „[k]ritéria pro určení toho, zda mají být záměry uvedené v příloze II podrobeny posuzování vlivů na životní prostředí“.

9

V bodech 11 a 29 odůvodnění směrnice 2014/52 je uvedeno:

10

V článku 6 odst. 3 směrnice 92/43 je stanoveno:

„Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.“

11

V článku 12 odst. 1 této směrnice je stanoveno:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:

12

V příloze IV písm. a) této směrnice jsou uvedeny „všechny druhy“ netopýrů, které patří do podřádu „microchiroptera“.

13

V článku 109 Planning and Development Regulations 2001 (nařízení o územním plánování a rozvoji z roku 2001), ve znění použitelném na spor v původním řízení, je stanoveno:

„[…]

[…]

[…]“

14

V článku 299B odst. 2 tohoto nařízení je stanoveno:

15

V článku 8 odst. 3 zákona z roku 2016 je stanoveno:

[…]“

16

V článku 9 zákona z roku 2016 je v odstavci 5 stanoveno:

„Pokud úřad nevyužil možnosti podle čl. 8 odst. 3, aby žádosti nevyhověl, žádné ustanovení tohoto odstavce nelze vykládat tak, že úřadu brání v tom, aby odmítl udělit povolení pro záměr strategického rozvoje bydlení v případě žádosti podle článku 4, má-li úřad za to, že podoba navrženého územního záměru není zralá pro realizaci s ohledem na nevyhovující nebo neúplnou zprávu o posouzení vlivů na životní prostředí nebo prohlášení o vlivech v rámci sítě Natura, předložených v příslušném případě spolu se žádostí o územní povolení.“

17

Spor v původním řízení se týká strategického územního záměru výstavby 123 bytů a souvisejících prací v Ballincolligu (Irsko).

18

Pro účely žádosti o povolení tohoto záměru byla provedena arboristická studie a jménem oznamovatele byly vypracovány dvě zprávy o předběžném posouzení, první pro účely posouzení vlivů uvedeného záměru na životní prostředí podle směrnice 2011/92 (dále jen „EIA“) a druhá pro účely odpovídajícího posouzení důsledků téhož projektu pro lokality vyhlášené jako zvláštní oblasti ochrany nebo zvláště chráněné oblasti podle čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43.

19

První zpráva neobsahuje zvláštní analýzu fauny a flóry, neodkazuje na dopad téhož projektu na netopýry a hodnotící tabulka, kterou obsahuje, se nezmiňuje o biologické rozmanitosti. Ve druhé zprávě není uvedena ani zvláštní zmínka o skutečném dopadu záměru na netopýry, neboť tato zpráva obsahuje pouze obecný odkaz na skutečnost, že „rušení fauny může vznikat přímo v důsledku ztráty stanoviště (například hnízdišť netopýrů) nebo nepřímo kvůli hluku, vibracím a zvýšené aktivitě v souvislosti s výstavbou a provozem“. Jediná zmínka o biologické rozmanitosti se nachází v této druhé uvedené zprávě, která však odkazuje pouze na lokality sítě Natura 2000, a nikoli na ekosystém samotné lokality záměru.

20

Arboristické posouzení bylo provedeno za jediný den a bylo určeno třináct stromů, které měly být pokáceny. V rámci tohoto posouzení nebylo zohledněno skutečné nebo potenciální využití stromů netopýry ani otázka, zda netopýři využívají dotčenou lokalitu k vyhledávání potravy nebo k doletům. Zatímco ve zprávě o předběžném ověření týkající se EIA byla navržena ochrana stávající vegetace v této lokalitě „v co největším možném rozsahu“ a bylo v ní potvrzeno, že zlepšení projektu dotčeného ve věci v původním řízení díky novým krajinným opatřením bude mít pozitivní dopad na biologickou rozmanitost, bylo by ve skutečnosti pokáceno několik stromů, mezi nimi i několik cypřišů a dva ze šesti dubů rostoucích v uvedené lokalitě.

21

Dne 7. července 2020 předložila žalobkyně v původním řízení úřadu podání, v němž uvedla, že místo navrhovaného územního záměru se nachází na řece Lee v bezprostřední blízkosti biologického koridoru Lee, a připomněla skutečnost, že na témže místě byli opakovaně pozorováni netopýři, jak vyplývá ze studie populace netopýrů provedené v roce 2016, v níž se zejména uvádí, že „[s]távající průzkumy netopýrů v bezprostředním okolí [ukazují], že břehový koridor využívá celá řada rozmanitých druhů netopýrů a významný dopad na tyto živočichy [by byl zapříčiněn] možnou ztrátou hnízdišť, potravních stanovišť a narušením tras přeletů“.

22

Dne 11. září 2020 šetřící osoba doporučila, aby bylo povolení uděleno. Měla za to, že dotčená lokalita obecně neskýtá vhodná stanoviště pro volně žijící živočichy nebo druhy významné pro ochranu, nicméně potvrdila, že kácení stromů by mělo být provedeno v souladu s doporučeními řádně kvalifikovaného ekologa, aby se zabránilo možnému dopadu záměru dotčeného v původním řízení na netopýry. Šetřící osoba neprovedla předběžné šetření k posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), neboť v návaznosti na předběžnou studii vyloučila nezbytnost jeho provedení.

23

Dne 16. září 2020 úřad rozhodl o vydání povolení pro tento záměr, aniž by vyžadoval provedení EIA a aniž by shromáždil další informace o výskytu netopýrů. Na základě vlastního předběžného šetření týkajícího se nutnosti podrobit záměr EIA měl úřad totiž za to, že „zpráva v této věci předložená oznamovatelem [vymezuje] a vhodně popisuje přímé, nepřímé a kumulativní vlivy navrhovaného územního záměru na životní prostředí“ a dospěl k závěru, že „vzhledem k povaze, rozsahu a umístění dotčené lokality nebude mít navrhovaný územní záměr pravděpodobně významný vliv na životní prostředí“. V návaznosti na vyjádření žalobkyně v původním řízení nebyly od oznamovatele požadovány žádné další informace. V souladu s doporučením šetřící osoby byla však součástí takto uděleného povolení tato podmínka:

24

High Court (Vrchní soud, Irsko), k němuž žalobkyně v původním řízení podala žalobu proti uvedenému rozhodnutí a který je předkládajícím soudem, si předně klade otázku, zda směrnice 2011/92 mimo jiné vyžaduje, aby oznamovatel shromáždil všechny relevantní informace o druzích nebo stanovištích, které by mohly být dotčeným záměrem zasaženy, tím, že provede odpovídající vědecké studie nebo shromáždí jejich výsledky s cílem rozptýlit veškeré pochybnosti o významných vlivech záměru na takové druhy nebo stanoviště. Mimoto si předkládající soud klade otázku ohledně povinností, které jsou případně uloženy oznamovateli a příslušnému orgánu v případě, že třetí strana poskytne uvedenému orgánu doplňující informace, které mohou objektivně vzbuzovat pochybnosti o vlivech tohoto záměru na životní prostředí.

25

V tomto ohledu se předkládající soud táže, jaká míra kvalifikovaného přesvědčení má být použita, a sice zda úřad musí vyloučit jakoukoli důvodnou pochybnost o významných vlivech uvedeného záměru na životní prostředí, nebo pouze přijmout „přiměřené“ rozhodnutí na základě dokumentů, které má k dispozici. Předkládající soud má za to, že kdyby bylo rozhodnutí znamenající vyloučení nezbytnosti provést EIA podmíněno vyloučením jakýchkoli důvodných pochybností, bylo by rozhodnutí neprovést EIA v projednávané věci protiprávní. Naproti tomu podle předkládajícího soudu existují určité skutečnosti, na jejichž základě by mohl úřad vydat rozhodnutí opírající se o nabytí přiměřené míry jistoty, kdyby se taková podmínka vztahovala jen na přiměřenou míru jistoty, a nikoli na vyloučení veškerých důvodných pochybností.

26

Dále si předkládající soud klade otázku, jaký dopad na aspekty uvedené v bodech 24 a 25 tohoto rozsudku má skutečnost, že pochybnosti vznesené ve vyjádření žalobkyně v původním řízení ze dne 7. července 2020 se týkají druhů, na které se vztahuje přísná ochrana podle článku 12 směrnice 92/43.

27

Za těchto podmínek se High Court (Vrchní soud, Irsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

28

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda ustanovení čl. 4 odst. 4 až 6 směrnice 2011/92 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud třetí strana v rámci předběžného ověřování prováděného podle tohoto ustanovení poskytla příslušnému orgánu informace, jež mohou objektivně vyvolávat pochybnosti o možných významných vlivech tohoto záměru na životní prostředí, zejména ve vztahu ke druhu chráněnému podle směrnice 92/43, je oznamovatel nebo případně přímo příslušný orgán povinen shromáždit všechny relevantní informace, aby rozptýlil veškeré pochybnosti o těchto vlivech, a nelze-li takovou pochybnost vyloučit, musí tento orgán rozhodnout, že je nezbytné provést EIA.

29

Je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2011/92 je vyžadováno, aby záměry, jež mohou mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu článku 4 této směrnice, ve spojení s přílohami I nebo II této směrnice, podléhaly EIA před udělením povolení (rozsudek ze dne 28. února 2018, Comune di Castelbellino, C‑117/17, EU:C:2018:129, bod 24 a citovaná judikatura).

30

V článku 4 odst. 1 směrnice 2011/92 je upřesněno, že s výhradou čl. 2 odst. 4 uvedené směrnice podléhají záměry uvedené v její příloze I posouzení podle článků 5 až 10 uvedené směrnice. Má se tedy za to, že tyto záměry nutně představují riziko významného vlivu na životní prostředí.

31

Pro záměry vyjmenované v příloze II směrnice 2011/92 je v jejím čl. 4 odst. 2 stanoveno, že členské státy určí, zda dotčený záměr musí podléhat EIA na základě přezkoumávání každého jednotlivého případu či na základě prahových hodnot nebo kritérií stanovených dotčeným členským státem, nebo zda se případně použijí oba tyto postupy. Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení ve spojení s bodem 9 odůvodnění této směrnice, tyto záměry nemusí mít nutně vždy významný vliv na životní prostředí, takže by měly podléhat posouzení pouze tehdy, mají-li členské státy za to, že by takový vliv mít mohly.

32

V tomto ohledu je v čl. 4 odst. 3 směrnice 2011/92 upřesněno, že členské státy mohou stanovit prahové hodnoty nebo kritéria, na jejichž základě určí, kdy záměry nemusí podléhat určení podle odstavců 4 a 5 ani EIA, nebo prahové hodnoty a kritéria, na jejichž základě určí, kdy záměry musí v každém případě podléhat EIA, aniž by podléhaly určení podle odstavců 4 a 5.

33

Konečně, pokud se členské státy rozhodnou takové určení požadovat, je v uvedených odstavcích 4 a 5 stanoven postup předběžného ověření, který probíhá následujícím způsobem.

34

Zaprvé oznamovatel poskytne informace o povaze dotčeného záměru a o jeho možných významných vlivech na životní prostředí. Podrobný seznam informací, jež mají být poskytnuty, je upřesněn v příloze IIA směrnice 2011/92. Tyto informace musí obsahovat popis aspektů životního prostředí, které by mohly být záměrem významně zasaženy, jakož i popis všech významných vlivů záměru na životní prostředí, pokud jsou k dispozici informace o těchto vlivech. Oznamovatel může rovněž poskytnout popis prvků záměru nebo zamýšlených opatření k vyloučení či prevenci významných negativních vlivů na životní prostředí.

35

Zadruhé příslušný orgán provede určení nezbytnosti provést EIA na základě informací, jež stanoveným způsobem poskytl oznamovatel, přičemž zohlední příslušná kritéria výběru, jež jsou stanovena v příloze III směrnice 2011/92.

36

V tomto rámci musí oznamovatel případně zohlednit dostupné výsledky jiných relevantních posouzení vlivů dotčeného záměru na životní prostředí, která byla provedena na základě jiných unijních právních aktů, než je směrnice 2011/92, a dále výsledky předběžného ověření nebo posouzení vlivů na životní prostředí provedených na základě takových právních aktů.

37

Zatřetí je určení zpřístupněno veřejnosti a jsou v něm uvedeny zejména hlavní důvody, proč rozhodnutí vyžaduje či nikoli provedení EIA s ohledem na příslušná kritéria uvedená v příloze III směrnice 2011/92.

38

Směrnice 2011/92 naproti tomu výslovně nestanoví povinnost vést v rámci tohoto zjišťovacího řízení konzultace s veřejností. V bodě 29 odůvodnění směrnice 2014/52, v němž je vysvětlen cíl sledovaný čl. 4 odst. 4 až 6 směrnice 2011/92, je totiž upřesněno, že „řádnou správní praxi mimoto představuje rovněž přihlížení k nevyžádaným vyjádřením, která mohou pocházet z různých zdrojů“, a dále je v něm uvedeno, že „ve fázi zjišťovacího řízení nejsou vyžadovány formální konzultace“.

39

Stejně tak směrnice 2011/92 nevymezuje případy, v nichž by příslušný orgán mohl či měl oznamovatele požádat o poskytnutí doplňujících informací.

40

Směrnice 2011/92 tedy výslovně nestanoví povinnost příslušného orgánu, aby požádal oznamovatele o doplňující informace nebo je sám shromáždil v návaznosti na vyjádření, která mu předložila třetí strana k případným významným vlivům dotčeného záměru na životní prostředí.

41

Podle judikatury Soudního dvora však z čl. 2 odst. 1 směrnice 2011/92 vyplývá, že posouzení EIA musí být provedeno, jakmile existuje pravděpodobnost nebo riziko, že dotčený záměr bude mít významný vliv na životní prostředí. S ohledem na zásadu obezřetnosti, která je jedním ze základů politiky vysoké úrovně ochrany uplatňované Unií v oblasti životního prostředí, v jejímž světle musí být vykládána směrnice 2011/92, se má za to, že takové riziko existuje, pokud nelze na základě objektivních skutečností vyloučit, že tento záměr může mít významný vliv na životní prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Polsko, C‑526/16, EU:C:2018:356, body 66 a 67, jakož i citovaná judikatura).

42

Z toho vyplývá, že v rámci předběžného ověření, jež má za cíl určit, zda je provedení EIA nezbytné, je na příslušném orgánu, aby zohlednil všechny relevantní informace, které má k dispozici, včetně těch, jež mu byly bez vyzvání předloženy třetí stranou, pokud tyto informace obsahují objektivní skutečnosti, které mu umožní posoudit existenci rizika, že záměr by měl významný vliv na životní prostředí.

43

Mimoto v případě, že má příslušný orgán na základě informací, jež mu poskytla třetí strana, za to, že nelze vyloučit, že dotčený záměr může mít významný vliv na životní prostředí, musí oznamovateli umožnit, aby mu poskytl doplňující informace před tím, než příslušný orgán rozhodne o tom, že je pro tento záměr nezbytné provést EIA či nikoli. Jak totiž vyplývá ze znění ustanovení čl. 4 odst. 4 a 5 směrnice 2011/92, oznamovatel má rozhodující úlohu při poskytování informací umožňujících příslušnému orgánu provést takové určení. Přitom za tímto účelem, a zejména s cílem omezit povinné provádění posouzení vlivů na životní prostředí pouze na záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí, musí mít tento orgán k dispozici co možná nejúplnější informace.

44

Mimoto příslušný orgán nemůže konstatovat, že existuje riziko, že záměr bude mít významný vliv na životní prostředí z důvodu, že informace poskytnuté oznamovatelem jsou neúplné, aniž jej nejdříve požádal o poskytnutí doplňujících informací.

45

Naproti tomu v případě, že příslušný orgán může navzdory informacím předloženým třetí stranou na základě objektivních skutečností vyloučit, že dotčený záměr by mohl mít významný vliv na životní prostředí, může tento orgán rozhodnout, že provedení EIA není nutné, aniž by byl tento orgán povinen požádat oznamovatele o poskytnutí doplňujících informací.

46

Je třeba dodat, že podle judikatury Soudního dvora se má předně za to, že záměr může mít významný vliv na životní prostředí, pokud z důvodu své povahy může podstatným nebo nevratným způsobem změnit takové faktory životního prostředí, jako jsou živočichové či rostliny, půda nebo voda, bez ohledu na jeho rozměry (rozsudek ze dne 31. května 2018, Komise v. Polsko, C‑526/16, EU:C:2018:356, bod 65 a citovaná judikatura).

47

Dále, jak již Soudní dvůr rozhodl, znění čl. 2 odst. 1 směrnice 2011/92 je v podstatě podobné znění čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2004, Waddenvereniging a Vogelbeschermingsvereniging, C‑127/02, EU:C:2004:482, bod 42).

48

V tomto ohledu podle judikatury Soudního dvora podmínka stanovená v čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43 znamená, že v případě pochybností o neexistenci významných účinků je třeba takové posouzení provést (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. května 2011, Komise v. Belgie, C‑538/09, EU:C:2011:349, bod 41 a citovaná judikatura). Soudní dvůr nicméně rovněž konstatoval, že tento čl. 6 odst. 3 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud se příslušný orgán členského státu rozhodne povolit plán nebo projekt, které mohou mít vliv na lokalitu chráněnou na základě této směrnice, aniž vyžaduje odpovídající posouzení ve smyslu tohoto ustanovení, musí dostačujícím způsobem uvést důvody, které mu před vydáním takového povolení umožnily nabýt navzdory opačným stanoviskům a důvodným pochybnostem případně vyjádřeným v těchto stanoviscích jistotu, že jsou vyloučeny jakékoli důvodné vědecké pochybnosti o možnosti, že tento projekt významně ovlivní tuto lokalitu (rozsudek ze dne 15. června 2023, Eco Advocacy, C‑721/21, EU:C:2023:477, bod 43).

49

Z toho je třeba dovozovat, že v kontextu zjišťovacího řízení vedeného podle směrnice 2011/92 jsou vyžadovány dvě podmínky k tomu, aby měl příslušný orgán s ohledem na vyjádření, která mu předložila třetí strana, povinnost požádat oznamovatele o poskytnutí doplňujících informací. Zaprvé se tato vyjádření musí týkat možných „významných“ vlivů dotčeného záměru na životní prostředí. Zadruhé je nezbytné, aby uvedená vyjádření byla skutečně takové povahy, že brání vyslovení závěru, podle kterého je vyloučena jakákoli důvodná vědecká pochybnost o možném významném vlivu tohoto záměru na životní prostředí.

50

Bude na předkládajícím soudu, aby určil, zda s ohledem na poznatky, které měl úřad k dispozici v okamžiku přijetí rozhodnutí ze dne 16. září 2020, včetně těch, které mu předložila žalobkyně v původním řízení v rámci svého vyjádření ze dne 7. července 2020, mohl tento úřad nabýt navzdory poznatkům obsaženým v tomto vyjádření jistotu, že jsou vyloučeny jakákoli důvodné vědecké pochybnosti o možnosti, že záměr dotčený ve věci v původním řízení bude mít významný vliv na životní prostředí, zejména na druhy chráněné podle směrnice 92/43.

51

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že ustanovení čl. 4 odst. 4 až 6 směrnice 2011/92 musí být vykládána v tom smyslu, že v případě, že třetí osoba v rámci zjišťovacího řízení vedeného podle těchto ustanovení poskytla příslušnému orgánu objektivní poznatky o možných významných vlivech tohoto záměru na životní prostředí, zejména na druh chráněný podle směrnice 92/43, musí tento orgán požádat oznamovatele, aby mu poskytl doplňující informace, a zohlednit je před tím, než rozhodne, zda je pro uvedený záměr nezbytné provést EIA či nikoli. Naproti tomu v případě, že lze navzdory vyjádření, jež tomuto orgánu předložila tato třetí osoba, na základě objektivních poznatků vyloučit, že tento záměr může mít významný vliv na životní prostředí, může tentýž orgán rozhodnout, že provedení EIA není nutné, aniž je povinen žádat oznamovatele o poskytnutí doplňujících informací.

52

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Ustanovení čl. 4 odst. 4 až 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EHS ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014

musí být vykládána v tom smyslu, že

v případě, že třetí osoba v rámci zjišťovacího řízení vedeného podle těchto ustanovení poskytla příslušnému orgánu objektivní poznatky o možných významných vlivech tohoto záměru na životní prostředí, zejména na druh chráněný podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, ve znění směrnice Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013, musí tento orgán požádat oznamovatele, aby mu poskytl doplňující informace, a zohlednit je před tím, než rozhodne, zda je pro uvedený záměr nezbytné provést posouzení vlivů na životní prostředí či nikoli. Naproti tomu v případě, že lze navzdory vyjádření, jež tomuto orgánu předložila tato třetí osoba, na základě objektivních poznatků vyloučit, že tento záměr může mít významný vliv na životní prostředí, může tentýž orgán rozhodnout, že provedení posouzení vlivů na životní prostředí není nutné, aniž je povinen žádat oznamovatele o poskytnutí doplňujících informací.