–

za M1.R. a M2.R.: P. Mędygrał, radca prawny,

–

za AAA sp. z o.o.: K. Bień, radca prawny,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za Evropskou komisi: B. Sasinowska a N. Yerrell, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. g), jakož i čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. 2004, L 46, s. 1; Zvl. vyd. 07/08, s. 10).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M1.R. a M2.R., dvěma cestujícími v letecké dopravě (dále jen „cestující dotčení v původním řízení“), na straně jedné a společností AAA sp. z o.o., leteckým dopravcem, na straně druhé týkajícího se žádosti o náhradu škody podané těmito cestujícími na základě nařízení č. 261/2004 v návaznosti na významné zpoždění letu při příletu do cílového místa určení.

3

Body 1 a 5 odůvodnění nařízení č. 261/2004 uvádí:

[…]

[…]“

4

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Definice“, zní takto:

„Pro účely tohoto nařízení se:

[…]

[…]

[…]“

5

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, stanoví:

„1.   Toto nařízení se vztahuje:

2.   Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že cestující:

3.   Toto nařízení se nevztahuje na cestující, kteří cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné. Vztahuje se však na cestující, kterým letecký dopravce nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy vydal letenku na základě programu pro často cestující zákazníky nebo na základě jiných obchodních programů.

[…]

5.   Toto nařízení se vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

[…]“

6

Společnost AAA, letecký dopravce nabízející charterové lety, uzavřela se společností BBB sp. z o.o., provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, smlouvu, v rámci které společnost AAA poskytla společnosti BBB konkrétní lety v konkrétních termínech, na které společnost BBB následně prodávala cestujícím v letecké dopravě letenky. Společnost BBB zaplatila společnosti AAA ceny letů.

7

Cestující dotčení v původním řízení se zúčastnili zájezdu v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, který zahrnoval let z Tenerife (Španělsko) do Varšavy (Polsko), uskutečněný dne 20. května 2021, který provozovala společnost AAA. Smlouva o souboru služeb byla uzavřena mezi společností CCC sp. z o.o., jménem těchto cestujících, a společností BBB. Tento let byl při příletu zpožděn o více než 22 hodin.

8

Cestující dotčení v původním řízení k prokázání své aktivní legitimace k podání žádosti o náhradu škody za zpoždění dotčeného letu předložili kopie palubních vstupenek na tento let. Společnost AAA však odmítla poskytnout těmto cestujícím náhradu škody z důvodu, že neprokázali, že mají potvrzenou a zaplacenou rezervaci na uvedený let. Podle společnosti AAA totiž společnost CCC zaplatila uvedeným cestujícím zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy za zvýhodněných podmínek, takže tito cestující cestovali bezúplatně nebo za snížené ceny ve smyslu čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004, což vylučuje nárok na náhradu škody na základě tohoto nařízení.

9

Cestující dotčení v původním řízení mají za to, že předložením palubních vstupenek k získání takové náhrady škody prokázali, že mají potvrzenou rezervaci, protože jinak by jim tyto vstupenky nebyly vydány. Kromě toho podle nich přísluší společnosti AAA, aby prokázala, že tito cestující cestovali bezúplatně a že jim nepřísluší, aby prokázali, že zaplatili cenu za let provozovaný společností AAA. V každém případě vzhledem k tomu, že společnost AAA obdržela platbu od společnosti BBB za uskutečnění tohoto letu a že společnost BBB obdržela od společnosti CCC, která uvedeným cestujícím financovala zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, platbu za tento zájezd, zahrnující uvedený let, cestující dotčení v původním řízení necestovali bezúplatně. Z hlediska čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004 není podle nich v tomto ohledu rozhodné, zda let zaplatili tito cestující nebo třetí osoba, nejedná-li se o leteckého dopravce.

10

Obvodní soud pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy w Warszawie, Polsko), který je předkládajícím soudem, má pochybnosti o tom, zda předložení palubní vstupenky cestujícím představuje „jiný důkaz“ ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení č. 261/2004, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována.

11

Tento soud v tomto ohledu uvádí, že závěry vyplývající z rozsudku ze dne 21. prosince 2021, Azurair a další (C‑146/20, C‑188/20, C‑196/20 a C‑270/20, EU:C:2021:1038), neumožňují odpovědět na otázku, zda unijní právo umožňuje v takové situaci, jako je situace, která mu byla předložena, předložit „jiný důkaz“ ve smyslu tohoto ustanovení, který udává, že cestující má potvrzenou rezervaci na daný let, pokud palubní vstupenka předložená tímto cestujícím neobsahuje všechny náležitosti uvedené ve zmíněném rozsudku, jako je čas příletu daného letu.

12

I když společnost AAA a některá kolegia polských odvolacích soudů mají za to, že podmínky stanovené v čl. 3 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení musí být vykládány restriktivně, má předkládající soud za to, že palubní vstupenka je vydávána nikoli libovolné osobě, ale cestujícímu, který má potvrzenou rezervaci na dotčený let, a to po registraci tohoto cestujícího na tento let, přičemž při této registraci musí být uvedeno číslo letenky nebo rezervace. Kromě některých mimořádných situací přitom neexistuje jiný racionální způsob pro vysvětlení, jak by takový cestující mohl tuto vstupenku získat, aniž by měl takovou rezervaci.

13

Kromě toho má předkládající soud na rozdíl od společnosti AAA a některých kolegií polských odvolacích soudů za to, že přísluší leteckému dopravci, aby prokázal, že dotčený let byl bezúplatný, a nikoli aby se omezil na to, že z pouhého tvrzení v tomto smyslu vyvodí pro něj příznivé právní účinky.

14

Předkládající soud si mimoto klade otázku ohledně výkladu výrazu „cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné“, uvedeného v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004. Má za to, že pokud v případě souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy zahrnuje zájezd – který provozovateli souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy zaplatili buď přímo cestující, nebo jiná entita jejich jménem – let, který tento provozovatel zaplatil leteckému dopravci, tito cestující necestují „bezúplatně“ ve smyslu tohoto ustanovení.

15

Pokud jde konkrétně o pojem „snížené ceny“ ve smyslu uvedeného ustanovení, předkládající soud si klade otázku, zda je třeba jej vykládat v tom smyslu, že se jedná o slevu, kterou cestujícímu nabízí letecký dopravce, nebo zda se vztahuje rovněž na situaci, kdy tento dopravce obdrží od provozovatele souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy odměnu v souladu s tržními podmínkami, ale tento provozovatel nebo jiná entita umožní cestujícím, aby se zúčastnili zájezdu v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy za zvýhodněných podmínek. Podle tohoto soudu se jeví, že posledně uvedený výklad je v rozporu s cílem tohoto nařízení a je obtížně použitelný s ohledem na neexistenci kritérií umožňujících určit, co představuje zvýhodněné podmínky pro účast na zájezdu v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy.

16

Za těchto podmínek se Obvodní soud pro hlavní město Varšavu ve Varšavě (Sąd Rejonowy dla m. st. Warszawy w Warszawie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 2 písm. g) a čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že palubní vstupenka může představovat „jiný důkaz“ ve smyslu prvního z těchto ustanovení, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována, takže se má za to, že cestující, který má takovou vstupenku, má „potvrzenou rezervaci“ pro dotčený let ve smyslu druhého z uvedených ustanovení v situaci, kdy není prokázána žádná zvláštní mimořádná okolnost.

18

Z článku 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 vyplývá, že se toto nařízení použije pouze za podmínky, že zaprvé cestující mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a zadruhé se vyjma případů zrušení letu podle článku 5 uvedeného nařízení včas přihlásí k přepravě. Vzhledem k tomu, že tyto dvě podmínky jsou kumulativní, nelze přihlášení cestujícího k přepravě presumovat na základě skutečnosti, že má potvrzenou rezervaci na dotčený let [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 2024, Laudamotion (Nenastoupení na zpožděný let), C‑474/22, EU:C:2024:73, bod 21 a citovaná judikatura].

19

Nařízení č. 261/2004 pojem „potvrzená rezervace“ nedefinuje. Pojem „rezervace“ je však definován v čl. 2 písm. g) tohoto nařízení jako „skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována“. Kromě toho pojem „letenka“ ve smyslu čl. 2 písm. f) uvedeného nařízení zahrnuje každý hmotný nebo dematerializovaný doklad přiznávající cestujícímu oprávnění k přepravě [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2022, flightright (Letecká přeprava ze Stuttgartu do Kansas City), C‑436/21, EU:C:2022:762, bod 21 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 21. prosince 2021, Azurair a další, C‑146/20, C‑188/20, C‑196/20 a C‑270/20, EU:C:2021:1038, bod 40].

20

Pokud jde o pojem „jiný důkaz“ ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení č. 261/2004, má-li cestující v letecké dopravě tento důkaz vydaný leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, představuje tento jiný důkaz „rezervaci“ ve smyslu tohoto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Azurair a další, C‑146/20, C‑188/20, C‑196/20 a C‑270/20, EU:C:2021:1038, bod 42).

21

Tyto pojmy musí být v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících, uvedeného v bodě 1 odůvodnění tohoto nařízení, vykládány široce [rozsudek ze dne 6. října 2022, flightright (Letecká přeprava ze Stuttgartu do Kansas City),C‑436/21, EU:C:2022:762, bod 22 a citovaná judikatura].

22

V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že cestující dotčení v původním řízení měli palubní vstupenky vydané leteckým dopravcem, což jim umožnilo uskutečnit let z Tenerife do Varšavy provozovaný tímto dopravcem s tím, že se předtím přihlásili k přepravě.

23

Jak v podstatě uvedli cestující dotčení v původním řízení, polská vláda a Evropská komise ve svých písemných vyjádřeních, cestujícímu pro určitý let je vydána palubní vstupenka, která mu přiznává oprávnění k přepravě, opravňuje jej k nástupu do letadla a k tomu, aby letěl tímto spojem, poté, co se tento cestující přihlásil k přepravě s uvedením zejména čísla letenky nebo rezervace.

24

Z toho vyplývá, že palubní vstupenka může představovat „jiný důkaz“ ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení č. 261/2004, který udává, že rezervace byla pro dotčený let leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována.

25

Takový závěr nemůže být vyvrácen okolností, které se dovolává předkládající soud, že rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Azurair a další (C‑146/20, C‑188/20, C‑196/20 a C‑270/20, EU:C:2021:1038), neumožňuje odpovědět na otázku, zda palubní vstupenka může spadat pod pojem „jiný důkaz“ ve smyslu čl. 2 písm. g) nařízení č. 261/2004 v rozsahu, v němž tato vstupenka neobsahuje všechny náležitosti uvedené ve zmíněném rozsudku, jako je zejména čas příletu dotčeného letu.

26

Je zajisté pravda, že Soudní dvůr v bodě 51 uvedeného rozsudku rozhodl, že čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že cestující má „potvrzenou rezervaci“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy předá tomuto cestujícímu, se kterým uzavřel smluvní vztah, „jiný důkaz“ ve smyslu čl. 2 písm. g) tohoto nařízení, kterým byla uvedenému cestujícímu přislíbena přeprava určitým letem, který je individualizován místem odletu a příletu, časem odletu a příletu, jakož i číslem letu, a to i v případě, že tento provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy neobdržel od dotyčného leteckého dopravce potvrzení o času odletu a příletu tohoto letu.

27

Je však třeba uvést, že na rozdíl od projednávané věci provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy ve věcech, v nichž byl vydán rozsudek ze dne 21. prosince 2021, Azurair a další (C‑146/20, C‑188/20, C‑196/20 a C‑270/20, EU:C:2021:1038), předal cestujícím informace o čase letů, které se lišily od informací, které mu letecký dopravce předal naposledy, přičemž posledně uvedené informace nebyly těmto cestujícím předány, takže měli k dispozici pouze informace obsažené v dokumentu předaném provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy.

28

Kromě toho Soudní dvůr ji rozhodl, že přijme-li daný letecký dopravce na palubu cestující mající potvrzenou rezervaci na daný let a přepraví je do místa určení, je třeba mít za to, že tito cestující splnili požadavek, aby se před tímto letem přihlásili k přepravě (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 24. října 2019, easyJet Airline,C‑756/18, EU:C:2019:902, bod 28).

29

Obráceně v rozsahu, v němž takoví cestující, jako jsou cestující dotčení v původním řízení, řádně splnili požadavek přihlásit se k přepravě a uskutečnili dotčený let, přičemž měli pro tento let palubní vstupenku, je třeba mít za to, že splnili požadavek mít potvrzenou rezervaci na tento let.

30

Takový závěr je potvrzen cílem uvedeným v bodě 1 odůvodnění nařízení č. 261/2004, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících.

31

Cestující, jejichž let byl významně zpožděn, tak mají totiž možnost uplatnit nárok na náhradu škody bez povinnosti splnit požadavek – nepřizpůsobený jejich situaci – aby později v souvislosti se svým návrhem na náhradu škody prokazovali, že měli potvrzenou rezervaci na zpožděný let, jímž každopádně cestovali (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 24. října 2019, easyJet Airline,C‑756/18, EU:C:2019:902, bod 32).

32

Pokud jde v tomto ohledu o případ uváděný společností AAA, kdy by palubní vstupenka mohla být v případě, že ji osoba, která je jejím držitelem, ztratí, využita jinou osobou, která má podobné údaje, stačí konstatovat, že jak vyplývá z čl. 2 písm. j) nařízení č. 261/2004, toto ustanovení umožňuje leteckému dopravci odepřít nástup na palubu zejména z důvodů nedostatečných cestovních dokladů.

33

Z výše uvedeného vyplývá, že na první a druhou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 2 písm. g) a čl. 3 odst. 2 písm. a) nařízení č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že palubní vstupenka může představovat „jiný důkaz“ ve smyslu prvního z těchto ustanovení, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována, takže se má za to, že cestující, který má takovou vstupenku, má „potvrzenou rezervaci“ pro dotčený let ve smyslu druhého z uvedených ustanovení v situaci, kdy není prokázána žádná zvláštní mimořádná okolnost.

34

Podstatou třetí až páté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se nemá za to, že cestující cestuje bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, ve smyslu tohoto ustanovení, pokud jednak provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy uhradí provozujícímu leteckému dopravci cenu letu v souladu s tržními podmínkami a jednak cenu za zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy tomuto provozovateli zaplatí nikoli tento cestující, ale třetí osoba. Tento soud se rovněž táže, zda přísluší tomuto leteckému dopravci, aby prokázal, že uvedený cestující cestoval bezúplatně nebo za snížené ceny, anebo zda přísluší tomuto cestujícímu, aby prokázal, že cenu letu zaplatil.

35

Podle čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004 se toto nařízení nevztahuje na cestující, kteří cestují bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné.

36

V tomto ohledu je nutno konstatovat, že nepoužitelnost uvedeného nařízení stanovená v tomto ustanovení představuje výjimku z pravidla, podle kterého se toto nařízení vztahuje, jak vyplývá z jeho čl. 3 odst. 1, jednak na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, a jednak na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem usazeným v Evropské unii za podmínek stanovených v odstavci 2 uvedeného článku 3.

37

Jak přitom rozhodl Soudní dvůr, s ohledem na cíl nařízení č. 261/2004 uvedený v bodě 1 jeho odůvodnění, který spočívá v zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících, musí být výjimka z ustanovení přiznávajících práva cestujícím vykládána restriktivně (rozsudek ze dne 16. ledna 2025, Qatar Airways,C‑516/23, EU:C:2025:21, bod 23 a citovaná judikatura).

38

Kromě toho podle ustálené judikatury platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 21. listopadu 2024, Mesto Rimavská Sobota,C‑370/23, EU:C:2024:972, bod 25 a citovaná judikatura).

39

Je pravda, že znění čl. 3 odst. 3 první věty nařízení č. 261/2004 samo o sobě neumožňuje určit, zda je působnost tohoto ustanovení omezena na situace, kdy možnost cestovat bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, nabízí cestujícím pouze provozující letecký dopravce.

40

Pokud jde o kontext uvedeného ustanovení, z čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení zejména vyplývá, že se na cestující, kteří cestují s letenkami, které bezúplatně vydal letecký dopravce, nevztahuje toto nařízení, ledaže tyto letenky byly vydány na základě programu pro často cestující zákazníky nebo na základě jiných obchodních programů (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 26. listopadu 2020, SATA International – Azores Airlines, C‑316/20, EU:C:2020:966, bod 15).

41

Soudní dvůr již v tomto ohledu rozhodl, že čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se toto nařízení nevztahuje na cestujícího, který cestuje s letenkou za zvýhodněnou cenu vydanou leteckým dopravcem na základě sponzorování určité události, jejíž využití je omezeno pouze na určité osoby a jejíž vydání předpokládá předchozí a individuální schválení tímto leteckým dopravcem (usnesení ze dne 26. listopadu 2020, SATA International – Azores Airlines, C‑316/20, EU:C:2020:966, bod 19).

42

Kromě toho podle čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující z letiště nacházejícího se na území členského státu nebo na toto letiště. Totéž ustanovení upřesňuje, že jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím (rozsudek ze dne 26. března 2020, Primera Air Scandinavia,C‑215/18, EU:C:2020:235, bod 28 a citovaná judikatura).

43

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že cestující, jehož let byl zpožděn o tři hodiny nebo více, může podat žalobu na náhradu škody podle článků 6 a 7 nařízení č. 261/2004 proti provozujícímu leteckému dopravci, i když mezi tímto cestujícím a tímto leteckým dopravcem nebyla uzavřena smlouva a dotčený let je součástí souborných služeb pro cesty (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Primera Air Scandinavia,C‑215/18, EU:C:2020:235, bod 38).

44

S ohledem na odpovědnost provozujícího leteckého dopravce nahradit cestujícím škodu v případě významného zpoždění letu při příletu je tudíž třeba uvést, že výjimka stanovená v čl. 3 odst. 3 první větě nařízení č. 261/2004 se vztahuje pouze na situace, kdy cestujícím cestovat bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, umožní provozující letecký dopravce.

45

Takový výklad je v souladu s cílem nařízení č. 261/2004, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících v letecké dopravě.

46

V tomto ohledu je v bodě 5 odůvodnění tohoto nařízení uvedeno, že ochrana cestujících by se měla uplatnit nejen na pravidelných, ale také na nepravidelných letech, včetně těch, které tvoří součást souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy.

47

Z historie vzniku uvedeného nařízení totiž vyplývá, že unijní normotvůrce neměl v úmyslu vyloučit cestující, jejichž let je součástí souborných služeb pro cesty, z působnosti tohoto nařízení, nýbrž měl naopak v úmyslu přiznat jim práva stanovená v tomto nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2020, Primera Air Scandinavia,C‑215/18, EU:C:2020:235, bod 36).

48

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy obdržel protiplnění za zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, uskutečněný cestujícími dotčenými v původním řízení a zaplatil cenu letu provozujícímu leteckému dopravci a že tento dopravce obdržel odměnu v souladu s tržními podmínkami, je třeba mít za to, že tito cestující necestovali bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, ve smyslu čl. 3 odst. 3 první věty nařízení č. 261/2004.

49

Jak vyplývá z judikatury citované v bodě 43 tohoto rozsudku, k tomu, aby cestující dotčení v původním řízení uplatnili práva vůči provozujícímu leteckému dopravci, je irelevantní skutečnost, že cenu za zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy provozovateli souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, který následně zaplatil cenu letu uvedenému dopravci, zaplatili nikoli tito cestující, kteří nebyli ve smluvním vztahu s tímto dopravcem, ale třetí osoba.

50

Pokud jde o důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že cestující cestoval bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, ve smyslu čl. 3 odst. 3 první věty nařízení č. 261/2004, je třeba uvést, že toto ustanovení, aniž výslovně upravuje otázku, komu přísluší toto břemeno, zavádí, jak vyplývá z bodu 37 tohoto rozsudku, výjimku z ustanovení přiznávajících práva cestujícím, když takového cestujícího vylučuje z působnosti tohoto nařízení.

51

Aby se tedy provozující letecký dopravce zprostil povinnosti poskytnout tomuto cestujícímu náhradu škody, musí podle podmínek stanovených vnitrostátním právem prokázat, že uvedený cestující cestoval bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, ve smyslu čl. 3 odst. 3 první věty uvedeného nařízení, a nespadá tudíž do působnosti tohoto nařízení.

52

Je přitom nutno konstatovat, že výklad spočívající v tom, že by důkazní břemeno nesli cestující, by byl nejen v rozporu s cílem nařízení č. 261/2004, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících v letecké dopravě, ale byl by rovněž obtížně uplatnitelný, zvláště ve specifickém kontextu projednávané věci, kdy si cestující dotčení v původním řízní rezervovali zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy u provozovatele souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy.

53

Jak totiž v podstatě tvrdili cestující dotčení v původním řízení a Komise ve svých písemných vyjádřeních, pokud si cestující rezervuje zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nikoli přímo u provozujícího leteckého dopravce, ale prostřednictvím provozovatele souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, cenu za let u tohoto dopravce platí zpravidla, jak je tomu v projednávané věci, tento provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, přičemž tento cestující hradí cenu za celý zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, včetně ceny letu. Kromě okolnosti, že uvedený cestující nezná přesnou cenu letu uhrazenou tímto provozovatelem, má tento cestující omezené možnosti předložit důkaz o tom, že cenu tohoto letu zaplatil.

54

Z výše uvedeného vyplývá, že na třetí až pátou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 3 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že se nemá za to, že cestující cestuje bezúplatně nebo za snížené ceny, které nejsou veřejnosti přímo nebo nepřímo dostupné, ve smyslu tohoto ustanovení, pokud jednak provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy uhradí provozujícímu leteckému dopravci cenu letu v souladu s tržními podmínkami a jednak cenu za zájezd v rámci souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy tomuto provozovateli zaplatí nikoli tento cestující, ale třetí osoba. Přísluší tomuto leteckému dopravci, aby podle podmínek stanovených vnitrostátním právem prokázal, že uvedený cestující cestoval bezúplatně nebo za snížené ceny.

55

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: