null
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
TAMARY ĆAPETA
přednesené dne 9. října 2025(1)
Věc C‑519/24
Nitrogénművek Vegyipari Zrt.
proti
Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Veszprémi törvényszék (Vrchní soud ve Veszprému, Maďarsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Ochrana životního prostředí – Směrnice 2003/87/ES – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Systém EU ETS – Cíle směrnice 2003/87 – Bezplatné povolenky na emise – Únik uhlíku – Vnitrostátní daň z oxidu uhličitého vyprodukovaného využíváním bezplatných povolenek“
I. Úvod
1. Systém pro obchodování s emisemi vytvořený směrnicí 2003/87/ES(2) (dále jen „systém EU ETS“) je jedním z nástrojů, jejichž prostřednictvím Evropská unie usiluje o dosažení svých cílů v oblasti životního prostředí. Cílem směrnice je dekarbonizace hospodářství Evropské unie regulací emisí skleníkových plynů. Současně usiluje i s ohledem na hospodářské zájmy Evropské unie o to, aby dosáhla snížení těchto emisí způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným(3).
2. Podstatou projednávané věci je otázka, do jaké míry mohou členské státy tento systém zavedený na unijní úrovni doplňovat.
II. Skutkový stav v původním řízení, předběžné otázky a řízení před Soudním dvorem
3. V důsledku pandemie covidu-19 a kvůli útočné válce Ruska vůči Ukrajině Maďarsko přijalo dne 17. července 2023 a jelentős térítésmentes kibocsátásiegység-kiosztásban részesülő létesítmény üzemeltetőjét érintő egyes veszélyhelyzeti szabályokról szóló 320/2023. (VII. 17.) Kormányrendelet (nařízení vlády č. 320/2023 o některých pravidlech pro mimořádné situace týkající se provozovatelů zařízení, která využívají značné množství bezplatně přidělených povolenek na emise; dále jen „nařízení vlády“).
4. V rámci této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce Veszprémi Törvényszék (Vrchní soud ve Veszprému, Maďarsko, dále jen „předkládající soud“) žádá Soudní dvůr o objasnění relevantní unijní právní úpravy za účelem rozhodnutí o slučitelnosti uvedeného nařízení vlády s cíli a ustanoveními směrnice 2003/87.
5. Nitrogénművek Vegyipari Zrt., společnost vyrábějící dusíkatá hnojiva se sídlem v Maďarsku (dále jen „žalobkyně“), napadá před předkládajícím soudem rozhodnutí vnitrostátního daňového orgánu, kterým byla žalobkyně na základě nařízení vlády uznána povinnou odvést uhlíkovou daň.
6. Nařízení vlády ukládá uhlíkovou daň vypočtenou v závislosti na množství emisí „provozovatelům zařízení využívajících značné množství bezplatně přidělených povolenek na emise“. Daň se ukládá, pokud tito provozovatelé i) vyprodukovali průměrné roční certifikované emise oxidu uhličitého v průběhu tří let předcházejících příslušnému roku vyšší než 25 000 tun a ii) obdrželi v průběhu roku předcházejícího příslušnému roku bezplatně přidělené povolenky odpovídající alespoň 50 % průměru celkových certifikovaných emisí oxidu uhličitého za tři roky předcházející příslušnému roku(4).
7. Nařízení vlády vymezuje rozsah působnosti ratione personae tak, že se vztahuje pouze na ty provozovatele zařízení, kteří mají nárok na značné množství bezplatně přidělených povolenek na emise a mají „dílčí zařízení pro referenční úroveň produktu“ nebo „dílčí zařízení pro emise z procesů“ ve smyslu nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331(5).
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně spadala do této působnosti, byla prohlášena za osobu povinnou odvést daň z emisí oxidu uhličitého.
9. Žalobkyně však měla za to, že nařízení vlády, na jehož základě byla daňová povinnost uložena, je v rozporu jak s Magyarország Alaptörvénye (maďarský základní zákon), tak s unijním právem, a požádala tedy daňové orgány, aby jí umožnily opravit daňové přiznání.
10. Nemzeti Adó- és Vámhivatal Veszprém Vármegyei Adó- és Vámigazgatósága (Státní daňová a celní správa – Daňové a celní ředitelství, župa Veszprém, Maďarsko; dále jen „daňový orgán prvního stupně“) zamítl daňové přiznání žalobkyně podané dne 21. prosince 2023, neboť měl za to, že ustanovení nařízení vlády jsou platná a vztahují se na žalobkyni.
11. Žalobkyně poté podala proti rozhodnutí daňového orgánu prvního stupně správní opravný prostředek k Nemzeti Adó- és Vámhivatal Fellebbviteli Igazgatósága (státní daňová a celní správa, odvolací ředitelství, Maďarsko; dále jen „daňový orgán druhého stupně“ nebo „žalovaný“).
12. Daňový orgán druhého stupně potvrdil rozhodnutí daňového orgánu prvního stupně. Vysvětlil, že daňový orgán jakožto orgán zodpovědný za uplatňování práva nemá pravomoc rozhodovat o zákonnosti právní normy na základě její možné neslučitelnosti s ustanoveními maďarské Ústavy nebo unijního práva. Měl za to, že meritorní rozhodnutí o porušení unijního práva musí být vydáno v rámci soudního řízení správního.
13. V návaznosti na toto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k předkládajícímu soudu, přičemž uvedla, že rozhodnutí jak daňového orgánu prvního stupně, tak daňového orgánu druhého stupně (dále jen „napadená rozhodnutí“) musí být změněna tak, že předkládající soud připustí její dodatečné daňové přiznání. Podpůrně navrhla zrušení napadených rozhodnutí a uložení povinnosti žalovanému provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí. Žalobkyně opřela své procesní návrhy o tvrzení, že napadená rozhodnutí porušují maďarský základní zákon a systém EU ETS a jsou v rozporu s cíli směrnice 2003/87.
14. Pokud jde o posledně uvedené tvrzení, žalobkyně před předkládajícím soudem uvedla, že daň z oxidu uhličitého je neslučitelná s cílem zamezit úniku uhlíku, který se Unie snažila zajistit zavedením přidělování bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS. Vzhledem k tomu, že výběr této daně přímo souvisí s bezplatnými povolenkami získanými na základě směrnice 2003/87, má to v praxi za následek, že takové povolenky ztrácejí charakter povolenek, které jsou přidělovány bez úplaty.
15. Žalobkyně dále uvedla, že nařízení vlády představuje překážku výkonu základních svobod zaručených Smlouvou a dotčená právní úprava je diskriminační. V tomto ohledu žalobkyně tvrdila, že vymezení osobní působnosti nařízení vlády je svévolné a diskriminační ve vztahu k provozovatelům, kteří spadají do působnosti tohoto právního předpisu, ve srovnání s těmi, kteří do této působnosti nespadají, jakož i vůči provozovatelům usazeným v Maďarsku, kteří spadají do jeho působnosti, ve srovnání s provozovateli z jiných členských států.
16. Žalobkyně dále tvrdila, že takové nařízení vlády je v rozporu se svobodou usazování, jakož i s volným pohybem služeb, jelikož obsahuje nepřiměřené omezení, které není odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu, a je tedy v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, a to s ohledem na pojem „provozovatel“ podle čl. 3 písm. f) směrnice 2003/87. Kromě toho nařízení vlády tím, že poskytuje selektivní výhodu jiným hospodářským subjektům, představuje rovněž neoznámenou státní podporu, která je v rozporu s články 107 a 108 SFEU.
17. Konečně žalobkyně tvrdila, že nařízení vlády zakládá nepřiměřené omezení vlastnictví a porušuje tak článek 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článek 1 prvního dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“). V tomto ohledu žalobkyně uvedla, že každé omezení základních práv musí být v souladu se zásadami právní jistoty a ochrany legitimního očekávání v tom smyslu, že musí být předvídatelné a musí poskytovat dotčeným osobám dostatek času k provedení změn vyžadovaných předmětnými legislativními změnami. Neexistence přechodného období tyto zásady porušuje.
18. Žalovaný před předkládajícím soudem navrhl zamítnutí správní žaloby a potvrzení právních úvah uvedených v napadených rozhodnutích. Žalovaný zejména tvrdil, že nařízení vlády neporušuje směrnici 2003/87.
19. Pokud jde o jejich tvrzení ohledně souladu či nesouladu nařízení vlády se směrnicí 2003/87, žalobkyně i žalovaný se dovolávali téže judikatury Soudního dvora, a sice rozhodnutí ve věcech Iberdrola a další(6), ŠKO–Energo(7), a PPC Power(8).
20. Pokud jde o argument žalobkyně týkající se svobody usazování, žalovaný uvedl, že není jasné, jak by taková svoboda mohla být narušena, vzhledem k tomu, že žalobkyně je již usazena v Maďarsku a její usazení – nebo zahájení či pokračování její podnikatelské činnosti – v jiném členském státě není z žádného hlediska předmětem projednávané věci(9). Konečně žalovaný odkázal na věc Adusbef a další(10) na podporu svého tvrzení, že svoboda podnikání nemá povahu absolutní výsady a může být předmětem zásahů ze strany veřejné moci, jimiž lze ve veřejném zájmu nastavit hranice výkonu hospodářské činnosti. Žalovaný taktéž uvedl, že právo vlastnit majetek nepředstavuje absolutní výsadu a jeho výkon může být omezen.
21. Za těchto podmínek se Veszprémi Törvényszék (Vrchní soud ve Veszprému) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí nebo mohou být cíle a ustanovení [směrnice 2003/87] – zejména, nikoli však výlučně, články 1, 10 a 11 a body 5, 7 a 20 odůvodnění – vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření (nařízení vlády), které:
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání povolenek zdanění (vybírání poplatku);
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění (vybírání poplatku);
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění (vybírání poplatku), jehož důsledkem je zbavení bezplatných povolenek hodnoty a kompenzačního účinku;
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění (vybírání poplatku), jehož důsledkem je odrazení provozovatelů od snižování emisí, zvyšování environmentální účinnosti nebo investic do technologií šetrnějších k životnímu prostředí;
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění (vybírání poplatku), jehož uložení nemá žádnou souvislost s ochranou životního prostředí nebo se systémem pro obchodování s emisními povolenkami v Evropské unii a jeho cíli, přičemž jediným účelem a základem oprávnění k zavedení takové daně je naopak řešení následků ozbrojeného konfliktu a humanitární katastrofy v sousedství Maďarska?
2) Musí nebo může být s ohledem na zákaz diskriminace vyplývající z článků 18, 49 a 56 [SFEU], článku 21 [Listiny] a článku 14 [EÚLP], pojem ‚provozovatel‘ uvedený v čl. 3 písm. f) [směrnice 2003/87] vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření (nařízení vlády), které neodůvodněně a svévolně, aniž by existoval naléhavý důvod obecného zájmu, diskriminuje určitou kategorii těchto provozovatelů ve vztahu k provozovatelům, kteří nespadají do jeho působnosti?
3) Musí nebo mohou být články 18, 49 a 56 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření (nařízení vlády), které omezuje výkon těchto svobod a které:
– [n]eodůvodněně a svévolně, aniž by existoval naléhavý důvod obecného zájmu, diskriminuje určitou kategorii provozovatelů ve smyslu čl. 3 písm. f) [směrnice 2003/87], tím, že je podrobuje odlišné (více zatěžující) regulaci;
– svévolně, aniž by existoval naléhavý důvod obecného zájmu, vymezuje svou osobní působnost a není vhodné k dosažení cílů zmocnění, na jehož základě bylo stanoveno, a
– je zavedeno náhle a nepředvídatelně, s odstupem pouhých tří dnů mezi jeho zveřejněním a nabytím účinnosti, a zároveň a posteriori ukládá povinnosti se zpětnou účinností ve vztahu k událostem, které nastaly před nabytím jeho účinnosti?
4) Musí nebo může být ochrana vlastnického práva, která je zaručena článkem 17 Listiny a článkem 1 prvního dodatkového protokolu k EÚLP, vykládána v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření (nařízení vlády), které má konfiskační povahu a zcela zbavuje provozovatele spadající do jeho působnosti zisků v blízké budoucnosti, čímž představuje nepřiměřený a nepřípustný zásah?“
22. Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložily žalobkyně v původním řízení, maďarská vláda, jakož i Evropská komise.
23. Dne 25. června 2025 se konalo jednání, na němž uvedené zúčastněné přednesly ústní vyjádření.
III. Analýza
A. K předběžným otázkám
24. V souvislosti s první předběžnou otázkou je třeba učinit několik úvodních poznámek.
25. Zaprvé předkládající soud v rámci této otázky žádá mimo jiné o výklad článku 10 směrnice 2003/87. V původním znění této směrnice byl článek 10 skutečně ustanovením, které upravovalo přidělování bezplatných povolenek. Uvedená směrnice však byla od té doby několikrát předmětem změn(11), a proto je přidělování bezplatných povolenek nyní upraveno v článku 10a. První otázku předkládajícího soudu je tedy třeba chápat v tom smyslu, že se domáhá výkladu článku 10a této směrnice, a nikoli článku 10.
26. Zadruhé se první předběžná otázka týká různých situací rozdělených do pěti částí. Situace uvedená v první části, která se týká obecně daně z emisí vyprodukovaných v důsledku využití povolenek na emise, je hypotetická, neboť tato situace neodpovídá okolnostem věci, kterou předkládající soud projednává. Daň dotčená v projednávané věci a uložená nařízením vlády se naopak týká daně z emisí oxidu uhličitého produkovaných zařízeními, kterým bylo přiděleno značné množství bezplatných povolenek, a týká se pouze takových zařízení. Z tohoto důvodu nemůže Soudní dvůr na tuto část první otázky odpovědět.
27. Další části první otázky se týkají daně z emisí vyprodukovaných při využívání bezplatných povolenek. Tyto části otázky již ve skutečnosti nahlížejí na dotčenou vnitrostátní právní úpravu v tom smyslu, že zbavuje bezplatné povolenky na emise hodnoty a kompenzačního účinku a současně ve svém důsledku odrazuje provozovatele od snižování emisí, zvyšování environmentální účinnosti anebo investic do technologií šetrnějších k životnímu prostředí. Dále předkládající soud klade otázku, zda je tato vnitrostátní právní úprava s takovými účinky povolena nebo zakázána směrnicí 2003/87.
28. Otázka, zda dotčená vnitrostátní právní úprava takové účinky skutečně má či nikoliv, není otázkou, kterou by mohl Soudní dvůr posuzovat v rámci řízení o předběžné otázce. Vzhledem k tomu, že jakákoli vnitrostátní právní úprava, která konkrétně ohrožuje dosažení cílů směrnice, je nevyhnutelně touto směrnicí vyloučena, je třeba z otázky položené Soudnímu dvoru v projednávané věci chápat, že předkládající soud ve skutečnosti žádá Soudní dvůr, aby potvrdil, že cíle, které zmiňuje, jsou skutečně cíli, které sleduje směrnice 2003/87 tím, že zachovává bezplatné povolenky v rámci systému EU ETS.
29. Ve své analýze tedy odpovím na předmětnou otázku, přičemž zohledním cíle zachování bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS, jakož i právní rámec, jehož prostřednictvím jsou tyto cíle zajišťovány.
30. Poslední část první otázky se týká toho, zda je daňové zatížení vyloučeno z důvodu, že nemá žádnou souvislost s ochranou životního prostředí nebo se systémem EU ETS a jeho cíli, ale jeho účelem je naopak řešit dopady pandemie COVID-19 a útočné války Ruska vůči Ukrajině. Podle mého názoru je třeba na tuto otázku odpovědět pouze v tom případě, že dotčená daň maří cíle bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS. Pokud by tomu tak bylo, směrnice 2003/87 by takovou daň zakazovala bez ohledu na její domácí rozpočtový účel.
31. Pokud jde o druhou, třetí a čtvrtou otázku, nepovažuji je za relevantní. Směrnice 2003/87 byla přijata na základě čl. 192 odst. 1 SFEU (tehdejší čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES), který je právním základem pro přijetí právních předpisů v oblasti životního prostředí. Podle bodu 7 odůvodnění uvedené směrnice platí, že její ustanovení jsou rovněž považována za nezbytná k zachování integrity vnitřního trhu a k zamezení narušení hospodářské soutěže. Pokud by tedy bylo shledáno, že dotčené vnitrostátní právní předpisy jsou v rozporu s uvedenou směrnicí, nebude nutné zjišťovat, zda jsou rovněž v rozporu se svobodou usazování i svobodou poskytování služeb, neboť by byly zakázány již samotnou směrnicí.
32. S ohledem na výše uvedené se budu zabývat cíli bezplatného přidělování povolenek na emise některým hospodářským subjektům na trhu. Pokud předkládající soud shledá, že nařízení vlády a rozhodnutí přijatá na jeho základě maří tyto cíle, nesmí dotčené vnitrostátní právní předpisy použít.
B. Cíle bezplatných emisních povolenek
33. Jak bylo uvedeno v úvodní části a je potvrzeno v judikatuře Soudního dvora, cílem systému EU ETS je snížit podstatným způsobem emise skleníkových plynů v Evropské unii, aniž by však byl ohrožen hospodářský rozvoj, zaměstnanost a konkurenceschopnost průmyslových odvětví EU(12).
34. Systém EU ETS obecně funguje tak, že každá emise skleníkových plynů, na kterou se systém vztahuje, musí odpovídat množství emisních povolenek, které musí být vyřazeny. Nejpozději do 30. dubna každého roku musí provozovatel každého zařízení vyřadit počet povolenek odpovídající jeho emisím skleníkových plynů vyprodukovaných v průběhu daného období(13).
35. Povolenky mohou být nabyty v rámci dražby, tj. za úplatu, nebo přiděleny bezplatně. Současně se postupně snižuje strop pro celkové povolené množství emisí.
36. Systém EU ETS tak, jak existuje dnes, byl zaváděn postupně. Doposud proběhla čtyři obchodovací období systému EU ETS(14).
37. Během prvního obchodovacího období od roku 2005 do roku 2007 byly téměř všechny povolenky pokrývající emise ze zařízení zahrnutých do systému přiděleny bezplatně na základě množství předchozích emisí v těchto průmyslových odvětvích. V rámci tohoto období příslušelo každému členskému státu, aby stanovil stropy, což znamenalo, že vnitrostátní orgány měly za úkol stanovit objem povolenek přidělovaných každému zařízení na základě národního alokačního plánu.
38. Ve druhém obchodovacím období od roku 2008 do roku 2012 se podíl bezplatně přidělených povolenek snížil na přibližně 90 %. Stejně jako v předchozím období bylo o přidělování povolenek rozhodováno na úrovni členských států, což vedlo k rozdílným vnitrostátním přístupům. Aby se předešlo rozdílům, které tím vznikaly, unijní normotvůrce systém upravil potřetí.
39. K významné změně systému došlo ve třetím obchodovacím období, které trvalo od roku 2013 do roku 2020. Od počátku tohoto období již členské státy nebyly povinny vypracovávat národní alokační plány. Namísto toho byly tyto plány nahrazeny jednotným celounijním stropem pro povolenky. Tento strop byl od té doby každoročně v souladu s cíli Unie v oblasti klimatu snižován, čímž je zajišťováno, že celkové emise Unie budou v průběhu času klesat.
40. V tomto období se dražba emisních povolenek stala standardním systémem pro jejich přidělování. Bezplatné povolenky však byly rozdělovány i nadále.
41. Jestliže bylo v prvních dvou obdobích možné odůvodnit přidělování bezplatných povolenek potřebou zřídit nový trh s povolenkami a umožnit zúčastněným hospodářským subjektům, aby se na něj připravily, proč byly bezplatné povolenky zachovány ve třetím a čtvrtém obchodovacím období?
42. Nejdůležitějším důvodem, který byl relevantní i v prvních dvou obdobích, jak potvrzuje judikatura týkající se těchto období(15), bylo zabránit ztrátě konkurenceschopnosti průmyslových odvětví EU, která může vést k jevu známému jako únik uhlíku(16).
43. Únikem uhlíku se rozumí riziko přesunu výroby, a tedy i emisí skleníkových plynů za hranice Evropské unie, jehož důvodem je ekonomická zátěž, která vzniká v důsledku dekarbonizace v Unii(17).
44. Jak bylo uvedeno, regulace a řízení systému EU ETS byly ve třetím obchodovacím období centralizovány, což si vyžadovalo harmonizovaná unijní pravidla. Přidělování bezplatných povolenek je od té doby založeno na posuzování rizika úniku uhlíku, které je prováděno na unijní úrovni. Evropská komise na základě směrnice 2003/87 sestavuje seznam týkající se úniku uhlíku(18), v němž jsou vyjmenována odvětví a pododvětví způsobilá pro přidělení bezplatných povolenek z důvodu, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku. Zařízení a dílčí zařízení provozovaná v těchto odvětvích mohou získat bezplatné povolenky až na 100 % svých emisí.
45. Předcházení úniku uhlíku však není jediným cílem systému bezplatných povolenek zavedeného v rámci systému EU ETS. Bezplatné povolenky nemohou bránit hlavnímu cíli tohoto systému, kterým je dekarbonizace. Dalším cílem, kterého má být dosaženo pomocí přidělování bezplatných povolenek, je tedy pobízet zařízení, jež obdrží takové povolenky, aby přesto zaváděla nové čistší technologie. Za účelem dosažení tohoto cíle unijní právní předpisy stanoví, že zařízení, která mají nárok na pokrytí 100 % svých emisí, mohou takové povolenky získat pouze tehdy, pokud dosahují dobrých výsledků z hlediska dekarbonizace, což se určuje na základě předem stanovených výkonnostních referenčních hodnot harmonizovaných pro celou Unii. Počet bezplatných povolenek přidělovaných jednotlivým zařízením se již nevypočítává pouze na základě dřívějších emisí, ale stanoví se pomocí referenčních hodnot emisí skleníkových plynů, které byly stanoveny pro každý produkt. Jak vysvětlila Komise, referenční hodnoty jsou stanoveny na základě 10 % nejúčinnějších zařízení z hlediska dekarbonizace v celé Unii,(19). což má odměnit zařízení, která se stanou čistějšími, a podnítit ostatní zařízení k tomu, aby se chovala obdobně.
46. V zájmu dosažení souladu s projektem Zelené dohody pro Evropu(20) a splnění cíle Unie v oblasti klimatu do roku 2030, kterým je snížení čistých emisí nejméně o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990, byl počínaje rokem 2021 systém EU ETS upraven počtvrté(21).
47. Projednávaná věc se týká čtvrtého obchodovacího období trvajícího od roku 2021 do roku 2030.
48. Ve srovnání se třetím obchodovacím obdobím nedošlo k žádným významným změnám, pokud jde o cíle přidělování bezplatných povolenek nebo základní metody pro dosažení těchto cílů.
49. Ve čtvrtém období zůstává dražba povolenek na emise hlavní metodou jejich rozdělování a je upravena článkem 10 směrnice 2003/87. Povolenky jsou však stále rozdělovány i bezplatně a jejich přidělování se řídí články 10a a 10b směrnice 2003/87, přičemž první z nich se týká pravidel pro určení předem stanovených referenčních hodnot pro celou Unii a druhý stanoví pravidla pro určení odvětví ohrožených únikem uhlíku.
50. Kromě toho se v tomto období počet odvětví, která využívají bezplatné povolenky, snížil na 63, což stále představovalo velkou část emisí v Unii, a sice 94 %(22). Nicméně, i když tato odvětví mohou teoreticky obdržet bezplatné povolenky na pokrytí 100 % svých emisí, i tak budou muset zbytek povolenek zakoupit na trhu, aby pokryly svou produkci, pokud nebudou dosahovat stejných výsledků jako 10 % nejvýkonnějších zařízení. Konečně platí, že systém výpočtu těchto referenčních hodnot byl v průběhu čtvrtého období rovněž částečně změněn(23).
51. Bez ohledu na některé změny provedené ve čtvrtém obchodovacím období ve srovnání se třetím obdobím, hlavní důvody pro zachování bezplatných povolenek zůstaly tytéž – na jedné straně slouží k zachování konkurenceschopnosti průmyslových odvětví Unie a k předcházení úniku uhlíku a na druhé straně je jejich cílem podpořit úsilí o dekarbonizaci, a to v odvětvích, která jsou způsobilá pro získání bezplatných povolenek.
52. Oba tyto cíle si mohou vyžadovat různá, či dokonce protichůdná opatření. Harmonizovaný unijní systém pro bezplatné povolenky v rámci systému EU ETS se tedy zaměřuje na vyvážení těchto dvou cílů.
53. Dokud nebudou existovat dekarbonizační opatření na celosvětové úrovni, bude konkurenceschopnost průmyslových odvětví EU, na něž se vztahuje systém EU ETS, poznamenána, protože výrobky dovážené z jiných zemí, které taková opatření v oblasti životního prostředí nemají, se mohou dostávat na unijní trh za nižší ceny. To se může změnit zavedením mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (dále jen „CBAM“), který může postupem času odstranit důvody pro zachování bezplatných povolenek(24). Přechodné zavedení CBAM v roce 2023 však nemělo vliv na okolnosti dotčené v projednávané věci, neboť žalobkyně měla i nadále zařízení, které mělo nárok na plné pokrytí svých emisí bezplatnými povolenkami na svou produkci v rámci referenčních hodnot.
C. Zbývající pravomoci členských států v souvislosti s přidělováním bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS
54. Za účelem dosažení cílů systému bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS jsou pravidla pro jejich přidělování plně harmonizována na unijní úrovni(25). K tomu slouží jako hlavní harmonizační nástroj směrnice 2003/87, na jejímž základě je Komisi svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty a některé akty v přenesené pravomoci, které ji mohou doplňovat. Článek 10a odst. 1 této směrnice upravuje případy, v souvislosti s nimiž je Komise oprávněna doplňovat pravidla harmonizovaná unijním normotvůrcem, která se týkají bezplatného přidělování povolenek.
55. Komise proto na základě svých přenesených pravomocí přijala rozhodnutí v přenesené pravomoci 2019/708, kterým se mění seznam odvětví a pododvětví, která se považují za ohrožená únikem uhlíku, na období 2021 až 2030(26).
56. Další oblastí, v níž je Komisi svěřena pravomoc doplnit směrnici 2003/87 akty v přenesené pravomoci, je stanovení referenčních hodnot pro přidělování bezplatných povolenek zařízením uvedeným na seznamu úniku uhlíku, pro které může Komise přijmout společná pravidla. Aktem v přenesené pravomoci relevantním pro probíhající obchodovací období a pro taková stacionární zařízení, jako je zařízení žalobkyně, je nařízení v přenesené pravomoci 2019/331. Komise rovněž přijala revidované referenční úrovně pro období od roku 2021 do roku 2025 v prováděcím nařízení (EU) 2021/447(27).
57. Na základě těchto aktů členské státy v rámci vnitrostátních prováděcích opatření poskytly Komisi vnitrostátní seznamy zařízení a dílčích zařízení, která mají nárok na přidělení bezplatných povolenek v souladu s harmonizovanými unijními pravidly. Komise poté schválila tyto seznamy, pokud měla za to, že byly v souladu s harmonizovanými unijními pravidly stanovenými v rozhodnutí (EU) 2021/355(28).
58. I když Komise přijme podrobná pravidla, unijní normotvůrce stanovil kritéria pro určení rizika úniku uhlíku a pro stanovení referenčních hodnot, jakož i seznam způsobilých zařízení a počet bezplatných povolenek, které mohou v daném období obdržet. Tato legislativní kritéria jsou pro Komisi závazná, když přijímá prováděcí a doplňující normy. Jak tedy Soudní dvůr vysvětlil v rozsudku DK Recycling(29), Komise musí při stanovení referenčních hodnot a seznamu odvětví ohrožených únikem uhlíku dodržovat pravidla podle směrnice 2003/87(30).
59. Pokud jde tedy o přidělování bezplatných povolenek, směrnice 2003/87 zavedla úplnou harmonizaci na unijní úrovni, což unijnímu normotvůrci umožnilo zajistit, aby bylo co nejvíce omezeno narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu(31).
60. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že členské státy nemohou jednostranně měnit pravidla upravující přidělování bezplatných povolenek, která jsou harmonizovaná na unijní úrovni.
61. Jak Komise vysvětlila na jednání, proces sestavování seznamů odvětví ohrožených únikem uhlíku a seznamů určujících 10 % nejvýkonnějších zařízení za účelem stanovení referenčních hodnot, je složitý a časově náročný. Usiluje o to, aby byla nastolena odpovídající rovnováha mezi pravidly, která na jedné straně zajišťují zachování konkurenceschopnosti a zamezují úniku uhlíku a na druhé straně podněcují hospodářské subjekty, aby hledaly řešení vedoucí k dekarbonizaci.
62. Jak bylo zdůrazněno výše, členské státy sehrávají určitou úlohu při vytváření systému bezplatných povolenek, a sice prostřednictvím prováděcích opatření, která musí přijmout podle článku 11 směrnice 2003/87. Předkládají Komisi podrobné seznamy zařízení provozovaných na jejich území, které Komise po ověření souladu těchto zařízení s harmonizovanými unijními předpisy stanovenými v rámci systému EU ETS přijme nebo zamítne.
63. Jakmile jsou však seznamy způsobilých zařízení a množství bezplatných povolenek, na jejichž přidělení mají zařízení nárok, stanoveny na unijní úrovni, členské státy již nemohou do systému zasahovat. Je tomu tak i v případě, že se domnívají, že harmonizovaná unijní pravidla nevedou k dostatečné dekarbonizaci.
64. Existuje pouze jedno opatření, které mohou členské státy přijmout, pokud jde o bezplatné povolenky, jež byly stanoveny na unijní úrovni. Ustanovení čl. 10a odst. 6 směrnice 2003/87 umožňuje členským státům přijmout finanční opatření ve prospěch určitých odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena vysokému riziku úniku uhlíku v důsledku značných nepřímých nákladů na elektřinu, a to za předpokladu, že tato finanční opatření jsou v souladu s pravidly státní podpory a nezpůsobují nepatřičné narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu.
65. Odůvodnění pro toto ustanovení lze nalézt, zohledníme-li dopady, které mělo vyloučení odvětví elektřiny ze systému bezplatných povolenek ve třetí fázi obchodování na ostatní účastníky systému EU ETS. Podniky působící v odvětví elektroenergetiky byly nuceny začít dražit své povolenky, což vedlo ke zvýšení cen elektřiny, neboť náklady na tuto dražbu byly přenášeny na spotřebitele. Zvýšené ceny elektřiny představují pro zařízení produkující uhlík nepřímé náklady a nevztahují se na ně bezplatné povolenky, které zařízení dostávají. Směrnice 2003/87 tedy umožňuje, resp. lze dokonce tvrdit, že vyžaduje, aby členské státy zavedly subvence pro ta zařízení, která nejsou schopna přenášet takové nepřímé náklady na spotřebitele, aniž by se snížila jejich konkurenceschopnost. Článek 10a odst. 6 směrnice 2003/87 tak umožňuje členským státům přijmout opatření ke zmírnění úniku uhlíku, která doplňují bezplatné povolenky.
66. Podle mého názoru skutečnost, že samotná směrnice 2003/87 zmocňuje členské státy k přijetí doplňujících opatření ke zmírnění úniku uhlíku vznikajícího v rámci systému EU ETS ve formě finančních subvencí, představuje argument hovořící ve prospěch chápání systému bezplatných povolenek stanoveného uvedenou směrnicí jako plně harmonizovaného systému na unijní úrovni. Členské státy nemohou do tohoto systému zasahovat, pokud k tomu nejsou výslovně zmocněny dotčenou unijní právní úpravou.
67. Skutečnost, že je přidělování bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS plně harmonizováno, však neznamená, že členské státy nemohou stanovit další a ambicióznější cíle v oblasti dekarbonizace prostřednictvím takových nástrojů, jako jsou uhlíkové daně, které jsou vybírány od hospodářských subjektů spadajících do jejich pravomoci. Tyto daně však nesmí zasahovat do systému přidělování bezplatných povolenek zavedeného v rámci systému EU ETS. Kromě toho platí, že i když tyto daně nezasahují do uvedeného systému, nemohou vytvářet neodůvodněné překážky svobodám zaručeným na vnitřním trhu.
68. Členský stát tedy podle mého názoru může zavést uhlíkovou daň, což by obecně zvýšilo cenu výroby, jež zatěžuje každý podnik nacházející se na jeho území, který vypouští skleníkové plyny, a postihuje tak i zařízení, která mají nárok na přidělení bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS(32). Zatímco by vyšší výrobní cena mohla odradit zařízení od usazení se v daném členském státě, není tím dotčena svoboda usazování, stejně jako například tuto svobodu nenarušují minimální mzdy, které jsou v jednom členském státě vyšší ve srovnání s jinými členskými státy. Tato daň navíc nemá negativní dopad na cíle systému EU ETS, i když má vliv na kompenzační účinek bezplatně přidělovaných povolenek. Podnik usazený v jednom členském státě, který ukládá uhlíkové daně, by se mohl rozhodnout přesunout výrobu do jiného členského státu, který neukládá uhlíkové daně souběžně se systémem EU ETS, přičemž zde ale bude nadále využívat bezplatné povolenky. Taková obecná daň tudíž nutně nemusí být podnětem pro opuštění vnitřního trhu Unie, a není tedy v rozporu s cílem zamezit úniku uhlíku.
69. Naopak, pokud by daňová povinnost zavedená členským státem narušila rovnováhu dosaženou na unijní úrovni v systému bezplatného přidělování v rámci systému EU ETS, byla by tato daň zakázána směrnicí 2003/87.
D. Použití v projednávané věci
70. Z výše uvedené analýzy lze vyvodit závěr, že směrnice 2003/87 brání členským státům přijmout opatření, včetně uhlíkové daně, která zasahují do harmonizovaného systému přidělování bezplatných povolenek a jsou v rozporu s cíli tohoto systému.
71. Tím je poskytnuta odpověď na první otázku předkládajícího soudu.
72. Předkládající soud tedy musí posoudit, zda daň zavedená nařízením vlády skutečně zasahuje do systému zavedeného pro přidělování bezplatných povolenek a zda není v rozporu s některým z jeho cílů, zejména s cílem zabezpečit konkurenceschopnost hospodářských subjektů usazených v Unii a pobízet je k dekarbonizaci výroby.
73. Ačkoliv provedení takového posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu, Soudní dvůr může v tomto ohledu poskytnout určitá vodítka, aby vnitrostátnímu soudu pomohl v rozhodovací činnosti. Dovolím si tedy předložit svůj právní názor týkající se důvodu, proč směrnice 2003/87 neumožňuje uložení takových daňových povinností, jako jsou povinnosti zavedené nařízením vlády.
74. Pro připomenutí uvádím, že zařízení žalobkyně patří do skupiny odvětví a pododvětví, která jsou podle čl. 10b odst. 1 směrnice 2003/87 považována za ohrožená únikem uhlíku, jak je stanoveno v bodě 1 přílohy rozhodnutí v přenesené pravomoci 2019/708. Zařízením uvedeným v této příloze jsou přidělovány bezplatné povolenky na období do roku 2030 ve výši 100 % množství, které odpovídá referenčním hodnotám stanoveným podle článku 10a směrnice 2003/87 a prováděcích unijních právních předpisů.
75. Daňová povinnost zavedená nařízením vlády ovlivňuje přidělování bezplatných povolenek žalobkyni, na které měla nárok v rámci systému EU ETS. Vzhledem k tomu, že se daň vztahuje pouze na provozovatele, kteří využívají značné množství bezplatně přidělovaných emisních povolenek, uvedené nařízení vlády ve skutečnosti mění tyto bezplatné povolenky na povolenky přidělované za úplatu. Kromě toho s ohledem na skutečnost, že se daňová povinnost vztahuje na emise dotčených provozovatelů vyprodukované v minulosti, žalobkyně neměla možnost zahrnout takovou daň do ceny svých výrobků, aby ji vykompenzovala. Uložení dotčené daňové povinnosti je tedy v rozporu s cílem zachovat konkurenceschopnost odvětví s vysokými emisemi uhlíku v Evropské unii, kterého je dosahováno prostřednictvím přidělování bezplatných povolenek.
76. Daňová povinnost zavedená nařízením vlády se navíc neuplatňuje na všechny producenty skleníkových plynů, přestože se vypočítává na základě množství vyprodukovaných skleníkových plynů.
77. Vztahuje se totiž pouze na ty producenty skleníkových plynů, kteří měli nárok na plné pokrytí výroby prostřednictvím bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS. Daň tudíž nezvyšuje obecně náklady na provozování podnikatelské činnosti v Maďarsku, ale dopadá výlučně na ty hospodářské subjekty, které byly unijním normotvůrcem považovány za subjekty, které si vyžadují ochranu před snížením konkurenceschopnosti a rizikem úniku uhlíku.
78. Kromě toho se jeví, že dotčená daňová povinnost dále rozlišuje mezi jednotlivými provozovateli, kteří mají nárok na přidělení bezplatných povolenek, tím, že vylučuje ty, kteří je na základě referenčních úrovní tepla a paliva. Maďarská vláda byla na jednání vyzvána, aby objasnila důvody pro takové rozlišování, a uvedla, že v některých odvětvích nebylo dosaženo cílů dekarbonizace, a proto se zákonodárce rozhodl reagovat zavedením daně.
79. Jak však bylo vysvětleno výše, zařízení, jejichž nárok na přidělení bezplatných povolenek byl potvrzen prováděcími rozhodnutími Komise na základě údajů předložených členskými státy, nemohou být zbavena tohoto nároku jednostrannými vnitrostátními opatřeními. Dotčená daňová povinnost zasahuje do seznamu zařízení, která mají nárok na získání bezplatných povolenek z důvodu, že jsou vysoce ohrožena únikem uhlíku. Pokud se členský stát domnívá, že seznam je třeba pozměnit, musí takovou změnu iniciovat na unijní úrovni.
80. Členské státy měly při sestavování seznamů, které následně předložily Komisi, věnovat pozornost tomu, zda byl jeden produkt, pro který byla stanovena referenční úroveň, vyráběn ve více než jednom zařízení, nebo zda byl více než jeden produkt, pro který byla stanovena referenční úroveň, vyráběn v témže zařízení a také zda byly mezi hranicemi zařízení vyměňovány meziprodukty. To bylo důležité z toho důvodu, jak zdůrazňuje nařízení v přenesené pravomoci 2019/331, aby bylo zajištěno rovné zacházení se zařízeními a nedocházelo k narušení hospodářské soutěže(33).
81. Na základě všech těchto údajů byl vytvořen seznam, na němž je žalobkyně uvedena.
82. Dotčená daňová povinnost tedy tím, že zasahuje do nároku žalobkyně na přidělení bezplatných povolenek, nebo do nároků jiných zařízení, která mají obdobné postavení, zasáhne do unijního systému bezplatných povolenek založeného na rovném zacházení se všemi zúčastněnými provozovateli.
83. Žalovaný tvrdí, že dotčená daňová povinnost je vypočítávána na základě množství vyprodukovaných emisí skleníkových plynů, a nikoli na základě hodnoty bezplatných povolenek přidělovaných provozovatelům podléhajícím dani. S odvoláním na věc Iberdrola a další žalovaný tvrdí, že směrnice 2003/87 povoluje poplatky za využívání bezplatně přidělovaných povolenek a zakazuje pouze poplatky ukládané přímo na bezplatně přidělované povolenky.
84. Situace ve věci Iberdrola a další však byla odlišná; v uvedené věci španělská vláda zavedla poplatky v úmyslu odstranit praxi spočívající v přenášení hodnoty povolenek na spotřebitele v rámci odvětví elektroenergetiky. Toto odvětví, které v té době (tj. ve druhém obchodovacím období) doposud mělo nárok na tyto povolenky, zahrnovalo a přenášelo hodnotu těchto povolenek do cen, které měli platit spotřebitelé, i když byly tyto povolenky přidělovány bezplatně. Když jsou povolenky draženy a jejich cena se přenáší na spotřebitele, má z plateb za tyto povolenky, které vznikly v důsledku vytváření emisí skleníkových plynů, prospěch stát. Jsou-li povolenky přidělovány bezplatně, ale jejich hodnota je přesto přenášena na spotřebitele, pak zisk z emisí uhlíku zůstává hospodářskému subjektu, který emise vyprodukoval. To je zjevně v rozporu se zásadou „znečišťovatel platí“. Vzhledem k tomu, že cílem poplatků v uvedené věci bylo zabránit dosažení takových zisků, které byly v rozporu s cíli směrnice 2003/87, Soudní dvůr neshledal tyto poplatky v rozporu s uvedenou směrnicí.
85. V projednávané věci však vnitrostátní právní předpisy nepředstavují žádnou takovou nápravu účinku bezplatného přidělování povolenek na emise. Dotčená daňová povinnost naopak neutralizuje kompenzační hodnotu takovýchto přidělovaných povolenek, a je tedy v rozporu s cílem zachovat konkurenceschopnost a zamezit úniku uhlíku.
86. Je pravda, že sporná daňová povinnost by teoreticky mohla podněcovat provozovatele, kteří této dani podléhají, k tomu, aby snižovali množství emisí uhlíku, tedy pokud se takovému podniku podaří vypořádat se se snížením své konkurenceschopnosti a rozhodne se zůstat v dotčeném státě. Unijní systém bezplatných povolenek však tyto dva cíle vyvažuje. Zásah do této rovnováhy prostřednictvím selektivních uhlíkových daní je proto v rozporu se systémem harmonizovaným na unijní úrovni.
87. Soudní dvůr ve dvou dalších věcech, na které poukázal žalovaný, rozhodl, že dotčené vnitrostátní právní předpisy byly v rozporu s jedním z cílů systému bezplatného přidělování povolenek. Ve věci ŠKO–Energo dospěl Soudní dvůr k závěru, že daně uložené přímo ve vztahu k hodnotě bezplatných povolenek jsou daně, které odporují cíli zachování konkurenceschopnosti, a ve věci PPC Power bylo konstatováno, že slovenská daň uložená na nevyužité bezplatné povolenky je v rozporu s cílem podpořit úsilí o dekarbonizaci.
88. Je proto dostačující, že vnitrostátní ustanovení jsou v rozporu pouze s jedním z cílů systému přidělování bezplatných povolenek v rámci systému EU ETS, aby bylo takové vnitrostátní opatření, jako je selektivní uhlíková daň, shledáno v rozporu se směrnicí 2003/87.
89. Konečně platí, že výše uvedené úvahy se použijí na jakékoliv vnitrostátní opatření bez ohledu na jeho účel. I kdyby tedy, jak vyplývá z poslední části první předběžné otázky, dotčená daňová povinnost neměla za cíl snížení emisí uhlíku, ale naopak řešení dopadů pandemie covidu-19 a útočné války Ruska vůči Ukrajině, bylo by takové opatření považováno za opatření, které je v rozporu se systémem EU ETS zavedeným směrnicí 2003/87, neboť by bylo v rozporu s cíli bezplatného přidělování povolenek nebo by narušovalo rovnováhu stanovenou na unijní úrovni za účelem dosažení těchto cílů.
IV. Závěry
90. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na první předběžnou otázku položenou Veszprémi Törvényszék (Vrchní soud ve Veszprému, Maďarsko) následovně:
„Cíle a ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 včetně článků 1, 10a a 11 této směrnice
musí být vykládány v tom smyslu, že brání daňové povinnosti uložené vnitrostátním právem, která:
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění, jehož důsledkem je zbavení bezplatných povolenek hodnoty a kompenzačního účinku; nebo
– podřizuje a posteriori emise vyprodukované při využívání bezplatných povolenek zdanění, jehož důsledkem je odrazení provozovatelů od snižování emisí, zvyšování environmentální účinnosti nebo investic do technologií šetrnějších k životnímu prostředí,
– bez ohledu na deklarovaný účel takové daně podle vnitrostátního práva.“
1 Původní jazyk: angličtina.
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631).
3 Článek 1 směrnice 2003/87. Viz rovněž body 5 a 7 odůvodnění uvedené směrnice.
4 Viz čl. 1 odst. 1 písm. ba) a bb) nařízení vlády.
5 Nařízení Komise v přenesené pravomoci ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87 (Úř. věst. 2019, L 59, s. 8) (dále jen „nařízení v přenesené pravomoci 2019/331“).
6 Rozsudek ze dne 17. října 2013 (C‑566/11, C‑567/11, C‑580/11, C‑591/11, C‑620/11 a C‑640/11; dále jen „Iberdrola a další“, EU:C:2013:660).
7 Rozsudek ze dne 26. února 2015 (C‑43/14; dále jen „ŠKO–Energo“, EU:C:2015:120).
8 Rozsudek ze dne 12. dubna 2018 (C‑302/17; dále jen „PPC Power“, EU:C:2018:245).
9 Žalovaný odkázal na rozsudky ze dne 3. března 2020, Tesco-Global Áruházak (C‑323/18, EU:C:2020:140), ze dne 3. března 2020, Vodafone Magyarország (C‑75/18, EU:C:2020:139) a Iberdrola a další.
10 Rozsudek ze dne 16. července 2020 (C‑686/18, EU:C:2020:567).
11 Zavedených směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87 s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. 2009, L 140, s. 63), a naposledy pozměněných směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87 za účelem posílení nákladově efektivních způsobů snižování emisí a investic do nízkouhlíkových technologií a rozhodnutí (EU) 2015/1814 (Úř. věst. 2018, L 76, s. 3) (dále jen „směrnice 2009/29“). Je třeba uvést, že směrnice 2003/87 byla opětovně změněna v roce 2023. K těmto změnám však došlo až poté, co nastaly okolnosti projednávané věci.
12 V tomto ohledu viz rozsudek ze dne 22. června 2016, DK Recycling und Roheisen v. Komise (C‑540/14 P; dále jen „DK Recycling“, EU:C:2016:469, bod 49).
13 Článek 12 odst. 3 směrnice 2003/87 stanoví, že „Členské státy zajistí, aby nejpozději do 30. dubna každého roku provozovatel každého zařízení vyřadil počet povolenek rovnající se celkovým emisím z uvedeného zařízení během předchozího kalendářního roku, ověřeným podle článku 15, a aby uvedené povolenky byly následně zrušeny“.
14 Pro stručný, ale jasný popis vývoje a důvodů jednotlivých fází systému EU ETS viz Sato M., a kol., „Allocation, allocation, allocation! The political economy of the development of the European Union Emissions Trading System“, WIREs Climate Change, ročník 13, číslo 5, 2022, s. 1 až 19.
15 Viz Iberdrola a další, bod 39, a ŠKO–Energo, bod 28.
16 V tomto ohledu viz bod 10 odůvodnění směrnice 2018/410, která změnila základní směrnici 2003/87 pro čtvrté obchodovací období.
17 Jak vysvětlil Carević, M. „z hlediska životního prostředí může být opatření, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů, účinné pouze tehdy, pokud zároveň nepovede k únik uhlíku, což by mělo za následek zvýšení emisí jinde“. Viz „Carbon leakage in the EU in the light of the Paris Climate Agreement“, Croatian Yearbook ofEuropean Law and Policy, svazek 11, 2016, strany 47–71, s. 51.
18 První takový seznam byl stanoven rozhodnutím Komise ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku [oznámeno pod číslem C(2009) 10251] (Úř. věst. 2010, L 1, s. 10). Seznam odvětví, u nichž hrozí značné riziko úniku uhlíku, byl doposud několikrát změněn. Stávající seznam je obsažen v rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/708 ze dne 15. února 2019, kterým se doplňuje směrnice 2003/87 pokud jde o stanovení odvětví a pododvětví, která se považují za ohrožená únikem uhlíku, na období 2021 až 2030 (Úř. věst. 2019, L 120, s. 20).
19 V tomto ohledu viz čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87.
20 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená dohoda pro Evropu [COM(2019)640 final] (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“).
21 Ke čtvrtému obchodovacímu období viz například De Clara, S., a Mayr, K., „The EU ETS phase IV reform: implications for system functioning and for the carbon price signal“, Oxford Energy Insight, svazek 38, 2018, s. 1 až 18.
22 Ve třetím období bylo způsobilých pro přidělení bezplatných povolenek 156 odvětví představujících 98 % emisí. Viz Sato M., a kol., poznámka pod čarou 14, op. cit., s. 9.
23 Tamtéž.
24 CBAM byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/956 ze dne 10. května 2023, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Úř. věst. 2023, L 130, s. 52). V rámci tohoto mechanismu jsou dovážené výrobky pocházející ze zemí, na které se nevztahují dekarbonizační opatření, zatíženy poplatkem při vstupu na vnitřní trh EU, čímž je chráněna konkurenceschopnost výroby v EU a podporována čistší výroba ve třetích zemích. Přechodná fáze zavádění opatření CBAM byla zahájena v roce 2023 a v plném rozsahu se má uplatňovat od roku 2026.
25 V tomto ohledu viz bod 23 odůvodnění směrnice 2009/29, jež vložila do směrnice 2003/87 článek 10a: „Aby se co nejvíce omezilo narušení hospodářské soutěže ve Společenství, mělo by být přechodně povoleno přidělování bezplatných povolenek zařízením na základě harmonizovaných pravidel Společenství (‚předem stanovené referenční hodnoty‘).“ (kurzivou zvýraznila autorka stanoviska.
26 Viz poznámka pod čarou 18 tohoto stanoviska.
27 Prováděcí nařízení Komise ze dne 12. března 2021, kterým se stanoví revidované hodnoty referenční úrovně pro přidělování bezplatných povolenek na emise na období 2021 až 2025 podle čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87 (Úř. věst. 2021, L 87, s. 29).
28 Rozhodnutí Komise ze dne 25. února 2021 o vnitrostátních prováděcích opatřeních pro přechodné přidělování bezplatných povolenek na emise skleníkových plynů v souladu s čl. 11 odst. 3 směrnice 2003/87 (Úř. věst. 2021, L 68, s. 221).
29 Bod 52.
30 Z tohoto důvodu měl Soudní dvůr v rozsudku DK Recycling (bod 55) za to, že Komise nemohla zařadit zařízení na tento seznam na základě koncepce spočívající v „zátěži“, která údajně existovala na vnitrostátní úrovni, neboť tato podmínka nebyla stanovena unijním normotvůrcem pro účely sestavení seznamu týkajícího se úniku uhlíku.
31 DK Recycling, bod 53.
32 V tomto ohledu viz Nysten, J., V., „On the legality of national carbon pricing instruments alongside the new EU ETS 2“, npj Climate Action, ročník 3, číslo 91, 2024, s. 1 až 10.
33 Viz body 15 a 16 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2019/331.