null
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
MANUELA CAMPOS SÁNCHEZ-BORDONY
přednesené dne 18. září 2025(1)
Věc C‑514/24
Magyar Telekom Nyrt.
proti
Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnöke
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko)]
„ Řízení o předběžné otázce – Elektronické komunikace – Směrnice (EU) 2018/1972 – Článek 105 odstavec 4 – Právo koncových uživatelů ukončit smlouvy z důvodu jednostranných změn navrhnutých poskytovatelem služeb elektronických komunikací – Výjimky – Změny přímo uložené unijním právem či vnitrostátním právem“
1. V rozsudcích vydaných v letech 2020 a 2021, několik let po vstupu nařízení (EU) 2015/2120 v platnost(2), Soudní dvůr(3) vyložil čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení v tom smyslu, že je neslučitelný s tzv. „nulovými tarify“ ve smlouvách o přístupu k internetu(4).
2. Na základě výkladu Soudního dvora příslušný maďarský orgán(5) uložil poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost změnit smlouvy o poskytování služeb s „nulovými tarify“. Tato změna, jak dodal:
– byla uložena čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 od jeho vstupu v platnost.
– koncovým uživatelům poskytla podle čl. 105 odst. 4 směrnice (EU) 2018/1972(6) právo ukončit(7) smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli další náklady.
3. Magyar Telekom Nyrt., operátor, jemuž NMHH uložil povinnost, napadá v původním řízení rozhodnutí tohoto orgánu. Domnívá se, že podle čl. 105 odst. 4 EKEK a vzhledem k okolnostem věci nemají uživatelé právo ukončit smlouvy, aniž jim vzniknou jakékoli další náklady.
I. Právní rámec
A. Unijní právo
1. EKEK
4. Bod 275 odůvodnění uvádí:
„Jakékoli změny smluvních podmínek navržené poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných než interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, jež nejsou ve prospěch koncových uživatelů, například v souvislosti s poplatky, sazbami, omezením objemu dat, rychlostí přenosu dat, pokrytím nebo zpracováním osobních údajů, by měly být považovány za oprávněný důvod k ukončení smlouvy ze strany koncového uživatele, aniž by mu vznikly jakékoli náklady, a to i v případě, že jsou tyto změny spojeny s určitými přínosy. Jakákoli změna smluvních podmínek ze strany poskytovatele by tudíž měla koncového uživatele opravňovat k ukončení smlouvy, ledaže je každá taková změna pro koncového uživatele sama o sobě přínosná nebo se jedná o změny čistě administrativní povahy (například změna adresy poskytovatele) a nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad nebo jsou změny vyžadovány výlučně v důsledku legislativních či regulačních změn, jako jsou například nové požadavky na smluvní informace uložené unijními či vnitrostátními právními předpisy. O tom, zda je určitá změna pro uživatele pouze přínosná, by se mělo rozhodovat na základě objektivních kritérií. Právo na ukončení smlouvy by koncovému uživateli nemělo být přiznáno pouze za předpokladu, že je poskytovatel s to prokázat, že veškeré změny smlouvy jsou pro koncového uživatele pouze přínosné nebo že se jedná o změny čistě administrativní povahy, které nemají na koncového uživatele žádný negativní dopad.“
5. Článek 10 [„Účast vnitrostátních regulačních orgánů v BEREC (Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací)]“ odst. 2 stanoví:
„Členské státy zajistí, aby vnitrostátní regulační orgány při přijímání svých vlastních rozhodnutí pro své vnitrostátní trhy v nejvyšší míře zohlednily pokyny, stanoviska, doporučení, společné postoje, osvědčené postupy a metodiky přijaté BEREC.“
6. Článek 105 („Délka trvání smluv a jejich ukončování“) odst. 4 stanoví:
„Koncoví uživatelé mají právo ukončit smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli další náklady, když jsou vyrozuměni o změnách smluvních podmínek navrhovaných poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací jiných, než jsou interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, nejsou-li navrhované změny výhradně přínosné pro koncové uživatele, nejsou-li čistě správní povahy a s neutrálními dopady na koncového uživatele, nebo nejsou-li [přímo(8)] uložené právem Unie či vnitrostátním právem.
Poskytovatelé vyrozumí koncové uživatele o veškerých změnách smluvních podmínek nejméně jeden měsíc předem a zároveň je informují o jejich právu ukončit smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli další náklady, jestliže s novými podmínkami nesouhlasí. Právo ukončit smlouvu je možné uplatnit do jednoho měsíce po oznámení. Členské státy mohou tuto lhůtu prodloužit až o tři měsíce. Členské státy zajistí, aby oznámení bylo provedeno jasným a srozumitelným způsobem na trvalém nosiči.“
2. Nařízení (EU) 2018/1971(9)
7. Článek 4 („Regulační úkoly BEREC“) odst. 4 stanoví:
„Aniž je dotčen soulad s příslušným právem Unie, vnitrostátní regulační orgány a Komise v nejvyšší míře zohlední veškeré pokyny, stanoviska, doporučení, společné postoje a osvědčené postupy přijaté BEREC s cílem zajistit jednotné uplatňování předpisového rámce pro elektronické komunikace v oblasti působnosti uvedené v čl. 3 odst. 1.
Odchýlí-li se některý vnitrostátní regulační orgán od pokynů uvedených v odst. 1 písm. e), uvede k tomu důvody.“
3. Nařízení 2015/2120
8. Článek 3 („Zajištění přístupu k otevřenému internetu“) odst. 3 stanoví:
„Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nakládají při poskytování služeb přístupu k internetu s veškerým provozem stejně, bez diskriminace, omezení nebo narušování a bez ohledu na odesílatele a příjemce, na obsah, ke kterému se přistupuje nebo který se šíří, na používané či poskytované aplikace nebo služby nebo na použité koncové zařízení.
První pododstavec nebrání poskytovatelům služeb přístupu k internetu v zavádění opatření přiměřeného řízení provozu. Aby mohla být tato opatření považována za přiměřená, musí být transparentní, nediskriminační a přiměřená, a nesmí být založena na obchodních cílech, nýbrž na objektivně odlišných požadavcích určitých kategorií provozu na technickou kvalitu služeb. Tato opatření nesmí sledovat konkrétní obsah a nesmí být uplatňována po dobu delší, než je nezbytné.
Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nesmějí provádět opatření řízení provozu, která jdou nad rámec opatření stanovených v druhém pododstavci, a zejména nesmějí blokovat, zpomalovat, měnit, omezovat, narušovat, zhoršovat nebo diskriminovat konkrétní obsah, aplikace nebo služby nebo jejich konkrétní kategorie, s výjimkou případů, kdy je to nezbytné, a pouze na nezbytně nutnou dobu za účelem:
a) dodržení unijních legislativních aktů či vnitrostátních právních předpisů, které jsou v souladu s právem Unie, jež se vztahují na poskytovatele služeb přístupu k internetu, nebo opatření provádějících v souladu s právem Unie tyto unijní legislativní akty či vnitrostátní právní předpisy, včetně rozhodnutí soudů nebo veřejných orgánů s příslušnou pravomocí;
b) zachování integrity a bezpečnosti sítě, služeb poskytovaných prostřednictvím této sítě a koncových zařízení koncových uživatelů;
c) zabránění hrozícímu přetížení sítě a zmírnění účinků výjimečného nebo dočasného přetížení sítě za předpokladu, že se s rovnocennými kategoriemi provozu nakládá stejně.“
B. Maďarské právo
9. V souladu s § 132 odst. 5 az elektronikus hírközlésről szóló 2003. évi C. törvény(10) může uživatel ukončit smlouvu o předplatném s okamžitou účinností a bez dalších právních důsledků do čtyřiceti pěti dnů od obdržení oznámení o jednostranné změně smlouvy poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací.
10. Podle odstavce 6 téhož § 132 nemá uživatel právo na ukončení smlouvy uvedené v odstavci 5, pokud změna a) zahrnuje změnu smlouvy o předplatném nebo podmínek užívání služby, která je výlučně ve prospěch předplatitele, b) je správní povahy a neobsahuje žádné ustanovení v neprospěch předplatitele, nebo c) je výslovně založena na normativní změně nebo na správním či soudním rozhodnutí.
II. Skutkový stav, spor a předběžné otázky
11. Podle předkládajícího soudu(11) NMHH rozhodnutím ze dne 6. září 2022 konstatoval, že Magyar Telekom uplatněním „nulového tarifu“ porušila čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 a že uživatelé mají právo ukončit smlouvu podle § 132 odst. 5 EHS, aniž by jim vznikly další náklady(12).
12. NMHH proto vyzval společnost Magyar Telekom, aby do 15. listopadu 2022 přestala nabízet „nulový tarif“ a do 31. března 2023 změnila smlouvy o předplatném, které tento tarif obsahovaly.
13. Rozhodnutí ze dne 6. září 2022 bylo potvrzeno v rámci správního řízení předsedou NMHH rozhodnutím ze dne 27. října 2022, v němž zdůraznil, že:
– společnost Magyar Telekom připustila, že za účelem dosažení souladu s nařízením 2015/2120 musí změnit jednotlivé platné smlouvy o předplatném;
– vzhledem k erga omnes účinku rozsudků Soudního dvora musela společnost Magyar Telekom dobrovolně zrušit nulové tarify;
– povinnost změnit smlouvy nevyplývá z legislativní změny, neboť nařízení 2015/2120 nebylo změněno, ani ze správního rozhodnutí, nýbrž ze samotného čl. 3 odst. 3 tohoto nařízení, jehož správný výklad podal Soudní dvůr.
14. Společnost Magyar Telekom napadla rozhodnutí ze dne 27. října 2022 u Fővárosi Törvényszék (soud hlavního města Budapešti, Maďarsko). Mimo jiné tvrdila, že podle judikatury Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) nemají rozsudky Soudního dvora účinek erga omnes a že pokyny BEREC se týkají pouze regulačních orgánů. Naopak rozhodnutí předsedy NMHH představuje „vnitrostátní právo“ ve smyslu čl. 105 odst. 4 EKEK, což má za následek vyloučení možnosti ukončení smluv bez dalších nákladů pro koncové uživatele.
15. Vzhledem k tomu, že její žaloba byla zamítnuta, obrátila se společnost Magyar Telekom na Kúria (Nejvyšší soud), který položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Lze rozsudek Soudního dvora považovat za přímo závazné ustanovení unijního práva ve smyslu čl. 105 odst. 4 [EKEK], anebo je třeba jej považovat za výklad práva, který nepředstavuje změnu dřívější právní úpravy z hlediska čl. 105 odst. 4 [EKEK]?
2) Lze mít za to, že pokyny [BEREC], BoR (16) 127 ze dne 30. srpna 2016 (dále jen ‚pokyny BEREC z roku 2016‘), které byly, pokud jde o projednávanou věc, nahrazeny pokyny BEREC, BoR (22) 81 ze dne 9. června 2022 (dále jen ‚pokyny BEREC z roku 2022‘) – zejména s ohledem na čl. 10 odst. 2 [EKEK] a čl. 4 odst. 4 nařízení [BEREC] – jsou součástí unijního práva nebo přímo závazných ustanovení unijního práva, a jako takové představují změnu právní úpravy, která odůvodňuje použití výjimky stanovené v čl. 105 odst. 4 [EKEK], anebo se jedná pouze o výklad práva – zejména pokud provádějí rozsudek Soudního dvora – který nepředstavuje změnu dřívější právní úpravy z hlediska čl. 105 odst. 4 [EKEK]?
3) Pokud použití výjimky stanovené v čl. 105 odst. 4 [EKEK] není odůvodněno rozsudkem Soudního dvora ani pokyny BEREC z roku 2022, lze mít za to, že za přímo závazné ustanovení vnitrostátního práva ve smyslu čl. 105 odst. 4 [EKEK] lze považovat rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, které ve vztahu k poskytovateli služeb elektronických komunikací uplatňuje pozměněné judikaturní kritérium týkající se čl. 3 odst. 3 [nařízení 2015/2120], a které je založeno na pokynech BEREC z roku 2022 pozměněných na základě rozsudku Soudního dvora, přičemž je třeba uvést, že toto ustanovení nařízení 2015/2120 je stále stejné a v období, kterého se spor týká, se nezměnilo?“
III. Řízení před Soudním dvorem
16. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla zapsána do rejstříku kanceláře Soudního dvora dne 24. července 2024.
17. Písemná vyjádření předložily společnost Magyar Telekom, irská, maďarská a finská vláda, jakož i Evropská komise. Všechny zúčastněné strany, s výjimkou finské vlády, se zúčastnily veřejného jednání, které se konalo dne 26. června 2025.
IV. Analýza
A. Úvodní poznámky
18. Na základě výkladu, který Soudní dvůr podal ve vztahu k čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120(13), NMHH uložil společnosti Magyar Telekom povinnost změnit smlouvy o předplatném svých internetových služeb obsahující tzv. „nulový tarif“. Dodal, že tato změna nebránila koncovým uživatelům ve výkonu práva ukončit smlouvy bez vzniku jakýchkoli dalších nákladů, jak je stanoveno v čl. 105 odst. 4 EKEK.
19. Článek 105 odst. 4 EKEK stanoví:
– v případě vyrozumění „o změnách smluvních podmínek“ navrhovaných poskytovatelem služeb elektronických komunikací mají koncoví uživatelé v zásadě právo ukončit smlouvu, aniž jim vzniknou jakékoli další náklady;
– právo ukončit smlouvu, aniž by jim vznikly jakékoli další náklady, je naopak vyloučeno, pokud je změna podmínek a) výhradně přínosná pro koncového uživatele, nebo b) čistě správní povahy a s neutrálními dopady na koncového uživatele, nebo c) je přímo uložena právem Unie či vnitrostátním právem.
20. Diskuse se zaměřila na to, zda může změna smluvních podmínek spadat pod některou z okolností, které neumožňují ukončení smlouvy bez vzniku dalších nákladů pro koncového uživatele ve smyslu čl. 105 odst. 4 EKEK. Konkrétně vyvstává otázka, zda tato změna představuje přímé uložení unijním (nebo maďarským) právem(14).
21. Předkládající soud identifikoval tři možné důvody sporné změny smlouvy:
– rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland (první předběžná otázka);
– pokyny BEREC (druhá předběžná otázka)(15);
– rozhodnutí NMHH, které se řídilo rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland, s dodržením pokynů BEREC z roku 2022 (třetí předběžná otázka).
22. Jak uvedla irská vláda(16), skutečný důvod změny smluv ve skutečnosti spočívá v neslučitelnosti jednoho z jejich ujednání s čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120. Tato nesporná neslučitelnost vyžadovala odstranění ujednání, které je v rozporu s tímto ustanovením.
23. Nicméně nezpochybnitelnost porušení čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 byla (z právního hlediska) zjištěna až po uzavření smluv, jejichž ujednání byla společnost Magyar Telekom nucena změnit.
24. V době uzavření těchto smluv totiž převládal výklad čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, který s určitými výhradami přijalo BEREC ve svých pokynech z roku 2016, podle něhož nařízení 2015/2120 obecně nebrání možnosti „nulového tarifu“(17).
25. Bez ohledu na právní sílu pokynů BEREC (druhá předběžná otázka) může jejich obsah sloužit jako vodítko pro posouzení okolností, za kterých byly sporné smlouvy uzavřeny.
26. Pochybnosti některých soudů několika členských států o výkladu čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 totiž ukázaly, že podmínky pro použití tzv. doktríny acte clair nejsou splněny(18). Tyto soudy nemohly samy rozhodnout o slučitelnosti ujednání o „nulových tarifech“ s uvedeným ustanovením.
27. Protiprávnost sporného ujednání tedy nebyla před tím, než Soudní dvůr vyložil čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, zřejmá. To potvrzuje i znění pokynů sdružení BEREC, subjekt Unie, jejíž dokumenty a postupy mají „zajistit jednotné uplatňování předpisového rámce pro elektronické komunikace“, z roku 2016(19).
28. Z judikatury Soudního dvora týkající se časové působnosti jeho rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že výklad čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 je třeba vztáhnout k okamžiku jeho vstupu v platnost (v projednávané věci dne 29. listopadu 2015)(20).
29. V důsledku toho byl „nulový tarif“ neslučitelný s unijním právem od okamžiku vstupu nařízení 2015/2120 v platnost. Tato neslučitelnost právně existovala již několik let před rozsudkem Telenor Magyarország (2020) a rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland (které potvrdily jeho judikaturu v roce 2021).
30. Na základě tohoto předpokladu neměla společnost Magyar Telekom zahrnovat „nulový tarif“ do smluv o přístupu k internetu, které uzavřela od 29. listopadu 2015, nebo nejpozději od použitelnosti nařízení 2015/2120 (30. dubna 2016).
B. První předběžná otázka
31. Předkládající soud se táže, zda lze rozsudek Soudního dvora o předběžné otázce „považovat za přímo závazné ustanovení unijního práva [...], anebo je třeba jej považovat za výklad práva, který nepředstavuje změnu dřívější právní úpravy“ ve smyslu čl. 105 odst. 4 EKEK.
32. Implicitním předpokladem otázky je, že odkazuje na rozsudky vydané Soudním dvorem za účelem odpovědi na takové žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jako je projednávaná žádost, jejichž předmětem je výklad, a nikoli posouzení platnosti unijních ustanovení(21).
33. Rozsudky vydané v těchto řízeních o předběžné otázce však nejsou konstitutivní, ale čistě deklaratorní(22). Soudní dvůr se v nich omezuje na objasnění a upřesnění významu a dosahu ustanovení unijního práva, jak mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost(23).
34. Pro odpověď na první otázku předkládajícího soudu stačí uvést, že rozsudky Soudního dvora vydané v řízeních o předběžné otázce týkajících se výkladu unijních ustanovení nemění tato ustanovení, ale pouze objasňují a upřesňují jejich smysl a dosah.
35. Taková odpověď by však mohla být doplněna tak, aby byly zohledněny její důsledky, pokud jde o čl. 105 odst. 4 EKEK, a poskytla tak předkládajícímu soudu více informací pro posouzení věci. V této souvislosti je třeba zdůraznit dva body:
– uznání práva koncových uživatelů ukončit své smlouvy, aniž by jim vznikly jakékoli další náklady, je spojeno s jednostranným rozhodnutím poskytovatele služeb, který navrhuje změny smluvních podmínek;
– toto právo koncových uživatelů však není uznáno, pokud jsou změny „uloženy“ přímo unijním nebo vnitrostátním právem. V takovém případě toto ustanovení stanoví výjimku z práva na ukončení smlouvy bez dalších nákladů.
36. Znění této výjimky ve světle bodu 275 odůvodnění EKEK(24) vrhá světlo na její význam: smluvní změna uložená unijním právem musí být právě taková, která sama vyplývá z legislativní nebo regulační změny samotného unijního práva.
37. Výjimka obsažená v čl. 105 odst. 4 EKEK se může uplatnit pouze v případě, že změna smluvních ujednání vyplývá z použití normativních ustanovení, která v době uzavření smlouvy neexistovala. Smluvními změnami, které podle tohoto ustanovení zakládají právo uživatelů ukončit smlouvu, aniž jim vzniknou jakékoli další náklady, jsou změny, které jsou vyžadovány v důsledku změny platných právních předpisů.
38. Na rozdíl od názoru irské vlády mám za to, že výjimka stanovená v čl. 105 odst. 4 EKEK se může vztahovat pouze na případ nápravy následně vzniklých protiprávních stavů, tedy těch, které vyplývají z použití normativních ustanovení, jež neexistovala v době uzavření smlouvy. „Změny přímo uložené právem Unie či vnitrostátním právem“ uvedené v tomto ustanovení nemohou být změny nezbytné k nápravě protiprávnosti existující již v době uzavření smlouvy, nýbrž změny nezbytné v důsledku změny platných právních předpisů a za účelem zabránění protiprávnosti dosud platné smlouvy.
39. V opačném případě by poskytovatelé služeb mohli nabízet smlouvy s vědomím jejich protiprávnosti a vyhrazovat si právo je jednostranně měnit, a to aniž uživatelé mohli smlouvy ukončit bez vzniku dalších nákladů.
40. V projednávané věci nedošlo k žádné změně použitého ustanovení: čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 zůstal beze změny před uzavřením smluv, které jsou předmětem sporu, i po jejich uzavření. To předkládající soud jednoznačně uznává(25).
41. Výklad čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, který je od počátku vhodným ustanovením pro určení zákonného obsahu smluv, na něž se má vztahovat, tedy není sporný.
42. Souhlasím s Komisí(26) a s irskou(27), maďarskou(28) a finskou(29) vládou, že rozsudky Soudního dvora, které jsou v tomto sporu uplatněny, nezměnily čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, tj. právní rámec platný v době uzavření sporných smluv.
43. V návaznosti na tyto rozsudky o předběžné otázce zůstává znění čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 stejné jako znění, které se objevilo v Úředním věstníku Evropské unie při vyhlášení tohoto nařízení.
44. Na základě tohoto předpokladu mám za to, že výjimku uvedenou v čl. 105 odst. 4 EKEK nelze použít na spor v původním řízení, pokud jde o změny uložené unijním právem (nebo vnitrostátním právem), neboť, opakuji, nedošlo k žádné změně použitelného ustanovení. Odpověď Soudního dvora na první předběžnou otázku by zde mohla skončit.
45. Doplňující poznámka, druhá okolnost však přispívá k vyloučení použití čl. 105 odst. 4 EKEK v tomto sporu: přesně řečeno, nedošlo k úpravě smluvních podmínek z vlastní iniciativy poskytovatele služby, ale k úpravě, kterou mu uložil příslušný orgán(30).
46. Článek 105 odst. 4 EKEK odkazuje na „změny navrhované“ poskytovatelem služby koncovým uživatelům. Jedná se o změny smluvních podmínek, které se poskytovatel rozhodne jednostranně a v souladu se svými vlastními zájmy uložit uživatelům. Jako protihodnotu za rozhodnutí poskytovatele uděluje EKEK uživateli právo tyto změny nepřijmout a rozhodnout se ukončit smlouvu, aniž by mu vznikly jakékoli další náklady.
47. Jak uvedla Komise(31), hlavním cílem čl. 105 odst. 4 EKEK je ochrana spotřebitele. Tímto ustanovením se zabraňuje tomu, aby poskytovatel služeb elektronických komunikací jednostranně zaváděl smluvní změny, které jsou pro uživatele nevýhodné, a to v bodech, které mohly být sjednány při uzavření smlouvy.
48. Do smluv sporných v projednávané věci zahrnuly strany ujednání o „nulovém tarifu“, o jejichž zákonnosti tehdy nepochybovaly. Taková ujednání však slovy článku 3 nařízení 2015/2120 nerespektují „zajištění přístupu k otevřenému internetu“. Tak to konstatovaly rozsudky vydané v rámci výkladu ustanovení, které je zdánlivě připouštělo.
49. Tím, že se Soudní dvůr rozhodl pro určitý výklad čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 a zamítl výklad, který prosazoval zákonnost „nulových tarifů“, tuto diskusi uzavřel. Stejně tak znemožnil smluvní jednání, jehož cílem bylo zahrnutí ujednání o „nulových tarifech“, a založil povinnost změnit smlouvy, v nichž byla tato ujednání zahrnuta.
50. Pokud společnost Magyar Telekom podle pokynu regulačního orgánu upraví smlouvy o přístupu k internetu tak, aby odstranila ujednání o „nulovém tarifu“, neukládá předplatitelům jednostrannou změnu podmínek, na kterých se s nimi svobodně dohodla, ale pouze přizpůsobuje obsah smluv rámci toho, co bylo od počátku možné zákonně sjednat.
51. Stejně jako strany nemohly po rozhodnutích Soudního dvora sjednat smlouvu s ujednáními o „nulovém tarifu“, nemohly tak učinit ani v době, kdy skutečně uzavřely smlouvy, o jejichž změnu se jedná.
52. Jednání, proti kterému se chtěl unijní normotvůrce postavit, spočívá, opakuji, v jednostranné změně dohody mezi stranami poskytovatelem služby, ať už se jedná o tarify, omezení objemu dat nebo jiné smluvní podmínky. EKEK chápe toto jednostranné jednání, pokud je pro uživatele nevýhodné, tak, že umožňuje tomuto uživateli ukončit smlouvu bez dalších nákladů.
53. Zrušení ujednání o „nulovém tarifu“ společností Magyar Telekom není v souladu s tímto schématem. Není to operátor, kdo jednostranně z vlastní iniciativy ukládá změnu smluvních podmínek. Tato změna vyplývá z použití (v čase nezměněného) ustanovení, kterým se smlouva řídí, tj. čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, jak jej vyložil Soudní dvůr.
54. V konečném důsledku není splněna žádná z obou rozhodujících podmínek pro použití článku 105 odst. 4 EKEK: operátor nenavrhuje jednostranně z vlastní iniciativy změnu smlouvy a tato změna není přímo uložena změnou unijního (nebo vnitrostátního) práva.
55. Jak se v tomto kontextu uplatňuje právo uživatele na ukončení smlouvy, a jaké náklady musí nést, není přímo upraveno v čl. 105 odst. 4 EKEK. K otázce, zda a za jakých podmínek toto právo existuje, se vrátím na konci tohoto stanoviska.
C. Druhá předběžná otázka
56. Předkládající soud se táže, zda pokyny BEREC, na které odkazuje(32), „jsou součástí unijního práva nebo přímo závazných ustanovení unijního práva, a [zda] jako takové představují změnu právní úpravy, která odůvodňuje použití výjimky stanovené v čl. 105 odst. 4 [EKEK]“.
57. Odpověď na tuto otázku, na které se shodují všechny členské státy, které se zúčastnily řízení o předběžné otázce, jakož i Komise a samotná společnost Magyar Telekom(33), zní, že pokyny BEREC nemají legislativní povahu ani nespadají do rámce procesu tvorby unijní právní úpravy v oblasti elektronických komunikací.
58. Soudní dvůr rozhodl, že „[j]ediným úkolem BEREC je fungovat jako fórum pro spolupráci mezi vnitrostátními regulačními orgány a Komisí, jejímž cílem je zajistit jednotné uplatňování předpisového rámce v této oblasti, jak vyplývá z čl. 3 odst. 2 nařízení 2018/1971 vykládaného ve světle bodu 5 jeho odůvodnění“(34).
59. Podle čl. 4 odst. 4 nařízení BEREC totiž vnitrostátní orgány a Komise „v nejvyšší míře zohlední veškeré pokyny, stanoviska, doporučení, společné postoje a osvědčené postupy přijaté BEREC“. Zdůrazňuji, že to však neznamená, že BEREC může svým aktům přiznat závazný právní obsah.
D. Třetí předběžná otázka
60. Třetí předběžná otázka je položena pro případ, že „použití výjimky stanovené v čl. 105 odst. 4 [EKEK] není odůvodněno rozsudkem Soudního dvora ani pokyny BEREC z roku 2022“.
61. V takovém případě se předkládající soud táže, zda rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, které uplatňuje změněné kritérium stanovené judikaturou, „představuje přímo závazné ustanovení vnitrostátního práva“.
62. V zásadě přísluší předkládajícímu soudu, a nikoli Soudnímu dvoru, aby určil, jaká povaha a jaké účinky mají ve vnitrostátním právu rozhodnutí maďarského regulačního orgánu v odvětví elektronických komunikací.
63. S výhradou posouzení předkládajícím soudem vše nasvědčuje tomu, že rozhodnutí NMHH přijaté v projednávané věci je určeno každému jednotlivému operátorovi a nepředstavuje předpis, ustanovení nebo opatření vnitrostátního práva.
64. Tak to chápe i samotná maďarská vláda, když tvrdí(35), že jednotlivá rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu nemají obecný a normativní charakter, tj. nejde o právní normy, legislativní akty ani regulační opatření.
65. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba na třetí předběžnou otázku odpovědět záporně, pokud jde o výjimku stanovenou v čl. 105 odst. 4 EKEK.
66. Relevantní právní normou (legislativním ustanovením nebo předpisem) pro účely čl. 105 odst. 4 EKEK je totiž čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, nikoliv individuální rozhodnutí NMHH, které se omezuje na přijetí správného výkladu tohoto článku. Již jsem vysvětlil, že toto ustanovení nebylo od svého vzniku nijak změněno.
67. NMHH se omezuje na vyvození důsledků přímo použitelného ustanovení unijního práva, aniž z čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 vyplývá nutnost přijmout doplňující opatření.
68. Rozhodnutí přijaté NMHH tedy nepředstavuje změnu vnitrostátního práva, která by sama o sobě vedla ke změně smluvních podmínek ve smyslu čl. 105 odst. 4 EKEK.
E. Závěrečné úvahy
69. Dosud jsem se snažil argumentovat, proč čl. 105 odst. 4 EKEK není vhodný pro řešení sporu. Pokud by Soudní dvůr souhlasil s mým posouzením, mohl by se omezit na mnou navrhovaný výklad tohoto článku, ale to nemusí být dostatečné k tomu, aby předkládajícímu soudu poskytl veškeré poznatky, které mu umožní rozhodnout spor z hlediska unijního práva.
70. Již jsem uvedl, že změna smluvního ujednání týkajícího se „nulového tarifu“ nebyla uložena nastalou změnou unijního práva, ale nutností zrušit ujednání, které bylo s unijním právem vždy neslučitelné, tj. neplatné ab initio.
71. Důvodem změny je ve skutečnosti samotný čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, který NMHH pouze uplatňuje poté, co jej vyložil Soudní dvůr. NMHH přijímá rozhodnutí, které, aniž by k tomuto výkladu cokoli dodávalo, označuje okamžik, kdy se takto vyložené ustanovení stává pro poskytovatele internetových služeb závazným.
72. Koncoví uživatelé ani poskytovatel, který jim poskytuje službu přístupu k internetu, se nemohou domáhat zachování účinnosti protiprávního ujednání, jehož zrušení je povinné v rozsahu, v němž se dotýká obecných zájmů, a to nad rámec jeho dopadu na situaci uživatelů, jejichž smlouvy jej obsahují(36).
73. V tomto bodě, i když článek 105 odst. 4 EKEK neposkytuje přímou odpověď, lze kritéria, z nichž vychází, použít analogicky k nabídnutí řešení.
74. Celá hlava III EKEK věnovaná právům koncových uživatelů má chránit právní postavení koncových uživatelů v rámci jejich smluvního vztahu s poskytovateli služeb. Tak je tomu zejména v případě článku 105 EKEK, který tím, že upravuje dobu trvání a ukončení smluv, přijímá obecný přístup příznivý pro koncového uživatele(37).
75. Z tohoto hlediska je třeba respektovat možnost koncového uživatele zvolit si ukončení smluv, pokud musí být nutně změněno některé z jejích podstatných ujednání, a sice ujednání týkající se „nulového tarifu“ za přístup k internetu. To bylo uznáno společností Magyar Telekom na jednání.
76. Uznání takového práva ukončit smlouvu není zpochybněno okolností, že změna smlouvy za účelem zrušení protiprávního ujednání nevyplývá z jednostranného rozhodnutí poskytovatele internetové služby, ale ze samotné původní protiprávnosti takového ujednání.
77. V konečném důsledku nese odpovědnost za zahrnutí tohoto standardního ujednání (předem stanoveného ujednání) mezi smluvní podmínky operátor, který jej nabízí ve svých smlouvách. Tato odpovědnost je objektivní, nezávislá na existenci zavinění, a je zmírněna, ale nezaniká, pokud je ujednání začleněno do standardních smluvních podmínek, které schvalují vnitrostátní regulační orgány podle pokynů BEREC(38).
78. Možnost ukončení smlouvy lze také odvodit z obecné zásady smluvního práva, podle níž se právo zrušit závazky rozumí implicitně jako vzájemné, a to v případě, že jedna ze stran neplní své povinnosti.
79. Bez ohledu na původ změny podmínek (pokud jsou podstatné pro ekonomickou rovnováhu smlouvy s opakujícím se plněním), jestliže operátor poskytující službu již nemůže smlouvu nadále plnit podle dohodnutých podmínek, může druhá strana zvolit ukončení smlouvy.
80. Ke stejnému řešení by se dospělo, pokud by se v krajním případě a jako závěrečné pravidlo použilo kritérium, které je základem směrnice 93/13/EHS(39). Bod 258 odůvodnění EKEK uvádí, že „[k]romě této směrnice se na transakce se spotřebitelem, které se týkají sítí a služeb elektronických komunikací, použijí požadavky stávajících právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele vztahující se na smlouvy, zejména směrnice [93/13] […]“.
81. Podle směrnice 93/13 nejsou zneužívající ujednání, „jimiž si prodávající nebo poskytovatel vyhrazuje právo jednostranně změnit smluvní ujednání uzavřená na dobu neurčitou, za předpokladu, že [...] spotřebitel má možnost vypovědět smlouvu“(40) (kurzivou zvýraznil autor stanoviska).
82. Vzhledem k samozřejmosti toho, že je nevyhnutelné zrušení ujednání o „nulovém tarifu“ ve smlouvách společnosti Magyar Telekom, které tato ujednání obsahovaly, jakož i toho, že existuje možnost uživatele zvolit si ukončení smlouvy, se další krok týká hospodářských důsledků tohoto ukončení.
83. Je tedy třeba určit, kdo má nést náklady na uplatnění práva na ukončení smlouvy ze strany uživatelů, kteří nechtějí zůstat předplatiteli po zrušení ujednání v důsledku správného výkladu čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120.
84. Právo uživatele rozhodnout se pro ukončení smlouvy za takových okolností nemůže být omezeno uložením finančních sankcí, jejichž cílem je odradit jej od uplatnění tohoto práva. Za uplatnění tohoto práva po něm proto nemohou být požadovány „další náklady“(41).
85. Nelze však vyloučit, že uživatel bude muset nést i jiné náklady, pokud se vztahují k určitým výhodám, které mu smlouva poskytla právě proto, že využil výhod spojených se sporným ustanovením. Jedním z těchto nákladů by byly například, jak jsem již uvedl výše(42), náklady na odškodnění za dotované koncové zařízení, které si uživatel ponechá.
86. V konečném důsledku přísluší předkládajícímu soudu, aby určil, jaké náklady mohou být účtovány poskytovateli služby nebo koncovému uživateli, který se rozhodne smlouvu ukončit, s ohledem na povahu nákladových položek, ohledně nichž mají obě strany rozdílné názory.
V. Závěry
87. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl Kúria (Nejvyšší soud, Maďarsko) následovně:
„1) Článek 105 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace,
musí být vykládán v tom smyslu, že
– rozsudky Soudního dvora vydané v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu unijních ustanovení nepředstavují změnu těchto ustanovení, ale pouze objasňují a upřesňují jejich smysl a dosah;
– pokyny přijaté Sdružením evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) nemají závazný normativní obsah;
– individuální rozhodnutí vnitrostátního regulačního orgánu, které ve vztahu k poskytovateli služeb elektronických komunikací uplatňuje určité kritérium vyplývající z judikatury, nepředstavuje změnu vnitrostátního práva, která má za následek změnu smluvních podmínek ve smyslu čl. 105 odst. 4 evropského kodexu pro elektronické komunikace.
2) Koncový uživatel má právo ukončit smlouvu uzavřenou s poskytovatelem služeb elektronických komunikací, pokud je změna jeho smluvních podmínek nezbytná k odstranění podstatného ujednání, které je od počátku neslučitelné s unijním právem. Přísluší vnitrostátnímu soudu, který projednává spor ohledně této otázky, aby rozhodl, jaké náklady v takové situaci konkrétně nesou poskytovatel těchto služeb a koncoví uživatelé, aniž mohou tito uživatelé být za uplatnění svého práva na ukončení smlouvy jakkoli finančně postiženi.“
1 Původní jazyk: španělština.
2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii (Úř. věst. 2015, L 310, s. 1).
3 Rozsudky Soudního dvora, na které odkazuje předkládající soud, jsou rozsudky vydané dne 2. září 2021 za účelem odpovědi na příslušné žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věcech Vodafone (C‑854/19, EU:C:2021:675), Vodafone (C‑5/20, EU:C:2021:676) a Telekom Deutschland (C‑34/20, EU:C:2021:677); dále jen „rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland“. Pochybnosti o výkladu čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120 však Soudní dvůr vyřešil v rozsudku ze dne 15. září 2020, Telenor Magyarország (C‑807/18 a C‑39/19, EU:C:2020:708; dále jen „rozsudek Telenor Magyarország“). V něm byla stanovena judikatura, kterou později potvrdily rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland.
4 Varianta „nulový tarif“ je obchodní praktikou, při které poskytovatel internetových služeb umožňuje zákazníkovi přístup k určitým aplikacím, aniž je datový provoz generovaný jejich používáním odečítán z objemu dat, který si zákazník zakoupil a který se vztahuje pouze na data použitá pro jiné aplikace.
5 Jedná se o Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság (Národní úřad pro komunikace a média, Maďarsko). Dále jen „NMHH“.
6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. 2018, L 321, s. 36). Dále jen „EKEK“.
7 Již při jiné příležitosti jsem poznamenal, že některé verze (včetně španělské verze) pravidla používají pojmy „rescisión“ [vypovězení] a „resolución“ [ukončení] zaměnitelně, jako by se jednalo o synonyma. Budu se držet této jazykové konvence, i přes výhrady, které by mohla vyvolat.
8 Na rozdíl od jiných jazykových verzí, které jsem mohl porovnat, se příslovce „přímo“ ve španělské verzi neobjevuje.
9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. prosince 2018 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Agentury na podporu BEREC (Úřad BEREC), o změně nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení nařízení (ES) č. 1211/2009 (Úř. věst. 2018, L 321, s. 1). Dále jen „nařízení BEREC“.
10 Zákon C z roku 2003 o elektronických komunikacích, dále jen „ZEK“.
11 Bod 6 předkládacího rozhodnutí: „prvostupňový orgán zdůraznil, že rozhodnutí ani povinnost z něj vyplývající neodůvodňují změnu smlouvy ve smyslu § 132 odst. 6 písm. c) [ZEK], kterým byl do maďarského právního řádu proveden čl. 105 odst. 4 in fine [EKEK], neboť pokud jde o čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120, právní úprava nebyla změněna a změna, kterou má navrhovatelka provést, není výslovně založena na rozhodnutí orgánu, nýbrž na obsahu právní normy – která zůstala po léta stejná – a na skutečnosti, že postup poskytovatele služeb byl v rozporu s touto normou. Pokud tedy navrhovatelka jednostranně změní stávající smlouvy o předplatném v neprospěch předplatitelů, mají tito předplatitelé právo tyto smlouvy vypovědět podle § 132 odst. 5 ZEK“.
12 Předtím rozhodnutím ze dne 21. prosince 2021 vyzval NMHH společnost Magyar Telekom, aby ve svých nabídkách pro rok 2022 zohlednila rozsudky Soudního dvora, podle nichž je „nulový tarif“ neslučitelný s čl. 3 odst. 3 nařízení 2015/2120.
13 Výklad, který podle předkládajícího soudu (bod 37 španělského znění předkládacího rozhodnutí) není předmětem původního řízení.
14 Je nesporné, že sporná změna není pro dotčené předplatitele přínosná, neboť přišli o možnost využívat tarif, který pro ně byl výhodný, a v tomto smyslu se jich změna smluvních podmínek dotýká negativně, jak uvedla společnost Magyar Telekom (bod 11 jejího písemného vyjádření).
15 Předkládající soud identifikoval jako takové dva dokumenty, v anglickém jazyce, BEREC ze dne 30. srpna 2016 a dne 9. června 2022: a) BEREC Guidelines on the Implementation by National Regulators of European Net Neutrality Rules [BoR (16) 127] a b) BEREC Guidelines on the Implementation of the Open Internet Regulation [BoR (22) 81]. Druhý dokument v roce 2022 nahradil první.
16 Bod 19 písemného vyjádření irské vlády.
17 V bodě 42 pokynů BEREC z roku 2016 se uvádí následující: „The ISP could either apply or offer zero-rating to an entire category of applications (e.g. all video or all music streaming applications) or only to certain applications thereof (e.g. its own services, one specific social media application, the most popular video or music applications). In the latter case, an end-user is not prevented from using other music applications. However, the zero price applied to the data traffic of the zero-rated music application (and the fact that the data traffic of the zero-rated music application does not count towards any data cap in place on the IAS) creates an economic incentive to use that music application instead of competing ones. The effects of such a practice applied to a specific application are more likely to ‚undermine the essence of the end users’ rights‘ or lead to circumstances where ‚end-users‘ choice is materially reduced in practice‘ (Recital 7) than when it is applied to an entire category of applications“. Jak zdůrazňuje Komise ve svém písemném vyjádření (bod 35), tyto pokyny jasně neupřesňovaly, které možnosti „nulového tarifu“ byly bezvýhradně plně slučitelné s nařízením 2015/2120.
18 Za všechny rozsudek ze dne 6. října 2021, Consorzio Italian Management a Catania Multiservizi (C‑561/19, EU:C:2021:799, bod 33).
19 Článek 4 nařízení BEREC.
20 Dne 29. listopadu 2015 vstoupilo nařízení 2015/2120 v platnost v souladu s čl. 10 odst. 1. Odstavec 2 téhož článku odložil jeho použitelnost, s určitými výjimkami, na 30. dubna 2016.
21 Na jednání byly zdůrazněny rozdíly mezi jedním typem žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce (týkajících se výkladu) a druhým typem (týkajících se posouzení platnosti) z hlediska jejich vnitřní hodnoty.
22 Rozsudek ze dne 10. března 2022, Grossmania (C‑177/20, EU:C:2022:175, bod 41).
23 Rozsudek ze dne 29. září 2015, Gmina Wrocław (C‑276/14, EU:C:2015:635, bod 44): „výklad ustanovení unijního práva, který podává Soudní dvůr při výkonu pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU, objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto ustanovení tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložená norma může a musí být soudem použita i na právní vztahy vzniklé a založené před vydáním rozsudku, jímž je rozhodnuto o žádosti o výklad, pokud jsou splněny ostatní podmínky pro předložení sporu týkajícího se použití uvedené normy příslušným soudům“.
24 „Jakákoli změna smluvních podmínek ze strany poskytovatele by tudíž měla koncového uživatele opravňovat k ukončení smlouvy, ledaže [...] jsou změny vyžadovány výlučně v důsledku legislativních či regulačních změn [...]“.
25 Třetí předběžná otázka in fine: „[...] ustanovení nařízení 2015/2120 je stále stejné a v období, kterého se spor týká, se nezměnilo“.
26 Bod 29 písemného vyjádření Komise.
27 Bod 11 písemného vyjádření irské vlády.
28 Bod 27 písemného vyjádření maďarské vlády.
29 Body 15 a 16 písemného vyjádření finské vlády.
30 Bod 5 předkládacího rozhodnutí.
31 Bod 23 písemného vyjádření Komise.
32 Viz poznámka pod čarou 15 tohoto stanoviska.
33 Body 59 až 61 písemného vyjádření společnosti Magyar Telekom.
34 Rozsudek ze dne 17. ledna 2023, Španělsko v. Komise (C‑632/20 P, EU:C:2023:28, bod 85).
35 Bod 39 písemného vyjádření maďarské vlády.
36 Bod 44 rozsudku Telenor Magyarország: balíčky zahrnuté ve sporných ustanoveních „[…] mohou s ohledem na kumulovaný dopad dohod, k jejichž uzavření mohou vést, rozšířit využívání některých konkrétních aplikací a služeb, a to těch, které lze po vyčerpání objemu dat obsaženého v zákazníky zakoupeném tarifu neomezeně využívat v rámci ‚nulového tarifu‘, a zároveň omezit využívání ostatních dostupných aplikací a služeb, a to vzhledem k opatřením, kterými dotyčný poskytovatel služeb přístupu k internetu toto využívání technicky ztěžuje, či dokonce znemožňuje“.
37 Tento přístup je patrný například v čl. 105 odst. 1 EKEK, který se týká práva na změnu poskytovatele služeb, nebo v odstavci 6 téhož článku, který osvobozuje koncového uživatele od povinnosti zaplatit odškodnění (s výjimkou dotovaného koncového zařízení, které si ponechá), pokud má právo ukončit smlouvu před uplynutím lhůty stanovené v této smlouvě.
38 Předkládající soud uvádí, že „[s] ohledem na zásadu ochrany legitimního očekávání a tvrzenou právní závaznost se tedy zdá, že pokyny BEREC mají zjevně normativní povahu“ (bod 47 španělského znění předkládacího rozhodnutí). Nedomnívám se však, že odvolání se na zásadu ochrany legitimního očekávání je v tomto případě vhodné. Souhlasím s Komisí (body 34 až 37 jejího písemného vyjádření), že pokyny sdružení BEREC z roku 2016, i když podporují určitý druh „nulových tarifů“, nevzbudily u poskytovatelů internetových služeb podložené naděje na základě konkrétních, nepodmíněných a shodujících se ujištění, které jim poskytlo samo BEREC.
39 Směrnice Rady ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. 1993, L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288; oprava Úř. věst. 2016, L 303, s. 26).
40 Bod 2 písm. b) druhá odrážka přílohy směrnice 93/13.
41 Na jednání vyšlo najevo, že je obtížné určit, kdy je daný náklad konkrétně další. Náklady vyplývající z ujednání ukládajících uživateli finanční plnění v případě předčasného ukončení smlouvy by byly této povahy.
42 Poznámka pod čarou 37 tohoto stanoviska.