1.

Projednávaná věc poskytuje Soudnímu dvoru příležitost vyjádřit se k režimu vztahujícímu se na výrobky, které jsou určeny jak k použití jako potraviny, tak k použití jako čisticí nebo dezinfekční přípravky těchto potravin (dále jen „takzvané zboží dvojího užití“), a k důsledkům, které s sebou tento režim nese zejména z hlediska označování těchto přípravků podle nařízení (EU) č. 528/2012 ( 2 ) (dále jen „nařízení o biocidních přípravcích“), (ES) č. 1272/2008 ( 3 ) (dále jen „nařízení CLP“), jakož i (ES) č. 1907/2006 ( 4 ) (dále jen „nařízení REACH“).

2.

V kontextu této věci jsou relevantní čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. e) a jeho druhý pododstavec, čl. 2 odst. 3 písm. j) a m), čl. 2 odst. 5 písm. a), čl. 3 odst. 1 písm. a), u) a y), čl. 25 první pododstavec a čl. 25 písm. a), čl. 69 odst. 1 a čl. 72 odst. 1, příloha I a příloha V, hlavní skupina 1, typ výrobku 4 nařízení o biocidních přípravcích; čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 2 odst. 2 nařízení č. 852/2004 ( 5 ) (dále jen „nařízení o hygieně potravin“); článek 2 nařízení č. 178/2002 ( 6 ) (dále jen „nařízení o potravinách“); čl. 1 odst. 5 písm. e) bod i) nařízení CLP, jakož i čl. 2 odst. 6 písm. d) a čl. 31 odst. 1 písm. a) nařízení REACH.

3.

Speyer & Grund GmbH & Co. KG (dále jen „Speyer & Grund“) je společnost, která uvádí na trh a propaguje pod značkou „SURIG“ výrobky složené z vody a kyseliny octové (7,5 %), nazvané „SURIG Essigspray UNIVERSAL“, jakož i výrobky složené z vody, kyseliny octové (10 %) a kyseliny citronové (1,5 %), nazvané „SURIG Essigspray EXTRA“. Tyto výrobky jsou baleny v průhledných lahvích s rozprašovačem. Na etiketách na přední straně je kromě značky a názvu výrobku vyobrazena nezpracovaná zelenina, lesknoucí se kuchyňský dřez, kulatá pečeť, na níž je uvedeno „osvědčená kvalita potravin“ a „100% rostlinné složení“. Etikety na zadní straně těchto výrobků obsahují mimo jiné následující informace: „[…] Díky praktickému rozprašovači výrobek snadno nanesete na saláty, ovoce a zeleninu. […] je vhodný nejen na chutné salátové zálivky, ale zjemní i jiné pokrmy […]“. Na jednom z výrobků je navíc uveden údaj o tom, že se jedná o potravinářský ocet.

4.

Společnost Werner & Mertz GmbH (dále jen „Werner & Mertz“), která uvádí na trh čisticí prostředky, má za to, že společnost Speyer & Grund při uvádění na trh a propagaci výše uvedených výrobků jako potravin porušuje pravidla spravedlivé hospodářské soutěže ve spojení s nařízeními o biocidních přípravcích, CLP a REACH, neboť nedodržuje požadavky na označování a reklamu. Takové uvádění na trh a propagace rovněž mohou uvádět spotřebitele v omyl, neboť dotčené výrobky jsou ve skutečnosti čisticími prostředky. Společnost Werner & Mertz se domáhala, aby bylo společnosti Speyer & Grund v podstatě uloženo, aby ukončila propagaci těchto výrobků nebo jejich propagaci jakožto potravin bez uvádění údajů, které vyplývají zejména z nařízení o biocidních přípravcích a REACH.

5.

Landgericht Frankfurt am Main (Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo), který měl za to, že výrobky společnosti Speyer & Grund jako celek představují biocidní přípravky – neboť tvar lahve, který si veřejnost spojuje výhradně s čisticími prostředky, a obrázky na těchto výrobcích svědčí pro takový názor – žalobě v plném rozsahu vyhověl. Oberlandesgericht Frankfurt am Main (Vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo), k němuž bylo podáno odvolání, poté, co v podstatě dospěl k závěru, že se na zboží dvojího užití vztahují povinnosti vyplývající z nařízení o biocidních přípravcích, CLP a REACH, rozsudek vydaný v prvním stupni potvrdil.

6.

Podstatou otázky předkládajícího soudu, k němuž společnost Speyer & Grund podala opravný prostředek „Revision“, je, zda takové zboží dvojího užití, jako je zboží dotčené v původním řízení, spadá do působnosti nařízení o biocidních přípravcích, CLP a REACH.

7.

Za těchto okolností se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

8.

Předkládací rozhodnutí ze dne 27. června 2024 došlo kanceláři Soudního dvora dne 4. července 2024. Písemná vyjádření předložily žalobkyně a žalovaná v původním řízení, německá vláda a Evropská komise. Žalobkyně a žalovaná v původním řízení, jakož i Komise a německá vláda se rovněž zúčastnily jednání, které se konalo dne 22. května 2025.

9.

Před posouzením otázek položených předkládajícím soudem Soudnímu dvoru v projednávané věci je třeba vyložit zvláštnosti, které se týkají zejména povahy dotčených výrobků. Připomínám, že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci sporu mezi dvěma konkurenčními společnostmi ohledně uvádění na trh výrobků skládajících se z vody a kyseliny octové (7,5 %), jakož i výrobků skládajících se z vody, kyseliny octové (10 %) a kyseliny citronové (1,5 %) žalovanou v původním řízení.

10.

V každém případě je třeba uvést, že hlavní látkou obsaženou v dotčených výrobcích je kyselina octová, která je především karboxylovou kyselinou. Jako účinná látka je zařazena pod číslem 200‑580‑7 do přílohy I nařízení o biocidních přípravcích, nadepsané „Seznam účinných látek uvedených v čl. 25 písm. a)“ ( 7 ). S tímto zápisem je spojeno následující omezení: „[k]oncentrace se omezí tak, aby biocidní přípravek nevyžadoval klasifikaci buď podle směrnice 1999/45/ES[ ( 8 )], nebo podle nařízení [CLP]“.

11.

Kyselina octová je hlavní složkou octa, který lze získat zejména zředěním této kyseliny vodou. Vzhledem ke složení dotčených výrobků, které vyplývá právě z takového ředění, chápu, že někteří účastníci řízení a zúčastněné ve svých vyjádřeních i na jednání, a stejně tak předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, odkazují při zmínce o těchto výrobcích na ocet. Z téhož důvodu zohlední následující analýza rovněž úvahy týkající se octa.

12.

Zdá se nesporné, že ocet může být obecně používán jak jako potravina ( 9 ), tak jako čisticí prostředek. Tento výrobek má tedy dvojí užití ve smyslu bodu 1 tohoto stanoviska. Chápu to tak, že je to koncentrace dotčené látky, konkrétně kyseliny octové, co ovlivňuje kyselost výrobku, a tím určuje jeho poživatelnost. Za poživatelné se považují pouze výrobky s nízkou koncentrací kyseliny octové ( 10 ), zatímco výrobky určené pro použití jako čisticí prostředky mají zpravidla vyšší koncentraci, což je odlišuje.

13.

Ačkoli je výrobek se slabou koncentrací kyseliny octové poživatelný a obecně určený k použití v kuchyni, tato vlastnost nevylučuje jeho použití rovněž jako čisticího prostředku. Neplatí však opak: vyšší koncentrace kyseliny octové učiní výrobek vhodnějším pro úklid v domácnosti, kde představuje účinnější řešení, avšak učiní jej nevhodným ke konzumaci ( 11 ).

14.

Do nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/1819 ( 12 ) byl ocet zařazen jako účinná látka do přílohy I nařízení o biocidních přípravcích. Toto zařazení je však spojeno s následujícími omezeními: „[s] výjimkou octa, který není potravinou, a s výjimkou octa, který obsahuje více než 10 % kyseliny octové (bez ohledu na to, zda se jedná o potravinu, či nikoli)“. Tato omezení vyžadují zvláštní pozornost. Vyplývá z nich totiž, že aby bylo možné podat žádost o zjednodušený postup povolování, musí být účinná látka „ocet“ buď kvalifikována jako potravina ( 13 ), nebo musí mít koncentraci kyseliny octové nižší než 10 %. V praxi je z toho třeba vyvodit, že každý výrobek obsahující ocet, který nelze kvalifikovat jako potravinu nebo jehož koncentrace kyseliny octové přesahuje 10 %, nemůže být předmětem žádosti o zjednodušený postup povolování, neboť se má za to, že vykazuje určitý stupeň škodlivosti, který odůvodňuje přísnější schvalovací řízení. Podle mého názoru tento praktický důsledek potvrzuje, že koncentrace kyseliny octové je rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda je výrobek poživatelný, či nikoli.

15.

Pokud jde konkrétně o kvalifikaci „biocidního přípravku“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích, přípravek musí splňovat tři podmínky, aby se na něj toto ustanovení vztahovalo. Zaprvé se tento přípravek musí skládat z jedné nebo více „účinných látek“, a to tím, že je buď obsahuje, nebo vytváří. Zadruhé uvedený přípravek musí sledovat určité cíle, a sice ničit, odpuzovat nebo zneškodňovat škodlivé organismy, zabránit jejich působení nebo dosáhnout jiného regulačního účinku na tyto organismy. Zatřetí způsob účinku tohoto přípravku musí být „jiný než pouhé fyzické nebo mechanické působení“. Tyto podmínky jsou kumulativní ( 14 ).

16.

V tomto ohledu platí, že pokud přípravek splňuje právní definici „biocidního přípravku“ a spadá do oblasti působnosti nařízení o biocidních přípravcích ( 15 ), držitelé povolení pro biocidní přípravky ( 16 )„zajistí, aby biocidní přípravky byly klasifikovány, baleny a označovány v souladu se schváleným souhrnem vlastností biocidního přípravku“ ( 17 ). Reklama na takový přípravek musí navíc respektovat ustanovení nařízení CLP a zahrnovat věty: „Používejte biocidy bezpečným způsobem. Před použitím si vždy přečtěte označení a informace o přípravku“ ( 18 ). Právě neexistenci takových informací vytýká žalobkyně žalované v původním řízení.

17.

Po tomto upřesnění je třeba přistoupit k posouzení předběžných otázek položených předkládajícím soudem.

18.

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu je rozsah pojmu „biocidní přípravek“, jak je definován v čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážce nařízení o biocidních přípravcích. Tento soud si klade otázku, zda k tomu, aby přípravek spadal pod tento pojem, musí být určen výhradně nebo hlavně k biocidnímu použití, nebo zda za tímto účelem postačuje druhotné určení.

19.

Podstatou druhé předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda biocidní přípravek určený k čištění nebo dezinfekci potravin spadá do působnosti nařízení o biocidních přípravcích jakožto přípravek typu 4 (Oblast potravin a krmiv) hlavní skupiny 1 (Dezinfekční prostředky) ve smyslu čl. 2 odst. 1 druhé věty ve spojení s přílohou V tohoto nařízení.

20.

Jinak řečeno, předkládající soud se těmito otázkami táže, zda se na takové zboží dvojího užití, jako je zboží dotčené v původním řízení, vztahuje nařízení o biocidních přípravcích.

21.

Jak bylo uvedeno v bodě 15 tohoto stanoviska, přípravek může být kvalifikován jako „biocidní přípravek“ pouze tehdy, pokud splňuje všechny tři kumulativní podmínky. V rámci projednávané věci je však třeba vyložit pouze druhou podmínku týkající se určení výrobku.

22.

Úvodem je třeba uvést, že navzdory pochybnostem vyjádřeným zejména Komisí ohledně přesného určení dotčených výrobků, a sice zda jsou určeny k čištění nebo dezinfekci potravin nebo rovněž povrchů, které jsou s nimi ve styku, jak vyplývá ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, je Soudní dvůr tázán na toto primární určení výrobků v původním řízení, které se týká čištění nebo dezinfekce potravin. V tomto ohledu se zdá nesporné, že takové určení může být považováno za určení výrobku jako biocidního přípravku ( 19 ). Naproti tomu nejistota se týká toho, zda k tomu, aby mohl být přípravek kvalifikován jako biocidní, postačí, aby bylo toto určení považováno za druhotné, nebo zda musí být jediným určením tohoto přípravku.

23.

Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích jsou tyto přípravky určené k ničení, odpuzování a zneškodňování jakéhokoliv škodlivého organismu, k zabránění působení tohoto organismu nebo dosažení jiného regulačního účinku na tento organismus. Jinak řečeno, podle znění tohoto čl. 3 odst. 1 písm. a) může být přípravek kvalifikován jako „biocidní přípravek“ pouze tehdy, je-li určen pro některé z výslovně uvedených použití.

24.

Je pravda, že znění čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích klade důraz na určení, která dotyčnému přípravku propůjčují biocidní účinek ( 20 ). V tomto znění však nic nenasvědčuje tomu, že by toto určení muselo být výlučné, ani že by za tímto účelem stačilo druhotné určení. Jelikož čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážka tohoto nařízení ohledně toho mlčí, zastávám názor, že správný výklad může být objasněn pomocí kontextu tohoto článku a cílů sledovaných uvedeným nařízením.

25.

Pokud jde o kontext, do něhož spadá čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážka nařízení o biocidních přípravcích, je třeba poznamenat, že čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, uvádí, že „spadá-li biocidní přípravek do oblasti působnosti jednoho z výše uvedených nástrojů [v odst. 2 písm. a) až k)] a je-li určen pro použití pro účely, na něž se tyto nástroje nevztahují, vztahuje se toto nařízení také na tento biocidní přípravek, pokud tyto účely nejsou upraveny uvedenými nástroji“. Navíc bod 18 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí, že „[n]a některé biocidní přípravky a ošetřené předměty podle tohoto nařízení se vztahují rovněž jiné právní předpisy Unie[, a že je proto] v zájmu zajištění právní jistoty nezbytné stanovit jasnou hranici“. V bodě 19 odůvodnění téhož nařízení je výslovně uvedeno, že „biocidní přípravky určené k použití nejen pro účely tohoto nařízení, ale i v souvislosti se zdravotnickými prostředky […] mohou představovat rizika odlišná od těch, na něž se vztahuje toho nařízení [a že] tyto biocidní přípravky by proto měly kromě požadavků stanovených tímto nařízením rovněž splňovat příslušné základní požadavky stanovené [ve vyjmenovaných nástrojích]“.

26.

Z toho vyplývá, že biocidní přípravek může mít v souladu se svou definicí uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážce nařízení o biocidních přípravcích několik způsobů užití za předpokladu, že jeden z nich může ničit, odpuzovat nebo zneškodňovat škodlivé organismy, zabránit jejich působení nebo dosáhnout jiného regulačního účinku na tyto organismy. Užití jsou obecně stanovována v závislosti na určení výrobku.

27.

Kontext čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích tak podle mého názoru potvrzuje, že kvalifikaci přípravku jako biocidního přípravku, pokud jde o podmínku týkající se jeho určení, nelze vyloučit pouze z toho důvodu, že tento přípravek má několik určení.

28.

Pokud jde o právní kvalifikaci přípravku, je třeba poznamenat, že nařízení o biocidních přípravcích neobsahuje žádné zvláštní ustanovení, které by stanovilo hierarchii mezi jeho vlastní definicí „biocidního přípravku“ a jinými definicemi, které by se mohly použít v případě pochybností nebo možného překrývání jejich určení ( 21 ). Neexistence takových ustanovení podle mého názoru svědčí ve prospěch závěru uvedeného v bodě 27 tohoto stanoviska.

29.

Pro doplnění je třeba zdůraznit, že výše uvedený závěr nemůže být vyvrácen upřesněním uvedeným v definici „ošetřeného předmětu“ ( 22 ), podle které se za biocidní považuje předmět, který má primární biocidní funkci. Toto výslovné upřesnění se totiž objevuje pouze v definici ošetřeného předmětu, a nikoli v definici použitelné na každou látku nebo směs kvalifikovanou jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích, na kterou se táže předkládající soud. Podle mého názoru z toho tedy nelze vyvodit, že kvalifikace jako „biocidní přípravek“ musí být vyhrazena pouze látkám nebo směsím, jejichž jediným určením je biocidní účel.

30.

Z toho vyplývá, že tento kontext podporuje závěr, podle kterého kvalifikace výrobku jako biocidního přípravku, pokud jde o podmínku týkající se určení výrobku, nemůže být vyloučena pouze z toho důvodu, že tento výrobek má více určení. To však neznamená, že tato kvalifikace je neomezená. Považuji totiž za nezbytné, aby toto biocidní určení podléhalo správnímu schválení. Aby mohl být biocidní přípravek uveden na trh, musí tak být v podstatě splněny následující požadavky. Zaprvé jak tento přípravek ( 23 ), tak účinná látka, kterou obsahuje, musí být schváleny pro použití v jednom z typů přípravků uvedených v příloze V nařízení o biocidních přípravcích ( 24 ). Zadruhé tento přípravek musí být dostatečně účinný v biocidní funkci, kterou plní, přičemž posledně uvedená vlastnost se nutně týká jeho určení k ničení, odpuzování a zneškodňování jakéhokoliv škodlivého organismu, k zabránění působení tohoto organismu nebo dosažení jiného regulačního účinku na tento organismus. To mimo jiné znamená, že jeho biocidní účinek je uznán ( 25 ).

31.

Závěr, podle kterého kvalifikace výrobku jako biocidního přípravku, pokud jde o podmínku týkající se jeho určení, nemůže být vyloučena pouze z toho důvodu, že tento výrobek má více určení, je potvrzen cílem, který nařízení o biocidních přípravcích sleduje.

32.

Jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s bodem 3 jeho odůvodnění, cílem tohoto nařízení je zlepšit fungování vnitřního trhu pomocí harmonizace předpisů pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí, přičemž jeho ustanovení vycházejí ze zásady obezřetnosti. Taková úroveň ochrany by přitom mohla být vážně narušena, pokud by kvalifikace biocidních přípravků měla být vyhrazena pouze přípravkům, jejichž jediné určení je biocidní, tedy určené k ničení, odpuzování a zneškodňování jakéhokoliv škodlivého organismu, k zabránění působení tohoto organismu nebo dosažení jiného regulačního účinku na tento organismus ( 26 ).

33.

Kromě toho, jak v podstatě vyplývá z bodu 5 odůvodnění nařízení o biocidních přípravcích, pravidla směrnice 98/8/ES ( 27 ) v rámci tohoto nařízení byla přijata „s ohledem na zkušenosti“ a jejich cílem bylo rovněž zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí.

34.

Proto okolnost, že výrobek má biocidní určení, třebaže není jeho určením jediným, nebrání tomu, aby byl kvalifikován jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky nařízení o biocidních přípravcích.

35.

Tento závěr však vyžaduje několik doplňujících poznámek týkajících se vymezení toho, k čemu je výrobek určen. Toto vymezení musí být samozřejmě založeno na objektivních faktorech, to znamená, že musí vyplývat ze souboru objektivních okolností svědčících o tom, že výrobek je určen k určitému užití ( 28 ). Pokud bychom se však při vymezení určení výrobku zastavili pouze u tohoto hlediska, riskovali bychom, že opomeneme výrobky, které mohou mít z objektivního hlediska více způsobů užití. Neměl by být v takovém případě pro vymezení určení výrobku zohledněn úmysl výrobce přisoudit výrobku, který uvádí na trh, určitý způsob užití a ne jiný, vyjádřený zejména výběrem konkrétního obalu a údaji na něm uvedenými, které mohou udávat způsob užití ( 29 )? Takový je v každém případě názor vyjádřený zejména německou vládou a Komisí v projednávané věci.

36.

Německá vláda má za to, že rozhodující faktor pro stanovení účelu, k němuž je výrobek určen, spočívá ve výslovném nebo implicitním propagačním tvrzení výrobce. Podle Komise je třeba určit zamýšlený účel dotčených výrobků na základě všech relevantních informací dostupných spotřebitelům ( 30 ). Na jednání Komise vysvětlila, že pro vymezení určení dotčených výrobků je třeba vzít v úvahu celou řadu objektivních faktorů, k nimž je třeba přidat faktory subjektivní, jako jsou ty, které vyplývají z popisu výrobku poskytnutého výrobcem při jeho uvedení na trh.

37.

V projednávaném případě se mně úvahy formulované německou vládou a Komisí jeví jako obzvláště relevantní s ohledem na povahu výrobků, které stejně jako výrobky v původním řízení mají z objektivního hlediska několik určení. Jak totiž vyplývá z bodů 12 a 13 tohoto stanoviska, ocet může být používán jak jako potravina, tak jako úklidový prostředek. Rozhodujícím faktorem pro posouzení jednoho nebo druhého použití je zvláště koncentrace kyseliny octové v něm. Pokud je díky nízké koncentraci vhodný ke konzumaci, neznamená to nicméně, že jej nelze použít pro účely úklidu. Domnívám se, že v takovém případě má výrobce manévrovací prostor k volbě způsobu užití, k němuž je jeho výrobek určen, a tato volba nabývá konkrétní podoby při uvedení výrobku na trh ( 31 ).

38.

V tomto ohledu faktory, jako je povaha a složení výrobku, jeho prezentace, balení ( 32 ), informace o jeho zamýšleném použití, reklama a distribuční kanály, představují podle mého názoru soubor skutečností, které mohou odhalit záměr výrobce, pokud jde o použití výrobku, který uvádí na trh, což v konečném důsledku přísluší ověřit předkládajícímu soudu ( 33 ).

39.

Aby se však na tyto výrobky vztahovalo nařízení o biocidních přípravcích, musí být možné je zařadit do jednoho z typů přípravků, jejichž seznam je uveden v příloze V tohoto nařízení, což bude posouzeno níže.

40.

Podle čl. 2 odst. 1 nařízení o biocidních přípravcích, nadepsaného „Oblast působnosti“, platí, že „[t]oto nařízení se vztahuje na biocidní přípravky […] [a] [s]eznam typů biocidních přípravků, na něž se toto nařízení vztahuje, a jejich popis jsou uvedeny v příloze V“ ( 34 ). K tomu, aby výrobek spadal do působnosti uvedeného nařízení, musí být předmětem dvoufázového posouzení. Zaprvé musí splňovat podmínky pro svou kvalifikaci jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) první odrážky téhož nařízení a zadruhé musí být možné jej zařadit mezi typy biocidních přípravků uvedené v příloze V nařízení o biocidních přípravcích.

41.

Příloha V nařízení o biocidních přípravcích obsahuje seznam typů biocidních přípravků a jejich popis podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení. Z vymezení hlavní skupiny 1, nadepsané „Dezinfekční prostředky“, vyplývá, že tato skupina nezahrnuje typy čisticích přípravků, u kterých se nepředpokládá biocidní účinek. Typ přípravku 4, nazvaný „Oblast potravin a krmiv“, zahrnuje přípravky používané pro dezinfekci zařízení, zásobníků, potřeb pro konzumaci, povrchů a potrubí souvisejících s výrobou, přepravou, skladováním nebo spotřebou potravin nebo krmiv (včetně pitné vody) pro lidi a zvířata, jakož i používané k zapracování do materiálů, které mohou přijít do styku s potravinami.

42.

Ze znění přílohy V výslovně vyplývá, že typ přípravku 4 hlavní skupiny 1 nezahrnuje přípravky určené k čištění nebo dezinfekci potravin. V tomto ohledu nesdílím názor předkládajícího soudu, zastávaný rovněž společností Werner & Mertz, že plochy používané ke konzumaci potravin jsou postaveny na roveň samotným povrchům potravin.

43.

Podle mého názoru je třeba jasně rozlišovat mezi povrchy, které přicházejí do styku s potravinou, jako je kuchyňská linka nebo stůl, na jedné straně a povrchem samotné potraviny, jako je slupka ovoce nebo kůra sýra, na druhé straně. Povrch, který přichází do styku s potravinou, je totiž především odlišný od této potraviny, zatímco povrchem potraviny je její přímá vnější část. Konkrétně povrch potraviny je považován za její nedílnou součást a jako takový bude určen ke konzumaci spotřebitelem. Naopak povrch, který je ve styku s touto potravinou, není její součástí: představuje součást prostředí, v němž se potravina nachází, a plní odlišnou funkci, jako je například zpracování, úprava nebo skladování této potraviny.

44.

Je třeba zdůraznit, že z judikatury vyplývá, že seznam typů přípravků obsažený v příloze V je taxativní ( 35 ). Kromě toho, jak uvádí Komise, směrnice 98/8, která předcházela nařízení o biocidních přípravcích, zahrnovala oproti tomuto nařízení jeden typ výrobku navíc, a to typ výrobku 20, nazvaný „Konzervační přípravky pro potraviny nebo krmiva“, který nebyl do tohoto nařízení zahrnut s ohledem na zkušenosti získané při uplatňování této směrnice ( 36 ).

45.

V každém případě, i když bod 18 odůvodnění nařízení o biocidních přípravcích uvádí, že „[v] příloze tohoto nařízení by měl být uveden seznam typů přípravků, na které se toto nařízení vztahuje, a orientační popis těchto jednotlivých typů“, je třeba poznamenat, že přídavné jméno „orientační“ upřesňuje slovo „popis“, a nikoli „seznam“. Použití tohoto přídavného jména ve vztahu k tomuto seznamu tedy neumožňuje vykládat tento seznam jako demonstrativní. Takový výklad nelze přijmout ani s odkazem na cíl ochrany sledovaný tímto nařízením. Tento cíl totiž neumožňuje rozšířit působnost uvedeného nařízení na typy přípravků, které unijní normotvůrce výslovně nestanovil. Z bodu 18 odůvodnění tohoto nařízení výslovně vyplývá, že cílem zavedení seznamu typů přípravků, na které se vztahuje uvedené nařízení, je „[v] zájmu zajištění právní jistoty […] stanovit jasnou hranici“.

46.

Nakonec pro doplnění uvádím, že takové výrobky, jako jsou výrobky v projednávané věci, které jsou určeny k čištění nebo dezinfekci potravin, nespadají pod žádný jiný typ přípravků uvedených v hlavní skupině 1 přílohy V nařízení o biocidních přípravcích.

47.

Zaprvé je třeba připomenout, že tato hlavní skupina 1 zahrnuje typ přípravku 1, nadepsaný „Osobní hygiena“, který se týká biocidních přípravků používaných za účelem osobní hygieny, jež se používají na lidskou kůži nebo pokožku hlavy, případně s ní přicházejí do styku, a jejichž prvořadým účelem je dezinfekce kůže nebo pokožky hlavy. Je samozřejmé, že ocet vzhledem ke své kyselosti, která může podráždit kůži, nemůže být objektivně považován za přípravek určený k osobní hygieně. V každém případě je mezi účastníky řízení nesporné, že výrobky v původním řízení nejsou určeny k takovému použití.

48.

Zadruhé u typu přípravku 2 zařazeného v hlavní skupině 1, nadepsaného „Dezinfekční prostředky a algicidy, jež nejsou určeny k použití u člověka nebo zvířat“, se výslovně uvádí, že nezahrnuje přípravky používané k přímému kontaktu mimo jiné s potravinami. V projednávané věci je přitom tvrzeno, že výrobky v původním řízení jsou posledně uvedeným způsobem používány.

49.

Zatřetí typ přípravku 3, nadepsaný „Veterinární hygiena“, zahrnuje přípravky používané k dezinfekci povrchů, které jsou v kontaktu se zvířaty, což se dotčených výrobků nijak netýká.

50.

Začtvrté a nakonec, typ přípravku 5, nadepsaný „Pitná voda“, zahrnuje výslovně biocidní přípravky „používané pro dezinfekci pitné vody pro lidi a zvířata“. Podle mého názoru přitom není pochyb o tom, že dotčené přípravky určené k čištění nebo dezinfekci potravin nemohou spadat pod tento typ přípravku, jelikož ten zahrnuje pouze pitnou vodu, která je striktně vymezena svým popisem. Voda se totiž liší od potravin zvláštním určením k lidské spotřebě, jakožto nápoj, na rozdíl od potravin určených k výživě.

51.

Ze všech těchto důvodů navrhuji odpovědět na první a druhou předběžnou otázku tak, že čl. 3 odst. 1 písm. a) první věta nařízení o biocidních přípravcích musí být vykládán v tom smyslu, že určení, které je nezbytné k tomu, aby byl výrobek označen jako biocidní přípravek, nemusí být jeho jediným určením. Biocidní přípravek, který je určen k čištění nebo dezinfekci potravin, však nespadá do působnosti tohoto nařízení jako přípravek typu 4 (Oblast potravin a krmiv) hlavní skupiny 1 (Dezinfekční prostředky) ve smyslu čl. 2 odst. 1 druhé věty ve spojení s přílohou V uvedeného nařízení.

52.

Ve třetí předběžné otázce se předkládající soud táže, zda biocidní přípravek určený k čištění nebo dezinfekci potravin spadá do oblasti působnosti nařízení o hygieně potravin nebo do oblasti působnosti nařízení o biocidních přípravcích ve smyslu výjimky stanovené v čl. 2 odst. 2 druhém pododstavci tohoto nařízení.

53.

V tomto ohledu je třeba na úvod připomenout, že čl. 2 odst. 1 nařízení o biocidních přípravcích stanoví podmínky pro použití tohoto nařízení, a sice že se vztahuje na přípravky kvalifikované jako biocidní přípravky nebo jako ošetřené předměty, pokud spadají do seznamu typů biocidních přípravků, jejichž popis je uveden v příloze V uvedeného nařízení. První pododstavec odstavce 2 tohoto článku stanoví vyloučení z jeho působnosti, pokud biocidní přípravky a ošetřené předměty spadají do oblasti působnosti jiných nástrojů uvedených v tomto odstavci, mimo jiné v písmenu e), které se týká nařízení o hygieně potravin. Druhý pododstavec uvedeného odstavce 2 stanoví výjimku z tohoto vyloučení, když stanoví, že se toto nařízení vztahuje také na biocidní přípravky, které sice spadají pod nástroje uvedené v prvním pododstavci článku 2, ale jsou určeny pro použití pro účely, na něž se tyto nástroje nevztahují.

54.

Jak je však uvedeno v bodech 40 až 51 tohoto stanoviska, dotčené přípravky podle mého názoru nespadají do působnosti nařízení o biocidních přípravcích, jelikož nemohou být zařazeny mezi typy přípravků uvedené v jeho příloze V, a tudíž nesplňují druhou fázi dvoufázového posouzení stanoveného pro použití tohoto nařízení. Vzhledem k tomu, že čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec uvedeného nařízení představuje výjimku z jeho prvního pododstavce, která se týká vyloučení použití odstavce 1 tohoto článku, nemohou být výrobky, které od počátku nesplňují kritéria stanovená v odstavci 1, následně posouzeny z hlediska odstavce 2 uvedeného článku. Připustit opak by podle mého názoru znamenalo obcházet pravidla pro vymezení oblasti působnosti téhož nařízení a uměle ji rozšiřovat, což je v rozporu se záměrem normotvůrce Unie „v zájmu zajištění právní jistoty […] stanovit jasnou hranici“ ( 37 ) při určování použití různých právních nástrojů.

55.

Podpůrně lze uvést, že pokud vnitrostátní soud ve třetí otázce vychází z předpokladu, že dotčené výrobky spadají do působnosti nařízení o hygieně potravin, je třeba konstatovat, jak v podstatě tvrdí německá vláda, že je irelevantní, zda se toto nařízení na sporné výrobky vztahuje. Nařízení o biocidních přípravcích, které stanoví výjimku ze svého použití v případě použití nařízení o hygieně potravin, se totiž samo o sobě nepoužije.

56.

Navrhuji proto odpovědět na třetí předběžnou otázku tak, že otázka, zda přípravek, který je určen k čištění nebo dezinfekci potravin, spadá do působnosti nařízení o biocidních přípravcích, závisí jednak na kvalifikaci přípravku a jednak na jeho zařazení mezi typy přípravků uvedené v příloze V tohoto nařízení. Přípravky, které nespadají do působnosti uvedeného nařízení podle čl. 2 odst. 1 téhož nařízení, nemohou být posuzovány s ohledem na vyloučení z této působnosti ve smyslu čl. 2 odst. 2 nařízení o biocidních přípravcích.

57.

Podstatou čtvrté předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda se nařízení CLP použije na zboží dvojího užití, které je potravinou a současně biocidním přípravkem, ačkoli toto nařízení vylučuje potraviny ze své působnosti, a to za podmínky, že převažuje biocidní funkce. Touto otázkou se předkládající soud táže Soudního dvora na rozsah vyloučení z oblasti působnosti uvedeného nařízení ve smyslu jeho čl. 1 odst. 5 písm. e).

58.

Úvodem je třeba poznamenat, že tato otázka naznačuje, že předkládající soud má za to, že dotčené přípravky lze současně kvalifikovat jako potravinu i biocidní přípravek a že spadají do oblasti působnosti nařízení o biocidních přípravcích. V tomto ohledu je třeba připomenout, že výrobky v původním řízení splňují podle mého názoru podmínky pro kvalifikaci ve smyslu čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, pokud jsou určeny k čištění nebo dezinfekci potravin. Nic to však nemění na tom, že jelikož tyto přípravky nemohou být zařazeny mezi typy přípravků uvedené v příloze V, a tudíž nemohou splnit druhou fázi dvoufázového posouzení použití tohoto nařízení, jsou tyto přípravky vyloučeny z oblasti působnosti nařízení o biocidních přípravcích.

59.

Dále je třeba úvodem poukázat na to, že samotné dosažení slučitelnosti těchto dvou kvalifikací, včetně použití nařízení o biocidních přípravcích na přípravek určený mimo jiné k použití jako potravina, může zajisté vyvolávat pochybnosti. Na rozdíl od potraviny totiž biocidní přípravek není určen ke konzumaci člověkem. Jak je však vysvětleno v bodech 9 až 14 tohoto stanoviska, dotčené výrobky vykazují určité zvláštnosti související se svým složením, zejména s přítomností účinných látek, jejichž koncentrace může vést k možnosti dvojí kvalifikace, závisí-li tato kvalifikace na tom, k čemu jsou tyto přípravky určeny. Pokud se však dané výrobky skládají z látek nebo směsí, může vyvstat otázka, zda mají vlastnosti, které odůvodňují jejich klasifikaci jako přípravků nebezpečných pro lidské zdraví a životní prostředí ( 38 ). Je-li tomu tak, nemohou se vyhnout právním režimům, které mají zaručit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí ( 39 ).

60.

Z důvodů uvedených v bodě 58 tohoto stanoviska se mi však odpověď na čtvrtou předběžnou otázku týkající se vztahu mezi nařízením CLP na jedné straně a nařízením o biocidních přípravcích na straně druhé jeví pro předkládající soud pro účely vyřešení sporu v původním řízení jako neužitečná. Nicméně pro případ, že by se Soudní dvůr neztotožnil s mými návrhy odpovědí na první dvě předběžné otázky, je třeba pokračovat v analýze následovně.

61.

Článek 1 odst. 5 písm. e) nařízení CLP stanoví, že toto nařízení „se nevztahuje na látky a směsi, které jsou v konečném stavu a určeny konečnému spotřebiteli, v těchto formách: […] potraviny nebo krmiva vymezené nařízením [o potravinách] […]“. Rovněž se zde uvádí, že toto vyloučení se vztahuje na potravinářské přídatné látky, látky určené k aromatizaci v potravinách, jako doplňkové látky v krmivech a ve výživě zvířat ve smyslu právních nástrojů, na které tento článek odkazuje.

62.

Při doslovném výkladu by toto posledně uvedené ustanovení mělo vést k závěru, že jakákoli látka nebo směs, která je v konečném stavu a je určena konečnému spotřebiteli jako potravina, musí být z tohoto důvodu automaticky vyloučena z působnosti nařízení CLP. Na takovou směs nebo látku by se nevztahovaly mimo jiné požadavky související s klasifikací nebezpečnosti a informování o ní prostřednictvím označování. Každý výrobek obsahující tuto látku nebo směs a určený ke konzumaci člověkem ve smyslu kvalifikace výrobku jako potraviny, by měl být vyloučen z působnosti tohoto nařízení. Naproti tomu znění čl. 1 odst. 5 písm. e) uvedeného nařízení nijak nevyjasňuje případ výrobku, který má více určení, z nichž jedno je určení jako potravina.

63.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že nařízení by se mělo obecně vztahovat na všechny látky a směsi dodávané v Unii, s výjimkou případů, kdy jiné právní předpisy Unie stanoví konkrétnější pravidla klasifikace a označování, jako je tomu například v případě nařízení o potravinách ( 40 ). Toto nařízení v zásadě vychází z pojmů „látka“ ( 41 ) a „směs“ ( 42 ), které jsou, jak vyplývá z uvedeného nařízení, založeny na vlastnostech látek a směsí. Totéž nařízení rovněž stanoví pravidla pro harmonizaci „kritérií pro klasifikaci látek a směsí a pravidel označování a balení nebezpečných látek a směsí“ ( 43 ). Tato pravidla mimo jiné ukládají výrobcům, aby stanovili vlastnosti, na základě kterých by měly být látky a směsi klasifikovány jako nebezpečné, aby mohla být nebezpečnost látek a směsí patřičným způsobem zjišťována a uváděna ( 44 ).

64.

Vyloučení z působnosti nařízení CLP ve smyslu jeho čl. 1 odst. 5 písm. e) přitom vychází z definice potraviny ve smyslu nařízení o potravinách, která vychází z toho, k čemu je výrobek určen, a nikoli z vlastností látek nebo směsí, z nichž se výrobek skládá ( 45 ). Ostatní vyloučení stanovená v čl. 1 odst. 5 tohoto nařízení se týkají rovněž zvláštních kvalifikací léčivých přípravků, veterinárních léčivých přípravků, kosmetických prostředků nebo zdravotnických prostředků ve smyslu v něm uvedených zvláštních právních nástrojů, které jsou rovněž stanoveny v závislosti na jejich určení.

65.

Z toho lze vyvodit, že toto vyloučení, které představuje výjimku ( 46 ) z obecného pravidla týkajícího se působnosti nařízení CLP, je podmíněné, jelikož jeho použití je podmíněno tím, že se jedná o látky a směsi, které jsou v konečném stavu a jsou určeny jako potraviny, jinak řečeno, které jsou konkrétně určeny jako potraviny. Souvisí tedy s jejich konkrétním použitím jako potravin ve smyslu nařízení o potravinách. Upřesnění související s formou a konečným stavem, uvedené v tomto vyloučení, je podle mého názoru spojeno s uvedením výrobků na trh jako hotových výrobků, což znamená, že výrobce má v úmyslu je prezentovat jako výrobky určené k tomu, aby byly podle jakéhokoli rozumného očekávání používány pro potravinářské účely.

66.

Podle mého názoru se toto vyloučení uplatní, pokud je výrobek určen výhradně k výživě ( 47 ). V tomto ohledu je zajisté pravda, že bod 11 odůvodnění nařízení CLP uvádí, že toto nařízení by se mělo obecně vztahovat na všechny látky a směsi uváděné na trh v Unii, s výjimkou případů, kdy jiné právní předpisy Unie stanoví konkrétnější pravidla klasifikace a označování, jako je tomu zejména v nařízení o potravinách. Z toho lze vyvodit, že záměrem unijního normotvůrce bylo zabránit zdvojování pravidel použitelných na výrobky, které by mohly mít dopad na lidské zdraví, tím, že se dbá na to, aby se na ně vztahovaly odlišné požadavky, zejména pokud jde o označování.

67.

Zdá se mi však logické, že výrobek, který odpovídá současně kvalifikaci jako potraviny i kvalifikaci jako biocidního přípravku, nemůže uniknout právnímu režimu stanovenému nařízením CLP pouze z důvodu jeho kvalifikace jako potraviny a bez ohledu na to, zda je jeho biocidní účel převažující, či nikoli ( 48 ). Takový závěr je jediný možný s ohledem na cíl sledovaný tímto nařízením, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí. Vzhledem k tomu, že biocidní přípravek obsahuje účinné látky, které mohou mít ze své povahy nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí, nemůže se vymykat právním režimům, jejichž cílem je zajistit takovou ochranu.

68.

Kromě toho zastávám názor, že při určování toho, který právní režim se má použít na dotčené výrobky, je třeba mít na paměti také ochranu, kterou mají poskytovat na jedné straně právní předpisy o potravinách a na druhé straně právní předpisy týkající se biocidních přípravků nebo látek a směsí. Cílem nařízení o potravinách je totiž v podstatě ochrana lidského života a zdraví, přičemž nařízení případně zohledňuje ochranu zdraví a dobré životní podmínky zvířat, zdraví rostlin a ochranu životního prostředí ( 49 ), pokud se jedná o ochranu zdraví spojenou s bezpečností potravin. Jsou to však především nařízení o biocidních přípravcích a CLP, jejichž cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí ( 50 ). Z těchto dvou nařízení vyplývá, že zavedená pravidla pro klasifikaci a označování pokrývají škálu rizik, zejména pro životní prostředí, která jsou širší, než by tomu bylo v případě právní úpravy v oblasti potravin, jež se zaměřuje na ochranu lidského zdraví, a zvláště na bezpečnost potravin.

69.

Je tedy třeba konstatovat, že cíle pravidel pro klasifikaci a označování, která se použijí na potravinářské výrobky, a pravidel, která se použijí na látky a směsi, se liší. Tyto cíle by přitom nebyly respektovány, pokud bychom měli za to, že výrobek s dvojí kvalifikací nespadá do působnosti nařízení CLP z důvodu vyloučení vztahujícího se na potraviny. Je pravda, že ustanovení právních předpisů týkající se potravin se jeví jako více specifická ve vztahu k ochraně lidského zdraví, ale nevztahují se mimo jiné na ochranu životního prostředí. V důsledku toho nemohou mít přednost před ustanoveními právních předpisů upravujících směsi a látky, ale měly by být uplatňovány společně s nimi ( 51 ).

70.

Z článku 2 odst. 3 písm. m) nařízení o biocidních přípravcích mimoto vyplývá, že „[n]ení-li v tomto nařízení nebo v jiných právních předpisech Unie výslovně stanoveno jinak, nejsou tímto nařízením dotčeny tyto akty: […] nařízení [CLP]“. Kromě toho čl. 69 odst. 1 a čl. 72 odst. 1 nařízení o biocidních přípravcích, které se týkají reklamy na tyto výrobky, v podstatě uvádějí, že pravidla stanovená v nařízení CLP se vztahují i na biocidní přípravky. Tyto okolnosti podle mého názoru podporují závěr, že toto nařízení se vztahuje na zboží dvojího užití.

71.

Pouze pro doplnění, a aniž je tím dotčena odpověď, kterou navrhuji na tuto čtvrtou předběžnou otázku, připomínám, že dotčené výrobky jsou složené z vody a kyseliny octové (7,5 %) (SURIG Essigspray UNIVERSAL) nebo z vody, kyseliny octové (10 %) a kyseliny citronové (1,5 %) (SURIG Essigspray EXTRA). V této souvislosti zdůrazňuji, že ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že posledně uvedený výrobek byl kvalifikován jako „nebezpečná směs“ ve smyslu čl. 3 prvního pododstavce ve spojení s přílohou I nařízení CLP. V tomto kontextu však není vyloučena otázka, zda látka nebo směs, která tak byla kvalifikována jako nebezpečná, což vedlo i k použití pravidel týkajících se mimo jiné jejího označování v souladu s tímto nařízením, může být kvalifikována jako potravina. Článek 14 odst. 1 nařízení o potravinách výslovně stanoví, že potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná ( 52 ).

72.

Je třeba rovněž dodat, že nebezpečnost, na kterou se vztahuje nařízení CLP, zahrnuje mimo jiné akutní toxicitu, žíravost, dráždivost pro kůži a vážné poškození očí ( 53 ). Může být proto obtížné si představit, že by látky představující taková nebezpečí mohly být případně určeny ke konzumaci člověkem, a tudíž kvalifikovány jako potraviny, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

73.

Dále mám za to, že požadavky stanovené v nařízení CLP, zejména v oblasti označování, se použijí pouze tehdy, pokud látka na základě posouzení představuje fyzikální nebezpečí, nebezpečí pro zdraví nebo nebezpečí pro životní prostředí podle přílohy I tohoto nařízení ( 54 ). Zvláštní pravidla označování stanovená uvedeným nařízením, která se podle jeho znění vztahují na „látku nebo směs klasifikovanou jako nebezpečnou“, totiž nemohou být použita na potraviny. Může však přetrvávat nejistota ohledně použití těchto pravidel na výrobky, které, třebaže by spadaly pod kvalifikaci biocidního přípravku, nebyly by klasifikovány jako nebezpečné látky nebo směsi. Podle mého názoru tedy odpověď na otázku, zda se na výrobek, který je kvalifikován jako potravina i jako biocidní přípravek, vztahuje stejné nařízení, závisí spíše na posouzení vlastností látek nebo směsí, z nichž se skládá, než na jeho případné dvojí kvalifikaci ( 55 ). Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda dotyčné výrobky obsahují nebezpečné látky nebo směsi a jako takové podléhají zvláštním pravidlům stanoveným pro takové látky a směsi ve smyslu nařízení CLP. Odpověď navrhovaná na čtvrtou předběžnou otázku vychází z předpokladu vnitrostátního soudu, že tomu tak je, přinejmenším v případě výrobku SURIG Essigspray EXTRA.

74.

S ohledem na výše uvedené navrhuji odpovědět na čtvrtou předběžnou otázku tak, že vyloučení potravin z působnosti nařízení CLP stanovené v čl. 1 odst. 5 písm. e) tohoto nařízení musí být vykládáno tak, že se nevztahuje na výrobky určené k použití jako potraviny a současně jako biocidní přípravky, na něž se vztahuje nařízení o biocidních přípravcích.

75.

Pátou předběžnou otázkou si předkládající soud klade otázku, zda výrobek, který lze kvalifikovat současně jako potravinu i biocidní přípravek, spadá do působnosti hlavy IV nařízení REACH, přestože potraviny jsou z ní vyloučeny. Předkládající soud tak vyzývá Soudní dvůr, aby se vyjádřil k rozsahu výjimky stanovené v čl. 2 odst. 6 písm. d) tohoto nařízení.

76.

Úvodem je třeba poznamenat, že stejně jako u čtvrté předběžné otázky má předkládající soud patrně za to, že dotčené výrobky spadají pod dvojí kvalifikaci ( 56 ). Za těchto okolností a pro všechny případy je třeba pátou předběžnou otázku analyzovat následovně.

77.

Připomínám, že článek 2 nařízení REACH, nadepsaný „Použití“, v odst. 6 písm. d) stanoví, že „[h]lava IV se nevztahuje na tyto směsi v konečném stavu určené pro konečného spotřebitele: […] potraviny […] v souladu s nařízením [o potravinách], včetně použití: i) jako potravinářská přídatná látka v potravinách […]“.

78.

Znění čl. 2 odst. 6 písm. d) nařízení REACH se výslovně nezabývá případem uváděným předkládajícím soudem, a sice situací, kdy se na přípravek vztahuje současně dvojí kvalifikace potraviny a biocidního přípravku, přičemž přípravek spadá do oblasti působnosti nařízení o biocidních přípravcích. Jinak řečeno, toto znění neposkytuje žádný údaj o tom, zda kvalifikace jako potraviny má přednost před kvalifikací biocidního přípravku, aby bylo možné říci, zda přípravek, který má dvojí kvalifikaci, je či není z tohoto nařízení vyloučen.

79.

Je třeba poznamenat, že nařízení REACH, stejně jako nařízení CLP, které mění nařízení REACH, staví pojmy „látka“ ( 57 ) a „směs“ do středu svého systému ( 58 ). Nařízení REACH se v zásadě vztahuje na všechny látky a směsi ( 59 ), s výjimkou výslovných vyloučení uvedených v článku 2. V tomto ohledu mohou být vyloučení uvedená v tomto článku rozlišena a klasifikována do dvou kategorií: na jedné straně obecné výjimky, jako jsou výjimky uvedené v odstavci 1 tohoto článku, které vylučují určité druhy látek a směsí z jeho působnosti, přestože mohou splňovat kritéria tohoto pojmu, a na druhé straně podmíněné výjimky, jako jsou výjimky uvedené v odstavci 6 uvedeného článku, které se vztahují na tyto látky a směsi z důvodu jejich specifického použití, jako je tomu v tomto případě u potravin.

80.

Pokud jde o vyloučení potravin, lze z něj vyvodit, že unijní normotvůrce měl za to, že směsi určené ke konzumaci člověkem nepředstavují natolik závažná rizika, aby tyto směsi spadaly do systému kontroly zavedeného nařízením REACH, včetně jejich registrace, hodnocení a povolování ( 60 ), za účelem zajištění kontroly rizik, kterým takové směsi vystavují lidské zdraví a životní prostředí.

81.

Pokud má tedy výrobek i jiná určení, jako v tomto případě biocidní určení, vyloučení stanovené v čl. 2 odst. 6 písm. d) nařízení REACH se podle mého názoru nemůže na takový výrobek použít. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že ze samotného nařízení o biocidních přípravcích vyplývá, že se použije, aniž je dotčeno nařízení REACH ( 61 ). Na druhé straně opačný závěr by byl v rozporu s cílem tohoto nařízení, kterým je chránit lidské zdraví a životní prostředí před expozicí chemickým látkám ( 62 ). Jak totiž tvrdí Komise, cílem uvedeného nařízení je chránit lidské zdraví ve větším rozsahu, než jak to zaručuje nařízení o potravinách, které se v podstatě omezuje na bezpečnost potravin. Kromě toho by ochrana životního prostředí nebyla plně zajištěna, pokud by se výrobci mohli vyhnout pravidlům zejména pro registraci a povolování látek a směsí tím, že by svému výrobku přiřadili mezi jinými i určení, na něž se podle nařízení REACH vztahuje vyloučení. Konečně vzhledem k rozdílům v rozsahu těchto cílů a ke skutečnosti, že výjimky musí být vykládány restriktivně, se domnívám, že na pátou otázku položenou vnitrostátním soudem je třeba odpovědět kladně ( 63 ).

82.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji odpovědět na pátou předběžnou otázku tak, že vyloučení potravin z působnosti hlavy IV nařízení REACH, stanovené v čl. 2 odst. 6 písm. d) tohoto nařízení, musí být vykládáno v tom smyslu, že se nevztahuje na výrobky, které jsou určeny k použití jako potraviny a zároveň jako biocidní přípravky, na něž se vztahuje nařízení o biocidních přípravcích.

83.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) takto: