Věc T‑125/23

Synapsa Med sp. z o.o.

v.

 Usnesení Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 7. srpna 2024

„ Ochranná známka Evropské unie – Jmenování nového zástupce – Žalobce, který přestal odpovídat na výzvy Tribunálu – Článek 131 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu – Nevydání rozhodnutí ve věci samé“

Žaloba na neplatnost – Žaloba proti rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu – Nezastoupení advokátem – Nečinnost žalobce – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

(Jednací řád Tribunálu, čl. 131 odst. 2; nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1001, čl. 71 odst. 3)

(viz body 11, 12, 19, 22–24)

Shrnutí

Tribunál svým usnesením vyjasnil dopad nevydání rozhodnutí ve věci samé na účinky napadeného rozhodnutí ve věcech duševního vlastnictví, pokud žalobce přestal odpovídat na výzvy Tribunálu.

Žalobkyně, společnost Synapsa Med sp. z o.o., podala žalobu znějící na zrušení rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí o prohlášení neplatnosti slovní ochranné známky GRAVITY(1).

Dopisem ze dne 6. února 2024 informoval zástupce žalobkyně Tribunál, že ji přestal zastupovat. Dopisem ze dne 9. února 2024 mu Tribunál odpověděl, že přesto zůstane jeho kontaktní osobou až do doby, než žalobkyně jmenuje nového zástupce. Vyzval jej rovněž, aby informoval žalobkyni o tom, že žalobkyni přísluší jmenovat nového zástupce.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně nejmenovala nového zástupce ve stanovené lhůtě, Tribunál požádal účastníky řízení, aby se vyjádřili k možnosti Tribunálu určit na základě čl. 131 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu bez návrhu usnesením s odůvodněním, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé. Ani na tento dotaz Tribunálu žalobkyně neodpověděla.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve připomněl, že za účelem podání žaloby musí účastníci řízení jiní než členské státy, orgány Evropské unie, státy, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), jiné než členské státy a Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) uvedený v této dohodě, využít služeb třetí osoby, která musí být oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP. Takový účastník řízení musí navíc zajistit kontinuitu svého zastoupení advokátem po celou dobu řízení, to znamená od podání žaloby až do doručení soudního rozhodnutí, jímž se končí řízení. Z toho vyplývá, že pokud advokát přestane zastupovat žalobce v průběhu řízení, je třeba, aby uvedený účastník řízení bez prodlení jmenoval nového zástupce, aby byla zajištěna kontinuita jeho zastoupení.

Tribunál dále zdůraznil, že nečinnost žalobkyně nastala v průběhu řízení, a nemůže tedy ovlivnit přípustnost žaloby v okamžiku jejího podání. Dále vhledem k tomu, že neexistence řádného jmenování nového zástupce může představovat dostatečný důkaz o tom, že žalobce již nemá právní zájem na podání žaloby, může vést pouze k určení, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé, a nikoli k odmítnutí žaloby jako nepřípustné.

A konečně Tribunál upřesnil, že okolnost, že žalobkyně přestala odpovídat na výzvy Tribunálu, čímž se vzdala obrany svých zájmů, aniž vzala žalobu zpět, nemá vliv na řízení vedené u EUIPO, a tudíž ani na předmět žaloby před Tribunálem, ale pouze na podmínky pokračování v projednání žaloby před Tribunálem.

V této souvislosti nemůže určení na základě čl. 131 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, že Tribunál nevydá rozhodnutí ve věci samé, bránit tomu, aby napadené rozhodnutí mohlo vyvolávat účinky. V tomto ohledu je třeba uvést, že jediným cílem mechanismu zavedeného čl. 71 odst. 3 nařízení 2017/1001(2) je, aby rozhodnutí odvolacích senátů nevyvolávala účinky do výsledku soudního řízení, aby tak byla účastníkům řízení dotčeným rozhodnutími EUIPO zaručena právní ochrana přizpůsobená zvláštní povaze práva ochranných známek. Postrádalo by totiž jakýkoliv smysl zapsat ochrannou známku, poté ji vymazat z rejstříku, a případně ji znovu zapsat podle rozhodnutí vydaných postupně odděleními EUIPO a unijním soudem. Z toho vyplývá, že i když je pravda, že určení o nevydání rozhodnutí ve věci samé není v čl. 71 odst. 3 nařízení 2017/1001 výslovně uvedeno jako konec odkladného účinku žalob podaných proti rozhodnutím odvolacích senátů, je třeba mít za to, že pro účely použití tohoto ustanovení musí být nevydání rozhodnutí ve věci samé určené na základě čl. 131 odst. 2 jednacího řádu považováno za zamítnutí nebo odmítnutí žaloby podané k Tribunálu ve smyslu čl. 71 odst. 3 nařízení 2017/1001.

Tribunál tak bez návrhu určil, že o žalobě již není důvodné rozhodnout.

1      Rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 9. ledna 2023 (věc R 923/2022‑5) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).