—

prohlásil její žalobu na neplatnost za přípustnou a opodstatněnou a v důsledku toho:

—

zrušil nařízení Rady (EU) 269/2014 ze dne 17. března 2014, ve znění prováděcího nařízení (EU) 2023/429 ze dne 25. února 2023 (Úř. věst. L 59 I, s. 278), v rozsahu, v němž pod číslem položky 199 zařazuje žalobkyni na seznam subjektů, na které se vztahují sankce;

—

zrušil rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014, ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2023/432 ze dne 25. února 2023 (Úř. věst. L 59 I, s. 437), v rozsahu, v němž pod číslem položky 199 zařazuje žalobkyni na seznam subjektů, na které se vztahují sankce;

—

zrušil nařízení Rady (EU) 269/2014 ze dne 17. března 2014, pozměněné dne 25. února 2022 nařízením (EU) 2022/330 (Úř. věst. L 51, s. 1) tak, že bylo doplněno nové kritérium umožňující sankcionování „předních podnikatelů nebo právnických osob, subjektů či orgánů, které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace […]“, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil rozhodnutí Rady 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014, pozměněné rozhodnutím Rady (SZBP) 2022/329 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. L 50, s. 1) tak, že bylo doplněno nové kritérium umožňující sankcionování „předních podnikatelů, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace […]“, v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

zrušil akty o ponechání ne seznamech v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění. Žalobkyně je toho názoru, že Rada nepředložila žádný individuální, specifický a konkrétní důvod, který by umožňoval kvalifikovat žalobkyni podle kritéria, které na ni bylo uplatněno, tedy kritéria umožňujícího sankcionovat „subjekty, […] které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nesprávného posouzení. Žalobkyně tvrdí, že odůvodnění obsahuje nesprávná tvrzení a že důkazní spis neprokazuje existenci skutečností odůvodňujících sankci. Dále žalobkyně tvrdí, že nebyl prokázán významný příspěvek do finančních zdrojů vlády Ruské federace. A konečně, Rada vycházela ze zastaralých skutkových okolností.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci. Z důkazního spis Rady podle žalobkyně vyplývá, že prostřednictvím tohoto opatření je sankcionována fyzická osoba, která je třetí osobou, a obecněji že opatření sleduje cíl spočívající v sankcionování ruského majetku v Evropě, a nikoli žalobkyně.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality, neboť sankce má nepřiměřený účinek na třetí osoby a nemůže naplnit cíle nařízení č. 269/2014.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace, neboť sankce má nepřiměřený účinek na třetí osoby a nemůže naplnit cíle nařízení č. 269/2014.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nepřiměřeného zásahu do základních práv a zejména do práva na vlastnictví.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z možnosti přijmout jiná opatření, která jsou méně omezující než předmětná opatření.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z incidenční námitky protiprávnosti kritéria týkajícího se subjektů, které bylo doplněno do čl. 3 odst. 1 písm. g) nařízení č. 269/2014. Žalobkyně tvrdí, že mezi kritériem a sledovaným cílem neexistuje dostatečná vazba a že byly porušeny základní zásady Unie, zejména zásada rovnosti a zákazu diskriminace.