Žaloba podaná dne 7. dubna 2023 – Ballmann v. EDPB

(Věc T-183/23)

(2023/C 223/43)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Lisa Ballmann (Innsbruck, Rakousko) (zástupce: F. Mikolasch, lawyer)

Žalovaný: Evropský sbor pro ochranu osobních údajů

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Evropského sboru pro ochranu osobních údajů (dále jen „EDPB“) ze dne 7. února 2023, kterým byl žalobkyni odepřen přístup ke spisu týkajícímu se závazného rozhodnutí EDPB 3/2022 ve sporu předloženém Irským dozorovým úřadem, a to ohledně společnosti Meta Platforms Ireland Limited a její služby Facebook (článek 65 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“ (1)), na základě čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv EU, a

—	uložil EDPB náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně jediný žalobní důvod vycházející z toho, že EDPB porušil čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny základních práv EU (dále jen „Listina“).

—

EDPB porušil čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny, když zamítl žádost žalobkyně o přístup ke spisu týkajícímu se závazného rozhodnutí EDPB 3/2022 na základě toho, že stěžovatelé (žalobkyně a její zástupce podle čl. 80 odst. 1 GDPR, neziskové NOYB-European Center for Digital Rights) nemají právo na přístup ke spisu, jelikož není pravděpodobné, že by byli závazným rozhodnutím 3/2022 nepříznivě dotčeni,

—	kromě čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny není „nepříznivé dotčení“ podmínkou čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny, a proto nemusí být naplněno,

—

žalobkyně žádá o přístup ke „svému spisu“ na základě čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny. Daný případ se přímo týká její osobní stížnosti související s jejími osobními údaji, která byla podána na základě článku 77 GDPR proti společnosti Meta. V závazném rozhodnutí 3/2022 se vyskytuje zmínka o „stížnosti“ a „stěžovateli“ více než 160x. Sám EDPB v závazném rozhodnutí 3/2022 uvádí, že se dotčený návrh rozhodnutí týká „šetření na základě stížnosti“, přičemž stížnost podala právě žalobkyně. V závazném rozhodnutí 3/2022 je jako „stěžovatel“ označena jak žalobkyně, tak neziskové NOYB – European Center for Digital Rights, které ji zastupovalo na základě čl. 80 odst. 1 GDPR,

—

právo na přístup ke spisu podle čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny je autonomním právem. Článek 41 Listiny jednoznačně odlišuje právo na přístup ke spisu a právo být vyslechnut. Liší se rozsah i cíl těchto práv. Posledně uvedené většinou slouží k obraně. Právo na přístup ke spisu je naproti tomu aspektem rovnosti zbraní a práva na účinnou právní ochranu. Sám Soudní dvůr přistupuje k těmto dvěma právům samostatně a nepodmiňuje právo na přístup ke spisu právem být vyslechnut,

—

i kdyby „nepříznivé dotčení“ bylo podmínkou čl. 41 odst. 2 písm. b) Listiny (což není), tato podmínka by byla splněna, jelikož:

—	závazným rozhodnutím EDPB 3/2022 bylo částečně rozhodnuto pouze o jednom z devíti návrhů stěžovatele ze dne 9. září 2019 (návrh byl omezen z jakékoliv formy „reklamy“ pouze na „behaviorální reklamu“) a ostatními návrhy uvedenými ve stížnosti se EDPB nezabýval;

—

v současnosti probíhá spor mezi rakouským a irským dozorovým úřadem o tom, zda v těchto věcech stále probíhá řízení před nimi nebo před EDPB či zda byly tyto návrhy v určité fázi řízení zamítnuty, a mezi stěžovatelem a dozorovými úřady probíhá v této věci spor před irským soudem a rakouským soudem, a

—	bez přístupu ke spisům stěžovatel nechápe postup, který vedl k tomu, že EDPB rozhodl pouze částečně o jednom návrhu, zatímco rakouský dozorový úřad a irský dozorový úřad z rozhodnutí EDPB vycházejí.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1).