Věc T‑551/23

Baltic International Bank, SE,

Evropská centrální banka

Rozsudek Tribunálu (desátého senátu) ze dne 4. června 2025

„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Zvláštní úkoly v oblasti dohledu svěřené ECB – Rozhodnutí o odnětí povolení úvěrové instituci – Porušení vnitrostátních právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu – Článek 83 odst. 2 nařízení (EU) č. 468/2014 a čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 – Rozsah posouzení okolností odůvodňujících odnětí učiněného ECB – Pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů a ECB v rámci jednotného mechanismu dohledu (SSM) – Podmínky odnětí – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na řádnou správu“

Soudní řízení – Zastoupení účastníků řízení – Žaloba právnické osoby soukromého práva – Procesní plná moc udělená advokátovi – Úvěrová instituce, jejíž likvidace byla nařízena v důsledku rozhodnutí Evropské centrální banky o odnětí jejího povolení – Odvolání procesní plné moci advokáta likvidátorem uvedené instituce – Pokračování v řízení o žalobě na neplatnost, kterou proti tomuto rozhodnutí o odnětí povolení podalo bývalé vedení této instituce – Likvidátor, který se nachází v situaci střetu zájmů – Základní právo úvěrové instituce na účinnou právní ochranu – Přípustnost žaloby

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

(viz body 16–18, 22)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Široký prostor Evropské centrální banky (ECB) pro uvážení – Podmínka – Úkol v oblasti dohledu, který jí svěřuje významnou odpovědnost chránit finanční stabilitu – Uplatňování svých pravomocí dohledu co nejúčinnějším a nejpřiměřenějším způsobem – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 1024/2013, bod 55 odůvodnění)

(viz body 60–64)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Odnětí povolení k činnosti úvěrové instituci z důvodu porušení vnitrostátních právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu – Výlučná pravomoc Evropské centrální banky (ECB) – Právní posouzení skutkových okolností zakládajících porušení práva konstatovaných vnitrostátními orgány – Zahrnutí

[Nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, čl. 83 odst. 2; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36, čl. 18 písm. f)]

(viz body 72, 77, 78, 82–84)
Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu – Nutnost uvést všechny relevantní skutkové a právní okolnosti – Neexistence

(Článek 296 SFEU)

(viz body 104, 105)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Přímý dohled vnitrostátních orgánů nad méně významnými subjekty – Prokázání skutkových okolností zakládajících porušení právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu – Pravomoci vnitrostátních orgánů – Odnětí povolení úvěrové instituce z důvodu porušení těchto právních předpisů – Výlučná pravomoc Evropské centrální banky (ECB)

(Nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, čl. 83 odst. 2)

(viz body 167–169)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Jednotný mechanismus dohledu – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Dodržování práva na obhajobu – Právo být vyslechnut v rámci řízení v oblasti dohledu – Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) o odnětí povolení úvěrové instituci – Lhůta pro podání připomínek uvedené instituce – Prodloužení lhůty poskytnuté ECB – Neexistence porušení

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Evropské centrální banky č. 468/2014, články 14, 15 a čl. 31 odst. 3 první pododstavec)

(viz body 172, 173)

Shrnutí

Tribunál, jemuž byla předložena žaloba na neplatnost, kterou zamítl, upřesnil rozdělení pravomocí mezi vnitrostátními příslušnými orgány a Evropskou centrální bankou (ECB) v rámci jednotného mechanismu dohledu, a konkrétně rozsah přezkumu ECB v rámci jejího posouzení při rozhodování o odnětí povolení bankovní instituci.

Žalobkyně, Baltic International Bank SE, je úvěrovou institucí se sídlem v Lotyšsku, která je pod přímým obezřetnostním dohledem Finanšu un kapitāla tirgus komisija (Komise pro finanční a kapitálové trhy, Lotyšsko, dále jen „FKTK“).

Dne 9. března 2016 přijala FKTK rozhodnutí č. 61 o uložení sankcí Baltic International Bank ( 1 ), které žalobkyně nezpochybnila. Dne 29. listopadu 2019 přijala FKTK rozhodnutí č. 191 o uložení sankcí a opatření Baltic International Bank ( 2 ), které žalobkyně naopak zpochybnila. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím č. 255 FKTK ze dne 22. prosince 2022 o zachování rozhodnutí č. 191 ( 3 ), které bylo napadeno žalobkyní u Administratīvā apgabaltiesa (Krajský správní soud, Lotyšsko). Kromě toho dne 12. prosince 2022 FKTK přijala rozhodnutí č. 215 o neuplatnění opatření k řešení krize vůči žalobkyni ( 4 ), jakož i rozhodnutí č. 216 o pozastavení poskytování finančních služeb a jmenování zplnomocněného zástupce žalobkyni ( 5 ).

Dne 30. prosince 2022 FKTK předložila ECB návrh rozhodnutí o odnětí povolení úvěrové instituci podléhající obezřetnostnímu dohledu namířeného proti žalobkyni (dále jen „návrh rozhodnutí“). Dne 10. března 2023 přijala ECB rozhodnutí o odnětí povolení udělené žalobkyni jakožto úvěrové instituci ( 6 ). Toto rozhodnutí bylo založeno na třech důvodech: první důvod vycházející z toho, že žalobkyně již po delší dobu a ke dni jeho vydání stále závažně porušuje lotyšské právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu; druhý důvod vycházející z toho, že žalobkyně po delší dobu porušovala svou povinnost zavést účinné systémy vnitřní kontroly, která byla stanovena v lotyšských právních předpisech o úvěrových institucích; třetí důvod vycházející z toho, že žalobkyně porušila svou povinnost definovat a provádět obezřetnou strategii, politiky a postupy, které jí umožňují řídit svá rizika, včetně včasné identifikace, hodnocení, analýzy a sledování rizik uvedených v posledně uvedených právních předpisech.

Rozsudkem ze dne 24. března 2023 nařídil Ekonomisko lietu tiesa (Obchodní soud, Lotyšsko) likvidaci žalobkyně. Dne 6. dubna 2023 podala žalobkyně správní revizní komisi ECB žádost o přezkum rozhodnutí ze dne 10. března 2023. Toto rozhodnutí bylo dne 3. července 2023 nahrazeno napadeným rozhodnutím s totožným obsahem.

Závěry Tribunálu

V první řadě, pokud jde o to, jak žalobkyně dodržovala právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu (dále jen „AML/CFT“), žalobkyně v podstatě tvrdí, že ECB sama neprovedla posouzení, které jí přísluší, ale založila je na rozhodnutích přijatých FKTK, která považuje za sporná, jakož i na předchozích aktech přijatých v rámci vnitrostátního správního řízení, které žalobkyně nemohla zpochybnit před vnitrostátním soudem.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, že ( 7 ) příslušné orgány mohou odejmout povolení vydané úvěrové instituci, pokud se tato instituce dopustí některého z porušení uvedených v čl. 67 odst. 1 směrnice 2013/36. Tak je tomu ( 8 ) mimo jiné v případě, kdy bylo zjištěno, že instituce nese odpovědnost za závažné porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60 ( 9 ). ECB však musí uplatňovat vnitrostátní právo, pokud toto právo provádí příslušné směrnice ( 10 ).

Navíc Tribunál připomněl, že s ohledem na široký prostor pro uvážení, který má ECB, pokud jde o akty týkající obezřetnostního dohledu nad úvěrovou institucí, soudní přezkum napadeného rozhodnutí soudem Evropské unie nespočívá v tom, že nahradí jeho autora, ale jeho cílem je ověřit, že není založeno na věcně nesprávných skutkových zjištěních a není stiženo zjevně nesprávným posouzením, zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu nebo zneužitím pravomoci. Za těchto podmínek Tribunál ověřil, jak ECB posoudila první důvod pro odnětí povolení.

Podle prvního důvodu pro odnětí povolení ECB konstatovala, že žalobkyně od roku 2012 opakovaně a soustavně porušovala několik zákonných požadavků v oblasti AML/CFT. V tomto ohledu Tribunál bez dalšího poukázal na to, že se napadené rozhodnutí neomezuje na převzetí stanoviska FKTK obsaženého v návrhu rozhodnutí FKTK, ale že ECB provedla vlastní posouzení na základě celé řady informací, které vyplývaly z několika rozhodnutí přijatých FKTK, jakož i z jiných dokumentů vypracovaných na vnitrostátní úrovni, včetně zpráv o kontrole a činností v oblasti dohledu. Měl tedy za to, že ECB mohla právem zohlednit rozhodnutí č. 61 a 191, ve kterých jsou popsána porušení předpisů, kterých se dopustila žalobkyně. Skutečnost, že tyto dokumenty byly vypracovány FKTK, nemůže ECB bránit v jejich zohlednění ani v tom, aby na základě informací, které obsahují, provedla vlastní posouzení. Kromě toho Tribunál uvedl, že ECB má pravomoc odejmout povolení na základě porušení předpisů zjištěných vnitrostátními příslušnými orgány.

Konkrétněji, pokud jde zaprvé o rozhodnutí č. 61 a 191, Tribunál poznamenal, že první z těchto rozhodnutí nebylo žalobkyní napadeno, a je tedy konečné. ECB ho tedy byla zcela oprávněna v napadeném rozhodnutí zohlednit zejména vzhledem k tomu, že pouhé zohlednění rozhodnutí č. 61 mohlo v projednávané věci umožnit odnětí povolení.

Navíc vzhledem k významu obezřetnostních pravidel, jejichž účelem je boj proti praní peněz a financování terorismu, ale i ke zvláštní odpovědnosti úvěrových institucí v tomto ohledu a k nutnosti vyvodit co nejrychleji důsledky z porušení těchto pravidel, Tribunál upřesnil, že vnitrostátní správní rozhodnutí konstatující, že úvěrová instituce nese odpovědnost za závažná porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice 2005/60, je dostačující k odůvodnění odnětí povolení. Okolnost, podle níž byla některá zjištěná pochybení napravena a nemohou již odůvodňovat odnětí povolení, by zpochybnila cíl ochrany bankovního systému Unie.

Zadruhé, i když bylo rozhodnutí č. 191 napadeno na vnitrostátní úrovni ( 11 ), má tato žaloba automaticky odkladný účinek pouze u části týkající se uložené pokuty, aniž je dotčena zbývající část rozhodnutí. Tribunál učinil závěr, že ECB tedy byla oprávněna zohlednit zjištění uvedená v uvedeném rozhodnutí.

Zatřetí, pokud jde o argument, podle něhož měla ECB konstatovat, že při nepřijetí vnitrostátních normativních správních aktů stanovujících kritéria závažnosti porušení předpisů v oblasti AML/CFT, nelze zohlednit porušení předpisů, která v případě žalobkyně konstatovala FKTK, Tribunál připomněl, že i když členské státy mají i nadále pravomoc k uplatňování takových ustanovení v oblasti AML/CFT ( 12 ), ECB má výlučnou pravomoc k odnětí povolení pro všechny úvěrové instituce bez ohledu na jejich význam, neboť v nařízení o jednotném mechanismu dohledu ( 13 ) je stanovena jako podmínka pro odnětí povolení existence jednoho nebo více důvodů pro odnětí povolení podle článku 18 směrnice 2013/36. V tomto rámci jednotný mechanismus dohledu centralizuje obezřetnostní funkce na úrovni ECB, přičemž stanoví decentralizovaný výkon vnitrostátními příslušnými orgány zúčastněných členských států pod dozorem ECB, s kterou spolupracují a které napomáhají. Za těchto podmínek přísluší vnitrostátním příslušným orgánům, aby stanovily skutečnosti zakládající porušení právních předpisů v oblasti AML/CFT, přičemž ECB provádí právní posouzení, zda tyto skutečnosti a porušení konstatovaná na základě návrhu rozhodnutí odůvodňují odnětí povolení, jakož i posouzení přiměřenosti.

Začtvrté, pokud jde o argument týkající se rozhodnutí č. 191, podle něhož žádná ze zpráv o kontrole neobsahuje údajná zjištění, na nichž má být napadené rozhodnutí založeno, Tribunál poznamenal, že ECB neměla povinnost ověřit všechna zjištění FKTK a byla zcela oprávněna provést posouzení odnětí povolení zejména na základě porušení konstatovaných v rozhodnutí č. 191.

A konečně, pokud jde o posouzení, která zpochybňují presumpci neviny žalobkyně, Tribunál konstatoval, že napadené rozhodnutí je výsledkem správního řízení odlišného od trestního řízení zahájeného proti žalobkyni. Dále, i když napadené rozhodnutí skutečně odkazuje na zahájení tohoto trestního řízení, je to především za účelem zdůraznění dopadů tohoto řízení na vlastnická práva některých akcionářů. Kromě toho zahájení trestního řízení je uvedeno pro ilustraci případných důsledků tohoto porušení, což se netýká otázky, zda žalobkyně dodržela povinnosti vyplývající z příslušných trestněprávních ustanovení.

Vzhledem k tomu, že se ECB nedopustila pochybení, když použila důvod, podle něhož bylo zjištěno, že žalobkyně nese odpovědnost za závažné porušení vnitrostátních předpisů v oblasti AML/CFT ( 14 ), Tribunál prvním dvěma žalobním důvodům nevyhověl.

Ve druhé řadě bez ohledu na zamítnutí žalobních důvodů týkajících se prvního důvodu pro odnětí povolení, a ačkoli k odůvodnění odnětí povolení stačí, aby bylo spácháno jedno z porušení uvedených v čl. 67 odst. 1 směrnice 2013/36, Tribunál pro úplnost přezkoumal a zamítl třetí žalobní důvod směřující ke zpochybnění opodstatněnosti druhého a třetího důvodu pro odnětí povolení uplatněných ECB.

Zaprvé Tribunál zamítl výtku týkající se údajného nedostatečného odůvodnění dvou dalších důvodů ( 15 ) a konstatoval, že se žalobkyně účastnila řízení, které vedlo k přijetí napadeného rozhodnutí, takže znala kontext, v němž bylo toto rozhodnutí přijato, a je možné pochopit důvody, proč došlo k odnětí povolení.

Zadruhé, pokud jde o opodstatněnost druhého důvodu, Tribunál konstatoval, že ECB rozhodla o odnětí povolení z důvodu, že žalobkyně soustavně neplnila povinnost stanovenou vnitrostátním právem ( 16 ) vytvořit účinný systém vnitřní kontroly v rámci činností úvěrových institucí, přizpůsobený podstupovaným rizikům. V projednávané věci přitom ECB zdůraznila, že od roku 2018 má žalobkyně vysoce rizikový obchodní model, což žalobkyně nezpochybnila. Kromě toho u žalobkyně byly provedeny dvě kontroly na místě. Po první kontrole byly zjištěny nedostatky v systému vnitřní kontroly pro řízení rizik. Po druhé kontrole bylo zejména zjištěno, že tyto nedostatky nebyly napraveny a žalobkyně nestanovila kritéria ani omezení pro řízení svých rizik, takže nadále uplatňovala trvale nedostatečné praktiky. Tribunál učinil závěr, že ECB měla za to, aniž se dopustila pochybení, že byla porušena příslušná ustanovení.

Zatřetí, pokud jde o třetí důvod odnětí povolení, který uplatnila ECB, Tribunál má za to, že i za předpokladu, že by se ECB dopustila jakéhokoli zjevně nesprávného posouzení ohledně některé ze skutečností použitých ECB, či dokonce všech těchto skutečností, nic neumožňuje mít za to, že závěr, ke kterému dospěla, by byl odlišný, kdyby k těmto údajným pochybením nedošlo. K tomu, aby tomu tak bylo, je totiž třeba, aby taková pochybení, ať už jednotlivě nebo společně, byla rozhodující k prokázání třetího důvodu. S ohledem na počet dalších zjištění učiněných v rámci komunikace mezi FKTK a žalobkyní, co se týče strategie přijaté žalobkyní k zajištění své finanční situace, a zejména na skutečnost, že je nesporné, že žalobkyně vykazovala od roku 2017 ztráty, nedokázala obnovit svou ziskovost a podstupovala nadměrná rizika, Tribunál rozhodl, že ECB byla přitom oprávněna použít třetí důvod k odůvodnění odnětí povolení.

Ve třetí řadě Tribunál ověřil údajné porušení zásada řádné správy. Pokud jde nejprve o otázku, zda ECB měla přezkoumat rozhodnutí č. 215 a 216, Tribunál poznamenal, že první z těchto dvou rozhodnutí bylo přijato v rámci postupu řešení krize odlišného od postupu odnětí povolení, který vedl k přijetí napadeného rozhodnutí. Tento postup řešení krize spadá především do pravomoci vnitrostátních příslušných orgánů, zatímco postup odnětí povolení, pokud započne šetřením vnitrostátního příslušného orgánu, končí rozhodnutím ECB. Kromě toho, i když napadené rozhodnutí zmiňuje rozhodnutí č. 216, Tribunál konstatoval, že tato zmínka byla učiněna v rámci popisu skutkového stavu a kontextu a nelze z toho vyvodit, že napadené rozhodnutí vychází jak z tohoto rozhodnutí, tak z rozhodnutí č. 215, aby odůvodnilo odnětí povolení. Prohlášení FKTK o selhání nebo pravděpodobném selhání je totiž součástí postupu odlišného od postupu vedoucího k odnětí povolení. V každém případě, i když ECB musí při přijímání svého rozhodnutí ( 17 ) zohlednit zejména své posouzení okolností odůvodňujících odnětí, neznamená to, že musí vědět o jakémkoli jiném rozhodnutí, které bylo přijato vnitrostátními příslušnými orgány v rámci jejich pravomocí. ECB má tak pravomoc odejmout povolení na základě zjištění vnitrostátních příslušných orgánů.

Dále, pokud jde o údajné porušení práva na přístup k posouzení souladu v rámci přijetí rozhodnutí č. 215, Tribunál uvedl, že se argument žalobkyně týká postupu odlišného od postupu vedoucího k odnětí povolení, a odmítl ho jako irelevantní.

Nakonec stran údajně nedostatečné lhůty pro uplatnění práva být vyslechnut Tribunál připomněl, že žalobkyni bylo poskytnuto celkem devět pracovních dnů, aby se vyjádřila k návrhu napadeného rozhodnutí. Je nesporné, že dotčený návrh rozhodnutí obsahoval pouze dva dokumenty, o nichž žalobkyně předem nevěděla. V tomto ohledu strana řízení ECB v oblasti dohledu musí mít v zásadě možnost písemně se vyjádřit ve lhůtě dvou týdnů od přijetí dokumentu, v němž jsou uvedeny skutečnosti, námitky a právní důvody, na nichž ECB hodlá založit rozhodnutí v oblasti dohledu ( 18 ). Za zvláštních okolností ( 19 ) a v určitých situacích ( 20 ) může ECB tuto lhůtu zkrátit na tři pracovní dny, zejména v případě rozhodnutí o odnětí povolení. S ohledem na platnou právní úpravu, možnost zkrátit lhůtu a skutečnost, že žalobkyně předem nevěděla pouze o dvou z dokumentů připojených k návrhu rozhodnutí, Tribunál rozhodl, že ECB neporušila právo žalobkyně být vyslechnuta.

( 1 ) – Lēmums Nr. 61 par sankciju piemērošanu AS „Baltic International Bank“ (dále jen „rozhodnutí č. 61“).

( 2 ) – Lēmums Nr. 191 par sankciju un pasākumu noteikšanu AS „Baltic International Bank“ (dále jen „rozhodnutí č. 191“).

( 3 ) – Lēmums Nr. 255 par Finanšu un kapitāla tirgus komisijas padomes 29.11.2019. lēmuma Nr. 191 atstāšanu par negrozītu.

( 4 ) – Lēmums Nr. 215 par noregulējuma darbības nepiemērošanu Baltic International Bank SE (dále jen „rozhodnutí č. 215“).

( 5 ) – Lēmums Nr. 216 par finanšu pakalpojumu sniegšanas apturēšanu un pilnvarnieku iecelšanu Baltic International Bank SE (dále jen „rozhodnutí č. 216“).

( 6 ) – Rozhodnutí ECB ECB-SSM-2023-LV-1 WHD-2022–0014 ze dne 10. března 2023 o odnětí povolení úvěrové instituci podléhající obezřetnostnímu dohledu.

( 7 ) – Podle čl. 18 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338).

( 8 ) – Podle čl. 67 odst. 1 písm. o) směrnice 2013/36.

( 9 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. 2005, L 309, s. 15). Tato směrnice byla zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice 2005/60 (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73).

( 10 ) – V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se [ECB] svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63, dále jen „základní nařízení o jednotném mechanismu dohledu“).

( 11 ) – Podle článku 80 lotyšského zákona v oblasti AML/CFT.

( 12 ) – Jak je výslovně uvedeno v bodě 28 odůvodnění základního nařízení o jednotném mechanismu dohledu.

( 13 ) – V čl. 14 odst. 5 nařízení o jednotném mechanismu dohledu.

( 14 ) – Ve smyslu čl. 67 odst. 1 písm. a) směrnice 2013/36.

( 15 ) – Článek 342 odst. 1 a 2 lotyšského zákona o úvěrových institucích.

( 16 ) – Článek 341 odst. 1 lotyšského zákona o úvěrových institucích.

( 17 ) – Podle čl. 83 odst. 2 nařízení [ECB] (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce [ECB] s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (Úř. věst. 2014, L 141, s. 1).

( 18 ) – Článek 31 odst. 3 první pododstavec nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.

( 19 ) – Článek 31 odst. 3 třetí pododstavec nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu.

( 20 ) – Tyto situace jsou uvedeny v článcích 14 a 15 nařízení o jednotném mechanismu dohledu.