1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, Monica Semedo, domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2023, v nichž měl Evropský parlament zaprvé za to, že některá jednání, která jsou jí vytýkána, jednotlivě i jako celek představují psychické obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „první napadené rozhodnutí“ a „služební řád“), a zadruhé jí uložil sankci spočívající ve ztrátě nároku na příspěvek na pobyt na dobu deseti dnů (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“ a společně s „prvním napadeným rozhodnutím“ dále jen „napadená rozhodnutí“).

2

Dne 4. března 2022 informoval poradní výbor pověřený přezkumem stížností z důvodu obtěžování, které se týkají poslanců Parlamentu (dále jen „výbor“), žalobkyni, která je bývalou členkou Parlamentu, o zahájení šetření proti ní z důvodu stížnosti podané jejím bývalým akreditovaným parlamentním asistentem (dále jen „stěžovatel“) a předal jí shrnutí tvrzení stěžovatele, jakož i nedůvěrné důkazy, které předložil. Výbor ji vyzval, aby se do 17. března 2022 k těmto tvrzením písemně vyjádřila, a upozornil ji, že ji pozve k vyslechnutí na příštím zasedání, které se bude konat pravděpodobně dne 26. dubna 2022.

3

Dne 17. března 2022 předložila žalobkyně výboru písemné vyjádření k tvrzením stěžovatele.

4

E-mailem ze dne 7. dubna 2022 pozval výbor žalobkyni k vyslechnutí na 26. dubna 2022. Upřesnil, že zasedání výboru jsou neveřejná a jsou součástí vnitřního správního řízení, nikoli soudního řízení, což je důvod, proč se jednání nemohou zúčastnit advokáti.

5

Dne 12. dubna 2022 zaslali právní zástupci žalobkyně výboru dopis, v němž poukázali na to, že podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a judikatury Soudního dvora týkající se práva na obhajobu v jakémkoli řízení, které může vést k rozhodnutí nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, nelze žalobkyni odepřít pomoc advokáta a že jí budou při slyšení konaném dne 26. dubna 2022 nápomocni.

6

Dopisem ze dne 21. dubna 2022 předsedkyně výboru zamítla žádost právních zástupců žalobkyně o účast na slyšení konaném dne 26. dubna 2022.

7

Dopisem ze dne 22. dubna 2022 jeden z právních zástupců žalobkyně výboru sdělil, že se žalobkyně nedostaví na slyšení konané dne 26. dubna 2022, ani na žádné jiné předvolání, pokud jí nebude moci být nápomocen advokát.

8

Dne 26. dubna 2022 vyslechl výbor stěžovatele.

9

Dne 28. dubna 2022 zaslala předsedkyně výboru právním zástupcům žalobkyně dopis, v němž ji opětovně pozvala k vyslechnutí na 31. května 2022.

10

V dopise ze dne 4. května 2022 jeden z právních zástupců žalobkyně uvedl, že žalobkyně i on sám budou dne 31. května 2022 k dispozici, ale že se žalobkyně jednání nezúčastní bez svého advokáta.

11

Dne 15. listopadu 2022 přijal výbor zprávu ke stížnosti a doporučení (dále jen „zpráva výboru“) a předložil je předsedkyni Parlamentu. Výbor dospěl k závěru, že skutečnosti uváděné stěžovatelem představují psychické obtěžování ve smyslu čl. 12a odst. 3 služebního řádu. Doporučil, aby byla žalobkyni v souladu s článkem 176 jednacího řádu Parlamentu (dále jen „jednací řád“) uložena sankce spočívající ve ztrátě nároku na příspěvek na pobyt na dobu dvaceti dnů.

12

Dne 19. prosince 2022 zaslala předsedkyně Parlamentu žalobkyni anonymizované znění zprávy výboru a vyzvala ji, aby se k této zprávě písemně vyjádřila do 6. ledna 2023 v souladu s čl. 11 odst. 2 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu ze dne 2. července 2018 o fungování výboru a o postupech v této oblasti (dále jen „rozhodnutí předsednictva“) a čl. 176 odst. 2 jednacího řádu.

13

Dne 16. ledna 2023 předložili právní zástupci žalobkyně písemné vyjádření ke zprávě výboru, které předsedkyně Parlamentu předala výboru k posouzení. Žalobkyně ve svém vyjádření zejména požadovala, aby jí byl předán celý spis výboru, včetně jednotlivých svědeckých výpovědí, které nemohly být anonymizovány.

14

Dne 9. března 2023 informoval výbor předsedkyni Parlamentu, že písemné vyjádření žalobkyně ze dne 16. ledna 2023 nezpochybňuje závěry v jeho zprávě.

15

Dne 17. dubna 2023 přijala předsedkyně Parlamentu napadená rozhodnutí.

16

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

17

Parlament navrhuje, aby Tribunál:

18

Parlament tvrdí, že se oba žalobní důvody uplatněné v žalobě týkají pouze prvního napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že vzhledem k neexistenci argumentů týkajících se druhého napadeného rozhodnutí je žaloba v rozsahu, v němž směřuje proti tomuto rozhodnutí, nepřípustná na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na Tribunál použije podle článku 53 uvedeného statutu, a na základě čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu.

19

Žalobkyně s touto argumentací nesouhlasí.

20

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ve druhém napadeném rozhodnutí předsedkyně Parlamentu poté, co odkázala na první napadené rozhodnutí, v němž dospěla k závěru, že jednání uváděné stěžovatelem představuje psychické obtěžování ze strany žalobkyně, rozhodla o uložení sankce vůči žalobkyni.

21

Jak tedy žalobkyně správně tvrdí, legalita druhého napadeného rozhodnutí je závislá na legalitě prvního napadeného rozhodnutí. Zrušení prvního napadeného rozhodnutí Tribunálem totiž podle ní povede rovněž ke zrušení druhého napadeného rozhodnutí bez ohledu na to, že žalobkyně nepředložila argumenty, které by se konkrétně týkaly tohoto druhého rozhodnutí. V každém případě lze žalobu chápat tak, že vznáší argumenty, které se týkají legality obou napadených rozhodnutí.

22

Z toho vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená Parlamentem, podle níž je žaloba v rozsahu, v němž směřuje proti druhému napadenému rozhodnutí, nepřípustná, musí být zamítnuta.

23

Žalobkyně se na podporu své žaloby dovolává dvou žalobních důvodů. První žalobní důvod vychází z porušení práva být vyslechnut a práva na obhajobu. Druhý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o kvalifikaci jednání jako psychického obtěžování.

24

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně vytýká Parlamentu, že ji ústně nevyslechl a odmítl jí pomoc advokáta nejprve před výborem (v rámci první části) a poté před předsedkyní Parlamentu (v rámci druhé části).

25

Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve druhou část tohoto žalobního důvodu.

26

Druhá část prvního žalobního důvodu se skládá ze tří výtek. V rámci první výtky žalobkyně Parlamentu vytýká, že v rozporu s čl. 11 odst. 2 rozhodnutí předsednictva a článkem 48 Listiny nebyla ústně vyslechnuta před předsedkyní Parlamentu. V rámci druhé výtky žalobkyně tvrdí, že jí byla Parlamentem v rozporu s článkem 48 Listiny, judikaturou týkající se disciplinárních řízení a obecnými prováděcími ustanoveními ostatních orgánů odmítnuta pomoc advokáta před předsedkyní Parlamentu. Konečně v rámci třetí výtky žalobkyně vytýká Parlamentu, že anonymizoval přílohy takovým způsobem, který znemožnil její obhajobu. Žalobkyně dodává, že při neexistenci těchto vad mohly být jak zpráva výboru, tak napadená rozhodnutí odlišné.

27

Parlament argumentaci žalobkyně zpochybňuje. Zaprvé tvrdí, že čl. 11 odst. 2 rozhodnutí předsednictva ponechává otevřenou otázku, zda se má slyšení dotyčného poslance předsedou Parlamentu uskutečnit prostřednictvím ústního nebo písemného řízení, a čl. 176 odst. 2 jednacího řádu, který upravuje podmínky slyšení před předsedou Parlamentu, nestanoví povinnost vyslechnout poslance osobně, zadruhé že žalobkyně měla možnost předložit písemné vyjádření za pomoci svého advokáta dne 16. ledna 2023 před tím, než byla přijata napadená rozhodnutí nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, a zatřetí, že žalobkyně měla k dispozici relevantní písemné, jakož i ústní důkazy, neboť zpráva výboru obsahovala podstatu relevantních částí shromážděných svědeckých výpovědí.

28

Tribunál považuje za vhodné začít přezkumem třetí výtky.

29

Žalobkyně tvrdí, že jí anonymizace příloh zprávy výboru znemožnila obhajobu. Zpráva výboru a první napadené rozhodnutí, tak jak jí byly předány, mají odkazovat na dvě svědecké výpovědi, jejichž obsah byl ve zprávě výboru převzat pouze částečně. Dále podle ní neobsahují písemné důkazy použité za účelem kvalifikace jednání jako obtěžování.

30

Pokud jde o přístup ke svědeckým výpovědím, je třeba uvést, že podle judikatury platí, že v řízení, jehož cílem je prokázat existenci obtěžování, obecná zásada dodržování práva na obhajobu znamená, že při dodržení případných požadavků důvěrnosti jsou osobě označené jako původce obtěžování před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení předány všechny písemnosti ve spise, a to v její neprospěch i ve prospěch, týkající se uvedeného obtěžování, a je v souvislosti s těmito písemnostmi vyslechnuta (rozsudek ze dne 3. února 2021, Moi v. Parlament, T‑17/19, EU:T:2021:51, bod 103).

31

Z judikatury rovněž vyplývá, že k tomu, aby mohla osoba obviněná z obtěžování účinně předložit své připomínky, má právo na to, aby jí bylo poskytnuto přinejmenším shrnutí prohlášení různých osob konzultovaných v průběhu vyšetřování v rozsahu, v němž výbor tato prohlášení použil ve své zprávě za účelem předložení doporučení předsedkyni Parlamentu, přičemž oznámení tohoto shrnutí mělo být provedeno případně v souladu se zásadou důvěrnosti (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 1. září 2021, KN v. CESE, T‑377/20, EU:T:2021:528, bod 113 a citovaná judikatura).

32

Za účelem zajištění důvěrnosti svědeckých výpovědí a dosažení cílů, které tato důvěrnost zajišťuje, při současném zaručení toho, aby byla dotčená osoba před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení účinně vyslechnuta, lze použít určité techniky, jako je anonymizace, či dokonce zpřístupnění podstaty svědeckých výpovědí ve formě shrnutí nebo také zakrytí některých částí obsahu těchto výpovědí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. dubna 2019, OZ v. EIB, C‑558/17 P, EU:C:2019:289, bod 59, a ze dne 25. června 2020, HF v. Parlament, C‑570/18 P, EU:C:2020:490, bod 66).

33

V projednávané věci ze spisu vyplývá, že v průběhu řízení, které vedlo k přijetí napadených rozhodnutí, neměla žalobkyně přístup ani k prohlášením, která učinili před výborem dva svědci, ani ke shrnutí výslechu těchto dvou svědků obsaženému v příloze II zprávy výboru, ačkoli tato prohlášení výbor v uvedené zprávě použil k vypracování doporučení určených předsedkyni Parlamentu, která na jejich základě přijala napadená rozhodnutí. Obsah přílohy II zprávy výboru obsahující shrnutí výslechů obou svědků byl totiž zcela začerněn.

34

Parlament v tomto ohledu tvrdí, že nedůvěrné znění zprávy výboru obsahuje shrnutí zpřístupňující podstatu svědeckých výpovědí shromážděných výborem v průběhu šetření, takže žalobkyně neměla k dispozici pouze informace umožňující identifikovat vyslechnuté svědky.

35

S ohledem na argumentaci uvedenou v bodě 34 výše je třeba přezkoumat, zda nedůvěrné znění zprávy výboru obsahuje shrnutí svědeckých výpovědí shromážděných tímto výborem v průběhu šetření, a poté případně určit, zda toto shrnutí odráží podstatu těchto výpovědí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 1. září 2021, KN v. EHSV, T‑377/20, EU:T:2021:528, bod 121).

36

Zaprvé, pokud jde o to, zda nedůvěrné znění zprávy výboru obsahuje shrnutí prohlášení vyslechnutých svědků, je třeba poznamenat, že předsedkyně Parlamentu v dopise ze dne 19. prosince 2022 zaslaném žalobkyni uvedla, že žalobkyně „nalezne v příloze tohoto dopisu anonymizovanou verzi zprávy uvedeného výboru, která odkazuje na svědecké výpovědi, které výbor shromáždil a zohlednil v bodech 5.1.3, 5.2.2, 5.2.3 a 5.2.4 zprávy“.

37

Bod 5.1.3 zprávy výboru týkající se svědků v tomto ohledu uvádí:

„Oba svědci vyslechnutí výborem byli považováni za věrohodné a mezi jejich výpověďmi nebyly zásadní faktické rozpory; rozdíl byl zjištěn pouze ve vnímání chování poslankyně a dotčených konfliktních situací. Při hodnocení svědeckých výpovědí obou svědků vzal výbor v úvahu jejich příslušnou pracovní pozici. Nicméně v několika bodech potvrdily výpovědi obou svědků tvrzení stěžovatele.“

38

Bod 5.2.2 zprávy výboru týkající se tvrzení o vytvoření stresujícího pracovního prostředí uvádí:

„[…] Z věrohodných ústních důkazů předložených svědky vyplývá, že mnoho schůzek nebylo dobře zorganizováno a že [důvěrné] nebyla na tyto schůzky připravena, zejména pokud jde o informativní poznámky vypracované akreditovanými parlamentními asistenty. [důvěrné] uvedl, že od poslankyně dostával další zprávy pozdě večer a brzy ráno.

[…]

V dalších ústních důkazech (potvrzených jedním ze svědků) byly zmínky o situacích, kdy [důvěrné] požádala [důvěrné] o přípravu informativních poznámek ke kompromisním pozměňovacím návrhům, které ještě nebyly zveřejněny, jakož i k závěrům zasedání Evropské rady, které ještě nebylo ukončeno.

[…]

Podle obou svědků představovala organizace týmové práce pro [důvěrné] problém. [důvěrné] vysvětlil, že schůzky týmu byly neustálým zdrojem napětí a úzkosti, byly chaotické a postrádaly strukturu a že poslankyně stanovovala krátké lhůty a chovala se hrubě. [důvěrné] uvedl, že předchozí řízení týkající se obtěžování vyvolávalo napětí, ale že v rámci kanceláře bylo i nadále usilováno o zavedení osvědčených pracovních postupů.

[…]

Podle dostupných důkazů, mezi něž patřila ústní svědecká výpověď jednoho ze svědků, poslankyně neuvítala školení [důvěrné], ačkoli účelem tohoto školení bylo právě napravit problém pracovního vztahu mezi asistentem a poslankyní.

[…]“

39

V bodě 5.2.3 zprávy výboru, který se zabývá tvrzením o agresivních reakcích, se uvádí:

„[…]

Z ústních důkazů nicméně vyplývá, že svědkové v různé míře potvrdili, že se poslankyně chovala ke svým zaměstnancům nevhodně, zejména když byla pod tlakem. Svědkové potvrdili tvrzení, podle něhož [důvěrné] ignorovala a agresivně reagovala na vysvětlení stěžovatele týkající se správného názvu návrhu směrnice (o minimální mzdě). Jeden ze svědků rovněž potvrdil, že poslankyně křičela na stěžovatele do telefonu po chybě při hlasování a zmínil další podobný incident, při kterém svědek nebyl, ale o němž byl informován.

Písemné i ústní důkazy dokládají situaci ze dne 5. července 2021, kdy [důvěrné] cestoval autem do Štrasburku spolu se svou manželkou a byl nucen účastnit se schůzky týmu prostřednictvím služby Zoom. Jak potvrdil jeden ze svědků, poslankyně během této schůzky křičela na jiného akreditovaného parlamentního asistenta, čímž uvedla [důvěrné] do natolik stresující situace, že nesprávně odbočil, aby zabránil nehodě.

Výbor měl za to, že ústní důkazy dostatečně prokazovaly, že se [důvěrné] projevovala vůči stěžovateli agresivně, a to tím, že ho obviňovala, že ji dostatečně a včas neinformoval, agresivně reagovala na vysvětlení, která jí poskytl, a tím, že sankcionovala jeho chyby tím, že na něj křičela a měla hrubé poznámky[.]“

40

V bodě 5.2.4 zprávy výboru, který se týká tvrzení o nerespektování osobního života a spokojenosti stěžovatele, se uvádí:

„[…]

Pokud jde o čerpání dovolené [důvěrné] z osobních důvodů, písemné důkazy (podpořené ústními výpověďmi svědků) ukazují, že byl přesvědčený, že poskytl, pokud možno, odpovídající informace, i když tak neučinil s dostatečným předstihem […] […] Jeden ze svědků uvedl, že [důvěrné] reagovala na schůzce ,podrážděně‘ poté, co stěžovatel oznámil svůj záměr čerpat dovolenou při příležitosti uzavření manželství, a požádala [důvěrné], aby kontaktoval [důvěrné] během jeho dovolené a ověřil, zda skutečně pracuje, jak slíbil [.]

[…]“

41

V tomto ohledu je třeba uvést, že v nedůvěrném znění zprávy výboru tento výbor uvedl, že získal svědecké výpovědi dvou svědků, aniž upřesnil jejich totožnost a pracovní pozici. Uvedená zpráva mimoto zmiňuje ústní důkazy, které výbor zohlednil při prezentaci a posouzení každého z tvrzených případů obtěžování.

42

Konkrétně u každého z jednání, která jsou vytýkána žalobkyni, obsahuje zpráva odkazy na zohledněná ústní prohlášení. Zpráva mimoto u každého z dotčených jednání upřesňuje, zda je potvrzeno pouze písemnými důkazy, pouze ústními důkazy nebo oběma druhy důkazů (strany 9, 11 a 12 zprávy výboru).

43

Z výše uvedeného vyplývá, že nedůvěrné znění zprávy výboru obsahuje shrnutí prohlášení svědků.

44

Zadruhé je třeba se za účelem ověření, zda Parlament dodržel právo žalobkyně na obhajobu, ujistit, že shrnutí prohlášení svědků odráží v souladu s judikaturou citovanou v bodě 35 výše podstatu svědeckých výpovědí.

45

Za tímto účelem Tribunál požádal prostřednictvím důkazního opatření Parlament, aby předložil důvěrné znění přílohy II zprávy výboru, přičemž zajistil důvěrnost tohoto dokumentu ve vztahu k žalobkyni.

46

Zaprvé je třeba konstatovat, že mezi oběma získanými ústními svědectvími existují rozdíly ve vnímání. Tyto rozdíly se týkají zejména vztahů mezi žalobkyní a akreditovanými parlamentními asistenty mimo pracovní rámec a odpovědnosti stěžovatele za zhoršení jeho vztahů s žalobkyní. Tyto rozdíly ve vnímání přitom nejsou ze shrnutí svědeckých výpovědí obsaženého ve zprávě výboru patrné.

47

Zadruhé existuje rozpor mezi shrnutím svědeckých výpovědí obsaženým ve zprávě výboru a obsahem přílohy II této zprávy. Mnohé skutečnosti uvedené ve zprávě výboru, které měly vyplývat ze svědeckých výpovědí, jako je zejména nedostatečná příprava žalobkyně na schůzky týmu a jejich chaotická a nepřehledná povaha, zasílání zpráv brzy ráno (viz bod 38 výše) hrubost a křik (viz bod 39 výše), jakož i žádost o ověření, zda stěžovatel během dovolené pracoval (viz bod 40 výše) nejsou v příloze II zprávy výboru nijak zmíněny.

48

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že zpráva výboru neodráží podstatu shromážděných svědeckých výpovědí ve smyslu judikatury citované v bodě 35 výše, neboť jednak z ní nevyplývají rozdíly ve vnímání svědků a jednak existují rozdíly mezi tímto dokumentem a shrnutím uvedeným v příloze II tohoto dokumentu.

49

Na základě judikatury citované v bodech 30 a 31 výše je tedy třeba dospět k závěru, že právo žalobkyně na obhajobu nebylo dodrženo.

50

Pokud jde o přístup k písemným důkazům, žalobkyně tvrdí, že zpráva výboru a první napadené rozhodnutí, tak jak jí byly předány, neobsahovaly písemné důkazy použité ke kvalifikaci jednání jako obtěžování.

51

V projednávané věci ze zprávy výboru a z prvního napadeného rozhodnutí vyplývá, že na podporu tvrzení týkajícího se vytváření stresujícího pracovního prostředí byly zohledněny tři zprávy zaslané žalobkyní mimo pracovní dobu, a to dne 20. října 2020, dne 4. a 6. října 2021, a pět žádostí s krátkou lhůtou nebo žádostí, které byly pro stěžovatele náročné, a to ze dne 20. října 2020, 31. srpna, 22. září, 18. října 2021 a ze září 2021.

52

Z písemných důkazů uvedených v bodě 51 výše však výbor zaslal žalobkyni v příloze k dopisu ze dne 4. března 2022, kterým žalobkyni informoval o zahájení šetření proti ní, pouze e-mail ze dne 4. října 2021 a výměnu zpráv v aplikaci WhatsApp ze září 2021. Naproti tomu ostatní písemné důkazy nejsou uvedeny ani mezi přílohami dopisu výboru zaslaného žalobkyni dne 4. března 2022, ani mezi přílohami zprávy výboru, která byla žalobkyni předána předsedkyní Parlamentu dne 19. prosince 2022 (viz body 2 a 12 výše). Parlament je však předložil v průběhu řízení před Tribunálem jako přílohu k žalobní odpovědi.

53

Z toho vyplývá, že v průběhu správního řízení nebyly žalobkyni předány všechny písemné důkazy, které sloužily ke kvalifikaci jednání jako obtěžování.

54

Parlament tvrdí, že všechny písemné důkazy byly ve zprávě výboru označeny datem, způsobem jejich sdělení a obsahem, takže žalobkyně, pokud byla jejich autorkou, se s nimi mohla snadno seznámit, a tedy k nim vyjádřit připomínky. V tomto ohledu žalobkyně nepopřela, že měla dotčenou komunikaci k dispozici.

55

Nicméně k tomu, aby si obviněná osoba mohla zajistit obhajobu, musí mít možnost se přesně seznámit s písemnostmi ve spise, na kterých byla založena obvinění vznesená proti ní v rozhodnutích, která se jí týkají (rozsudek ze dne 3. února 2021, Moi v. Parlament, T‑17/19, EU:T:2021:51, bod 110).

56

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci ze spisu vyplývá, že v průběhu správního řízení nebyly žalobkyni poskytnuty ze strany výboru nebo předsedkyně Parlamentu všechny písemné důkazy, je třeba na základě judikatury citované v bodě 55 výše konstatovat, že právo žalobkyně na obhajobu nebylo dodrženo.

57

Podle judikatury platí, že porušení práva na obhajobu vede ke zrušení rozhodnutí přijatého na konci řízení pouze, pokud toto řízení mohlo bez této vady dospět k jinému výsledku (rozsudek ze dne 4. dubna 2019, OZ v. EIB, C‑558/17 P, EU:C:2019:289, bod 76).

58

Z judikatury rovněž vyplývá, že podmínka uvedená v bodě 57 výše je splněna, jestliže se žalobce, který neměl přístup k písemnostem, které mu měly být předány na základě dodržování práva na obhajobu, nemohl užitečně vyjádřit a tím byl zbaven možnosti, byť jakkoliv omezené, lépe si zajistit obhajobu (viz rozsudek ze dne 3. února 2021, Moi v. Parlament, T‑17/19, EU:T:2021:51, bod 116 a citovaná judikatura).

59

V takovém případě je totiž skutečností, že nebyly předány písemnosti ve spise, z nichž administrativa vycházela, dotčena nevyhnutelně – s ohledem na ochranu práva na obhajobu – řádnost aktů přijatých na konci řízení, které se může žalobce nepříznivě dotknout (viz rozsudek ze dne 3. února 2021, Moi v. Parlament, T‑17/19, EU:T:2021:51, bod 117 a citovaná judikatura).

60

V projednávané věci ze spisu vyplývá, že během řízení, které se jí týkalo, neměla žalobkyně přístup ani ke shrnutí obsahujícímu podstatu svědeckých výpovědí získaných výborem, ani k písemnostem ve spise, na nichž byla založena obvinění, která byla proti ní vznesena, zejména k e-mailům nebo zprávám, na nichž byla obvinění založena, ačkoli tyto informace byly zohledněny při konstatování obtěžování a uložení sankce.

61

Za těchto podmínek je třeba na základě judikatury citované v bodech 57 až 59 výše dovodit, že žalobkyně byla v projednávané věci zbavena možnosti lépe si zajistit obhajobu a tato vada měla nevyhnutelně vliv na obsah napadených rozhodnutí.

62

Napadená rozhodnutí tedy musí být zrušena z důvodu porušení práva žalobkyně na obhajobu, aniž je nutné zkoumat ostatní výtky prvního žalobního důvodu nebo druhý žalobní důvod.

63

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto: