1

Kasačním opravným prostředkem se Evropská komise domáhá zrušení usnesení předsedy Tribunálu Evropské unie ze dne 27. září 2023, Amazon Services Europe v. Komise (T‑367/23 R, dále jen napadené usnesení, EU:T:2023:589), kterým předseda Tribunálu nařídil odklad vykonatelnosti rozhodnutí Komise C(2023) 2746 final ze dne 25. dubna 2023, kterým se Amazon Store označuje za velmi velkou on-line platformu (dále jen „sporné rozhodnutí“) v souladu s čl. 33 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. 2022, L 277, s. 1), v rozsahu, v němž toto rozhodnutí ukládá společnosti Amazon Services Europe Sàrl (dále jen „Amazon“) povinnost zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 tohoto nařízení, aniž je dotčena povinnost společnosti Amazon sestavit tento archiv, a ve zbývající části zamítl návrh na předběžné opatření podaný společností Amazon.

2

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399) v čl. 6 písm. b) stanoví:

„Vedle ostatních informačních požadavků podle práva Společenství dbají členské státy na to, aby obchodní sdělení, která jsou součástí služby informační společnosti nebo která tuto službu tvoří, splňovala alespoň tyto podmínky:

[...]

3

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 („směrnice o nekalých obchodních praktikách“) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22) v čl. 5 odst. 1, 2 a 5 stanoví:

„1.   Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.

2.   Obchodní praktika je nekalá, pokud:

5.   V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.“

4

Podle přílohy I této směrnice patří mezi obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé, klamavé obchodní praktiky. Podle bodu 11 této přílohy je klamavou obchodní praktikou „[v]yužití prostoru ve sdělovacích prostředcích k propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniž by to byl spotřebitel schopen z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat. (Placená reklama ve formě novinových článků, advertorial)“.

5

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1) v čl. 15 odst. 1 písm. b) a h) stanoví:

„Subjekt údajů má právo získat od správce potvrzení, zda osobní údaje, které se ho týkají, jsou či nejsou zpracovávány, a pokud je tomu tak, má právo získat přístup k těmto osobním údajům a k následujícím informacím:

[...]

[...]

6

Článek 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele on-line zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. 2019, L 186, s. 57) zní takto:

„Poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb stanoví ve svých podmínkách hlavní parametry určující pořadí a důvody relativní důležitosti těchto hlavních parametrů v porovnání s ostatními parametry.“

7

Body 75, 76, 95 a 155 odůvodnění nařízení 2022/2065 znějí takto:

[...]

[...]

8

Článek 26 odst. 1 písm. b) až d) tohoto nařízení stanoví:

„Poskytovatelé on-line platforem, kteří na svých on-line rozhraních prezentují reklamu, zajistí, aby příjemci služby mohli u každé konkrétní reklamy prezentované každému jednotlivému příjemci jasně, stručně a jednoznačně a v reálném čase určit:

[...]

9

Článek 33 odst. 1 a 4 uvedeného nařízení zní takto:

„1.   Tento oddíl se vztahuje na on-line platformy a internetové vyhledávače, které mají průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby v Unii nejméně 45 milionům [...]

[...]

4.   Komise po konzultaci s členským státem usazení nebo po zohlednění informací poskytnutých koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení [...] přijme rozhodnutí, kterým určí jako velmi velkou on-line platformu nebo velmi velký internetový vyhledávač pro účely tohoto nařízení každou on-line platformu nebo internetový vyhledávač, které mají průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby nejméně rovný počtu uvedenému v odstavci 1 tohoto článku. [...]“

10

Článek 38 téhož nařízení stanoví:

„[...] poskytovatelé velmi velkých on-line platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů, kteří používají doporučovací systémy, poskytnou pro každý svůj doporučovací systém alespoň jednu možnost, která není založena na profilování [...]“

11

Článek 39 odst. 1 a 2 nařízení 2022/2065 stanoví:

„1.   Poskytovatelé velmi velkých on-line platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů, kteří na svých on-line rozhraních prezentují reklamu, sestaví a prostřednictvím spolehlivého nástroje, jenž umožňuje vyhledávání na základě více kritérií, a rozhraní pro programování aplikací zveřejní ve zvláštní části svého on-line rozhraní archiv obsahující informace uvedené v odstavci 2, jež budou dostupné po celou dobu, během níž prezentují reklamu, a po dobu jednoho roku od okamžiku, kdy byla reklama na jejich on-line rozhraních prezentována naposledy. Poskytovatelé velmi velkých on-line platforem zajistí, aby archiv neobsahoval žádné osobní údaje příjemců služby, jimž reklama byla či mohla být prezentována, a vynaloží přiměřené úsilí na to, aby tyto informace byly přesné a úplné.

2.   Archiv obsahuje přinejmenším všechny tyto informace:

12

Článek 92 tohoto nařízení stanoví:

„Toto nařízení se použije na poskytovatele velmi velkých on-line platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů určené podle čl. 33 odst. 4 po uplynutí čtyř měsíců od oznámení dotčenému poskytovateli […] v případě, že toto datum nastane dříve než 17. února 2024.“

13

Článek 93 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Toto nařízení se použije ode dne 17. února 2024.

Ustanovení […] čl. 33 odst. 3 až 6 […] se však použij[e] ode dne 16. listopadu 2022.“

14

Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 2 až 6 napadeného usnesení. Pro účely tohoto řízení je lze shrnout následovně.

15

Společnost Amazon patří do skupiny Amazon, což je nadnárodní skupina společností. Mezi její obchodní aktivity patří maloobchodní prodej on-line a další služby, jako je cloud computing a digitální streamování. Poskytuje třetím prodejcům služby tržiště, které jim umožňují nabízet výrobky k prodeji prostřednictvím Amazon Store. Podporuje také třetí prodejce mimo jiné tím, že jim poskytuje nástroje, které jim pomáhají spravovat a rozvíjet jejich činnost zejména na Amazon Store.

16

Ve sporném rozhodnutí Komise na základě čl. 33 odst. 4 nařízení 2022/2065 označila Amazon Store za velmi velkou on-line platformu.

17

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 5. července 2023 podala společnost Amazon žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

18

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 6. července 2023 podala společnost Amazon návrh na předběžné opatření znějící zejména na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí do doby, než Tribunál vydá konečné rozhodnutí v hlavním řízení, v rozsahu, v němž ukládá společnosti Amazon povinnost nabídnout uživatelům u každého z doporučovacích systémů možnost, která není založena na profilování, v souladu s článkem 38 nařízení 2022/2065, a dále povinnost sestavit a zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 tohoto nařízení.

19

Usnesením ze dne 28. července 2023, Amazon Services Europe v. Komise (T‑367/23 R), přijatým na základě čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu, předseda Tribunálu nařídil odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí až do dne vydání usnesení, kterým bude ukončeno řízení o předběžných opatřeních před Tribunálem.

20

Napadeným usnesením předseda Tribunálu nařídil odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí ukládá společnosti Amazon povinnost zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065, aniž je dotčena povinnost společnosti Amazon sestavit tento archiv, a ve zbývající části zamítl návrh na předběžné opatření podaný společností Amazon.

21

Pokud jde nejprve o podmínku naléhavosti, která byla zkoumána v bodech 26 až 69 daného usnesení, předseda Tribunálu v bodě 55 tohoto usnesení rozhodl, že společnost Amazon neprokázala existenci vážné a nenapravitelné újmy, která by vznikla v důsledku uvedení Amazon Store do souladu s článkem 38 nařízení 2022/2065. Naproti tomu v bodech 65 až 69 uvedeného usnesení předseda Tribunálu rozhodl, že bylo právně dostačujícím způsobem prokázáno, že uvedení Amazon Store do souladu s článkem 39 uvedeného nařízení by pravděpodobně společnosti Amazon způsobilo vážnou a nenapravitelnou újmu.

22

Pokud jde dále o podmínku týkající se fumus boni juris, předseda Tribunálu v bodě 79 téhož usnesení rozhodl, že třetí žalobní důvod uplatněný společností Amazon na podporu její žaloby znějící na zrušení sporného rozhodnutí, vycházející z protiprávnosti článku 39 uvedeného nařízení, se nezdá být prima facie bez vážného základu, a proto si zaslouží podrobné zkoumání, které soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemůže provést.

23

Konečně v bodě 83 napadeného usnesení předseda Tribunálu rozhodl, že „zájem na zamítnutí návrhu na předběžné opatření musí ustoupit zájmu hájenému společností [Amazon]“.

24

Usnesením místopředsedy Soudního dvora ze dne 13. prosince 2023, Komise v. Amazon Services Europe [C‑639/23 P(R), EU:C:2023:1006], bylo v projednávané věci povoleno vedlejší účastenství Evropského parlamentu a Rady Evropské unie na podporu návrhových žádání Komise.

25

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

26

Společnost Amazon navrhuje, aby Soudní dvůr:

27

Parlament a Rada navrhují, aby Soudní dvůr vyhověl návrhovým žádáním Komise.

28

Na podporu kasačního opravného prostředku Komise předkládá čtyři důvody kasačního opravného prostředku, z nichž první vychází v podstatě z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného použití podmínky týkající se fumus boni juris, druhý z vad řízení, jakož i nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného použití podmínky týkající se naléhavosti, třetí z nesprávného právního posouzení a zjevně nesprávného použití podmínky týkající se zvážení dotčených zájmů a čtvrtý z porušení zásady proporcionality.

29

Úvodem je třeba zkoumat druhou část druhého důvodu.

30

V druhé části druhého důvodu Komise tvrdí, že předseda Tribunálu tím, že v bodě 24 napadeného usnesení konstatoval, že má k dispozici „všechny informace nezbytné pro rozhodnutí“ o návrhu na předběžné opatření, ačkoli nerozhodl o návrhu Komise na organizační procesní opatření, porušil zásadu kontradiktornosti řízení, čímž rovněž porušil články 88 a 90 jednacího řádu Tribunálu a zásadu audi alteram partem.

31

V tomto ohledu připomíná, že předseda Tribunálu přijal dne 28. července 2023 organizační procesní opatření, v návaznosti na nějž společnost Amazon předložila obsáhlý spis na podporu svého tvrzení, že informace, které jí ukládá článek 39 nařízení 2022/2065 zveřejnit, jsou důvěrné povahy. Uvádí, že předseda Tribunálu naproti tomu odmítl vyhovět návrhu společnosti Amazon na následné organizační procesní opatření, aby mohl reagovat na nové argumenty, které společnost Amazon ve spisu předložila.

32

Předseda Tribunálu je přitom povinen při posuzování nutnosti přijmout organizační procesní opatření respektovat kontradiktorní povahu řízení a zásadu audi alteram partem. V důsledku toho měla mít Komise možnost reagovat na argumenty společnosti Amazon předložené ve spisu uvedeném v předchozím bodě, a to tím spíše, že nařízení odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí je v projednávané věci založeno výlučně na tvrzení, že dodržení článku 39 nařízení 2022/2065 vyžaduje, aby společnost Amazon zveřejnila důvěrné informace, což je tvrzení uvedené výlučně v tomto spisu. Úvahy týkající se důvěrnosti dotčených informací, které jsou uvedeny v bodech 76 až 78 napadeného usnesení, jsou ostatně z velké části založeny na těchto argumentech.

33

Naléhavá povaha řízení o předběžných opatřeních neodůvodňuje, aby byla Komise zbavena práva na obhajobu a Komise ostatně mohla předložit vyjádření ve velmi krátké lhůtě.

34

Společnost Amazon se domnívá, že předseda Tribunálu nebyl povinen vyhovět návrhu Komise na organizační procesní opatření. Zásada kontradiktornosti totiž zakazuje pouze to, aby unijní soud vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkových okolností nebo dokumentů, k nimž se účastníci řízení nebo kterýkoli z nich nemohli vyjádřit. Jelikož však byla společnost Amazon vyzvána, aby se vyjádřila k některým právním otázkám, nebyla tato zásada porušena. Žádná zásada neukládá předsedovi Tribunálu, aby poskytl každému z účastníků řízení stejný počet písemností k určité právní otázce.

35

Komise v každém případě neprokazuje, že by předseda Tribunálu dospěl k jinému výsledku, kdyby dal Komisi možnost reagovat na společnost Amazon.

36

Návrh na předběžné opatření musí sám o sobě žalovanému umožnit, aby si připravil vyjádření, a soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních, aby rozhodl o tomto návrhu, přičemž skutkové a právní okolnosti, na nichž je návrh založen, musí vyplývat již ze samotného znění uvedeného návrhu [usnesení ze dne 19. července 2012, Akhras v. Rada, C‑110/12 P(R), EU:C:2012:507, bod 55 a citovaná judikatura].

37

Vzhledem k rychlosti, která charakterizuje podstatu řízení o předběžném opatření, lze kromě toho přiměřeně požadovat od účastníka řízení, který navrhuje předběžná opatření, aby kromě výjimečných případů již ve fázi podání žádosti předložil na podporu svého návrhu veškeré dostupné důkazy, aby soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních mohl sám posoudit na základě toho opodstatněnost uvedeného návrhu [usnesení ze dne 19. července 2012, Akhras v. Rada, C‑110/12 P(R), EU:C:2012:507, bod 56 a citovaná judikatura].

38

Předseda Tribunálu jako soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních je však podle čl. 157 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu oprávněn případně rozhodnout o organizačních procesních opatřeních a dokazování.

39

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že v tomto ohledu musí mít předseda Tribunálu široký prostor pro uvážení při posuzování vhodnosti takových opatření [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 1. prosince 2021, Inivos a Inivos v. Komise, C‑471/21 P(R), EU:C:2021:984, bod 45 a citovaná judikatura].

40

Diskreční pravomoc, kterou disponuje, však musí být vykonávána v určitých mezích, neboť soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních je zejména povinen dodržovat zásadu kontradiktornosti. Tato zásada se uplatní na jakékoli řízení, jež může vést k vydání rozhodnutí orgánu Unie, jímž mohou být citelně dotčeny něčí zájmy a zejména na řízení před unijními soudy [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 22. listopadu 2018, Hércules Club de Fútbol v. Komise, C‑334/18 P(R), EU:C:2018:952, bod 47 a citovaná judikatura].

41

V tomto ohledu je sice pravda, že čl. 157 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu umožňuje předsedovi Tribunálu přijmout předběžná opatření ještě před tím, než předloží vyjádření druhý účastník řízení, toto ustanovení však nelze chápat tak, že by obecně opravňovalo předsedu Tribunálu rozhodovat bez dodržení zásady kontradiktornosti. Toto ustanovení totiž stanoví pouze odchylný postup, který má umožnit předsedovi Tribunálu přijmout taková předběžná opatření do doby, než bude rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření po skončení kontradiktorního řízení, které vyžaduje čl. 157 odst. 1 tohoto jednacího řádu [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 28. září 2023, Rada v. Mazepin, C‑564/23, EU:C:2023:727, body 60 a 61].

42

Zásada kontradiktornosti přitom přiznává zejména každému účastníku určitého řízení bez ohledu na jeho právní postavení právo seznamovat se s důkazy a vyjádřeními předloženými soudu protistranou a vyjadřovat se k nim. Ke splnění požadavků spojených s právem na spravedlivý proces je totiž třeba, aby se účastníci řízení seznámili jak se skutkovými, tak s právními okolnostmi, které jsou rozhodné pro výsledek řízení, a měli možnost se k nim kontradiktorně vyjádřit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. března 2014, OHIM v. National Lottery Commission, C‑530/12 P, EU:C:2014:186, bod 54; ze dne 4. prosince 2019, H v. Rada, C‑413/18 P, EU:C:2019:1044, body 103 a 104, jakož i ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601, body 58 a 59).

43

Soudní dvůr z těchto požadavků zejména ve věcech, které nespadají do řízení o předběžném opatření, dovodil, že ačkoli se Tribunál může svobodně rozhodnout položit účastníkovi řízení otázku v rámci vymezeném jeho jednacím řádem, je povinen dát ostatním účastníkům řízení možnost vyjádřit se k odpovědi na takovou otázku, přinejmenším tehdy, pokud tato odpověď obsahuje skutečnosti, které jsou rozhodné pro výsledek dotčené věci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. prosince 2019, H v. Rada, C‑413/18 P, EU:C:2019:1044, body 105 až 116, jakož i ze dne 10. září 2020, Rumunsko v. Komise, C‑498/19 P, EU:C:2020:686, body 75 a 76).

44

Toto pravidlo se použije rovněž v případě, kdy předseda Tribunálu položí účastníkovi řízení otázku podle čl. 157 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu.

45

Z judikatury Soudního dvora zajisté zaprvé vyplývá, že s ohledem na rychlost, která je z povahy věci charakteristická pro řízení o předběžném opatření, není soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních povinen systematicky vyslechnout žalobce ohledně všech informací poskytnutých žalovaným, které hodlá zohlednit při rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 1. prosince 2021, Inivos a Inivos v. Komise, C‑471/21 P(R), EU:C:2021:984, bod 47].

46

Toto řešení však vyplývá z neexistence pravidla, které by v zásadě stanovilo předložení repliky a dupliky v řízení o předběžném opatření. Nelze z toho tedy dovodit, že pokud předseda Tribunálu povolí žalobci předložit další důkazy na podporu jeho návrhu na předběžné opatření, žalovaný není oprávněn tyto důkazy projednat, ačkoli z úvah uvedených v bodech 36 a 37 tohoto usnesení vyplývá, že tento návrh musí obsahovat všechny informace nezbytné pro vydání rozhodnutí a že čl. 157 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu zaručuje žalovanému právo předložit vyjádření k uvedenému návrhu.

47

Zadruhé, ačkoli v usnesení ze dne 17. prosince 2020, Anglo Austrian AAB a Belegging-Maatschappij Far-East v. ECB [C‑207/20 P(R), EU:C:2020:1057], místopředsedkyně Soudního dvora zamítla výtku žalobkyň v dané věci, která vycházela z porušení práva být vyslechnut v důsledku nemožnosti vyjádřit se k důkazům, které nebyly ke dni podání návrhu na předběžné opatření k dispozici, je třeba konstatovat, že nedostatek kontradiktornosti, o nějž se jedná ve věci, v níž bylo vydáno uvedené usnesení, nemá původ v přijetí organizačního procesního opatření předsedou Tribunálu. Kromě toho se místopředsedkyně Soudního dvora při zamítnutí této výtky opírala výlučně o skutečnost, že se žalobkyně v dané věci vzdaly procesní záruky, kterou měly k dispozici, tím, že nepožádaly předsedu Tribunálu o přijetí organizačního procesního opatření podle článku 88 jednacího řádu Tribunálu.

48

V projednávané věci ze spisu vyplývá, že předseda Tribunálu vyzval společnost Amazon organizačním procesním opatřením přijatým dne 28. července 2023, aby se vyjádřila k bodům 109 až 118 písemného vyjádření předloženého Komisí v prvním stupni.

49

Společnost Amazon v odpovědi na toto organizační procesní opatření uvedla řadu argumentů, jejichž cílem bylo prokázat, že informace, jejichž zveřejnění jí ukládá článek 39 nařízení 2022/2065, jsou důvěrné, že jejich zveřejnění by jí způsobilo značnou újmu a zájmy, které by byly tímto zveřejněním poškozeny, si zaslouží ochranu.

50

Jak Komise zdůrazňuje, předseda Tribunálu se při posuzování podmínky týkající se fumus boni juris v bodech 76 až 78 napadeného usnesení opíral o argumentaci, která v podstatě opakovala skutečnosti, jež společnost Amazon uvedla v odpovědi na organizační procesní opatření ze dne 28. července 2023.

51

Zdá se tedy, že tato odpověď obsahovala skutečnosti, které byly pro výsledek věci rozhodné.

52

Komise však neměla žádnou možnost vyjádřit se k argumentům, které společnost Amazon uvedla v uvedené odpovědi.

53

Zaprvé odpověď společnosti Amazon na organizační procesní opatření ze dne 28. července 2023 byla Komisi doručena dne 30. srpna 2023, aniž byla Komise vyzvána, aby se k odpovědi vyjádřila.

54

Zadruhé předseda Tribunálu nevyhověl návrhu na přijetí organizačního procesního opatření, který Komise podala dne 15. září 2023 na základě článku 88 jednacího řádu Tribunálu a kterým se domáhala, aby jí bylo povoleno reagovat na odpověď společnosti Amazon uvedenou v bodě 49 tohoto usnesení, aby byla zachována rovnost zbraní a aby Tribunál mohl rozhodnout o návrhu na předběžné opatření s plnou znalostí věci.

55

Zatřetí předseda Tribunálu v bodě 24 napadeného usnesení konstatoval, že má k dispozici veškeré informace nezbytné k rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření, aniž bylo třeba předem vyslechnout ústní vyjádření účastníků řízení.

56

Kromě toho, jelikož z vyjádření Komise vyplývá, že pokud by byla předsedou Tribunálu vyzvána, aby se vyjádřila k odpovědi společnosti Amazon uvedené v bodě 49 tohoto usnesení, předložila by další argumenty, které by měly prokázat, že informace, které má Amazon podle článku 39 nařízení 2022/2065 zveřejnit, nejsou důvěrné, nelze a priori vyloučit, že by zkoumání těchto argumentů mohlo vést předsedu Tribunálu k zamítnutí návrhu na předběžné opatření v plném rozsahu.

57

Z výše uvedeného vyplývá, že předseda Tribunálu porušil zásadu kontradiktornosti, takže druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.

58

Vzhledem k tomu, že posouzení podmínky týkající se fumus boni juris provedené předsedou Tribunálu je rozhodujícím způsobem založeno na skutečnostech, které nebyly předmětem zásady kontradiktornosti, je porušení této zásady samo o sobě dostatečným důvodem pro zrušení bodu 1 výroku napadeného usnesení, v němž předseda Tribunálu rozhodl o odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž bude společnost Amazon na základě tohoto rozhodnutí povinna zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065, aniž je dotčena povinnost společnosti Amazon tento archiv sestavit.

59

Naproti tomu toto porušení uvedené zásady nemůže vést ke zrušení bodu 2 výroku tohoto usnesení, kterým předseda Tribunálu zamítl návrh na předběžné opatření ve zbývající části.

60

Tento bod 2 totiž vychází z posouzení předsedy Tribunálu uvedeného v bodě 55 uvedeného usnesení, podle něhož společnost Amazon neprokázala existenci vážné a nenapravitelné újmy, která by vznikla uvedením Amazon Store do souladu s článkem 38 nařízení 2022/2065.

61

Toto posouzení je přitom zaprvé založeno na úvahách uvedených v bodech 35 až 54 téhož usnesení, v nichž se předseda Tribunálu nijak neopírá o skutečnosti uvedené v odpovědi společnosti Amazon uvedené v bodě 49 tohoto usnesení.

62

Zadruhé ostatní části druhého důvodu kasačního opravného prostředku a další důvody, které Komise uvedla na podporu kasačního opravného prostředku, nesměřují proti těmto bodům 35 až 54.

63

Z toho vyplývá, že aniž je nutné zkoumat tyto další části a tyto další důvody kasačního opravného prostředku, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout v rozsahu, v němž zní na zrušení bodu 2 výroku napadeného usnesení.

64

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje, nebo věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí. Toto ustanovení se použije rovněž na kasační opravné prostředky podané podle čl. 57 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. února 2024, Mylan Ireland v. Komise, C‑604/23 P(R), EU:C:2024:117, bod 38].

65

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci Komise předložila Soudnímu dvoru argumenty, které hodlala uplatnit proti skutečnostem uvedeným v odpovědi společnosti Amazon uvedené v bodě 49 tohoto usnesení, a dále v rámci návrhových žádání v kasačním opravném prostředku navrhla Soudnímu dvoru, aby vydal sám konečné rozhodnutí ve věci, je s ohledem na rychlost, kterou se vyznačuje řízení o předběžném opatření, třeba rozhodnout o návrhu společnosti Amazon na předběžné opatření v rozsahu, v němž se týká odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí v části, v níž toto rozhodnutí ukládá společnosti Amazon sestavit a zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065.

66

Za tímto účelem je třeba připomenout, že čl. 156 odst. 4 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že v návrzích na předběžné opatření musí být označeny předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové a právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Podle ustálené judikatury Soudního dvora tudíž může soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatření nařídit odklad vykonatelnosti aktu nebo jiné předběžné opatření, pokud bylo prokázáno, že jejich nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby byly nařízeny a nabyly účinnosti před rozhodnutím v hlavní věci. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, není-li některá z nich splněna. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních rovněž případně zváží dotčené zájmy [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. února 2024, Mylan Ireland v. Komise, C‑604/23 P(R), EU:C:2024:117, bod 40].

67

K prokázání fumus boni juris předkládá společnost Amazon tři žalobní důvody předložené na podporu žaloby v hlavním řízení.

68

V argumentaci týkající se třetího z těchto žalobních důvodů, který je třeba zkoumat nejdříve, společnost Amazon vznáší námitku protiprávnosti článku 39 nařízení 2022/2065, která vychází z porušení zásady rovného zacházení, jakož i článků 7, 16 a 17 Listiny.

69

V tomto ohledu společnost Amazon tvrdí, že povinnost stanovená v tomto článku 39 zveřejnit v archivu, který je dostupný všem, řadu informací o reklamách zobrazených na Amazon Store vážně porušuje článek 7 Listiny a obecnou zásadu ochrany obchodního tajemství. Mimoto vzhledem ke strategické povaze těchto informací by povinnost jejich zveřejnění narušila obchodní činnost společnosti Amazon a porušila by články 16 a 17 Listiny.

70

Společnost Amazon upřesňuje, že ačkoli některé z těchto informací musí být podle různých aktů unijního práva skutečně zveřejněny, není tomu tak zejména v případě informací týkajících se doby, během níž byla určitá reklama prezentována, nebo počtu oslovených příjemců služby. Tyto unijní akty navíc vyžadují, aby informace nebyly zveřejňovány veřejnosti jako celku, ale pouze příjemcům reklamy.

71

Použití článku 39 nařízení 2022/2065 přitom zaprvé není vhodné s ohledem na rozdíly mezi on-line tržišti a jinými velmi velkými on-line platformami. Zadruhé unijní normotvůrce mohl dosáhnout cílů spočívajících v předcházení riziku protiprávní reklamy nebo manipulativních a dezinformačních technik, které mají skutečný a předvídatelný negativní dopad na veřejné zdraví, veřejnou bezpečnost, občanskou diskusi, politickou účast a rovnost, pomocí alternativního řešení, které by představovalo menší zásah do práv společnosti Amazon, a to tím, že by jí uložil pouze povinnost zveřejnit rozumně strukturovaný archiv pouze regulačním orgánům a prověřeným výzkumným pracovníkům.

72

Komise se domnívá, že třetímu žalobnímu důvodu společnosti Amazon nelze rozumně vyhovět.

73

Zaprvé je tento žalobní důvod zjevně nepřípustný. Podle judikatury Soudního dvora je totiž námitka protiprávnosti článku 39 nařízení 2022/2065 vznesená podle článku 277 SFEU přípustná pouze tehdy, když tento článek 39 tvoří právní základ sporného rozhodnutí nebo s ním má přímou právní souvislost. O takový případ se však nejedná. Zejména skutečnost, že se ustanovení kapitoly III oddílu 5 nařízení 2022/2065 na společnost Amazon vztahují až poté, co Komise přijala takové rozhodnutí, jako je sporné rozhodnutí, kterým ji pro účely tohoto nařízení označila za velmi velkou on-line platformu nebo velmi velký on-line vyhledávač, nepostačuje k tomu, aby představovala přímou právní souvislost mezi těmito ustanoveními a tímto rozhodnutím. Opačné řešení by ostatně zbavilo tato ustanovení přímé vykonatelnosti. Navíc vzhledem k povaze souvislosti mezi sporným rozhodnutím a článkem 39 uvedeného nařízení by protiprávnost tohoto článku nemohla vést ke zrušení tohoto rozhodnutí.

74

Zadruhé společnost Amazon nijak nepodložila tvrzení, že článek 39 nařízení 2022/2065 porušuje její základní práva. Návrh na předběžné opatření neobsahuje žádný argument, který by dokládal důvěrnou povahu informací, jejichž zveřejnění článek 39 nařízení 2022/2065 společnosti Amazon ukládá. Společnost Amazon zejména neprokázala, že tyto informace jsou známy pouze omezenému počtu osob, že jejich zveřejnění by jí mohlo způsobit vážnou újmu a že zájmy, které by mohly být zveřejněním poškozeny, jsou objektivně hodny ochrany.

75

V každém případě tyto informace nejsou důvěrné, protože společnost Amazon je již podle jiných unijních právních aktů povinna většinu z nich zveřejnit. V tomto ohledu Komise odkazuje nejen na nařízení 2022/2065, ale také na směrnice 2000/31 a 2005/29, jakož i na nařízení 2016/679 a 2019/1150. Některé z těchto informací mimoto mohou být získány z obchodních nabídek nebo reklamních metrik a analýz dat nabízených na trhu.

76

Zatřetí rozlišování mezi on-line tržišti a jinými velmi velkými on-line platformami, které provádí společnost Amazon, není z hlediska cílů nařízení 2022/2065 opodstatněné.

77

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že podmínka fumus boni juris je splněna, pokud se alespoň jeden ze žalobních důvodů uplatněných na podporu žaloby ve věci samé navrhovatelem předběžného opatření jeví prima facie tak, že není zcela neopodstatněný. Tak tomu je zejména tehdy, když jeden z důvodů poukazuje na existenci složitých právních problémů, jejichž řešení není jednoznačné, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce příslušný k rozhodování o návrhu na předběžné opatření, nýbrž musí být předmětem řízení ve věci samé, nebo pokud diskuze vedená mezi účastníky řízení odhalí existenci významného právního sporu, jehož řešení není zjevné od počátku [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P (R), EU:C:2022:413, bod 188 a citovaná judikatura].

78

Účastníci řízení se zaprvé neshodnou, pokud jde o přípustnost třetího žalobního důvodu společnosti Amazon, který vychází z protiprávnosti článku 39 nařízení 2022/2065.

79

Podle článku 277 SFEU platí, že „dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana [...] domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci před Soudním dvorem Evropské unie nepoužitelnosti tohoto aktu“.

80

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je tento článek výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníku řízení právo incidenčně napadnout za účelem zrušení rozhodnutí, které je mu určeno, platnost aktů s obecnou působností, které tvoří základ takového rozhodnutí (rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 44 a citovaná judikatura).

81

Vzhledem k tomu, že cílem článku 277 SFEU není umožnit účastníku řízení napadnout použitelnost jakéhokoli aktu s obecnou působností prostřednictvím jakékoli žaloby, musí být akt, jehož protiprávnost je namítána, přímo nebo nepřímo použitelný na daný případ, který je předmětem žaloby (rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 45 a citovaná judikatura).

82

Soudní dvůr v souvislosti se žalobami na neplatnost podanými proti individuálním rozhodnutím rozhodl, že předmětem námitky protiprávnosti mohou platně být ustanovení aktu s obecnou působností, která jsou základem uvedených rozhodnutí, nebo která mají přímou právní souvislost s takovýmito rozhodnutími (rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 46 a citovaná judikatura).

83

Přímá právní souvislost může vyplývat zejména z toho, že ustanovení, jehož protiprávnost je namítána prostřednictvím námitky, je součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí, i když na něj není odkazováno ve formálním odůvodnění tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 52).

84

Soudní dvůr naproti tomu rozhodl, že námitka protiprávnosti směřující proti aktu s obecnou působností, ve vztahu k němuž není napadené individuální rozhodnutí prováděcím opatřením, je nepřípustná (rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Calhau Correia de Paiva, C‑511/21 P, EU:C:2023:208, bod 47 a citovaná judikatura).

85

V projednávané věci je nesporné, že článek 39 nařízení 2022/2065 nepředstavuje právní základ sporného rozhodnutí.

86

Z judikatury citované v bodě 82 tohoto usnesení však vyplývá, že námitka protiprávnosti může být vznesena proti jakémukoli ustanovení aktu s obecnou působností, které má přímou právní souvislost se sporným rozhodnutím, i když toto ustanovení nepředstavuje právní základ tohoto rozhodnutí.

87

V projednávané věci společnost Amazon tvrdí, že mezi článkem 39 nařízení 2022/2065 a sporným rozhodnutím existuje dostatečně přímá právní souvislost, neboť tento článek se na Amazon Store vztahuje na základě přijetí tohoto rozhodnutí, z čehož v podstatě dovozuje, že tento článek a toto rozhodnutí tvoří součást jediného právního režimu, jehož legalitu se společnost Amazon snaží zpochybnit.

88

Nelze a priori vyloučit, že taková souvislost může být považována, jak tvrdí Komise, za nedostatečně přímou, aby odůvodnila přípustnost námitky protiprávnosti, které se dovolává společnost Amazon, zejména s ohledem na skutečnost, že není ani tvrzeno, ani prokázáno, že by znamenala, že článek 39 nařízení 2022/2065 lze spojit s důvody, na kterých se zakládá sporné rozhodnutí nebo s jeho samotným odůvodněním.

89

Nezdá se však, že by Soudní dvůr již určil, zda lze takovou souvislost kvalifikovat jako „přímou právní souvislost“ ve smyslu judikatury citované v bodě 82 tohoto usnesení.

90

Z judikatury Soudního dvora mimoto vyplývá, že za účelem zajištění účinné soudní ochrany musí být článek 277 SFEU vykládán tak, aby nedocházelo k umělému rozdělování různých aspektů téhož právního režimu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. června 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 76).

91

V této souvislosti se posouzení povahy právní souvislosti mezi článkem 39 nařízení 2022/2065 a sporným rozhodnutím pro účely použití článku 277 SFEU jeví jako složitá právní otázka, jejíž řešení není zřejmé bez dalšího, a proto si zaslouží důkladný přezkum.

92

Zadruhé, pokud by měl být třetí žalobní důvod posouzen jako přípustný, zkoumání tohoto důvodu by vyžadovalo, aby soud ve věci samé určil, zda je článek 39 nařízení 2022/2065 v souladu se zásadou rovného zacházení, jakož i s články 7, 16 a 17 Listiny.

93

Pro účely posouzení argumentů předložených společností Amazon k podmínce týkající se fumus boni juris je třeba úvodem zkoumat tento žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká údajného porušení článků 7 a 16 Listiny.

94

Článek 7 Listiny stanoví, že každý má právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.

95

Článek 16 Listiny stanoví, že svoboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi.

96

Z článku 39 odst. 1 a 2 nařízení 2022/2065 vyplývá, že použití těchto ustanovení na společnost Amazon této společnosti ukládá, aby zveřejnila archiv obsahující různé informace týkající se reklam prezentovaných na velmi velkých on-line platformách. Tyto informace zahrnují zejména obsah reklamy, osobu, jejímž jménem je reklama prezentována, dobu, během níž byla reklama prezentována, hlavní parametry použité pro zacílení na určité příjemce, obchodní sdělení zveřejněná na velmi velkých on-line platformách a celkový počet oslovených příjemců služby.

97

Vzhledem k tomu, že tyto informace v souhrnu poskytují podrobné údaje o všech činnostech společnosti Amazon v oblasti on-line reklamy, včetně jejích vztahů se zákazníky nebo přesných podrobností o prováděných kampaních obchodních sdělení, nelze a priori vyloučit, že povinnosti uložené článkem 39 nařízení 2022/2065 lze považovat, jak tvrdí společnost Amazon, za povinnosti, které omezují práva společnosti Amazon, která pro ni vyplývají z článků 7 a 16 Listiny, aniž je třeba k takovému předběžnému závěru třeba, aby společnost Amazon předložila další argumenty, jejichž cílem by bylo prokázat důvěrnou povahu uvedených informací.

98

Zajisté by tomu bylo jinak, pokud by bylo třeba mít za to, jak tvrdí Komise, že informace, které má společnost Amazon podle článku 39 nařízení 2022/2065 zveřejnit, jsou již ve skutečnosti veřejně dostupné, a to bez ohledu na použití tohoto článku.

99

V tomto ohledu se skutečně zdá, že některé z těchto informací musí být zveřejněny podle jiných ustanovení unijního práva.

100

Především se zdá, že obzvláště podle čl. 6 písm. b) směrnice 2000/31 a čl. 26 odst. 1 písm. b) nařízení 2022/2065 je nutné zveřejnit totožnost osoby, jejímž jménem je reklama prezentována. Dále se zdá, že Komise a priori oprávněně tvrdí, že hlavní parametry použité pro zacílení na určité příjemce musí být zveřejněny podle čl. 15 odst. 1 písm. b) a h) nařízení 2016/679, čl. 5 odst. 1 nařízení 2019/1150 a čl. 26 odst. 1 písm. d) nařízení 2022/2065. Konečně nelze vyloučit, že zveřejnění určitého obchodního sdělení na velmi velké on-line platformě bez informování dotčeného spotřebitele může být kvalifikováno jako nekalá obchodní praktika podle čl. 5 odst. 5 a přílohy I bodu 11 směrnice 2005/29.

101

Z argumentace Komise a obecně ze spisu předloženého místopředsedovi Soudního dvora však nevyplývá, že by všechny informace uvedené v čl. 39 odst. 2 nařízení 2022/2065, a zejména doba, během níž je reklama prezentována, nebo celkový počet oslovených příjemců služby, musely být zveřejněny nezávisle na použití uvedeného článku 39. Je třeba ostatně konstatovat, že Komise pouze tvrdí, že na většinu těchto informací se vztahuje tato povinnost zveřejnění, a že tedy netvrdí, že to platí pro všechny uvedené informace.

102

Otázka rovnocennosti zveřejnění informace samotnému dotčenému uživateli nebo veřejnosti jako celku pro účely použití článků 7 a 16 Listiny představuje navíc do značné míry novou a poměrně složitou otázku.

103

I když mimoto Komise tvrdí, že informace podobné informacím uvedeným v čl. 39 odst. 2 nařízení 2022/2065 lze v případě společnosti Amazon získat z obchodních nabídek, nepředkládá žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení.

104

Pokud jde o tvrzení, že takové informace lze shromáždit na základě reklamních metrik a analýz dat nabízených na trhu, vzhledem k absenci dalších podrobností o dotčených informacích nepostačuje k prokázání toho, že společnost Amazon není povinna podle článku 39 uvedeného nařízení zveřejnit informace, které jsou v současné době důvěrné.

105

Argument Komise, že společnost Amazon musela prokázat, že zveřejnění dotčených informací jí může způsobit vážnou újmu a že zájmy, které mohou být tímto zveřejněním poškozeny, jsou objektivně hodny ochrany, kromě toho představuje výklad příslušných ustanovení Listiny, který nevyplývá prima facie ani ze znění těchto ustanovení, ani z judikatury Soudního dvora. Opodstatněnost takového argumentu proto musí posoudit soud ve věci samé.

106

Za těchto podmínek nemůže soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních konstatovat, že je dostačujícím způsobem prokázáno, že informace, které článek 39 nařízení 2022/2065 ukládá společnosti Amazon zveřejnit, nejsou důvěrné povahy, a že by tudíž použití tohoto článku 39 na společnost Amazon nevedlo k omezení práv, která jí mohou vyplývat z článků 7 a 16 Listiny.

107

Takové omezení těchto práv by však mohlo založit protiprávnost článku 39 nařízení 2022/2065 pouze tehdy, kdyby toto omezení nesplňovalo podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 Listiny.

108

Toto ustanovení stanoví, že omezení výkonu takových práv, jako jsou práva zakotvená v článcích 7 a 16 Listiny, musí být stanoveno zákonem, respektovat podstatu těchto práv a svobod a při dodržení zásady proporcionality musí být nezbytné a skutečně odpovídat cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

109

Posouzení, které je třeba provést za účelem určení, zda jsou tyto podmínky v projednávané věci splněny, přitom zahrnuje zohlednění takových různých faktorů, jako je rozsah, v jakém zveřejnění všech informací uvedených v čl. 39 odst. 2 nařízení 2022/2065 přispívá k dosažení cílů sledovaných unijním normotvůrcem, závažnost omezení práv stanovených v článcích 7 a 16 Listiny nebo dále případná existence alternativních řešení, která by představovala menší zásah do těchto práv.

110

I kdyby tedy musela být unijnímu normotvůrci v tomto ohledu přiznána široká diskreční pravomoc, představuje otázka, zda při přijetí článku 39 nařízení 2022/2065 nepřekročil meze této diskreční pravomoci, při neexistenci jasných precedentů významný právní spor, jehož řešení není zřejmé.

111

S přihlédnutím k výše uvedenému nelze po stručném přezkumu, který přísluší soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních, a bez toho, aby bylo rozhodnuto o opodstatněnosti třetího žalobního důvodu předloženého společností Amazon, což je z úřední povinnosti věcí soudu ve věci samé, konstatovat, že tento důvod musí být prima facie považován za nezávažný.

112

Z toho vyplývá, že podmínka týkající se fumus boni juris je splněna s ohledem na argumenty vycházející z námitky protiprávnosti článku 39 nařízení 2022/2065.

113

Za účelem prokázání, že je splněna podmínka naléhavosti, společnost Amazon tvrdí, že zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065 by jí způsobilo vážnou a nenapravitelnou újmu.

114

Nejprve, zveřejnění tohoto archivu by vyžadovalo, aby společnost Amazon zveřejnila důvěrné informace o společnosti Amazon a jejích inzerentech. Uvedený archiv by zejména ukázal, jaké parametry cílení může společnost Amazon poskytnout a kolik zákazníků mohou tyto parametry oslovit. Po zveřejnění těchto informací by si konkurenti společnosti Amazon zachovali znalost nejúčinnějších strategií a technologií. Kromě toho by zveřejnění uvedených informací poškodilo reklamní partnery společnosti Amazon tím, že by odhalilo jejich strategie. Reklamní činnosti společnosti Amazon by byly vážně a nenapravitelně poškozeny.

115

Dále, zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065 by nevratně snížilo podíl společnosti Amazon na trhu jak v oblasti běžného maloobchodu, tak v oblasti reklamních činností. Zveřejnění tohoto archivu by totiž odradilo třetí prodejce od Amazon Store a přimělo by je k větší neochotě inzerovat na Amazon Store. Konkurenti inzerentů na Amazon Store by navíc mohli kopírovat a napodobovat nejúspěšnější reklamní strategie. Z dlouhodobého hlediska může mít zveřejnění uvedeného archivu vliv na zkušenosti spotřebitelů tím, že se sníží počet reklam a prodejci odejdou z platformy Amazon Store.

116

Konečně, újma, která by společnosti Amazon vznikla, by nebyla pouze finanční a nebylo by možné ji vyčíslit pouze finančně. Zhoršení jejího soutěžního postavení by tak mohlo vést ke vzniku negativní zpětné vazby. Kromě toho by pravděpodobně nebylo možné přesně vypočítat konkrétní dopad zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065, zejména pokud by zahrnovalo zveřejnění důvěrných informací.

117

Komise se domnívá, že společnost Amazon neprokázala, že by v projednávané věci byla podmínka naléhavosti splněna.

118

Společnost Amazon pouze uvádí nepodložená a nesouvisející tvrzení, obvykle v podmiňovacím způsobu. Společnost Amazon mimoto neposkytuje žádné informace, které by prokázaly, že újma, kterou tvrdí, je předvídatelná s dostatečnou mírou pravděpodobnosti. Kromě toho okolnost, že by pro společnost Amazon bylo obtížné prokázat opodstatněnost žaloby na náhradu škody, nemůže prokazovat, že tato újma není vyčíslitelná.

119

Společnost Amazon dále neprokazuje, že je splněna podmínka týkající se fumus boni juris, pokud jde o důvěrnou povahu informací, které by byla povinna uvést v archivu požadovaném článkem 39 nařízení 2022/2065. Přitom pouze v případě, že je tato podmínka splněna, by měl soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních pro účely posouzení podmínky týkající se naléhavosti předpokládat, že určité informace jsou důvěrné. V každém případě tyto informace nebyly důvěrné.

120

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že účelem řízení o předběžném opatření je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem. Pro dosažení tohoto cíle je nutno naléhavost posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby bylo zabráněno tomu, že účastníkovi řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena vážná a nenapravitelná újma. Tomuto účastníkovi řízení přísluší, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na výsledek řízení ve věci samé, jelikož jinak utrpí újmu takovéto povahy. Je sice pravda, že k prokázání existence této újmy není nezbytné, aby vznik a bezprostřednost újmy byly doloženy s absolutní jistotou, a že postačuje, aby byla s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předvídatelná, avšak nic to nemění na tom, že účastník řízení, který navrhuje nařízení předběžného opatření, je povinen prokázat skutečnosti, které mají odůvodňovat očekávání takové újmy [usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 16. července 2021, Symrise v. ECHA, C‑282/21 P(R), EU:C:2021:631, bod 40].

121

Pokud jde zaprvé o tvrzení společnosti Amazon, že zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065 povede ke snížení jejího podílu na trhu, a tudíž jí způsobí vážnou a nenapravitelnou újmu, je třeba připomenout, že pokud se účastník řízení, který se domáhá předběžného opatření, dovolává snížení svého podílu na trhu, musí prokázat, že překážky strukturální nebo právní povahy mu zabrání získat zpět značnou část tohoto podílu na trhu, pokud bude jeho žalobě v hlavním řízení nakonec vyhověno [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. února 2024, Mylan Ireland v. Komise, C‑604/23 P(R), EU:C:2024:117, bod 84 a citovaná judikatura].

122

Ačkoli přitom společnost Amazon skutečně tvrdí, že ztráta podílu na trhu v důsledku zveřejnění tohoto archivu bude nevratná, neuvádí v návrhu na předběžné opatření žádné konkrétní překážky, které by jí bránily v opětovném získání tohoto podílu na trhu v případě, že by následně v důsledku zrušení sporného rozhodnutí již nebyla povinna uvedený archiv zveřejnit on-line.

123

Je pravda, že se společnost Amazon v tomto ohledu odvolává také na některé body znaleckého posudku, který byl přiložen k jejímu návrhu na předběžné opatření a z něhož vyplývá, že pro společnost Amazon by mohlo být obtížné dosáhnout návratu prodejců, kteří ji opustili, na její platformu, neboť tito prodejci by si mohli zvyknout na používání jiné platformy a mohli by si přát zachovat vazby, které by získali se svými zákazníky na této jiné platformě.

124

Nicméně zaprvé znalecký posudek zmiňuje pouze předpoklady, aniž hodnotí pravděpodobnost jejich uskutečnění. Zadruhé uvedený posudek neobsahuje žádné důkazy nebo odkazy, které by mohly prokázat, že je skutečně pravděpodobné, že se uvedené předpoklady uskuteční.

125

Nelze tedy dospět k závěru, že společnost Amazon prokázala existenci překážek strukturální nebo právní povahy, které by jí v případě zrušení sporného rozhodnutí bránily získat zpět značnou část případně ztraceného podílu na trhu v důsledku zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065. Z toho vyplývá, že v každém případě neprokázala, že by jí ztráta podílu na trhu, která by vznikla zveřejněním tohoto archivu, způsobila nenapravitelnou újmu.

126

Pokud jde zadruhé o argumenty vycházející ze zveřejnění důvěrných informací, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud navrhovatel předběžných opatření na jedné straně tvrdí, že informace, jejichž zveřejnění chce předběžně zabránit, představují obchodní tajemství, a na druhé straně toto tvrzení splňuje podmínku fumus boni juris, je soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních v zásadě povinen vycházet v rámci přezkumu podmínky naléhavosti z předpokladu, že tyto informace představují obchodní tajemství [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 12. června 2018, Nexans France a Nexans v. Komise, C‑65/18 P(R), EU:C:2018:426, bod 21].

127

Vzhledem k tomu, že z bodů 96 až 105 tohoto usnesení vyplývá, že tvrzení společnosti Amazon, že přinejmenším část informací uvedených v čl. 39 odst. 2 nařízení 2022/2065 je důvěrná, splňuje podmínku týkající se fumus boni juris, je třeba pro účely posouzení podmínky naléhavosti předpokládat, že použití tohoto ustanovení povede ke zveřejnění důvěrných informací.

128

Argument Komise, že dotčené informace nejsou důvěrné, proto nemůže vést k závěru, že podmínka naléhavosti není splněna.

129

V této souvislosti, ačkoli společnost Amazon tvrdí, že újmu vyplývající ze zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065 nelze vyčíslit pouze finančně, neprokázala, v čem by jí zveřejnění archivu způsobilo nemajetkovou újmu.

130

Společnost Amazon se naproti tomu jasně dovolává újmy finančního rázu v důsledku zveřejnění uvedeného archivu, která by vyplývala z neochoty třetích prodejců zveřejňovat reklamy na Amazon Store, což by v konečném důsledku mohlo vést k odchodu části těchto prodejců z této platformy, a současně z toho, že by konkurenti společnosti Amazon získali informace o strategiích, které by mohli provést ke zlepšení svého soutěžního postavení.

131

S ohledem na rozmanitost přesných obchodních informací, které mají být uvedeny v archivu požadovaném článkem 39 nařízení 2022/2065, na zájem inzerentů na tom, aby mohli uplatňovat reklamní praktiky, které jejich konkurenti nemohou snadno napodobit, a na výhodu, kterou by konkurenti společnosti Amazon mohli získat z plného přístupu k takovým obchodním informacím, újma vyplývající z toho, že tento archiv bude zveřejněn, musí být považována za újmu, která má závažnost vyžadovanou pro vydání předběžného opatření [obdobně viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2013, Komise v. Pilkington Group EU, C‑278/13 P(R):C:2013:558, bod 47].

132

Pokud jde o nenapravitelnou povahu této újmy, je třeba připomenout, že újma finanční povahy nemůže být považována, s výjimkou výjimečných okolností, za nenapravitelnou, jelikož peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku újmy. Nicméně jinak tomu je – a finanční újma tedy může být považována za nenapravitelnou – pokud nemůže být vyčíslena (usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 92 a citovaná judikatura).

133

Nejistota spojená s náhradou škody finančního rázu v rámci případné žaloby na náhradu škody nicméně nemůže být sama o sobě považována za okolnost zakládající nenapravitelnost takové škody ve smyslu judikatury Soudního dvora. Ve fázi řízení o předběžném opatření je totiž možnost získat později náhradu škody peněžité povahy v rámci případné žaloby na náhradu škody, která by mohla být podána v návaznosti na zrušení napadeného aktu, nutně nejistá. Řízení o předběžných opatřeních přitom nemá za cíl nahradit takovou žalobu na náhradu škody, aby byla tato nejistota odstraněna, nýbrž jejím účelem je pouze zajistit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, které má být vydáno v řízení ve věci samé, ke kterému se předběžné opatření váže, tedy v projednávané věci žaloba na neplatnost (v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 93 a citovaná judikatura).

134

Situace by naopak byla odlišná, kdyby bylo z posouzení provedeného soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních zjevné, že uplatňovaná újma vzhledem ke své povaze a předvídatelnosti svého vzniku nemůže být, pokud vznikne, identifikována a vyčíslena adekvátním způsobem, a že ji pak v praxi v důsledku toho nemůže žaloba na náhradu škody napravit. Tak tomu může být zejména v situaci zahrnující zveřejnění specifických a důvěrných obchodních informací (v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 94 a citovaná judikatura).

135

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že újma, kterou by mohla společnost Amazon utrpět z důvodu zveřejnění jejího obchodního tajemství, by byla odlišná, a to jak svou povahou, tak rozsahem, v závislosti na tom, které osoby, jež se s tímto obchodním tajemstvím seznámily, náležejí mezi její zákazníky, konkurenty, dodavatele či finanční analytiky nebo širokou veřejnost. Bylo by totiž nemožné identifikovat počet a postavení všech osob, které se skutečně seznámily se zveřejněnými informacemi, a posoudit tak konkrétní dopad, který jejich zveřejnění mohlo mít na obchodní a hospodářské zájmy společnosti Amazon (v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 95 a citovaná judikatura).

136

Tato nejistota, která existuje i v projednávané věci, přitom může prokazovat nenapravitelnou povahu uváděné finanční újmy [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 96, jakož i ze dne 1. března 2017, EMA v. MSD Animal Health Innovation a Intervet international, C‑512/16 P(R), EU:C:2017:149, body 113 až 118].

137

Je tudíž třeba dospět k závěru, že společnost Amazon prokázala, že údajná škoda má požadovanou povahu. Podmínka naléhavosti je tedy splněna.

138

Společnost Amazon tvrdí, že její zájmy na odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí převažují nad ostatními zájmy spojenými s okamžitou vykonatelností tohoto rozhodnutí, a to ze tří důvodů.

139

Nejprve, odmítnutí nařízení předběžných opatření by ohrozilo účinnost budoucího rozhodnutí o zrušení sporného rozhodnutí, neboť společnosti Amazon hrozí nenapravitelná újma ještě před vydáním takového rozhodnutí o zrušení. Informace zveřejněné při zveřejnění archivu požadovaného článkem 39 nařízení 2022/2065 by natrvalo ztratily důvěrnou povahu. Stejně tak by toto rozhodnutí o zrušení neumožnilo návrat na Amazon Store těch třetích prodejců, kteří již tuto platformu opustili.

140

Dále, jediným důsledkem odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí by bylo zachování stávajícího stavu až do rozhodnutí ve věci samé.

141

Konečně, ostatní opatření stanovená v nařízení 2022/2065, která budou použitelná i v případě odkladu vykonatelnosti sporného rozhodnutí, jsou dostatečná k dosažení cílů sledovaných unijním normotvůrcem. Článek 39 tohoto nařízení tedy nelze považovat za základní pravidlo tohoto nařízení, neboť povinnosti v něm stanovené se nevztahují na převážnou většinu zprostředkovatelských služeb.

142

Komise se domnívá, že důvody, které společnost Amazon uvedla, nejsou jednotlivě ani jako celek dostatečné k tomu, aby bylo možné mít za to, že zvážení zájmů vede k vydání požadovaných předběžných opatření. Zaprvé vznik nenapravitelné újmy není rozhodujícím argumentem, ale předpokladem pro zvážení zájmů soudcem příslušným pro rozhodování o předběžných opatřeních. Zadruhé odkladem vykonatelnosti sporného rozhodnutí by nebyl zachován stávající stav. Naopak přiznání takového odkladu by vedlo k tomu, že by se společnost Amazon na několik let podrobila jinému režimu, než jaký je uložen jiným velmi velkým on-line platformám. Zatřetí unijní normotvůrce stanovil zvláštní režim pro tento druh platforem právě proto, že obecné povinnosti stanovené v nařízení 2022/2065 nepostačují k odvrácení systémových společenských rizik, která tyto platformy představují, jak dokládá řada nedávných příkladů. Je však naléhavě nutné zaručit uplatňování tohoto zvláštního režimu, aby bylo možné čelit těmto rizikům, jak vyplývá z čl. 93 odst. 2 tohoto nařízení.

143

Je patrné, že ve většině řízení o předběžných opatřeních může jak nařízení navrhovaného odkladu provádění, tak odmítnutí jej nařídit do jisté míry vyvolávat určité konečné účinky a je na soudu příslušném pro rozhodování o předběžných opatřeních, jemuž byl návrh na odklad provádění předložen, aby zvážil rizika spojená s každým z možných řešení. Konkrétně to znamená zejména zkoumat, zda zájem účastníka řízení, který navrhuje předběžná opatření, na dosažení odkladu provádění napadeného aktu, převažuje nad zájmem na jeho okamžitém použití. Při tomto zkoumání je třeba určit, zda by případné zrušení tohoto aktu soudem rozhodujícím ve věci samé umožnilo převrácení situace, která by nastala jeho okamžitým prováděním, a naopak v jakém rozsahu by odklad mohl bránit cílům sledovaným napadeným aktem v případě, že by žaloba ve věci samé byla zamítnuta [usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 24. května 2022, Puigdemont i Casamajó a další v. Parlament a Španělsko, C‑629/21 P(R), EU:C:2022:413, bod 248 a citovaná judikatura].

144

Pokud jde zaprvé o zájem na vydání požadovaných předběžných opatření, je třeba zdůraznit, že případné rozhodnutí o zrušení sporného rozhodnutí by nebylo zbaveno účinku, pokud by byl návrh na předběžné opatření zamítnut a pokud by v důsledku toho byla společnost Amazon povinna neprodleně zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065.

145

Je pravda, že by informace zveřejněné v tomto archivu až do vydání rozhodnutí o zrušení sporného rozhodnutí v praxi natrvalo ztratily důvěrný charakter, neboť by je již nebylo možné utajit před třetími osobami.

146

Z článku 39 odst. 1 tohoto nařízení však vyplývá, že uvedený archiv musí být trvale aktualizován, neboť musí obsahovat informace uvedené v čl. 39 odst. 2 uvedeného nařízení po celou dobu, po kterou poskytovatel dotčené velmi velké on-line platformy prezentuje reklamu, a to až do jednoho roku po poslední prezentaci reklamy v jeho on-line rozhraních.

147

Z toho vyplývá, že pokud bude sporné rozhodnutí zrušeno, společnost Amazon již nebude povinna sestavit archiv požadovaný tímto článkem 39. V důsledku toho již nebude povinna uchovávat on-line informace týkající se reklam prezentovaných na Amazon Store ani zveřejňovat informace týkající se vývoje svých reklamních kampaní nebo nových reklamních kampaní. Uvedené zrušení by tedy pravděpodobně zajistilo, že se inzerenti vrátí do atraktivnějšího obchodního prostředí, a umožnilo by společnosti Amazon rozvíjet nové strategie při provádění reklamní činnosti, aniž by se o tom její konkurenti mohli dozvědět prostřednictvím tohoto archivu.

148

Zrušení sporného rozhodnutí by si tedy pro společnost Amazon zachovalo význam a mělo by reálný účinek i v případě, že by nebylo vydáno předběžné opatření. Taková situace odlišuje projednávanou věc od věcí, v nichž Soudní dvůr při posuzování zvážení dotčených zájmů rozhodujícím způsobem vycházel z okolnosti, že zveřejnění informací obsažených v rozhodnutí nebo ve zprávě by s konečnou platností zbavilo účinku případné zrušení rozhodnutí, které zveřejnění těchto informací nařídilo [v tomto smyslu viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 2. března 2016, Evonik Degussa v. Komise, C‑162/15 P-R, EU:C:2016:142, bod 105, a usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 1. března 2017, EMA v. PTC Therapeutics International, C‑513/16 P(R), EU:C:2017:148, bod 136].

149

Jak však tvrdí společnost Amazon a jak vyplývá z bodů 126 až 137 tohoto usnesení, v případě nevydání předběžných opatření je pravděpodobné, že jí vznikne vážná a nenapravitelná újma před případným vydáním rozhodnutí o zrušení sporného rozhodnutí.

150

Tato okolnost však nemůže být sama o sobě považována za rozhodující, neboť samotným účelem zvážení dotčených zájmů je posoudit, zda navzdory újmě na zájmech navrhovatele představované rizikem, že mu vznikne vážná a nenapravitelná újma, může zohlednění zájmů spojených s okamžitou vykonatelností napadeného rozhodnutí, odůvodnit zamítnutí vydání předběžných opatření [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 12. července 1996, Spojené království v. Komise, C‑180/96 R, EU:C:1996:308, body 90 až 92; usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. dubna 2001, Komise v. Cambridge Healthcare Supplies, C‑471/00 P(R), EU:C:2001:218, bod 120, a usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 8. dubna 2014, Komise v. ANKO, C‑78/14 P-R, EU:C:2014:239, bod 40].

151

Pro účely tohoto posouzení je třeba uvést, že ačkoli z posouzení podmínky naléhavosti vyplývá, že společnosti Amazon by v případě nevydání předběžných opatření skutečně mohla vzniknout vážná a nenapravitelná újma finančního rázu, z důkazů předložených společností Amazon nevyplývá, že by použití článku 39 nařízení 2022/2065 na Amazon Store do rozhodnutí soudu ve věci samé mělo za následek ohrožení existence nebo dlouhodobého rozvoje společnosti Amazon.

152

Zaprvé není ani tvrzeno, ani a fortiori prokázáno, že by společnost Amazon byla vystavena riziku ukončení činností, pokud by nebyla vydána předběžná opatření.

153

Dále z bodů 121 až 125 tohoto usnesení vyplývá, že společnost Amazon neprokázala existenci rizika významné a trvalé ztráty podílu na trhu v případě, že by se na Amazon Store v období mezi dnem projednání jejího návrhu na předběžné opatření a dnem rozhodnutí ve věci samé vztahoval článek 39 nařízení 2022/2065.

154

Konečně, z návrhu na předběžné opatření vyplývá, že příjmy společnosti Amazon z jejích reklamních činností představují pouze 7 % jejích celkových příjmů. Omezení možností pro rozvoj reklamních strategií, které by mohlo vyplynout z použití článku 39 nařízení 2022/2065, by proto mělo přímý dopad pouze na omezenou část činností společnosti Amazon, neboť nebylo prokázáno, že by nepřímé účinky takového omezení na ostatní činnosti společnosti Amazon byly významné.

155

Zadruhé, pokud jde o zájem na okamžitém použití sporného rozhodnutí, je třeba zdůraznit, že nařízení 2022/2065 představuje ústřední prvek politiky vypracované unijním normotvůrcem v digitálním odvětví. V rámci této politiky toto nařízení sleduje cíle velkého významu, neboť jak vyplývá z bodu 155 odůvodnění tohoto nařízení, jeho cílem je přispívat k řádnému fungování vnitřního trhu a zajistit bezpečné, předvídatelné a důvěryhodné on-line prostředí, v němž jsou řádně chráněna základní práva zakotvená v Listině.

156

Je pravda, že Komise netvrdila ani a fortiori neprokázala, že by vydání předběžných opatření, která by měla za následek vyloučení použití článku 39 nařízení 2022/2065 na Amazon Store až do rozhodnutí o žalobě ve věci samé, mohlo s konečnou platností bránit dosažení těchto cílů.

157

Je však třeba poznamenat, že nepoužití některých povinností stanovených tímto nařízením povede k odložení plného dosažení těchto cílů, a to případně i o několik let. Toto neuplatňování proto vyvolá riziko možného přetrvávání nebo rozvoje on-line prostředí, které ohrožuje základní práva stanovená v Listině.

158

Toto zjištění nemůže být zpochybněno argumentem společnosti Amazon, že by takovému riziku bylo možné předejít tím, že by se na Amazon Store vztahovaly povinnosti, které uvedené nařízení ukládá všem zprostředkovatelským službám.

159

Z bodů 75 a 76 odůvodnění nařízení 2022/2065 totiž vyplývá, že unijní normotvůrce měl na základě posouzení, které soudci příslušnému pro rozhodování o předběžných opatřeních nepřísluší zpochybnit, za to, že velmi velké on-line platformy hrají v digitálním prostředí významnou roli a mohou způsobit společenská rizika, jež se co do rozsahu a dopadu liší od rizik způsobených menšími platformami.

160

Z bodu 95 odůvodnění tohoto nařízení zejména vyplývá, že unijní normotvůrce měl za to, že reklamní systémy používané velmi velkými on-line platformami představují zvláštní rizika a vyžadují zvýšený veřejný a regulační dohled.

161

Nelze tedy učinit závěr, aniž by došlo k překročení úlohy soudce příslušného pro rozhodování o předběžných opatřeních tím, že by byla odmítnuta posouzení provedená unijním normotvůrcem, jejichž chybná povaha nebyla prokázána, že použití pouze povinností uložených nařízením 2022/2065 všem zprostředkovatelským službám na Amazon Store může uspokojivě nahradit použití povinností vyplývajících z článku 39 tohoto nařízení na tuto platformu.

162

Unijní normotvůrce přitom přikládá zvláštní význam co nejrychlejšímu použití uvedeného nařízení na velmi velké on-line platformy. Z článku 92 a čl. 93 odst. 2 uvedeného nařízení vyplývá, že ačkoli se toto nařízení použije až od 17. února 2024, na velmi velké on-line platformy se může použít dříve.

163

Je třeba rovněž poznamenat, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Amazon, vydání požadovaných předběžných opatření by nevedlo pouze k zachování stávajícího stavu. Odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí by totiž neměl žádné důsledky ani pro použití obecných povinností stanovených v nařízení 2022/2065 na všechny zprostředkovatelské služby, ani pro použití povinností specifických pro velmi velké on-line platformy na jiné platformy než Amazon, které byly jako takové označeny Komisí podle čl. 33 odst. 4 uvedeného nařízení. Z toho vyplývá, že takový odklad vykonatelnosti by mohl změnit konkurenční situaci v digitálním odvětví způsobem, který nebyl zamýšlen unijním normotvůrcem, neboť by společnost Amazon podřídil odlišnému režimu, než je režim použitelný na ostatní subjekty v tomto odvětví, které mají s ohledem na kritéria stanovená tímto normotvůrcem srovnatelné vlastnosti jako tato společnost.

164

S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem je třeba učinit závěr, že zájmy hájené unijním normotvůrcem převažují v projednávané věci nad hmotnými zájmy společnosti Amazon, takže zvážení zájmů svědčí ve prospěch zamítnutí návrhu na předběžné opatření.

165

V důsledku toho se návrh na předběžné opatření zamítá v rozsahu, v němž zní na odklad vykonatelnosti sporného rozhodnutí, a to v rozsahu, v němž toto rozhodnutí ukládá společnosti Amazon sestavit a zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065.

166

Společnost Amazon navrhuje, aby jí Soudní dvůr v případě, že vyhoví kasačnímu opravnému prostředku, poskytl lhůtu 28 dnů ode dne vydání rozsudku, kterým se skončí řízení o kasačním opravném prostředku, za účelem splnění povinnosti sestavit a zveřejnit archiv požadovaný článkem 39 nařízení 2022/2065. Tvrdí, že taková lhůta je technicky nezbytná ke splnění této povinnosti.

167

Nejprve, návrh předložený společností Amazon podpůrně nelze považovat za návrh podaný podle článku 174 jednacího řádu Soudního dvora, jelikož toto ustanovení stanoví, že návrhové žádání v kasační odpovědi musí směřovat k vyhovění kasačnímu opravnému prostředku, nebo k jeho úplnému nebo částečnému odmítnutí či zamítnutí.

168

Dále, jelikož z čl. 170 odst. 1 tohoto jednacího řádu vyplývá, že navrhovatel nemůže v rámci řízení o kasačním opravném prostředku doplnit návrhová žádání předložená v prvním stupni, nemůže být taková výsada přiznána ani odpůrci v řízení o kasačním opravném prostředku, jelikož v tomto směru neexistuje zvláštní ustanovení.

169

Společnost Amazon přitom v návrhových žádáních v prvním stupni nepožádala Tribunál o stanovení lhůty pro případ, že by byl její návrh na předběžné opatření zamítnut.

170

I kdyby tedy měl být návrh předložený společností Amazon podpůrně chápán tak, že byl podán za účelem doplnění návrhových žádání předložených v prvním stupni, musel by být zamítnut, neboť představuje nové návrhové žádání [obdobně viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 20. března 2023, Xpand Consortium a další v. Komise, C‑739/22 P(R), EU:C:2023:228, bod 20].

171

Konečně, toto nové návrhové žádání nelze považovat ani za návrh na předběžné opatření podle článku 160 jednacího řádu Soudního dvora, neboť čl. 160 odst. 4 tohoto jednacího řádu podmiňuje přípustnost takového návrhu předložením samostatného podání [obdobně viz usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 20. března 2023, Xpand Consortium a další v. Komise, C‑739/22 P(R), EU:C:2023:228, bod 21].

172

Z toho vyplývá, že návrh předložený společností Amazon podpůrně musí být odmítnut jako nepřípustný.

173

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora platí, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

174

Pokud jde o náklady řízení o kasačním opravném prostředku, je třeba zaprvé připomenout, že podle čl. 138 odst. 1 tohoto řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala, aby byla společnosti Amazon uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, a společnost Amazon neměla ve věci úspěch, je důvodné společnosti Amazon uložit, že ponese vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku a nahradí náklady vynaložené Komisí v tomto řízení.

175

Zadruhé podle čl. 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který se na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, nesou členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady řízení. V důsledku toho Parlament a Rada ponesou vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku.

176

Pokud jde o náklady řízení o předběžném opatření v prvním stupni, je důvodné v souladu s článkem 137 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 tohoto řádu, rozhodnout, že o nákladech řízení Komise a společnosti Amazon bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů místopředseda Soudního dvora rozhodl takto: