1)

Lze pro účely posuzování toho, zda je shromažďování údajů přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve smyslu ustanovení čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR (1) a zda je jejich zpracování nezbytné ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. b) a f) GDPR, zohlednit zvyklosti běžně přijímané v oblasti občanských, obchodních a správních sdělení, takže shromažďování údajů o oslovení zákazníků, omezené na údaje „pan“ nebo „paní“, by mohlo být považováno za nezbytné, aniž by tomu byla na překážku zásada minimalizace údajů?

2)

Je za účelem posuzování, zda je povinné shromažďování a zpracování údajů o oslovení zákazníků nezbytné, vzhledem k tomu, že se určití zákazníci domnívají, že nepatří do žádného ze dvou oslovení a že shromažďování těchto údajů není v jejich případě relevantní, třeba zohlednit, že tito zákazníci poté, co tento údaj poskytnou správci, aby mohli využít nabízenou službu, mohou podle článku 21 GDPR vykonat své právo vznést námitku proti použití a uložení tohoto údaje z důvodů týkajících se jejich konkrétní situace?