|
20.3.2023 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 104/17 |
Žaloba podaná dne 18. ledna 2023 – Dánské království proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie
(Věc C-19/23)
(2023/C 104/22)
Jednací jazyk: dánština
Účastníci řízení
Žalobce: Dánské království (zástupci: C. Maertens, M.P. Brøchner Jespersen a J. Farver Kronborg, zmocněnci)
Žalovaní: Evropský parlament a Rada Evropské unie,
Návrhová žádání
Žalobce navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
— |
zrušil směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 (1) ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii; |
|
— |
uložil Evropskému Parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení. |
Podpůrně Dánské království navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
— |
zrušil čl. 4 odst. 1 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii; |
|
— |
zrušil čl. 4 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu svého hlavního návrhového žádání Dánské království zaprvé tvrdí, že žalovaní přijetím napadené směrnice porušili zásadu svěření pravomocí a jednali v rozporu s čl. 153 odst. 5 SFEU. Napadená směrnice přímo zasahuje do výše odměny za práci a týká se práva sdružovat se, což je podle čl. 153 odst. 5 SFEU vyňato z pravomoci unijního normotvůrce.
Na podporu svého hlavního návrhového žádání Dánské království zadruhé tvrdí, že napadená směrnice nemůže být platně přijata na základě čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU. Tato směrnice totiž sleduje jak cíl, který je stanoven v čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU, tak i cíl stanovený v čl. 153 odst. 1 písm. f) SFEU. Posledně uvedený cíl není doplňkem k prvnímu z nich a předpokládá použití jiného rozhodovacího postupu, než jaký byl uplatněn, když byla napadená směrnice přijata (viz čl. 153 odst. 2 SFEU). Tyto dva rozhodovací postupy jsou vzájemně neslučitelné, neboť při přijímání aktů na základě čl. 153 odst. 1 písm. f) SFEU je na rozdíl od aktů přijímaných podle čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU vyžadována jednomyslnost.
Na podporu svého návrhového žádání Dánské království podpůrně tvrdí, že žalovaní přijetím čl. 4 odst. 1 písm. d) a čl. čl. 4 odst. 2 napadené směrnice porušili zásadu svěření pravomocí a jednali v rozporu s čl. 153 odst. 5 SFEU. Tato ustanovení přímo zasahují do určení výše odměny za práci v členských státech a týkají se práva sdružovat se, což je podle čl. 153 odst. 5 SFEU vyňato z pravomoci unijního normotvůrce.