–

za rumunskou vládu: E. Gane a L. Ghiţă, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: Ș. Ciubotaru, K. Herrmann a F. Ronkes Agerbeek, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 2 SEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi RL, QN, MR, JT, VS a AX, které jsou bývalými soudkyněmi, na straně jedné a Curtea de Apel Bucureşti (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko) na straně druhé, jehož předmětem je nevyplacení odstupného při odchodu těchto soudkyň do důchodu.

3

Článek 66 Legea nr. 24/2000 privind normele de tehnică legislativă pentru elaborarea actelor normative (zákon č. 24/2000 o legislativně technických pravidlech pro přípravu normativních aktů) ze dne 27. března 2000 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 260 ze dne 21. dubna 2010) stanoví:

„1.   Ve zvláštních případech může být účinnost normativního aktu pozastavena jiným normativním aktem stejné nebo vyšší právní síly. V takovém případě se výslovně uvede datum, kdy k pozastavení účinnosti dojde, jakož i konkrétní doba jeho trvání.

[…]

3.   Prodloužení pozastavení účinnosti nebo novelizace či zrušení ustanovení nebo normativního aktu, jejichž účinnost byla pozastavena, může být předmětem konkrétního ustanovení nebo normativního aktu s účinností ode dne uplynutí pozastavení.

[…]“

4

Článek 74 Legea nr. 303/2004 privind statutul judecătorilor și procurorilor (zákon č. 303/2004 o postavení soudců a státních zástupců) ze dne 28. června 2004 (opětovně vyhlášený v Monitorul Oficial al României, část I, č. 826 ze dne 13. září 2005, dále jen „starší zákon o postavení soudců a státních zástupců“) stanovil:

„1.   Soudci a státní zástupci mají za jimi odvedenou práci právo na odměnu, která se stanoví podle stupně soudu nebo státního zastupitelství, zastávané funkce, počtu odsloužených let v justici a dalších zákonem stanovených kritérií.

2.   Platové nároky soudců a státních zástupců mohou být sníženy nebo pozastaveny pouze v případech stanovených tímto zákonem. Platy soudců a státních zástupců jsou stanoveny zvláštním zákonem. […]“

5

Článek 81 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců zněl:

„1.   Soudci a státní zástupci s nepřetržitou 20letou praxí v justici získají při odchodu do důchodu nebo při ukončení výkonu funkce z jiných důvodů, které jim nelze přičíst, odstupné ve výši sedmi hrubých měsíčních náhrad za zařazení do platové třídy, které je uloženo v souladu se zákonem.

2.   Odstupné podle odstavce 1 se přiznává pouze jednou během kariéry soudce nebo státního zástupce a podléhá evidenci stanovené zákonem.

[…]“

6

V důvodové zprávě k Legea nr. 285/2010 privind salarizarea în anul 2011 a personalului plătit din fonduri publice (zákon č. 285/2010 o odměňování zaměstnanců z veřejných prostředků za rok 2011) ze dne 28. prosince 2010 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 878 ze dne 28. prosince 2010, dále jen „zákon č. 285/2010“) se uvádí, že „[v] roce 2010 navzdory mírnému zlepšení hospodářské situace byly finanční podmínky komplikovanější, než se původně předpokládalo, jelikož hospodářská činnost v Rumunsku byla v posledních měsících stále poznamenána recesí“.

7

Článek 13 odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„Právní ustanovení týkající se poskytování podpor nebo případně odstupného při odchodu do důchodu, vyškrtnutí, ukončení výkonu funkce nebo při zařazení do záložních ozbrojených jednotek se pro rok 2011 nepoužijí.“

8

Pozastavení vyplácení tohoto odstupného bylo každoročně prodlužováno až do roku 2023 včetně, naposledy Ordonanța de urgență a Guvernului nr. 168/2022, privind unele măsuri fiscal-bugetare, prorogarea unor termene, precum și pentru modificarea și completarea unor acte normative (mimořádné nařízení vlády č. 168/2022 o některých daňových a rozpočtových opatřeních, prodloužení některých lhůt a o změně a doplnění některých normativních aktů) ze dne 8. prosince 2022 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 1186 ze dne 9. prosince 2022).

9

Legea nr. 303/2022, privind statutul judecătorilor și procurorilor (zákon č. 303/2022 o postavení soudců a státních zástupců) ze dne 15. listopadu 2022 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 1102 ze dne 16. listopadu 2022, dále jen „zákon o novém postavení soudců a státních zástupců“), který nabyl účinnosti dne 16. prosince 2022, zrušil starší zákon, který upravoval postavení soudců a státních.

10

Žalobkyně v původním řízení, které jsou bývalými soudkyněmi, nezískaly v okamžiku odchodu do důchodu odstupné ve výši sedmi hrubých měsíčních náhrad za zařazení do platové třídy podle čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců (dále jen „odstupné“). Článek 13 odst. 1 zákona č. 285/2010 a ustanovení, která pozastavení vyplácení odstupného prodlužovala nepřetržitě až do roku 2023 včetně, měly totiž za následek pozastavení vyplácení tohoto odstupného po dobu třinácti po sobě jdoucích let, do doby, než byl tento článek zrušen zákonem o novém postavení soudců a státních zástupců dne 16. prosince 2022.

11

Žalobkyně v původním řízení podaly k Tribunalul București (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) žalobu směřující zejména ke zpochybnění pozastavení vyplácení odstupného a k získání náhrady škody odpovídající výši tohoto odstupného, které nezískaly.

12

Rozsudkem ze dne 9. května 2023 tento soud uvedenou žalobu zamítl jako předčasnou v podstatě z důvodu, že vzhledem k opakovanému pozastavování účinnosti čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců po sobě jdoucími normativními akty, které je třeba považovat za slučitelné s rumunskou ústavou, se odstupné nestalo součástí majetkové sféry žalobkyň v původním řízení, neboť nárok na toto odstupné byl podmíněn novým projevem vůle ze strany zákonodárce.

13

Žalobkyně v původním řízení podaly proti tomuto rozsudku odvolání ke Curtea de Apel București (odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko), který je předkládajícím soudem, a zejména tvrdí, že s ohledem na zásadu nezávislosti soudců, která vyplývá z článku 19 SEU, bylo odepřením přiznání odstupného porušeno jejich právo na vlastnictví. Mají rovněž za to, že pozastavení vyplácení tohoto odstupného, které bylo odůvodněno silnou hospodářskou krizí, jíž Rumunsko procházelo v roce 2010, mělo být pouze dočasného charakteru. Zrušení čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců bylo tudíž nepřiměřené.

14

Předkládající soud úvodem připomíná, že odstupné, které mělo být poděkováním soudcům za to, že vykonávali funkci nepřetržitě a za úctyhodných podmínek po dobu nejméně dvaceti let, bylo považováno za náhradu platu nebo odměnu, neboť vyplývalo přímo z pracovního poměru.

15

Tento soud uvádí, že o pozastavení vyplácení tohoto odstupného pro roky 2010 až 2022 bylo rozhodnuto z důvodu naléhavé potřeby odstranění nadměrného rozpočtového schodku rumunského státu. V tomto ohledu uvedený soud upřesňuje, že důvodová zpráva k několika mimořádným nařízením přijatým vládou, kterými bylo pozastaveno vyplácení odstupného, upozorňovala na riziko, že pokud se nepřijmou opatření na snížení odměn tohoto typu, rozpočtový schodek Rumunska překročí hranici 3 % hrubého domácího produktu (HDP) stanovenou v čl. 126 odst. 2 SFEU ve spojení s článkem 1 protokolu (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, což by mohlo vést Komisi k zahájení postupu při nadměrném schodku vůči tomuto členskému státu.

16

I když Curtea Constituțională (Ústavní soud, Rumunsko) měl za to, že právo na odstupné nespadá do kategorie základních práv, takže rumunský zákonodárce může jeho vyplácení zrušit, předkládající soud si klade otázku, zda dlouhodobé pozastavení vyplácení a následné zrušení tohoto odstupného neporušuje zásadu nezávislosti soudců, která vyplývá z článku 19 SEU. Finanční stabilita soudců, včetně soudců v důchodu, je totiž jednou ze záruk nezávislosti soudnictví. Tuto skutečnost navíc zdůrazňují různé mezinárodní nástroje, zejména bod 54 doporučení CM/Rec(2010)12 Výboru ministrů Rady Evropy nazvané „Soudci: nezávislost, efektivnost a odpovědnost“, které bylo přijato dne 17. listopadu 2010 (dále jen „doporučení Výboru ministrů z roku 2010“) a bod 6.4 Evropské charty o statutu soudců, přijaté Radou Evropy ve Štrasburku dne 10. července 1998.

17

Za těchto okolností se Curtea de Apel București (odvolací soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU (ve spojení s článkem 2 SEU) vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soud[c]ů brání tomu, aby rumunským soudcům s nepřetržitou dvacetiletou praxí v justici bylo zrušeno právo získat při odchodu do důchodu nebo při ukončení výkonu funkce z jiných důvodů, které nejsou na jejich straně, částku rovnající se sedmi hrubým měsíčním náhradám za zařazení do platové třídy, a to v případě, že před jeho zrušením byl výkon tohoto práva na odměnu trvale a po dlouhou dobu pozastaven z důvodů souvisejících zejména s omezeními v zájmu odstranění nadměrného rozpočtového schodku (zákonodárce se výslovně odvolává na hranici 3 % [HDP] stanovenou ve Smlouvě o [FEU])?“

18

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 2 SEU vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců brání tomu, aby právní předpisy dotyčného členského státu, podle kterých soudci a státní zástupci s nepřetržitou dvacetiletou praxí v justici získali při odchodu do důchodu nebo při ukončení výkonu funkce z jiných důvodů, které nejsou na jejich straně, nárok na odstupné, byly zrušeny poté, co byla jejich účinnost trvale a po dlouhou dobu pozastavena z důvodů souvisejících zejména s omezeními v zájmu odstranění nadměrného rozpočtového schodku tohoto státu.

19

Jak vyplývá z ustálené judikatury, organizace soudnictví v členských státech sice spadá do pravomoci těchto států, avšak členské státy musí při výkonu této pravomoci dodržovat povinnosti, které pro ně vyplývají z unijního práva, zejména tehdy, když tyto státy stanoví způsoby určení platu soudců (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. května 2021, Asociaţia Forumul Judecătorilor din România a další, C‑83/19, C‑127/19, C‑195/19, C‑291/19, C‑355/19 a C‑397/19, EU:C:2021:393, bod 111, jakož i ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 33).

20

Článek 19 SEU, který vyjadřuje hodnotu právního státu zakotvenou v článku 2 SEU, klade vnitrostátním soudům a Soudnímu dvoru za úkol zaručit plné uplatňování unijního práva ve všech členských státech a soudní ochranu práv, která pro jednotlivce z unijního práva vyplývají. Za tímto účelem je ochrana nezávislosti těchto orgánů zásadní. Tento požadavek, který je inherentní poslání rozhodovat jako soud, je totiž součástí podstaty základního práva na účinnou právní ochranu a na spravedlivý proces, které má zásadní význam jakožto záruka ochrany všech práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, a jako záruka zachování společných hodnot členských států uvedených v článku 2 SEU, zejména hodnoty právního státu (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 47 a 48, jakož i citovaná judikatura).

21

Pojem „nezávislosti soudů“ zejména předpokládá, že dotyčný orgán vykonává soudní funkce zcela samostatně, není hierarchicky na nikoho vázán ani není nikomu podřízen a od nikoho nepřijímá příkazy či pokyny jakéhokoliv původu, čímž je chráněn před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly narušit nezávislost rozhodování jeho členů a ovlivnit jejich rozhodnutí. Stejně jako neodvolatelnost členů dotčeného orgánu představuje přitom platové ohodnocení těchto členů úměrné významu funkcí, které vykonávají, záruku vlastní nezávislosti soudců (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 49, jakož i citovaná judikatura).

22

I když v souladu se zásadou dělby moci, která charakterizuje fungování právního státu, musí být zaručena nezávislost soudů na zákonodárné a výkonné moci členského státu, samotná skutečnost, že se zákonodárná a výkonná moc podílejí na určování platu soudců, nemůže sama o sobě založit závislost soudců na této moci ani vyvolat pochybnosti o jejich nezávislosti či nestrannosti. Členské státy totiž mají široký prostor pro uvážení při sestavování rozpočtu a rozhodování mezi jednotlivými položkami veřejných výdajů. Tento široký prostor pro uvážení zahrnuje určení způsobu výpočtu těchto výdajů a zejména platu soudců, přičemž vnitrostátní zákonodárná a výkonná moc mají nejlepší předpoklady k tomu, aby zohlednily zvláštní socioekonomický kontext členského státu, ve kterém musí být tento rozpočet sestaven a nezávislost soudců zaručena (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 50 a 51).

23

Nic to však nemění na tom, že vnitrostátní pravidla týkající se platu soudců nesmí u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti o neovlivnitelnosti dotyčných soudců ve vztahu k vnějším skutečnostem a o jejich neutralitě ve vztahu ke střetávajícím se zájmům. Za tímto účelem mohou charty, zprávy a jiné dokumenty vypracované orgány Rady Evropy nebo v rámci systému Organizace spojených národů poskytnout relevantní vodítka pro výklad unijního práva, pokud byla v této oblasti přijata vnitrostátní ustanovení (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 52 a 53).

24

Jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė (C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 65), zákonodárná a výkonná moc členského státu se mohou odchýlit od vnitrostátní právní úpravy, která objektivně definuje způsoby určení platu soudců tím, že se rozhodnou snížit výši těchto platů za předpokladu, že je splněno několik požadavků.

25

Zaprvé v souladu se zásadou právní jistoty musí být opatření spočívající ve snížení platu soudců nebo jejich starobního důchodu stanoveno zákonem a musí být objektivní, předvídatelné a transparentní. Tento zákon může počítat s účastí sociálních partnerů, zejména organizací zastupujících dotyčné soudce. V tomto kontextu přispívá transparentnost legislativního postupu k zajištění nezávislosti soudců (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 54 a 66).

26

Zadruhé opatření spočívající ve snížení platu soudců nebo jejich starobního důchodu musí být odůvodněno cílem obecného zájmu, jako je požadavek odstranění nadměrného schodku veřejných financí ve smyslu čl. 126 odst. 1 SFEU, přičemž je třeba upřesnit, že možnost členského státu uplatnit takový požadavek nepředpokládá, že vůči němu byl zahájen postup podle protokolu (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 67 a 68, jakož i citovaná judikatura).

27

Rozpočtové důvody pro přijetí opatření odchylujícího se od obecných pravidel odměňování soudců musí být jasně zformulovány. S výhradou řádně odůvodněných výjimečných okolností mimoto nesmí být tato opatření konkrétně zaměřena pouze na členy vnitrostátních soudů a musí být součástí obecnějšího rámce, jehož cílem je zajistit, aby se na rozpočtovém úsilí podílel větší počet osob zaměstnaných ve vnitrostátní veřejné správě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. února 2018, Associação Sindical dos Juízes Portugueses,C‑64/16, EU:C:2018:117, bod 49, a ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 69).

28

Jak stanoví bod 54 doporučení Výboru ministrů z roku 2010, „[z]vláštní právní ustanovení by měla být zavedena za účelem ochrany proti snížení platu, které by se týkalo konkrétně soudců“. Jak je naproti tomu upřesněno v bodě 57 důvodové zprávy k tomuto doporučení, „[u]stanovení, jehož cílem je nesnižovat konkrétně plat soudců, nebrání snížení platu v rámci veřejných politik zaměřených na obecné snížení platu osob zaměstnaných ve veřejné správě“.

29

Pokud tedy členský stát přijme opatření spočívající v omezení rozpočtu, která se týkají jeho úředníků a státních zaměstnanců, může se ve společnosti vyznačující se solidaritou, jak zdůrazňuje článek 2 SEU, rozhodnout uplatnit tato opatření i na vnitrostátní soudce (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 71).

30

Zatřetí je třeba uvést, že v souladu se zásadou proporcionality, která je obecnou zásadou unijního práva [rozsudek ze dne 8. března 2022, Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld (Přímý účinek),C‑205/20, EU:C:2022:168, bod 31], musí být opatření spočívající ve snížení platu soudců způsobilé zaručit dosažení sledovaného cíle obecného zájmu, musí se omezit na to, co je k dosažení tohoto cíle nezbytně nutné, a nesmí být nepřiměřené uvedenému cíli, což znamená zvážit význam tohoto cíle a závažnost zásahu do zásady nezávislosti soudců.

31

Z tohoto důvodu musí opatření této povahy, které se jeví jako vhodné k dosažení cíle obecného zájmu uvedeného v bodě 26 tohoto rozsudku, zůstat výjimečné a dočasné, jelikož nesmí být uplatňováno nad rámec doby nezbytné k dosažení sledovaného legitimního cíle, jako je odstranění nadměrného schodku veřejných financí. Dopad uvedeného opatření na platy soudců nesmí být mimoto nepřiměřený sledovanému cíli (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, body 73 a 74).

32

Nicméně s ohledem na široký prostor pro uvážení přiznaný členským státům při sestavování rozpočtu a rozhodování mezi jednotlivými položkami veřejných výdajů, který je připomenut v bodě 22 tohoto rozsudku, je členskému státu dovoleno přijmout legislativní opatření, jehož cílem není odchýlit se od základní právní úpravy stanovící plat soudců za účelem řešení rozpočtové krize, ale změnit tuto právní úpravu do budoucna snížením jejich platů, aby se zlepšila rozpočtová situace tohoto státu z dlouhodobého hlediska.

33

Zásada nezávislosti soudců, která vyplývá z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 2 SEU, nemůže takové změně bránit, i když není časově omezena, pokud nově stanovená výše platu soudců bude i nadále dostatečná k zajištění jejich nezávislosti.

34

Ochrana nezávislosti soudců totiž vyžaduje, aby navzdory tomu, že vůči nim bylo uplatněno opatření spočívající v rozpočtovém omezení, byla výše jejich platu vždy úměrná významu funkcí, které vykonávají, aby zůstali chráněni před vnějšími zásahy nebo tlaky, které by mohly ohrozit nezávislost jejich rozhodování a ovlivnit jejich rozhodnutí, a to v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 21 tohoto rozsudku.

35

Z judikatury vycházející z rozsudku ze dne 7. února 2019, Escribano Vindel (C‑49/18, EU:C:2019:106, body 70, 71 a 73), v této souvislosti vyplývá, že plat soudců musí být s ohledem na socioekonomický kontext dotyčného členského státu dostatečně vysoký, aby jim poskytoval určitou ekonomickou nezávislost, která umožní chránit je před rizikem, že by případné vnější zásahy nebo tlaky mohly narušit neutralitu jejich rozhodnutí. Výše tohoto platu tedy musí být taková, aby chránila soudce před rizikem korupce.

36

Při posuzování přiměřenosti platu soudců je třeba zejména zohlednit hospodářskou, sociální a finanční situaci dotyčného členského státu. Z tohoto hlediska je vhodné porovnat průměrný plat soudců s průměrnou mzdou v uvedeném státě (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 62).

37

Úvahy uvedené ve dvou předchozích bodech platí obdobně pro soudce v důchodu. Skutečnost, že stávající soudci mají po odchodu do důchodu zaručen dostatečně vysoký důchod, je totiž může chránit před rizikem korupce během výkonu služby.

38

V tomto ohledu je třeba zmínit bod 54 doporučení Výboru ministrů z roku 2010, který stanoví, že „má být zaručeno […] vyplácení starobního důchodu, jehož výše má být přiměřená výši platu stávajících soudců“. Stejně tak z bodu 6.4 Evropské charty o statutu soudců zmíněné v bodě 16 tohoto rozsudku vyplývá, že tento statut musí zaručit, aby soudci, „kteří dosáhli zákonem stanoveného věku pro odchod z funkce, již po stanovenou dobu vykonávali, měli nárok na vyplácení starobního důchodu, jehož výše se musí co nejvíce blížit výši jejich posledního soudcovského platu“.

39

Začtvrté musí být možné podrobit opatření spočívající ve snížení platů účinnému soudnímu přezkumu v souladu s procesními pravidly stanovenými právem dotyčného členského státu.

40

Ačkoli Soudnímu dvoru v rámci řízení podle článku 267 SFEU nepřísluší aplikovat pravidla unijního práva na konkrétní případ, může za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícím soudům poskytnout těmto soudům vodítka, která vychází ze spisu ve věci v původním řízení a z písemných vyjádření, jež má k dispozici, a která těmto soudům umožní rozhodnout (rozsudek ze dne 25. února 2025, Sąd Rejonowy w Białymstoku a Adoreikė, C‑146/23 a C‑374/23, EU:C:2025:109, bod 77, jakož i citovaná judikatura).

41

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že zrušení čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců zákonem o novém postavení soudců a státních zástupců bylo v projednávané věci odůvodněno požadavky na odstranění nadměrného rozpočtového schodku dotyčného členského státu, jak bylo uvedeno zejména v důvodové zprávě k zákonu č. 285/2010 zmíněné v bodě 6 tohoto rozsudku. V širším smyslu, jak vyplývá z bodu 15 tohoto rozsudku, předkládající soud uvádí, že důvodová zpráva k několika mimořádným nařízením přijatým vládou, kterými bylo pozastaveno vyplácení odstupného, upozorňovala na riziko, že rozpočtový schodek Rumunska překročí hranici 3 % HDP stanovenou v čl. 126 odst. 2 SFEU ve spojení s článkem 1 protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku, který je přílohou Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU, jakož i na riziko, že pokud se urychleně nepřijmou opatření na snížení platů, bude tento členský stát čelit zahájení postupu při nadměrném schodku ze strany Komise.

42

Zadruhé zrušení odstupného vede k omezenému snížení výše platu rumunských soudců. Toto opatření se mimoto primárně nedotýká platů rumunských soudců, nýbrž příplatku k platu, který mohl být vyplacen toliko jednou, a to v okamžiku odchodu do důchodu. S výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu, se tudíž zrušení tohoto odstupného nejeví jako nepřiměřené.

43

Zatřetí, jak Komise zdůraznila v písemném vyjádření, ve kterém vychází z obrázku 34 sdělení COM(2023) 309 final nazvaného „Srovnávací přehled EU o soudnictví 2023“, roční průměrný plat rumunských soudců na začátku kariéry představuje 2,9násobek a u soudců nejvyšších soudů 5,8násobek rumunské roční průměrné hrubé mzdy.

44

Z obou výše uvedených bodů vyplývá, že navzdory zrušení čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců zůstává plat rumunských soudců úměrný významu funkcí, které vykonávají.

45

Začtvrté je pozastavení účinnosti a následné zrušení tohoto ustanovení součástí širší politiky snižování platu zaměstnanců rumunské veřejné správy. Článek 13 odst. 1 zákona č. 285/2010 stanovil, že „[p]rávní ustanovení týkající se poskytování podpor nebo případně odstupného při odchodu do důchodu, vyškrtnutí, ukončení výkonu funkce nebo při zařazení do záložních ozbrojených jednotek se pro rok 2011 nepoužijí“. Jak přitom uvedla Komise v písemném vyjádření, zrušení podpory související se zařazením do záložních ozbrojených jednotek se týkalo vojenského personálu, policistů, jakož i úředníků, kteří mají zvláštní postavení v systému vězeňství.

46

Zapáté v kontextu projednávané věci zrušení čl. 81 odst. 1 staršího zákona o postavení soudců a státních zástupců poté, co byla účinnost tohoto ustanovení po dobu třinácti let nepřetržitě pozastavena, přispělo k objasnění stavu vnitrostátního práva, a tím k zajištění právní jistoty.

47

Kromě toho a s výhradou ověření, která přísluší provést předkládajícímu soudu, se žalobkyně v původním řízení nemohou dovolávat žádného legitimního očekávání, pokud jde o zachování nároku na odstupné. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, „[l]egitimní očekávání, že bude možné i nadále požívat majetkových práv, musí mít ‚dostatečný základ ve vnitrostátním právu‘, například pokud je potvrzeno ustálenou judikaturou soudů nebo pokud je založeno na legislativním ustanovení nebo právním aktu týkajícím se dotčeného majetkového zájmu“ (ESLP, 23. září 2014, Valle Pierimpiè Società Agricola S.P.A. v. Itálie, CE:ECHR:2014:0923JUD004615411, bod 38).

48

V projednávané věci přitom jak z judikatury Curtea Constituțională (Ústavní soud) zmíněné v bodě 16 tohoto rozsudku, tak z čl. 66 odst. 3 zákona č. 24/2000 zmíněném v bodě 3 tohoto rozsudku vyplývá, že nelze mít za to, že od roku 2010 by měl nárok na odstupné dostatečný základ v rumunském právu. Curtea Constituțională (Ústavní soud) měl totiž za to, že jelikož právo na odstupné nepředstavuje základní právo, rumunský zákonodárce může jeho vyplácení zrušit. Tento čl. 66 odst. 3 stanoví, že zrušení ustanovení, jehož účinnost byla pozastavena, může být předmětem konkrétního ustanovení s účinností ode dne uplynutí pozastavení.

49

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU ve spojení s článkem 2 SEU musí být vykládán v tom smyslu, že zásada nezávislosti soudců nebrání tomu, aby právní předpisy dotyčného členského státu, podle kterých soudci a státní zástupci s nepřetržitou dvacetiletou praxí v justici získali při odchodu do důchodu nebo při ukončení výkonu funkce z jiných důvodů, které nejsou na jejich straně, nárok na odstupné, byly zrušeny poté, co byla jejich účinnost trvale a po dlouhou dobu pozastavena z důvodů souvisejících zejména s omezeními v zájmu odstranění nadměrného rozpočtového schodku tohoto státu.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 19 odst. 1 druhý pododstavce SEU ve spojení s článkem 2 SEU

musí být vykládán v tom smyslu, že

zásada nezávislosti soudců nebrání tomu, aby právní předpisy dotyčného členského státu, podle kterých soudci a státní zástupci s nepřetržitou dvacetiletou praxí v justici získali při odchodu do důchodu nebo při ukončení výkonu funkce z jiných důvodů, které nejsou na jejich straně, nárok na odstupné, byly zrušeny poté, co byla jejich účinnost trvale a po dlouhou dobu pozastavena z důvodů souvisejících zejména s omezeními v zájmu odstranění nadměrného rozpočtového schodku tohoto státu.