–

za „Beach and bar management“ EOOD: M. Yakimov,

–

za bulharskou vládu: T. Mitova a S. Ruseva, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: P. Carlin a D. Drambozova, jako zmocněnkyně,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu zaprvé článku 325 SFEU, zadruhé článku 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“), jakož i zatřetí čl. 47 prvního pododstavce, čl. 48 odst. 1, čl. 49 odst. 3 a článku 50 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi obchodní společností „Beach and bar management“ a Načalnik na otdel „Operativni dejnosti“ – Burgas pri Direkcia „Operativni dejnosti“ pri Centralno upravlenie na Nacionalna agencia za prichodite (vedoucí oddělení „Operativní činnosti“ – město Burgas, na ředitelství „Operativní činnosti“ u centrálního ředitelství Národní agentury pro veřejné příjmy, Bulharsko) (dále jen „daňová správa“) týkajícího se donucovacího správního opatření uloženého v návaznosti na zjištění správních deliktů, za které byly spolu s tímto opatřením rovněž uloženy peněžité sankce.

3

Článek 325 SFEU stanoví:

„1.   [Evropská] Unie a členské státy bojují proti podvodům a jiným protiprávním jednáním ohrožujícím finanční zájmy Unie opatřeními přijatými podle tohoto článku, která mají odstrašující účinek a poskytují v členských státech a v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie účinnou ochranu.

2.   Členské státy přijmou k zamezení podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie stejná opatření, jaká přijímají k zamezení podvodů ohrožujících jejich vlastní finanční zájmy.

3.   Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv, členské státy koordinují svou činnost zaměřenou na ochranu finančních zájmů Unie proti podvodům. Za tím účelem organizují společně s [Evropskou k]omisí úzkou a pravidelnou spolupráci mezi příslušnými orgány.

4.   K zajištění účinné a rovnocenné ochrany v členských státech a v orgánech, institucích a jiných subjektech Unie přijímají Evropský parlament a Rada [Evropské unie] řádným legislativním postupem po konzultaci s [Evropským ú]četním dvorem opatření nezbytná k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie.

5.   Komise každoročně předkládá ve spolupráci s členskými státy Radě a Evropskému parlamentu zprávu o opatřeních, která byla přijata k provedení tohoto článku.“

4

Článek 49 odst. 3 Listiny zní takto:

„Výše trestu nesmí být nepřiměřená trestnému činu.“

5

Článek 50 Listiny stanoví:

„Nikdo nesmí být stíhán nebo potrestán v trestním řízení za čin, za který již byl v Unii osvobozen nebo odsouzen konečným trestním rozsudkem podle zákona.“

6

Článek 2 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH stanoví, že předmětem daně z přidané hodnoty (DPH) je dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.

7

Článek 273 této směrnice zní:

„Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, dostojí-li požadavku rovného zacházení s domácími plněními i plněními mezi členskými státy uskutečňovanými osobami povinnými k dani, a za podmínky, že tyto povinnosti nevedou při obchodu mezi členskými státy k formalitám spojeným s překračováním hranic.

Možnost stanovená v prvním pododstavci nemůže být využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností nad povinnosti stanovené v kapitole 3.“

8

Článek 118 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty (Zakon za danak varchu dobavenata stojnost) (DV č. 63 ze dne 4. srpna 2006), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení (dále jen „zákon o DPH“), stanoví:

„Každá osoba registrovaná či neregistrovaná pro účely tohoto zákona je povinna evidovat a účtovat v písemné formě dodání a prodeje, které uskutečnila v obchodních prostorách, a to vystavením daňového dokladu vygenerovaného daňovým zařízením (účtenka) nebo pokladního dokladu vystaveného integrovaným automatizovaným systémem správy obchodní činnosti (systémový doklad), a to bez ohledu na to, zda je požadován jiný daňový doklad, či nikoli. Příjemce musí obdržet účtenku nebo systémový doklad a uschovat si je až do doby, kdy opustí obchodní prostory.“

9

Článek 185 odst. 1 a 2 tohoto zákona stanoví:

„(1)   Za nevydání dokladu uvedeného v čl. 118 odst. 1 se v případě fyzických osob, které nejsou obchodníky, uloží pokuta ve výši 100 až 500 [bulharských leva] BGN [přibližně 50 až 250 eur] a v případě právnických osob a živnostníků se uloží peněžitá sankce ve výši 500 až 2000 BGN [přibližně 250 až 1000 eur].

(2)   S výjimkou případů uvedených v odstavci 1 bude každému, kdo se dopustí nebo strpí spáchání protiprávního jednání uvedeného v článku 118 nebo v prováděcím právním aktu k tomuto článku, uložena pokuta ve výši od 300 do 1000 BGN [přibližně 150 až 500 eur], jedná-li se o fyzické osoby, které nejsou obchodníky, nebo peněžitá sankce ve výši 3000 až 10000 BGN [přibližně 1500 až 5000 eur], jedná-li se o právnické osoby a živnostníky. V případě, že protiprávní jednání nevede k nenahlášení daňových příjmů, budou uloženy sankce stanovené v odstavci 1.“

10

Článek 186 uvedeného zákona, ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení, stanoví:

„(1)   Donucovací správní opatření spočívající v zapečetění obchodních prostor na dobu nejvýše 30 dnů, bez ohledu na stanovené pokuty nebo peněžité sankce, bude uloženo osobě, která:

[…]

(3)   Donucovací správní opatření podle odstavce 1 se nařizuje odůvodněným příkazem vydaným oddělením příjmů nebo jím pověřeným úředníkem.

(4)   Proti příkazu uvedenému v odstavci 3 lze podat opravný prostředek v souladu s postupem stanoveným [správním řádem (Administrativnoprocesualen kodeks) (DV č. 30 ze dne 11. dubna 2006), ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení].“

11

Článek 187 odst. 1 tohoto zákona zní takto:

„V případě nařízení donucovacího správního opatření podle čl. 186 odst. 1 je zakázán rovněž přístup do obchodních prostor dané osoby a zboží nacházející se v těchto prostorách a k nim příslušejících skladech musí být danou osobou nebo jejím zástupcem odstraněno. Opatření se vztahuje na obchodní prostory, v nichž byla zjištěna protiprávní jednání, včetně případů, kdy jsou tyto prostory v době zapečetění spravovány třetími osobami, pokud je těmto třetím osobám známo, že prostor bude zapečetěn. Národní agentura pro veřejné příjmy zveřejňuje na svých internetových stránkách seznamy obchodních prostor, které mají být zapečetěny, a jejich umístění. Má se za to, že osobě je zapečetění prostor známo, pokud je na nich trvale umístěno oznámení o zapečetění nebo pokud jsou informace o obchodních prostorách, které mají být zapečetěny, a jejich umístění zveřejněny na internetových stránkách správního orgánu pro veřejné příjmy.“

12

Článek 188 odst. 1 uvedeného zákona, ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení, zní:

„Donucovací správní opatření podle čl. 186 odst. 1 je za podmínek stanovených v čl. 60 odst. 1 až 7 [správního řádu] předběžně vykonatelné.“

13

Článek 22 zákona o správních deliktech a sankcích (Zakon za administrativnite narušenija i nakazanija) (DV č. 92 ze dne 28. listopadu 1969) ve znění použitelném na skutkové okolnosti sporu v původním řízení, stanoví:

„K zabránění a ukončení správních deliktů a k předcházení a odstranění jejich škodlivých následků lze použít donucovací správní opatření.“

14

Článek 27 odst. 1, 2, 4 a 5 tohoto zákona stanoví:

„(1)   Správní sankce se stanoví v souladu s ustanoveními tohoto zákona v mezích stanovených pro spáchané protiprávní jednání.

(2)   Při stanovení sankce se zohlední závažnost deliktu, důvody jeho spáchání a další polehčující a přitěžující okolnosti, jakož i majetkové poměry pachatele.

[…]

(4)   S výjimkou případů uvedených v čl. 15 odst. 2 nelze sankce za správní delikty nahradit sankcemi mírnější povahy.

(5)   Rovněž není přípustné stanovit sankci pod stanovenou minimální sankci bez ohledu na to, zda se jedná o pokutu nebo o dočasné odnětí práva vykonávat určité povolání nebo určitou činnost.“

15

Beach and bar management je právnická osoba založená podle bulharského práva, která provozuje obchodní prostory zahrnující bar a restauraci.

16

Dne 4. srpna 2022 inspektoři Národní agentury pro veřejné příjmy při kontrole provedené v těchto prostorách zjistili, že společnost Beach and bar management nezaevidovala 85 prodejů prostřednictvím pokladních daňových dokladů, které tedy nebyly zákazníkům vystaveny. Z tohoto důvodu bylo vydáno celkem 85 rozhodnutí o zjištění správních deliktů týkajících se porušení zákona o DPH.

17

Dne 12. srpna 2022 vydala daňová správa příkaz, kterým uložila donucovací správní opatření spočívající v „zapečetění prostor a zákazu vstupu do nich“ po dobu čtrnácti dnů. K tomuto opatření bylo připojeno usnesení, kterým se povoluje jeho předběžný výkon.

18

Proti opatření spočívajícímu v zapečetění, jakož i proti usnesení, kterým se povoluje předběžný výkon a které bylo součástí samotného příkazu, byl podán opravný prostředek ke správnímu soudu v Burgasu (Administrativen sad Burgas, Bulharsko) ve dvou samostatných řízeních. Dotčené opravné prostředky byly zamítnuty. Opatření spočívající v zapečetění a zákazu vstupu po dobu čtrnácti dnů bylo provedeno.

19

Kromě toho byla za každý z 85 deliktů, kterých se dopustila společnost Beach and bar management, uložena peněžitá sankce ve výši 500 BGN (přibližně 250 eur). Celková sankce uložená za všechny tyto delikty tak činila 42500 BGN (přibližně 21250 eur), zatímco celková částka DPH, která nebyla zaplacena z důvodu nevystavení pokladních dokladů za všechny platby odpovídající uvedeným deliktům, které byly provedeny prostřednictvím registrační pokladny, činila 268,02 BGN (přibližně 134 eur).

20

Jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, legalita 85 opatření, jimiž se ukládají peněžité sankce, byla napadena u okresního soudu v Burgasu (Rajonen sad Burgas, Bulharsko). Tento soud žaloby týkající se těchto opatření zamítl před vydáním rozsudku ze dne 4. května 2023, MV – 98 (C‑97/21, EU:C:2023:371). Uvedený soud v odůvodnění svých rozhodnutí nezohlednil skutečnost, že po vydání příkazu, jímž bylo uloženo donucovací správní opatření ohledně všech 85 deliktů, a po předběžném výkonu tohoto opatření bylo provedeno zapečetění dotčených obchodních prostor a byl zakázán vstup do nich po dobu 14 dnů, ani nezkoumal a nezohlednil právní účinky tohoto výkonu na řízení týkající se přezkumu legality souběžně uložených peněžitých sankcí.

21

Všech 85 rozhodnutí uvedeného soudu bylo napadeno u správního soudu v Burgasu (Administrativen sad Burgas), který je předkládajícím soudem.

22

Tento soud uvádí, že v případě porušení čl. 118 odst. 1 zákona o DPH tento zákon v článku 185 stanoví nejen uložení peněžité sankce, ale rovněž v článku 186 povinnost uložit za tytéž skutky donucovací správní opatření spočívající v zapečetění dotčených prostor.

23

Upřesňuje, že peněžitá sankce a zapečetění prostor jsou uloženy na základě odlišných a samostatných řízení a v případě žalob proti těmto dvěma opatřením spadá každé z nich do pravomoci různých soudů prvního stupně, a sice do pravomoci okresního soudu (Rajonen sad) v případě peněžité sankce a do pravomoci správního soudu (Administrativen sad) v případě zapečetění, a bulharská procesní pravidla nestanoví možnost přerušit jedno řízení až do skončení druhého, takže mezi těmito řízeními neexistuje mechanismus koordinace. Kromě toho předkládající soud uvádí, že i když Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 4. května 2023, MV – 98 (C‑97/21, EU:C:2023:371), rozhodl, že donucovací správní opatření spočívající v zapečetění prostor má trestní a represivní povahu, je toho názoru, že v projednávaném případě převažuje preventivní povaha nad represivní povahou tohoto opatření, jehož cílem je pouze omezit rozsah důsledků poškozujících finanční zájmy Unie.

24

Konečně má tento soud za to, že bez porušení článku 325 SFEU a článku 273 směrnice o DPH nelze použít odůvodnění uvedené v rozsudku ze dne 4. května 2023, MV – 98 (C‑97/21, EU:C:2023:371) na sankci uloženou za 85 různých deliktů, jelikož neexistence individualizace takové sankce neumožňuje ověřit, zda mají přijatá opatření skutečně odrazující účinek a poskytují účinnou ochranu směřující k zajištění výběru přesné částky nezaplacené DPH, jakož i k zabránění daňovým únikům.

25

Za těchto okolností se správní soud v Burgasu (Administrativen sad Burgas) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Podle bulharské vlády jsou první a třetí otázka nepřípustné, neboť nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení v rozsahu, v němž se týkají uložení donucovacího správního opatření. Je toho názoru, že předkládající soud nepotřebuje požadovaný výklad pro rozhodnutí sporu, který projednává.

27

Společnost Beach and bar management kromě toho tvrdí, že třetí otázka je nepřípustná, jelikož předkládajícímu soudu nebyla předložena žaloba proti donucovacímu správnímu opatření.

28

Komise má za to, že první otázka by mohla být přeformulována tak, aby byla přípustná, zatímco třetí otázka nikoli.

29

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jedná-li se o hypotetický problém nebo také nedisponuje-li Soudní dvůr skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 8. května 2025, Stadt Wuppertal,C‑130/24, EU:C:2025:340, bod 42 a citovaná judikatura).

30

V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že se spor v původním řízení netýká žaloby proti opatření spočívajícímu v zapečetění dotčených obchodních prostor, které představuje donucovací správní opatření. Proto musí být třetí předběžná otázka prohlášena za zjevně nepřípustnou z důvodu, že nemá žádný vztah k předmětu sporu v původním řízení.

31

Jak mimoto uvedl generální advokát v bodě 37 svého stanoviska, z této žádosti vyplývá, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je určit, zda jsou peněžité sankce dotčené ve věci v původním řízení v souladu s unijním právem, a tato otázka se zjevně týká výkladu ustanovení unijního práva. Takto přeformulovanou první otázku je třeba považovat za přípustnou.

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 325 SFEU, článek 273 směrnice o DPH a článek 50 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že osobě povinné k dani se uloží peněžitá sankce z důvodu, že tato osoba nevystavila pokladní doklady týkající se uskutečněných prodejů, pokud tento delikt již vedl k uložení donucovacího správního opatření spočívajícího v zapečetění obchodních prostor, ve kterých byl uvedený delikt spáchán, a v zákazu vstupu do nich.

33

Pokud jde o posouzení trestní povahy dotčených stíhání a sankcí podle článku 50 Listiny, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou relevantní tři kritéria. Prvním je právní kvalifikace protiprávního jednání v rámci vnitrostátního práva, druhým samotná povaha protiprávního jednání a třetím míra přísnosti sankce, která hrozí dotčené osobě (rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 38 a citovaná judikatura).

34

Uplatňování článku 50 Listiny se však neomezuje pouze na stíhání a sankce, které jsou podle vnitrostátních právních předpisů kvalifikovány jako „trestní“, ale vztahuje se bez ohledu na takovou kvalifikaci ve vnitrostátním právu rovněž na stíhání a sankce, o nichž je třeba se domnívat, že mají trestněprávní charakter, na základě ostatních dvou kritérií uvedených v bodě 33 tohoto rozsudku. Taková povaha může totiž vyplývat ze samotné povahy dotčeného protiprávního jednání a z míry přísnosti sankcí, které za něj mohou být uloženy (rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 41 a citovaná judikatura).

35

V projednávaném případě je třeba na úvod připomenout, že zapečetění prostor po dobu až 30 dnů může být zejména v případě živnostníka, který má pouze jednu provozovnu, kvalifikováno jako přísné, jelikož mu především brání ve výkonu jeho činnosti, a tím jej zbavuje příjmů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 47).

36

Pokud jde o peněžitou sankci, skutečnost, že její výše v případě prvního deliktu nesmí být nižší než 500 BGN (přibližně 250 eur) a může dosahovat až 2000 BGN (přibližně 1000 eur), a okolnost, že poměr mezi DPH, která nebyla zaplacena z důvodu nevystavení pokladních dokladů za všechny platby odpovídající deliktům dotčeným ve věci v původním řízení, a sice celkovou částkou 268,02 BGN (přibližně 134 eur), a uloženou sankcí, která podle informací předkládajícího soudu činí 42500 BGN (přibližně 21250 eur), se jeví jako mimořádně vysoký, svědčí o přísnosti uvedené sankce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 48).

37

Vzhledem k tomu, že dotčené peněžité sankce musí být v tomto kontextu kvalifikovány jako sankce trestní povahy, je nutné považovat kumulaci těchto sankcí za omezení základního práva zaručeného článkem 50 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 49).

38

Soudní dvůr totiž rozhodl, že článek 273 směrnice o DPH a článek 50 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může být daňovému poplatníkovi za totéž porušení daňové povinnosti uložena v odlišných a samostatných řízeních peněžitá sankce a opatření spočívající v zapečetění obchodních prostor, přičemž proti těmto opatřením lze podat žaloby k odlišným soudům, pokud tato právní úprava nezajišťuje koordinaci řízení umožňující, aby se dodatečné zatížení vyplývající z kumulace uložených opatření omezilo na nezbytné minimum, a pokud neumožňuje zajistit, aby přísnost všech uložených sankcí odpovídala závažnosti inkriminovaných protiprávních jednání (rozsudek ze dne 4. května 2023, MV – 98, C‑97/21, EU:C:2023:371, bod 63).

39

Podle předkládajícího soudu nelze řešení zvolené v rozsudku ze dne 4. května 2023, MV – 98 (C‑97/21, EU:C:2023:371) nutně přenést na okolnosti věci v původním řízení, jelikož v projednávané věci jediné donucovací správní opatření sankcionuje 85 samostatných deliktů. Vzhledem k opakované nebo dokonce „systematické“ povaze sankcionovaného jednání má totiž toto opatření pouze omezit rozsah důsledků poškozujících finanční zájmy Unie, takže jeho preventivní povaha podle něj může převážit nad jeho represivní povahou.

40

Je však nutno konstatovat, že jak uvedl generální advokát v bodě 63 svého stanoviska, toto posouzení předkládajícího soudu nelze přijmout, jelikož preventivní aspekt opatření spočívajícího v zapečetění obchodních prostor, o které se jedná ve věci v původním řízení, není takový, aby převažoval nad represivním aspektem tohoto opatření.

41

V tomto ohledu je třeba připomenout, že situace, která nastala ve věci v původním řízení, se řídí zásadou, podle níž samotná skutečnost, že sankce, která má represivní účel, sleduje rovněž preventivní účel, ji nemůže zbavit její kvalifikace jako trestní sankce ve smyslu článku 50 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. března 2018, Menci,C‑524/15, EU:C:2018:197, bod 31).

42

S ohledem na konstatování uvedené v bodě 40 tohoto rozsudku z toho vyplývá, že donucovací opatření dotčené ve věci v původním řízení neztrácí svou kvalifikaci jako trestní sankce ve smyslu tohoto ustanovení pouze z toho důvodu, že má rovněž preventivní účel.

43

V každém případě, jak bylo připomenuto v bodě 34 tohoto rozsudku, právě inherentní přísnost opatření spočívajícího v zapečetění obchodních prostor odůvodňuje jeho trestněprávní kvalifikaci a vede k použitelnosti článku 50 Listiny. Jak uvedl generální advokát v bodech 61 a 64 svého stanoviska, tato přísnost není zmírněna skutečností, že velký počet deliktů spáchaných v projednávaném případě mohl dokonce vést k tomu, že se na obchodní prostory dotčené v původním řízení uplatní podstatně delší doba zapečetění.

44

Je tudíž třeba konstatovat, že správní opatření spočívající v zapečetění a zákazu vstupu do obchodních prostor po dobu čtrnácti dnů si zachovává svou represivní povahu, ať už je nařízeno v reakci na jediné konkrétní porušení zákona o DPH, nebo v reakci na to, že v daném časovém období bylo spácháno 85 porušení tohoto zákona posuzovaných jako celek.

45

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že článek 325 SFEU, článek 273 směrnice o DPH a článek 50 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že osobě povinné k dani se uloží peněžitá sankce z důvodu, že tato osoba nevystavila pokladní doklady týkající se uskutečněných prodejů, pokud tento delikt již vedl k uložení donucovacího správního opatření spočívajícího v zapečetění obchodních prostor, ve kterých byl uvedený delikt spáchán, a v zákazu vstupu do nich.

46

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 273 směrnice o DPH a čl. 49 odst. 3 Listiny vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví jako správní sankci peněžité opatření ve vysoké výši, aniž má soud, před kterým bylo toto opatření napadeno, procesní možnost uložit nižší částku, než stanoví tato právní úprava, nebo jiný druh mírnějšího trestu.

47

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 49 odst. 3 Listiny nesmí být výše trestu nepřiměřená trestnému činu. Stejně tak Soudní dvůr rozhodl, že v případě neexistence legislativních opatření Unie v oblasti použitelných sankcí mají členské státy pravomoc určit povahu a výši těchto sankcí při dodržení zejména zásady proporcionality [rozsudek ze dne 19. října 2023, G. ST. T. (Přiměřenost trestu v případě porušování práv), C‑655/21, EU:C:2023:791, bod 64 a citovaná judikatura].

48

Podle judikatury Soudního dvora nesmí v souladu s posledně uvedenou zásadou represivní opatření dovolená vnitrostátními právními předpisy překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimních cílů sledovaných těmito právními předpisy. Přísnost trestů musí odpovídat závažnosti protiprávního jednání, které postihují, zejména tím, že zajistí, aby měly skutečně odrazující účinek a zároveň nepřekročily rámec toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné [rozsudek ze dne 19. října 2023, G. ST. T. (Přiměřenost trestu v případě porušování práv), C‑655/21, EU:C:2023:791, bod 65 a citovaná judikatura].

49

Kromě toho zásada proporcionality vyžaduje, aby při stanovování sankce, jakož i při stanovení výše pokuty byly zohledněny individuální okolnosti projednávaného případu [rozsudek ze dne 19. října 2023, G. ST. T. (Přiměřenost trestu v případě porušování práv), C‑655/21, EU:C:2023:791, bod 67].

50

Při posuzování proporcionality sankcí musí být rovněž zohledněna možnost vnitrostátního soudu změnit kvalifikaci trestného činu oproti kvalifikaci uvedené v obžalobě, přičemž tato možnost může vést k uložení mírnější sankce, a možnost změnit sankci v závislosti na závažnosti zjištěného trestného činu [rozsudek ze dne 19. října 2023, G. ST. T. (Přiměřenost trestu v případě porušování práv), C‑655/21, EU:C:2023:791, bod 68 a citovaná judikatura].

51

S výhradou ověření předkládajícím soudem přitom podle všeho v právní úpravě dotčené v původním řízení neexistuje možnost změnit kvalifikaci dotčeného deliktu.

52

Kromě toho s ohledem na skutečnost, že výše peněžité sankce za první delikt nemůže být podle této právní úpravy nižší než 500 BGN (přibližně 250 eur) a tato částka je téměř 200krát vyšší než částka DPH, která nebyla zaplacena v souvislosti s každým porušením, ke kterému došlo v projednávaném případě, tedy 2,70 BGN (přibližně 1,35 eur), je podle všeho velmi obtížné stanovit sankci, jejíž intenzita nepřesahuje závažnost zjištěného deliktu.

53

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 273 směrnice o DPH a čl. 49 odst. 3 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví jako správní sankci peněžité opatření ve vysoké výši, aniž má soud, před kterým bylo toto opatření napadeno, procesní možnost uložit nižší částku, než stanoví tato právní úprava, nebo jiný druh mírnějšího trestu.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: