1

Svým kasačním opravným prostředkem se Centre d’étude et de valorisation des algues SA (CEVA) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 6. září 2023, Komise v. CEVA a další (T‑748/20, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2023:521), v němž Tribunál stanovil, že pohledávka Evropské komise, která odpovídá vrácení dotací vyplacených v rámci smlouvy o financování, jež byla uzavřena s CEVA na provádění projektu v rámci specifického programu pro výzkum a vývoj nazvaného „Kvalita života a řízení živých zdrojů“, činí 168220,16 eura, navýšených o úroky z prodlení (dále jen „sporná pohledávka“).

2

Článek 71 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), nadepsaný „Zjištění pohledávek“, ve znění použitelném na skutkový stav, jehož se týká kasační opravný prostředek, v odstavcích 1 až 3 stanovil:

„1.   Zjištění pohledávky je úkon, kterým pověřená nebo dále pověřená schvalující osoba:

2.   Vlastní zdroje poskytnuté Komisi a veškeré pohledávky identifikované jako jisté, o stanovené pevné částce a splatné musí být zjištěny inkasním příkazem předloženým účetnímu a oznámením o dluhu zaslaným dlužníku, přičemž obojí vypracuje příslušná schvalující osoba.

3.   Neoprávněně vyplacené částky budou vybrány zpět.“

3

Článek 3 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. 2000, L 160, s. 1; Zvl. vyd. 19/01, s. 191), nadepsaný „Mezinárodní příslušnost“, ve znění použitelném na skutkový stav v odstavcích 1 a 2 stanovil:

„1.   Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak.

2.   Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto [jiného] členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto [posledně uvedeného] členského státu.“

4

Článek 4 nařízení č. 1346/2000, nadepsaný „Rozhodné právo“, v odstavci 2 stanovil:

„Právo státu, který [úpadkové] řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení. Určuje zejména,

[…]

[…]“

5

Článek 16 tohoto nařízení, nadepsaný „Zásada“, v odstavci 1 stanovil:

„Rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné soudem členského státu, který je příslušný podle článku 3, je uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku ve státě, který řízení zahájil.“

6

Článek 17 uvedeného nařízení, nadepsaný „Účinky uznání“, v odstavci 1 stanovil:

„Rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení podle čl. 3 odst. 1 má bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2.“

7

Článek 1134 belgického občanského zákoníku, ve znění použitelném na skutkový stav, jehož se týká projednávaný kasační opravný prostředek (dále jen „belgický občanský zákoník“), stanovil:

„Smlouvy uzavřené v souladu se zákonem mají mezi smluvními stranami sílu zákona.

[…]

Musí být plněny v dobré víře.“

8

Článek 2257 belgického občanského zákoníku stanovil:

„Promlčecí lhůta neběží:

v souvislosti s podmíněnou pohledávkou, dokud není podmínka splněna;

[…]“

9

Článek 2262a odst. 1 první pododstavec belgického občanského zákoníku stanovil:

„Všechny žaloby na plnění se promlčují ve lhůtě deseti let.“

10

Článek L. 622-21-I francouzského obchodního zákoníku, ve znění použitelném na skutkový stav, jehož se týká projednávaný kasační opravný prostředek (dále jen „francouzský obchodní zákoník“), stanovil:

„Rozhodnutí o zahájení řízení přerušuje nebo zakazuje jakékoli právní kroky ze strany všech věřitelů, jejichž pohledávka není uvedena v článku L.622-17 odst. I, směřující k:

11

Článek L. 622-24 francouzského obchodního zákoníku zněl následovně:

„Ode dne zveřejnění rozhodnutí zašlou všichni věřitelé, jejichž pohledávka vznikla před vydáním rozhodnutí o zahájení řízení, s výjimkou zaměstnanců, přihlášku svých pohledávek soudem ustanovenému správci ve lhůtách stanovených nařízením Conseil d’État [(Státní rada)]. Pokud bylo věřiteli prominuto zmeškání lhůty v souladu s článkem L. 622-26, lhůty počínají běžet až od oznámení tohoto rozhodnutí; v takovém případě jsou zkráceny na polovinu. Věřitelé, kteří jsou držiteli zapsaného zástavního práva nebo jsou s dlužníkem vázáni zveřejněnou smlouvou, jsou vyrozuměni osobně nebo případně na doručovací adrese. Lhůta pro přihlášení jejich pohledávek začíná běžet od okamžiku, kdy jsou takto vyrozuměni.

[…]“

12

Článek L.622-25-I tohoto zákoníku stanovil:

„Přihlášení pohledávky staví běh promlčecí lhůty až do skončení řízení; zprošťuje povinnosti zaslat jakoukoli výzvu k plnění a je považováno za procesní úkon.“

13

Článek 2 odst. 1 smlouvy uzavřené dne 17. ledna 2001 mezi Komisí a společností CEVA, jejímž předmětem je provádění projektu v rámci specifického programu pro výzkum a vývoj nazvaného „Kvalita života a řízení živých zdrojů“ (dále jen „projekt Seapura“) a která stanoví vyplacení dotace ve výši 123735 eur (dále jen „smlouva Seapura“), stanoví:

„Doba trvání projektu je 36 měsíců od 01/02/2001.“

14

Článek 5 odst. 1 a 2 smlouvy Seapura stanoví:

„1.   Tato smlouva se řídí belgickým právem.

2.   K rozhodování sporů mezi [Evropskou unií] a smluvními stranami, které se týkají platnosti, použití nebo výkladu této smlouvy, je příslušný pouze [Tribunál] a v případě kasačního opravného prostředku [Soudní dvůr].“

15

Článek 3 odst. 5 přílohy II této smlouvy stanoví:

„Po datu splnění smlouvy nebo po ukončení smlouvy či účasti některé ze smluvních stran Komise může či musí v závislosti na daném případu požadovat od smluvního partnera vrácení celkové částky příspěvku Společenství, který mu byl vyplacen, pokud byl při auditu zjištěn podvod nebo závažné finanční nesrovnalosti. […]“

16

Skutečnosti předcházející sporu jsou uvedeny v bodech 2 až 22 napadeného rozsudku.

17

Dne 17. ledna 2001 uzavřela Komise se společností CEVA smlouvu Seapura, která stanoví vyplacení dotace ve výši 123735 eur.

18

V průběhu roku 2006 zahájil Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vyšetřování v návaznosti na podezření z podvodu, které se týká několika projektů prováděných společností CEVA, včetně projektu Seapura.

19

Dne 11. prosince 2007 vypracoval OLAF konečnou zprávu týkající se tohoto vyšetřování (dále jen „zpráva OLAF“), v níž konstatoval nesrovnalosti při plnění smlouvy Seapura spočívající zejména v padělání pracovních výkazů zaměstnanců společnosti CEVA.

20

Dopisem ze dne 29. října 2008 informovala Komise společnost CEVA o svém záměru vydat vůči ní, z důvodu závažných finančních nesrovnalostí konstatovaných ve zprávě OLAF, výzvy k úhradě znějící na částku 123735 eur, navýšenou o úroky, za účelem dosažení vrácení dotace vyplacené na základě smlouvy Seapura.

21

Dne 13. března 2009 zaslala Komise společnosti CEVA čtyři výzvy k úhradě znějící na celkovou částku 168220,16 eura (dále jen „výzvy k úhradě“).

22

Vzhledem k tomu, že společnost CEVA nezareagovala na výzvy k úhradě ani na čtyři upomínací dopisy zaslané Komisí dne 11. května 2009, zaslala jí Komise dne 12. června 2009 čtyři formální upomínky.

23

Dne 17. července 2009 podala společnost CEVA k Tribunálu žalobu znějící na zrušení těchto upomínacích dopisů.

24

Rozsudkem ze dne 15. září 2011, CEVA v. Komise (T‑285/09, EU:T:2011:479), Tribunál tuto žalobu odmítl jako nepřípustnou.

25

Rozsudkem tribunal correctionnel de Rennes (Trestní soud v Rennes, Francie) ze dne 26. dubna 2011 byli společnost CEVA a její bývalý ředitel shledáni vinnými z podvodu a ze zneužití veřejných prostředků a byli odsouzeni k peněžitému trestu ve výši 80000 eur a k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců. V rámci adhezního řízení uvedený soud uložil obžalovaným, z části společně a nerozdílně, povinnost zaplatit Komisi částku 303631 eur jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěla zejména z důvodu finančních nesrovnalostí, ke kterým došlo při plnění smlouvy Seapura.

26

Rozsudkem ze dne 1. dubna 2014 zprostil cour d’appel de Rennes (Odvolací soud v Rennes, Francie) společnost CEVA a jejího bývalého ředitele všech obvinění a zamítl nárok Komise uplatněný v adhezním řízení.

27

Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2015 zrušil trestní senát Cour de cassation (Kasační soud, Francie) uvedený rozsudek ze dne 1. dubna 2014, a to stran jeho výroků, kterými obžalované zprostil obžaloby ze zneužití veřejných prostředků, a vrátil věc v této části cour d’appel de Caen (Odvolací soud v Caen, Francie).

28

Rozsudkem ze dne 22. června 2016 zahájil tribunal de commerce de Saint-Brieuc (Obchodní soud v Saint-Brieuc, Francie) tzv. „sanační“ úpadkové řízení ve vztahu ke společnosti CEVA (dále jen „řízení o sanaci“) a ustanovil SELARL TCA soudním zmocněncem.

29

Dne 15. září 2016 přihlásila Komise v rámci řízení o sanaci pohledávku odpovídající celkové částce požadované ve výzvách k úhradě, které byly vydány s cílem získat zpět dotace, včetně dotací vyplacených na základě smlouvy Seapura, ve výši jistiny 289012,95 eura navýšené o úroky z prodlení, celkem tedy 431002,18 eura.

30

Dne 6. prosince 2016 zpochybnila společnost TCA pohledávku Komise.

31

Rozsudkem ze dne 21. července 2017 přijal tribunal de commerce de Saint-Brieuc (Obchodní soud v Saint-Brieuc) plán sanace společnosti CEVA a ustanovil společnost SELARL AJIRE zmocněncem pro dozor nad prováděním plánu sanace.

32

Rozsudkem ze dne 23. srpna 2017, který nabyl právní moci, cour d’appel de Caen (Odvolací soud v Caen) po vrácení věci poté, co byl jeho rozsudek kasačním soudem zrušen, zprostil společnost CEVA obžaloby ze zneužití veřejných prostředků a odsoudil jejího bývalého ředitele k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku a k peněžitému trestu ve výši 20000 eur za zneužití veřejných prostředků.

33

Usnesením ze dne 11. září 2017 zamítl insolvenční soudce ustavený pro řízení o sanaci přihlášku pohledávky Komise v plném rozsahu.

34

Komise podala proti tomuto usnesení odvolání.

35

Rozsudkem ze dne 24. listopadu 2020 zrušil cour d’appel de Rennes (Odvolací soud v Rennes) uvedené usnesení a konstatoval existenci dvou závažných námitek týkajících se přihlášky pohledávky Komise, a to stran promlčení a opodstatněnosti výzev k úhradě, přičemž měl za to, že o těchto námitkách musí rozhodnout příslušný soud, na který se musí obrátit Komise.

36

Dne 19. prosince 2020 podala Komise na základě rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě Seapura žalobu podle článku 272 SFEU proti společnostem CEVA, TCA a AJIRE a domáhala se stanovení výše své pohledávky odpovídající vrácení dotací, které byly v rámci této smlouvy poskytnuty společnosti CEVA.

37

Na jednání, které se konalo dne 11. listopadu 2022 před Tribunálem, Komise uvedla, že její žaloba nesměřuje proti společnostem TCA a AJIRE a nenavrhuje, aby Tribunál určil, že tyto společnosti jsou povinny vrátit částky vyplacené v rámci plnění smlouvy Seapura, což vzal Tribunál na vědomí v bodě 97 napadeného rozsudku.

38

Na svou obranu společnost CEVA zaprvé tvrdila, že žádost Komise je promlčená, zadruhé že vyšetřování OLAF se netýká projektu Seapura a zpráva OLAF neprokázala, že ke zjištěným nesrovnalostem došlo při plnění smlouvy Seapura, zatřetí že francouzské trestní soudy ji neuznaly vinnou z podvodu a zneužití veřejných prostředků a začtvrté že na základě zásady procesní autonomie se Komise nemůže dovolávat řízení zahájených ve Francii na základě francouzského práva, když se smlouva Seapura řídí belgickým právem.

39

V této souvislosti Tribunál na prvním místě v bodech 30 až 59 napadeného rozsudku zamítl námitku promlčení vznesenou společností CEVA.

40

Tribunál konstatoval, že otázka případného promlčení žádosti Komise se řídí belgickým právem, podle kterého je promlčecí lhůta v projednávaném případě desetiletá, a následně v bodech 40 a 41 rozsudku uvedl, že splatnost pohledávky Unie je podmíněna předchozí žádostí Komise o vrácení podanou podle čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura. Měl za to, že datum této žádosti odpovídá v projednávané věci datu, kdy tento orgán zaslal společnosti CEVA výzvy k úhradě, tedy 13. březnu 2009, aniž společnost CEVA předložila konkrétní argument umožňující prokázat, že se pohledávka stala splatnou před tímto datem. Tribunál z toho v bodě 46 téhož rozsudku vyvodil, že datem promlčení pohledávky Unie je podle belgického práva v zásadě 14. březen 2019.

41

Tribunál mimoto v bodě 57 napadeného rozsudku rozhodl, že přihlášením pohledávky, které Komise učinila dne 15. září 2016 v rámci řízení o sanaci, byl pozastaven běh promlčecí lhůty.

42

V této souvislosti měl Tribunál za to, že přihlášení pohledávky pozastavuje podle francouzského práva běh promlčecí lhůty až do ukončení řízení. Konstatoval, že podle čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1346/2000 určuje právo členského státu, ve kterém bylo zahájeno úpadkové řízení, podmínky pro zahájení tohoto řízení, jeho vedení a skončení, jakož i účinky tohoto řízení na řízení zahájená jednotlivými věřiteli. Tribunál měl dále za to, že v souladu s čl. 16 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení je každé rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení uznáváno ve všech členských státech a má účinky bez dalších formálních náležitostí. Tribunál přitom konstatoval, že zahájení řízení o sanaci společnosti CEVA ve Francii a přihlášení pohledávky učiněné Komisí v rámci tohoto řízení o sanaci vyvolalo na základě francouzského práva, a zejména článku L.622-25-1 francouzského obchodního zákoníku, účinky podle belgického práva, a konkrétně že toto přihlášení pohledávky pozastavilo běh promlčecí lhůty u žádosti Komise, takže tato pohledávka nebyla ke dni jejího přihlášení promlčena.

43

Na druhém místě Tribunál v bodech 66 až 80 napadeného rozsudku při rozhodování ve věci samé zkoumal, zda je Komise oprávněna dovolávat se zprávy OLAF k tomu, aby od společnosti CEVA požadovala vrácení všech částek, které jí byly v rámci plnění smlouvy Seapura vyplaceny.

44

V této souvislosti Tribunál v bodech 70 a 71 uvedeného rozsudku konstatoval, že vyšetřování OLAF týkající se společnosti CEVA mělo dvě části, z nichž první se vztahovala na přímé výdaje a druhá na strukturální fondy, a týkalo se dvou druhů jednání, která vyvolala podezření, a sice zaprvé padělání pracovních výkazů zaměstnanců a zadruhé plagiátorství vědeckých dokumentů v rámci jednotlivých projektů realizovaných společností CEVA.

45

Tribunál dále v bodech 72 až 74 uvedeného rozsudku konstatoval, že jelikož zpráva OLAF neidentifikovala vědecké dokumenty, k jejichž plagiátorství při plnění této smlouvy údajně došlo, neprokázala existenci plagiátu. Tribunál naproti tomu zdůraznil, že v této zprávě byl učiněn závěr, že existují závažné finanční nesrovnalosti týkající se všech projektů svěřených společnosti CEVA, včetně projektu Seapura. Měl za to, že z toho vyplývá, že zaprvé OLAF prokázal existenci závažných finančních nesrovnalostí týkajících se pracovních výkazů zaměstnanců společnosti CEVA a zadruhé byly tyto výkazy ve všech těchto projektech úmyslně a systematicky padělány. Tribunál tudíž v bodě 79 napadeného rozsudku odmítl argument společnosti CEVA, podle kterého nesrovnalosti zjištěné ve zprávě OLAF s projektem Seapura nijak nesouvisí.

46

Na třetím místě Tribunál v bodech 81 až 88 napadeného rozsudku zkoumal dopad trestních řízení před francouzskými soudy, neboť společnost CEVA na svou obranu tvrdila, že Komise nemůže svoji žádost opírat o údajně podvodný způsob řízení dotace, která byla této společnosti poskytnuta, protože společnost CEVA byla nakonec zproštěna obvinění z podvodu a zneužití veřejných prostředků. V této souvislosti měl Tribunál v bodě 87 uvedeného rozsudku za to, že čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura podmiňuje vrácení příspěvku Unie na projekt Seapura pouhým zjištěním existence podvodů nebo závažných finančních nesrovnalostí v rámci auditu, aniž toto vrácení závisí na odsouzení za trestný čin nebo trestněprávní kvalifikaci dotčených skutků. Tribunál z toho v bodě 88 uvedeného rozsudku dovodil, že skutečnost, že společnost CEVA byla zproštěna obžaloby, nemá vliv na použití tohoto smluvního ustanovení.

47

Na čtvrtém místě Tribunál v bodech 89 až 95 napadeného rozsudku posoudil a odmítl argument společnosti CEVA vycházející z údajného porušení zásady procesní autonomie, protože úpadkové řízení zahájené ve Francii nemůže mít účinky podle belgického práva. V této souvislosti Tribunál v bodě 93 uvedeného rozsudku rozhodl, že mu byla věc předložena na základě rozhodčí doložky podle článku 272 SFEU a přísluší mu rozhodnout spor na základě hmotného práva použitelného na smlouvu, zejména na základě nařízení č. 1346/2000, podle kterého některá ustanovení francouzského obchodního zákoníku vyvolávají účinky podle belgického práva. Tribunál byl tedy toho názoru, že Komise se může na základě nařízení č. 1346/2000 dovolávat účinků stanovených belgickým právem, které vyvolává úpadkové řízení zahájené ve Francii.

48

Na základě všech těchto důvodů Tribunál vyhověl návrhu Komise a stanovil výši sporné pohledávky na částku 168220,16 eura, navýšenou o úroky.

49

Společnost CEVA navrhuje, aby Soudní dvůr:

50

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

51

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje společnost CEVA dva důvody, z nichž první v podstatě vychází z nesprávného právního posouzení, jelikož Tribunál nesprávně stanovil promlčecí lhůtu v případě žaloby Komise, a druhý v podstatě vychází z porušení zásady řádného výkonu spravedlnosti.

52

První důvod kasačního opravného prostředku směřuje proti bodům 42 až 59 napadeného rozsudku a má čtyři části.

53

V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnost CEVA tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když datum vydání výzev k úhradě považoval za počátek běhu promlčecí lhůty.

54

Na prvním místě společnost CEVA uvádí, že Tribunál v této souvislosti neprávem vycházel z čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura, ačkoli se toto smluvní ustanovení podle jejího názoru týká pouze možnosti provést finanční audit.

55

Na druhém místě má společnost CEVA za to, že s ohledem na čl. 2 odst. 1 smlouvy Seapura a čl. 7 odst. 2 její přílohy II uplynula platnost této smlouvy dne 12. října 2004. Dále uvádí, že podle belgického práva začíná promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy vzniká právo podat žalobu, na které se tato lhůta vztahuje, přičemž tento den odpovídá dni, kdy musí být splněna povinnost, která je předmětem žaloby.

56

Podle společnosti CEVA proto musí správný výklad smlouvy Seapura a belgického práva vést k závěru, že sporná pohledávka se stala splatnou po předložení výzkumů uvedených v této smlouvě. Společnost CEVA dodává, že podle čl. 7 odst. 6 přílohy II smlouvy Seapura mohla Komise požadovat vrácení finančního příspěvku s přihlédnutím k povaze a výsledku provedených prací. Na základě těchto skutečností má za to, že počátek běhu desetileté promlčecí lhůty stanovené belgickým právem musí být stanoven na 13. října 2004, takže tato lhůta uplynula dne 13. října 2014.

57

Společnost CEVA tvrdí, že tato část nepředstavuje novou argumentaci, a je tedy přípustná, neboť podobné argumenty vznesla uvedená společnost před Tribunálem, jak podle jejího názoru vyplývá z její žalobní odpovědi a z bodů 48 až 58 její dupliky v prvním stupni.

58

Komise namítá nepřípustnost první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku v rozsahu, v němž společnost CEVA před Tribunálem netvrdila, že počátkem běhu promlčecí lhůty musí být uplynutí platnosti smlouvy Seapura. Komise dále tvrdí, že společnost CEVA před Tribunálem připustila, že datum, kdy jí Komise zaslala výzvy k úhradě, odpovídá datu, kdy se sporná pohledávka stala splatnou, přičemž promlčecí lhůta počíná běžet ode dne následujícího po tomto datu. Komise uvádí, že Tribunál právě v tomto kontextu v bodě 44 napadeného rozsudku rozhodl, že „společnost CEVA nepředložila žádný konkrétní argument, který by umožnil prokázat, že se pohledávka stala splatnou před 13. březnem 2009“.

59

Pro případ, že by první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku měla být považována za přípustnou, Komise tvrdí, že je v každém případě neopodstatněná.

60

Je třeba připomenout, že podle čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora nesmí kasační opravný prostředek měnit předmět sporu před Tribunálem. Podle ustálené judikatury je pravomoc Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných před Tribunálem. Účastník řízení tedy nemůže vznést poprvé až před Soudním dvorem důvod, který neuplatnil před Tribunálem, neboť by to znamenalo umožnit mu, aby Soudnímu dvoru, jehož pravomoc je v rámci kasačního opravného prostředku omezená, předložil spor širšího rozsahu, než byl spor, který projednával Tribunál (rozsudek ze dne 16. března 2023, Komise v. Jiangsu Seraphim Solar System a Rada v. Jiangsu Seraphim Solar Systém a Komise, C‑439/20 P a C‑441/20 P, EU:C:2023:211, bod 83 a citovaná judikatura).

61

V projednávané věci společnost CEVA tvrdí, že se „problematikou počátku běhu promlčecí lhůty“ zabývala ve své žalobní odpovědi a „podrobně uvedla“ své úvahy v bodech 48 až 58 svého „podání“, takže před Tribunálem uplatnila žalobní důvod týkající se promlčení žádosti Komise.

62

V této souvislosti je třeba konstatovat, že taková argumentace, jako je argumentace uplatněná v rámci této části, nevyplývá z žádné z písemností společnosti CEVA předložených Tribunálu.

63

Společnost CEVA totiž v bodech 48 až 56 své žalobní odpovědi a v bodech 48 až 58 své dupliky tvrdila, že sporná pohledávka je promlčená, protože na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nelze připustit žádné pozastavení běhu promlčecí lhůty. Společnost CEVA naproti tomu nezpochybnila, že počátek běhu této lhůty odpovídá datu vydání výzev k úhradě.

64

Naopak v bodě 56 žalobní odpovědi a v bodě 58 dupliky společnost CEVA výslovně uvedla, že „[v] konečném důsledku je třeba výzvy k úhradě ze dne 12. března 2009 považovat za počátek desetileté promlčecí lhůty podle belgického práva“.

65

Z toho vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející v této první části z nesprávného právního posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit tím, že pro účely určení počátku běhu promlčecí lhůty vycházel z data vydání výzev k úhradě, a nikoli z data uplynutí platnosti smlouvy, představuje nový důvod kasačního opravného prostředku.

66

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná.

67

Společnost CEVA tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 39 až 44 napadeného rozsudku rozhodl, že výzva k úhradě může vést ke vzniku smluvní pohledávky.

68

V této souvislosti společnost CEVA tvrdí, že v souladu s judikaturou unijních soudů nepředstavují výzvy k úhradě napadnutelná správní rozhodnutí ani exekuční tituly a Komise nemá v rámci svých smluvních vztahů právo přijímat jednostranné akty, které mají ve vztahu k jejím smluvním partnerům povahu rozhodnutí. Společnost CEVA z toho vyvozuje, že Komise nemohla přijmout jednostranný akt směřující k vymáhání smluvní pohledávky, aniž předtím existenci takové pohledávky uznal příslušný soud.

69

Komise namítá, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku společnosti CEVA musí být odmítnuta jako nepřípustná a v každém případě zamítnuta jako neopodstatněná.

70

Je třeba konstatovat, že v rámci této části navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když za počátek běhu promlčecí lhůty sporné pohledávky považoval datum po 13. říjnu 2004.

71

Jak přitom bylo uvedeno v bodech 63 a 64 tohoto rozsudku, navrhovatelka před Tribunálem nezpochybnila, ale naopak před ním připustila, že počátek běhu této lhůty odpovídá datu vydání výzev k úhradě, tedy datu 12. března 2009.

72

Důvod kasačního opravného prostředku vycházející v této druhé části z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když neměl za to, že uvedená lhůta začala běžet před posledně uvedeným datem, tudíž představuje nový důvod kasačního opravného prostředku.

73

Z toho plyne, že druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být rovněž odmítnuta jako nepřípustná.

74

Společnost CEVA nejprve tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že promlčecí lhůta sporné pohledávky byla pozastavena přihlášením pohledávky v rámci řízení o sanaci.

75

V této souvislosti společnost CEVA zpochybňuje existenci sporné pohledávky, kterou podle jejího názoru Komise nemůže prokázat pouhým předložením výzev k úhradě nebo přihlášky pohledávky. Společnost CEVA připomíná, že tato pohledávka byla zamítnuta usnesením insolvenčního soudce ze dne 11. září 2017, které je zmíněno v bodě 33 tohoto rozsudku, a tvrdí, že Komise neprokázala svou pohledávku před příslušným soudem. Mimoto toto přihlášení pohledávky v rámci řízení o sanaci zahájeného ve Francii nemá podle společnosti CEVA vliv na promlčení možnosti podat občanskoprávní žalobu upravené belgickým právem. Tribunál se podle jejího názoru dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že nařízení č. 1346/2000 umožňuje pozastavení běhu promlčecí lhůty u pohledávky, která nebyla splatná v okamžiku zahájení řízení o sanaci.

76

Společnost CEVA ostatně v replice tvrdí, že i kdyby bylo uznáno, že zahájení řízení o sanaci může pozastavit běh promlčecí lhůty, musí úkon způsobující pozastavení vyplývat z formální výzvy věřitele, kterou nemohou představovat – jako v projednávaném případě – výzvy k úhradě.

77

Společnost CEVA kromě toho uvádí, že řízení o sanaci bylo zahájeno až dne 22. června 2016, zatímco pohledávka Komise byla promlčena v průběhu roku 2014. Z toho podle ní vyplývá, že přihlášení pohledávky učiněné Komisí v rámci uvedeného řízení nemohlo pozastavit běh promlčecí lhůty, neboť tato lhůta uplynula již před podáním této přihlášky.

78

Společnost CEVA je dále toho názoru, že když Tribunál konstatoval, že promlčecí lhůta byla pozastavena jejím předvoláním k francouzským trestním soudům, dopustil se nesprávného právního posouzení, jelikož „belgické právo nestanoví pozastavení promlčecích lhůt ani použití belgických lhůt pro podání veřejné žaloby na řízení zahájená v jiném státě“.

79

Společnost CEVA totiž tvrdí, že z judikatury Cour de cassation (Kasační soud, Belgie) vyplývá, že z pozastavení běhu lhůty předvoláním k soudu má prospěch pouze ten, kdo je původcem úkonu způsobujícího pozastavení. V projednávané věci se na francouzský trestní soud neobrátila Komise, ale francouzské státní zastupitelství. Kromě toho z této judikatury podle jejího názoru rovněž vyplývá, že předvolání pozastavuje běh promlčecí lhůty „ve vztahu k návrhu, který je v něm uveden, a ve vztahu k nároku, jehož předmět je v předvolání prakticky obsažen“, což vyžaduje zohlednění předmětu nároku. V projednávané věci se přitom trestní stíhání ve Francii týkalo obvinění z podvodu a zneužití veřejných prostředků, zatímco žádost Komise se týkala vrácení dotací poskytnutých společnosti CEVA.

80

Společnost CEVA konečně uvádí, že podle belgického práva se má v každém případě za to, že k pozastavení promlčecí lhůty nedošlo, je-li návrh žalobce zamítnut. Komise přitom neměla s občanskoprávní žalobou úspěch u francouzských trestních soudů.

81

Komise tvrdí, že třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je zčásti nepřípustná a zčásti neopodstatněná.

82

V tomto ohledu zpochybňuje výklad článku L. 622-25-1 francouzského obchodního zákoníku, který zastává společnost CEVA.

83

Komise tvrdí, že Tribunál správně konstatoval, že přihlášení pohledávky učiněné v rámci řízení o sanaci mělo na základě článku 16 nařízení č. 1346/2000 za následek pozastavení promlčecí lhůty ve všech členských státech. Komise každopádně tvrdí, že belgické právo přiznává přihlášení pohledávky tentýž účinek pozastavení.

84

Pokud jde o argument společnosti CEVA, podle kterého Tribunál nesprávně rozhodl, že předvolání k soudu, které jí bylo doručeno za účelem dostavení se k francouzským trestním soudům, pozastavilo promlčecí lhůtu, Komise tvrdí, že je nepřípustný, neboť Tribunál o této otázce nerozhodl.

85

Podpůrně Komise tvrdí, že běh promlčecí lhůty u sporné pohledávky byl pozastaven podáním návrhu Evropské unie na náhradu škody v adhezním řízení před francouzským trestním soudem v roce 2011, a to do 23. srpna 2017, kdy bylo trestní řízení ukončeno.

86

Pokud jde na prvním místě o argumentaci společnosti CEVA, podle které se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že promlčecí lhůta byla pozastavena jejím předvoláním k francouzským trestním soudům, je třeba konstatovat, že tato argumentace spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

87

Tribunál totiž poté, co v bodech 52 až 59 napadeného rozsudku konstatoval, že přihlášení pohledávky Komise v rámci řízení o sanaci pozastavilo běh lhůty k promlčení této pohledávky, nerozhodl o otázce, zda předvolání společnosti CEVA, aby se dostavila k francouzským soudům, rovněž pozastavilo tuto promlčecí lhůtu.

88

Pokud jde na druhém místě o argumentaci společnosti CEVA stran pozastavení promlčecí lhůty přihlášením pohledávky Komise v rámci řízení o sanaci, je třeba uvést, že Tribunál nejprve v bodě 52 napadeného rozsudku konstatoval, že tribunal de commerce de Saint-Brieuc (Obchodní soud v Saint-Brieuc) zahájil řízení o sanaci vůči společnosti CEVA dne 22. června 2016 a Komise v rámci uvedeného řízení přihlásila svou pohledávku dne 15. září 2016.

89

Tribunál dále v bodě 53 napadeného rozsudku konstatoval, že z článku L. 622-24 francouzského obchodního zákoníku vyplývá, že všichni věřitelé, jejichž pohledávka vznikla před rozhodnutím o zahájení řízení o sanaci, s výjimkou zaměstnanců, musí podat přihlášku svých pohledávek soudem ustanovenému správci po zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení. Tribunál v bodě 54 uvedeného rozsudku poukázal na to, že podle článku L. 622-25-1 tohoto zákoníku pozastavuje přihlášení pohledávky běh promlčecí lhůty až do skončení řízení, zprošťuje povinnosti zaslat jakoukoli výzvu k plnění a je považováno za procesní úkon.

90

Tribunál konečně v bodě 55 napadeného rozsudku konstatoval, že nařízení č. 1346/2000 je přímo použitelné. V bodě 56 uvedeného rozsudku měl v podstatě za to, že podle tohoto nařízení zaprvé právo státu, který řízení zahájil, určuje podmínky pro zahájení, vedení a skončení úpadkového řízení, zadruhé je každé rozhodnutí o zahájení úpadkového řízení učiněné soudem členského státu uznáváno ve všech ostatních členských státech od okamžiku, kdy nabude účinku v členském státě, který řízení zahájil, a zatřetí má rozhodnutí o zahájení řízení bez dalších formálních náležitostí v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil.

91

Tribunál z toho v bodě 57 napadeného rozsudku vyvodil, že zahájení řízení o sanaci ve Francii a přihlášení pohledávky učinění Komisí měla podle francouzského práva účinky stanovené v belgickém právu, a konkrétně pozastavila běh promlčecí lhůty u této pohledávky.

92

Tribunál se tím nedopustil nesprávného právního posouzení.

93

Argumentace společnosti CEVA, podle které musí být pohledávka Komise určena soudem, aby došlo k pozastavení běhu promlčecí lhůty, totiž nemá oporu ve znění článku L. 622-25-1 francouzského obchodního zákoníku, podle kterého pouhé přihlášení pohledávky v rámci řízení o sanaci postačuje k pozastavení běhu promlčecí lhůty.

94

Argument společnosti CEVA, že nařízení č. 1346/2000 nemůže vyvolávat účinky podle belgického práva, nemůže obstát.

95

V této souvislosti stačí připomenout, že podle článku 288 SFEU má nařízení obecnou působnost. Je tedy závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

96

A konečně pokud jde na třetím a posledním místě o tvrzení navrhovatelky, že k přihlášení pohledávky v rámci řízení o sanaci došlo v roce 2016 poté, co byla pohledávka Unie dne 13. října 2014 promlčena, z odpovědi na první a druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vyplývá, že tato výtka je nepřípustná.

97

Z toho plyne, že třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být zčásti odmítnuta jako nepřípustná a zčásti zamítnuta jako neopodstatněná.

98

Společnost CEVA uvádí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval existenci pohledávky Komise a určil její výši. Společnost CEVA tvrdí, že francouzské právo zakazuje všem věřitelům subjektu, který je předmětem řízení o sanaci, aby po zahájení uvedeného řízení individuálně vymáhali své pohledávky soudní cestou. Společnost CEVA z toho vyvozuje, že „podle francouzského úpadkového práva nemůže francouzský soud zohlednit [napadený rozsudek], neboť přihlášená pohledávka vznikla později“.

99

Komise je toho názoru, že tato část je neopodstatněná.

100

Postačí konstatovat, že Tribunál v tomto smyslu neuložil společnosti CEVA žádnou sankci.

101

Z bodu 95 napadeného rozsudku a z bodu 1 jeho výroku totiž vyplývá, že se Tribunál omezil na konstatování existence sporné pohledávky a stanovil její výši jako jistinu ve výši 168220,16 eura, navýšenou o úroky, aniž společnosti CEVA uložil povinnost tuto pohledávku zaplatit. Argument této společnosti tudíž spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozsudku.

102

Za těchto podmínek je třeba zamítnout čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž zamítnout první důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

103

Druhý důvod kasačního opravného prostředku má čtyř části.

104

Společnost CEVA tvrdí, že Tribunál měl v bodech 70 až 80 napadeného rozsudku nesprávně za to, že se společnost CEVA dopustila finančních nesrovnalostí při plnění smlouvy Seapura. V této souvislosti společnost CEVA s odkazem na konkrétní část zprávy OLAF uvádí, že z této zprávy vyplývá, že tvrzení o finančních nesrovnalostech stran projektu Seapura nebylo v jejím případě prokázáno. Tvrdí, že závěry této zprávy ohledně takových nesrovnalostí se netýkaly smlouvy Seapura, ale dvou jiných smluv, přičemž dotace poskytnuté na základě těchto smluv byly Komisi vráceny.

105

V replice společnost CEVA dodává, že žádná skutečnost ve spise neumožňuje prokázat existenci padělání pracovních výkazů zaměstnanců, pokud jde o projekt Seapura. Z uvedené zprávy podle jejího názoru rovněž vyplývá, že na rozdíl od toho, co jí vytýká Komise, se při plnění smlouvy Seapura nedopustila plagiátorství vědeckých dokumentů.

106

Komise je toho názoru, že první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je neopodstatněná.

107

Jak Tribunál uvedl v bodě 71 napadeného rozsudku, zpráva OLAF obsahuje dvě části, z nichž první se týká přímých výdajů a druhá strukturálních fondů, a týká se dvou druhů jednání, a to padělání pracovních výkazů zaměstnanců a plagiátorství vědeckých dokumentů.

108

Tribunál v bodech 74 a 75 napadeného rozsudku upřesnil, že i když ve zprávě OLAF nebylo prokázáno tvrzení o plagiátorství vědeckých dokumentů v rámci projektu Seapura, byl v ní nicméně učiněn závěr, že společnost CEVA padělala pracovní výkazy svých zaměstnanců, a to „zejména u evropských projektů, aby uvolnila maximum finančních prostředků přidělených na každý projekt“.

109

Na základě analýzy různých částí zprávy OLAF dospěl Tribunál k závěru o existenci závažných finančních nesrovnalostí týkajících se všech projektů svěřených společnosti CEVA, včetně projektu Seapura.

110

V této souvislosti je třeba konstatovat, že společnost CEVA ve své argumentaci v rámci této části, a to v rozsahu, v němž se opírá o citovanou pasáž zprávy OLAF, zaměňuje v případě smlouvy Seapura zproštění obvinění z plagiátorství s údajným obecným zproštěním obvinění z jakékoli nesrovnalosti. V každém případě touto argumentací společnost CEVA ve skutečnosti navrhuje, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem svým vlastním posouzením.

111

V souladu s čl. 256 odst. 1 SFEU a čl. 58 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie je však kasační opravný prostředek omezen na právní otázky. Pouze Tribunál je příslušný ke zjištění a posouzení relevantního skutkového stavu a k hodnocení důkazů. Posouzení tohoto skutkového stavu a těchto důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která jako taková podléhá přezkumu Soudního dvora v rámci řízení o kasačním opravném prostředku [rozsudek ze dne 10. září 2024, Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping), C‑48/22 P, EU:C:2024:726, bod 61 a citovaná judikatura].

112

Vzhledem k tomu, že zkreslení skutkového stavu nebylo tvrzeno ani prokázáno, je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku odmítnout jako nepřípustnou.

113

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku společnost CEVA tvrdí, že Tribunál porušil zásadu řádného výkonu spravedlnosti, která je uvedena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož měl v bodě 72 napadeného rozsudku za to, že „horizontální povaha oblasti vyšetřování OLAF nutně zahrnuje smlouvu Seapura“, ačkoli mimoto uznal, že ze zprávy OLAF vyplývá, že tvrzení o plagiátorství vědeckých dokumentů nebylo v případě této smlouvy prokázáno.

114

Společnost CEVA je tedy toho názoru, že se Tribunál při přezkumu posouzení zprávy OLAF provedeného Komisí omezil na obecný výklad této zprávy, takže porušil zásadu řádného výkonu spravedlnosti, která mu ukládá povinnost pečlivě zkoumat veškeré relevantní skutečnosti projednávaného případu, zatímco ze správného výkladu uvedené zprávy podle této společnosti vyplývá, že zjištěné nesrovnalosti nesouvisí se smlouvou Seapura.

115

Komise tvrdí, že tato část je nepřípustná a v každém případě neopodstatněná.

116

Společnost CEVA v této části Tribunálu vytýká, že v bodech 70 až 80 napadeného rozsudku interpretoval povšechně, a proto nesprávně, zprávu úřadu OLAF, jelikož pečlivě nezkoumal všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu. Touto argumentací se tato účastnice řízení ve skutečnosti snaží dosáhnout toho, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem svým vlastním posouzením, jak vyplývá z přezkumu této zprávy.

117

Jak přitom bylo uvedeno v bodě 111 tohoto rozsudku, posouzení skutkového stavu a důkazů nepředstavuje s výhradou případu jejich zkreslení, které není tvrzeno a v každém případě není v projednávané věci prokázáno, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.

118

Druhou část druhého důvodu kasačního opravného je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustnou.

119

Společnost CEVA tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že je Komise věřitelem částky 168220,16 eura, aniž zohlednil, že francouzské trestní soudy zprostily společnost CEVA obvinění z podvodu a zneužití veřejných prostředků a s konečnou platností zamítly nároky Komise uplatněné v adhezním řízení. Tato rozhodnutí zakládají podle jejího názoru překážku věci pravomocně rozsouzené na vnitrostátní úrovni, takže zásady rovnocennosti, efektivity a právní jistoty brání tomu, aby byla taková rozhodnutí zpochybněna na základě unijního práva.

120

Komise má za to, že tato část je nepřípustná, jelikož společnost CEVA neupřesňuje body napadeného rozsudku, kterých se týká. Tato část je každopádně podle Komise irelevantní.

121

Úvodem je třeba připomenout, že čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že dovolávané právní důvody a argumenty musí přesně označit napadané body odůvodnění rozhodnutí Tribunálu. Podle ustálené judikatury tak musí kasační opravný prostředek přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení je navrhováno, jakož i právní argumenty, kterými je tento návrh konkrétně podpořen, neboť jinak by byl dotyčný kasační opravný prostředek nebo důvod nepřípustný (rozsudek ze dne 28. září 2023, Changmao Biochemical Engineering v. Komise, C‑123/21 P, EU:C:2023:708, bod 87 a citovaná judikatura).

122

Ačkoli společnost CEVA neuvádí body napadeného rozsudku, které kritizuje, je vzhledem k tomu, že uvedený rozsudek obsahuje část nazvanou „K trestním řízením před francouzskými soudy“, zjevné, že tato argumentace směřuje proti bodům 85 až 88 uvedeného rozsudku.

123

V této souvislosti Tribunál nejprve v bodě 85 napadeného rozsudku připomněl, že v rámci takové smlouvy, jako je smlouva Seapura, pouhá skutečnost, že je při auditu zjištěna existence podvodů nebo závažných finančních nesrovnalostí, postačuje k tomu, aby měla Komise právo požadovat vrácení částek, které poskytla. Dále měl v rámci svého svrchovaného posouzení skutkového stavu v bodě 86 uvedeného rozsudku za to, že padělání pracovních výkazů zaměstnanců, jak bylo konstatováno ve zprávě OLAF, představuje přinejmenším závažnou finanční nesrovnalost. Tribunál mimoto v bodě 87 uvedeného rozsudku v podstatě rozhodl, že čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura přiznává Komisi právo požadovat vrácení dotčeného příspěvku Unie pouze na základě zjištění existence podvodu nebo závažných finančních nesrovnalostí, aniž je toto právo podmíněno tím, že taková jednání musí být mimoto předmětem odsouzení nebo musí být kvalifikována jako trestný čin.

124

Konečně v bodě 88 napadeného rozsudku Tribunál na základě těchto posouzení rozhodl, že skutečnost, že vnitrostátní trestní soud zprostil společnost CEVA obvinění z podvodu a zneužití veřejných prostředků, nemá vliv na právo Komise požadovat vrácení dotyčné dotace na základě čl. 3 odst. 5 přílohy II smlouvy Seapura.

125

Takové úvahy nejsou stiženy žádným nesprávným právním posouzením. Konkrétně na rozdíl od toho, co implicitně tvrdí navrhovatelka, se francouzské trestní soudy nevyjádřily k existenci „závažných finančních nesrovnalostí“ ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož tento smluvní pojem nelze zaměňovat s kvalifikací podvodu nebo zneužití veřejných prostředků, kterým odpovídala obvinění, jichž byla zproštěna.

126

Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je proto třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

127

Společnost CEVA tvrdí, že Tribunál porušil zásadu procesní autonomie, jelikož za současného stavu unijního práva se jednotlivci nemohou podle jejího názoru dovolávat práva jednoho členského státu před soudy jiného členského státu. Tribunál tedy neprávem odmítl argument společnosti CEVA, podle kterého se Komise nemohla dovolávat řízení zahájených ve Francii na základě francouzského práva, když smlouva Seapura stanoví použití belgického práva a výlučnou pravomoc unijních soudů.

128

Komise má za to, že společnost CEVA neuvádí, v čem je napadený rozsudek stižen nesprávným právním posouzením, takže tato část musí být odmítnuta jako nepřípustná.

129

Čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je podle Komise každopádně neopodstatněná.

130

Je třeba předeslat, že ačkoli společnost CEVA neuvádí body napadeného rozsudku, které kritizuje, je vzhledem k tomu, že uvedený rozsudek obsahuje část nazvanou „K zásadě procesní autonomie“, zjevné, že tato argumentace směřuje proti bodům 92 až 95 uvedeného rozsudku.

131

Pokud jde o věc samou, je třeba uvést, že – jak bylo připomenuto v bodech 94 a 95 tohoto rozsudku – podle článku 288 SFEU má nařízení č. 1346/2000 obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

132

Dále je třeba uvést, že použití zásady procesní autonomie předpokládá neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. března 2021, Balgarska Narodna Banka, C‑501/18, EU:C:2021:249, bod 116 a citovaná judikatura), takže v projednávané věci nelze namítat žádné porušení této zásady.

133

Tribunál tedy tím, že měl v bodě 93 napadeného rozsudku za to, že použitelností belgického práva na smlouvu Seapura není dotčena přímá použitelnost nařízení č. 1346/2000, podle kterého některá ustanovení francouzského obchodního zákoníku vyvolávají účinky podle belgického práva, neporušil zásadu procesní autonomie.

134

Proto je třeba zamítnout čtvrtou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku jako neopodstatněnou, a tudíž zamítnout druhý důvod kasačního opravného prostředku v plném rozsahu.

135

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů uplatněných společností CEVA na podporu jejího kasačního opravného prostředku nemůže obstát, je třeba tento kasační opravný prostředek zamítnout v plném rozsahu.

136

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný.

137

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

138

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a společnost CEVA neměla ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že posledně uvedená ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: