–

za Inteligo Media SA: S. A. Opriş a A.-M. Radu, advokát,

–

za Autoritatea Naţională de Supraveghere a Prelucrării Datelor cu Caracter Personal (ANSPDCP): A. G. Opre, jako zmocněnkyně,

–

za rumunskou vládu: R. Antonie, E. Gane a L. Ghiţă, jako zmocněnkyně,

–

za Evropskou komisi: A. Bouchagiar, P.-J. Loewenthal a L. Nicolae, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11) (dále jen „směrnice 2002/58“), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 83 odst. 2 a článku 95 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1, dále jen „GDPR“) ve spojení s čl. 15 odst. 2 směrnice 2002/58.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Inteligo Media SA a Autoritatea Națională de Supraveghere a Prelucrării Datelor cu Caracter Personal (ANSPDCP) [vnitrostátní orgán pro dohled nad zpracováním osobních údajů (ANSPDCP), Rumunsko] ve věci správní sankce uložené této společnosti z důvodu, že zpracovávala osobní údaje svých zákazníků bez jejich souhlasu.

3

Body 2, 10, 40 a 41 odůvodnění směrnice 2002/58 uvádějí:

[…]

[…]

4

Článek 1 směrnice 2002/58, nadepsaný „Oblast působnosti a cíl“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Touto směrnicí se harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací, a pro zajištění volného pohybu těchto údajů a elektronických komunikačních zařízení a služeb ve Společenství.

2.   Ustanovení této směrnice upřesňují a doplňují směrnici 95/46/ES pro účely uvedené v odstavci 1. Navíc poskytují ochranu oprávněných zájmů účastníků, kteří jsou právnickými osobami.“

5

Článek 2 směrnice 2002/58, nadepsaný „Definice“, v druhém pododstavci stanoví:

„Použijí se rovněž tyto definice:

[…]

[…]

[…]“

6

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Nevyžádaná sdělení“, stanoví:

„1.   Automatické volací a komunikační systémy bez zásahu člověka (automatické volací přístroje), faximilní přístroje (faxy) nebo elektronickou poštu je možno použít pro účely přímého marketingu pouze v případě účastníků nebo jedinců, kteří k tomu dali předchozí souhlas.

2.   Bez ohledu na odstavec 1, pokud fyzická nebo právnická osoba získává od svých zákazníků jejich elektronické kontaktní údaje pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby a v souladu se směrnicí 95/46/ES, může tato fyzická či právnická osoba využít tyto elektronické kontaktní údaje pro účely přímého marketingu svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb pouze za předpokladu, že je zákazníkům jasně a zřetelně poskytnuta možnost zdarma a jednoduchým způsobem nesouhlasit s takovým využitím jejich elektronických kontaktních údajů v okamžiku shromažďování těchto kontaktních údajů a při zasílání každého jednotlivého sdělení, pokud zákazník původně toto využití neodmítl.

[…]

4.   V každém případě se zakazuje praxe zasílání elektronické pošty pro účely přímého marketingu, pokud tato skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se sdělení přenáší, nebo je v rozporu s článkem 6 směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2000/31/ES [ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)(Úř. věst. 2000, L 178, s. 1; Zvl. vyd. 13/25, s. 399)], nebo je zaslána bez platné adresy, na kterou by příjemce mohl odeslat žádost o ukončení zasílání takových sdělení, nebo ve které jsou příjemci vybízeni, aby navštívili internetové stránky, jež jsou v rozporu s tímto článkem.

[…]“

7

Bod 173 odůvodnění GDPR uvádí:

„Toto nařízení by se mělo použít na všechny záležitosti týkající se ochrany základních práv a svobod při zpracování osobních údajů, na které se nevztahují specifické povinnosti stanovené ve směrnici […] 2002/58[…] a sledující stejný cíl, včetně povinností správce a práv fyzických osob. Za účelem vyjasnění vztahu mezi tímto nařízením a směrnicí [2002/58] by měla být uvedená směrnice odpovídajícím způsobem změněna. Jakmile bude toto nařízení přijato, směrnice [2002/58] by měla být podrobena přezkumu, zejména s cílem zajistit soudržnost s tímto nařízením,“

8

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Zásady zpracování osobních údajů“, v odstavci 1 stanoví:

„Osobní údaje musí být:

[…]“

9

Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Zákonnost zpracování“, v odstavci 1 prvním pododstavci stanoví:

„Zpracování je zákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:

[…]

10

Článek 7 téhož nařízení, nadepsaný „Podmínky vyjádření souhlasu“, zní následovně:

„1.   Pokud je zpracování založeno na souhlasu, musí být správce schopen doložit, že subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů.

2.   Pokud je souhlas subjektu údajů vyjádřen písemným prohlášením, které se týká rovněž jiných skutečností, musí být žádost o vyjádření souhlasu předložena způsobem, který je od těchto jiných skutečností jasně odlišitelný, a je srozumitelný a snadno přístupný za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků. Jakákoli část tohoto prohlášení, která představuje porušení tohoto nařízení, není závazná.

[…]

4.   Při posuzování toho, zda je souhlas svobodný, musí být důsledně zohledněna skutečnost, zda je mimo jiné plnění smlouvy, včetně poskytnutí služby, podmíněno souhlasem se zpracováním osobních údajů, které není pro plnění dané smlouvy nutné.“

11

Článek 83 GDPR, nadepsaný „Obecné podmínky pro ukládání správních pokut“, stanoví:

„1.   Každý dozorový úřad zajistí, aby ukládání správních pokut v souladu s tímto článkem ohledně porušení tohoto nařízení podle odstavců 4, 5 a 6 bylo v každém jednotlivém případě účinné, přiměřené a odrazující.

2.   Správní pokuty se ukládají podle okolností každého jednotlivého případu kromě či namísto opatření uvedených v čl. 58 odst. 2 písm. a) až h) a j). Při rozhodování o tom, zda uložit správní pokutu, a rozhodování o výši správní pokuty v jednotlivých případech se řádně zohlední tyto okolnosti:

[…]

5.   Za porušení následujících ustanovení lze v souladu s odstavcem 2 uložit správní pokuty až do výše 20000000 [eur], nebo jedná-li se o podnik, až do výše 4 % celkového ročního obratu celosvětově za předchozí finanční rok, podle toho, která hodnota je vyšší:

[…]“

12

Článek 95 tohoto nařízení, nadepsaný „Vztah ke směrnici [2002/58]“, stanoví:

„Toto nařízení neukládá žádné další povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám, pokud jde o zpracování ve spojení s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve veřejných komunikačních sítích v Unii, co se týče záležitostí, u nichž se na ně vztahují konkrétní povinnosti s týmž cílem stanovené ve [směrnici 2002/58].“

13

Článek 2 směrnice 2000/31, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

14

Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Informační povinnosti“, stanoví:

„Vedle ostatních informačních požadavků podle práva Společenství dbají členské státy na to, aby obchodní sdělení, která jsou součástí služby informační společnosti nebo která tuto službu tvoří, splňovala alespoň tyto podmínky:

15

Článek 1 odst. 2 a 3 Legea nr. 506/2004 privind prelucrarea datelor cu caracter personal și protecția vieții private în sectorul comunicațiilor electronice (zákon č. 506/2004 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací) ze dne 17. listopadu 2004 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 1101 ze dne 25. listopadu 2004) stanoví:

„2.   Ustanovení tohoto zákona se vztahují na zpracování osobních údajů v rámci poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací v sítích elektronických komunikací, včetně sítí elektronických komunikací podporujících zařízení pro shromažďování a identifikaci údajů.

3.   Ustanovení tohoto zákona jsou doplněna ustanoveními Legea nr. 677/2001 pentru protecția persoanelor cu privire la prelucrarea datelor cu caracter personal și libera circulație a acestor date [(zákon č. 677/2001 o ochraně osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů) ze dne 21. listopadu 2001 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 790 ze dne 12. prosince 2001)].“

16

Článek 2 zákona č. 506/2004 v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Pro účely tohoto zákona se rozumí:

[…]

[…]

2.   Definice uvedené […] v čl. 1 bodech 1 a 8 Legea nr. 365/2002 privind comerțul electronic [(zákon č. 365/2002 o elektronickém obchodu) ze dne 7. června 2002 (opětovně zveřejněný v Monitorul Oficial al României, část I, č. 959 ze dne 29. listopadu 2006),] […] se použijí i na tento zákon.“

17

Článek 12 odst. 1 a 2 zákona č. 506/2004 stanoví:

„1.   Je zakázáno uskutečňovat obchodní sdělení za použití automatických volacích a komunikačních systémů, které nevyžadují zásah člověka, faximilních přístrojů (faxů) nebo elektronickou poštou nebo jakýmkoliv jiným způsobem využívajícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, ledaže dotčený účastník nebo uživatel dal předchozí výslovný souhlas s přijetím takových sdělení.

2.   Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 1, pokud fyzická nebo právnická osoba získá adresu elektronické pošty od zákazníka přímo při prodeji výrobku nebo služby tomuto zákazníkovi v souladu se zákonem č. 677/2001, může tato fyzická nebo právnická osoba tuto adresu použít pro účely obchodních sdělení týkajících se obdobných výrobků nebo služeb, které uvádí na trh, za předpokladu, že zákazníkům jasně a zřetelně poskytne možnost jednoduchým způsobem a zdarma nesouhlasit s takovým užíváním, a to jak při získání adresy elektronické pošty, tak v případě každé zprávy, pokud zákazník původně toto využití neodmítl.“

18

Článek 13 odst. 1, 2 a 5 nařízení č. 506/2004 stanoví:

„1.   Správními delikty jsou následující skutky:

[…]

q) nedodržení ustanovení článku 12 týkajících se nevyžádaných sdělení.

2.   Za správní delikty upravené v odst. 1 písm. a) až l), n), o) a q) lze uložit pokutu ve výši od 5000 [rumunských lei (RON) (přibližně 984 euro)] do 100000 [RON (přibližně 19697 euro)] a v případě obchodních společností s obratem vyšším než 5000000 [RON (přibližně 984892 euro)] […] pokutu až do výše 2 % obratu.

[…]

5.   Zjištění správních deliktů uvedených v odst. 1 písm. a) až j) a l) až q) a uložení sankcí provádějí zaměstnanci ANSPDCP, kteří jsou k tomu zmocněni.“

19

Článek 1 bod 8 zákona č. 365/2002 stanoví:

„Pro účely tohoto zákona se rozumí:

[…]

8.   obchodním sdělením – jakákoli forma sdělení určená k přímé či nepřímé propagaci výrobků, služeb, obrazu, jména nebo názvu, podpisu nebo loga obchodníka nebo příslušníka regulovaného povolání; obchodními sděleními nejsou samy o sobě: informace umožňující přímý přístup k činnosti fyzické nebo právnické osoby, včetně názvu domény nebo adresy elektronické pošty, sdělení týkající se výrobků, služeb, obrázků, jmen nebo ochranných známek fyzické nebo právnické osoby uskutečňovaná třetí osobou nezávislou na této osobě, zejména pokud jsou uskutečňována bezplatně“.

20

Společnost Inteligo Media je vydavatelem on-line tiskové publikace avocatnet.ro určené k informování široké veřejnosti, která se nespecializuje na právní oblast, o legislativních změnách zveřejňovaných každý den v Rumunsku.

21

Dne 27. července 2018 zavedla tato společnost pod obchodním názvem „služba Premium“ systém placeného přihlášení k odběru části obsahu dodávaného jejím čtenářům. V době rozhodné z hlediska skutkového stavu v původním řízení uvedená společnost umožňovala všem uživatelům bezplatné zobrazení maximálně šesti článků měsíčně. Pro přístup k dalším článkům si musel dotyčný uživatel nejprve založit bezplatně účet na dotčené on-line platformě, což znamenalo, že tento uživatel souhlasil se smluvními podmínkami poskytování „služby Premium“. Tím, že se uvedený uživatel zaregistroval do této služby, získal možnost mít bezplatný přístup ke dvěma dalším článkům měsíčně, dostávat bezplatně prostřednictvím e-mailu denní informační zpravodaj nazvaný „Personal Update“ obsahující přehled legislativních změn z předchozího dne s hypertextovými odkazy na příslušné články dostupné na této platformě, jakož i možnost mít volitelně a za poplatek přístup ke všem článkům publikace a dostávat e-mailem úplné znění tohoto zpravodaje, nadepsané „Informace v kostce“.

22

Při vytváření tohoto účtu si uživatelé mohli zvolit, že nechtějí dostávat informační zpravodaj „Personal Update“ zaškrtnutím políčka „Nechci dostávat ‚Personal Update‘ “ v on-line formuláři, který bylo třeba za tímto účelem vyplnit. Stejně tak mohli uživatelé, kteří si již nepřáli tento zpravodaj dostávat, při každém jeho obdržení stisknout tlačítko „ODHLÁSIT ODBĚR“.

23

Dne 26. září 2019 ANSPDCP vyhotovil protokol o přestupku, kterým společnosti Inteligo Media uložil pokutu ve výši 42714 RON (přibližně 9000 euro) za porušení čl. 5 odst. 1 písm. a) a b), čl. 6 odst. 1 písm. a) a článku 7 GDPR. ANSPDCP měl za to, že tato společnost nemohla prokázat získání výslovného souhlasu 4357 uživatelů se zpracováním jejich osobních údajů (e-mail, heslo, uživatelské jméno) a zpracovávala tyto údaje způsobem neslučitelným s účelem, pro který byly původně shromážděny. Uvedené údaje, původně shromážděné pro účely plnění dotčené smlouvy, byly totiž zpracovány pro účely zasílání informačního zpravodaje „Personal Update“.

24

Společnost Inteligo Media podala k Tribunalul București (Soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko) návrh na zrušení tohoto protokolu.

25

Na podporu své žádosti společnost Inteligo Media zejména tvrdila, že z důvodu svého v podstatě redakčního obsahu nesplňuje informační zpravodaj „Personal Update“ zákonem stanovené podmínky k tomu, aby mohl být kvalifikován jako „obchodní sdělení“. Společnost Inteligo Media dále uvedla, že zpracování osobních údajů z důvodu zasílání tohoto informačního zpravodaje se však z opatrnosti opíralo o čl. 12 odst. 2 zákona č. 506/2004, kterým byl proveden čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 do rumunského práva, a o čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Tato společnost tak tvrdí, že uživatelům umožnila vznést námitky proti zasílání uvedeného informačního zpravodaje i odhlásit se z odběru po obdržení takového zpravodaje.

26

Rozsudkem ze dne 5. června 2020 Tribunalul București (Soud prvního stupně v Bukurešti) tento návrh zamítl, přičemž se ztotožnil s argumenty předloženými ANSPDCP.

27

Rozsudkem ze dne 15. dubna 2021 Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti, Rumunsko), který rozhodoval o odvolání podaném společností Inteligo Media proti tomuto rozsudku, tento rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunalul București (Soud prvního stupně v Bukurešti) k novému rozhodnutí z důvodu, že posledně uvedený soud uvedený rozsudek dostatečně neodůvodnil.

28

Po přezkoumání Tribunalul București (Soud prvního stupně v Bukurešti) rozsudkem ze dne 15. prosince 2021 částečně vyhověl návrhu společnosti Inteligo Media a snížil částku pokuty, kterou jí ANSPDCP uložil. Trval však na rozhodnutí o správním deliktu obsaženém v protokolu o přestupku ze dne 26. září 2019.

29

Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti), který je předkládajícím soudem, projednal odvolání proti tomuto rozsudku podaná Inteligo Media a ANSPDCP a má za to, že vyřešení sporu ve věci v původním řízení závisí na určení právního základu zpracování osobních údajů dotčeného ve věci v původním řízení a podmínek, které musí být splněny, aby toto zpracování mohlo být považováno za zákonné s ohledem na směrnici 2002/58 a GDPR.

30

Podle uvedeného soudu je třeba vyjasnit v první řadě zaprvé podmínky, za nichž lze e-mailovou adresu uživatele považovat za získanou „v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58, zadruhé rozsah pojmu „přímý marketing“ uvedeného v tomto článku 13, a zatřetí otázku, zda je tento pojem rovnocenný pojmu „obchodní sdělení“, který použil rumunský zákonodárce při provádění článku 13 uvedené směrnice do vnitrostátního práva.

31

V druhé řadě má uvedený soud za to, že v případě, že by v projednávané věci nebyly e-mailové adresy uživatelů získány „v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58, je třeba určit, zda zasílání zpravodaje „Personal Update“ elektronickou poštou spadá do působnosti čl. 13 odst. 1 této směrnice a ustanovení, která sankcionují případné porušení tohoto ustanovení.

32

Ve třetí řadě předkládající soud považuje za nezbytné upřesnit povinnosti, které má dozorový úřad při uplatňování čl. 83 odst. 2 GDPR, a to v rozsahu, v jakém tyto povinnosti nevyplývají jasně ze znění tohoto ustanovení.

33

Za těchto okolností se Curtea de Apel București (Odvolací soud v Bukurešti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

34

Podstatou první otázky a čtvrté otázky písm. a) předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58 musí být vykládán v tom smyslu, že e-mailovou adresu uživatele získá vydavatel on-line publikace „v rámci prodeje produktu nebo služby“ ve smyslu tohoto čl. 13 odst. 2, pokud si tento uživatel na jeho on-line platformě založí bezplatný účet, který mu umožňuje mít zdarma přístup k určitému počtu článků této publikace, přijímat zdarma e-mailem denní informační zpravodaj obsahující souhrn legislativních novinek zpracovaných v článcích publikace a hypertextové odkazy na tyto články, jakož i možnost mít za úplatu přístup k dalším článkům a analýzám uvedené publikace, a zaslání takového informačního zpravodaje představuje použití elektronické pošty „pro účely přímého marketingu“„svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb“ ve smyslu tohoto posledně uvedeného ustanovení.

35

Za účelem odpovědi na tyto otázky je třeba připomenout, že podle čl. 1 odst. 1 směrnice 2002/58 se touto směrnicí zejména harmonizují předpisy členských států požadované pro zajištění rovnocenné úrovně ochrany základních práv a svobod, zejména práva na soukromí a zachování důvěrnosti informací, se zřetelem na zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací.

36

Článek 2 písm. d) směrnice 2002/58 stanoví širokou definici pojmu „sdělení“, která zahrnuje jakoukoli informaci, která se vyměňuje nebo přenáší mezi několika zúčastněnými stranami prostřednictvím veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

37

Článek 13 směrnice 2002/58, nadepsaný „Nevyžádaná sdělení“, v odstavci 1 umožňuje použití různých druhů sdělení, a to mimo jiné elektronické pošty pro účely přímého marketingu v případě účastníků nebo jedinců, kteří k tomu dali předchozí souhlas.

38

Jako výjimku z požadavku takového souhlasu čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 stanoví, že pokud fyzická nebo právnická osoba získává od svých zákazníků jejich elektronické kontaktní údaje pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby a v souladu se směrnicí 95/46 nebo GDPR, může tato fyzická či právnická osoba využít tyto elektronické kontaktní údaje pro účely přímého marketingu za předpokladu, že dodržuje podmínky stanovené v tomto ustanovení.

39

Ze znění ustanovení uvedených v bodech 37 a 38 tohoto rozsudku vyplývá, že se použijí pouze na sdělení prováděná „pro účely přímého marketingu“. Za účelem odpovědi na první otázku a čtvrtou otázku písm. a) je tedy třeba nejprve určit, zda je účelem sdělení takového informačního zpravodaje, jako je zpravodaj dotčený ve věci v původním řízení, přímý marketing, a pokud ano, zda byly elektronické kontaktní údaje dotčených uživatelů získány odesílatelem tohoto sdělení „v souvislosti s prodejem […] služby“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58.

40

Podle ustálené judikatury platí, že pro jednotný výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i kontext, do něhož je toto ustanovení zasazeno, a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck,292/82, EU:C:1983:335, bod 12, jakož i ze dne 1. srpna 2025, Alace a Canpelli, C‑758/24 a C‑759/24, EU:C:2025:591, bod 91).

41

Pokud jde v první řadě o znění čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58, je třeba konstatovat, že toto ustanovení neobsahuje žádný údaj o významu pojmu sdělení „pro účely přímého marketingu“. Z judikatury Soudního dvora nicméně vyplývá, že se tento pojem vztahuje na sdělení, která sledují obchodní cíl a jsou určena přímo a individuálně spotřebiteli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2021, StWL Städtische Werke Lauf a.d. Pegnitz, C‑102/20, EU:C:2021:954, bod 47).

42

S ohledem na tato kritéria Soudní dvůr rozhodl, že reklamní zprávy, které se týkají propagace služeb a jsou šířeny formou elektronické pošty, takže se objeví přímo ve složce doručených zpráv soukromé e-mailové schránky dotyčného uživatele, jsou takovými sděleními (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. listopadu 2021, StWL Städtische Werke Lauf a.d. Pegnitz, C‑102/20, EU:C:2021:954, bod 48).

43

V projednávané věci, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, spočívá sdělení dotčené ve věci v původním řízení v denním informačním zpravodaji šířeném formou elektronické pošty, který obsahuje souhrn legislativních novinek zpracovaných v článcích on-line tiskové publikace a hypertextové odkazy na tyto články. Pouze po kliknutí na tyto hypertextové odkazy si dotyční uživatelé mohou prohlížet úplný obsah této publikace zdarma v rozsahu osmi článků měsíčně a za úplatu všechny články dostupné na on-line platformě provozované společností Inteligo Media.

44

Okolnost uváděná předkládajícím soudem, že toto sdělení má vzhledem k tomu, že obsahuje souhrn témat zpracovaných v článcích této publikace, i informativní obsah, nemůže znamenat, že by toto sdělení mělo být vyloučeno z pojmu sdělení „pro účely přímého marketingu“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58, a tudíž z působnosti tohoto ustanovení.

45

Naopak, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 32 až 34 svého stanoviska, takové sdělení má podněcovat dotyčné uživatele k přístupu k placenému obsahu poskytovanému vydavatelem tisku tím, že podporuje vyčerpání počtu článků, které lze prohlížet na dotčené on-line platformě zdarma, a k zaplacení plného předplatného. Cílem tohoto sdělení je podpora prodeje tohoto obsahu, a proto sleduje obchodní cíl ve smyslu judikatury citované v bodě 41 tohoto rozsudku. Kromě toho vzhledem k tomu, že se toto sdělení, šířené formou elektronické pošty, objevuje přímo ve složce příchozích zpráv soukromých e-mailů jeho příjemců, je třeba mít za to, že je uskutečňováno „pro účely přímého marketingu“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58, a to bez ohledu na to, zda lze tento účel vyvodit pouze z obsahu uvedeného sdělení nebo ze struktury nabídky jeho odesílatele.

46

Tento výklad pojmu sdělení „pro účely přímého marketingu“ je v druhé řadě podpořen kontextem, do něhož je zasazen, a cíli sledovanými směrnicí 2002/58.

47

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 13 odst. 1 směrnice 2002/58 stanoví základní pravidlo, které váže zasílání nevyžádaných sdělení spadajících do jeho působnosti na požadavek předchozího souhlasu jejich příjemce.

48

Bez takového souhlasu je takové sdělení povoleno pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58. Toto ustanovení nejprve vyžaduje, aby při dodržení směrnice 95/46 nebo případně GDPR obdržel odesílatel dotyčného sdělení od příjemců tohoto sdělení jejich elektronické kontaktní údaje pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby. Poté stanoví, že tyto elektronické kontaktní údaje mohou být dále použity pro účely přímého marketingu za předpokladu, že se tento marketing týká vlastních obdobných výrobků nebo služeb tohoto odesílatele. Dále se toto využití váže na podmínku, že je příjemcům jasně a zřetelně poskytnuta možnost zdarma a jednoduchým způsobem nesouhlasit s takovým využitím jejich elektronických kontaktních údajů v okamžiku shromažďování těchto údajů a při zasílání každého jednotlivého sdělení, pokud příjemci původně toto využití neodmítli.

49

Kromě toho čl. 13 odst. 4 směrnice 2002/58 zakazuje v každém případě zasílání elektronické pošty pro účely přímého marketingu, pokud tato skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se sdělení přenáší, nebo je v rozporu s článkem 6 směrnice 2000/31, nebo je zaslána bez platné adresy, na kterou by příjemce mohl odeslat žádost o ukončení zasílání takových sdělení, nebo ve které jsou příjemci vybízeni, aby navštívili internetové stránky, jež jsou v rozporu s tímto článkem 6.

50

Všechny záruky připomenuté v bodech 47 až 49 tohoto rozsudku směřují k dosažení cílů sledovaných směrnicí 2002/58, jak jsou uvedeny v bodech 2 a 40 jejího odůvodnění, kterými jsou zejména zajistit plné dodržování práv stanovených v článcích 7 a 8 Listiny základních práv, a za tímto účelem chránit účastníky proti zásahům do jejich soukromí způsobeným nevyžádanými sděleními pro účely přímého marketingu, zejména prostřednictvím automatických volacích zařízení, telefaxů a elektronické pošty, včetně SMS zpráv.

51

Jakýkoli jiný výklad by mohl oslabit užitečný účinek článku 13 směrnice 2002/58, a zpochybnit tak úroveň ochrany soukromí stanovenou touto směrnicí. Pokud by byl totiž přijat opačný výklad, zasílání takového sdělení, jako je sdělení dotčené ve věci v původním řízení, by se vymykalo zárukám stanoveným v tomto článku 13 bez ohledu na riziko zásahu do soukromí uživatelů e-mailových služeb.

52

Vzhledem k tomu, že takové sdělení, jako je sdělení dotčené ve věci v původním řízení, musí být považováno za sdělení „pro účely přímého marketingu“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58, je třeba v druhé řadě zkoumat, zda je splněna podmínka uvedená v tomto čl. 13 odst. 2 a zmíněná v bodě 39 tohoto rozsudku, podle níž musí odesílatel tohoto sdělení získat elektronické kontaktní údaje zákazníků „v souvislosti s prodejem […] služby“.

53

V první řadě, jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, podle obecně přijímané definice označuje pojem „prodej“ smlouvu, která nezbytně zahrnuje zaplacení ceny výměnou za zboží nebo službu. Tento pojem se tedy může vztahovat pouze na operace, které předpokládají vyplacení odměny.

54

Dále je třeba konstatovat, že čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 se obecně vztahuje na „služby“, aniž jakkoli rozlišuje podle druhu dotčené služby. Pokud jde o služby spadající do působnosti směrnice 2000/31, Soudní dvůr rozhodl, že odměnu za službu poskytovanou poskytovatelem v rámci jeho hospodářské činnosti nemusí nutně hradit osoby, které z ní mají prospěch. To platí zejména v případě, že je služba poskytována bezplatně s cílem upozornit na poskytovatelem prodávané zboží nebo poskytované služby, neboť náklady na tuto činnost jsou zahrnuty do ceny prodávaného zboží či poskytovaných služeb (rozsudek ze dne 15. září 2016, Mc Fadden,C‑484/14, EU:C:2016:689, body 41 a 42 a citovaná judikatura). Tyto úvahy lze přenést na výklad čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58.

55

Právě tak tomu v projednávané věci je. Jak totiž vyplývá ze znění první otázky a z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, společnost Inteligo Media získala elektronické kontaktní údaje dotyčných uživatelů v okamžiku, kdy si založili bezplatný účet na on-line platformě provozované touto společností, což předpokládalo souhlas těchto uživatelů se smluvními podmínkami poskytování „služby Premium“. Přihlášením k této službě získali uvedení uživatelé přístup zdarma k určitému počtu článků v dotčené publikaci a možnost dostávat informační zpravodaj „Personal Update“. Jak vyplývá z bodu 45 tohoto rozsudku, poskytování takové služby má především reklamní cíl spočívající v propagaci placeného obsahu poskytovaného společností Inteligo Media, přičemž náklady na tuto službu jsou zahrnuty do ceny tohoto obsahu.

56

Za těchto okolností je třeba se ztotožnit s generálním advokátem, který v bodě 43 svého stanoviska uvedl, že taková nepřímá odměna zahrnutá do prodejní ceny plného předplatného nabízeného tímto poskytovatelem, jako je odměna dotčená ve věci v původním řízení, splňuje požadavek zaplacení ceny připomenutý v bodě 53 tohoto rozsudku.

57

Taková operace, jako je operace, při níž společnost Inteligo Media získala elektronické kontaktní údaje uživatelů, tedy může spadat pod pojem „prodej […] […] služby“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58.

58

Tento výklad je v druhé řadě v souladu s kontextem, ve kterém je tento pojem použit, a s cíli sledovanými právní úpravou, jejíž je součástí.

59

V tomto ohledu je zajisté pravda, že čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 stanoví výjimku, která se odchyluje od základního pravidla zavedeného v tomto čl. 13 odst. 1, a musí být tudíž vykládána restriktivně. Nicméně zaprvé znění uvedeného čl. 13 odst. 2 nevylučuje možnost, že odměnu požadovanou za „prodej“ ve smyslu tohoto posledně uvedeného ustanovení může zaplatit jiná osoba než příjemce výrobku nebo služby, které jsou předmětem této operace. Z tohoto znění naopak vyplývá, že unijní normotvůrce pouze uložil, aby elektronické kontaktní údaje dotyčných uživatelů byly získávány „v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby“.

60

Zadruhé výklad znění čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 musí být v každém případě v souladu s cílem sledovaným tímto ustanovením. Z toho vyplývá, že nezbytnost takového restriktivního výkladu nelze chápat tak, že umožňuje výklad těchto výrazů, který by je zbavil jejich užitečného účinku (obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 2021, Frenetikexito,C‑581/19, EU:C:2021:167, bod 22 a citovaná judikatura).

61

Pokud jde přitom o cíl sledovaný v čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58, z bodu 41 odůvodnění této směrnice vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel stanovit výjimku ze zásady uvedené v tomto čl. 13 odst. 1, pokud byly elektronické kontaktní údaje dotčených uživatelů získány „v rámci existujících zákaznických vztahů“, aniž tento vztah dále charakterizoval.

62

Proto a s výhradou ověření, které musí provést předkládající soud, je v projednávané věci podle všeho splněna jak podmínka, že elektronické kontaktní údaje dotyčných uživatelů byly shromážděny „v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby“, tak podmínka, jež vyplývá z bodů 55 a 56 tohoto rozsudku, týkající se obdobné povahy služby, která je předmětem dotčeného marketingu.

63

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku a čtvrtou otázku písm. a) odpovědět tak, že čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58 musí být vykládán v tom smyslu, že e-mailovou adresu uživatele získá vydavatel on-line publikace „v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby“ ve smyslu tohoto čl. 13 odst. 2, pokud si tento uživatel na jeho on-line platformě založí bezplatný účet, který mu umožňuje mít zdarma přístup k určitému počtu článků této publikace, získávat zdarma e-mailem denní informační zpravodaj obsahující souhrn legislativních novinek zpracovaných v článcích této publikace a hypertextové odkazy na tyto články, jakož i možnost mít za úplatu přístup k dalším článkům a analýzám uvedené publikace. Zaslání takového informačního zpravodaje představuje použití elektronické pošty „pro účely přímého marketingu“„svých vlastních obdobných výrobků nebo služeb“ ve smyslu tohoto posledně uvedeného ustanovení.

64

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 ve spojení s článkem 95 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že pokud správce použije e-mailovou adresu uživatele k tomu, aby mu zaslal nevyžádané sdělení podle čl. 13 odst. 2, použijí se podmínky pro zákonné zpracování stanovené v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení.

65

Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, čl. 6 odst. 1 první pododstavec GDPR stanoví taxativní a vyčerpávající výčet případů, v nichž lze zpracování osobních údajů považovat za zákonné. Aby mohlo být zpracování považováno za oprávněné, musí tedy jít o některý z případů stanovených v tomto ustanovení [rozsudky ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body), C‑439/19, EU:C:2021:504, bod 99, a ze dne 9. ledna 2025, Mousse,C‑394/23, EU:C:2025:2, bod 25, jakož i citovaná judikatura].

66

Podle výslovného znění článku 95 GDPR však platí, že toto nařízení neukládá žádné další povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám, pokud jde o zpracování ve spojení s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve veřejných komunikačních sítích v Unii, co se týče záležitostí, u nichž se na ně vztahují konkrétní povinnosti s týmž cílem stanovené ve směrnici 2002/58.

67

Kromě toho bod 173 odůvodnění uvedeného nařízení obdobně upřesňuje, že by se toto nařízení mělo použít na všechny záležitosti týkající se ochrany základních práv a svobod při zpracování osobních údajů, na které se nevztahují specifické povinnosti stanovené ve směrnici 2002/58 a sledující stejný cíl, včetně povinností správce a práv fyzických osob.

68

Jak uvedl generální advokát v bodě 50 svého stanoviska, čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 komplexně upravuje podmínky a účely zpracování, jakož i práva subjektu údajů, a ukládá správci „konkrétní povinnosti“ ve smyslu článku 95 GDPR. Zákonnost zpracování osobních údajů prováděného v souvislosti se sdělením spadajícím do působnosti tohoto čl. 13 odst. 2 proto může být prokázána na základě tohoto ustanovení, aniž je nutné ji posuzovat s ohledem na podmínky stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a) až f) GDPR.

69

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 13 odst. 2 směrnice 2002/58 ve spojení s článkem 95 GDPR musí být vykládán v tom smyslu, že pokud správce použije e-mailovou adresu uživatele k tomu, aby mu zaslal nevyžádané sdělení podle čl. 13 odst. 2, podmínky pro zákonné zpracování stanovené v čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení se nepoužijí.

70

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která používá pojem „obchodní sdělení“ upravený v čl. 2 písm. f) směrnice 2000/31 namísto pojmu „přímý marketing“, a pokud tomu tak není, zda denní informační zpravodaj obsahující souhrn legislativních novinek zpracovaných v článcích on-line publikace a hypertextové odkazy na tyto články představuje „obchodní sdělení“ ve smyslu tohoto čl. 2 písm. f).

71

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr smí rozhodnutí o předběžné otázce položené vnitrostátním soudem odmítnout pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijní normy nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (rozsudek ze dne 15. června 2021, Facebook Ireland a další, C‑645/19, EU:C:2021:483, bod 115 a citovaná judikatura).

72

Podle rovněž ustálené judikatury kromě toho není důvodem existence žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale potřeba skutečného vyřešení sporu (rozsudek ze dne 15. června 2021, Facebook Ireland a další, C‑645/19, EU:C:2021:483, bod 116 a citovaná judikatura).

73

V projednávané věci z odpovědi na první otázku a čtvrtou otázku písm. a) vyplývá, že zaslání takového informačního zpravodaje, jako je zpravodaj dotčený ve věci v původním řízení, představuje sdělení „pro účely přímého marketingu“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 směrnice 2002/58. Za těchto okolností se na základě informací poskytnutých předkládajícím soudem nejeví, že by předkládající soud mimoto potřeboval k rozhodnutí sporu, který mu byl předložen, výklad pojmu „obchodní sdělení“ upraveného v čl. 2 písm. f) směrnice 2000/31.

74

Z toho vyplývá, že třetí otázka je nepřípustná.

75

Vzhledem k odpovědi podané na první otázku a čtvrtou otázku písm. a) není namístě odpovídat na čtvrtou otázku písm. b) a pátou otázku.

76

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: