–

za slovinskou vládu: V. Klemenc, jako zmocněnkyně,

–

za španělskou vládu: L. Aguilera Ruiz, jako zmocněnec,

–

za polskou vládu: B. Majczyna, jako zmocněnec,

–

za Evropskou komisi: O. Gariazzo, L. Malferrari a B. Rous Demiri, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) (Úř. věst. 2002, L 108, s. 21; Zvl. vyd. 13/29, s. 337), čl. 5 odst. 2 čtvrtého pododstavce směrnice 2002/20, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 37) (dále jen „pozměněná směrnice 2002/20“), jakož i čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. 2018, L 321, s. 36).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností T ‑ 2 družba za ustvarjanje, razvoj in trženje elektronskih komunikacij in opreme d.o.o. (dále jen „T‑2“) založenou podle slovinského práva a Agenturou pro komunikační sítě a služby Republiky Slovinsko (Agencija za komunikacijska omrežja in storitve Republike Slovenije, dále jen „Agentura“) ve věci odmítnutí této agentury prodloužit platnost rozhodnutí, kterým udělila společnosti T‑2 individuální práva na užívání rádiového spektra.

3

Článek 5 směrnice 2002/20, nadepsaný „Právo na užívání rádiových frekvencí a čísel“, v odst. 2 druhém pododstavci stanovil:

„[…] Pokud členské státy udělí práva na užívání na omezenou dobu, musí jejich trvání být přiměřené dotyčné službě.“

4

Článek 5 pozměněné směrnice 2002/20, nadepsaný „Právo na užívání rádiových frekvencí a čísel“, v odst. 2 druhém pododstavci stanovil:

„Pokud členské státy udělí práva na užívání na omezenou dobu, délka této doby je přiměřená dotyčné službě z hlediska sledovaného cíle, přičemž se řádně zohlední potřeba poskytnout přiměřenou dobu na amortizaci investice.“

5

Směrnice 2002/20 byla zrušena a nahrazena směrnicí 2018/1972.

6

V bodech 1, 131 a 323 odůvodnění směrnice 2018/1972 je uvedeno:

[…]

[…]

7

Článek 1 směrnice 2018/1972, nadepsaný „Předmět, oblast působnosti a účel“, v odstavci 1 stanoví:

„Tato směrnice vytváří harmonizovaný rámec pro regulaci sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a přiřazených služeb a určitých aspektů koncových zařízení. Stanoví úkoly vnitrostátních regulačních orgánů a případně jiných příslušných orgánů a zavádí soubor postupů s cílem zajistit harmonizované uplatňování předpisového rámce v celé Unii.“

8

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Definice“, zní:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

9

Článek 47 směrnice 2018/1972, nadepsaný „Podmínky spojené s individuálními právy na užívání rádiového spektra“, v odstavci 1 stanoví:

„Příslušné orgány stanoví podmínky spojené s individuálními právy na užívání rádiového spektra v souladu s čl. 13 odst. 1 způsobem, který zajistí optimální, nejúčinnější a nejefektivnější užívání rádiového spektra. Jakékoli takové podmínky jasně stanoví před přidělením nebo obnovením uvedených práv, včetně požadované úrovně užívání a možnosti splnit tento požadavek prostřednictvím obchodování nebo pronájmu, aby bylo zajištěno plnění uvedených podmínek v souladu s článkem 30. Podmínky spojené s obnovením práva na užívání rádiového spektra nesmí poskytovat nepřiměřené výhody stávajícím držitelům uvedených práv.

[…]

Příslušné orgány včas a transparentním způsobem konzultují a informují zainteresované strany ohledně podmínek spojených s individuálními právy na užívání předtím, než tyto podmínky uloží. Předem určí kritéria pro posouzení toho, zda byly tyto podmínky splněny, a zainteresované strany o nich transparentně informují.“

10

Článek 49 této směrnice, nadepsaný „Doba platnosti práv“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Pokud členské státy povolí užívání rádiového spektra prostřednictvím individuálních práv na užívání na omezenou dobu, zajistí, aby bylo právo na užívání uděleno na dobu, jež je přiměřená z hlediska sledovaných cílů v souladu s čl. 55 odst. 2, přičemž se řádně zohlední potřeba zajistit hospodářskou soutěž, jakož i zejména účinné a efektivní užívání rádiového spektra a podporovat inovace a efektivní investice, mimo jiné poskytnutím přiměřené doby na amortizaci investice.

2.   Pokud členské státy udělují individuální práva na užívání rádiového spektra, pro něž byly stanoveny harmonizované podmínky technickými prováděcími opatřeními v souladu s rozhodnutím č. 676/2002/ES s cílem umožnit jeho využívání pro služby bezdrátové širokopásmové elektronické komunikace (dále jen ‚bezdrátové širokopásmové služby‘), na omezenou dobu, zajistí pro držitele práv předvídatelnost regulace […] alespoň na 20 let s ohledem na podmínky investování do infrastruktury, jež je závislá na využívání takového rádiového spektra, a to při zohlednění požadavků uvedených v odstavci 1 tohoto článku. Tento článek podléhá v příslušných případech změně podmínek spojených s uvedenými právy na užívání v souladu s článkem 18.

Členské státy za tímto účelem zajistí, aby byla uvedená práva platná po dobu alespoň 15 let a aby v případě potřeby v zájmu souladu s prvním pododstavcem zahrnovala možnost přiměřeného prodloužení této doby v souladu s podmínkami stanovenými v tomto odstavci.

Členské státy zpřístupní obecná kritéria pro prodloužení doby trvání práv na užívání transparentním způsobem všem zainteresovaným stranám ještě před udělením práv na užívání, a to v rámci podmínek stanovených v čl. 55 odst. 3 a 6. Tato obecná kritéria se vztahují k:

Nejpozději dva roky před uplynutím původní doby platnosti individuálního práva na užívání provede příslušný orgán objektivní a do budoucna zaměřené posouzení obecných kritérií stanovených pro prodloužení platnosti uvedeného práva na užívání s ohledem na čl. 45 odst. 2 písm. c). Pokud příslušný orgán nezahájil kontrolní akci pro nedodržení podmínek práv na užívání podle článku 30, platnost práva na užívání prodlouží, ledaže usoudí, že by toto prodloužení nebylo v souladu s obecnými kritérii stanovenými v písmenech a) a b) třetího pododstavce tohoto odstavce.

Na základě uvedeného posouzení oznámí příslušný orgán držiteli práva, zda platnost jeho práva na užívání bude prodloužena.

Pokud platnost prodloužena nebude, příslušný orgán uplatní článek 48 pro udělení práv na užívání daného konkrétního pásma rádiového spektra.

Veškerá opatření podle tohoto odstavce musí být přiměřená, nediskriminační, transparentní a odůvodněná.

Odchylně od článku 23 mají zainteresované strany příležitost vznést připomínky ke každému navrhovanému opatření podle tohoto odstavce třetího a čtvrtého pododstavce po dobu alespoň tří měsíců.

Tímto odstavcem není dotčeno uplatňování článku 19 [o omezení nebo odnětí práv] a článku 30 [o dodržování podmínek obecného oprávnění nebo práv na užívání rádiového spektra a číslovacích zdrojů a dodržování zvláštních povinností].

Při stanovování poplatků za práva na užívání přihlédnou členské státy k mechanismu uvedenému v tomto odstavci.“

11

Článek 124 směrnice 2018/1972, nadepsaný „Provedení“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy přijmou a zveřejní do 21. prosince 2020 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. […]

Členské státy budou tyto předpisy používat od 21. prosince 2020.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici […]“

12

Článek 125 této směrnice, nadepsaný „Zrušovací ustanovení“, zní:

„Směrnice [2002/20] […], uvedené v části A přílohy XII, se zrušují s účinkem ode dne 21. prosince 2020 […]

[…]“

13

Článek 126 směrnice 2018/1972, nadepsaný „Vstup v platnost“, stanoví:

„Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.“

14

Článek 1 rozhodnutí č. 676/2002, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Cílem tohoto rozhodnutí je vytvořit ve Společenství politický a právní rámec pro zajištění koordinace politických přístupů, a případně harmonizace podmínek týkajících se dostupnosti a účinného využívání rádiového spektra nezbytných pro vytvoření a fungování vnitřního trhu v některých oblastech politiky Společenství, jako jsou elektronické komunikace, doprava a výzkum a vývoj.“

15

Článek 2 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely tohoto rozhodnutí zahrnuje pojem ‚rádiové spektrum‘ rádiové vlny o frekvenci od 9 kHz do 3000 GHz; rádiové vlny jsou elektromagnetické vlny šířené prostorem bez umělého vedení.“

16

Článek 155 Ústavy Republiky Slovinsko (Ustava Republike Slovenije) zní:

„Zákony, jiná ustanovení a obecné akty nemohou mít zpětný účinek. Pouze zákon může stanovit, že některá jeho ustanovení mají zpětný účinek, pokud to vyžaduje veřejný zájem a nejsou tím dotčena nabytá práva.“

17

Článek 50 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích (Zakon o elektronskih komunikacijah) (Uradni list RS, č. 43/04, dále jen „Zekom“) stanovil:

„Rozhodnutí o přidělení rádiových frekvencí přijme agentura na dobu určitou, tj. na maximální dobu patnácti let, s výjimkou přidělení rádiových frekvencí pro mobilní letecké nebo námořní služby.“

18

Článek 51 Zekom stanovil:

„Doba platnosti rozhodnutí o přidělení rádiových frekvencí může být na žádost držitele prodloužena, pokud jsou po uplynutí doby platnosti rozhodnutí splněny všechny podmínky stanovené pro užívání těchto rádiových frekvencí.“

19

Článek 53 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích (ZEKom-1) [Zakon o elektronskih komunikacijah (ZEKom-1), Uradni list RS, č. 109/12, dále jen „Zekom-1“], který nahradil Zekom a byl použitelný od 15. ledna 2013 do 9. listopadu 2022, zní:

„Rozhodnutí o udělení práv na užívání rádiového spektra přijme agentura na dobu určitou s přihlédnutím k přiměřené době nezbytné pro návratnost investic nebo až na 15 let, s výjimkou přidělení rádiového spektra pro mobilní letecké nebo námořní služby.“

20

Článek 54 odst. 1 Zekom-1 stanovil:

„Platnost rozhodnutí o přidělení rádiových frekvencí, s výjimkou rozhodnutí o přidělení rádiových frekvencí pro poskytování veřejných komunikačních služeb koncovým uživatelům, může být na žádost jeho držitele prodloužena, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené pro užívání těchto rádiových frekvencí po skončení jeho platnosti a s výhradou dodržení cílů uvedených v článcích 194, 195, 196 a 197 tohoto zákona.“

21

Podle článku 240 Zekom-1 mohla být rozhodnutí přijatá na základě Zekom změněna, zrušena nebo pozbyla platnosti za podmínek a způsobem stanovenými Zekom-1.

22

Podle čl. 307 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích (ZEKom-2) [Zakon o elektronskih komunikacijah (ZEKom-2), Uradni list RS, č. 130/22, dále jen „Zekom-2“], který nahradil Zekom-1 a provedl do slovinského práva směrnici 2018/1972, použitelného od 10. listopadu 2022, rozhodnutí přijatá na základě Zekom-1 a související se lhůtami, které v okamžiku vstupu tohoto zákona v platnost ještě neuplynuly, byla změněna nebo zrušena nebo pozbyla platnosti za podmínek a způsobem stanovenými v Zekom 2.

23

Rozhodnutím ze dne 21. září 2006 udělila Agentura společnosti T‑2 individuální práva na užívání rádiových frekvencí na dobu patnácti let za účelem zajištění veřejných komunikačních služeb pro koncové spotřebitele. Oznámení o zahájení zadávacího řízení, na jehož základě bylo toto rozhodnutí přijato, nestanovilo možnost prodloužení této doby.

24

Dne 20. srpna 2021 požádala společnost T‑2 o prodloužení platnosti tohoto rozhodnutí pro část těchto rádiových frekvencí o pět let, přičemž se dovolávala zejména článku 49 směrnice 2018/1972.

25

Dne 1. října 2021 zamítla Agentura tuto žádost z důvodů, že podle Zekom-1 nemůže být doba platnosti uvedeného rozhodnutí prodloužena po uplynutí patnácti let a takové prodloužení nelze přiznat ani na základě článku 49 směrnice 2018/1972.

26

Pokud jde o toto ustanovení, Agentura upřesnila, že prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání rádiového spektra v souladu s čl. 49 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 2018/1972 bylo poprvé stanoveno v této směrnici s cílem zajistit předvídatelnost regulace po dobu 20 let, a tento účel tedy nemohl být znám v roce 2006, když Agentura udělila společnosti T‑2 práva na užívání.

27

Společnost T‑2 podala proti rozhodnutí o zamítnutí své žádosti žalobu ke správnímu soudu (Upravno sodišče, Slovinsko).

28

Společnost T‑2 před tímto soudem tvrdí, že Zekom-1 je v rozporu se směrnicí 2018/1972 a že čl. 49 odst. 2 této směrnice má přímý účinek. Toto ustanovení se použije na individuální práva na užívání rádiových frekvencí udělená před přijetím této směrnice, jejichž platnost ke dni jejího vstupu v platnost neuplynula. Z toho vyplývá, že Agentura byla povinna provést postup pro obnovení individuálních užívacích práv udělených společnosti T‑2 v průběhu roku 2006, nejpozději dva roky před uplynutím jejich platnosti, a že od 21. prosince 2020, tj. data uplynutí lhůty pro provedení uvedené směrnice, měla Agentura umožnit, aby individuální práva na užívání udělená na dobu kratší než 20 let měla dobu platnosti 20 let.

29

Agentura na svou obranu namítá, že čl. 49 odst. 2 směrnice 2018/1972 nestanoví automatické prodloužení individuálních práv na užívání udělených před přijetím této směrnice, ale ponechává členským státům v tomto ohledu prostor pro uvážení. Kromě toho podmínky prodloužení platnosti individuálních práv na užívání stanovené v tomto ustanovení, zejména nutnost zajistit předvídatelnost regulace po dobu 20 let, nemohly být v průběhu roku 2006 známy při udělení práv na užívání dotčených ve věci v původním řízení.

30

Předkládající soud poznamenává, že článek 124 uvedené směrnice nestanoví přechodný režim použitelný na tato práva a že čl. 49 odst. 1 a 2 téže směrnice se podle všeho nepoužije se zpětnou účinností, jelikož toto ustanovení stanoví, že obecná kritéria pro prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání musí být známa ještě před udělením těchto práv.

31

Pokud jde o vnitrostátní právo, předkládající soud zdůrazňuje, že přechodný režim stanovený pro provedení směrnice 2018/1972, který je obsažen v Zekom-2, přijatém dne 28. září 2022, se použije ode dne nabytí jeho účinnosti dne 10. listopadu 2022 pouze na práva platná k tomuto datu bez možnosti zpětné účinnosti.

32

Tento soud dodává, že i když ke dni udělení práv na užívání společnosti T‑2 bylo na základě Zekom prodloužení možné, nebylo tomu tak již v okamžiku uplynutí jejich platnosti dne 21. září 2021, neboť Zekom-1 vyloučil jakékoli prodloužení platnosti takových práv po uplynutí doby patnácti let.

33

V této souvislosti má předkládající soud za to, že výsledek sporu v původním řízení závisí na otázce, zda platnost individuálních práv na užívání rádiového spektra udělená společnosti T‑2 před vstupem směrnice 2018/1972 v platnost musí být prodloužena o pět let na základě čl. 49 odst. 1 a 2 této směrnice a zda má toto ustanovení přímý účinek ve sporu v původním řízení, jelikož nebylo provedeno do slovinského práva ve lhůtě stanovené uvedenou směrnicí. V případě kladné odpovědi považuje předkládající soud za nezbytné, aby Soudní dvůr upřesnil obecná kritéria pro prodloužení platnosti práv stanovená uvedeným ustanovením.

34

Kromě toho pro případ, že by měl Soudní dvůr za to, že se čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 nepoužije na prodloužení platnosti individuálních práv na užívání udělených před jejím vstupem v platnost, si uvedený soud klade otázku, zda je třeba přímo použít čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/20 nebo čl. 5 odst. 2 pozměněné směrnice 2002/20, a pokud ano, jaká jsou kritéria umožňující posoudit přiměřenost doby trvání individuálních práv na užívání a povinnost ji prodloužit v souladu s těmito ustanoveními.

35

Za těchto podmínek se správní soud (Upravno sodišče) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

36

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, je, zda se čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 použije na prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání rádiového spektra udělených před datem vstupu této směrnice v platnost, jejichž platnost však uplyne po tomto datu. Případně žádá Soudní dvůr, aby upřesnil podmínky, za nichž je tato doba prodloužena na základě tohoto ustanovení.

37

Úvodem je třeba připomenout, že směrnice 2018/1972 stanoví kodex pro elektronické komunikace. Z bodů 1 a 323 jejího odůvodnění, jakož i z jejího čl. 1 odst. 1 vyplývá, že tato směrnice přepracovává několik směrnic, včetně směrnice 2002/20, a vytváří harmonizovaný a zjednodušený rámec pro regulaci sítí elektronických komunikací, služeb elektronických komunikací, přiřazených zařízení a přiřazených služeb. Uvedená směrnice se neomezuje na kodifikaci aktů unijního práva, které mění nebo nahrazuje, ale zavádí změny regulačního rámce platného před jejím přijetím s cílem zohlednit vývoj technologií a trhu [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. března 2024, Komise v. Polsko (Evropský kodex pro elektronické komunikace), C‑452/22, EU:C:2024:232, bod 84, a ze dne 14. března 2024, Komise v. Slovinsko (Evropský kodex pro elektronické komunikace), C‑457/22, EU:C:2024:237, bod 74].

38

Podle čl. 124 odst. 1 směrnice 2018/1972 členské státy přijmou a zveřejní do 21. prosince 2020 právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí a od uvedeného data budou tyto předpisy používat. Uvedená směrnice však neobsahuje přechodný režim týkající se individuálních práv na užívání rádiového spektra existujících k uvedenému datu.

39

Za těchto podmínek je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se nová právní norma použije od data, kdy vstoupí v platnost akt, kterým byla zavedena, a že se sice nepoužije na právní situace, které vznikly a byly s konečnou platností dovršeny před tímto datem, avšak použije se bezprostředně na budoucí účinky situace vzniklé za platnosti dřívějšího zákona, jakož i na nové právní situace. S výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti právních aktů je tomu jinak pouze tehdy, když je nová norma spojena se zvláštními ustanoveními, která konkrétním způsobem určují podmínky její časové působnosti (rozsudek ze dne 15. května 2020, Azienda Municipale Ambiente, C‑15/19, EU:C:2020:371, bod 57 a citovaná judikatura).

40

Kromě toho u procesních pravidel se má obecně za to, že jsou použitelná ke dni, kdy tato pravidla vstoupí v platnost, na rozdíl od hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle nebo struktury jasně vyplývá, že jim musí být přiznán takový účinek (rozsudek ze dne 15. června 2021, Facebook Ireland a další, C‑645/19, EU:C:2021:4837, bod 100 a citovaná judikatura).

41

Za účelem určení, zda se čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 použije na prodloužení platnosti takových individuálních práv na užívání, jako jsou práva udělená společnosti T‑2, je třeba na úvod připomenout, že ke dni udělení těchto práv, tedy dne 21. září 2006, čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/20 stanovil, že „pokud členské státy udělí práva na užívání na omezenou dobu, musí jejich trvání být přiměřené dotyčné službě“. Ve znění pozměněném směrnicí 2009/140 převzal tento čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/20 tuto formulaci, přičemž dodal, že délka doby trvání je přiměřená dotyčné službě „z hlediska sledovaného cíle, přičemž se řádně zohlední potřeba poskytnout přiměřenou dobu na amortizaci investice“. Tato pravidla tedy nestanovila přesnou dobu trvání individuálních práv na užívání ani podmínky pro její prodloužení.

42

Pokud jde o odstavce 1 a 2 tohoto článku 49, je třeba podotknout, že se týkají individuálních práv na užívání rádiového spektra a práv na užívání, pro která byly stanoveny harmonizované podmínky technickými prováděcími opatřeními v souladu s rozhodnutím č. 676/2002 s cílem umožnit jeho využívání pro bezdrátové širokopásmové služby elektronických komunikací. V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že s výhradou ověření předkládajícím soudem spadají práva dotčená ve věci v původním řízení pouze do působnosti uvedeného odstavce 2.

43

Toto ustanovení v prvním pododstavci stanoví, že členské státy zajistí „pro držitele práv předvídatelnost regulace alespoň na 20 let“ s ohledem na podmínky investování do infrastruktury, při zohlednění požadavků uvedených v odstavci 1 tohoto článku, a v druhém pododstavci, že „[č]lenské státy za tímto účelem zajistí, aby byla uvedená práva platná po dobu alespoň 15 let a aby v případě potřeby v zájmu souladu s prvním pododstavcem zahrnovala možnost přiměřeného prodloužení této doby v souladu s podmínkami stanovenými v tomto odstavci“.

44

Uvedené ustanovení tedy představuje hmotněprávní pravidlo, které se v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 39 tohoto rozsudku použije na právní situace vzniklé a na právní postavení s konečnou platností nabytá před jeho vstupem v platnost pouze tehdy, když z jeho znění, cíle nebo struktury jasně vyplývá, že mu takový účinek musí být přiznán.

45

Zaprvé udělení práv na užívání společnosti T‑2 na dobu patnácti let představuje právní situaci vzniklou a s konečnou platností dovršenou, přičemž je třeba připomenout, že v rozhodnutí o udělení nebylo stanoveno žádné prodloužení nad rámec této doby a dále že takové prodloužení nebylo stanoveno ani směrnicí 2002/20 nebo pozměněnou směrnicí 2002/20, které byly použitelné před vstupem směrnice 2018/1972 v platnost. Kromě toho ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že Agentura vyhlásila zadávací řízení na udělení práv dotčených ve věci v původním řízení dne 17. prosince 2020, tedy před uplynutím lhůty pro provedení směrnice 2018/1972, které vedlo k jejich udělení jinému podniku než společnosti T‑2. Z uvedeného spisu ostatně nevyplývá, že by společnost T‑2 nabyla práva na prodloužení nebo obdržela ujištění, která by u ní mohla v tomto smyslu vzbudit legitimní očekávání, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

46

Zadruhé ze znění čl. 49 odst. 2 směrnice 2018/1972 vyplývá, že toto ustanovení nemá být použito se zpětnou účinností. Jeho třetí pododstavec totiž stanoví, že obecná kritéria pro prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání musí být zúčastněným stranám zpřístupněna „před udělením takových práv“. Kromě toho čtvrtý pododstavec stanoví, že „[n]ejpozději dva roky před uplynutím původní doby platnosti [takového práva] provede příslušný orgán objektivní a do budoucna zaměřené posouzení“ těchto kritérií, a dodává, že prodloužení doby platnosti individuálního práva na užívání je podmíněno souladem s těmito kritérii.

47

Znění čl. 47 odst. 1 této směrnice, který se týká podmínek spojených s individuálními právy na užívání rádiového spektra, potvrzuje výše uvedené zjištění. Toto ustanovení totiž v prvním pododstavci stanoví, že příslušné orgány jasně stanoví všechny tyto podmínky „před“ přidělením nebo obnovením uvedených práv, a ve třetím pododstavci stanoví, že příslušné orgány „včas a transparentním způsobem“ zainteresované strany konzultují a informují je o podmínkách spojených s uvedenými právy „před tím, než tyto podmínky uloží“.

48

Vzhledem k absenci výslovného uvedení nemůže ani účel doby platnosti práv na užívání stanovený v čl. 49 odst. 2 prvním pododstavci směrnice 2018/1972, který spočívá v zajištění předvídatelnosti regulace po dobu nejméně 20 let od udělení individuálních práv na užívání, s ohledem na investice do infrastruktur, které mají být realizovány, podpořit retroaktivní výklad, a to tím spíše, že čl. 5 odst. 2 pozměněné směrnice 2002/20, který byl použitelný v době vstupu této směrnice v platnost, odkazoval pouze na „potřeb[u] poskytnout přiměřenou dobu na amortizaci investice“.

49

A konečně je třeba dodat, že směrnice 2018/1972 odkazuje na lhůty, které lze obtížně dodržet v případě postupu obnovování použitelného, jako je tomu ve věci v původním řízení, na práva již udělená před vstupem této směrnice v platnost. V bodě 131 odůvodnění uvedené směrnice se totiž uvádí, že by možnost obnovení práv na užívání měla být posouzena v dostatečném předstihu před vypršením dotčených práv, například alespoň dva roky před vypršením práv, pokud byla tato práva přidělena na 15 či více let, ledaže byla při udělování práv možnost obnovení výslovně vyloučena.

50

Vzhledem k tomu, že se čl. 49 odst. 2 směrnice 2018/1972 nemá použít ratione temporis na takovou právní situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, která vznikla a byla s konečnou platností dovršena před vstupem této směrnice v platnost, se na ni ustanovení odstavce 1 tohoto článku, na která odkazuje prvně uvedené ustanovení, rovněž nepoužijí.

51

Není tedy třeba zkoumat podmínky, za kterých může být doba trvání takových individuálních práv na užívání, jako jsou práva udělená společnosti T‑2 před vstupem uvedené směrnice v platnost, prodloužena na základě těchto ustanovení.

52

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 se nepoužije na prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání rádiového spektra, na která se vztahuje tento odstavec 2 a která byla udělena před datem vstupu této směrnice v platnost, ale k uplynutí doby jejich trvání dojde po tomto datu.

53

Podstatou první a třetí až páté otázky předkládajícího soudu je, aby v případě kladné odpovědi na druhou otázku bylo upřesněno, zda má čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 přímý účinek. V případě záporné odpovědi na druhou otázku se předkládající soud Soudního dvora táže, zda je třeba ve věci v původním řízení přímo použít čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/20 nebo čl. 5 odst. 2 pozměněné směrnice 2002/20 za účelem posouzení přiměřenosti doby trvání individuálních práv na užívání rádiového spektra, jakož i případně kritérií tohoto posouzení. Předkládající soud rovněž žádá Soudní dvůr, aby v obou případech upřesnil, zda je třeba zohlednit okolnost, že vnitrostátní právní úprava použitelná v okamžiku uplynutí doby platnosti práv vylučovala jakékoli prodloužení po uplynutí patnácti let.

54

S ohledem na odpověď podanou na druhou otázku není namístě se vyjadřovat k otázce, zda má čl. 49 odst. 1 a 2 směrnice 2018/1972 přímý účinek.

55

Pokud jde o otázku, zda čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/20 nebo čl. 5 odst. 2 pozměněné směrnice 2002/20 mohou být přímo použity ve sporu v původním řízení, tato otázka je podle všeho irelevantní, neboť je nesporné, že tato ustanovení byla správně provedena do slovinského práva.

56

Není proto namístě ani upřesnit, zda je pro posouzení těchto otázek relevantní okolnost, že vnitrostátní právní úprava použitelná při uplynutí doby platnosti práv vylučovala jakékoli prodloužení po uplynutí patnácti let.

57

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Článek 49 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, se nepoužije na prodloužení doby trvání individuálních práv na užívání rádiového spektra, na která se vztahuje tento odstavec 2 a která byla udělena před datem vstupu této směrnice v platnost, ale k uplynutí doby jejich trvání dojde po tomto datu.