1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Mainova AG domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. května 2023, Mainova v. Komise (T‑320/20, dále jen napadený rozsudek, EU:T:2023:264), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu této společnosti znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2019) 1711 final ze dne 26. února 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 2 až 14 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně.

3

Společnost RWE AG je společností založenou podle německého práva, která v okamžiku oznámení zamýšleného spojení působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie, včetně odvětví výroby, velkoobchodních dodávek, přenosu, distribuce, maloobchodního prodeje energie, jakož i energetických služeb spotřebitelům. RWE a její dceřiné společnosti, včetně společnosti innogy SE, působí v mnoha členských státech.

4

Společnost E.ON SE je společností založenou podle německého práva, která v témže okamžiku působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie od odvětví výroby, velkoobchodního prodeje, distribuce po maloobchodní prodej elektřiny. Společnost E.ON vlastní a provozuje zařízení na výrobu elektřiny v mnoha členských státech.

5

Navrhovatelka je regionálním podnikem působícím v oblasti dodávek a výroby energie v Německu.

6

Spojení dotčené v projednávané věci spadá do rámce komplexní výměny položek aktiv mezi společnostmi RWE a E.ON, oznámené ve dnech 11. a 12. března 2018 oběma dotčenými podniky (dále jen „celková transakce“). První transakcí, a sice spojením dotčeným v projednávané věci, chce společnost RWE získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními společnosti E.ON. Druhá transakce spočívá v tom, že E.ON získá výlučnou kontrolu nad činnostmi distribuce a maloobchodního prodeje, jakož i nad některými výrobními zařízeními společnosti innogy, která je ovládána společností RWE. Pokud jde o třetí transakci, v jejím rámci se předpokládá, že RWE získá 16,67% podíl ve společnosti E.ON.

7

Dne 22. června 2018 zaslala navrhovatelka Evropské komisi dopis, ve kterém jí sdělila, že si přeje účastnit se řízení týkajícího se prvního a druhého spojení, a tedy obdržet příslušné dokumenty.

8

Dne 28. září 2018 proběhla schůzka mezi navrhovatelkou a Komisí.

9

Dne 31. ledna 2019 bylo Komisi oznámeno druhé spojení (dále jen „transakce M.8870“). Komise přijala rozhodnutí C (2019) 6530 final ze dne 17. září 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8870 – E.ON/Innogy) (Úř. věst. 2020, C 379, s. 16).

10

Třetí spojení bylo oznámeno Bundeskartellamt (Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž, Německo), který toto spojení povolil rozhodnutím ze dne 26. února 2019 (věc B8-28/19).

11

Dne 22. ledna 2019 obdržela Komise oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40), jímž RWE zamýšlela získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními společnosti E.ON ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

12

Dne 31. ledna 2019 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení č. 139/2004 předběžné oznámení o tomto spojení (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2019, C 38, s. 22, dále jen „transakce M.8871“).

13

V rámci svého přezkumu transakce M.8871 provedla Komise průzkum trhu, a zaslala proto některým podnikům – včetně navrhovatelky – dotazník, na který navrhovatelka odpověděla dne 4. února 2019.

14

E-mailem ze dne 28. ledna 2019 požádala navrhovatelka úředníka pro slyšení, aby jí přiznal postavení zúčastněné třetí osoby za účelem jejího vyslechnutí v rámci řízení týkajícího se transakce M.8871. Úředník pro slyšení této žádosti vyhověl dopisem ze dne 7. února 2019.

15

Dne 26. února 2019 přijala Komise sporné rozhodnutí, kterým byla transakce M.8871 ve fázi přezkumu upravené v čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004 a v článku 57 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3) prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

16

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 27. května 2020 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

17

Navrhovatelka v žalobě uplatnila šest důvodů pro zrušení, z nichž první vycházel z porušení jejího práva na účinnou soudní ochranu, druhý z porušení jejího práva být vyslechnuta, třetí z nesprávného rozdělení analýzy celkové transakce, čtvrtý ze zjevně nesprávného posouzení, pátý z porušení povinnosti řádné péče a šestý ze zneužití pravomoci.

18

Tribunál napadeným rozsudkem odmítl žalobu jako nepřípustnou s odůvodněním, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a tudíž není aktivně legitimována.

19

V tomto ohledu Tribunál v bodech 25 až 46 napadeného rozsudku přezkoumal rozsah a význam účasti navrhovatelky ve správní fázi týkající se transakce M.8871 a v podstatě uvedl, že odpověď navrhovatelky na průzkum trhu vedený Komisí, která byla učiněna v reakci na žádost Komise, nemůže být určující pro „aktivní“ povahu této účasti. Tribunál proto nejprve odmítl některé argumenty navrhovatelky směřující ke zpochybnění tohoto posouzení a poté dospěl k závěru, že se navrhovatelka aktivně neúčastnila správní fáze týkající se transakce M.8871. Tribunál s přihlédnutím k tomu, že nejsou dány zvláštní okolnosti týkající se zásahu do postavení navrhovatelky na trhu touto transakcí, rozhodl, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

20

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 27. července 2023 podala navrhovatelka projednávaný kasační opravný prostředek.

21

Téhož dne navrhovatelka, jež v roce 2021 podala žalobu na neplatnost rozhodnutí C(2019) 6530 final (věc T‑64/21), která byla dne 27. července 2023 ještě projednávána Tribunálem, navrhla, aby bylo řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku přerušeno do doby, než Tribunál rozhodne o uvedené žalobě na neplatnost.

22

Rozhodnutím ze dne 19. září 2023 předseda Soudního dvora po vyslechnutí účastnic řízení k tomuto návrhu na přerušení řízení, jakož i k případnému spojení devíti kasačních opravných prostředků – včetně projednávaného kasačního opravného prostředku – ve věcech C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑466/23 P, C‑467/23 P, C‑468/23 P, C‑469/23 P, C‑470/23 P, C‑484/23 P a C‑485/23 P, podaných proti rozsudkům Tribunálu ve věcech T‑312/20, T‑313/20, T‑314/20, T‑315/20, T‑317/20, T‑318/20, T‑319/20, T‑320/20 a T‑321/20, zamítl uvedený návrh na přerušení řízení a nařídil spojení pouze kasačních opravných prostředků ve věcech C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑467/23 P, C‑468/23 P a C‑470/23 P týkajících se rozsudků Tribunálu vydaných ve věci samé; spojení se netýkalo čtyř dalších kasačních opravných prostředků – včetně projednávaného – které byly podány proti rozsudkům Tribunálu, jimiž byly žaloby prohlášeny za nepřípustné.

23

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Komise a ostatní účastnice řízení navrhují, aby Soudní dvůr:

25

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka čtyři důvody, jež vycházejí z nesprávného výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (první důvod kasačního opravného prostředku), z porušení zásady a pravidel právního státu (druhý důvod kasačního opravného prostředku), z nesprávného rozdělení správních řízení (třetí důvod kasačního opravného prostředku) a z pochybení při zohlednění Investor Relationship Agreement (dohoda o vztazích mezi investory) uzavřené mezi společnostmi RWE a E.ON (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku).

26

Nejprve je třeba přezkoumat první a třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, poté druhý důvod kasačního opravného prostředku a nakonec druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

27

V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odkázal pouze na míru její účasti na řízení a měl následně za to, že její účast ve správním řízení byla nevýznamná a její příspěvek nemohl ovlivnit výsledek tohoto řízení. Nesprávnost takového posouzení je podle navrhovatelky potvrzena tím, že by Komise mohla na základě posouzení skutečného vlivu na výsledek řízení rozhodovat o aktivní legitimaci. Ve skutečnosti stačí, aby příspěvek dotyčného žalobce byl pouze způsobilý ovlivnit výsledek řízení. Kromě toho má navrhovatelka za to, že jak prokazují body 68 a 69 odůvodnění sporného rozhodnutí, Komise zohlednila připomínky, které navrhovatelka vznesla, takže navrhovatelka ovlivnila výsledek řízení. V důsledku toho nemá názor Tribunálu, že příspěvek navrhovatelky je nedostatečný, žádný právní ani skutkový základ.

28

Navrhovatelka dále tvrdí, že Tribunál nevzal na zřetel skutečnost, že účast navrhovatelky na řízení týkajícím se transakce M.8871 měla být přezkoumána společně s její účastí na řízení týkajícím se transakce M.8870.

29

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

30

Na úvod je třeba připomenout, že v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí, které je určeno jiné osobě, pouze pokud se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

31

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, jsou-li tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. září 2023, Land Rheinland-Pfalz v. Deutsche Lufthansa,C‑466/21 P, EU:C:2023:666, bod 77 a citovaná judikatura).

32

Pokud jde o podnik, který není účastníkem spojení, je v případě rozhodnutí prohlašujícího spojení podniků za slučitelné s vnitřním trhem třeba otázku, zda je tento podnik osobně dotčen, posuzovat v závislosti na souboru shodujících se indicií nebo skutečností, které se mohou týkat jak účasti tohoto podniku na správním řízení, tak zásahu do jeho postavení na trhu. Tribunál v bodě 26 napadeného rozsudku správně poukázal na to, že ačkoli pouhá účast na řízení sama o sobě zajisté nepostačuje k prokázání, že žalobkyně je rozhodnutím osobně dotčena, obzvláště v případech spojení podniků, jejichž důkladný přezkum vyžaduje pravidelný kontakt s řadou podniků, nic to nemění na tom, že aktivní účast na tomto řízení představuje skutečnost, kterou judikatura v oblasti hospodářské soutěže, včetně specifičtější oblasti kontroly spojování podniků, v kombinaci s dalšími zvláštními okolnostmi, zpravidla bere v úvahu při zjišťování přípustnosti žaloby. Kromě toho do současného a budoucího postavení podniku, který není účastníkem spojení, na trhu, který může být tímto spojením ovlivněn, musí být zasaženo podstatně, aby tento podnik mohl být osobně dotčen rozhodnutím prohlašujícím uvedené spojení za slučitelné s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, EU:C:1998:148, body 54 až 56, jakož i citovaná judikatura).

33

Pokud jde o výtku týkající se závěrů Tribunálu, podle nichž byla účast navrhovatelky ve správním řízení nedostatečná na to, aby mohla být kvalifikována jako aktivní, nejsou tyto závěry stiženy žádným nesprávným právním posouzením.

34

Tribunál totiž v bodech 25 a 26 napadeného rozsudku správně připomněl použitelnou judikaturu, a sice judikaturu zmíněnou v bodech 31 a 32 tohoto rozsudku.

35

Dále Tribunál v bodě 29 napadeného rozsudku uvedl, aniž mu bylo oponováno, že na schůzce s Komisí konané dne 28. září 2018, která se měla týkat transakcí M.8870 a M.8871, neobsahovala prezentace připravená žalobkyní žádnou připomínku k transakci M.8871. Tribunál v bodě 29 napadeného rozsudku dále uvedl, že zápis z této schůzky rovněž ukazuje, že se diskuse týkaly pouze transakce M.8870.

36

Tribunál nejprve v bodech 28 až 32 napadeného rozsudku popsal jednotlivé způsoby účasti navrhovatelky na správním řízení, a poté v bodě 33 uvedeného rozsudku konstatoval, aniž byl předložen důkaz o opaku, že pokud jde o transakci M.8871, která je jediná dotčena v projednávané věci, byly připomínky navrhovatelky shrnuty v jejích odpovědích na průzkum trhu provedený Komisí, a dodal, že připomínky obsažené v dopise navrhovatelky ze dne 22. června 2018 byly formulovány obecně a jejich cílem bylo především prokázat její zájem o řízení, aby jí bylo následně umožněno obšírněji a přesněji prezentovat své stanovisko Komisi, takže tyto připomínky nebyly určující. A konečně v bodech 34 a 36 napadeného rozsudku Tribunál nejprve právem poznamenal, že odpověď na dotazník pro průzkum trhu nemůže být sama o sobě považována za skutečnost dostačující k individualizaci hospodářského subjektu, a poté dospěl k závěru, že v projednávaném případě odpověď žalobkyně na průzkum trhu v řízení týkajícím se transakce M.8871 nemohla být určující pro aktivní povahu její účasti na tomto řízení.

37

V rozsahu, v němž navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nevzal v potaz skutečnost, že z bodů 68 a 69 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise zohlednila její připomínky v průběhu správního řízení, je nutno konstatovat, že Komise v těchto bodech odůvodnění odpovídá na obavy některých stran, které nejsou účastníky spojení, aniž bylo řečeno, že k nim patří i navrhovatelka.

38

Navrhovatelka se navíc marně dovolává rozsudků ze dne 3. dubna 2003, BaByliss v. Komise (T‑114/02, EU:T:2003:100), a ze dne 4. července 2006, easyJet v. Komise (T‑177/04, EU:T:2006:187), aby z nich dovodila, že se účastnila správního řízení nad rámec toho, co vyžaduje judikatura. Je totiž třeba poznamenat, že ve věcech, v nichž byly vydány zmíněné rozsudky, účastníci řízení na rozdíl od toho, jak tomu bylo v projednávané věci, předložili podrobné připomínky k dotčenému řízení, odpověděli na otázky Komise a účastnili se diskusí k dané věci.

39

Stejně tak navrhovatelka marně odkazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise (169/84, EU:C:1986:42), a na rozsudek Tribunálu ze dne 21. října 2004, Lenzing v. Komise (T-36/99, EU:T:2004:312), na podporu svého tvrzení, že k určení existence aktivní účasti na správním řízení stačí, aby byl příspěvek zúčastněné strany pouze způsobilý ovlivnit výsledek tohoto řízení. Bez ohledu na skutečnost, že účast je způsobilá ovlivnit výsledek uvedeného řízení pouze tehdy, pokud v něm za tímto účelem předloží dostatečně relevantní a významné informace, k čemuž, jak vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku, v projednávaném případě nedošlo, je třeba uvést, že v každé z věcí, v nichž byly vydány rozsudky dovolávané navrhovatelkou, byla účast zúčastněné strany určující pro průběh a výsledek správního řízení.

40

Pokud jde o argument, že posouzení účasti navrhovatelky na řízení týkajícím se transakce M.8871 mělo být provedeno společně s posouzením její účasti na řízení týkajícím se transakce M.8870, Tribunál správně zohlednil pouze účast navrhovatelky na prvním z těchto řízení, jež je jediné relevantní pro účely ověření její aktivní legitimace k podání žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí přijatého na základě tohoto prvního řízení.

41

Z výše uvedených úvah vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, Tribunál náležitě a zevrubně ověřil otázku její účasti ve správním řízení a nedopustil se nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že tato účast nepředstavuje „aktivní“ účast ve smyslu judikatury uvedené v bodě 32 tohoto rozsudku.

42

Za těchto podmínek je třeba první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

43

V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že její aktivní legitimace vyplývá již z porušení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Rozdělení správních řízení a souběžné posuzování jednotlivých částí celkové transakce Komisí a Spolkovým úřadem pro hospodářskou soutěž totiž vedlo ke snížení soudní ochrany dotčených podniků.

44

Navrhovatelka přitom tvrdí, že se Tribunál touto otázkou nezabýval a nezohlednil značný vliv účastníků spojení i Komise na tuto soudní ochranu. Podle navrhovatelky totiž bylo možné celkovou transakci schválit právě díky jejímu záměrnému rozdělení na několik transakcí, které, posuzovány jednotlivě, zjevně nevyvolávají žádné nebo vyvolávají jen minimální pochybnosti z hlediska práva hospodářské soutěže.

45

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

46

Podle ustálené judikatury platí, že podmínky přípustnosti stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU sice musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou soudní ochranu, takový výklad ovšem nesmí vést k vyloučení podmínek výslovně stanovených v uvedené Smlouvě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada,C‑50/00 P, EU:C:2002:462, bod 44, a ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré,C‑263/02 P, EU:C:2004:210, bod 36).

47

Navrhovatelka se tudíž neprávem dovolává údajného porušení článku 47 Listiny základních práv, když tvrdí existenci aktivní legitimace, kterou měl Tribunál konstatovat.

48

Navíc k tvrzení navrhovatelky, že kdyby její účast na řízeních týkajících se transakcí M.8870 a M.8871 byla posuzována jako celek, byla by považována za dostatečnou k tomu, aby jí byla přiznána aktivní legitimace na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, je třeba uvést, že navrhovatelka v tomto ohledu nepředkládá žádnou skutečnost, která by mohla prokázat nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při výkladu podmínek přípustnosti stanovených v tomto ustanovení. Tímto argumentem se totiž navrhovatelka ve skutečnosti nesnaží kritizovat konkrétní body napadeného rozsudku, nýbrž meritorní rozhodnutí Komise schválit každou z obou těchto transakcí jednotlivě. Uvedený argument proto musí být odmítnut jako nepřípustný.

49

Za těchto podmínek musí být třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta.

50

V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nezohlednil okolnost, že jelikož se spoléhala na dopis úředníka pro slyšení ze dne 7. února 2019, v němž jí bylo mimo jiné sděleno, že jí bude poskytnuta lhůta k předložení písemných připomínek, se v 19 dnech zbývajících do přijetí sporného rozhodnutí již nijak aktivně nezapojovala. Bez tohoto dopisu by nadále předkládala argumenty, jak již oznámila ve svém e-mailu ze dne 28. ledna 2019.

51

Podle tvrzení navrhovatelky sice Tribunál konstatoval, že navzdory této informaci nestanovila Komise lhůtu pro předložení písemných připomínek k transakci M.8871. Tribunál však tuto skutečnost nezohlednil a místo toho poukázal na údajný rozpor v jednání navrhovatelky, když uvedl, že navrhovatelka na jedné straně tvrdila, že se aktivně účastnila, a na druhé straně vysvětlila, že nepředložila další argumenty, protože se spoléhala na úředníka pro slyšení. Tento názor podle navrhovatelky nebere na zřetel zásadu ochrany legitimního očekávání. Vzhledem k tomu, že toto legitimní očekávání navrhovatelky ve vztahu k úředníkovi pro slyšení jako jediné vedlo k tomu, že její účast nedosáhla úrovně, kterou Tribunál považoval za dostatečnou, je třeba již z tohoto důvodu uznat její aktivní legitimaci, a to tím spíše že úředník pro slyšení přiznal navrhovatelce postavení třetí zúčastněné strany, a přiznání tohoto postavení tím vytvořilo situaci legitimního očekávání.

52

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

53

Navrhovatelka Tribunálu vytýká, že nekonstatoval, že Komise porušila legitimní očekávání, které u ní vyvolal dopis úředníka pro slyšení ze dne 7. února 2019 informací, že jí později bude poskytnuta lhůta k předložení připomínek.

54

V tomto ohledu Tribunál v bodě 41 napadeného rozsudku poznamenal, že na jednání před ním navrhovatelka uvedla, že na rozdíl od toho, co bylo oznámeno v rozhodnutí úředníka pro slyšení ze dne 7. února 2019, jí Komise nestanovila lhůtu k předložení písemných připomínek k transakci M.8871. V bodě 42 napadeného rozsudku Tribunál tento argument přezkoumal a poté, co zejména konstatoval, že byl poprvé uplatněn až na jednání, jej odmítl jako zjevně nepřípustný.

55

Před Soudním dvorem navrhovatelka Tribunálu sice vytýká, že se meritorně nezabýval její argumentací k tomuto bodu, avšak ve skutečnosti se omezuje na zopakování podstatné části této argumentace, aniž prokazuje, v čem se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že uvedená argumentace, jak byla před ním rozvinuta, je zjevně nepřípustná.

56

Podle judikatury Soudního dvora přitom kasační opravný prostředek nemůže pouze opakovat žalobní důvody a argumenty, které již byly uplatněny před Tribunálem, aniž by byly předloženy argumenty směřující k prokázání, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení (rozsudek ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise,C‑202/07 P, EU:C:2009:214, bod 69 a citovaná judikatura).

57

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je tedy třeba odmítnout jako nepřípustnou.

58

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku má navrhovatelka za to, že vyvstává otázka, zda by aktivní legitimace neměla být založena na objektivních kritériích, která lze ověřit. V tomto ohledu se domnívá, že je třeba přezkoumat právní situaci v obzvláště dotčeném členském státě, a sice ve Spolkové republice Německo, kde Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) v rozhodnutí ze dne 7. listopadu 2006 rozhodl, že aktivní legitimace je dána, pokud dotyčná osoba splňuje subjektivní podmínky pro vstup do správního řízení v postavení vedlejšího účastníka bez ohledu na to, zda se správního řízení skutečně účastnila, nebo zda byl její návrh na vstup do řízení v postavení vedlejšího účastníka zamítnut pouze z důvodů hospodárnosti řízení. Tento vnitrostátní soud podle navrhovatelky upřesnil, že kdyby příslušný orgán vybral jeden podnik z těch, které žádají o vstup do řízení jako vedlejší účastníci a jejichž zájmy jsou podobné, a zamítl by návrhy jiných podniků, které mohou rovněž tvrdit, že jejich hospodářské zájmy jsou očekávaným rozhodnutím významně dotčeny, znamenalo by to nerovné zacházení v oblasti soudní ochrany.

59

Podle navrhovatelky tomu není v projednávaném případě jinak. Pokud by byl napadený rozsudek potvrzen, mohla by Komise v budoucnu v závislosti na možnostech účasti ve správním řízení, které poskytuje, dotyčným osobám povolit nebo odmítnout podání opravného prostředku.

60

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

61

Je nutno konstatovat, že navrhovatelka v rámci této části uvádí pouze obecné úvahy, které nemíří na žádný bod napadeného rozsudku. Tato část je tedy nepřípustná s ohledem na požadavky čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora.

62

Je proto třeba odmítnout druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a tudíž i druhý důvod kasačního opravného prostředku jako celek.

63

V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál nezohlednil existenci jiných zvláštních okolností, než je účast na řízení, které uplatnila před Tribunálem, takže napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením.

64

Navrhovatelka upřesňuje, že jednou z těchto zvláštních okolností je zásah do jejího postavení na trhu, neboť je jedním z hlavních konkurentů RWE a E.ON v jejím segmentu trhu. Ostatně právě z důvodu takové situace hospodářské soutěže a z toho vyplývajícího zásahu do postavení na trhu Tribunál ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 4. července 2006, easyJet v. Komise (T‑177/04, EU:T:2006:187), připustil existenci osobního dotčení. V projednávané věci je navrhovatelka hlavním dodavatelem energie v regionu Frankfurt (Německo) a jeho okolí a patří mezi prvních deset obecních podniků v Německu. Kromě toho vyrábí téměř třikrát více elektřiny než podnik, který podal žalobu proti rozhodnutí dotčenému ve věci T-312/20 a u něhož Tribunál připustil existenci osobního dotčení jeho postavení na trhu. Tyto skutečnosti podle navrhovatelky prokazují, že již zásah do postavení navrhovatelky na trhu postačuje k prokázání jejího osobního dotčení.

65

A konečně navrhovatelka uvádí, že Soudní dvůr připustil existenci okolností umožňujících konstatovat individualizaci, zejména pokud je u skupiny dotyčných osob ke dni dotčeného rozhodnutí znám počet osob, které ji tvoří, a jejich totožnost. V projednávaném případě přitom navrhovatelka tuto podmínku podle svého názoru splňuje. Jak již tvrdila před Tribunálem, řada okolností ji odlišuje od ostatních osob a individualizuje její situaci způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí. Mezi tyto okolnosti patří skutečnost, že jí bylo přiznáno postavení zúčastněné třetí strany v řízení týkajícím se transakce M.8871. Tribunál přitom podle navrhovatelky nezohlednil skutečnost, že pokud je jí známo, získalo takové postavení v tomto rámci pouze 18 podniků.

66

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

67

Argumenty uplatňovanými v rámci této části se navrhovatelka ve skutečnosti dovolává toho, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o její aktivní legitimaci.

68

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu (rozsudek ze dne 11. června 2015, EMA v. Komise,C‑100/14 P, EU:C:2015:382, bod 67 a citovaná judikatura), přičemž povinnost uvést odůvodnění, která Tribunálu přísluší na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, mu neukládá, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval všemi argumenty uvedenými stranami sporu. Odůvodnění tedy sice může být implicitní, musí však umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 18. června 2020, Primart v. EUIPO,C‑702/18 P, EU:C:2020:489, bod 61 a citovaná judikatura).

69

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že v rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora zejména ověření, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na soubor argumentů uplatněných navrhovatelem, a že důvod vycházející z nedostatečné odpovědi Tribunálu na argumenty uvedené v prvním stupni v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění (rozsudek ze dne 14. září 2023, Land Rheinland-Pfalz v. Deutsche Lufthansa,C‑466/21 P, EU:C:2023:666, bod 93 a citovaná judikatura).

70

V projednávané věci Tribunál nejprve v bodě 26 napadeného rozsudku uvedl, že pokud jde o podnik, který není účastníkem spojení, je v případě rozhodnutí, jímž se konstatuje slučitelnost spojení podniků se společným trhem, třeba otázku, zda je podnik osobně dotčen, posuzovat v závislosti zaprvé na jeho účasti na správním řízení a zadruhé na zásahu do jeho postavení na trhu. V tomto bodě 26 dodal, že ačkoli pouhá účast na řízení sama o sobě zajisté nepostačuje k prokázání, že navrhovatelka je rozhodnutím osobně dotčena, obzvláště v případech spojení podniků, jejichž důkladný přezkum vyžaduje pravidelný kontakt s řadou podniků, nic to nemění na tom, že aktivní účast na správním řízení představuje skutečnost, kterou judikatura v oblasti hospodářské soutěže, včetně specifičtější oblasti kontroly spojování podniků, v kombinaci s dalšími zvláštními okolnostmi, zpravidla bere v úvahu při zjišťování přípustnosti žaloby.

71

Dále se Tribunál v bodech 27 až 44 napadeného rozsudku zabýval otázkou, zda lze mít za to, že se navrhovatelka aktivně účastnila řízení týkajícího se transakce M.8871, a dospěl k závěru, že se tohoto řízení aktivně neúčastnila.

72

A konečně v bodě 45 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že jelikož se navrhovatelka aktivně neúčastnila uvedeného řízení, je třeba mít i vzhledem k neexistenci zvláštních okolností týkajících se zásahu do jejího postavení na trhu za to, že není sporným rozhodnutím osobně dotčena.

73

Navrhovatelka se přitom – stejně jako v rámci svého kasačního opravného prostředku – ve své žalobě dovolávala řady skutečností, které se týkaly údajně podstatného zásahu do jejího postavení na trhu v návaznosti na transakci M.8871 a byly podle jejího názoru způsobilé prokázat, že je sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

74

Je nutno konstatovat, že Tribunál tím, že se omezil na konstatování, že nejsou dány zvláštní okolnosti týkající se zásahu do postavení navrhovatelky na trhu, neposkytl žádné, byť stručné odůvodnění, které by navrhovatelce umožnilo pochopit, zda argumenty, jichž se dovolává na podporu svého tvrzení, že do jejího postavení na trhu bylo podstatným způsobem zasaženo, byly přezkoumány, a bylo-li tomu tak, z jakých důvodů byly považovány za nezpůsobilé prokázat takový zásah, a Soudnímu dvoru umožnilo disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodě 68 tohoto rozsudku.

75

Za těchto podmínek Tribunál porušil povinnost odůvodnění, která mu přísluší na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

76

Z toho plyne, že druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku musí být vyhověno.

77

V důsledku toho je třeba zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál v bodě 45 uvedeného rozsudku konstatoval neexistenci zvláštních okolností týkajících se zásahu do postavení navrhovatelky na trhu a v bodě 46 uvedeného rozsudku dospěl zejména na základě tohoto důvodu k závěru, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena, takže její žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná.

78

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

79

V projednávané věci tomu tak je.

80

Je třeba připomenout, že – jak vyplývá z bodu 32 tohoto rozsudku – pro účely posouzení aktivní legitimace navrhovatelky musí být do současného a budoucího postavení podniku, který není účastníkem spojení, na trhu, který může být tímto spojením ovlivněn, zasaženo podstatně, aby tento podnik mohl být osobně dotčen rozhodnutím prohlašujícím uvedené spojení za slučitelné s vnitřním trhem. V tomto ohledu pouhá okolnost, že takový akt, jako je sporné rozhodnutí, může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotčený podnik nacházel v jakémkoli soutěžním vztahu vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem (obdobně viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing,C‑525/04 P, EU:C:2007:698, bod 32).

81

Je přitom nutno konstatovat, že úvahy uvedené navrhovatelkou v její žalobě před Tribunálem v rozsahu, v němž se týkají jejího vlastního postavení na trhu, spočívají v podstatě v uvedení jejího obratu v porovnání s ostatními výrobci energie v Německu, jejího kvantitativního významu jakožto regionálního dodavatele elektřiny, počtu jejích zaměstnanců a některých činností, které vykonává v postavení konkurenta účastníků transakce M.8871, aniž by navrhovatelka prokázala, v čem ji tyto okolnosti a činnosti, ať už jako soutěžitelku nebo investorku, mohou individualizovat způsobem obdobným tomu, jakým by byli individualizováni adresáti sporného rozhodnutí. Uvedené okolnosti a činnosti totiž mohou charakterizovat jakéhokoli jiného výrobce energie a neumožňují specifické odlišení navrhovatelky od jejích ostatních konkurentů na trhu.

82

Totéž konstatování platí ve vztahu k ostatním argumentům uplatněným navrhovatelkou v její žalobě, které se týkají posílení úlohy RWE, přičemž je třeba upřesnit, že úvahy uvedené ohledně společnosti E.ON jsou irelevantní, jelikož transakcí dotčenou v projednávané věci je transakce M.8871, a nikoli transakce M.8870 zmíněná v bodě 9 tohoto rozsudku.

83

Z toho plyne, že navrhovatelka neprokázala, že dotyčnou transakcí bylo podstatně zasaženo do jejího postavení na trhu. Kromě toho, jak vyplývá z bodu 32 tohoto rozsudku, ani aktivní účast na správním řízení týkajícím se spojení, která ostatně nebyla v projednávaném případě prokázána, jak vyplývá z bodu 41 tohoto rozsudku, nemůže být považována za dostatečnou k prokázání, že se rozhodnutí prohlašující tuto transakci za slučitelnou s vnitřním trhem osobně dotýká podniku ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

84

Navrhovatelka tudíž neprokázala, že je sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Vzhledem k tomu, že podmínky bezprostředního a osobního dotčení stanovené v tomto ustanovení jsou kumulativní, jak vyplývá z bodu 30 tohoto rozsudku, je třeba její žalobu na neplatnost odmítnout jako nepřípustnou.

85

Za těchto podmínek není namístě rozhodnout o třetím a čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku, které obsahují argumenty k věci samé vycházející z nesprávného předpokladu, že žaloba v prvním stupni byla přípustná.

86

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 138 odst. 3 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 daného řádu, stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

87

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky vyhověno a její žaloba na neplatnost byla odmítnuta, je důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

88

Článek 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který se rovněž použije na řízení o kasačním opravném prostředku, stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Spolková republika Německo proto ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: