1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost eins energie in sachsen GmbH & Co. KG domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. května 2023, eins energie in sachsen v. Komise (T‑318/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2023:262), kterým Tribunál odmítl jako nepřípustnou žalobu této společnosti znějící na zrušení rozhodnutí Komise C(2019) 1711 final ze dne 26. února 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2020, C 111, s. 1, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 2 až 11 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně.

3

Společnost RWE AG je společností založenou podle německého práva, která v okamžiku oznámení zamýšleného spojení působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie, včetně odvětví výroby, velkoobchodních dodávek, přenosu, distribuce, maloobchodního prodeje energie, jakož i energetických služeb spotřebitelům. RWE a její dceřiné společnosti, včetně společnosti innogy SE, působí v mnoha členských státech.

4

Společnost E.ON SE je společností založenou podle německého práva, která v témže okamžiku působila v celém dodavatelském řetězci dodávek energie od odvětví výroby, velkoobchodního prodeje, distribuce po maloobchodní prodej elektřiny. Společnost E.ON vlastní a provozuje zařízení na výrobu elektřiny v mnoha členských státech.

5

Navrhovatelka je obecním podnikem založeným podle německého práva, který vyrábí elektřinu jak z konvenčních zdrojů energie díky zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, tak z obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím svého větrného parku a fotovoltaických elektráren. Její výrobní zařízení se nacházejí v Německu.

6

Spojení dotčené v projednávané věci spadá do rámce komplexní výměny položek aktiv mezi společnostmi RWE a E.ON, oznámené ve dnech 11. a 12. března 2018 oběma dotčenými podniky (dále jen „celková transakce“). První transakcí, a sice spojením dotčeným v projednávané věci, chce společnost RWE získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními společnosti E.ON. Druhá transakce spočívá v tom, že E.ON získá výlučnou kontrolu nad činnostmi distribuce a maloobchodního prodeje, jakož i nad některými výrobními zařízeními společnosti innogy, která je ovládána společností RWE. Pokud jde o třetí transakci, v jejím rámci se předpokládá, že RWE získá 16,67% podíl ve společnosti E.ON.

7

Dne 31. ledna 2019 bylo Evropské komisi oznámeno druhé spojení (dále jen „transakce M.8870“). Komise přijala rozhodnutí C (2019) 6530 final ze dne 17. září 2019, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (věc M.8870 – E.ON/Innogy) (Úř. věst. 2020, C 379, s. 16).

8

Třetí spojení bylo oznámeno Bundeskartellamt (Spolkový úřad pro hospodářskou soutěž, Německo), který toto spojení povolil rozhodnutím ze dne 26. února 2019 (věc B8-28/19).

9

Dne 22. ledna 2019 obdržela Komise oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40), jímž RWE zamýšlela získat výlučnou nebo společnou kontrolu nad některými výrobními zařízeními společnosti E.ON ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

10

Dne 31. ledna 2019 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení č. 139/2004 předběžné oznámení o tomto spojení (věc M.8871 – RWE/E.ON Assets) (Úř. věst. 2019, C 38, s. 22) (dále jen „transakce M.8871“).

11

V rámci svého přezkumu transakce M.8871 provedla Komise průzkum trhu, a zaslala proto některým podnikům dotazník; navrhovatelka se však tohoto průzkumu nezúčastnila.

12

Dne 26. února 2019 přijala Komise sporné rozhodnutí, kterým byla transakce M.8871 ve fázi přezkumu upravené v čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 139/2004 a v článku 57 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3) prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem.

13

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 27. května 2020 podala navrhovatelka žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí.

14

Navrhovatelka v žalobě uplatnila šest důvodů pro zrušení, z nichž první vycházel z nesprávného rozdělení analýzy celkové transakce, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, třetí z porušení práva být vyslechnuta, čtvrtý z porušení práva na účinnou soudní ochranu, pátý ze zjevně nesprávného posouzení a šestý z porušení povinnosti řádné péče.

15

Tribunál napadeným rozsudkem odmítl žalobu jako nepřípustnou s odůvodněním, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a tudíž není aktivně legitimována.

16

Tribunál k tomu v bodech 24 až 31 napadeného rozsudku uvedl:

17

Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 21. července 2023 podala navrhovatelka projednávaný kasační opravný prostředek.

18

Téhož dne navrhovatelka, jež v roce 2021 podala žalobu na neplatnost rozhodnutí C(2019) 6530 final (věc T‑59/21), která byla dne 21. července 2023 ještě projednávána Tribunálem, navrhla, aby bylo řízení o projednávaném kasačním opravném prostředku přerušeno do doby, než Tribunál rozhodne o uvedené žalobě na neplatnost.

19

Rozhodnutím ze dne 19. září 2023 předseda Soudního dvora po vyslechnutí účastnic řízení k tomuto návrhu na přerušení řízení, jakož i k případnému spojení devíti kasačních opravných prostředků – včetně projednávaného kasačního opravného prostředku – ve věcech C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑466/23 P, C‑467/23 P, C‑468/23 P, C‑469/23 P, C‑470/23 P, C‑484/23 P a C‑485/23 P, podaných proti rozsudkům Tribunálu ve věcech T‑312/20, T‑313/20, T‑314/20, T‑315/20, T‑317/20, T‑318/20, T‑319/20, T‑320/20 a T‑321/20, zamítl uvedený návrh na přerušení řízení a nařídil spojení pouze kasačních opravných prostředků ve věcech C‑464/23 P, C‑465/23 P, C‑467/23 P, C‑468/23 P a C‑470/23 P týkajících se rozsudků Tribunálu vydaných ve věci samé; spojení se netýkalo čtyř dalších kasačních opravných prostředků – včetně projednávaného – které byly podány proti rozsudkům Tribunálu, jimiž byly žaloby prohlášeny za nepřípustné.

20

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

21

Komise a ostatní účastnice řízení navrhují, aby Soudní dvůr:

22

Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje šest důvodů, jež vycházejí z porušení povinnosti uvést odůvodnění, ze zkreslení skutkového stavu a z porušení jejích procesních práv (první důvod kasačního opravného prostředku), z nesprávného použití čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (druhý důvod kasačního opravného prostředku), z nesprávného nepoužití článku 101 SFEU (třetí důvod kasačního opravného prostředku), z nesprávného použití článku 3 nařízení č. 139/2004 (čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku), z nesprávného použití článku 2 tohoto nařízení (pátý důvod kasačního opravného prostředku) a z porušení zásad rozložení důkazního břemene (šestý důvod kasačního opravného prostředku).

23

Nejprve je třeba posoudit druhý důvod kasačního opravného prostředku a poté první důvod kasačního opravného prostředku.

24

V rámci první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že v případě rozhodnutí, kterým se spojení prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem, není k tomu, aby byl třetí podnik považován za osobně dotčený tímto rozhodnutím ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, nezbytné, aby se formálně účastnil správního řízení. Z procesního hlediska je podle navrhovatelky dostačující, aby této osobě byla přiznána práva účasti, informování a konzultace v případě potenciálního zásahu do jejích majetkových zájmů.

25

Navrhovatelka přitom uvádí, že Tribunál v bodech 27 až 31 napadeného rozsudku vycházel pouze z neexistence formální účasti navrhovatelky na řízení týkajícím se transakce M.8871. I když účast na řízení může být považována za indicii pro určení, zda je určitá osoba aktem osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, nemůže tato účast představovat imperativní podmínku v případě takové komplexní transakce uskutečněné v několika fázích, jako je celková transakce. Rozhodující je podle navrhovatelky to, že prostřednictvím studie vypracované podnikem poskytujícím ekonomické poradenství k Residual Supply Index (index reziduální nabídky), kterou spolufinancovala, navrhovatelka ovlivnila obsah sporného rozhodnutí, což potvrzuje znění tohoto rozhodnutí. Kromě toho řízení týkající se transakce M.8871 bylo Komisí uměle odděleno od řízení týkajícího se transakce M.8870.

26

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

27

Na úvod je třeba připomenout, že v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí, které je určeno jiné osobě, pouze pokud se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká.

28

V tomto ohledu z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že jiné subjekty než adresáti rozhodnutí mohou tvrdit, že jsou osobně dotčeny, pouze tehdy, jsou-li tímto rozhodnutím zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát takového rozhodnutí (rozsudek ze dne 14. září 2023, Land Rheinland-Pfalz v. Deutsche Lufthansa, C‑466/21 P, EU:C:2023:666, bod 77 a citovaná judikatura).

29

Pokud jde o podnik, který není účastníkem spojení, je v případě rozhodnutí prohlašujícího spojení podniků za slučitelné s vnitřním trhem třeba otázku, zda je tento podnik osobně dotčen, posuzovat v závislosti na souboru shodujících se indicií nebo skutečností, které se mohou týkat jak účasti tohoto podniku na správním řízení, tak zásahu do jeho postavení na trhu. Ačkoli pouhá účast na řízení sama o sobě zajisté nepostačuje k prokázání, že žalobkyně je rozhodnutím osobně dotčena, obzvláště pak v případech spojení podniků, jejichž důkladný přezkum vyžaduje pravidelný kontakt s řadou podniků, nic to nemění na tom, že aktivní účast na správním řízení představuje skutečnost, kterou judikatura v oblasti hospodářské soutěže, včetně specifičtější oblasti kontroly spojování podniků, v kombinaci s dalšími zvláštními okolnostmi, zpravidla bere v úvahu při zjišťování přípustnosti žaloby. Kromě toho do současného a budoucího postavení podniku, který není účastníkem spojení, na trhu, který může být tímto spojením ovlivněn, musí být zasaženo podstatně, aby tento podnik mohl být osobně dotčen rozhodnutím prohlašujícím uvedené spojení za slučitelné s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 31. března 1998, Francie a další v. Komise, C‑68/94 a C‑30/95, EU:C:1998:148, body 54 až 56, jakož i citovaná judikatura).

30

Z toho plyne, že se Tribunál v závěrech uvedených v bodech 24 a 25 napadeného rozsudku, které v podstatě přebírají tuto judikaturu – z níž vyplývá, že pouhá účast na správním řízení nestačí k tomu, aby byl podnik, který se neúčastní spojení, považován za osobně dotčený ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU – nedopustil žádného nesprávného právního posouzení.

31

Dále je třeba uvést, že Tribunál v bodě 29 napadeného rozsudku konstatoval, že se navrhovatelka neúčastnila řízení týkajícího se transakce M.8871, a v bodě 30 uvedeného rozsudku dodal, že navrhovatelka na jednání nepředložila žádný argument směřující k prokázání, že se Komisi přihlásila za účelem účasti na tomto řízení. Navrhovatelka přitom tato zjištění Tribunálu nezpochybňuje.

32

Pokud jde o argument navrhovatelky, že není rozhodující otázka její formální účasti na řízení týkajícím se transakce M.8871, ale její konkrétní vliv na obsah sporného rozhodnutí prostřednictvím studie uvedené v bodě 25 tohoto rozsudku, je třeba poznamenat, že v bodech 59 až 65 odůvodnění sporného rozhodnutí Komise zajisté přezkoumala několik studií týkajících se Residual Supply Index, které jí byly předloženy jak účastnicemi spojení, tak třetími stranami. Avšak pouhá okolnost, že navrhovatelka spolufinancovala jednu z těchto studií, nestačí k učinění závěru, že se aktivně účastnila správního řízení ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 29 tohoto rozsudku.

33

Ostatně pokud jde o argument, že řízení týkající se transakce M.8871 bylo uměle odděleno od řízení týkajícího se transakce M.8870, je třeba uvést, že navrhovatelka v tomto ohledu nepředkládá žádnou skutečnost, která by mohla prokázat nesprávné právní posouzení, kterého se měl Tribunál dopustit při výkladu podmínek přípustnosti stanovených v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU. Tímto argumentem se totiž navrhovatelka ve skutečnosti snaží kritizovat nikoli konkrétní body napadeného rozsudku, nýbrž meritorní rozhodnutí Komise schválit každou z obou těchto transakcí jednotlivě. Uvedený argument proto musí být odmítnut jako nepřípustný.

34

Za těchto podmínek je třeba první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.

35

V rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že Tribunál nevzal v potaz skutečnost, že podmínka, podle které musí být osoba osobně dotčena aktem, jehož zrušení se domáhá, může být prokázána „jinými zvláštními okolnostmi“. Konkrétně navrhovatelka uvádí, že Tribunál nepřezkoumal skutečnosti uvedené v její žalobě, jako jsou specifika trhu, značná výše investic, které uskutečnila, její postavení přímého konkurenta RWE nebo také důsledky spojení na její soutěžní postavení.

36

Zadruhé navrhovatelka tvrdí, že v případě existence více žalobců je žaloba jako celek přípustná, i když je osobně dotčen jen jediný z žalobců, a dodává, že totéž platí v případě žalob podaných odděleně několika žalobci. Podle navrhovatelky se tedy Tribunál dopustil pochybení ve vztahu k čl. 263 čtvrtému pododstavci SFEU, když nespojil její žalobu s ostatními souběžnými žalobami, které byly prohlášeny za přípustné.

37

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, s argumenty navrhovatelky nesouhlasí.

38

Pokud jde o první argument navrhovatelky, je třeba uvést, že tímto argumentem Tribunálu v podstatě vytýká, že se nezabýval skutečnostmi, které uvedla ve své žalobě za účelem prokázání, že v projednávané věci existují zvláštní okolnosti umožňující prokázat, že je sporným rozhodnutím osobně dotčena.

39

Z judikatury Soudního dvora v tomto směru vyplývá, že v rámci kasačního opravného prostředku je účelem přezkumu Soudního dvora zejména ověření, zda Tribunál právně dostačujícím způsobem odpověděl na soubor argumentů uplatněných navrhovatelem, a že důvod vycházející z nedostatečné odpovědi Tribunálu na argumenty uvedené v prvním stupni v podstatě znamená, že je tvrzeno porušení povinnosti uvést odůvodnění (rozsudek ze dne 14. září 2023, Land Rheinland-Pfalz v. Deutsche Lufthansa, C‑466/21 P, EU:C:2023:666, bod 93 a citovaná judikatura).

40

Tento první argument se tudíž týká povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění, která je předmětem prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a bude tudíž přezkoumán v jeho rámci.

41

Pokud jde o druhý argument navrhovatelky, podle kterého rozhodnutí Tribunálu nespojit její žalobu s ostatními žalobami, jež rovněž směřovaly proti spornému rozhodnutí, ale byly prohlášeny za přípustné, bylo stiženo pochybením ve vztahu k čl. 263 čtvrtému pododstavci SFEU, čímž bylo zmařeno uznání přípustnosti, jež přitom vyžadovala hospodárnost řízení, je třeba poznamenat, že rozhodnutí o spojení nebo rozdělení věcí představuje vnitřní organizační opatření Tribunálu, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 14. prosince 1995, Hogan v. Soudní dvůr, C‑173/95 P, EU:C:1995:461, bod 15).

42

Ostatně vzhledem k tomu, že usnesení o spojení věcí nemá vliv na nezávislost a autonomní povahu věcí, na které se vztahuje (rozsudek ze dne 21. června 2001, Moccia Irme a další v. Komise, C‑280/99 P až C‑282/99 P, EU:C:2001:348, bod 66), je žaloba podaná žalobcem, který nesplňuje podmínky přípustnosti vyžadované článkem 263 čtvrtým pododstavcem SFEU, nepřípustná nezávisle na případném spojení na základě článku 68 jednacího řádu Tribunálu s jinou žalobou, kterou Tribunál prohlásil za přípustnou.

43

Za těchto podmínek a s výhradou vyjádřenou v bodě 40 tohoto rozsudku je třeba zamítnout druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, a tedy i druhý důvod kasačního opravného prostředku jako celek.

44

V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál odmítl její žalobu z důvodu, že se neúčastnila správního řízení týkajícího se transakce M.8871. Napadený rozsudek podle navrhovatelky neupřesňuje, zda či z jakého důvodu je materiální zásah do jejího postavení na trhu, kterého se dovolává, irelevantní, pouze se v bodě 31 omezuje na zmínku o „neexistenci zvláštních okolností týkajících se zásahu do jejího postavení na trhu“. Podle navrhovatelky z tohoto bodu 31 nevyplývá, že Tribunál ověřil, zda podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU může být účastník řízení osobně dotčen i v případě neexistence formální účasti na řízení. Navrhovatelka podle svých slov argumentovala svým postavením přímého konkurenta RWE, jakož i konkrétním zásahem do jejích zájmů. Odůvodnění, které nereaguje na argumenty této povahy, je přitom podle jejího názoru vadné.

45

V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že žaloba v prvním stupni, doplněná zejména jejím písemným vyjádřením ze dne 7. července 2021 ke spisu vedlejšího účastníka předloženému společností RWE a jejími ústními vyjádřeními na jednání, obsahovala úplný popis jejích investic a jejich rozsahu, jejích činností konkurujících RWE v oblasti výroby elektřiny, způsobu, jakým je konkrétně dotčena, i zásahu do jejího postavení na trhu. Tribunál přitom svým konstatováním v bodě 31 napadeného rozsudku naznačil, že se nedovolávala žádné zvláštní okolnosti, čímž zkreslil její argumenty.

46

V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že právo na účinnou právní ochranu a nestrannost v rámci spravedlivého procesu zakotvené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie implikuje, že se Tribunál musí seznámit s vyjádřeními účastníků řízení a zohlednit je při vydávání svého rozhodnutí, i když není obsahem těchto vyjádření vázán. Podle navrhovatelky z tohoto práva rovněž vyplývá, že Tribunál musí uvést relevantní důvody svého rozhodnutí a odpovědět na námitky. Čím významnější je okolnost nebo právní argument, tím důležitější je, aby odůvodnění reagovalo na argumentaci účastníků řízení. Materiální zásah přitom představuje ústřední aspekt přípustnosti, o kterém měl Tribunál rozhodnout v rámci svého přezkumu i bez návrhu.

47

Komise, podporovaná společnostmi E.ON a RWE, tvrdí, že Tribunál dostatečně odůvodnil, proč do postavení navrhovatelky na trhu nebylo zasaženo, čímž splnil požadavky kladené Soudním dvorem na odůvodnění rozsudků. Tribunál podle Komise upřesnil, že nezjistil žádnou zvláštní okolnost týkající se zásahu do tohoto postavení, a konstatoval tak, že nic nevymezovalo navrhovatelku vůči ostatním soutěžitelům.

48

Třemi částmi prvního důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i argumentem uvedeným v bodě 38 tohoto rozsudku, formulovaným v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, které je třeba posoudit společně, se navrhovatelka ve skutečnosti dovolává toho, že Tribunál porušil povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o její aktivní legitimaci.

49

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí z odůvodnění rozsudku jasně a jednoznačně vyplývat úvahy Tribunálu (rozsudek ze dne 11. června 2015, EMA v. Komise, C‑100/14 P, EU:C:2015:382, bod 67 a citovaná judikatura), přičemž povinnost uvést odůvodnění, která Tribunálu přísluší na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, mu neukládá, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval všemi argumenty uvedenými stranami sporu. Odůvodnění tedy sice může být implicitní, musí však umožnit zúčastněným osobám seznámit se s důvody, proč Tribunál nevyhověl jejich argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 18. června 2020, Primart v. EUIPO, C‑702/18 P, EU:C:2020:489, bod 61 a citovaná judikatura).

50

V projednávané věci Tribunál nejprve v bodě 21 napadeného rozsudku připomněl, že v souladu s čl. 263 čtvrtým pododstavcem SFEU může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti rozhodnutí určenému jiné osobě, pouze pokud se jí uvedené rozhodnutí bezprostředně a osobně dotýká, a poté v bodech 24 až 31 napadeného rozsudku uvedl důvody, na základě kterých dospěl k závěru, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu tohoto ustanovení.

51

Konkrétně v bodě 24 napadeného rozsudku Tribunál připomněl ustálenou judikaturu zmíněnou v bodě 28 tohoto rozsudku.

52

V bodě 25 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že pokud jde o podnik, který není účastníkem spojení, je v případě rozhodnutí, jímž se konstatuje slučitelnost spojení podniků se společným trhem, třeba otázku, zda je podnik osobně dotčen, posuzovat v závislosti zaprvé na jeho účasti na správním řízení a zadruhé na zásahu do jeho postavení na trhu. V tomto bodě 25 dodal, že ačkoli pouhá účast na řízení sama o sobě zajisté nepostačuje k prokázání, že navrhovatelka je rozhodnutím osobně dotčena, obzvláště v případech spojení podniků, jejichž důkladný přezkum vyžaduje pravidelný kontakt s řadou podniků, nic to nemění na tom, že aktivní účast na správním řízení představuje skutečnost, kterou judikatura v oblasti hospodářské soutěže, včetně specifičtější oblasti kontroly spojování podniků, v kombinaci s dalšími zvláštními okolnostmi, zpravidla bere v úvahu při zjišťování přípustnosti žaloby.

53

Dále se Tribunál v bodech 27 až 30 napadeného rozsudku zabýval otázkou, zda lze mít za to, že se navrhovatelka účastnila řízení týkajícího se transakce M.8871, a dospěl k závěru, že se tohoto řízení aktivně neúčastnila.

54

A konečně v bodě 31 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že jelikož se navrhovatelka aktivně neúčastnila uvedeného řízení, je třeba mít i vzhledem k neexistenci zvláštních okolností týkajících se zásahu do jejího postavení na trhu za to, že není sporným rozhodnutím osobně dotčena.

55

Navrhovatelka se přitom – stejně jako v rámci svého kasačního opravného prostředku – jak v žalobě, tak ve vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka předloženému společností RWE dovolávala řady skutečností, které se týkaly údajně podstatného zásahu do jejího postavení na trhu v návaznosti na transakci M.8871 a byly podle jejího názoru způsobilé prokázat, že je sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

56

Je nutno konstatovat, že Tribunál tím, že se omezil na konstatování, že nejsou dány zvláštní okolnosti týkající se zásahu do postavení navrhovatelky na trhu, neposkytl žádné, byť stručné odůvodnění, které by navrhovatelce umožnilo pochopit, zda argumenty, jichž se dovolává na podporu svého tvrzení, že do jejího postavení na trhu bylo podstatným způsobem zasaženo, byly přezkoumány, a bylo-li tomu tak, z jakých důvodů byly považovány za nezpůsobilé prokázat takový zásah, a Soudnímu dvoru umožnilo disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum, jak vyžaduje judikatura připomenutá v bodě 49 tohoto rozsudku.

57

Za těchto podmínek Tribunál porušil povinnost odůvodnění, která mu přísluší na základě článku 36 a čl. 53 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

58

Z toho plyne, že prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku, jakož i argumentu uvedenému v bodě 38 tohoto rozsudku, formulovanému v rámci druhé části druhého důvodu kasačního opravného prostředku, musí být vyhověno.

59

V důsledku toho je třeba zrušit napadený rozsudek v rozsahu, v němž Tribunál v bodě 31 uvedeného rozsudku konstatoval neexistenci zvláštních okolností týkajících se zásahu do postavení navrhovatelky na trhu a v bodě 32 uvedeného rozsudku dospěl zejména na základě tohoto důvodu k závěru, že navrhovatelka není sporným rozhodnutím osobně dotčena, takže její žaloba musí být odmítnuta jako nepřípustná.

60

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

61

V projednávané věci tomu tak je.

62

Je třeba připomenout, že – jak vyplývá z bodu 29 tohoto rozsudku – pro účely posouzení aktivní legitimace navrhovatelky musí být do současného a budoucího postavení podniku, který není účastníkem spojení, na trhu, který může být tímto spojením ovlivněn, zasaženo podstatně, aby tento podnik mohl být osobně dotčen rozhodnutím prohlašujícím uvedené spojení za slučitelné s vnitřním trhem. V tomto ohledu pouhá okolnost, že takový akt, jako je sporné rozhodnutí, může mít určitý vliv na soutěžní poměry na relevantním trhu a že se dotčený podnik nacházel v jakémkoli soutěžním vztahu vůči tomu, kdo má prospěch z tohoto aktu, nemůže v žádném případě postačovat k tomu, aby uvedený podnik mohl být považován za osobně dotčený uvedeným aktem (obdobně viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2007, Španělsko v. Lenzing, C‑525/04 P, EU:C:2007:698, bod 32).

63

Je přitom nutno konstatovat, že úvahy uvedené navrhovatelkou v její žalobě před Tribunálem v rozsahu, v němž se týkají jejího vlastního postavení na trhu, spočívají v podstatě v uvedení jejích akcionářů, počtu jejích zaměstnanců, jejích činností na trhu nebo zvláštností tohoto trhu, aniž by navrhovatelka prokázala, v čem ji tyto okolnosti a činnosti, ať už jako soutěžitelku nebo investorku, mohou individualizovat způsobem obdobným tomu, jakým by byli individualizováni adresáti sporného rozhodnutí. Uvedené okolnosti a činnosti totiž mohou charakterizovat jakéhokoli jiného výrobce energie a neumožňují specifické odlišení navrhovatelky od jejích ostatních konkurentů na trhu.

64

Totéž konstatování platí ve vztahu k ostatním argumentům uplatněným navrhovatelkou v její žalobě, které se týkají zaprvé toho, že musí nakupovat elektřinu od soustavy na vstupu, aby zajistila bezpečnost dodávek svým zákazníkům, kteří musí nést zvýšení příslušných poplatků, k němuž došlo v posledních letech, a zadruhé posílení úlohy RWE jakožto partnera dodavatelů energie, i ve vztahu k jejímu argumentu uplatněnému v rámci jejího vyjádření ze dne 7. července 2021 ke spisu vedlejšího účastníka předloženému společností RWE a vycházejícímu z vytvoření „giganta v oblasti výroby, jenž škodí hospodářské soutěži“.

65

Z toho plyne, že navrhovatelka neprokázala, že dotyčnou transakcí bylo podstatně zasaženo do jejího postavení na trhu. Kromě toho, jak vyplývá z bodu 29 tohoto rozsudku, ani aktivní účast na správním řízení týkajícím se spojení, která ostatně nebyla v projednávaném případě prokázána, jak vyplývá z bodů 31 a 32 tohoto rozsudku, nemůže být považována za dostatečnou k prokázání, že se rozhodnutí prohlašující tuto transakci za slučitelnou s vnitřním trhem osobně dotýká podniku ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

66

Navrhovatelka tudíž neprokázala, že je sporným rozhodnutím osobně dotčena ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Vzhledem k tomu, že podmínky bezprostředního a osobního dotčení stanovené v tomto ustanovení jsou kumulativní, jak vyplývá z bodu 27 tohoto rozsudku, je třeba její žalobu na neplatnost odmítnout jako nepřípustnou.

67

Za těchto podmínek není namístě rozhodnout o třetím až šestém důvodu kasačního opravného prostředku, které obsahují argumenty k věci samé vycházející z nesprávného předpokladu, že žaloba v prvním stupni byla přípustná.

68

Článek 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení. Článek 138 odst. 3 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 daného řádu, stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

69

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci bylo prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelky, jakož i argumentu uvedenému v bodě 38 tohoto rozsudku vyhověno a její žaloba na neplatnost byla odmítnuta, je důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

70

Článek 140 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, který se rovněž použije na řízení o kasačním opravném prostředku, stanoví, že členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Spolková republika Německo proto ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: