–

za maďarskou vládu Zs. Biró-Tóth, M. Z. Fehér a K. Szíjjártó, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Mataija, A. Tokár a G. von Rintelen, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 63 SFEU a článku 17 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi CN a Nemzeti Földügyi Központ (Národní pozemkový úřad, Maďarsko), ve věci zákonnosti rozhodnutí, kterým tento orgán veřejné správy opětovně zapsal do katastru nemovitostí požívací právo, jež má GW na zemědělském pozemku ve vlastnictví CN.

3

V článku 63 odst. 1 SFEU je stanoveno:

„V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.“

4

V článku 17 odst. 1 Listiny je stanoveno:

„Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.“

5

V ustanovení § 5:147 odst. 1 Polgári Törvénykönyvről szóló 2013. évi V. törvény (zákon č. V z roku 2013 o občanském zákoníku) je stanoveno, že požívací právo opravňuje jeho držitele k držení, užívání, využívání a shromažďování plodů věci, která je ve vlastnictví třetí osoby.

6

V ustanovení § 1 odst. 5 171/1991 Korm. rendelet (nařízení vlády 171/1991) ze dne 27. prosince 1991, které nabylo účinnosti dne 1. ledna 1992, bylo vyloučeno, aby úrodnou půdu nabývaly osoby, které nemají maďarskou státní příslušnost, a to s výjimkou osob, které mají povolení k trvalému pobytu, a osob, jimž bylo přiznáno postavení uprchlíka.

7

Termőföldről szóló 1994. évi LV. törvény (zákon č. LV z roku 1994 o úrodné půdě, dále jen „zákon z roku 1994 o úrodné půdě“) tento zákaz nabývání, který byl zmíněn v předchozím bodě tohoto rozsudku, zachoval a rozšířil jej na právnické osoby bez ohledu na to, zda mají sídlo v Maďarsku, či nikoliv.

8

Uvedený zákon byl s účinností od 1. ledna 2002 pozměněn termőföldről szóló 1994. évi LV. törvény módosításáról szóló 2001. évi CXVII. törvény (zákon č. CXVII z roku 2001, kterým se mění zákon č. LV z roku 1994 o úrodné půdě) v tom smyslu, že byla vyloučena rovněž možnost smluvně zřídit požívací právo k úrodné půdě ve prospěch fyzických osob, které nemají maďarskou státní příslušnost, nebo ve prospěch právnických osob.

9

V ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě bylo v důsledku těchto změn stanoveno, že „na zřízení požívacího nebo užívacího práva na základě smlouvy se uplatní ustanovení kapitoly II o omezení nabývání vlastnického práva. […]“

10

Ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě bylo následně pozměněno egyes agrár tárgyú törvények módosításáról szóló 2012. évi CCXIII. törvény (zákon č. CCXIII z roku 2012 o změně některých zákonů týkajících se zemědělství). Ve zmíněném ustanovení § 11 odst. 1 ve znění vyplývajícím z uvedené změny, které nabylo účinnosti dne 1. ledna 2013, bylo stanoveno, že „[p]ožívací právo zřízené na základě smlouvy je neplatné, nebylo-li zřízeno ve prospěch blízkého příbuzného.“

11

Zákonem č. CCXIII z roku 2012 o změně některých zákonů týkajících se zemědělství bylo do zákona z roku 1994 o úrodné půdě vloženo nové ustanovení § 91 odst. 1, v němž je stanoveno, že „[k] 1. lednu 2033 zanikají ex lege všechna požívací práva existující k 1. lednu 2013, jež byla smluvně zřízena mezi osobami bez blízkého příbuzenského vztahu na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, jejichž platnost měla uplynout po 30. prosinci 2032“.

12

Mező- és erdőgazdasági földek forgalmáról szóló 2013. évi CXXII. törvény (zákon č. CXXII z roku 2013 o prodeji zemědělské a lesní půdy) byl přijat dne 21. června 2013 a nabyl účinnosti dne 15. prosince 2013.

13

Ustanovení § 37 odst. 1 zmíněného zákona zachovalo pravidlo, podle něhož je požívací nebo užívací právo k takové půdě zřízené na základě smlouvy neplatné, ledaže je zřízeno ve prospěch osoby s blízkým příbuzenským vztahem.

14

Mező- és erdőgazdasági földek forgalmáról szóló 2013. évi CXXII. törvénnyel összefüggő egyes rendelkezésekről és átmeneti szabályokról szóló 2013. évi CCXII. törvény (zákon č. CCXII z roku 2013, kterým se stanoví přechodná opatření a další ustanovení související se zákonem č. CXXII z roku 2013 o prodeji zemědělské a lesní půdy, dále jen „zákon z roku 2013 o přechodných opatřeních“) byl přijat dne 12. prosince 2013 a nabyl účinnosti dne 15. prosince 2013.

15

Ve znění relevantním pro spor ve věci v původním řízení bylo v ustanovení § 108 odst. 1 tohoto zákona stanoveno:

„K 1. květnu 2014 zanikají ex lege všechna požívací a užívací práva existující k 30. dubnu 2014, jež byla smluvně zřízena mezi osobami bez blízkého příbuzenského vztahu na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, jejichž platnost má uplynout po 30. dubnu 2014.“

16

Zákonem č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, byla do zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních vložena kapitola 20/F. Tato kapitola, která obsahuje nová ustanovení § 108/B a 108/F, je nadepsána „Zvláštní ustanovení přijatá za účelem vyhovění rozsudku ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432)], který byl vydán ve věci, v níž rozhodoval Soudní dvůr v návaznosti na zánik ex lege držených požívacích práv k zemědělské půdě“. Uvedené ustanovení nabylo účinku dne 1. ledna 2022.

17

V ustanovení § 108/B odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních, ve znění zákona č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, je stanoveno:

„Každá fyzická nebo právnická osoba, jejíž požívací právo bylo vymazáno z katastru nemovitostí podle ustanovení § 108 odst. 1 ve znění platném ke dni 30. dubna 2014 […], nebo její právní nástupce může podle této kapitoly požádat o opětovný zápis takto vymazaného požívacího práva do katastru nemovitostí, jakož i o náhradu, na kterou má podle této kapitoly právo.“

18

V ustanovení § 108/F odst. 6 až 8 zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních, ve znění zákona č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, je stanoveno:

„6.   Je třeba vydat rozhodnutí, v němž je konstatováno, že vymazané požívací právo může být opětovně zapsáno, pokud:

7.   Má se za to, že následující osoby nejednaly v dobré víře:

8.   Skutečnost, že dotčená nemovitost byla vyvlastněna nebo že vlastnické právo bylo převedeno kupní smlouvou nahrazující vyvlastnění, se považuje za právní překážku pro opětovný zápis.“

19

V ustanovení § 94 ingatlan-nyilvántartásról szóló 1997. évi CXLI. törvény (zákon č. CXLI z roku 1997 o katastru nemovitostí), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o katastru nemovitostí“), bylo stanoveno:

„1.   Za účelem výmazu požívacích práv a užívacích práv, jež zanikla podle § 108 odst. 1 [zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních] (dále jen v ustanoveních tohoto paragrafu společně ‚požívací práva‘), z katastru nemovitostí musí fyzická osoba, jež je držitelem požívacích práv, po výzvě, která jí byla odeslána nejpozději dne 31. října 2014 orgánem pověřeným vedením katastru, učinit do 15 dnů od doručení této výzvy na formuláři, který je k tomuto účelu stanoven ministerstvem, prohlášení o blízkém příbuzenském vztahu, který jí pojí s osobou uvedenou jakožto vlastník nemovitosti na dokumentu, na základě kterého byl proveden zápis. Nebude-li takové prohlášení učiněno ve stanovené lhůtě, nebude po 31. prosinci 2014 možné vyhovět žádosti o osvědčení.

[…]

3.   Pokud z prohlášení nevyplývá blízký příbuzenský vztah nebo pokud prohlášení nebylo učiněno ve stanovené lhůtě, orgán pověřený vedením katastru nemovitostí provede výmaz požívacích práv z katastru z moci úřední do šesti měsíců po uplynutí lhůty, v níž má být učiněno prohlášení, nejpozději však do 31. července 2015.

[…]“

20

Dne 30. prosince 2001 uzavřely společnost Readiness Kft a GW smlouvu o požívacím právu k zemědělskému pozemku patřícímu prvně uvedené společnosti, který se nachází na území obce Kőszeg (Maďarsko). Požívací právo GW bylo zapsáno do katastru nemovitostí rozhodnutím ze dne 29. ledna 2002, proti kterému nebyl podán žádný opravný prostředek.

21

Dne 18. května 2012 byla jako vlastník tohoto pozemku zapsána do katastru nemovitostí CN.

22

Dne 27. července 2015 provedl Vas Megyei Kormányhivatal Szombathelyi Járási Hivatal (Správní oddělení Vasské župy – Úřad okresu Szombathely, Maďarsko) výmaz požívacího práva GW z katastru nemovitostí na základě § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních a § 94 odst. 1 a 3 zákona o katastru nemovitostí z důvodu, že GW nebyl blízkým příbuzným vlastníka dotčeného zemědělského pozemku.

23

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 6. března 2018 ve spojených věcech SEGRO a Horváth (C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157) konstatoval, že článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž požívací práva zřízená dříve k zemědělské půdě, jejichž držitelé nejsou blízkými příbuznými vlastníka této půdy, ze zákona zanikají, a v důsledku toho jsou vymazána z katastru nemovitostí.

24

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 21. května 2019ve věci Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432) rozhodl, že Maďarsko tím, že přijalo § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních a ex lege zrušilo požívací práva, která přímo nebo nepřímo vlastní státní příslušníci jiných členských států k zemědělské a lesní půdě nacházející se v Maďarsku, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 63 SFEU a z článku 17 Listiny.

25

Dne 30. listopadu 2022 nařídil Národní pozemkový úřad podle ustanovení § 108/B a § 108/F zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních, která byla do tohoto zákona vložena zákonem č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, provedení opětovného zápisu požívacího práva GW do katastru nemovitostí, přičemž uvedl, že CN nemohla být považována za osobu jednající v dobré víře ve smyslu § 108/F odst. 7 tohoto zákona, neboť byla vlastníkem dotčeného zemědělského pozemku ke dni, kdy bylo toto požívací právo vymazáno z katastru nemovitostí.

26

CN podala k předkládajícímu soudu žalobu znějící na zrušení uvedeného rozhodnutí o opětovném zápisu z důvodu, že požívací právo GW bylo do katastru nemovitostí zapsáno dne 29. ledna 2002 protiprávně. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě, ve znění použitelném k výše uvedenému datu, totiž neumožňovalo zapsat po 1. lednu 2002 do katastru nemovitostí požívací právo k zemědělskému pozemku, pokud bylo toto požívací právo zřízeno ve prospěch fyzické osoby, která není maďarským státním příslušníkem.

27

Národní pozemkový úřad a GW navrhly, aby byla uvedená žaloba zamítnuta, neboť neexistuje žádná zákonná překážka bránící opětovnému zápisu dotčeného požívacího práva do katastru nemovitostí a zákon z roku 2013 o přechodných opatřeních, ve znění zákona č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, nepodmiňuje tento opětovný zápis žádným přezkumem legality původního zápisu tohoto požívacího práva do uvedeného katastru nemovitostí.

28

Úvodem předkládající soud nejprve uvádí, že CN má bydliště v Německu a investice do nemovitostí uskutečněné na území členského státu osobami, které v něm nemají bydliště, spadají do působnosti článku 63 SFEU. Předkládající soud dále zdůrazňuje, že požívací právo k zemědělskému pozemku, o který se jedná ve věci v původním řízení, nebylo na GW převedeno CN, ale předchozím vlastníkem tohoto pozemku, a proto nelze mít za to, že CN nejednala v dobré víře. Předkládající soud rovněž uvádí, že v důsledku výmazu požívacího práva GW z katastru nemovitostí nabyla CN neomezené vlastnické právo k uvedenému pozemku až do opětovného zápisu tohoto požívacího práva. Po výmazu požívacího práva GW z katastru nemovitostí tak CN mohla mít legitimně za to, že je oprávněna s dotčenou pozemkovou parcelou neomezeně nakládat a počítat se zvýšením její hodnoty.

29

Na základě těchto upřesnění předkládající soud zaprvé zdůrazňuje, že ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě zakazovalo od 1. ledna 2002 zřízení požívacího práva k úrodné půdě ve prospěch osob, jež nejsou maďarskými státními příslušníky. Mimoto podle vnitrostátní judikatury údajně bránilo uvedené ustanovení rovněž tomu, aby takové právo mohlo být zapsáno do katastru nemovitostí po tomto datu, i když byla smlouva o zřízení požívacího práva uzavřena dříve.

30

V projednávané věci bylo požívací právo GW k zemědělskému pozemku dotčenému ve věci v původním řízení zřízeno na základě smlouvy uzavřené dne 30. prosince 2001, ale zápisu tohoto práva byl proveden až dne 29. ledna 2002. Zápis tohoto požívacího práva do katastru nemovitostí byl tudíž podle předkládajícího soudu protiprávní. Toto rozhodnutí o zápisu je ovšem pravomocné, neboť proti němu nebyl podán opravný prostředek.

31

Zadruhé předkládající soud uvádí, že rozhodnutí o opětovném zápisu požívacího práva ve prospěch GW do katastru nemovitostí bylo přijato na základě ustanovení § 108/B a § 108/F zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních ve znění zákona č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů, přičemž tyto články byly přijaty za účelem vyhovění rozsudku ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432).

32

Podle § 108/F odst. 6 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních lze zrušené požívací právo opětovně zapsat do katastru nemovitostí, nejsou-li vlastník nebo poživatel považovány za osoby jednající v dobré víře ve smyslu § 108/F odst. 7.

33

Podle posledně uvedeného ustanovení se má za to, že poživatel nejednal v dobré víře pouze tehdy, nabyl-li požívací právo k nemovitosti na základě smlouvy uzavřené nebo pořízení pro případ smrti učiněného po 6. březnu 2018, nebo pokud si po tomto datu ponechal toto právo při převodu vlastnického práva k nemovitosti. Naproti tomu se má za to, že poživatel nejednal v rozporu s dobrou vírou, pokud bylo jeho požívací právo zapsáno do katastru nemovitostí v rozporu s vnitrostátní právní úpravou platnou ke dni tohoto zápisu.

34

Předkládající soud má přitom za to, že Soudní dvůr v bodech 112, 117 a 122 rozsudku ze dne 6. března 2018, SEGRO a Horváth (C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157) požadoval zavedení vnitrostátního řízení zahrnujícího individuální přezkum legality zápisu požívacích práv.

35

Zatřetí předkládající soud má za to, že z rozsudku ze dne 10. března 2022, Grossmania (C‑177/20, EU:C:2022:175) vyplývá, že správní rozhodnutí, které nabylo právní moci, jako je zápis požívacího práva GW do katastru nemovitostí, nemůže bránit příslušnému vnitrostátnímu soudu v přijetí veškerých opatření nezbytných k zajištění užitečného účinku unijního práva, pokud by dodržení zásady právní jistoty ohrozilo zásady efektivity unijního práva a loajální spolupráce.

36

V projednávané věci má předkládající soud za to, že vzhledem k zásadě, že k výmazu požívacího práva může dojít pouze tehdy, pokud příslušné vnitrostátní soudy mohou v individuálních případech přezkoumat legalitu původního zápisu, měl by konstatovat protiprávnost původního zápisu požívacího práva GW do katastru nemovitostí, a tudíž protiprávnost opětovného zápisu tohoto požívacího práva. Takový přezkum mu ovšem zakazuje ustanovení § 108/F odst. 7 zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních ve znění zákona č. CL z roku 2021 o změně některých zemědělských zákonů.

37

Za těchto okolností se Győri Törvényszék (Soud prvního stupně v Győru, Maďarsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 63 SFEU a článek 17 [Listiny] vykládány v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, ve které je po výmazu požívacího práva, které bylo protiprávně, avšak pravomocně zapsáno do katastru nemovitostí, stanoven v důsledku řízení o nesplnění povinnosti opětovný zápis takového práva, avšak nebyl zakotven přezkum legality původního zápisu takového práva?“

38

Maďarská vláda zpochybňuje přípustnost předběžné otázky z důvodu, že ustanovení unijního práva, o jejichž výklad žádá předkládající soud, nejsou relevantní pro spor, o němž rozhoduje. Podle ní se vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení použije bez rozdílu a neodrazuje nerezidenty od investování v Maďarsku ani od toho, aby v něm své investice zachovali. Dále podle ní žalobkyně v původním řízení údajně nejednala v dobré víře a unijního práva se nelze dovolávat k ospravedlnění zneužívajícího jednání.

39

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud není zjevné, že výklad ustanovení unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, nedotýká se námitka vycházející z nepoužitelnosti tohoto ustanovení na věc v původním řízení přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nýbrž meritorní stránky otázek (rozsudek ze dne 24. července 2023, Lin, C‑107/23 PPU, EU:C:2023:606, bod 66 a citovaná judikatura).

40

Není přitom zjevné, že ustanovení článku 63 SFEU a článku 17 Listiny nejsou na spor v původním řízení použitelná. Ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že zemědělský pozemek dotčený ve věci v původním řízení je majetkem CN, která má bydliště v jiném členském státě než v Maďarsku. Prvky sporu v původním řízení se tedy neomezují na jediný členský stát.

41

Mimoto, i kdyby byla prokázána okolnost, že žalobkyně v původním řízení ve skutečnosti hodlá uplatnit unijní právo k odůvodnění zneužívajícího právního jednání, souvisí uvedená okolnost s meritorní stránkou věci a nemůže nijak ovlivnit přípustnost položené předběžné otázky.

42

Předběžná otázka je tudíž přípustná.

43

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 63 SFEU a článek 17 Listiny vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle které požívací právo k zemědělskému pozemku nacházejícímu se na území tohoto členského státu, které bylo pravomocně zapsáno do katastru nemovitostí a poté zrušeno a vymazáno z tohoto katastru na základě právní úpravy uvedeného členského státu, jež je v rozporu s těmito články, musí být na návrh osoby, která byla zbavena tohoto práva, znovu zapsáno do uvedeného katastru, i kdyby byl původní zápis uvedeného práva v rozporu s vnitrostátní právní úpravou použitelnou ke dni tohoto původního zápisu.

44

Zaprvé, jak bylo uvedeno v bodě 20 tohoto rozsudku, uzavřela GW dne 30. prosince 2001 smlouvu o požívacím právu se společností založenou podle maďarského práva, která byla vlastníkem zemědělského pozemku před tím, než byl tento pozemek převeden na CN. Toto požívací právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne 29. ledna 2002.

45

Předkládající soud má za to, že i když ke dni jejího uzavření byla smlouva o užívání uzavřená GW v souladu s právem, její zápis do katastru nemovitostí byl protiprávní, neboť byl proveden po 1. lednu 2002.

46

Předkládající soud uvádí, že zřízení požívacího práva k zemědělské půdě ve prospěch cizích státních příslušníků bylo od 1. ledna 2002 zakázáno z důvodu změny § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě, provedené zákonem č. CXVII z roku 2001, který je zmíněn v bodě 8 tohoto rozsudku. Maďarské soudy vyložily toto ustanovení v tom smyslu, že požívací právo k takové zemědělské půdě ve prospěch cizího státního příslušníka, i když bylo zřízeno před 1. lednem 2002, již od tohoto data nelze zapsat do katastru nemovitostí.

47

Zadruhé je třeba uvést, že dne 27. července 2015 bylo požívací právo GW vymazáno podle § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních z katastru nemovitostí na základě důvodu, že zúčastněná nebyla blízkým příbuzným vlastníka zemědělského pozemku.

48

V rozsudku ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432), však Soudní dvůr rozhodl, že Maďarsko tím, že přijalo § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných opatřeních, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 63 SFEU ve spojení s článkem 17 Listiny.

49

V návaznosti na uvedený rozsudek maďarský zákonodárce změnil zákon z roku 2013 o přechodných ustanoveních tak, aby za určitých podmínek umožnil opětovný zápis požívacích práv, která byla vymazána podle § 108 odst. 1 tohoto zákona, do katastru nemovitostí.

50

Na základě této nové právní úpravy dosáhla GW dne 30. listopadu 2022 opětovného zápisu svého požívacího práva do katastru nemovitostí.

51

Z předkládacího rozhodnutí lze dále podle všeho vyvodit, že požívací právo GW spadá do oblasti působnosti článku 63 SFEU, neboť zúčastněná je státním příslušníkem jiného členského státu než Maďarska. Na předběžnou otázku je tedy třeba odpovědět na základě tohoto předpokladu, který však musí ověřit předkládající soud.

52

Zatřetí Soudní dvůr rozhodl, že opětovný zápis požívacích práv, která byla odňata v rozporu s článkem 63 SFEU, do katastru nemovitostí je nejvhodnějším prostředkem k obnovení, přinejmenším s účinkem do budoucna, právní a faktické situace, v níž by se zúčastněný nacházel, kdyby jeho práva nebyla zrušena protiprávně. Nicméně ve zvláštních případech mohou objektivní a legitimní překážky, zejména právní povahy, takovému opatření bránit, zejména pokud od výmazu požívacích práv nový vlastník nabyl v dobré víře pozemky, k nimž se vázala dotčená práva, nebo byly tyto pozemky restrukturalizovány. Pouze v případě, že by se takový opětovný zápis skutečně ukázal jako nemožný, bylo by k odstranění protiprávních důsledků porušení unijního práva nezbytné přiznat bývalým držitelům zrušených požívacích práv nárok na finanční nebo jinou náhradu, jejíž hodnota by byla způsobilá finančně napravit hospodářskou ztrátu vyplývající ze zrušení těchto práv (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2022, Grossmania, C‑177/20, EU:C:2022:175, body 66 a 68).

53

S využitím těchto upřesnění je třeba určit, zda článek 63 SFEU a článek 17 Listiny brání tomu, aby požívací právo k zemědělskému pozemku, který se nachází v Maďarsku, mohlo být na žádost osoby, která byla tohoto práva zbavena, opětovně zapsáno do katastru nemovitostí, i když vlastník tohoto pozemku nemá bydliště v Maďarsku a toto požívací právo bylo původně zapsáno do tohoto katastru v rozporu s vnitrostátní právní úpravou platnou ke dni tohoto zápisu.

54

Článek 63 odst. 1 SFEU obecně zakazuje omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (rozsudek ze dne 6. března 2018, SEGRO a Horváth, C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157, bod 61 a citovaná judikatura).

55

Pohyb kapitálu ve smyslu čl. 63 odst. 1 SFEU zahrnuje operace, prostřednictvím kterých osoby na území jednoho členského státu, ve kterém nemají bydliště, provádějí investice do nemovitostí. Toto je mimo jiné i případ investic do nemovitého majetku v souvislosti s nabytím vlastnických práv k zemědělské půdě [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. března 2018, SEGRO a Horváth, C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157, body 56 a 57, a ze dne 18. ledna 2024, JD (Podmínka pobytu),C‑562/22, EU:C:2024:55, body 30 a 31].

56

Mimoto vnitrostátní opatření, které se použije bez rozdílu, může představovat omezení volného pohybu kapitálu, pokud může ovlivnit postavení investora, zejména pokud může mít za následek odrazení investorů z jiných členských států od uskutečnění nebo zachování investice v dotčeném členském státě (v tomto ohledu viz zejména rozsudky ze dne 4. června 2002, Komise v. Francie, C‑483/99, EU:C:2002:327, body 38 až 42; ze dne 13. května 2003, Komise v. Španělsko, C‑463/00, EU:C:2003:272, body 54 až 62; ze dne 10. listopadu 2011, Komise v. Portugalsko, C‑212/09, EU:C:2011:717, bod 65, a ze dne 8. května 2013, Libert a další, C‑197/11 a C‑203/11, EU:C:2013:288, body 64 až 66).

57

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že CN má bydliště v Německu a že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení ukládá povinnost obnovit požívací právo k zemědělským pozemkům nacházejícím se v Maďarsku ve prospěch třetích osob, včetně pozemku patřícího CN, což snižuje hodnotu těchto pozemků a omezuje schopnost jejich vlastníků, včetně těch, kteří mají bydliště v jiném členském státě, využívat majetek, do něhož investovali kapitál.

58

Taková právní úprava tedy představuje omezení základní svobody zaručené v článku 63 SFEU (obdobně viz rozsudek ze dne 6. března 2018, SEGRO a Horváth, C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157, bod 64).

59

Opatření, které omezuje volný pohyb kapitálu, lze připustit pouze za podmínky, že je zaprvé odůvodněno důvody uvedenými v článku 65 SFEU nebo naléhavými důvody obecného zájmu a zadruhé respektuje zásadu proporcionality, která vyžaduje, aby dané opatření bylo způsobilé zaručit uskutečnění legitimně sledovaného cíle a nepřekračovalo meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení [rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, body 59 a 60].

60

Mimoto je třeba rovněž připomenout, že základní práva zaručená Listinou se uplatní ve všech situacích, které se řídí unijním právem, a musí být tak respektována zejména tehdy, když, jako je tomu v projednávané věci, vnitrostátní právní úprava může bránit jedné nebo několika základním svobodám zaručeným Smlouvou o FEU a dotyčný členský stát se za účelem odůvodnění takové překážky dovolává důvodů uvedených v článku 65 SFEU nebo naléhavých důvodů obecného zájmu uznaných unijním právem. V takovém případě se mohou takto stanovené výjimky vztahovat na dotčenou vnitrostátní právní úpravu pouze tehdy, je-li v souladu se základními právy, jejichž dodržování zajišťuje Soudní dvůr [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, body 63 a 64, jakož i citovaná judikatura].

61

V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí zaprvé vyplývá, že cílem právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení je vyhovět rozsudku ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě) (C‑235/17, EU:C:2019:432) – v němž bylo rozhodnuto, že dřívější maďarská právní úprava byla v rozporu s článkem 63 SFEU a článkem 17 Listiny – a to tím, že obnoví práva poživatelů, kteří jich byli, stejně jako GW, zbaveni způsobem neslučitelným s těmito články.

62

Je třeba uvést, že takový cíl představuje naléhavý důvod obecného zájmu.

63

V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že podle čl. 260 odst. 1 SFEU platí, že shledá-li Soudní dvůr, že členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv, je tento členský stát povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora, který zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené, pokud jde o skutkové a právní otázky, které byly skutečně nebo nutně rozhodnuty předmětným soudním rozhodnutím. Maďarský zákonodárce tak byl povinen změnit ustanovení vnitrostátního práva, která byla v takovém rozsudku shledána v rozporu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. března 2022, Grossmania, C‑177/20, EU:C:2022:175, body 35 a 36).

64

Pokud jde zadruhé o dodržení zásady proporcionality, je třeba připomenout, že vnitrostátní právní úprava je způsobilá zajistit uskutečnění dovolávaného cíle pouze tehdy, pokud opravdu odpovídá snaze dosáhnout jej soudržným a systematickým způsobem [rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, bod 61]. V projednávané věci nic nenasvědčuje tomu, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení není způsobilá obnovit práva, která dotčeným poživatelům vyplývají z unijního práva.

65

Dále taková právní úprava podle všeho nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení takového cíle, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

66

Jak bylo připomenuto v bodě 52 tohoto rozsudku, poskytnutí odškodnění bývalému držiteli práva namísto opětovného zápisu takového práva do katastru nemovitostí lze považovat za navrácení práv, která dotčené osobě vyplývají z unijního práva, pouze při existenci objektivních a legitimních překážek bránících opětovnému zápisu požívacího práva do katastru nemovitostí. Skutečnost, že původním zápisem požívacího práva GW do katastru nemovitostí bylo podle předkládajícího soudu porušeno ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě, ve znění použitelném ke dni tohoto zápisu, přitom takovou objektivní a legitimní překážku nezakládá.

67

V tomto ohledu ze samotného předkládacího rozhodnutí předně vyplývá, že smlouva o zřízení požívacího práva dotčená ve věci v původním řízení byla uzavřena v souladu s ustanoveními právní úpravy, jež se použila ke dni jejího vzniku, což je prvek, který je třeba zohlednit [obdobně viz rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, body 73 až 75]. Za protiprávní by tak bylo možné považovat pouze zápis tohoto požívacího práva do katastru nemovitostí, a to na základě soudního výkladu ustanovení § 11 odst. 1 zákona z roku 1994 o úrodné půdě ve znění použitelném ke dni zápisu požívacího práva GW do katastru nemovitostí. Členský stát přitom může přijmout právní předpisy, na jejichž základě rozhodne, že taková nesrovnalost, která vyplývá z jeho vnitrostátního práva, nebude dále postihována.

68

Dále je třeba připomenout, že požívací právo dotčené ve věci v původním řízení bylo dne 29. ledna 2002 skutečně zapsáno do katastru nemovitostí a tento zápis nabyl právní moci. Podle maďarského práva však takový zákaz zakládá existenci požívacího právo, dokud není prokázán opak [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, bod 79]. Stejně tak je nesporné, že GW mohla toto právo nerušeně vykonávat až do 27. července 2015. Zásada právní jistoty tudíž hovoří rovněž ve prospěch obnovení požívacího práva GW, i kdyby jeho původní zápis do katastru nemovitostí mohl být považován za protiprávní [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, bod 80].

69

Taková protiprávnost, k níž došlo při původním zápisu požívacího práva do katastru nemovitostí, ostatně mohla být sankcionována opatřeními, jež zasahují do požívacích práv v menším rozsahu, pokud by maďarské orgány již od počátku postupovaly s větší pečlivostí při postihování tohoto protiprávního jednání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, bod 108].

70

Mimoto, jak uvedla generální advokátka v bodech 66 až 68 svého stanoviska, právo CN na vlastnictví nebylo právní úpravou dotčenou v původním řízení nepřiměřeně dotčeno. Uvedená právní úprava totiž vedla pouze k tomu, že CN byla navrácena do práv, jež nabyla od dřívějšího vlastníka s holým vlastnictvím zemědělského pozemku dotčeného ve věci v původním řízení, neboť požívací právo zřízené ve prospěch GW k tomuto pozemku bylo pravomocně zapsáno do katastru nemovitostí přede dnem, kdy se CN stala jeho vlastníkem s holým vlastnickým právem.

71

A konečně je pravda, že Soudní dvůr rozhodl, jak uvedl předkládající soud, že přezkum podmínek zřízení požívacích práv případ od případu by byl opatřením, které by bylo přiměřenější cíli boje proti zneužívajícím praktikám v oblasti nabývání a využívání zemědělských pozemků než rozhodnutí maďarského zákonodárce zrušit ex lege požívací práva držená jinými osobami než blízkými příbuznými vlastníka dotčeného zemědělského pozemku [rozsudek ze dne 21. května 2019, Komise v. Maďarsko (Požívací práva k zemědělské půdě),C‑235/17, EU:C:2019:432, body 115 až 119]. Z takového posouzení však nijak nevyplývá, že je lze uplatnit na případ, kdy tento zákonodárce rozhodne, že taková práva budou znovu zapsána do katastru nemovitostí nikoli za účelem boje proti těmto zneužívajícím praktikám, ale aby zajistil dodržování práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva.

72

Zatřetí je třeba ještě posoudit, jak bylo připomenuto v bodě 60 tohoto rozsudku, zda právo na vlastnictví, jež je zaručeno v článku 17 Listiny, může bránit takové právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení.

73

V tomto ohledu podle čl. 17 odst. 1 Listiny platí, že každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej a nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě.

74

Co se týče užívání majetku, to může být rovněž regulováno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu. Mimoto podle čl. 52 odst. 1 Listiny může být výkon práv a svobod zakotvených v Listině, jako je právo na vlastnictví, omezen za podmínky, že jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu těchto práv a svobod a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.

75

Ačkoli nic nenasvědčuje tomu, že by právo CN k holému vlastnictví zemědělského pozemku dotčeného ve věci v původním řízení nebylo nabyto v souladu se zákonem ve smyslu čl. 17 odst. 1 Listiny, není tomu tak v případě operace, v jejímž důsledku CN nabyla z důvodu výmazu zápisu požívacího práva GW k tomuto pozemku z katastru nemovitostí jeho plné vlastnictví. Jak totiž vyplývá z bodu 61 tohoto rozsudku, k takové operaci došlo v rozporu s článkem 63 SFEU a článkem 17 Listiny.

76

Z toho vyplývá, že neomezené vlastnictví zemědělského pozemku dotčeného ve věci v původním řízení, nabyté CN po výmazu požívacího práva GW na základě § 108 odst. 1 zákona z roku 2013 o přechodných ustanoveních a § 94 odst. 1 a 3 zákona o katastru nemovitostí platného ke dni tohoto výmazu, nelze považovat za „nabyté v souladu se zákonem“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 Listiny. Právní úpravu dotčenou ve věci v původním řízení, podle níž bylo toto požívací právo opětovně zapsáno do katastru nemovitostí, tudíž nelze považovat za omezení práv, která CN mohou plynout z článku 17 Listiny.

77

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že článek 63 SFEU a článek 17 Listiny musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, podle které požívací právo k zemědělskému pozemku nacházejícímu se na území tohoto členského státu, které bylo pravomocně zapsáno do katastru nemovitostí a poté odňato a vymazáno z tohoto katastru na základě právní úpravy uvedeného členského státu, jež je v rozporu s těmito články, musí být na návrh osoby, která byla zbavena tohoto práva, znovu zapsáno do uvedeného katastru, i kdyby byl původní zápis uvedeného práva v rozporu s vnitrostátní právní úpravou použitelnou ke dni tohoto původního zápisu.

78

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 63 SFEU a článek 17 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, podle které požívací právo k zemědělskému pozemku nacházejícímu se na území tohoto členského státu, které bylo pravomocně zapsáno do katastru nemovitostí a poté odňato a vymazáno z tohoto katastru na základě právní úpravy uvedeného členského státu, jež je v rozporu s těmito články, musí být na návrh osoby, která byla zbavena tohoto práva, znovu zapsáno do uvedeného katastru, i kdyby byl původní zápis uvedeného práva v rozporu s vnitrostátní právní úpravou použitelnou ke dni tohoto původního zápisu.